VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ FAKULTA ARCHITEKTURY
Ing. arch. Miloslav Sohr
REKONSTRUKCE NÁMĚSTÍ V CENTRECH KRAJSKÝCH MĚST V ČR PO ROCE 1989
REHABILITATION OF PUBLIC SPACES IN THE URBAN CENTRES OF REGIONAL CAPITALS AFTER 1989
ZKRÁCENÁ VERZE PH.D. THESIS
Obor: Školitel: Oponenti:
Datum obhajoby:
Urbanizmus Ing. arch. Dr. Gabriel Kopáčik, Ústav teorie urbanismu, FA VUT v Brně Prof. Ing. arch. Karel Maier, CSc., Fakulta architektury ČVUT v Praze Prof. Ing. arch. Jan Koutný, CSc., Fakulta architektury VUT v Brně Ing. arch. Josef Sátora, CSc., Brno 9. 2. 2005
Klíčová slova: Veřejné prostory, náměstí, centra krajských měst, rekonstrukce veřejných prostorů po roce 1989, lidské aktivity na veřejných prostranstvích. Key words: Public areas, squares, places, urban centres of regional capitals, rehabilitation of public areas after 1989, human activities in public areas.
Rukopis disertační práce je uložen na Ústavu teorie urbanismu, Fakulty architektury VUT v Brně, Poříčí 5, 639 00 Brno
Miloslav Sohr, 2005 ISBN 80-214-2906-2 ISSN 1213-4198
Obsah: 1 ÚVOD...................................................................................................................... 4 2 SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY ............................................... 4 2.1 2.2
Veřejné prostory a společenské změny v roce 1989 v Československu.............................. 4 Publikace zabývající se rekonstrukcemi veřejných prostorů v ČR po roce 1989................ 4
3 CÍL PRÁCE............................................................................................................. 5 4 PŘEDMĚTY A METODY VÝZKUMU ................................................................ 5 4.1 4.2 4.3 4.4 4.5 4.6 4.7
Teoretická východiska ......................................................................................................... 5 Krajská města..................................................................................................................... 10 Městské centrum ................................................................................................................ 10 Hodnocené veřejné prostory .............................................................................................. 11 Pojmy rekonstrukce, přestavba a regenerace ..................................................................... 12 Časové vymezení ............................................................................................................... 12 Zvolené metody práce........................................................................................................ 12
5 KRAJSKÁ MĚSTA A REKONSTRUOVANÉ VEŘEJNÉ PROSTORY ........... 14 5.1 5.2 5.3 5.4 5.5 5.6 5.7 5.8
Brno ................................................................................................................................... 14 Hradec Králové .................................................................................................................. 16 Liberec ............................................................................................................................... 18 Olomouc............................................................................................................................. 19 Ostrava ............................................................................................................................... 21 Město Pardubice ................................................................................................................ 22 Zlín..................................................................................................................................... 23 Ostatní krajská města a veřejné prostory ........................................................................... 24
6 VZÁJEMNÉ POROVNÁNÍ A HODNOCENÍ REKONSTRUKCÍ VEŘEJNÝCH PROSTORŮ V CENTRECH KRAJSKÝCH MĚST............................................ 25 6.1 6.2 6.3 6.4 6.5 6.6
Počet přestavěných veřejných prostorů v krajských městech............................................ 25 Jak jednotlivé rekonstrukce probíhaly v čase? .................................................................. 26 Iniciativa ............................................................................................................................ 26 Způsob pořízení návrhu řešení........................................................................................... 27 Stavební práce.................................................................................................................... 27 Lze rekonstruovaná náměstí označit jako kvalitní? ........................................................... 28
7 CELKOVÉ HODNOCENÍ A NÁMĚTY ŘEŠENÍ .............................................. 28 7.1 7.2
Specifické problémy .......................................................................................................... 28 Způsoby řešení ................................................................................................................... 28
8 SOUPIS LITERATURY ....................................................................................... 29
3
1
ÚVOD
Předložený text se zabývá problematikou rekonstrukcí veřejných prostorů v České Republice v časovém úseku posledních patnácti letech. Politické změny v roce 1989 odstartovaly rozsáhlou vlnu úprav veřejných prostranství které výrazně ovlivnily obraz sídel. Průzkumem bylo zjištěno, že výsledkem těchto často nákladných stavebních akcí nebyl vždy kvalitní a lidmi oblíbený veřejný prostor. Tato práce je výsledkem několikaletého průzkumu, jehož cílem je zmapování a zhodnocení vlny rekonstrukcí veřejných prostorů v období po roce 1989. Vzhledem k tomu, že náměstí a ulic v různé míře upravených je značný počet, byl předmět této práce zúžen na rekonstruované významné veřejné prostory (náměstí) v centrech krajských měst.
2
SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY
2.1 VEŘEJNÉ PROSTORY A SPOLEČENSKÉ ZMĚNY V ROCE 1989 V ČESKOSLOVENSKU Před rokem 1989 byla centra měst v ČSSR většinou, včetně kompletní infrastruktury, přenechána klidnému a postupnému chátrání. Akcí spějících k regeneraci a humanizaci městských prostorů bylo velice málo a většina ulic a náměstí proto zůstala zanedbaná a pro obyvatelstvo zcela neatraktivní. Některé realizace veřejných prostorů, pokud byly umožněny politickou vůlí a dostatkem financí, svědčí o kvalitě a odbornosti projektanta.1 Politický převrat na konci roku 1989 nastartoval rozsáhlé společenskoekonomické změny. Začíná rozsáhlá vlna úprav a rekonstrukcí řady veřejných prostranství ve městech i venkovských obcích. Průzkumem bylo zjištěno, že jednotlivé rekonstrukce veřejných prostorů po roce 1989 byly spojeny s nejedním problémem, jak už v samotné přípravě, tak v průběhu realizace. Rovněž výsledná podoba a způsob využívání veřejnosti často nebývá zcela ideální. Rekonstrukce parteru a mobiliáře ulic a náměstí je poměrně nákladným procesem, používají se na ně veřejné prostředky, a proto je nutno přistupovat k těmto akcím zodpovědně a na patřičné profesionální úrovni. 2.2 PUBLIKACE ZABÝVAJÍCÍ SE REKONSTRUKCEMI VEŘEJNÝCH PROSTORŮ V ČR PO ROCE 1989 Z průzkumu současné tuzemské literatury vyplynulo, že chybí publikace, která by se podrobněji zabývala rekonstrukcemi veřejných prostorů v České Republice po 1
Viz Musil, J. (2001). Hodnocení některých veřejných prostorů rekonstruovaných před rokem 1989 jsou uvedena v pododdíle 5.8.2 této práce.
4
roce 1989 a zejména jejich výslednou kvalitou. Tato práce má přesným výběrem předmětu zkoumání (náměstí v centrech krajských měst) a jeho hodnocením přispět k částečnému zaplnění této prázdnoty. Výsledky výzkumu jsou uvedeny v kapitolách 5,6 a 7 této práce.
3
CÍL PRÁCE
Práci, jejímž výsledkem je předložený text, iniciovala následující hypotéza: Po roce 1989 bylo v České Republice rekonstruováno velké množství veřejných prostorů, a ne všechny jsou vhodně a intenzivně jejich návštěvníky využívány. Zcela obecným cílem této práce je snaha přispět k mapování vlny rekonstrukcí veřejných prostorů po roce 1989 v České Republice. Dalším cílem této práce je prověření aplikace metody hodnocení veřejných prostorů Diagram místa2. Chceme zjistit, jaké a jak závažné poznatky může tato metoda přinést. Rovněž jedním z cílů této práce je popsat, zhodnotit a předložit recenzi jednotlivých rekonstruovaných veřejných prostorů. Analyzovat je za účelem zjištění jejich výsledné kvality. Provést jejich vzájemné porovnání, jehož výsledkem bude přehled a zhodnocení uplynulého vývoje na poli rekonstrukcí veřejných prostranství. V textu budou vytipovány nejčastější zjištěné chyby ovlivňující kvalitu místa, ke kterým dochází při postupu pořizování návrhu řešení. Budou vyjmenovány i nejčastější nedostatky rekonstruovaných veřejných prostorů. Závěrem budou předloženy zásady a principy vyplývající z provedené analýzy, které je třeba dodržovat při tvorbě funkčního místa.
4
PŘEDMĚTY A METODY VÝZKUMU
Analytickou částí této práce je hodnocení a porovnávání jednotlivých rekonstruovaných veřejných prostorů. Vzhledem k tomu, že těchto akcí bylo mnoho, musel být reprezentativní výběr zúžen. Proto jsme se zaměřili na rekonstruovaná ústřední, převážně společenská nebo obchodní náměstí v centrech krajských měst3. 4.1 TEORETICKÁ VÝCHODISKA Teoretická díla, zabývající se problematikou veřejných prostorů, ze kterých budeme v této práci vycházet, jsou pokračováním názorové linie, která vznikla kritikou funkcionalismu v druhé polovině dvacátého století. Na konci 60, let 20. století uveřejňuje dánský urbanista Jan Gehl první vydání svého díla Život mezi budovami.4 Jan Gehl se svým týmem soustavně pozoruje život 2
Více o této metodě v pododdíle 4. 7.1. Více o klasifikaci náměstí viz pododdíl 4.4.2. 4 Vyšlo v českém vydání v roce 1999. 3
5
na veřejných prostranstvích a snaží se určit, které je náměstí, ulice, vlastně kvalitní, a které konkrétní faktory tuto kvalitu určují. Ve Spojených státech amerických byl během 70. a 80. let prováděn rozsáhlý průzkum zabývající se hodnocením kvality městského prostředí, který vedl William H. Whyte,. Tento průzkum si kladl za cíl vypracování směrnic a ustanovení nového regulativu pro tvorbu oblíbených a lidmi využívaných veřejných prostorů. Bylo vybráno několik vzorků prostranství, na kterých bylo pozorováno chování lidí. Na základě zjištění, že na některých místech se lidé nezdržují, bylo zkoumáno, který faktor je pro jejich přítomnost, resp. nepřítomnost nejdůležitější.5 Pro potřeby tohoto projektu vyvinul tým základní metody pozorování6. Navíc byli přítomní lidé osloveni formou rozhovorů a dotazníků. Během výzkumu se postupně prosazuje názor, že kvalitní veřejný prostor je takový, který je lidmi oblíben a využíván v souladu s jeho posláním. Utvrzuje se přesvědčení, že kvalitní veřejný prostor je možné zrealizovat pouze za účasti jeho uživatelů - veřejnosti. Pro tento účel se začínají rozvíjet participativní metody, které umožňují a podporují aktivní občanský přístup. Tým pokračující ve výzkumech Williama H. Whyta dále zjistil, že kvalitní místo musí poskytovat čtyři základní kvality. Jsou jimi: využití a aktivity, pocit pohody a image, dostupnost a spojení a sociabilita7. Tento poznatek potom graficky znázornili v obrazci, který nazvali diagram místa. Diagram místa není pouze grafickým znázorněním výsledků práce, ale může sloužit i jako snadná pomůcka pro vyhodnocení funkčnosti místa8. Ke každé ze čtyř základních kvalit je předložena série otázek, která umožňuje hodnocení veřejného prostoru a několik viditelných indikátorů problému (viz dále v pododdíle 4.7.1). a) Využití a aktivity: Otázky k zamyšlení: • Je VP využívané nebo prázdné? • Jsou zde různé věkové kategorie? • Tvoří lidé skupiny? • Jaké činnosti se vyskytují? • Které části VP jsou využívané? • Je VP snadno průchozí po celé ploše? • Vyhovuje řešení způsobu využití? • Je možná možnost výběru činností? • Má místo nějakého správce? Viditelné známky problému: • Místo je prázdné i v určitou dobu dne. • Místo je přeplněné. 5
Viz: Whyte, W. H. (2000). Viz: Madden, K. (2003, s. 73n). 7 Madden, K. (2003, s. 12). 8 Maden, K. (2003, s. 65n). 6
6
• • •
Je zde málo míst k sezení. Je zde málo bodů, kolem kterých se lidé mohou shromáždit, aktivity izolované, chybí ohniska. Místo není vhodné pro pořádání akcí.
