REGIONÁLNÍ ANALÝZA VODNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ ČR

Masa rykova un iverz ita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Regionální rozvoj a správa

REGIONÁLNÍ ANALÝZA VODNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ ČR Regional analysis of water economics of the Czech Republic Diplomová práce

Vedoucí práce:

Autor:

Doc. RNDr. Milan VITURKA, CSc.

Bc. Karel ČÍŢEK, DiS.

Brno, 2010

Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Katedra regionální ekonomie a správy Akademický rok 2008/2009

ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Pro:

ČÍŢEK Karel

Obor:

Regionální rozvoj a správa

Název tématu:

REGIONÁLNÍ ANALÝZA VODNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ ČR Regional analysis of water economics of the Czech Republic.

Zásady pro vypracování Problémová oblast: Vodní hospodářství, vodohospodářská infrastruktura. Cíl práce: Cílem práce je územní analýza vodohospodářská infrastruktury a organizace vodního hospodářství v České republice. Postup práce a pouţité metody: 1. Úvod do problematiky vodního hospodářství (význam, legislativa, ekonomické aspekty). 2. Územní analýza vodohospodářské infrastruktury (krajská dimenze). 3. Organizace vodního hospodářství, vlastnická struktura a cenové relace. 4. Problémy a další perspektivy vodního hospodářství.

Rozsah grafických prací:

(Předpoklad cca 10 grafů, schémat, popř. kartogramů)

Rozsah práce bez příloh:

cca 60 – 70 stran

Seznam odborné literatury: Vodní hospodářství na území České republiky, jeho vývoj a možné perspektivy. Edited by Václav Plecháč. 1. vyd. Praha: EVAN, 1999. Vodovody a kanalizace České republiky 2006. MZE ČR : 2007. Zpráva o stavu vodního hospodářství České republiky v roce 2007. MZE ČR : 2008.

Další literatura bude upřesněna v průběhu zpracování diplomové práce.

Vedoucí diplomové práce:

Doc. RNDr. Milan Viturka, CSc.

Datum zadání diplomové práce:

6. 3. 2009

…………………………………………

…………………………………………

vedoucí katedry

V Brně dne 6. 3. 2009

děkan

Jméno a příjmení autora:

Bc. Karel Číţek, DiS.

Název diplomové práce:

Regionální analýza vodního hospodářství ČR

Název práce v angličtině:

Regional analysis of water economics of the Czech Republic

Katedra:

Katedra regionální ekonomie a správy

Vedoucí diplomové práce:

doc. RNDr. Milan Viturka, CSc.

Rok obhajoby:

2010

Anotace Předmětem diplomové práce „Regionální analýza vodního hospodářství ČR“ je územní analýza vodohospodářské infrastruktury a organizace vodního hospodářství v České republice. Zejména se zabývá významem vody a vodních zdrojů pro ţivot lidí, vodovody a kanalizacemi, tvorbou a vývojem ceny vodného a stočného, vývojem spotřeby vody. Snaţí se postihnout postavení hlavních „hráčů“ na trhu s vodou a existenci konkurence. Zabývá se mezinárodní spoluprací, problémy a perspektivami vodohospodářské infrastruktury.

Annotation The goal of the submitted thesis: „Regional analysis of water economics of the Czech Republic is territorial analysis of infrastructure water economics and organization of water economics in the Czech Republic. The main object of interesting is a meaning of water and water sources for life of people, water-supply and sewerage systems, a creation of prices and a development of water rate and sewage collection charges,

a development of water

requirement. Try to define a status of main “players” and an existence of competition. Deal with an international cooperation, problems and perspective.

Klíčová slova Vodní hospodářství, vodohospodářská infrastruktura, Česká republika, voda, vodní zdroje, vodné a stočné, vodovody a kanalizace

Keywords Water economics, infrastructure water economics, Czech Republic, water, water sources, water rate and sewage collection charges, water-supply and sewerage systems

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci Regionální analýza vodního hospodářství ČR vypracoval samostatně pod vedením doc. RNDr. Milana Viturky, CSc. a uvedl v ní všechny pouţité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU.

V Brně dne 29. května 2010

_______________________________ vlastnoruční podpis autora

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval doc. RNDr. Milanu Viturkovi, CSc. za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce.

OBSAH ÚVOD .................................................................................................................................... 13 1.

VODNÍ HOSPODÁŘSTVÍ ...................................................................................... 15

1.1.

ZÁKLADNÍ POJMY ........................................................................................................ 15

1.2.

OCHRANA VOD ............................................................................................................ 16

1.2.1.

Cíle a nástroje ochrany vod........................................................................................ 18

1.3.

INFORMAČNÍ SYSTÉMY ................................................................................................ 21

1.4.

MONITORING VOD ....................................................................................................... 22

1.5.

VÝZNAM VODY A VODNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ ................................................................ 23

1.6.

CHARAKTERISTIKA ČESKÉ REPUBLIKY ........................................................................ 24

2.

LEGISLATIVA ........................................................................................................ 29

2.1.

VODNÍ ZÁKON.............................................................................................................. 31

2.2.

ZÁKON O VODOVODECH A KANALIZACÍCH ................................................................... 35

3.

INSTITUCIONÁLNÍ

ZABEZPEČENÍ

NA

ÚSEKU

VODNÍHO

HOSPODÁŘSTVÍ .................................................................................................... 37 3.1.

DOTČENÁ MINISTERSTVA ............................................................................................ 38

3.2.

KRAJSKÉ ÚŘADY .......................................................................................................... 39

3.3.

OBECNÍ ÚŘADY ............................................................................................................ 40

3.4.

ČESKÁ INSPEKCE ŢIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ (ČIŢP) ......................................................... 40

3.5.

SPRÁVCI VODNÍCH TOKŮ ............................................................................................. 41

3.5.1.

Státní podniky Povodí ................................................................................................. 41

3.5.2.

Zemědělská vodohospodářská správa ........................................................................ 42

3.5.3.

Lesy ČR, s. p. .............................................................................................................. 42

3.6.

DALŠÍ ODBORNÉ INSTITUCE ......................................................................................... 42

3.7.

NEVLÁDNÍ EKOLOGICKÁ HNUTÍ A SDRUŢENÍ................................................................ 45

4.

VODOHOSPODÁŘSKÁ

INFRASTRUKTURA

A

JEJÍ

EKONOMICKÉ

ASPEKTY ................................................................................................................. 47 4.1.

ODBĚRY POVRCHOVÝCH A PODZEMNÍCH VOD ............................................................. 47

4.2.

ODPADNÍ VODY ........................................................................................................... 48

4.3.

VODOHOSPODÁŘSKÁ INFRASTRUKTURA ...................................................................... 50

4.4.

PROVOZNÍ MODELY VODOVODŮ A KANALIZACÍ ........................................................... 60

4.5.

VLASTNICKÁ STRUKTURA VODNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ ................................................... 62

4.6.

TVORBA CENY VODNÉHO A STOČNÉHO ........................................................................ 63

4.7.

CO VŠECHNO OVLIVŇUJE CENU .................................................................................... 65

4.8.

NÁKLADY A VÝNOSY ................................................................................................... 66

4.9.

VÝVOJ CEN V ČESKÉ REPUBLICE ................................................................................. 66

4.10.

VÝVOJ CEN V KRAJÍCH A JEJICH VZÁJEMNÉ POROVNÁNÍ .............................................. 68

4.11.

HLAVNÍ „HRÁČI“ NA TRHU S VODOU ............................................................................ 69

4.12.

VODNÍ HOSPODÁŘSTVÍ A KONKURENCE ....................................................................... 77

4.13.

ČESKÁ REPUBLIKA A OKOLNÍ ZEMĚ – ZNEČIŠTĚNÍ VOD ................................................ 79

4.14.

POROVNÁNÍ CENY A SPOTŘEBY VODY S VYBRANÝMI STÁTY SVĚTA............................. 80

5.

MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE ......................................................................... 83

5.1.

SPOLUPRÁCE V RÁMCI EHK OSN ............................................................................... 83

5.2.

SPOLUPRÁCE PŘI OCHRANĚ HLAVNÍCH POVODÍ LABE, DUNAJE A ODRY ...................... 84

5.3.

SPOLUPRÁCE ČESKÉ REPUBLIKY A NAŠICH SOUSEDŮ .................................................. 84

5.4.

SVĚTOVÝ DEN VODY .................................................................................................... 85

5.5.

VELETRH „WATENVI“ ................................................................................................. 85

6.

PROBLÉMY A PERSPEKTIVY ............................................................................ 87

6.1.

LIDSKÁ ČINNOST A JEJÍ DOPADY NA VODNÍ ZDROJE ..................................................... 87

6.2.

PROBLÉMY S NESPLNĚNÍM POŢADAVKŮ EVROPSKÉ UNIE ............................................ 87

6.3.

