REPORTÁŽE · ROZHOVORY · TAM-TAM · KRONIKA · PUBLICISTIKA · RUBRIKY
KŠŘ speciál číslo 1 (010) · duben 2006 · · ročník 16 (2005 – 2006) · · · 1
AKTUÁLNÍ ZPRAVODAJSTVÍ Z PLZEŇSKÉHO KRAJE NALEZNETE NA WWW.KSR.CZ
SKAUTI NA ZIMNÍ OLYMPIÁDĚ V TURÍNU ¨ Miloslav ŽÁN – Sunar
TURÍN (Itálie) - Kateřina ŠACHOVÁ, členka rokycanského skautského střediska „RARÁŠEK“, odjela minulý týden v úterý večer na olympiádu do Turína. Odjela tam v rámci asi dvacetičlenné výpravy českých skautů a skautek, kteří zde podobně jako před dvěma lety v Aténách budou působit jako dobrovolní pořadatelé. Po hokejistovi ŠPAČKOVI je tak Katka druhým Rokyčákem, který se aktivně zapojil do průběhu zimních olympijských her. Konkrétně bude pracovat na sportovišti curlingu. A jaké to tam ve skutečnosti je, nám přiblíží bratr Petr KABELÍK ze Zlatých Hor, který již stihl svým kamarádům rozeslat tento email: Zdravím z Turína, dnes jsem první den v práci a užívám si první pauzy. No a jak se mám? Skvěle, bydlíme v klášteře ve městečku Pinerolo asi 30 km západně od Turína. Městečko je absolutně nádherné, historické, malé uličky, rozhodně lepší než Turín. Kolem nás hory. Jsme zařazeni v sekci Doprava a máme na starosti brány a parkoviště. Máme ranní a odpolední služby. Stadion, kde se odehrává celý turnaj v curlingu, je nádherný a máme možnost ve svém volnu jít kdykoli se podívat. Na akreditační kartu můžeme jezdit MHD zdarma libovolně po všech sportovištích ve všech městech. Dobrovolnická uniforma je absolutně super. Dostali jsme bílé tričko, dvě teplé mikiny, zimní bundu a kalhoty vhodné na lyžování, boty, čepici a rukavice. Jednou denně máme nárok na teplé jídlo, můžeme si vždy vybrat z několika možností včetně salátu a moučníku. Snídaně a večeře si děláme sami tam, kde bydlíme. Počasí je absolutně nádherné, sluníčko, teplo chodíme bez bund, jenom sníh tu nikde není. Po příjezdu jsme při přebírání uniforem dostali lístky na generálku zahajovacího ceremoniálu. Byla to paráda. Seděli jsme přesně uprostřed stadionu úplně nahoře a viděli naprosto vše. Líbil se mi hlavně úvod. No a zítra se chceme po šichtě mrknout na jiná sportoviště. Hlavně se chystáme na hokej a akrobatické lyžování. Tak asi zatím vše, až se opět dostanu k počítači, ozvu se. Když tak napište, co by vás zajímalo. Zajímavé, že? A nám nezbývá nic jiného, než si přát, aby nám nejen čeští sportovci, ale také čeští pořadatelé na olympiádě v Turínu neudělali ostudu a hlavně si tento velký sportovní svátek pořádně užili. No a Katka se jistě po svém návratu podělí se čtenáři západočeského skautského zpravodaje KŠŘ o své dojmy a zážitky. ·
Zajímá vás mezinárodní skauting? Pak se koukněte na http://www.skaut.cz/mezinarodni 2 · · · KŠŘ speciál číslo 1 (010) · · duben 2006 · ročník 16 (2005 – 2006)
REPORTÁŽE · ROZHOVORY · TAM-TAM · KRONIKA · PUBLICISTIKA · RUBRIKY
Vážení čtenáři,
Vydává Junák – svaz skautů a skautek České republiky, Plzeňský kraj, ev.č. 320 pro západočeskou oblast BÍLÉHO ORLA (Plzeňský a Karlovarský kraj) *** Šéfredaktor: Miloslav ŽÁN – Sunar Horymírova 592/III 337 01 Rokycany Redakční kruh: Václav KUTTAN – Wapusk (Plzeň, čestný člen) Anna VELICHOVÁ – Ida (Starý Plzenec, redaktorka) Jana VOJÁČKOVÁ – Uhlík (Plzeň, tisk zpravodaje) Dana PROCHÁZKOVÁ – Danaika (Plzeň, distribuce po Plzni) Michal BUREŠ – Bumerang (Bor, redaktor) Lukáš DROZDA – Lukas (Rokycany, redaktor) *** Vychází 5x ročně (od září do června)
