RENESANCE POČÁTKY SOUSTAVNÉHO POZNÁVÁNÍ

RENESANCE  POČÁTKY SOUSTAVNÉHO POZNÁVÁNÍ

Po roce 1475 se italský malíř, sochař, architekt, přírodovědec a vynálezce Leonardo da Vinci (původním jménem po otci Leonardo di ser Piero, * 15. dubna 1452 v Anchiano u Vinci v Toskánsku v dnešní Itálii, † 2. května 1519 v Cloux Lucé u Amboise ve Francii) začal kromě malířství zabývat také studiem anatomie. Dospěl k závěru, že řídícím orgánem v lidském těle je mícha, nikoliv srdce. Při stavbě kanálů v severní Itálii, jejichž projektování se účastnil, našel mnoho schránek zkamenělých měkkýšů. Během jejich studia potvrdil názor, že tyto zkameněliny jsou zbytky živočichů žijících v dávných mořích, která se rozkládala v místech, kde jsou dnes zkameněliny nalézány. Předpokládal, že souš byla několikrát zaplavena mořem. Vystupoval proti názorům, že zkameněliny vznikly v zemi v důsledku tajemné tvořivé síly, případně vlivem hvězd. Leonardo se narodil jako nemanželský syn, otec jej ale přijal za vlastního a poskytl mu všeobecné vzdělání. Dětství strávil v malé vísce Anchiano a pak žil krátce v městečku Vinci v Toskánsku, v roce 1466 se s otcem přestěhoval do nedaleké

83

Kronika zoologickeho poznavani novy predpis nove.indd 83

16.4.2013 21:56:42

renesance – počátky soustavného poznávání

Obr. 41 Autoportrét Leonarda da Vinci, datovaný do období let 1512–1515 (zdroj: Zöllner, F., 2004: Leonardo da Vinci. Malířské a kreslířské dílo. Taschen a nakl. Slovart)

Florencie. Protože už od dětství výborně maloval, stal se v letech 1469–1472 (společně s Botticellim a dalšími) žákem zdejšího malíře Andrea di Cione (známého jako Verrocchio) a až do roku 1476 pracoval v jeho malířské dílně. Získal od něj technickou dovednost a schopnost zobrazovat předměty přesně a objektivně. Záznamy o jeho životě z doby mezi rokem 1476–1481 chybějí, předpokládá se ale, že si založil vlastní malířskou dílnu. Podle soudních zápisů z roku 1476 byl obviněn z homosexuálních sklonů, krátce nato byl ale obvinění zproštěn. V roce 1482 vytvořil na objednávku Lorenza Medicejského stříbrnou lyru ve tvaru koňské hlavy. Lorenzo požádal

84


16.4.2013 21:56:42


Obr. 42 Ukázka náčrtů z Leonardových anatomických deníků. Vlevo anatomie mozku, vpravo dole ženské pohlavní orgány, vpravo nahoře anatomie ptačího křídla (zdroj: Zöllner, F., 2005: Leonardo da Vinci. Malířské a kreslířské dílo. Taschen a nakl. Slovart)