BUDOUCNOST BALENÉ A „KOHOUTKOVÉ“ VODY ......................................................... 88

6.4.

NÍZKÉ ČERPÁNÍ FINANČNÍCH PROSTŘEDKŮ Z EVROPSKÝCH FONDŮ ............................. 88

6.5.

ZMĚNY V LEGISLATIVĚ ................................................................................................ 88

6.6.

DOFINANCOVÁNÍ PROJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE .............................................................. 89

6.7.

POKLES SPOTŘEBY A RŮST CENY VODY ....................................................................... 89

ZÁVĚR .................................................................................................................................... 91 SEZNAM POUŢITÝCH ZDROJŮ....................................................................................... 95 SEZNAM GRAFŮ .................................................................................................................. 99 SEZNAM TABULEK ............................................................................................................. 99 SEZNAM OBRÁZKŮ ............................................................................................................ 99 SEZNAM POUŢITÝCH ZKRATEK ................................................................................. 101 SEZNAM PŘÍLOH .............................................................................................................. 103

ÚVOD Voda je významným, nenahraditelným prvkem nutným pro existenci jakékoliv formy ţivota na planetě Zemi. Voda je obsaţena všude kolem nás - ve světových oceánech, mořích, řekách, potocích, vodních přehradách, jezerech, rybnících a v mnoha dalších uskupeních. Vyskytuje ve třech skupenstvích, a to kapalném, plynném a pevném. Voda je právem povaţována za látku nezbytnou k ţivotu lidí, zvířat, rostlin ale i dalších organismů. Voda má mimořádný a nenahraditelný význam pro ţivot. Vody je relativně dostatek. Všude kolem nás se vyskytuje voda v nějaké podobě, dokonce i my samotní jsme z velké části tvořeni vodou. To nás ale nesmí zmást, jelikoţ pouţitelné vody pro potřeby člověka je naopak velmi málo. Většina vody je slaná, a kdyţ uţ je sladká, tak je vázaná v ledovcích či je ukryta poměrně hluboko v podzemí. Z toho nám plyne, ţe voda je významným zdrojem, kterého je pro potřeby člověka nedostatek, a proto je důleţité správně a efektivně hospodařit se zdroji vody. Fungující efektivní šetrné vodní hospodářství kaţdého státu je proto základem pro trvale udrţitelný rozvoj v současnosti i v budoucnosti. Téma diplomové práce „Regionální analýza vodního hospodářství ČR“ jsem si vybral z několika důvodů. Některé jsem jiţ zmínil v úvodních slovech. Jedná se především o obrovský význam vody a vodních zdrojů pro existenci člověka a dalších organismů nebo o šetrné a efektivní hospodaření s vodou pro dnešní i budoucí generace. Důvodem pro výběr je, blíţe se seznámit s vodním hospodářstvím, které instituce se na něm podílí, jak vypadá vodohospodářská infrastruktura, jakým způsobem je voda ke spotřebiteli dopravována a naopak odváděna, jaká je spotřeba vody, cena a tvorba ceny vodného a stočné, a čím je cena ovlivňována a mnoho dalšího. Cílem diplomové práce je provést územní analýzu vodohospodářské infrastruktury a organizace vodního hospodářství v České republice (dále jen ČR). Za dílčí cíle, neméně důleţité, lze povaţovat tyto: vytvořit přehled organizací vodního hospodářství, zjistit, které právní normy je nutné dodrţovat, jaký je vývoj spotřeby vody v posledních letech, stejně tak vývoj cen vodného a stočného v ČR včetně ekonomických prvků, porovnat rozdíly v jednotlivých krajích, určit hlavní „hráče“ či provést mezinárodní srovnání a popsat

13

mezinárodní spolupráci. Cílem je tedy vytvoření poměrně uceleného obrazu o vodním hospodářství v ČR vč. nastínění problémů, ale také perspektiv, které se naší země dotýkají. Práce je rozdělena do šesti kapitol. Na začátku diplomové práce uvádím několik základních pojmů, zmiňuji ochranu vod, cíle a nástroje vod, informační systémy, monitoring vod, dále pak význam vodního hospodářství a v neposlední řadě stručně charakterizuji ČR. V následující kapitole uvádím hlavní i méně významnou legislativu. Pro vodní hospodářství je stěţejní tzv. zákon o vodách a zákon o vodovodech a kanalizacích. Ve třetí kapitole se zabývám institucemi, ať uţ ve státní správě nebo ostatními institucemi mimo státní správu, které působí v oblasti vodního hospodářství. Stěţejní je čtvrtá kapitola, ve které se zabývám odběry povrchových a podzemních vod, problematikou odpadních vod, vodohospodářskou infrastrukturou, tvorbou ceny vodného a stočného, vývojem cen vodného a stočného v ČR i v jednotlivých krajích. Dále se zmiňuji o hlavních „hráčích“, kteří působí na trhu s dodáváním a odváděním vody, zamýšlím se nad existencí konkurence v této oblasti. V předposlední kapitole popisuji mezinárodní spolupráci v oblasti vod a vodního hospodářství, především spolupráci v rámci EHK OSN (Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů), spolupráci při ochraně hlavních povodí Labe, Dunaje a Odry, ale i spolupráci ČR se sousedními státy. Poslední kapitola se zabývá problémy a perspektivami vod, vodních zdrojů, vodního hospodářství.

14

1.

VODNÍ HOSPODÁŘSTVÍ

1.1.

Základní pojmy

Voda je významnou strategickou nezastupitelnou komoditou nutnou pro ţivot člověka i ţivot dalších rostlinných či ţivočišných organismů. Bez vody by na planetě Zemi nebyl ţivot. Voda napomáhá organismu při vstřebávání a přeměňování přijímaných látek na potřebné ţiviny, které pak dopravuje k jednotlivým buňkám a naopak odvádí škodlivé látky z organismu ven. Vodní hospodářství je cílevědomá činnost směřující k ochraně, vyuţití a rozvoji vodních zdrojů a ochraně před škodlivými účinky vod. V rámci společenské dělby práce se vyčleňuje v řadě zemí jako specializovaná činnost. Vodní zdroje jsou povrchové a podzemní vody, které jsou nebo mohou být vyuţity pro krytí potřeb společnosti, mezi které zahrnujeme jako významný poţadavek i ochranu a tvorbu ţivotního prostředí v ekosystémovém pojetí. Vodní zdroje a ostatní vody přímo nevyuţívané tvoří „vodní bohatství státu“. Hospodaření s vodou je vztah mezi subsystémy uţívání vody a subsystémy zdrojů podzemních a povrchových vod. Vodní hospodářství se nezabývá veškerou vodou, ale jen těmi vodami, které mohou být ovlivněny a vyuţívány lidskou činností, a jen částečně vodami v širším pojetí, vodním bohatstvím státu.1 Svaz vodního hospodářství pod pojmem vodní hospodářství rozumí cílevědomou činnost směřující k ochraně, vyuţití a rozvoji vodních zdrojů a k ochraně před škodlivými účinky vod. Jedná se o obecně prospěšnou činnost, která má charakter strategický a monopolní, coţ vyţaduje výrazný regulační vliv státu. Hospodařením s vodou Svaz vodního hospodářství chápe jako vztah mezi subsystémy uţívání vod a subsystémy povrchových a podzemních vod. Přitom vodním bohatství v širším slova smyslu chápe mimo vodních zdrojů i vody ostatní, které nelze ekologicky a ekonomicky vyuţít. Za vodní zdroje povaţuje tu část povrchových a podzemních vod, které mohou být vyuţívány pro krytí potřeb společnosti při respektování zásad trvale udrţitelného vyuţívání a zájmů ţivotního prostředí a biodiverzity ve vodních

1

PLECHÁČ, V. Vodní hospodářství na území České republiky, jeho vývoj a možné perspektivy. 1999. s. 14 - 15

15

systémech. Vodní zdroje tudíţ tvoří ta část vod, která je vymezena subsystémy povrchových a podzemních vod s vazbami na subsystémy uţívání vod.2 Čistírny odpadních vod (ČOV) jsou objekty a zařízení slouţící k čištění odpadních vod s mechanickým, biologickým, příp. dalším stupněm čištění.3 Vodné je cena, kterou platí odběratel za dodanou pitnou vodu prostřednictvím vodovodu. Stočné je cena, kterou platí odběratel za odvedenou odpadní, znečištěnou vodu do kanalizace. „Klasická koncepce odvodnění“ – jde o z provozního hlediska energeticky výhodný způsob dopravy odpadních vod stokovou sítí do ČOV zaloţený na gravitačním principu. Jde o úplné napojení a co nejrychlejší odvedení veškerých odpadních vod ze zájmového území gravitační trubní sítí. Do této sítě jsou svedeny nejen splaškové vody z domácností, odpadní vody z průmyslu, ale téţ vody sráţkové, tající sníh, drenáţní vody, přepady z vodojemů atd., tedy i podzemní a povrchové vody bez ohledu na jejich mnoţství a stupeň znečištění.4

1.2.