přinášíme vám letošní první speciál KŠŘ, ve kterém naleznete vše co se psalo na www.ksr.cz o letošních XX. zimních olympijských hrách v italském Turínu, které se konaly od pátku 10.2. do neděle 26.2.2006. Pokud si budete chtít přečíst více o výpravě českých skautů, kteří na olympiádě působili jako dobrovolní pořadatelé, a prohlédnout si více fotografií, tak zabrouzdejte na www.petrkabelik.wz.cz. No a pokud vás více zajímají naši úspěšní sportovci, tak se koukněte na jejich internetové stránky www.lukas-bauer.cz nebo na www.neumannova.cz. Pěkné čtení přeje Sunar šéfredaktor KŠŘ
*** Náklad 140 výtisků (z toho 60 ve verzi RARÁŠEK ) *** SPECIÁL číslo 1 (010) Ročník 16 (2005 – 2006) Vyšlo 2. května 2006 *** Fotografie na obálce: Účastníci výpravy, 2006 *** Přílohy: -
KŠŘ speciál číslo 1 (010) · duben 2006 · · ročník 16 (2005 – 2006) · · · 3
AKTUÁLNÍ ZPRAVODAJSTVÍ Z PLZEŇSKÉHO KRAJE NALEZNETE NA WWW.KSR.CZ
OLYMPIÁDA V TURÍNĚ. PROČ NE? ¨ Ivan ŠTĚPÁNEK, Slatiňany
TURÍN (Itálie) - Před rokem se domluvilo asi 30 skautů z celé České republiky, že se zúčastní zimních olympijských her v Turíně jako dobrovolníci. „Nejprve se vytvořila skupina pěti lidí, která začala připravovat podrobnosti celé výpravy a shánět další nadšence. V lednu 2005 se uskutečnilo první víkendové setkání. Někteří se znali, někteří ne. Všichni se shodli, že udělají maximum proto, aby na olympiádu odjeli. Začalo se zařizovat ubytování v Turíně, nejlepší možná doprava a potencionální sponzoři. Největším problémem se ukázala být komunikace s organizátory. Až do října loňského roku, kdy se konalo další víkendové setkání týmu, nikdo vlastně nevěděl, zda do Turína pojede, či ne,“ říká Pavel ČERVINKA, jeden z dobrovolníků. Nakonec nás všech 22 účastníků odjelo do Turína. Dopravu jsme zvládli pomocí dvou tranzitů a jednoho osobního auta. Místní skauti nám pomohli s ubytováním. Čtyři z nás pobývali v rodinách italských skautů v Turíně, zbytek našel přechodný domov v klášteře v Pinerolu. První den jsme pospíchali do akreditačního centra, protože jsme se těšili, až dostaneme pěkné dobrovolnické uniformy, lístky na „generálku“ zahajovacího ceremoniálu, akreditační kartu a spoustu dalších věcí. Druhý den už jsme se hlásili na svých pracovištích. Ubytovaní v Turíně pomáhali např. v tiskovém centru jako asistent novinářům, na hokejovém stadionu jako asistent fotografům, ..., zbytek z nás, včetně mě, byl v Pinerolu, v areálu pro curling. Pinerolo je pěkné město s bohatou francouzsko-italskou historií, nacházející se asi hodinu cesty od Turína na úpatí Alp. Podle akreditační karty bylo naše přiřazení do oddělení Transportu definitivní. Byli jsme zvědaví, co bude zařazení do této sekce obnášet. Na sportovišti pro curling (tzv. metanou) nás uvítal „šéf“ Franco, provedl nás po areálu, představil nás a hlavně nám vysvětlil, co od nás bude očekávat. Nevím, jak to dělal, ale zdálo se mně, že ho vždy potkávám bezstarostného s dobrou náladou. Náš úkol v Pinerolu byl následující: navádět auta na správná parkoviště, pouštět do areálu jen vozidla s povolením, pomáhat lidem najít cestu ke správnému autobusu, prodejně suvenýrů, ... Pracovalo se průměrně deset dní po 7 hodinách. Ve volných chvílích jsme si našli čas k tomu, aby jsme se setkali s místními skauty, zahráli si s nimi fotbal, ochutnali s nimi pizzu a víno, podívali se do Turína a okolí, zalyžovali si v lyžařských