85


16.4.2013 21:56:43


Leonarda, aby ji předal jako dar na usmířenou milánskému vévodovi Lodovicu Sforzovi. Leonardo při té příležitosti napsal Lodovicovi dopis, v němž mu vylíčil své technické a umělecké plány. Leonardo pak na pozvání Lodovica Sforzy zůstal v Miláně až do roku 1499, kdy odtud byli Sforzové vypuzeni. Uchýlil se pak do Benátek, kde začal pracovat jako vojenský architekt, jehož úkolem bylo navrhovat způsoby, jak město ochránit proti útoku z moře. V tomto období se také začal vážněji věnovat vědeckým bádáním. Jeho poznámky, psané florentským nářečím (a levou rukou zprava doleva), však nebyly nikdy publikovány, i když Leonardo jejich zveřejnění – jak lze soudit z rozvržení textu a doprovodných kreseb – plánoval. Ze zoologického hlediska je nejdůležitější Anatomický kodex, dnes uložený na zámku ve Windsoru jako součást britských královských sbírek. Kodex vznikl na základě pitev v nemocnici Santa Maria Nuova ve Florencii, kam se Leonardo v období let 1500–1506 na čas vrátil. Pořídil při nich více než 200 anatomických kreseb, které však byly zveřejněny až 161 let po jeho smrti, v roce 1680. Leonardo byl v anatomických záležitostech věrný Avicennovi a dalším klasickým anatomům, a tak zpočátku věřil, že řídícím orgánem lidského těla je srdce. Současně si ale uvědomoval, že nervy vycházejí z jiného zdroje – věděl například, že z prodloužené míchy vycházejí nervy, které ovládají činnost předních končetin. Postupně začal stále více spoléhat na vlastní pozorování (prováděná na žábách) a nakonec dospěl k závěru, že řídícím orgánem v těle není srdce, nýbrž mícha. Kromě anatomie také podrobně studoval let ptáků (viz Kodex o letu ptáků, dnes uložený v Biblioteca Reale v Turíně) a výsledky použil k sestrojení nebo plánování různých létacích strojů (z nichž však žádný nelétal a ani létat nemohl – například navržená helikoptéra, poháněná čtyřmi lidmi, by místo letu začala rotovat). V roce 1506 se vrátil do Milána a roku 1513 odešel na pozvání Giuliana Medicejského (bratra tehdejšího papeže Lva X.) do Říma. Od roku 1516 až do své smrti o tři roky později, kdy mu

86


16.4.2013 21:56:47


bylo 67 let, žil na pozvání krále Františka I., zvaného François d’Angoulême, ve Francii v Cloux Lucé nedaleko královské rezidence zámku Amboise. Tam je také pochován. (258, 359) Roku 1491 byl poprvé vydán spis Fasciculus medicinae, jehož autorství je připisováno vídeňskému profesoru lékařství (žijícímu později v Itálii) Johannesu de Kethamovi (v roce 1460 žil ve Vídni pod jménem Johannes von Kirchheim). Byla to první soustavná anatomie doprovázená ilustracemi. Původně latinsky psané dílo Fasciculus anatomiae (Svazeček o anatomii), vydané v Benátkách v roce 1491, obsahovalo pouze šest ilustrací, v roce 1493 bylo ale přeloženo do italštiny pod názvem Fasiculo de medicina a opatřeno novými ilustracemi.

Obr. 43 Nejstarší tištěné vyobrazení pitvy lidského těla je v díle Fasciculus medicinae od Johannese Kethama z roku 1491 a znázorňuje Mondina de’ Liuzzi přednášejícího anatomii. Vpravo je anatomická ilustrace z téhož spisu. Je to první tištěná anatomická kniha s ilustracemi (zdroj: U.S. National Library of Medicine)

87


16.4.2013 21:56:47


Jeden latinský výtisk vlastnil Leonardo da Vinci a používal jej jako manuál při pitvách. O Kethamově životě nejsou k dispozici téměř žádné informace, avšak má se za to, že byl profesorem lékařství ve Vídni a že tuto kompilaci starých Galénových textů a vlastních pozorování sepsal pro své žáky. (170) Počátkem 16. století italský lékař a filosof Alessandro Achillini (* 20. října 1463 v Boloni, † 2. srpna 1512 tamtéž) objevil u člověka dvě sluchové kůstky: kladívko (malleus) a kovadlinku (incus). Studoval lékařství a filosofii na univerzitě v Boloni a poté tři roky filosofii v Paříži. Studium filosofie ukončil v září 1484 v Boloni, o tři roky později tam rovněž završil studium přírodních věd a od roku 1494 tamtéž přednášel lékařství. Po dlouhé přestávce tak navázal na Mondina de’ Liuzzi. Kromě zmíněného objevu dvou středoušních kůstek popsal také funkci čichového nervu a slinných žláz. Poprvé rovněž popsal na mozku fornix a infundibulum. Po válečném sporu dvou boloňských knížat odešel v roce 1506 do Padovy, aby tam přednášel filosofii, brzy se ale vrátil a od září 1508 až do své smrti v roce 1512 v Boloni přednášel lékařství a filosofii. Je pochován v boloňském kostele San Martino Maggiore. Jeho anatomické dílo Humani corporis Anatomia (Anatomie lidského těla) vyšlo až posmrtně v roce 1516 v Benátkách, posmrtně vyšly rovněž jeho Anatomicae Annotationes (Boloňa, 1522). (285) V roce 1521 vydal v Boloni anatom a chirurg Jacopo Berengario da Carpi (původním jménem Jacopo Barigazzi, známý také jako Jacobus Berengarius Carpensis, Giacomo Berengario da Carpi nebo pod přezdívkou Carpus, * cca 1460 v Carpi poblíž Modeny, Itálie, † 1530 ve Ferraře, Itálie) obsáhlý spis Commentaria cum amplissimis additionibus super Anatomia Mundini una cum textu ejusdem in pristinum et verum nitorem redacto (Komentář s velmi mnoha dodatky k Mondinově anatomii publikovaný s jeho původním elegantním textem) a v letech 1522 a 1523 spis Isagogae