Ochrana vod

Ochrana vod je komplexní činností spočívající v ochraně mnoţství a jakosti povrchových i podzemních vod, a to v souladu s poţadavky českého práva i práva Evropské unie (EU).5 Základní českou právní normou na ochranu vod je „vodní zákon“, základní právní normou EU je pak Rámcová směrnice pro vodní politiku č. 2000/60/ES. Odpovědné orgány za ochranu vod, především Ministerstvo ţivotního prostředí (MŢP) a Ministerstvo

2

Webové stránky Svazu vodního hospodářství ČR. [online] [citováno: březen 2010]. Dostupné na WWW:

3

Český statistický úřad. Statistická ročenka ČR 2007. 2007

4

MŢP a kol. Zneškodňování odpadních vod v obcích do 2000 ekvivalentních obyvatel – metodická příručka.

2009.

[online]

[citováno

únor

2010].

Dostupné

na

WWW:

. s. 24 5

Webové

stránky

MŢP

ČR.

[online]

[citováno:



16

leden

2010].

Dostupné

na

WWW:

zemědělství (MZe) vypracovávají a předkládají vládě Zprávu o stavu vodního hospodářství v ČR. Aktuální Státní politika ţivotního prostředí (SPŢP) respektuje princip trvale udrţitelného rozvoje. Pro ochranu ţivotního prostředí, vč. ochrany vod jsou uplatňovány tyto principy:6 - princip předběţné opatrnosti – sledování a předcházení nejen známých negativních vlivů, ale i vlivů, které nejsou známé - princip prevence – předcházení škod je účinnější a levnější neţ následná náprava - princip sniţování rizika u zdroje – minimalizace negativní vlivů je nejúčinnější u zdroje - princip ekonomické odpovědnosti – původce znečištění nese náklady spojené se znečišťováním a náhradou škod – „znečišťovatel platí“ (polluter pays principle) - princip sdílené a diferenciované odpovědnosti – za stav ţivotního prostředí nesou odpovědnost nejen státní instituce, ale i samospráva, ekonomické subjekty a občané - princip subsidiarity – rozhodování na co nejniţší odborně způsobilé úrovni, jeţ je nejblíţe problému a občanům - princip integrace – vlivy na ţivotní prostředí a související opatření se musí zkoumat ve vzájemných souvislostech - princip nejlepší dostupné techniky – na ochranu vod pouţít tu nejlepší techniku - princip nákladově efektivních řešení – najít co nejlevnější, ale efektivní řešení - princip substituce – činnosti mající negativní dopady jsou ekonomicky znevýhodněny s cílem náhrady nebezpečných a škodlivých látek. V 80. letech 20. století došlo ke čtyřem základním změnám koncepčních přístupů i celého pojetí vodního hospodářství a ochrany vod, k novému formulování vodohospodářské politiky i metodických postupů k řešení vodohospodářských otázek. U nás se toto nové pojetí začíná prosazovat aţ v 90. letech 20. století. Jednalo se především o tyto změny: - přechod na racionální hospodaření s vodou (formulováno např. v Deklaraci Evropské hospodářské komise OSN o racionálním hospodaření s vodou z roku 1984). Důsledkem byla stagnace nebo sniţování odběrů vody. - přechod od pojetí vodního hospodářství jako samostatného odvětvového subjektu případně se samostatnou organizací k pojetí ekosystémovému, kdy hospodaření s vodou, ochrana vod a uţívání vodních zdrojů je chápáno jako nedílná součást 6

VITURKA, M., doc. RNDr., CSc. Environmentální ekonomie. 2004. s. 38

17

celého systému ţivotního prostředí. Nové pojetí se snaţí o vyváţené uspokojování potřeb člověka, fauny a flóry, krajiny i okolního ţivotního prostředí jako nedílných součástí ekosystému. - v mezinárodním měřítku dochází k přechodu od doporučení, rezolucí, deklarací a jiných právně méně závazných dokumentů k mezinárodním smlouvám, konvencím a úmluvám, směrnicím a standardům, jejichţ plnění je sledováno, kontrolováno a můţe být i vymáháno. - jsou úzce spojovány otázky znečišťování vnitrozemských vod a znečišťování moří a přímořských pobřeţních oblastí.7

1.2.1. Cíle a nástroje ochrany vod8 Cíli ochrany vod jako sloţky ţivotního prostředí dle zákona o vodách jsou pro povrchové vody zamezení zhoršení stavu všech útvarů těchto vod, zajištění ochrany, zlepšení stavu a obnova všech útvarů těchto vod a dosaţení jejich dobrého stavu, sníţení jejich znečištění nebezpečnými látkami a zastavení nebo postupné odstraňování emisí, vypouštění a úniků zvlášť nebezpečných látek; pro podzemní vody zamezení nebo omezení vstupů nebezpečných a jiných závadných látek do těchto vod a zamezení zhoršení stavu všech útvarů těchto vod, zajištění vyváţené stavu mezi odběry podzemní vody a jejím doplňováním. Na řešení problémů ve vodním hospodářství je moţné dle doc. Viturky dívat se ze dvou pohledů, z makroekonomického a mikroekonomického. V rámci makroekonomického pohledu doc. Viturka rozlišuje dva nástroje na ochranu vod – administrativní a ekonomické nástroje. Mezi administrativní nástroje řadí zejména legislativní nástroje, tj. příkazy a zákazy formou zákonů, vyhlášek a dalších právních norem, jejichţ smyslem je zajistit dodrţování ochrany vod, příp. určité míry znečišťování vod a vodních zdrojů. Mezi administrativní nástroje řadí i vodohospodářské plánování, jeţ má dlouholetou tradici, a které spočívá ve zkoumání přírodních podmínek, poţadavků na mnoţství vyuţívaných povrchových 7

PLECHÁČ, V. Vodní hospodářství na území České republiky, jeho vývoj a možné perspektivy. 1999. s. 3 - 4

8

Podkapitola čerpá ze zdrojů:

Zákon č. 254/2001 Sb. ze dne 28. června 2001, o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) VITURKA, M., doc. RNDr., CSc. Environmentální ekonomie. 2004. s. 15 - 20 On-line zpravodajství o českém a světovém vodárenství. [online] [citováno: březen 2010]. Dostupné na WWW:

18

a podzemních vod, znečišťování vod a vodních zdrojů, ekologické rovnováhy na vodních tocích apod., a které zajišťuje vhodné zacházení s vodou a vodními zdroji, omezování negativních aspektů ovlivňující mnoţství a kvalitu vod a vodních zdrojů. Nevýhodou administrativních nástrojů je dle doc. Viturky jejich finanční náročnost na státní zdroje podmíněná nutností odpovídajícího institucionálního zabezpečení. Výhodou naopak je jejich nezastupitelnost. Významnějšími nástroji oproti administrativním nástrojům jsou ekonomické nástroje. Pomocí ekonomických nástrojů lze efektivněji a lépe dosáhnout sníţení negativních vlivů společenského a ekonomického rozvoje na vodní zdroje. Ekonomické nástroje lze dle doc. Viturky rozdělit na nástroje negativní stimulace, tj. nástroje postihující přímo znečišťovatele vod a vodních zdrojů, a nástroje pozitivní stimulace, tj. nástroje účelové podpory realizace opatření na úseku péče a ochrany vod a vodních zdrojů. Nejvýznamnějším nástrojem negativní stimulace jsou poplatky (poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových, poplatky za odebrané mnoţství podzemní vody, poplatky za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních). Smyslem je ekonomicky postihnout přímo znečišťovatele, motivovat ho k redukci znečišťování vod a vodních zdrojů a motivovat ho ke změně chování vůči ţivotnímu prostředí. Poplatky mohou plnit celou řadu funkcí, z nichţ za nejdůleţitější je povaţována funkce motivační, cílená na změnu vztahu ekonomických subjektů k ţivotnímu prostředí, tedy i k ochraně vod a vodních zdrojů. Z dalších funkcí lze uvést především funkci fiskální (zajišťování finančních prostředků pro nástroje pozitivní stimulace) a funkci selektivní (zohlednění míry škodlivosti působení jednotlivých znečišťujících látek prostřednictvím výše poplatků). Výši poplatků za vypouštění odpadních vod stanovují podniky příslušného povodí na základě dohody s uţivatelem. K základní sazbě lze přičlenit přiráţku, která je závislá na míře zhoršení jakosti vody ve vodním toku a její výše je určována podle koncentrace znečišťujících látek. Z hlediska podnikového hospodaření je základní sazba poplatku nákladovou poloţkou, kdeţto přiráţka musí být hrazena ze zisku. Placení poplatků probíhá buď přímo mezi správou povodí a konečným uţivatelem nebo je mezi správu povodí a konečného uţivatele vsunut podnik zabývající se dodávkami, odkanalizováním a čištěním odpadních vod, který si od svých odběratelů za své sluţby účtuje tzv. vodné a stočné a návazně provádí ekonomické vyúčtování se správou povodí.