areálech, ... Ale mým největším zážitkem se stala určitě zkušenost ze zázemí olympiády, návštěva sportovních soutěží a možnost setkání se se sportovci, např. po medailovém závodě Lukáše BAUERA i Kateřiny NEUMANNOVÉ. Toto s námi zažila i Katka ŠACHOVÁ z Rokycan, jediná zástupkyně Plzeňského kraje. Na druhou stranu moje dojmy z dobrého týmu lidí a olympiády nepatrně pokazili sami Italové, když dokončovali některé části sportovišť na poslední chvíli. Zažili jsme tak návštěvníky chodící po rozbahněných, nedokončených chodnících, vysévání trávy v únoru, ... I když se Turín svou výzdobou připravoval na olympiádu několik let, myslím, že Praha je určitě krásnější metropole i v nynějším stavu. 4 · · · KŠŘ speciál číslo 1 (010) · · duben 2006 · ročník 16 (2005 – 2006)
REPORTÁŽE · ROZHOVORY · TAM-TAM · KRONIKA · PUBLICISTIKA · RUBRIKY Být dobrým dobrovolníkem na olympiádě s sebou jistě přináší jak pozitiva pro osobnostní růst, ..., tak i pro naši skautskou organizaci i celou Českou republiku. Určitě bych podobnou zkušenost doporučil i ostatním. I když dostat se na další olympijské hry v Pekingu bude vyžadovat téměř nadlidské úsilí při konkurenci jedné miliardy Číňanů. ·
KATKA VZPOMÍNÁ NA TURÍN ¨ Jaroslava PĚNKAVOVÁ
Jaroslava PĚNKAVOVÁ (Rokycanský deník): Jak se vůbec studentka z Rokycan může coby dobrovolná pořadatelka dostat na tak významnou sportovní událost, jakou zimní olympiáda v Turíně beze sporu byla? Kateřina ŠACHOVÁ: "Myšlenka pracovat jako dobrovolní pořadatelé vznikla už před dvěma lety v souvislosti s letní olympiádou v Aténách. Tehdy tam odjeli čeští skauti a skautky, osvědčili se, a tak bylo rozhodnuto, že dobrovolní pořadatelé z řad skautů pojedou i do Itálie. Asi před rokem a čtvrt přišel mail z ústředí, na který jsem odpověděla přihláškou. Z původních zhruba čtyřiceti lidí zbylo dvaadvacet. Byli to převážně Moraváci, z Olomouce a Brna, pak zástupci středních Čech. Já jsem byla ze západních Čech jediná." JP: Kdy jste do Itálie odjížděla? KŠ: "Odjížděla jsem v úterý 7. února večer. Když jsme přijeli do Itálie, nosili jsme trička. Bylo tam teplo, po sněhu ani památky. Všude to vypadalo jako jedno velké staveniště, samé dodělávky na poslední chvíli. Teprve druhý týden napadl sníh a všechno hned vypadalo líp, čistě a uklizeně." JP: Jak lidé poznali, že jste dobrovolníci? Nosili jste nějaké speciální označení? KŠ: "Hned první den jsme se museli zaregistrovat a obdrželi jsme akreditační karty. Zároveň jsme vyfasovali jednotné oblečení. Každý dostal zimní bundu, kalhoty, dvě mikiny, tričko, čepici, klapky na uši, rukavice, boty a batoh. Oblečení bylo opravdu kvalitní, bundu neprofoukl ani silný vítr. Jak jsme byli všichni stejní, pletli si nás lidé se sportovci. Turisté se s námi často fotografovali. Věci jsme si mohli nechat, takže jsme si přivezli domů originální a velmi cenný suvenýr." JP: Po akreditaci jste zůstali přímo v Turíně? KŠ: "Rozdělili nás. V Turíně zůstali čtyři čeští pořadatelé: po jednom na ledním hokeji, krasobruslení, rychlobruslení a další měl na starosti tiskové konference, kde dohlížel na novináře. Já jsem byla mezi zbývajícími osmnácti, kteří pracovali v městečku Pinerolo, vzdáleném asi 30 kilometrů od Turína. Nejdříve zavládlo trošku zklamání, že nejsme přímo v centru, ale pak jsme byli rádi. Turín je průmyslové město, vládne tam ruch a chaos v dopravě. Zato Pinerolo je klidné městečko přímo pod horami, žije tu asi třicet tisíc lidí. Je známé i historicky. Nějaký čas prý tu byl uvězněn muž se železnou maskou." KŠŘ speciál číslo 1 (010) · duben 2006 · · ročník 16 (2005 – 2006) · · · 5