88


16.4.2013 21:56:50


Obr. 44 Jacopo Berengario da Carpi. Olej na plátně ze 17. stol., vystavený v Palazzo dei Pio v městě Carpi. (zdroj: Himetop, The History of Medicine Topographical Database)

breues perlucidae ac uberrimae in anatomiam humani corporis a communi medicorum academia usitatam (Krátký úvod k anatomii lidského těla užívaný s velkým prospěchem na lékařských kolejích, zkráceně též Anatomia Carpi). V obou dílech prezentoval (podle vlastního vyjádření) výsledky několika set pitev a detailně vyložil, v čem se jeho pozorování lišila od pozorování starších anatomů. Bylo to poprvé, kdy se někdo pokusil korigovat Galénova anatomická dogmata. Byl také první, kdo popsal brzlík (thymus), arytenoidní chrupavky a některé další anatomické struktury. Berengario se narodil v rodině chirurga, což však tehdy bylo málo prestižní povolání, neboť chirurgické operace prováděli většinou

89


16.4.2013 21:56:50


Obr. 45 Titulní list a jedna z ilustrací spisu Isagogae breues perlucidae ac uberrimae etc. Berengaria da Carpi z roku 1522 (zdroj: U.S. National Library of Medicine)

90


16.4.2013 21:56:50


lazebníci. Nicméně od dětství měl možnost pomáhat otci při práci a již v této době získal dovednosti, které ho později jako lékaře proslavily. Někdy po roce 1480 se zapsal na univerzitu v Boloni, doktorát medicíny tam získal v roce 1489. V následujícím období se nakrátko vrátil k otci a pomáhal mu při chirurgických výkonech. V roce 1502 odešel nastálo do Boloně a až do roku 1527 tam přednášel chirurgii a provozoval lékařskou praxi. Pouze na přelomu let 1525–1526 působil několik měsíců v Římě, kde při léčení syfilidy užíval jako jeden z prvních rtuť, za což si dával bohatě zaplatit (zejména od kněží, mezi nimiž byla tato nemoc značně rozšířena). Jeho věhlas tak vzrostl, že mu místo lékaře nabídl i papež, avšak Berengario odmítl. V roce 1504 mu papež udělil boloňské občanství. Jeho vážnost postupně stoupala, když vyléčil některé členy rodiny Medicejských včetně samotného Lorenza Medicejského. Navíc se v univerzitních záznamech zachovaly doklady o jeho popularitě jako učitele. V roce 1527 byl však místa učitele chirurgie po téměř 25 letech náhle zbaven a rychle Boloňu opustil. Důvody nejsou zcela jasné – Falloppio to ve svém spisu De morbo gallico (O galské nemoci) vysvětlil tím, že byl obviněn z vivisekce na člověku. Roku 1529 se Berengario stal dvorním chirurgem vévody z Ferrary, i když byl již v roce 1499 v Boloni odsouzen k peněžité pokutě nebo k trestu useknutí nosu za pomluvy, které o této rodině šířil (pokutu zaplatil otec, jenž tak synův nos zachránil). Také jeho extravagantní a často násilnické chování mu bylo promíjeno právě pro jeho léčitelské schopnosti. Odhlédneme-li od osobních vlastností, je Berengariův podíl na prohlubování anatomických znalostí nepochybný. Získal je pitvou velkého množství lidských těl (už však bylo řečeno, že někteří jeho protivníci jej obviňovali, že někdy pitval těla ještě živá). Ve spisu Isagogae breues perlucidae ac uberrimae etc. (Krátká, jasná a také velmi bohatá uvedení…) z roku 1522 odmítl existenci cévní pleteně zvané rete mirabile („zázračná pleteň“) u člověka, kterou předpokládal Mondino de’ Liuzzi, stejně jako Mondinovo tvrzení, že děloha může být členěna na větší počet