19

Dalším nástrojem negativní stimulace jsou platby (úplaty), které představují ceny placené spotřebitelem. Jedná se o ceny za odběr povrchové a podzemní vody, vodné a stočné v oblasti veřejných vodovodů a kanalizací. Smyslem je omezit čerpání vodních zdrojů. Mezi nástroje negativní stimulace patří i pokuty. Jedná se o sankci za porušení právních norem a předpisů na ochranu vod. Méně vyuţívaným nástrojem negativní stimulace jsou cla. Nejvýznamnějšími nástroji pozitivní stimulace jsou podpory investičních a neinvestičních akcí na úseku péče a ochrany vod. Udělují se formou dotací, subvencí, grantů z veřejných rozpočtů. Tyto podpory jsou řešeny systémově. Jedna podpora by měla navazovat na druhou, stejně tak podpory jako nástroje pozitivní stimulace by měly brát v úvahu i nástroje negativní stimulace, tak aby nedocházelo ke kontraefektivnosti jednotlivých nástrojů. Finanční prostředky na tyto podpory jsou získávány především ze státního rozpočtu, z Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO), Státního fondu ţivotního prostředí (SFŢP), Fondu národního majetku (FNM) a v současnosti především EU. Mezi významné nástroje pozitivní stimulace patří úvěrová politika (zvýhodněné úvěry a půjčky, úhrada úroků, záruky za úvěry). Především podnikatelské subjekty potřebují na své ekologické

investice

velké

mnoţství

finančních

prostředků.

Moţnost

získání

např. zvýhodněného úvěru na realizaci své ekologické investice je pro nejen podnikatelskou sféru velice lákavé ale také daleko více motivující neţ kdyby získali na svou ekologickou investici dotaci či jiný způsob finanční podpory. Podnikatelé s vědomím toho, ţe finanční prostředky budou muset v budoucnu vrátit, tyto pouţijí daleko lépe a efektivněji neţ kdyby získali dotaci či jiný druh podpory. Problém však můţe nastat u komerčních peněţních ústavů, které v současné době pouze minimálně poskytují zvýhodněné úvěry na realizaci ekologických investic podnikatelským subjektům. Z pohledu mikroekonomického se jedná především o ekonomické nástroje, které působí na změnu chování jednotlivých podnikatelských i nepodnikatelských subjektů v souvislosti s ochranou vod a vodních zdrojů. Např. zpřísněná legislativa na ochranu vody, vedení účetnictví zahrnující i environmentální náklady a další. Důleţitým signálem o změně přístupu podnikové sféry k otázkám ţivotního prostředí je skutečnost, ţe se tyto otázky v ekonomicky rozvinutých zemích ve stále větší míře 20

prosazují i do náplně řídící činnosti – vznikají systémy ekologického managementu. Základní podmínkou zavedení Systému ekologicky orientovaného řízení podniku (EMS) je fungující informační soustava a účetnictví odráţející skutečné náklady na ochranu ţivotního prostředí a čerpání přírodních zdrojů a energie. Zavádění EMS v ČR je podporováno Českým ekologickým manaţerským centrem, které je sdruţením podniků a podnikatelů respektujících význam řešení environmentální problémů v rozvoji svých aktivit. Centrum především zabezpečuje transfer informací potřebných pro dosaţení ekologických a přitom ekonomicky efektivních řešení (eko-efektivnost) a vytváří tak odborné zázemí pro Českou podnikatelskou radu pro trvale udrţitelný rozvoj (člen mezinárodní sítě pro ekologický management - NEM). Za významné faktory, které budou v daném smyslu ovlivňovat chování českých průmyslových podniků lze označit zejména: - rostoucí ekologické vědomí zákazníků a spotřebitelů, - harmonizaci české environmentální legislativy s legislativou EU, - rostoucí ceny energií a materiálových vstupů výroby, - sílící tlak na odpovědnost výrobce za celý ţivotní cyklus svých výrobků. Jako nástroj plošné územní ochrany jsou vyhlašovány chráněné oblasti přirozené akumulace vod, ochranná pásma vodních zdrojů I. stupně a II. stupně a tzv. citlivé a zranitelné oblasti se zvýšeným důrazem na ochranu jakosti povrchových vod. Ochranným pásmem se rozumí území stanovená k ochraně vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti vodních zdrojů povrchových a podzemních vod vyuţívaných nebo vyuţitelných pro zásobování pitnou vodou. Ochranná pásma stanovuje tzv. vodní zákon. Uvnitř vodních pásem mohou být zakázány rozličné aktivity, jeţ by mohly ohrozit kvalitu, příp. vydatnost vodního zdroje.

1.3.

Informační systémy9

V oblasti vodního hospodářství je v ČR spravováno několik informačních systémů, které jsou pak vyuţívány ministerstvy a jinými odbornými subjekty. 9

Webové

stránky

MŢP

ČR.

[online]

[citováno:



21

leden

2010].

Dostupné

na

WWW:

- hydro-ekologický informační systém (HEIS) a Digitální báze vodohospodářských dat (DIBAVOD) – slouţí ke shromaţďování a vyhodnocování dat z oblasti vodního hospodářství, jeţ jsou dále vyuţívána kompetentními orgány, ale také pro informování obyvatel o stavu vod, potaţmo ţivotního prostředí. Oba systémy jsou spravovány Výzkumným ústavem vodohospodářským T. G. M., v.v.i. - informační systém Monitoringu kvality vod (IS ARROW – Assessment and Reference -Report of Water Monitoring) – ukládá a shromaţďuje data získaná z programů monitoringu vod; data, která slouţí k hodnocení kvality vod. Systém je provozován Českým hydrometeorologickým ústavem (ČHMÚ) jako Národní referenční středisko pro monitoring v rámci činností zajišťovaných pro MŢP. - Informační systém veřejné správy – VODA (ISVS - VODA) – jde o webový portál meziresortního projektu, jeţ spravuje MZe a MŢP ve spolupráci s dalšími resorty, tj. Ministerstvo zdravotnictví a Ministerstvo dopravy. Úkolem informačního systému je poskytnout a prezentovat dostupné informace týkající se vod a vodního hospodářství široké veřejnosti a zlepšit tak informovanost obyvatel. - Povodňový informační systém (POVIS) – jde o informační kanál k rychlému předávání informací v době povodní.

1.4.

Monitoring vod10

U povrchových a podzemních vod je prováděn monitoring. U povrchových vod se zjišťuje chemický stav a stav ekologický, u podzemních vod stav kvantitativní a chemický. Jde o hodnocení a zjišťování stavu a kvality těchto vod. Po vstupu do EU stanovila ČR v souladu se Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ustavující rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky programy monitoringu vod. - Rámcový program monitoringu, který stanovuje zásady a metodické postupy provádění programů monitoringu - Provozní monitoring – monitoring chemického a ekologického stavu povrchových vod - Situační monitoring – monitoring chemického a ekologického stavu povrchových vod a monitoring chemického stavu podzemních vod 10

Webové

stránky

MŢP

ČR.

[online]

[citováno:



22

leden

2010].

Dostupné

na

WWW:

- Kvantitativní monitoring – monitoring povrchových vod, který se zabývá monitoringem vodních toků a vybraných vodních útvarů stojatých vod, a monitoring podzemních vod. Stav a kvalita vody je hodnocena dle těchto ukazatelů (mnoţství bakterií, ph, barva, minerální oleje, povrchově aktivní látky, průhlednost, viditelné znečištění, chlorofyl, mikroskopický obraz, sinice, vizuální hodnocení atd.). Zjištěné informace jsou průběţně vyhodnocovány a výstupy a výsledky slouţí následně k navrhování a přijímání opatření k ochraně vod. Pro zajištění dobré kvality vod je důleţitá i zpětná vazba, tzn. při monitoringu vod je zjišťováno, zda navrţená a přijatá opatření jsou účinná. Jde tedy i o kontrolní činnost. Zajímavý je poznatek, ţe normy jakosti vod jsou u nás přísnější neţ v EU.

1.5.