b) Pocit pohody a celkový dojem z místa Otázky k zamyšlení: • Je první dojem z místa dobrý? • Je tam víc žen než mužů? • Je dost míst na sezení? Mohou si lidé vybrat, kam si sednou? • Má někdo místo na starosti, vzbuzuje místo pocit bezpečí? • Fotí zde někdo, je k tomu příležitost? • Převažuje ve využívání prostranství doprava? Viditelné známky problému: • Na prostranství je příliš málo místa k sezení. • Zdá se, že za místo není nikdo zodpovědný. • Prostranství není pěkné nebo nebudí pocit bezpečí. • Je zde nepořádek a patrné jsou i další známky špatné údržby. • Místo ovládají nežádoucí jedinci nebo skupiny. • Je patrná nedostatečná ochrana – vandalismus, graffiti • V místě převažují vozidla c) Dostupnost a spojení Otázky k zamyšlení: • Je místo viditelné z větší vzdálenosti? • Je pro lidi snadné na VP přijít? • Jsou chodníky vedeny dobře? • Je místo funkční i pro lidi se zvláštními potřebami? • Vedou chodníky tam, kudy lidé chtějí chodit? • Je místo přístupné různými druhy dopravních prostředků? Viditelné známky problému: • Hustá nebo rychlá doprava znemožňuje přechod přes komunikaci. • Kola se pro příjezd používají zřídka. • Lidé chodí mimo chodník nebo vyšlapávají cestičky. • Parter okolní zástavby není dostatečně atraktivní. • Nedostatek parkovacích míst.
7
d) Společenskost místa (sociabilita): Otázky k zamyšlení: • Je to místo, které byste si zvolili pro setkání s přáteli? • Přicházejí lidé ve skupinách? • Hovoří spolu? • Usmívají se? • Využívají lidé místo pravidelně a záměrně? • Znají se uživatelé od vidění nebo jménem? • Přivádějí sem lidé své přátelé, aby jím místo ukázali? • Navazují lidé vizuální kontakt? • Pohybují se zde různé směsice lidí? • Mají lidé tendenci sbírat pohozené odpadky? Viditelné známky problému: • Mezi lidmi, kteří místo používají nedochází k interakci • Mezi lidmi, kteří místo používají není rozmanitost V polovině 70. let 20. století byla založena nadace Project for Public Spaces, která je od poloviny 90. let přítomna i v České Republice pod hlavičkou Nadace Partnerství o.p.s.9. Nadace mimo jiné podporuje zapojení veřejnosti do procesu tvorby a regenerace veřejných prostranství. Základním nástrojem Nadace je program Partnerství pro veřejná prostranství, který poskytuje metodickou i finanční pomoc při tvorbě veřejných prostorů10. 4.1.1
Druhy lidských aktivit
Uživatelem ulic a náměstí je veřejnost, obyvatelé a návštěvníci. Kvalitní městský prostor je jeho uživateli využíván intenzivně a v souladu s jeho posláním. Hlavním indikátorem kvality veřejného prostoru jsou tedy aktivity provozované přítomnými lidmi. Venkovní lidské aktivity byly Janem Gehlem roztříděny do tří skupin11: • Aktivity nezbytné - chození do práce, do školy, čekání na dopravní prostředky nebo na někoho. • Aktivity volitelné - procházky, postávání, sezení, slunění. • Aktivity společenské - aktivity závisející na přítomnosti jiných lidí.
9
www. nadacepartnerstvi.cz. Tamtéž. 11 Gehl, J. (2000, s. 11). 10
8
4.1.2 Jaké je, tedy, kvalitní místo? Kvalitu veřejného prostoru je možno podle Gehla12 odvodit od poměrného výskytu venkovních aktivit: • Kvalitní městský prostor - poměrně malý výskyt aktivit nezbytných, největší výskyt aktivit volitelných, uspokojivý podíl aktivit společenských. • Nekvalitní – nutný výskyt aktivit nezbytných, zanedbatelný podíl aktivit volitelných a o něco větší podíl aktivit společenských. Poznatky uvedené v následujících přehledech vycházejí z dlouhodobých průzkumů vykonaných týmy J. Gehla a W. H. Whyta.13 Základními faktory, které ovlivňují kvalitu veřejného prostoru jsou: • Sezení – je hlavní determinující faktor - čím více možnosti k sezení, tím více lidí se v prostoru vyskytuje. • Existence předzahrádek. • Lidé a proud lidí přitahuje další lidi. • Pohyb a sezení se vzájemně doplňují. • Přítomnost lidí ve veřejném prostoru – pokud jsou zde lidé, mnoho dalších zde setrvá. • Motorová doprava – ovlivňuje negativně, nejlépe vyloučit. • Parter – musí mít pestrou náplň, výklady obchodů přitahují. Kolem hluchých fasád bez otvorů, bank a administrativy lidi pouze procházejí. • Četnost lidí lze zajistit tak, že budovy budou co nejblíže, se vstupy orientovanými do jednoho prostoru. Sociální a věkovou rozmanitost lze zajistit co největší integrací různých sociálních skupin. • Lidský způsob uvažování vyžaduje definování stupně intimity a sounáležitosti s jednotlivými prostory. Proto je nutné zajistit co nejvíce mezistupňů v hierarchii veřejnosti prostorů. Nutno definovat „jak hodně je prostor veřejný“. • Pohoda – prostor musí mít příznivé mikroklima určené lidskými vjemy. Průzkumy bylo rovněž zjištěno, že některé, na první pohled důležité faktory kvalitu prostředí neovlivňují. Jsou jimi: • Umístění veřejného prostoru a jeho tvar (může pouze ovlivnit typ volitelných aktivit). • Tradice země a klimatické podmínky neovlivňují míru využívání veřejných prostorů. Přesto je nutné, aby byly kryté před větry a v závislosti na zeměpisné šířce vystaveny slunci nebo před ním naopak chráněny. • Elegance a čistota architektonického řešení okolních budov. • Plošná rozloha prostoru – příjemné mikroklima však musí být zajištěno.
12 13
Gehl, J. (2000, s. 13). Viz Gehl, J. (2000), Gehl, J., Gemzoe, L. (2002), Whyte, W. H. (2000).
9
Specifickými rysy úspěšného místa jsou14: • Převaha skupin lidí nad jednotlivci; • Vyšší počet žen než mužů;15 • Rozdílné věkové kategorie přítomných; • Různost aktivit; • Citové projevy.16 Charakteristickými problémy veřejných prostranství jsou nejčastěji17: • Nedostatek vhodných míst k sezení; • Nedostatek míst k setkávání; • Špatně umístěný vstup a prostory, které nelze vidět; • Nefunkční prvky; • Pěšiny, které nevedou na místa, kde se lidé chtějí procházet; • Nadvláda vozidel; • Holé zdi nebo mrtvé zóny po obvodu prostoru; • Nevhodné umístění zastávky veřejné dopravy; • Nic se neděje. 4.2 KRAJSKÁ MĚSTA Počet 13 krajských měst umožňuje dobře je všechna zmapovat. K tomu jsou krajské metropole většími významnějšími místy, s větším počtem veřejných prostorů a předpokládali jsme, že zde bude obnově náměstí věnována odpovídající péče (zjištění, že tomu tak vždy není, je jedním z výsledků této práce). Z této skupiny měst však byla některá hned na začátku výzkumu vypuštěna. Jsou jimi Praha (odlišný, metropolitní ráz), Karlovy Vary (specifické, lázeňské město) a Jihlava (je podstatně menší). Dále bylo zjištěno, že ve třech krajských městech, Ústí nad Labem, Plzni a Českých Budějovicích, neproběhly žádné rekonstrukce veřejných prostranství, které by se mohly stát předmětem této práce. Nakonec, tedy zbylo těchto sedm krajských měst: Brno, Hradec Králové, Liberec, Olomouc, Ostrava, Pardubice, Zlín Tato krajská města mají kolem 100 000 obyvatel (kromě Brna a Ostravy), je zde srovnatelná profesní struktura obyvatel, mají (kromě Brna) srovnatelný společenský a kulturní význam. 4.3 MĚSTSKÉ CENTRUM Předmět zkoumání byl vymezen na území městského centra. Centrální zóna města, zkráceně centrum, je přirozeným jádrem sídla a je jeho funkčním, 14
Madden, K., (2003, s. 62n). Ženy jsou ve volbě místa vybíravější. 16 Na kvalitním místě se častěji setkáme s úsměvem, zdravením podáním ruky, držení za ruce, polibky… 17 Madden K., (2003, s. 16-24). 15
10
společenským a většinou i prostorovým těžištěm. Centrální zóna je zónou polyfunkční a je charakteristická svými tzv. centrotvornými funkcemi.18 Centrum bývá zpravidla nejprestižnější a nejreprezentativnější částí města, kam většinou lidé míří za volitelnými aktivitami. Z toho důvodu je na místě předpoklad, že právě zde bude veřejným prostorům věnována mimořádná péče. Pro potřeby této práce byla centrální zóna u každého města zvlášť vymezena odborným odhadem. Centrum je obvykle vymezeno rozsahem původního středověkého jádra, často se šíří i do jeho předpolí. Městské prostory v centrech mají tedy, z hlediska lidských aktivit, velice silný potenciál. Je zde veliká koncentrace lidí a nejčastější důvod návštěv jsou právě aktivity volitelné. 4.4 HODNOCENÉ VEŘEJNÉ PROSTORY 4.4.1
Co je to veřejný prostor?