AKTUÁLNÍ ZPRAVODAJSTVÍ Z PLZEŇSKÉHO KRAJE NALEZNETE NA WWW.KSR.CZ JP: Kde jste bydleli? KŠ: "Místní skauti nám zajistili ubytování v klášteře. Zavěsili jsme do okna českou vlajku, kterou jsme tam nechali jeptiškám na památku. Děkovaly nám, že jsme klášter zviditelnili, lidé prý se jich na nás vyptávali. Čtyři Čechy, kteří zůstali v Turíně, hostili tamní skauti v rodinách. S pinerolskými jsme se setkali asi dvakrát. Jednou jsme zašli na pizzu a jeden večer jsme v klubovně hráli hry a zpívali s kytarou. Taky jsme zažili přípravu průvodu v maskách a nácvik tanců. Se skauty v Turíně jsme si zahráli fotbal, Italové měli docela natrénováno! Pak jsme se taky byli podívat na Den sesterství, který se slaví 22. února. Jde o skautský svátek s ukázkami her a dalších činností pro veřejnost." JP: Jak jste se stravovali? Chutnala vám italská kuchyně? KŠ: "Pracovali jsme na dvě směny, ranní a odpolední. Podle toho jsme dostali stravenku na oběd nebo večeři. Nedalo se to srovnávat s Aténami, kde skauti dostávali obvykle jen plněnou bagetu na směnu. Tady jsme měli polévku, potom na výběr několik druhů těstovin, brambory, rýži, maso, zeleninu, sýry, šunku, saláty, nechyběl ani zákusek. Jídlo jsme si mohli složit podle chuti, jakékoli množství, stejně tak i nápoje." JP: Kdo nepracoval, nejedl? KŠ: "Když jsme měli volno, vařili jsme si sami. Jídelníček jsme sestavili doma před cestou. Nakoupili jsme si základní suroviny a v Itálii dokupovali jen pečivo a zeleninu. Měli jsme k dispozici kuchyňku v budově bývalého vězení v sousedství kláštera." JP: V čem spočívala vaše práce? KŠ: "Ranní směna trvala od sedmi do půl třetí odpoledne, odpolední navazovala a končila v deset nebo spíš v půl jedenácté večer. Pracovali jsme po sedmi ve skupinách, ostatní měli volno. Já jsem byla přidělena na sportoviště curlingu. Naše pracoviště mělo označení Transport, což napovídá, že jsme se starali o záležitosti související s dopravou. Konkrétně šlo o vjezdy do stadionu. Ty byly rozdělené například pro novináře a kameramany, pro sportovce, pro vozidla, pro diváky. Naším úkolem bylo každého správně nasměrovat nebo mu poradit." JP: Curling je v našich končinách poměrně neznámý sport. Zkoušeli jste si ho zahrát? KŠ: "Byli jsme se podívat v tréninkové hale a vyzkoušeli jsme i hru. Není to vůbec jednoduché. Pravidla jsou celkem složitá a navíc kameny váží dvacet kilogramů." JP: Jak jste se na stadionech domluvili? KŠ: "Italsky uměli jen dva z nás, takže jsme se domlouvali anglicky. Ocenili to občas i novináři, protože Italové uměli jen svou mateřštinu." JP: Určitě jste se potkali se známými osobnostmi. KŠ: "K nezapomenutelným zážitkům patří setkání s Juanem Antoniem SAMARANCHEM. Přišel na stadion sám se ženou, bez ochranky a neměl ani označení V.I.P. V první chvíli nám vůbec nedošlo, o koho se jedná, nečekali jsme ho. V.I.P. hosty jsme totiž měli obvykle předem ohlášené, například dánskou princeznu nebo norského prince, samozřejmě v doprovodu ochranky. Poradit potřeboval také polský skokan na lyžích MALIŠ. Hned jsme se hlásili k našemu Jakubu JANDOVI. Pokyvoval hlavou, že ho zná, že jsou kamarádi." JP: Jak jste trávili volný čas? Měli jste nějak organizovaný program? KŠ: "Když jsme měli volno, určovali jsme si program sami, individuálně. Dopravu jsme 6 · · · KŠŘ speciál číslo 1 (010) · · duben 2006 · ročník 16 (2005 – 2006)