Význam vody a vodního hospodářství

Voda patří mezi nejrozšířenější látky na zeměkouli. Voda je obsaţena ve světových oceánech, mořích, řekách, potocích, vodních přehradách, jezerech, rybnících a v mnoha dalších uskupeních. Existuje v pevném, kapalném i plynném skupenství. Objevuje se téměř všude a je právem povaţována za látku nezbytnou pro vše ţivé. Voda má mimořádný a nenahraditelný význam pro ţivot. Existence vody ovlivňuje po celá staletí osídlení a zemědělské vyuţití pevniny. Voda je důleţitou součástí všech rostlinných a ţivočišných ekosystémů. Voda plní ve společnosti mnoho funkcí, zejména zdravotní, kulturní, estetickou. I přesto, ţe voda je nejrozšířenější prvek na zeměkouli, je nutné s vodou dobře hospodařit a důsledně chránit. Důvodem můţe být i to, ţe z celkového mnoţství vody je pouze 0,01 % vyuţitelná pro naše potřeby. Zbylá část, tedy ta podstatná, je buď slaná voda, anebo sladká voda, která je však vázána v ledovcích nebo se nalézá příliš hluboko v podzemí nebo je obsaţena v atmosféře, rostlinstvu a ţivočišstvu. Dalším významným důvodem je rostoucí počet obyvatel, kteří pro svoji činnost potřebují stále více a více vody. Vliv činností lidí na ţivotním prostředí totiţ za poslední roky rapidně vzrostl. „Za trvalý zdroj povrchové vody dnes i do budoucna můžeme považovat jen tu část vody, která se v koloběhu vody stále obnovuje. Přitom právě tato část vody je nejvíce závislá na možných globálních klimatických změnách, které mohou v budoucnu vyvolat při hospodaření s vodou největší rizika.“11 11

PLECHÁČ, V. Vodní hospodářství na území České republiky, jeho vývoj a možné perspektivy. 1999. s. 11

23

Voda je vyuţívána v zemědělství, v průmyslu, energetice, dopravě nebo také pro zásobování venkova a měst pitnou vodou. Pitná voda ovlivňuje svou jakostí zdraví obyvatel. Význam vody a vodního hospodářství je tedy pro ČR a její občany obrovský. Od mnoţství vody a její kvality se odvíjí téměř vše. Kaţdý z nás by měl mít na paměti hospodárné vyuţívání vod a vodních zdrojů, tak aby nedošlo k jejich vyčerpání, a aby byla zajištěna jejich ochrana před znečišťováním. Význam vody lze téţ odvozovat z „ekologických kroků“, které jsou jednotlivými státy činěny v rámci svého území, ale i v rámci přeshraniční spolupráce s působností pro daleko větší území, ne-li celou planetu. Lze zmínit např. mezinárodní úmluvy a smlouvy – Úmluva EHK OSN o ochraně a vyuţívání hraničních vodních toků a mezinárodních jezer, Protokol o vodě a zdraví nebo také Evropská vodní charta a další.

1.6.

Charakteristika České republiky

Území ČR se rozkládá uprostřed Evropy a není obklopeno ţádným mořem. Můţeme tedy hovořit o ČR jako o vnitrozemském, středoevropském státu. Západní a střední část republiky vyplňuje Česká vysočina, mající převáţně ráz pahorkatin a středohory (Šumava, Český les, Krušné hory, Krkonoše, Orlické hory, Jeseníky). Do východní části státu zasahují Západní Karpaty (Beskydy). Z celkové plochy státního území leţí 66,97 % v nadmořské výšce do 500 m, 31,98 % ve výšce 500 aţ 1000 m a pouze 1,05 % ve výšce nad 1000 m. Střední nadmořská výška je 430 m. Lesy jsou převáţně jehličnaté a zaujímají 33 % celkové rozlohy území.12 V ČR tvoří roviny akumulačního rázu 8,2 % území, pánve, kotliny a brázdy 13,8 %, pahorkatiny 37,9 %, vrchoviny 29,1 % a hornatiny 11 % území. Typologické členění reliéfu ovlivnilo i rozmístění výroby a hustotu obyvatelstva v jednotlivých územích a povodích. Hydrologické poměry v ČR jsou velmi heterogenní.13 Území ČR se rozkládá na 78 864 km2, počet obyvatel dosahuje čísla 10,5 milionu. Hustota zalidnění – 130 obyv./km2. Hlavní město je Praha. Správní rozdělení – 14 krajů. Z celkového 12

Webové stránky ČSÚ. [online] [citováno: prosinec 2009]. Dostupné na WWW:

13

PLECHÁČ, V. Vodní hospodářství na území České republiky, jeho vývoj a možné perspektivy. 1999. s. 104

24

území je 42 % vyuţito jako obdělávané půdy, 12 % jako louky a pastviny, 34 % jako lesy a 12 % jako ostatní.14 Celková délka státních hranic ČR představuje 2290,2 km a tvoří ji společně se Spolkovou republikou Německo (810,3 km), Rakouskem (466,3 km), Slovenskem (251,8 km) a Polskem (761,8 km). Z toho je pak 738 km tzv. mokrá hranice, neboť ji tvoří hraniční vodní toky.15 ČR leţí na rozvodnici tří moří – Severního, Baltského a Černého. Rozvodí těchto tří moří dělí území ČR na tři hlavní povodí, a to: povodí Labe, povodí Odry a povodí Moravy, resp. Dunaje, do kterého se vlévá. Tato hlavní povodí se dále člení na osm dílčí povodí a ta jsou rozdělena na základní povodí. Dvě třetiny území je odvodňováno prostřednictvím řeky Labe, čtvrtina území pak prostřednictvím řeky Moravy, zbytek připadá na řeku Odru. Rozvodnice mezi jednotlivými hlavními povodími se setkávají v jediném bodě (Králický Sněţník). ČR má hustou hydrografickou síť vodních toků. Většina vodních toků pramení na našem území. Objem vody ve vodních tocích obvykle během roku kolísá. Není výjimkou, kdy se ČR potýká s povodněmi, které obvykle vznikají při jarním tání sněhu nebo při letních bouřkách, anebo se suchem, obvykle v letních měsících. Na území ČR se kromě významných vodních toků (Labe – 370 km, Vltava – 433 km, Morava – 272 km, Dyje – 306 km, Odra – 135 km, Opava – 131 km) vyskytují i drobné vodní toky, vodohospodářská díla jako jsou vodní nádrţe (Lipno, Orlík, Vranov, Brněnská přehrada, Nové Mlýny atd.), rybníky (převáţně v Jiţních Čechách a Třeboňské pánvi), úpravy vodních toků, hrazení bystřin, různá ochranná opatření proti povodním. Mimo to se v ČR nachází i několik přírodních vodních nádrţí ledovcového původu (Černé jezero, Čertovo jezero, Plešné jezero) či jezera rašelinná. Krasového původu je jezero v Moravském krasu či v Hranické propasti. Známé jsou minerální podzemní vody s léčebnými účinky (Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Františkovy Lázně, Luhačovice). Na území ČR byly jiţ v minulosti zaloţeny národní parky, a to Krkonošský národní park, Národní park Podyjí, Národní park Šumava a Národní park České Švýcarsko. Mimo tyto, byly vyhlášeny i chráněné krajinné oblasti, tzv. CHKO. Klima je mírné, podnebí je ovlivňováno západoevropským oceánským a východoevropským kontinentálním podnebím, ale také nadmořskou výškou. 14 15

MALÁTKOVÁ, J., Ing., a spol. Ottova encyklopedie A-Ž. 2004. s. 172 - 175 Portál eAGRI – resortní portal MZe ČR. [online] [citováno: prosinec 2009]. Dostupné na WWW:

nebo

25

„Množství vody v ČR je závislé především na atmosférických srážkách, protože přítok vody ze sousedních států se na něm podílí jen kolem 1 %. Výjimku tvoří statické zásoby podzemní vody, které mohou překrýt dočasné zmenšení kapacity dynamických zdrojů anebo k němu přispět. Tyto zásoby by však neměly být trvale přetěžovány a soustavně snižovány. Atmosférické srážky jsou rozhodující, ale ne jedinou veličinou hydrologického cyklu, která ovlivňuje odtok vody z povodí i průběh plnění a prázdnění zásobních prostorů ve vodních nádržích. Velmi významným prvkem hydrologické bilance je územní výpar. Z území ČR odteče v dlouhodobém průměru jen 27 % srážek, na územní výpar tak připadá 73 % srážek.“16 V ČR je významná zemědělská výroba, a to jak rostlinná, tak i ţivočišná (obilniny, brambory, cukrová řepa, řepka, ale také vinná réva či chmel; skot, prasata, drůbeţ, sladkovodní ryby, především kapr). Kromě zemědělské výroby se na hospodářství státu významně podílí i průmyslová výroba (automobilový, strojní, chemický, dřevařský, těţební, sklářský a jiný průmysl). V posledních letech roste podíl terciární sféry, tj. bankovnictví, pojišťovnictví, cestovní ruch, zdravotnictví, školství a další sluţby. Před rokem 1948 spadalo vodní hospodářství do působnosti dvou ministerstev – Ministerstva veřejných prací a Ministerstva zemědělství. Po 2. světové válce pak přešlo řízení vodního hospodářství na Ministerstvo dopravy a techniky. V období let 1948 – 1970 došlo k výrazným přesunům působnosti různých ústředních orgánů státní správy a orgánů samosprávy i na krajské a okresní úrovni. Významným mezníkem se stalo zřízení šesti správ povodí v roce 1966, zpočátku zastřešených spolu se správou Vodohospodářského rozvoje a výstavby generálním ředitelstvím Vodních toků. Po zrušení generálního ředitelství v roce 1970 bylo vytvořeno pět podniků Povodí a samostatný inţenýrský podnik Vodohospodářský rozvoj a výstavba. Tato struktura správy povodí se aţ do roku 1990 prakticky neměnila. Státní podniky Povodí spadaly nejprve do působnosti resortu Ministerstva lesního a vodního hospodářství a od roku 1987 Ministerstva lesního a vodního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu. V roce 1990 převzalo úlohu ústředního vodohospodářského orgánu nově zřízené MŢP. Od roku 1990 však postupně na úseku vodního hospodářství vzrůstal význam působnosti MZe. V roce 1994 došlo k zásadní úpravě, kterou organizace Povodí přešly 16