Problematikou veřejných prostorů se již delší dobu u nás zabývá Vladimíra Šilhánková, která formulovala následující definici: “Veřejné prostory jsou všechny nezastavěné prostory ve městě, které jsou volně (bezplatně) přístupné všem obyvatelům a návštěvníkům města, buď nepřetržitě nebo s časovým omezením (např. parky zavírané na noc). Základní charakteristikou veřejného prostoru je jeho obyvatelnost spojená s užitností pro obyvatele, tj. musí sloužit obyvatelům města k provozování nejrůznějších činností pohybových (chůze, jízda na kole) a pobytových (sezení, hry).“19 4.4.2 Typologie náměstí Jednotlivé prostory, podle Lynche, lze charakterizovat jednak jako cesty a jednak jako uzly20. Přesnějším ztělesněním pojmu cesty jsou ulice, pojmu uzly náměstí. Pokusme se tedy náměstí definovat jako veřejný prostor, který je jistým uzlem (rozcestím, místem dostředného setkávání a setrvání) na rozdíl od ulice, která je koridorem (je definována především pohybem na jedné ose). Podle Šilhánkové je náměstí nejen prostranství ve městě ohraničené domy,21 ale „jeden z rozhodujících skladebných článků města a jeho centra, slouží převážně ke shromažďování lidí a má proto svým výrazem uvedený účel zdůrazňovat, tj. má působit dojmem koncentrovanosti.“22 V současné době existuje několik různých klasifikací náměstí23 (veřejných prostorů). V následující kapitole byla pro určení charakteru náměstí použita klasifikace dle Vladimíry Šilhánkové24, s uvedením převažující i jiných funkcí25. 18
Viz: Kumpošt, J. (1968), Kumpošt, J. (1978), Doutlík, L. (1992). Šilhánková (2003, s. 9). 20 Norberg – Schulz, Ch. (1994, s. 12). 21 Slovník spisovné češtiny (1978). 22 Šilhánková, V. (2003, s. 10). 23 Viz např. Gehl, J., Gemzoe, L. (2002, s. 87). 24 Šilhánková, V. (2003, s. 20-23). 25 Tato klasifikace se mi zdála být vhodnější, neboť více odpovídá charakteru veřejných prostorů v České Republice. 19
11
Protože jde o náměstí v centrech měst, nejčastěji jsou tyto prostory kombinací společenského nebo obchodního, někdy i pobytového veřejného prostoru. Vladimíra Šilhánková předkládá rovněž klasifikaci veřejných prostorů i z hlediska významu.26 Protože předmětem hodnocení v této práci jsou významná náměstí v centrech krajských měst, mají všechny popsané prostory podle této klasifikace přinejmenším celoměstský, ne-li regionální význam. 4.5 POJMY REKONSTRUKCE, PŘESTAVBA A REGENERACE V této práci byly hodnoceny rekonstruované veřejné prostory. Termínem rekonstrukce (přestavba) veřejných prostorů jsou pro potřeby této práce myšleny zejména ty stavební zásahy, které se zásadním způsobem dotýkají uspořádání jejich povrchu, vybavení, osvětlení, vodních prvků, zeleně…. Pouze okrajově jsou zmíněny ostatní činnosti, jako např. rekonstrukce fasád nebo technických sítí. Menší akce, které byly omezeny pouze na výměnu dlažby, mobiliáře, nebo osvětlení a nezměnily zásadním způsobem uspořádání prostoru, jsou nazývány stavebními úpravami. Protože některé z realizovaných akcí nevedly ke zlepšení stavu, nebyly obecně používány pojmy revitalizace a regenerace, ale přestavba a rekonstrukce (které byly použity jako synonyma), menší zásahy byly nazývány stavebními úpravami (obvykle bez zásahu do uspořádání prostoru). Jan Gehl rovněž předkládá další klasifikaci prostorů podle architektonického (my bychom řekli spíše urbanistického) konceptu (principu) použitého v rekonstrukci27: 1. Plocha 2. Plocha a dílo 3. Složený typ 4. Komponované prostory Tyto principy jsou uvedeny v následující kapitole u každého z hodnocených náměstí. .
4.6 ČASOVÉ VYMEZENÍ Pro potřeby této práce bylo vymezeno období od roku 1990 (společenské změny proběhly těsně koncem roku 1989) až do konce roku 2003, kdy bylo třeba z časových důvodů ukončit výzkum. 4.7 ZVOLENÉ METODY PRÁCE 4.7.1
Místní šetření
Na začátku bylo provedeno místní šetření dle metody Diagram místa (viz oddíl 4.1), která slouží jako “základní návod na vyhodnocení funkčnosti místa“28. Metoda je podrobněji popsána v publikaci „Utváření místa“29. 26
Šilhánková, V. (2003, s. 16 – 20). Gehl J., Gemzoe L. (2002, s. 87). 28 Madden, K. (2003, s. 65). 27
12
Tuto metodu jsem rozvinuli následujícím způsobem: Metodu Diagram místa jsme převedli na jednoduché multikriteriální hodnocení. Jednotlivé otázky k zamyšlení a viditelné známky problému (viz oddíl 4.1) byly vepsány jako kritéria do pro tento účel vytvořených formulářů. Proběhla revize jednotlivých kritérií (některá se opakovala, některá nebyla pro podmínky v ČR významné…), ke kterým byly následně přiděleny významové váhy (ty byly získány párovým srovnáváním). K jednotlivým kritériím potom byly na základě pozorování vpisovány jednotlivé hodnoty. Pozorování bylo provedeno 4 x za den (v 8.00, ve 12. 00, v 16.00 a 20. 00 hodin) v pracovní den (úterý až čtvrtek), na konci jara 2003. Jako doplňující bylo provedeno šetření v pátek a v sobotu ve 20.00 (večerní volitelné aktivity o víkendu). Na základě vyhodnocení výše popsané tabulky ke každému hodnocenému veřejnému prostoru byl přidělen určitý počet bodů, který určoval jeho výslednou kvalitu. 4.7.2
Shromažďování informací
Kromě místního šetření bylo nutno shromáždit i základní informace o rekonstruovaných veřejných prostorech: přibližná doba realizace a způsob pořízení návrhu řešení, zda před pořízením návrhu proběhlo podrobné místní šetření a zda při tomto procesu jakýmkoliv způsobem participovala veřejnost. Součástí průzkumu bylo rovněž zjištění autorství jednotlivých řešení. 4.7.3
Zohlednění specifik jednotlivých veřejných prostorů
Výběr náměstí byl proveden tak, aby se jednotlivá místa mohla mezi sebou co nejlépe porovnávat. Přesto má každé město, centrum i veřejný prostor svá specifika, která užívání místa ovlivňují a která bylo třeba zohlednit. 4.7.4
Porovnání jednotlivých náměstí
Po sběru informací, vyhodnocení jednotlivých veřejných prostorů a přihlédnutí k jednotlivým specifickým rysům byla jednotlivá města i náměstí vzájemně porovnávána, za cílem zjištění, jak velké množství veřejných prostorů bylo rekonstruováno, jak jednotlivé akce probíhaly v čase a zda jsou přestavěné prostory kvalitní. Výsledkem této části práce bude rovněž zjištění nejčastějších způsoby pořizování návrhu řešení a konkrétních, zvláště oblíbených prvků mobiliáře, které činí místo kvalitním. 4.7.5
Syntéza
Po provedené analýze jednotlivých veřejných prostorů a jejich vzájemném porovnání bude provedena syntéza. Cílem této části práce bude vytipování nejvýraznějších problémů a námětů na jejich řešení. 29
Madden, K. (2003, s. 61 – 73).