91


16.4.2013 21:56:54


oddílů. Rete mirabile je kapilární síť vytvořená u ovce a některých dalších kopytníků, jimž slouží k ochlazování krve. Galén a po něm další anatomové včetně Mondina soudili, že u člověka slouží k čištění krve.* Vedle vlastních anatomických oprav však ke korekci anatomických dogmat přispěly i nové překlady Galénových spisů, například Anatomických procedur, pořízené přímo z řeckého originálu do latiny, tedy nikoliv prostřednictvím nepřesných arabských verzí. Jedním z jejich překladatelů byl řecký exulant žijící v Boloni Demetrius Chalcondylas, jehož překlad Galéna Berengario obsahově korigoval. Autentickou verzi kompletního Galénova díla (v řečtině) vydal benátský tiskař Aldine až v roce 1525 a trvalo dalších více než 10 let, než byla tato verze přeložena do latiny. Po příchodu do Paříže se na tom podílel také mladý Vesalius. (170, 218, 299) V polovině 16. století pokládal saský lékař Georgius Agricola (původním jménem Georg Bauer, * 24. března 1494 v Glauchau v Sasku, † 21. listopadu 1555 v Chemnitz, resp. Saské Kamenici, Sasko) kostry ryb a zbytky fosilních dřev za pozůstatky živočichů a rostlin zkamenělých působením kamenotvorné šťávy (succus lapidescens), která do nich vnikla póry. O Agricolově rodině a dětství není mnoho známo, protože jeho rodné město Glauchau několikrát vyhořelo a veškeré archiválie tak byly ztraceny. Do základní školy ale chodil nejspíše v Glauchau a ve Cvikově (Zwikau). Již v raném věku musel nepochybně získat dobré znalosti klasické řečtiny a latiny, protože to bylo předpokladem pro přijetí na univerzitu. Univerzitní vzdělání získal v Lipsku, kde v letech 1514–1518 studoval humanitní obory – gramatiku, rétoriku a logiku. Bakalářské studium ukončil po třech a půl letech a na čtyři roky se stal v městské latinské škole ve Cvikově učitelem řečtiny a hebrejštiny. Tam také napsal * Z našeho pohledu lze tento případ brát jako jeden z důkazů, že Galén přenášel svá pozorování získaná pitvou zvířat do anatomie člověka.

92


16.4.2013 21:56:54


Obr. 46 Georgius Agricola, autor prvního pojednání o geologii a hornictví, v němž je zmiňována také povaha fosilií (zdroj: De Re Metallica libri XII, český překlad z roku 1933)

svoji první knihu, věnovanou latinské gramatice (vyšla roku 1520 v Lipsku). Tehdy také začal užívat latinizovanou podobu svého jména (Agricola místo Bauer). V roce 1522 se vrátil do Lipska a kromě zdokonalování v původních oborech začal studovat medicínu. Protože zásady praktického léčení, jež jsou nezbytnou součásti vzdělání praktického lékaře, se tam nepřednášely, odejel v roce 1523 do Itálie, nejprve do Boloně a pak do Benátek. Tam pobyl dva roky a spolupracoval tam na vydání Galénových spisů Galeni librorum Pars I–V (vyšly v roce 1525). Doktorát lékařství získal v roce 1526 na univerzitě ve Ferraře.

93


16.4.2013 21:56:54

RENESANCE POČÁTKY SOUSTAVNÉHO POZNÁVÁNÍ

Recommend Documents