PLECHÁČ, V. Vodní hospodářství na území České republiky, jeho vývoj a možné perspektivy. 1999. s. 113

26

do gesce MZe jako akciové společnosti, se 100 % vlastnickou účastí státu. Tyto akcie byly v drţení MZe od roku 1997 aţ do doby schválení zákona č. 305/2000 Sb. (účinnost od 1. 1. 2001), kterým byl obnoven statut státních podniků.17 Některá nej… České republiky z oblasti vodního hospodářství: - hydrologickou síť tvoří cca 76 000 km vodních toků - nejobjemnější vodní nádrţ je Orlík (704 mil. m3) - nejrozsáhlejší vodní plochou je vodní nádrţ Lipno na Vltavě (4 870 ha) - největším rybníkem je rybník Roţmberk (489 ha) - nejvyšší přehradou je přehrada Dalešice na řece Jihlavě (100 m) - největší vodárenskou soustavou je středočeská vodárenská soustava (1,4 mil. zásobených obyvatel) - největší čistírnou odpadních vod je Ústřední čistírna odpadních vod Praha (114,5 mil. m3 v roce 2007) Obrázek č. 1: Mapa hlavních povodí České republiky

Pramen: MZe

17

Portál eAGRI – resortní portal MZe ČR. [online] [citováno: prosinec 2009]. Dostupné na WWW:

nebo

27

Obrázek č. 2: Mapa oblastí povodí

Pramen: MZe

28

2.

LEGISLATIVA

Všeobecnou právní normou, jejímţ obsahem je povinnost státu dbát o šetrné vyuţívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství, je Ústava ČR a Listina základních práv a svobod, jeţ je její součástí. Mezi základní zákonné právní předpisy na úseku vodního hospodářství patří především zákon č. 254/2001 Sb. ze dne 28. června 2001, o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů; a zákon č. 274/2001 Sb. ze dne 10, července 2001, o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů. Oba právní předpisy nabyly účinnosti dne 1. ledna 2002. Činnosti na úseků vodního hospodářství jsou právně zaštítěny především těmito dvěma právními předpisy. Mimo nich existuje celá řada dalších podzákonných předpisů a metodických pokynů vydaných zejména MŢP, MZe, resortem zdravotnictví, ve kterých jsou upřesněna a rozvedena některá paragrafová ustanovení zákonů týkající se vod. Např.: - vyhláška MZe č. 333/2003 Sb., kterou se stanoví seznam významných vodních toků a způsob provádění činností souvisejících se správou vodních toků; - vyhláška MZe č. 471/2001 Sb., o technicko-bezpečnostním dohledu nad vodními díly; - vyhláška MZe č. 390/2004 Sb., o oblastech povodí; - vyhláška MZe č. 619/2004 Sb., o vodoprávní evidenci; - vyhláška č. 142/2005 Sb., o plánování v oblasti vod; - vyhláška MZe č. 20/202 Sb., o způsobu a četnosti měření mnoţství a jakosti vody; - vyhláška MŢP č. 110/2005 Sb., o poplatcích za vypouštění odpadních vod do vod povrchových; - Metodický pokyn MŢP k zabezpečení hlásné a předpovědní povodňové sluţby; - Metodický pokyn MŢP pro monitorování vod a další. Dalším významným právním předpisem na úseku vodního hospodářství je: - zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů; - zákon č. 17/1992 Sb., o ţivotním prostředí, ve znění pozdějších předpisů; 29

- zákon č.164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů (lázeňský zákon); - zákon č. 305/2000 Sb., o povodích; - zákon č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráţi, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství); - zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění zákona č. 358/1999; - zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon); - zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů; - Strategie ochrany před povodněmi na území ČR – dokument, který byl schválen vládním usnesením č. 382 ze dne 19. 4. 2000 – dokument definuje konkrétní postupy a preventivní opatření ke zvýšení systémové ochrany před povodněmi v ČR; - Povodňový plán ČR – základní dokument pro ústřední řízení povodňové ochrany v ČR zpracovávaný MŢP na základě zákona č. 254/2001 Sb., o vodách; - Plán hlavních povodí ČR – strategický dokument plánování v oblasti vod; - Plány oblastí povodí – dokumenty, které stanovují konkrétní cíle pro jednotlivé oblasti povodí na základě rámcových cílů Plánu hlavních povodí ČR. Všechny výše uvedené zákony, vyhlášky, metodické pokyny, nařízení vlády a další normy jsou zveřejněny ve Sbírce zákonů ČR či ve Věstnících jednotlivých dotčených ministerstev. Na mezinárodní úrovni v působnosti Evropské unie se na úseku vodního hospodářství pouţívá Rámcová směrnice pro vodní politiku ES (2000/60/ES) z 23. října 2000, jeţ je základním právním předpisem Evropského parlamentu a Rady EU. Hlavním cílem směrnice je zlepšit stav vod a stav ekosystémů, jeţ jsou vázány na vodu a také předcházet a zabraňovat jejich zhoršování. Jde o udrţení dobré kvality vod i pro budoucí generace prostřednictvím dlouhodobých cílů. Dle poţadavků Rámcové směrnice je ČR povinna vytvořit nové plány v oblasti vod. Mezi další směrnice a metodické pokyny EU patří např.: - Směrnice 2008/105/ES o normách environmentální kvality v oblasti vodní politiky; - Směrnice 2007/60/ES o vyhodnocování a zvládání povodňových rizik;

30

- Směrnice 2006/118/ES o ochraně podzemních vod před znečištěním a zhoršováním stavu; - Směrnice 91/271/EHS o čištění městských odpadních vod; - Směrnice 75/440/EHS o poţadované jakosti povrchových vod určených k odběru pitné vody v členských státech; - Směrnice 79/869/EHS o metodách měření, četnosti odběrů a rozborů povrchových vod určených v členských státech k odběrům pitné vody; a další.

2.1.

Vodní zákon18

Účelem tohoto zákona je chránit povrchové i podzemní vody, stanovit podmínky pro hospodárné a účelné vyuţívání vodních zdrojů a pro zachování i zlepšení jakosti povrchových a podzemních vod, vytvořit podmínky pro sniţování nepříznivých účinků povodní a sucha a zajistit bezpečnost vodních děl v souladu s právem ES. Účelem zákona je téţ přispívat k ochraně vodních ekosystémů a na nich přímo závisejících suchozemských ekosystémů. Zákon upravuje právní vztahy k povrchovým a podzemním vodám, vztahy fyzických a právnických osob k vyuţívání povrchových a podzemních vod, jakoţ i vztahy k pozemkům a stavbám, s nimiţ výskyt těchto vod přímo souvisí, a to v zájmu zajištění trvale udrţitelného uţívání těchto vod, bezpečnosti vodních děl a ochrany před účinky povodní a sucha. Povrchovými vodami jsou vody přirozeně se vyskytující na zemském povrchu; tento charakter neztrácejí, protékají-li přechodně zakrytými úseky, přirozenými dutinami pod zemským povrchem nebo v nadzemních vedeních. Podzemními vodami jsou vody přirozeně se vyskytující pod zemským povrchem v pásmu nasycení v přímém styku s horninami; za podzemní vody se povaţují téţ vody protékající drenáţními systémy a vody ve studních. Vodním útvarem je vymezené významné soustředění povrchových nebo podzemních vod v určitém prostředí charakterizované společnou formou jejich výskytu nebo společnými vlastnostmi vod a znaky hydrologického reţimu. Vodní útvary se člení na útvary povrchových vod (jezera, vodní nádrţe, koryta vodních toků) a útvary podzemních vod 18

Zákon č. 254/2001 Sb. ze dne 28. června 2001, o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon)