13
5
KRAJSKÁ MĚSTA A REKONSTRUOVANÉ VEŘEJNÉ PROSTORY
5.1 BRNO Jádrové centrum města Brna je plošně totožné se středověkým historickým jádrem, které je poměrně výrazně prostorově vymezeno okružní třídou. Přestavby veřejných prostorů po roce 1989 byly soustředěny hlavně na ulice v jižní části centra (byla rekonstruována i hlavní městská třída Masarykova). Rekonstruována byla rovněž některá náměstí na okružní třídě: Šilingrovo, Komenského a Malinovského (mající vesměs dopravní charakter). Větší náměstí historického jádra však zůstávají bez podstatných změn. V letech 1997/98 proběhla urbanistická soutěž na řešení ústředního náměstí Svobody, vzhledem k tomu že v současné době ještě probíhají práce na technických sítích, nebylo toto náměstí doposud rekonstruováno. Plocha dalšího, Dominikánského náměstí, je využívána jako parkoviště. Vzhledem k výše popsanému významu města nelze takovýto přístup úřadů při obnově veřejných prostorů hodnotit jako uspokojivý. Brno má schválený Regulační plán MPR a jednotlivé rekonstrukce veřejných prostranství jsou chápány jako jeho naplňování. Regulačním plánem jsou rovněž určeny významné veřejné prostory, námět jejichž řešení musí být získáno urbanistickou soutěží. Na obhajobu magistrátu je však nutno říci, že ve sledovaném období plynula velká část finančních prostředků do rekonstrukcí ploch veřejné zeleně (park Lužánky, sady Osvobození, Špilberk…)30. Zvláštním příkladem, který v této práci nesmíme opomenout, je Mendlovo náměstí. Toto náměstí bylo po druhé světové válce zdevastováno a přeměněno na dopravní uzel. V polovině devadesátých let bylo na tomto náměstí provedeno experimentální šetření podle metodiky zmíněné v oddíle 4.131. V současné době magistrát na základě participačních akcí s veřejností (workshopy, plánovací víkendy, výstavy, dotazníky) chystá podklady pro vypsání urbanistické soutěže.32 5.1.1
Komenského náměstí
Komenského náměstí se rozkládá na okraji jádrového centra města a je součástí soustavy veřejných prostorů tvořících brněnskou okružní třídu. Je oklopeno vysokými školami, v čele náměstí stojí evangelický kostel. Náměstí bylo rekonstruováno v letech 2000/01. Návrh řešení byl pořízen následujícím způsobem: V polovině devadesátých let zadal Útvar hlavního architekta Magistrátu města Brna jako podklad pro Regulační plán MPR Brno, zpracování urbanistické studie tohoto a dalších veřejných prostorů v historickém jádru města Atelieru Brno (autorský kolektiv Hrůša – Pelčák). Základní koncepce 30
V době tisku tohoto textu probíhá rekonstrukce Jakubského náměstí. Viz Tylley, J., Šilhánková, V., Navrátilová, J. (1996). 32 Podobné místní šetření a participační akce s veřejností proběhly i před vypsáním urbanistické soutěže na náměstí Svobody. Viz též Kovářík, M. a kol. (1999, s. 80n). 31
14
vzešlá z této urbanistické studie byla zapracována do zmíněného regulačního plánu, na jehož základě pak byla pod patronací Brněnských komunikací zpracována podrobnější projektová dokumentace. Autorem podstavce pomníku TGM a protější fontány je arch. Zdeněk Makovský Postup při pořízení návrhu řešení byl tedy poměrně složitý, a proto výslednou podobu náměstí nelze chápat jako ucelené autorské dílo33. Úprava se týkala zejména rekonstrukce a změny povrchu komunikací a zkvalitnění zeleně. Základní urbanistická koncepce prostoru (vedení komunikací, plochy zeleně) zůstala zachována. Do procesu rekonstrukce nebyla zapojena veřejnost. Dle použitého principu tvorby (Architektonický koncept34) lze tento rekonstruovaný prostor zařadit do složeného typu, tvořeného prvky výrazně rozdílného charakteru: zpevněnými plochami, zelení, vodními prvky. Podélnou osou náměstí prochází frekventovaná čtyřproudá komunikace s uliční dráhou (vnitřní městský okruh), která vytváří výraznou bariéru a narušuje pohodu místa. Po obou stranách středové komunikace je před školními budovami obdobně řešená plocha, tvořena kombinací zeleně a pěších komunikací. Před budovou lékařské fakulty je socha TGM, na opačné straně, před budovou JAMU je větší fontána tvořena bazénem s tryskami. Použijeme–li kategorizaci dle Šilhánkové35, vzhledem k tomu, že se zde nachází školní budovy, má náměstí částečně charakter shromažďovací, a tudíž potenciál stát se rekreačním, oddechovým prostorem studentů. V současné době je náměstí silně degradováno průjezdnou dopravou a má především dopravní charakter. Prostor Komenského náměstí v Brně je využíván pouze částečně. Z hlediska věkové a sociální kategorie přítomných osob zde nejčastěji nalezneme mládež a pracující středního věku. Lidé tvoří skupiny o dvou až třech osobách. Nejvíce provozovanou činností je čekání u semaforu na přechodu pro chodce a následný přechod přes ulici. Několik laviček, umístěných téměř výhradně před školními budovami jsou využívány pouze v omezené míře. Prvky vybavení podporující volitelné či společenské aktivity jsou v prostoru téměř zcela opomenuty. Ani řešení fontány před JAMU není zcela ideální: Na okrajové zídce se nemůže ani sedět, ani není dostatečnou zábranou proti nežádoucímu vstupu. Kromě toho, společně se stupni vedoucími po celé šířce do bazénu (požadavek města) přímo láká ke vstupu do vody. Na náměstí byly zpozorovány i některé viditelné známky problému. Je to především příliš málo místa k sezení. Ve využití náměstí převažuje doprava: středem prochází čtyřproudová komunikace - vnitřní městský okruh. 33
Dle sdělení Ing. Jany Tupé z Odboru územního plánování a rozvoje MmB, potvrzeno e – mailem. Ve smyslu Gehl, J., Gemzoe, L. (2002, s. 87), viz též pododdíl 4.4.2. Tato klasifikace principu přestavby veřejných prostorů vyznačená kurzívou bude použita u dalších hodnocených veřejných prostorů již bez přímého odkazu. 35 Ve smyslu Šilhánková, V. (2003, s. 21-23). Tato klasifikace veřejných prostorů dle funkce vyznačená kurzívou bude použita u dalších hodnocených veřejných prostorů již bez přímého odkazu. Pokud se bude jednat o klasifikaci dle Gehla a Gemzoe (uvedená v pododíle 4.4.2) bude v textu na tuto skutečnost poukázáno poznámkou. 34
15
Na náměstí byly zaznamenány i výrazné viditelné známky problému. Část prostoru před školními budovami je většinu dne prázdný. Je zde, ve srovnání s ostatními příklady, velice málo míst k sezení. Na náměstí chybí osobité body, kolem kterých by se lidé mohli shromáždit. Je zde pouze již popsaná rozporuplná fontána. Sochu TGM umístěnou na vysokém podstavci uprostřed vydlážděné plochy ani jako ohnisko lidských aktivit nelze chápat. Rozbor místa prokázal, že Komenského náměstí v Brně rozhodně nelze hodnotit jako kvalitní veřejný prostor. Důvody lze spatřovat jednak ve vstupních podmínkách (frekventovaná komunikace, „hluchý parter“), jednak i v samotném řešení prostoru (málo vybavení pro volitelné aktivity, žádné ohnisko aktivit). 5.2 HRADEC KRÁLOVÉ Vymezení současného centra Hradce Králové je poměrně složité. Centrotvorné funkce jsou rozptýleny v rozlehlém území, mezi obytnou zástavbou, ostatním obchodem a službami. Do městského centra bezesporu patří středověké jádro, část okružní třídy i část území mezi Labem a hlavním železničním nádražím. Rekonstrukce parteru veřejných prostorů v centru Hradce Králové po roce 1989 probíhala pozvolna. K významnějším počinům patří rekonstrukce Ulrychova a Masarykova náměstí, včetně přilehlých ulic. Hlavní (Velké) náměstí historického jádra doposud regenerováno nebylo. 5.2.1
Masarykovo náměstí – Čelakovského – Baťkovo náměstí
Pro potřeby této práce byly podrobně vyhodnoceny Masarykovo a Baťkovo náměstí, včetně ulice Čelakovského, která tvoří jejich spojnici. Masarykovo náměstí lze určit jako náměstí obchodní i jako rekreační, oddechové. Podobnou funkci má i Baťkovo náměstí, které lze částečně charakterizovat i jako náměstí dopravní, ulice Čelakovského má obchodně-společenskou36 náplň. Prostory jsou umístěny přibližně uprostřed centrální městské zóny na nejvýznamnějším pěším tahu z historického jádra k vlakovému nádraží. Rekonstrukci předmětných prostorů předcházela v roce 1999 ideová urbanistická soutěž. Do procesu rekonstrukce nebyla zapojena veřejnost. Rekonstrukce podle vítězného návrhu autora arch. O. Hamana proběhla v letech 2000/2001.37 Při rekonstrukci byl použit kompoziční princip (architektonický koncept) plocha. Převážnou část Masarykova náměstí tvoří plochy pro pohyb chodců, pouze po okrajích jsou vedeny obslužné místní komunikace. Největší prostor pro pohyb lidí je v jižní části náměstí, kde je umístěna kruhová fontána. Na západní straně náměstí je řada nízkých stromů s kulovitou korunou. Mezi stromy jsou páry laviček, umístěné souběžně s hlavním pěším tahem, otočené k sobě zády.
36
Kategorizace dle Kopáčík, G. (2000). Dle sdělení Ing. Rambouskové z Útvaru hlavního architekta Magistrátu města Hradec Králové, potvrzeno e – mailem a sdělením Ing. arch. V. Šilhankové. 37
16
Ulice Čelakovského má čistě koridorový charakter a je pojednaná jako pěší zóna. Je po obou stranách lemovaná stromořadím nízkých stromů s kulovou korunou. Po východní straně ulice jsou tyto stromy obklopeny kruhovými lavicemi s keři, a stojany na kola. Na opačné straně ulice je z keřů vytvořeno několik zálivů s lavičkami umístěnými čelem proti sobě a kolmo na osu ulice. Náměstí Baťkovo je menší, má komorní rozměry a jednou stranou přímo navazuje na dopravně rušnou třídu Karla IV. Celá plocha je určena pro pohyb chodců. V jižní části náměstí je umístěna osobitě řešená fontána, obklopena do půlkruhu lavičkami. Záda laviček tvoří podkova osázena keři. Prostřední část plochy náměstí je členěna osamělými patníky, které se mohou pro méně pozorného chodce stát komunikační bariérou. Předmětné veřejné prostory jsou využívány, ale pouze částečně. Chybí různé věkové kategorie návštěvníků, nejvíce bylo zaznamenáno lidí středního věku. Skupiny lidí se tvoří pouze v omezené míře. Většina lidí místem pouze prochází, část se jich posadí. Nejvíce lidí sedí kolem fontány na Baťkově náměstí a v ulici Čelakovského. Lavičky na Masarykově náměstí jsou využívány podstatně méně. Nejvíce lidí se vyskytuje v ulici Čelakovského a na Baťkově náměstí. V místě jsou i body, kolem nichž by se lidé mohli shromáždit, a to jsou fontány na Baťkově a v jihovýchodní části Masarykova náměstí. Míst k sezení není mnoho (hlavně na náměstích), stejně však nejsou plně využita. Na náměstí možnost výběru sezení není (všechny lavičky jsou souběžně s hlavním proudem lidí). Na ulici Čelakovského je situace velice dobrá – míst je dostatek, dostatečná je i variabilita (lavičky kolem stromů, u hlavních pěších tahů i v ústraní, na slunci i v chládku). Ve využívání prostoru nejsou problémy ani s dostupností, ani s dopravou. Nejviditelnějším znakem problému je menší počet míst k sezení na Masarykově náměstí a především silně omezená možnost výběru. Výrazným nedostatkem místa je jeho umístění mimo hlavní kompoziční osy území, mezi hlavními třídami Gočárovou a Karla IV. I když tudy vede frekventovaný pěší tah, pro náhodného návštěvníka města se může stát problémem řešené prostory vůbec najít. Rozborem dle Diagramu místa bylo zjištěno, že rekonstruované prostory nejsou oblíbené v takové míře jako některá jiná místa popsaná v této práci. Prostory leží na významném pěším tahu, je zde velká frekvence chodců. Prostory působí příznivým dojmem, nejsou zde problémy s dopravou. Jsou zde i dvě poměrně výrazná ohniska aktivit, fontány na Baťkově a Masarykově náměstí. Nepříznivě lze hodnotit zjištění, že nejvíce lidí místem pouze prochází, pouze část se posadí. Na náměstí nebyly zaznamenány větší skupiny lidí, mezi lidmi, kteří místo používají, není rozmanitost. Důvody tohoto stavu nelze spatřovat ve špatném vybavení místa ani v nedostatečném počtu přítomných lidí. V blízkosti není žádná atraktivní budova a lidé tuto frekventovanou trasu chápou jako nejrychlejší spojnici mezi historickým jádrem a nádražím.