REPORTÁŽE · ROZHOVORY · TAM-TAM · KRONIKA · PUBLICISTIKA · RUBRIKY měli zdarma, stačilo se domluvit, kam pojedeme. Po celou dobu jsme měli pronajaté dva transity. Někteří se podívali do hor, asi dvakrát jeli lyžovat do francouzských Alp. Prohlédli jsme si také jednotlivá centra i sportoviště." JP: Měli jste možnost sledovat některé závody jako diváci? KŠ: "Na akreditační kartu jsme se dostali na závody v severské kombinaci, viděli jsme sprint mužů i žen, skokany na lyžích a podívali jsme se také na kvalifikaci akrobatických skokanů." JP: Povzbuzovali jste přímo některé naše reprezentanty? KŠ: "Měli jsme docela štěstí. Sledovali jsme závod, kdy Lukáš BAUER vybojoval stříbrnou medaili. Radovali jsme se s ním v cíli. K nezapomenutelným zážitkům patří i "zlatý" doběh Kateřiny NEUMANNOVÉ na třicet kilometrů, který jsme zažili přímo v cíli. Setkali jsme se s ní po květinovém ceremoniálu. Počkali jsme si na ni pěkně dlouho, než ji všichni novináři propustili. Pak se s námi vyfotografovala. Prostředí po dojezdu bylo velmi milé, sportovci otevření. Podívali jsme se také na kvalifikaci Aleše VALENTY a fandili jsme našim hokejistům proti Kanadě. Na uzavřený stadion jsme si museli koupit vstupenky. Byly docela drahé, tak jsme viděli jen jedno utkání." JP: Vydali jste se na nějaký výlet kromě lyžování v Alpách? KŠ: "Jednou. Před kvalifikací Aleše VALENTY jsme se podívali do Českého olympijského domu ve Francii, kde nás provedli všemi prostory. Bylo to právě v den, kdy se připravovala tiskovka s Lukášem BAUEREM, bylo to zajímavé. Navíc jsme tady mohli po čtrnácti dnech sledovat televizní přenos s českým komentářem, bylo to docela příjemné slyšet zase češtinu. Přenosy ze všech možných disciplin běžely v centrech pořád, ale byly samozřejmě komentovány v italštině, němčině nebo angličtině." JP: Kdy jste se vrátila domů? KŠ: "Zpátky domů jsem dorazila v neděli šestadvacátého ráno. Závěrečný olympijský ceremoniál jsem, bohužel, sledovala už doma pouze na televizní obrazovce. Bylo to něco úplně jiného, než když jsem atmosféru při slavnostním zahájení zažila přímo na stadionu. Dostali jsme vstupenku na středeční generálku, byla to prostě nádhera. Sice bez sportovců, ale stejně to byl krásný pocit, když procházela "panenka" s naší státní vlajkou." JP: Určitě se budete chtít se svými dojmy podělit, a to nejen s kamarády skauty. KŠ: "Nafotili jsme spoustu snímků, každý se ve svém působišti setkal se známými sportovci, například s krasobruslařem PLUŠČENKEM, tanečními i sportovními páry, nebo s našimi rychlobruslařkami a dalšími. Musíme to nejdřív všechno uspořádat a pak máme v plánu besedy. Určitě se chceme o zážitky podělit." · Převzato z Rokycanského deníku číslo 59 (pátek 10.3.2006), ročník XV, strana 16. Na fotografiích naleznete: - přední strana obálky: Čeští skauti „pořadatelé“ s úspěšnými českými sportovci, zlatou Kateřinou NEUMANNOVOU a stříbrným Lukášem BAUEREM. - zadní strana obálky: Curlingová hala, ve které čeští skauti „pořadatelé“ strávili nejvíce času a zlatý švédský ženský tým.
KŠŘ speciál číslo 1 (010) · duben 2006 · · ročník 16 (2005 – 2006) · · · 7
AKTUÁLNÍ ZPRAVODAJSTVÍ Z PLZEŇSKÉHO KRAJE NALEZNETE NA WWW.KSR.CZ
8 · · · KŠŘ speciál číslo 1 (010) · · duben 2006 · ročník 16 (2005 – 2006)