31

(kolektor, tj. horninová vrstva nebo souvrství hornin s dostatečnou propustností, umoţňující významnou spojitou akumulaci podzemní vody nebo její proudění či odběr). Vodním zdrojem jsou povrchové nebo podzemní vody, které jsou vyuţívány nebo které mohou být vyuţívány pro uspokojení potřeb člověka, zejména pro pitné účely. Povodí je území, ze kterého veškerý povrchový odtok odtéká sítí vodních toků k určitému místu vodního toku (obvykle soutok s jiným vodním tokem nebo vyústění vodního toku jiného vodního útvaru). Povodí je ohraničeno rozvodnicí, kterou je myšlená hranice geomorfologického rozhraní mezi sousedními povodími. Plocha povodí zahrnuje také plochy povrchových vodních útvarů v povodí. Hydrologický rajon je území s obdobnými hydrogeologickými poměry, typem zvodnění a oběhem podzemní vody. Povrchové vody a podzemní vody nejsou předmětem vlastnictví a nejsou součástí ani příslušenstvím pozemku, na němţ nebo pod nímţ se vyskytují. Kaţdý, kdo nakládá s povrchovými nebo podzemními vodami, je povinen dbát o jejich ochranu a zabezpečovat jejich hospodárné a účelné uţívání podle podmínek tohoto zákona a dále dbát o to, aby nedocházelo k znehodnocování jejich energetického potenciálu a k porušování jiných veřejných zájmů chráněných zvláštními právními předpisy. Kaţdý můţe na vlastní nebezpečí bez povolení nebo souhlasu vodoprávního úřadu odebírat povrchové vody nebo s nimi jinak nakládat pro vlastní potřebu, není-li k tomu třeba zvláštního technického zařízení. (v zákoně označováno jako obecné nakládání s povrchovými vodami). Při obecném nakládání s povrchovými vodami se nesmí ohroţovat jakost nebo zdravotní nezávadnost vod, narušovat přírodní prostředí atd. Vodoprávní úřad můţe obecné nakládání s povrchovými vodami bez náhrady upravit, omezit, popřípadě zakázat, vyţaduje-li to veřejný zájem. Povolení k nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami je třeba, jde-li o povrchové vody a nejde-li o obecné nakládání s nimi; jde-li o podzemní vody; k vypouštění odpadních vod do vod povrchových nebo podzemních; k čerpání povrchových nebo podzemních vod a jejich následnému vypouštění do těchto vod za účelem získání tepelné energie; k čerpání znečištěných podzemních vod za účelem sníţení jejich znečištění a k jejich následnému vypouštění. Povolení k nakládání s vodami se vydává fyzickým nebo právnickým osobám k jejich ţádosti na časově omezenou dobu. V povolení k nakládání se stanoví účel, rozsah, povinnosti a popřípadě podmínky, za kterých se toto povolení vydává.

32

Plánování v oblasti vod je soustavná koncepční činnost, kterou zajišťuje stát; je tvořeno Plánem hlavních povodí ČR a plány oblastí povodí, včetně programů opatření. Účelem plánování v oblasti vod je vymezit a vzájemně harmonizovat veřejné zájmy ochrany vod jako sloţky ţivotního prostředí, ochrany před povodněmi a dalšími škodlivými účinky vod, trvale udrţitelného vyuţívání vodních zdrojů a hospodaření s vodami pro zajištění poţadavků na vodohospodářské sluţby zejména pro účely zásobování pitnou vodou. Plán hlavních povodí ČR a plány oblastí povodí, včetně příslušných programů opatření, jsou nezbytným podkladem pro výkon veřejné správy, zejména pro územní plánování, územní rozhodování, vodoprávní rozhodování a povolování staveb. Správu významných vodních toků zajišťují správci povodí. Správu drobných vodních toků nebo jejich ucelených úseků jsou oprávněny vykonávat obce, jejichţ územím drobné vodní toky protékají, nebo fyzické osoby nebo právnické osoby, popřípadě organizační sloţky státu, jimţ drobné vodní toky slouţí nebo s jejichţ činností souvisejí, určené MZe. Na území vojenských újezdů zajišťuje správu drobných vodních toků Ministerstvo obrany. Na území národních parků pak Správy národních parků. Správce povodí vykonává dohled nad správou drobných vodních toků. Vodní díla jsou stavby, které slouţí ke vzdouvání a zadrţování vod, umělému usměrňování odtokového reţimu povrchových vod, k ochraně a uţívání vod, k nakládání s vodami nebo k jiným účelům (např. přehrady, vodní nádrţe, hráze, stavby vodovodních řadů a vodárenských objektů včetně úpraven vody, kanalizačních stok, kanalizačních objektů, stavby k vyuţití vodní energie, stavby na ochranu před povodněmi atd.). Ochrana před povodněmi jsou opatření k předcházení a zamezení škod při povodních na ţivotech a majetku občanů, společnosti a na ţivotním prostředí prováděná především systematickou prevencí, zvyšováním retenční schopnosti povodí a ovlivňováním průběhu povodní. Ochrana před povodněmi je zabezpečována podle povodňových plánů a při vyhlášení krizové situace krizovými plány. Povodňovými plány se pro účely tohoto zákona rozumějí dokumenty, které obsahují způsob zajištění včasných a spolehlivých informací o vývoji povodně, moţnosti ovlivnění odtokového reţimu, organizaci a přípravu zabezpečovacích prací. Obsah povodňových plánů se dělí na věcnou část, organizační část a grafickou část. Předpovědní povodňová služba informuje povodňové orgány, popřípadě 33

další účastníky ochrany před povodněmi, o moţnosti vzniku povodně a o dalším nebezpečném vývoji, o hydrometeorologických prvcích charakterizujících vznik a vývoj povodně, zejména o sráţkách, vodních stavech a průtocích ve vybraných profilech. Tuto sluţbu zabezpečuje hydrometeorologický ústav ve spolupráci se správcem povodí. Hlásná povodňová služba zabezpečuje informace povodňovým orgánům pro varování obyvatelstva v místě očekávané povodně a v místech leţících níţe na vodním toku, informuje povodňové orgány a účastníky ochrany před povodněmi o vývoji povodňové situace a předává zprávy a hlášení potřebná k jejímu vyhodnocování a k řízení opatření na ochranu před povodněmi. Hlásnou povodňovou sluţbu organizují povodňové orgány obcí a povodňové orgány pro správní obvody obcí s rozšířenou působností a podílejí se na ní ostatní účastníci ochrany před povodněmi. K zabezpečení hlásné povodňové sluţby organizují povodňové orgány obcí v případě potřeby hlídkovou sluţbu. Oprávněný, který má povolení k odběru podzemní vody je za podmínek stanovených tímto zákonem povinen platit za skutečné mnoţství odebrané vody podle účelu odběru vody. V případě, ţe oprávněný umoţnil výkon svého povolení k nakládání s vodami provozovateli vodovodu pro veřejnou potřebu tím, ţe na něj výkon povolení smluvně převedl a tento provozovatel oznámil svůj název, sídlo a identifikační číslo České inspekci ţivotního prostředí (ČIŢP), povaţuje se za odběratele tento provozovatel vodovodu pro veřejnou potřebu. Poplatek se platí za kalendářní rok a jeho sazby v Kč/m3 jsou uvedeny v příloze tohoto zákona. Vybírání a vymáhání poplatku vykonávají celní úřady místně příslušné podle sídla nebo bydliště jednotlivých odběratelů na základě výměru vydaných ČIŢP; přitom postupují podle právního předpisu upravujícího správu daní a poplatků, pokud tento zákon nestanoví jinak. Část poplatků za odběr podzemní vody ve výši 50 % je příjmem rozpočtu kraje, na jehoţ území se odběr podzemní vody uskutečňuje, zbytek je příjmem SFŢP. Poplatky, které jsou příjmem rozpočtu kraje, mohou být pouţity jen na podporu výstavby a obnovy vodohospodářské infrastruktury, a to zejména pro obec, na jejímţ území se odběr podzemní vody uskutečňuje. Právnická nebo fyzická osoba, která vypouští odpadní vody do vod povrchových je za podmínek stanovených v tomto zákoně povinna platit poplatek za znečištění vypouštěných odpadních vod a poplatek z objemu vypouštěných odpadních vod. Poplatky se platí za jednotlivé zdroje znečišťování. Poplatek za znečištění vypouštěných odpadních vod 34

je znečišťovatel povinen platit, jestliţe jím vypouštěné odpadní vody překročí v příslušném ukazateli znečištění zároveň hmotnostní a koncentrační limit zpoplatnění. Pro účel stanovení výše poplatků je znečišťovatel, kterému vznikla poplatková povinnost podle tohoto zákona, povinen u kaţdého zdroje a výpustě sledovat koncentraci znečištění ve vypouštěných odpadních vodách v příslušných ukazatelích, měřit objem vypouštěných odpadních vod a vést o tomto sledování a měření provozní evidenci podle jednotlivých ukazatelů znečištění. Znečišťovatel odpovídá za správnost zjištění zdrojů znečišťování vypouštěných odpadních vod, stanovení koncentrace znečištění podle příslušných ukazatelů znečištění, měření objemu vypouštěných odpadních vod a vedení provozní evidence. Veškeré podklady k vedení provozní evidence je znečišťovatel povinen uchovávat po dobu 5 let. Vybírání a vymáhání poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových vykonávají místně příslušné celní úřady podle sídla jednotlivých znečišťovatelů na základě podkladů vydaných ČIŢP; přitom postupují podle právního předpisu upravujícího správu daní a poplatků, pokud tento zákon nestanoví jinak. Poplatky jsou příjmem SFŢP ČR.