17
5.3 LIBEREC Záhy po roce 1989 začala rozsáhlá revitalizace starších částí města Liberce. Za účelem lepší koordinace těchto činností byl v roce 1995 Odborem územního plánování a architektury Magistrátu města Liberec zpracován Program regenerace městské památkové zóny. Jádrem a zároveň jádrovým centrem dnešního města je území původního pozdně středověkého městečka. Náměstí mají komorní rozměry, ulice jsou vesměs úzké. Prvním přestavěným městským prostorem po roce 1989 bylo hlavní (společenské, slavnostní, reprezentační), Benešovo náměstí. Rekonstrukce veřejných prostorů v centru postupně postupovala ulicemi směrem k jihu a východu. Přestavěno bylo území kolem obchodního domu Ještěd - Soukenné náměstí a dvě ulice: Revoluční a Jánská. Další významné náměstí v centru, Sokolovské, prozatím rekonstruováno nebylo. Po volbách v roce 1998 nastaly ve vedení města zásadní změny a započatá rekonstrukce veřejných prostorů byla téměř zcela pozastavena. 5.3.1
Soukenné náměstí
Pro potřeby této práce byl podrobně vyhodnocen prostor Soukenného náměstí. Toto náměstí lze dle funkce charakterizovat jako obchodní i určené k oddechu a rekreaci. Rekonstrukce Soukenného náměstí proběhla v roce 1997. Do procesu rekonstrukce nebyla zapojena veřejnost. Námět řešení byl zpracován na základě koncepce obsažené v již zmíněném Programu regenerace MPZ. Návrh zpracoval kolektiv pracovníků oddělení územního plánování a architektury magistrátu (vedoucí arch. Drdová), prováděcí projekt potom technický odbor, investiční oddělení38. Co se týče architektonické koncepce, můžeme tento veřejný prostor zařadit do skupiny složených typů. Náměstí má podlouhlý, nepravidelný tvar, není rozlehlé a proto má poměrně komorní ráz. Většina budov obklopujících náměstí má obchodní parter. Přes Soukenné náměstí vede významný pěší tah z jižní části městského centra na hlavní, Benešovo náměstí (ulice Jánská – Pražská). Větší část prostranství tvoří plochy zpevněné (dlažba, asfalt), plošně významný je i podíl zeleně. Ve středu náměstí je souvislý vyvýšený trávník, ohraničený betonovou palisádou, osázen několika vzrostlými jehličnany a částečně nízkými okrasnými keři. Po severním okraji náměstí prochází obslužná komunikace s možnosti parkování, po jižním okraji tramvajová dráha. Zbývající plochy jsou určeny pro pohyb a pobyt lidí. Nejvýznamnější pobytový prostor je ve východní části náměstí. Bylo zde vysazeno několik stromů s kulovou korunou, které jsou obklopeny keři a kruhovou lavicí. V tomto místě prochází a 38
Dle sdělení Ing. arch. Drdové, vedoucí oddělení územní koncepce MmL, potvrzeno e- mailem.
18
zdržuje se nejvíce lidí. Další úseky lavic jsou na koruně palisády obklopující trávník. Náměstí je hojně využívané. Nalezneme zde různé věkové i sociální skupiny. Část přítomných tvoří skupiny o dvou až třech osobách. Lidé náměstím procházejí a poměrně velká část zde i zůstává (sedí nebo postává). Náměstí je po celé ploše snadno průchozí, vyvýšený ostrůvek zeleně, i jiné prvky, které by mohly být překážkou, jsou umístěny mimo hlavní pěší tahy. Současné řešení vyhovuje způsobu využití, je zde možný výběr jistých činnosti, tento výběr by však mohl být i větší. Na náměstí chybí ohnisko aktivit, bod, kolem kterého by se lidé mohli shromáždit (např. vodní prvek nebo plastika). Náměstí je z hlediska širších vztahů snadno dostupné, pěšky i různými druhy dopravních prostředků. Podle výsledků podrobného rozboru, lze soudit, že Soukenné náměstí je poměrně kvalitním městským prostorem, který je obyvateli hojně využíván, lidé jim nejen procházejí, ale poměrně velký počet jich zde i setrvá. Urbanistické řešení a vybavení náměstí vyhovuje požadavkům na obchodní a pobytové náměstí, nejvýraznějším nedostatkem je absence ohniska aktivit. 5.4 OLOMOUC Území dnešního centra Olomouce je v podstatě totožné s historickým jádrem města s přesahem do gründerské zástavy na jeho západním předpolí. Historické jádro má poměrně složitý, nepravidelný, rostlý půdorys. Ústředním veřejným prostorem města je Horní náměstí s radnicí, na které na jihu navazuje méně významné Dolní náměstí. Na šiji mezi původním městem a předhradím je menší náměstí Republiky. Ve východní části městského jádra je obdélné, parkově pojaté Biskupské náměstí, před katedrálou rovněž parkové Václavské náměstí. Soustava těchto prostorů je propojena změtí vesměs úzkých ulic. Významným prostorem v centru města je i široká třída Svobody, na západní hranici historického jádra, na rozmezí středověké a gründerské zástavby, která je předpolím historického jádra a na které je hlavní uzel MHD. 5.4.1
Horní náměstí
Horní náměstí v Olomouci je ústředním náměstím města. Použijeme–li kategorizaci dle Šilhánkové39, prostor lze zařadit jak do kategorie společenského, tak i obchodního náměstí. Leží v hodnotném, památkově chráněném historickém jádru města. Náměstí je obklopeno vesměs historickými tří až čtyřpodlažními měšťanskými domy. Část objektů jsou veřejné budovy (instituce, kultura), část komerční
39
Viz pododdíl 4.4.2.
19
administrativa a část bydlení, všechny mají obchodní parter. Uprostřed je obdélný blok radnice. Veřejná anonymní soutěž na rekonstrukci Horního náměstí v Olomouci proběhla v roce 1996. Do procesu pořizování návrhu řešení nebyla zapojena veřejnost. Soutěž vyhrál kolektiv Hájek - Hlásek - Šépka. I když hodnocení poroty bylo jednoznačné a v rámci následného územního řízení se kladně vyjádřily všechny dotčené orgány, realizace byla zdlouhavá a složitá.40. Po složitých jednáních a kompromisech byla rekonstrukce v roce 2001 dokončena. Náměstí je projektanty chápáno jako salon, mobiliář jako nábytek (náhodně rozmístěné lavičky). Většina původních fragmentů dlažby zůstala zachována, včetně zbytků původních „kočičích hlav“ z přelomu 18. a 19. st.41Použitý princip architektonické koncepce rekonstrukce tohoto náměstí je plocha. Celá plocha náměstí má dnes charakter zklidněné komunikace (pěší zóna) s pojezdem. Různorodá dlažba vytváří jednotnou plochu (většinou bez výškového členění). Drobná struktura dodává náměstí intimitu a malebnost. Na ploše náměstí je několik výrazných objektů: Barokní sloup Nejsv. Trojice a několik kašen. Při přestavbě byly do prostoru náměstí umístěny dva osobité prvky: Arionova kašna a plastika – odlitek makety historického jádra města. Tyto nové prvky vytvářejí výrazná ohniska lidských aktivit. Náměstí je vybaveno naoko náhodně rozmístěnými lavičkami, které je možné v omezené míře přemisťovat. Rekonstrukce náměstí dala tomuto společenskému a obchodnímu náměstí i výrazně oddechový charakter. Horní náměstí v Olomouci je intenzivně využívaným veřejným prostorem. Můžeme zde nalézt různé věkové kategorie, od školních dětí až po důchodce. Lidé většinou vytvářejí poměrně velké skupiny o počtu pěti až šesti osob. Na náměstí se provádějí nejrůznější činnosti. Lidé prostorem procházejí, větší část však sedí, stojí, hovoří, pozoruje nebo se shromažďuje kolem několika výrazných ohnisek aktivit. Je zde možný výběr z celé škály činnosti: průchod, rozmluva, sezení buď na lavičkách, schodech a balustrádě před morovým sloupem, ve stínu nebo na slunci, shromažďování a pozorování u nejdůležitějších ohnisek aktivit. Snad jediným viditelným znakem problému je nedostatek míst k sezení. Na náměstí je sice množství laviček i jiných možností, v době odpolední špičky jsou však často všechna místa do posledního zaplněna. Místo je bezesporu dobře dostupné. Přes náměstí vedou významné celoměstské pěší tahy. Jednotlivé prvky jsou umístěny tak, aby nenarušovaly průchod náměstím. Místo je přístupné různými druhy dopravních prostředků, uzly MHD jsou nedaleko, v blízkosti jsou i parkovací místa. Kola jsou pro příjezd hojně využívána, a to nejen mladými lidmi, ale i důchodci. Lidé přicházejí i odcházejí ve větších skupinách, hovoří spolu a usmívají se. Zdá se, že je místo využíváno pravidelně a záměrně. Lidé sem přivádějí své přátelé, aby jim místo ukázali. 40 41
Více o průběhu této akce viz Zatloukal, P. (2000). Hájek, P., Hlásek, J., Šépka, J. (2002).
20
Na náměstí nebyly zaznamenány žádné viditelné znaky problému. Mezi lidmi, kteří místo používají, dochází k interakci. Děje se tak hlavně kolem ohnisek aktivit – makety města a nové kašny. Mezi lidmi, kteří místo používají, je velká rozmanitost. Celkově lze Horní náměstí v Olomouci hodnotit jako velice kvalitní veřejný prostor. Místo má silný potenciál: je hlavním náměstím města, leží ve středu dění a významnou roli hrají i všudypřítomné historické památky. Urbanistické řešení a vybavení prostoru vesměs vyhovuje nárokům kladeným na společenské i obchodní náměstí. 5.5 OSTRAVA Současné městské centrum tvoří historické jádro původně samostatného města Moravské Ostravy a k severozápadu přiléhající část gründerské zástavby. Jádrem města je dnešní ústřední, kdysi obdélné Masarykovo náměstí s původně renesanční radnicí, poměrně úspěšně rekonstruováno již před rokem 1989. V bezprostřední blízkosti Masarykova náměstí je druhé středověké tržiště - Kuří rynek, dnešní Jiráskovo náměstí (rekonstruováno v roce 2000). 5.5.1
Jiráskovo náměstí
Jiráskovo náměstí se nachází v jádrovém centru města, v bezprostřední blízkosti ústředního Masarykova náměstí. Intimní prostor poměrně malých rozměrů je oklopený v průměru pětipodlažní zástavbou s obchodním patrerem. Část objektů je obytná, v části je administrativa a instituce. Prostor má charakter obchodního a pobytového náměstí. Do současné podoby bylo náměstí přestavěno v roce 2000. Realizaci předcházela urbanistická studie, prostor byl řešen dle návrhu Atelieru OSA.. Do procesu rekonstrukce nebyla zapojena veřejnost. Použitý princip rekonstrukce tohoto náměstí (architektonický koncept) je plocha. Téměř celá plocha náměstí je řešena jako dopravně zklidněný prostor (pěší zóna). Největší plochu zaujímá střední část náměstí, po obvodu lemována nízkými stromy s kulovými korunami a kovovými a betonovými patníky. U každého stromu je dvojice laviček otočených k sobě zády, které jsou situovány kolmo na frontu náměstí.. Náměstí je poměrně intenzivně využívané, vyskytují se zde různé věkové kategorie návštěvníků (od školáků po dospělé). Často zde nacházíme mladé rozmlouvající ženy. Lidé tvoří skupiny o počtu dvou až tří osob. Z aktivit, které se zde vyskytují, je nejčastější chůze, ale přibližně stejný počet lidí sedí nebo stojí a rozmlouvá. Míst na sezení je dostatek a je zde i jistá možnost výběru místa. Většina laviček je využívaná. Na náměstí byly zaznamenány i jisté viditelné znaky problému. Především zde chybí ohnisko aktivit, osobitý prvek, kolem kterého by se lidé mohli shromáždit.
21
Místo je dostupné a je ho poměrně snadné nalézt. Je dostupné různými druhy dopravních prostředků: nedaleko je hlavní tah MHD se zastávkami, v blízkosti se nabízí možnost parkování. Parter okolní zástavby je atraktivní. Jiráskovo náměstí v Ostravě lze, na základě provedeného rozboru, označit jako poměrně kvalitní veřejný prostor. Místo leží ve středu města, při důležitém pěším tahu, jeho význam je však částečně zastíněn blízkým hlavním, Masarykovým náměstím. Urbanistické řešení vesměs vyhovuje obchodní a pobytové funkci prostoru. Na náměstí bohužel chybí ohnisko aktivit, osobitý prvek, který by posílil společenské interakce a prostoru propůjčil jedinečný ráz. 5.6 MĚSTO PARDUBICE Jádrové centrum Pardubic tvoří historické jádro a Zelené předměstí až do Masarykova náměstí. V jádrovém centru jsou nejvýznamnějšími veřejnými prostory Pernštýnské náměstí, náměstí Republiky, třída Míru a Masarykovo náměstí. 5.6.1
Náměstí Republiky
Náměstí leží v jádrovém centru města, na rozhraní historického jádra a původního Zeleného předměstí. Je obklopeno různorodými stavbami: krajským úřadem, bankami, budovou městského divadla, obchodním centrem Grand i domy s obchodním parterem. Prostor má, tedy, vzhledem ke svému umístění, významu i budovám, které jej obklopují, potenciál stát se náměstím, slavnostním, obchodním i pobytovým. Celou jeho délkou však prochází frekventovaná komunikace celoměstského významu, která náměstí dává převážně dopravní charakter. Rekonstrukce náměstí Republiky se uskutečnila v druhé polovině roku 199542. Projekt přestavby náměstí patrně zpracovalo investiční oddělení MmP - byl dovršením celkové rekonstrukce inženýrských sítí pod tímto prostorem. Do procesu rekonstrukce nebyla zapojena veřejnost Dá se říci, že rekonstrukce spočívala v předláždění jednotlivých části (zejména určených pro pohyb pěších), ve výměně veřejného osvětlení a doplnění několika prvků urbánního mobiliáře. Největším přínosem bylo obnovení úrovňového přechodu přes sběrnou komunikaci na hlavním pěším tahu do historického jádra. Architektonický koncept, použitý při přestavbě tohoto náměstí je plocha. Po východní straně náměstí prochází rušná, čtyřproudá komunikace. Největší plocha pro pěší je v jižní části náměstí, před budovou divadla. Zde, před západní stranou náměstí, je vysázeno několik stromů s kulovou korunou, mezi nimi je umístěno několik laviček. V severní části náměstí, před obchodním centrem Grand je parkoviště. Ústřední plocha náměstí bývá vesměs prázdná, prostor je využívaný hlavně po okrajích. Většinu dne zde převládají aktivity nezbytné, aktivity volitelné nebo
42
Dle zprávy uveřejněné v novinách Pernštejn ze dne 21.9.1995.
22
sociální se vyskytují pouze sporadicky. Věková a sociální různorodost přítomných je většinou omezena na školáky a pracující. Lidé jen zřídka tvoří skupiny. Nejvíce se vyskytují následující činnosti: průchod, čekání u přechodu, čekání na prostředek MHD, stání. Nejintenzivněji je využíván pěší tah třída Míru – Pernštýnské náměstí. Významnou bariéru představuje sběrná komunikace celoměstského významu procházející po celé délce náměstí, která rovněž výrazně narušuje celkový dojem a pohodu místa. Podrobný rozbor poukázal, že náměstí Republiky v Pardubicích rozhodně nelze označit jako kvalitní veřejný prostor. Místo má bezesporu z hlediska volitelných a společenských aktivit velice silný potenciál. Leží na významném pěším tahu, je obklopeno budovami s celkem atraktivní náplní. Prostor je bohužel silně degradován čtyřproudovou sběrnou komunikací, kterou je z hlediska širších vztahů obtížné vymístit. Na druhé straně urbanistické řešení nedostatečně podporuje potenciální společenské nebo obchodní využití prostoru (nedostatek sezení a žádné ohnisko aktivit). 5.7 ZLÍN Městské centrum ve Zlíně tvoří původní historické jádro středověkého města a jeho bezprostřední okolí. Ústředním náměstím je čtvercové náměstí Míru.43. Vzhledem k prudkému oživení obchodního ruchu na náměstí Míru po roce 1989 zde již v roce 1994 proběhla celková rekonstrukce inženýrských sítí a byl upraven parter do současné podoby. 5.7.1
Náměstí Míru
Náměstí Míru je ústředním Zlínským veřejným prostorem, který lze, podle Gehlovy klasifikace jednoznačně zařadit do kategorie hlavních náměstí, ale i do skupiny náměstí společenských, obchodních i určených k pobytu. Má čtvercový půdorys, po třech stranách je obklopený tří až čtyřpodlažní zástavbou s obytnou nebo administrativní funkcí, většinou s obchodním parterem. Nejvýznamnějšími budovami na náměstí jsou budova magistrátu a ústřední pošta. Na čtvrté, jižní straně je v místech vybouraných bloků menší park. Náměstí úhlopříčně protíná pěší tah celoměstského významu. Náměstí bylo rekonstruováno v roce 1994. Urbanistické řešení vypracoval kolektiv pracovníků ÚHA Magistrátu města Zlína (pod vedením ing. arch. Karla Havliše) ve spolupráci s odborem městské zeleně. Podnětem byla nutná celková rekonstrukce inženýrských sítí pod náměstím a úprava parteru byla jejím završením. Do procesu rekonstrukce nebyla zapojena veřejnost44. Použitá architektonická koncepce při přestavbě je plocha. 43
Více o historii tohoto města viz www. mestozlin.cz. Údaje v tomto odstavci pocházejí z rozhovoru s Ing. arch. Pavlem Novákem, hlavním architektem města Zlína, potvrzeno e-mailem.
44
23
Celá plocha náměstí je dopravně zklidněným prostorem (pěší zóna). Prostřední část náměstí tvoří poměrně rozlehlá plocha pro pěší. Vedle středu náměstí (mimo hlavní úhlopříčný pěší tah), v místech původní kašny je pítko obklopené stromy s kulovou korunou. Další řada stejných stromů je po obvodu náměstí. Stromy jsou obklopeny keři a obvodovou zídkou (na půdorysu čtverce), jejíž koruna je upravena k sezení. Místo je poměrně intenzivně využívané, vyskytují se zde různé věkové skupiny. Přítomní vytvářejí skupiny o počtu dvou až tří osob. Náměstím lidé procházejí, přibližně stejný počet lidí sedí, postává nebo rozmlouvá. Lidé si mohou sednout do ústraní nebo do rušnější části prostoru, na přímé sluneční světlo i do stínu. Kladně lze hodnotit skutečnost, že je zde více žen než mužů. Ty většinou sedí a rozmlouvají mezi sebou. Doprava je zklidněná a nevytváří žádné problémy. Pítko obklopené skupinou stromů se sezením nenarušuje hlavní úhlopříčný pěší tah. Náměstí je přístupné různými druhy dopravních prostředků - MHD je v blízkosti a nedaleko je dostatečný počet míst na parkování osobních automobilů. Na náměstí nebyly zaznamenány žádné výrazné viditelné znaky problému. Snad jen to, že je zde pouze jeden bod, kolem kterého by se lidé mohli shromáždit – pítko uprostřed náměstí. Vzhledem k velikosti náměstí a jeho významu by zde podobných ohnisek aktivit mohlo být více. Jak vyplývá z provedeného rozboru, náměstí Míru ve Zlíně lze ohodnotit jako oblíbený, a tedy i poměrně kvalitní městský prostor. Poměrně velká část návštěvníků v místě též setrvá a provozuje aktivity volitelné či společenské, je zde více žen než mužů a věkovou i sociální rozmanitost návštěvníků. Na náměstí je pouze jedno ohnisko aktivit - pítko obklopené skupinou stromů. Vzhledem k velikosti i významu tohoto veřejného prostoru by podobných ohnisek aktivit zde mohlo být i více. 5.8 OSTATNÍ KRAJSKÁ MĚSTA A VEŘEJNÉ PROSTORY 5.8.1
Krajská města, v jejichž centrech nebylo po roce 1989 rekonstruováno žádné významné náměstí
V centrech čtyř krajských měst, která tvoří téměř třetinu z celkového počtu krajských měst (České Budějovice, Plzeň, Praha a Ústí nad Labem), nebylo po roce 1989 výrazněji upraveno žádné významnější náměstí. Ústředním náměstím Českých Budějovic je historické náměstí Přemysla Otakara I, které díky dochovanému historickému rázu působí místo poměrně příznivým dojmem. Dalším významným prostorem v centru města je Lannova třída, která byla rekonstruována před rokem 1989 a místo převážně dobře slouží svému účelu. Proto patrně doposud nenastala potřeba přestavby těchto veřejných prostorů. Plzeňské ústřední, společenské náměstí Republiky, má téměř stejnou podobu jako před rokem 1989. Na řešení tohoto náměstí byla už v roce 1996 vypsána urbanistická soutěž (vítězný návrh arch. Soukupa), z finančních důvodů však k jeho
24
realizaci doposud nedošlo45. V devadesátých letech byly zrekonstruovány zejména parky na bývalém hradebním okruhu - Smetanovy, Kopeckého, Šafaříkovy a Křižíkovy sady. Od roku 1989 probíhají v centru hlavního města Prahy pouze úpravy povrchu jednotlivých veřejných prostranství, která si i po té uchovávají stejný, tradiční ráz (Ovocný trh). Jako velice nešťastný lze hodnotit zásah na náměstí Jana Palacha46, jehož plocha po výstavbě podzemních garáží nebyla doposud definitivně upravena. V polovině devadesátých let byla chystána rekonstrukce parkového (rekreačního, oddechového) Karlova náměstí. Záhy po zahájení prací, které začaly kácením jednotlivých stromů, se zvedla mohutná protestní vlna ze strany občanů a práce byly zastaveny.47 Nejméně akcí směřujících k regeneraci veřejných prostorů proběhlo v Ústí nad Labem, v centrální části tam nebylo rekonstruováno ani jedno ze dvou náměstí. 5.8.2
Veřejné prostory v centrech krajských měst rekonstruováné před rokem 1989
Některé veřejné prostory rekonstruované před rokem 1989 jsme v navštívených krajských městech vyhodnotili a ukázalo se, že jde o poměrně využívaná a dle chování přítomných i oblíbená místa. Jsou to jmenovitě pěší zóna na „Karlovině“ v Pardubicích, Masarykovo náměstí v Ostravě, Lidické náměstí v Ústí nad Labem a Lannova třída v Českých Budějovicích.
6
VZÁJEMNÉ POROVNÁNÍ A HODNOCENÍ REKONSTRUKCÍ VEŘEJNÝCH PROSTORŮ V CENTRECH KRAJSKÝCH MĚST
6.1 POČET PŘESTAVĚNÝCH VEŘEJNÝCH PROSTORŮ V KRAJSKÝCH MĚSTECH Z celkového počtu třinácti krajských měst byla hlavní náměstí rekonstruována pouze ve čtyřech (v Olomouci, Zlíně, Liberci a Jihlavě). V dalších pěti městech (v Brně, Hradci Králové, Karlových Varech, Ostravě a Pardubicích) ústřední náměstí zásadním způsobem sice upraveno nebylo, v jejich centrech však proběhla rekonstrukce jiného významného náměstí (nebo veřejného prostoru). V centrech zbývajících čtyř měst, která tvoří téměř třetinu z celkového počtu krajských měst (České Budějovice, Plzeň, Praha a Ústí nad Labem), nebylo po roce 1989 výrazněji upraveno žádné významnější náměstí. 45
Dle sdělení Danuše Salátové z útvaru investic města Plzně. Petrů, J. (2000). 47 Čílová E. (1999). 46
25
Počet přestavěných významných veřejných prostorů (náměstí) v centrech krajských měst mezi lety 1989 a 2003 je velice malý. Pokud v jednotlivých městech zůstávají náměstí bez podstatných změn, o to více samospráva investuje do rekonstrukce veřejných parků. 6.2 JAK JEDNOTLIVÉ REKONSTRUKCE PROBÍHALY V ČASE? Prvním rekonstruovaným náměstím v centru krajského města bylo Benešovo náměstí v Liberci (1992). V polovině devadesátých let proběhly další dvě rekonstrukce: náměstí Míru ve Zlíně (1994) a náměstí Republiky v Pardubicích (1995). Nejrozsáhlejší vlna regenerací však proběhla na přelomu desetiletí. V té době byla rekonstruována většina veřejných prostorů popsaných v této publikaci: Soukenné náměstí v Liberci (1997), Jiráskovo náměstí v Ostravě (2000), Čelakovského ulice, Masarykovo a Baťkovo náměstí v Hradci Králové (2001), Komenského náměstí v Brně (2001) a Horní náměstí v Olomouci (2001). Výčet hodnocených náměstí však není dostatečný, abychom mohli specifikovat obecně platnou vývojovou linii urbanistického řešení veřejných prostorů v ČR, popřípadě specifikovat nějaká „stylová“ období. 6.3 INICIATIVA 6.3.1
Motivy
Při rekonstrukci hodnocených veřejných prostorů jsme se setkali s dvěma nejčastějšími důvody pro jejich rekonstrukci: a) Dovršení nezbytné rekonstrukce inženýrských sítí nebo dopravní infrastruktury – nejčastější důvod. b) Snaha zkvalitnit veřejný prostor – není tak častý důvod, objevuje se teprve v posledních letech. 6.3.2
Důvody proč k rekonstrukcím nedochází
Situace na poli rekonstrukcí veřejných prostorů závisí především na politické vůli a iniciativě ze strany reprezentace lokální samosprávy. Kromě úspěšně dokončených realizací v krajských městech najdeme velké množství příkladů, kdy proběhly urbanistické soutěže a z finančních důvodů k jejich realizaci prozatím nedošlo: Plzeň - nám. Republiky, Pardubice – třída Míru, Masarykovo nám, náměstí Svobody v Brně. Je třeba zdůraznit, že realizace veřejného prostoru by neměla smysl bez mnohem nákladnější rekonstrukce technických sítí. Pro tlak veřejnosti byla pozastavena rekonstrukce Karlova náměstí v Praze. V Liberci po volbách v roce 1998, kdy došlo k zásadním změnám ve vedení města, byly všechny rekonstrukce veřejných prostorů pozastaveny. Zdá se, že kvůli politickým změnám nebyly doposud zrekonstruovány ani třída Míru a Masarykovo
26
náměstí v Pardubicích. Horní náměstí v Olomouci, kde byl průběh akce ohrožen zejména politickými tlaky. 6.4 ZPŮSOB POŘÍZENÍ NÁVRHU ŘEŠENÍ Na analyzovaných příkladech jsme zjistili několik různých způsobů pořízení jejich urbanistického řešení: 1. Námět řešení včetně navazující prováděcí dokumentace byl zpracován příslušnými pracovišti magistrátu: stalo se tak ve třech z dohromady sedmi hodnocených náměstí (Zlín, Pardubice, Liberec). Z přehledu rekonstruovaných náměstí vyplývá, že i tímto způsobem lze navrhnout poměrně kvalitní veřejný prostor. Pokud řešení zpracovává pracoviště, ve kterém nepracuje žádný architekt nebo urbanista je pravděpodobnost, že tímto postupem vznikne kvalitní veřejný prostor, velice malá. Výrazným nedostatkem je vyloučení možnosti vlivu odborné i nejširší veřejnosti – uživatelů veřejného prostoru. 2. Námět řešení byl zpracován autorizovaným projektantem (urbanistou), bez vypisování urbanistické soutěže. Tento postup byl použit u dvou ze sedmi hodnocených náměstí (Brno, Ostrava).48 Předpoklady, že tímto způsobem bude pořízeno kvalitní řešení, jsou sice větší než u postupu předchozího, avšak zaručit úspěch ve všech případech pochopitelně nelze. 3. Námět řešení byl získán urbanistickou soutěží. Tento postup pořízení dokumentace byl užit pouze u dvou ze sedmi hodnocených veřejných prostorů (Hradec Králové, Olomouc). Lze ho označit jako nejlepší z uvedených příkladů, protože umožňuje výběr nejlepšího z předložených řešení a vstup odborné i širší veřejnosti. Kromě uvedených příkladů pořízení návrhu jsou především ve světě, ale i v naší republice známé způsoby, které jsou založeny na podrobném místním šetření a větší či menší participaci veřejnosti49. Bohužel, tyto postupy nebyly aplikovány ani na jednom z hodnocených realizovaných veřejných prostorů. 6.5 STAVEBNÍ PRÁCE Po výběru řešení a uvolnění finančních prostředků dochází k realizaci rekonstrukce. Stavební práce mohou být ohroženy obecně ze tří základních důvodů: 1. Investor z finanční stránky podcení a v průběhu realizace chybí prostředky; 2. Stavební firma zanikne/jde do konkurzu; 3. Zvedne se vlna odporu ze strany občanů.
48
U menších měst, kde mezi zaměstnanci lokální samosprávy nemusí být dostatečné odborné nebo personální kapacity nebo se vypisování soutěží může zdát radnici příliš složité, může být tento postup ještě častější. Protože však menší města nebyla v této práci hodnocena, nelze toto tvrzení doložit. 49 Viz oddíl 4.1.
27
6.6 LZE REKONSTRUOVANÁ NÁMĚSTÍ OZNAČIT JAKO KVALITNÍ? Ze sedmi hodnocených prostorů bylo jako velice kvalitní označeno pouze jedno náměstí, Horní náměstí v Olomouci. Jako nekvalitní byla ohodnocena dvě náměstí, náměstí Komenského v Brně a náměstí Republiky v Pardubicích. Zbývající čtyři prostory, náměstí Míru ve Zlíně, Jiráskovo náměstí v Ostravě, soustava veřejných prostorů v Hradci Králové a Soukenné náměstí v Liberci byly označeny jako poměrně kvalitní. Při návštěvě jednotlivých měst byla vyhodnocena i jiná významná rekonstruovaná náměstí: Prokešovo náměstí v Ostravě, Ulrychovo náměstí v Hradci Králové a Benešovo náměstí v Liberci. I tato uvedená tři místa lze označit jako poměrně kvalitní veřejné prostory. Celkově je tedy možno realizovaná náměstí hodnotit jako poměrně kvalitní veřejné prostory. Nejčastějším nedostatkem je chybějící osobitý prvek, ohnisko aktivit, které by rekonstruovaný prostor oživilo.
7
CELKOVÉ HODNOCENÍ A NÁMĚTY ŘEŠENÍ
Z analýzy předložené ve dvou předcházejících kapitolách vyplývá, že rekonstruovaných prostorů v krajských městech je poměrně málo a že ne všechny jsou dostatečně kvalitní. Zabývejme se proto v této kapitole otázkou, proč je tomu tak a navrhněme, jakým způsobem tyto nedostatky řešit. 7.1 SPECIFICKÉ PROBLÉMY V předchozím textu jsme specifikovali, že s nejčastějšími problémy na poli rekonstrukcí veřejných prostorů v centrech krajských měst je nedostatečná iniciativa, která má za následek malý počet rekonstruovaných veřejných prostorů a jejich nedostatečnou výslednou kvalitu. 7.2 ZPŮSOBY ŘEŠENÍ 7.2.1
Iniciativa
O problematice rekonstrukcí veřejných prostorů je třeba hovořit a psát, zdůrazňovat jejich poslání a význam. Je třeba tak činit nejen v odborném tisku, který se dostane k úzkému okruhu odborníků. 7.2.2
Způsob pořízení námětu řešení
Rozbor současného stavu bude obsahovat vyhodnocení podle metody aplikované v této práci, poznatky je možné upřesnit a potvrdit exaktnějšími metodami. V této fázi je rovněž dobré přizvat veřejnost. Organizovat urbanistickou soutěž, do soutěžních podmínek je třeba zapracovat poznatky z průzkumů a rozborů. Ve fázi hodnocení jednotlivých návrhů je, kromě
28
jiných kvalit, třeba hodnotit dodržení zásad pro funkční a atraktivní veřejný prostor uvedených v soutěžních podmínkách. 7.2.3
Které prvky mobiliáře činí místo kvalitním?
V pododdíle 4.1.2 jsem krátce zrekapituloval poznatky zahraničních vědců, kteří se dlouhodobě zabývají zkoumáním kvality veřejných prostorů, lidskými aktivitami a faktory, které kvalitu místa ovlivňují. V následujících odstavcích se pokusím tyto poznatky rozšířit a konkretizovat na základě výsledků vlastních průzkumů. Vlastním průzkumem jsme zjistili, že neobyčejně oblíbenými prvky jsou místa k sezení na upravených zídkách kolem stromů obklopených keři. Rovněž bylo zjištěno, že jsou více využívané lavičky umístěné kolmo na hrany prostoru, tedy i kolmo na hlavní pěší tahy. Lavičky umístěné souběžně s fasádami domů, nejsou využívány téměř vůbec. Průzkumem bylo potvrzeno, že aby prostor byl volně průchozí, a tedy i kvalitní, je třeba, aby jednotlivé prvky tvořící bariéru (sezení, kašny, plochy zeleně, stromy…), byly umísťovány mimo hlavní pěší tahy.50 Při umisťování rozměrnějších prvků do prostoru je dobré vycházet z lokace původních, tradičních prvků (kašen, morových sloupů, skupin stromů…). Průzkumem byl zjištěno, že na kvalitním veřejném prostoru musí být jisté zastoupení zeleně. Příznivé mikroklimatické i jiné účinky zeleně jistě není třeba podrobněji popisovat, navíc, jak již bylo na více míst uvedeno, těší se zeleň u obyvatel České Republiky neobvyklé oblibě. Je dobré zeleň vyvyšovat nad okolní pochozí plochy. Prvky jsou intenzivněji vnímatelné, lidé sem nevstupují a neznehodnocují trávník nebo dřeviny. Navíc, pokud je plocha obklopena zídkou nebo palisádou, lze její korunu používat jako další prvek k sezení.
8
SOUPIS LITERATURY
1. BLAŽEK, B.: Venkov města média. Praha, Sociologické nakladatelství 1998. 2. BLAŽEK, B.: Urbanistická práce jako sociální intervence. Stavba, 2001, č. 5, s. 10 - 13. 3. BRATH, J.: Zásady pre formovanie mestkých interiérov v urbánnom prostredí. Výskumná úloha č. 516 - 521 - 114 - 01 - 03 – 04. Bratislava, FA SVŠT 1984. 4. BRATH, J.: Design mestkého mikroprostredia vo vzťahu k prvkom prírody. In: Zbornik o zeleni v mestách. Bratislava, Dom techniky ČSVTS 1984, s. 43. 50
O této problematice již hovořil Camilo Sitte na začátku 20. století.
29
5. BRATH, J.: Pešie zóny v meste. Bratislava – Praha, ALFA – SNTL, 1987. 6. BRATH, J.: Pešie zóny. Bratislava, FA SVŠT 2000. 7. ČERNOUŠEK, M.: Psychologie životního prostředí. Praha, Universita Karlova 1990. 8. ČILOVÁ, E.: Kauza Karlovo náměstí aneb síla veřejného mínění. Stavba, 1999, č. 7, s. 48-52. 9. DOUTLÍK, L.: Zonální struktury. Praha, ČVUT 1992. 10. GEHL, J.:
Život mezi budovami. Brno, Nadace partnerství - Program
Partnerství pro veřejná prostranství a Jan Gehl 2000. 11. GEHL, J., GEMZOE L.: Nové městské prostory. Šlapanice, ERA 2002. 12. HÁJEK, P., HLÁSEK, J., ŠÉPKA, J.: Úpravy Horního náměstí v Olomouci. Architekt, 2002, č. 1, s. 3-13. 13. HEXNER, M., NOVÁK, J.: Urbanistická kompozice I. Praha, ČVUT 1988. 14. info.plzen-city.cz 15. JACOBSOVÁ, J.: Smrt a život amerických velkoměst. Praha, Odeon 1975. 16. KOPÁČIK, G.: Uliční kategorie. Referát na odborném semináři "Ulice v urbanistické struktuře" 30.11.-1.12.2000. 17. KOVÁŘÍK M., FICOVÁ J., MOUČKOVÁ J., BÁRTA J.: Místo pro život. Brno, Nadace Partnerství 1999. 18. KUMPOŠT, J.: Studie o centru města. Brno, ÚHA města Brna 1968. 19. KUMPOŠT, J.: Brněnské centrum. Brno, ÚHA města Brna 1978. 20. LYNCH, K.: Urbánní struktury a sítě. In: Urbanistická čítánka I. Praha, ČKA 2000, s. 48 – 56. 21. MADDEN, K.: Utváření místa. Příručka k vytváření kvalitních veřejných prostranství. Brno, Nadace Partnerství 2003. 22. MUSIL, J.: Sociologie soudobého města. Praha, Nakladatelství Svoboda 1967. 23. MUSIL, J.: Sociologie bydlení. Praha, Nakladatelství Svoboda 1971. 24. MUSIL, J.: Vývoj a plánování měst ve střední Evropě v období komunistických režimů. Sociologický časopis, 2001, č. 3, s. 275 – 296. 25. NORBERG - SCHULZ, CH.: Genius loci. Praha, Odeon 1994.
30
26. Normativy pro vymezení centrálních městských zón při přestavbě. Brno, VÚVA 1988. 27. Pernštejn, noviny Pardubicka, Přeloučska a Holicka , 21.9.1995. 28. Pernštejn, noviny Pardubicka, Přeloučska a Holicka , 3.3.1994. 29. PETRŮ, J.: Sad Naděje na náměstí Jana Palacha před Rudolfinem. Zahrada park – krajina, 2000, č. 3, s. 12-14. 30. SITTE, C.: Stavba měst podle uměleckých zásad. Praha, ARCH 1995. 31. SMITS, F.: Toronto, redécouverte de la rue commercante, Urbanisme, 2001, č. 321, s. 63 - 65. 32. ŠILHÁNKOVÁ, V.: Revitalizace centrálních částí měst. Urbanismus a územní rozvoj, 2000, č. 3, s. 2-6. 33. ŠILHÁNKOVÁ, V.: Veřejné prostory v územně plánovacím procesu. Brno, FA VUT 2003. 34. ŠVÁCHA, R.: Náměstí jako pokoj s kobercem. Architekt, 2002, č. 1, s. 12-13. 35. THEIMER, I.: Arionova kašna. Architekt, 2002, č. 1, s. 53. 36. TILLEY, J., ŠILHÁNKOVÁ V., NAVRÁTILOVÁ J.: Metodika operativního zlepšení veřejného prostoru. Brno, FA VUT 1996. 37. WHYTE, W. H.: Navrhování prostorů. In: Urbanistická čítanka. Praha, ČKA 2000, s. 92 – 99. 38. WHYTE, W.H.: The Social Life of Small Urban Spaces. New York, Project for Public Spaces, Inc., 2001 39. ZATLOUKAL, P.: Malá stanice na trati, která vede do Ruska, po stu letech. Architekt, 2000, č. 4, s. 35-41.
31
9
STRUKTUROVANÝ ŽIVOTOPIS
Jméno a příjmení: Ing. arch. Miloslav Sohr Adresa: Zelná 13, 619 00 Brno Profesionální praxe
Od 13. 6. 2003 Samostatná praxe, živnostenský list Projektová činnost ve výstavbě. 12. 6. 2003 Udělení autorizace pro obor územní plánování, pozemní stavitelství a interiérovou tvorbu Českou komorou architektů. Od 1.7.2001 Živnostenský list „Architektonické studie a návrhy interiérů“, úzká spolupráce s Atelierem AVM, s r.o. Brno. Od 12. 2. 2001 do 30. 6. 2001 Ateliér AVM, s r.o. Brno zaměstnán jako projektant. Od 2.12. 1999 do 1.2.2001 Civilní služba. Od 1.7.1999 do 1.12.1999 Zahraniční praxe, Daing d.o.o, Daruvar, Chorvatsko. Od 23. 3. 1998 do 1.7.1999 Živnostenský list „Architektonické studie a návrhy interiérů“, úzká spolupráce s Atelierem AVM, s r.o. Brno
Vzdělání
Od roku 2003 FA VUT Postgraduální studium distanční forma
Brno, ČR
1998 - 2003 FA VUT Postgraduální studium prezenční forma Problematika veřejných prostranství ve městech
Brno, ČR
1991 - 1998
32
FA ČVUT
•
Magisterské studium
•
Diplomní práce z urbanismu
Praha, ČR