2.2.

Zákon o vodovodech a kanalizacích19

Tento zákon upravuje některé vztahy vznikající při rozvoji, výstavbě a provozu vodovodů a kanalizací slouţících veřejné potřebě, přípojek na ně, jakoţ i působnost orgánů územních samosprávných celků a správních úřadů na tomto úseku. Vodovody a kanalizace pro veřejnou potřebu se zřizují a provozují ve veřejném zájmu. Vodovod je provozně samostatný soubor staveb a zařízení zahrnující vodovodní řady a vodárenské objekty, jimiţ jsou zejména stavby pro jímání a odběr povrchové vody, její úpravu a shromaţďování. Vodovod je vodním dílem. Kanalizace je provozně samostatný soubor staveb a zařízení zahrnující kanalizační stoky k odvádění odpadních vod a sráţkových vod, kanalizační objekty včetně ČOV, jakoţ i stavby k čištění odpadních vod před jejich vypouštěním do kanalizace. Kanalizace je vodním dílem. Provozování vodovodů nebo kanalizací je souhrn činností k zajištění dodávky pitné vody nebo odvádění a čištění odpadních vod; není jím správa majetku vodovodu a kanalizací ani jejich rozvoj. Provozovat vodovod nebo kanalizaci je oprávněna pouze osoba, které bylo vydáno krajským úřadem 19

Zákon č. 274/2001 Sb. ze dne 10. července 2001, o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu

a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích)

35

povolení k provozování vodovodu nebo kanalizace. Provozovat vodovod nebo kanalizaci můţe vlastník vodovodu nebo kanalizace či provozovatel vodovodu nebo kanalizace. Vodovodní přípojka je samostatnou stavbou tvořenou úsekem potrubí od odbočení z vodovodního řadu k vodoměru, a není-li vodoměr, pak k vnitřnímu uzávěru připojeného pozemku nebo stavby. Odbočení s uzávěrem je součástí vodovodu. Vodovodní přípojka není vodním dílem. Kanalizační přípojka je samostatnou stavbou tvořenou úsekem potrubí od vyústění vnitřní kanalizace stavby nebo odvodnění pozemku k zaústění do stokové sítě. Kanalizační přípojka není vodním dílem. Kraj v samostatné působnosti zajišťuje zpracování a schvaluje plán rozvoje vodovodů a kanalizací pro své území nebo jeho část. Plán rozvoje vodovodů a kanalizací obsahuje koncepci řešení zásobování pitnou vodou, včetně vymezení zdrojů povrchových a podzemních vod, uvaţovaných pro účely úpravy na pitnou vodu, a koncepci odkanalizování a čištění odpadních vod v daném územním celku. Návrh plánu rozvoje vodovodů a kanalizací před jeho schválením kraj projedná s obcemi, vlastníky a provozovateli vodovodů a kanalizací v území, jehoţ se plán rozvoje vodovodů a kanalizací týká, s MZe a s příslušným vodoprávním úřadem. Kraj schválí plán rozvoje vodovodů a kanalizací nejdéle na dobu 10 let. Vlastník vodovodu má právo na úplatu za dodávku pitné vody, pokud ze smlouvy uzavřené mezi vlastníkem a provozovatelem nevyplývá, ţe vodné se platí provozovateli vodovodu. Právo na vodné vzniká vtokem vody do potrubí napojeného bezprostředně za vodoměrem, a není-li vodoměr, vtokem vody do vnitřního uzávěru připojeného pozemku nebo stavby, popřípadě do uzávěru hydrantu nebo výtokového stojanu. Vlastník kanalizace má právo na úplatu za odvádění odpadních vod (stočné), pokud ze smlouvy uzavřené mezi vlastníkem kanalizace a provozovatelem kanalizace nevyplývá, ţe stočné se platí provozovateli kanalizace. Právo na stočné vzniká okamţikem vtoku odpadních vod do kanalizace. Vodné a stočné má jednosloţkovou nebo dvousloţkovou formu. Jednosloţková forma je součinem ceny a mnoţství odebrané vody nebo vypouštěných odpadních vod a sráţkových vod. Dvousloţková forma obsahuje sloţku, která je součinem ceny a mnoţství odebrané vody nebo vypouštěných odpadních vod a sráţkových vod a pevnou sloţku stavenou v závislosti na kapacitě vodoměru, profilu přípojky nebo ročního mnoţství odebrané vody. 36

3.

INSTITUCIONÁLNÍ

ZABEZPEČENÍ

NA

ÚSEKU

VODNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ V oblasti vodního hospodářství působí mnoho institucí, které lze obecně rozdělit na instituce státní správy a další instituce zabývající se oblastí vodního hospodářství. Vývoj státní správy ve vodním hospodářství, působnosti jednotlivých ministerstev a dalších ústředních orgánů státní správy i vodohospodářských orgánů doznal v průběhu historie řady i převratných změn. Např. organizace vodního hospodářství patřila za posledních 50 let postupně do působnosti několika ministerstev.20 Státní správu ve vodním hospodářství je nutné chápat ve dvou rovinách. Státní správa na území mimo vojenských újezdů, jeţ je rozdělena do tří stupňů, tj. obecní (obecní úřady), krajský (krajské úřady) a ústřední stupeň (ministerstva); a státní správa na území vojenských újezdů, jeţ je rozdělena do dvou stupňů, tj. újezdní úřady (působnost jako obecní a krajské vodoprávní úřady) a Ministerstvo obrany.21 Státní správu podle zákona o vodách vykonávají vodoprávní úřady (obecní úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, krajské úřady, ministerstva jako ústřední vodoprávní úřady, újezdní úřady na území vojenských újezdů) a ČIŢP. Kontrolu nad jakostí povrchových vod stanovených vyhláškou ke koupání provádí krajská hygienická stanice. Obecným cílem státní politiky v oblasti vod je vytvořit podmínky pro udrţitelné hospodaření s omezeným vodním bohatstvím ČR. Hlavní zásady státní politiky v oblasti vod pak vycházejí z tzv. Rámcové směrnice EU o vodní politice, dalších směrnic z oblasti vod a z obnovené strategie EU pro udrţitelný rozvoj.22

20

PLECHÁČ, V. Vodní hospodářství na území České republiky, jeho vývoj a možné perspektivy. 1999. s. 174 -

175 21

MZe. POKORNÝ, D., PEŠEK, V., MEDUNOVÁ, A. Voda v ČR do kapsy. 2006. [online] [citováno: listopad

2009]. Dostupné na WWW: . s. 23 22

Webové

stránky

MŢP

ČR.

[online]

[citováno:



37

leden

2010].

Dostupné

na

WWW:

3.1.

Dotčená ministerstva

Ministerstvo zemědělství ČR je ústřední vodoprávní úřad, jehoţ působnost je zákonem stanovená jako zbytková a to pro všechny úkony státní správy, u kterých není působnost ústředního vodoprávního úřadu taxativně stanovena pro ostatní ministerstva.23 MZe má především pravomoci výkonné a dle zákona o vodovodech a kanalizacích vede ústřední evidenci údajů o vodovodech a kanalizacích, zajišťuje zpracování koncepcí rozvoje vodovodů a kanalizací na území státu, zabezpečuje informační systém na úseku vodovodů a kanalizací pro podporu výkonu veřejné správy a poskytování informací, zajišťuje mezinárodní spolupráci v oblasti vodovodů a kanalizací. Tímto ministerstvem je zaštítěno efektivní vyuţívání vodních zdrojů, výroba pitné vody a její distribuce ke spotřebiteli.24 Ministerstvo životního prostředí ČR - odbor ochrany vod MŢP je ústředním vodoprávním úřadem zejména v oblastech ochrany mnoţství a jakosti povrchových a podzemních vod; ochrany před povodněmi; mezinárodní spolupráce v oblasti ochrany vod; ekonomických, finančních a administrativních nástrojů ochrany vod;

tvorbě

legislativy

a

norem

v oblasti ochrany vod.25 MŢP společně s MZe kaţdoročně předkládá vládě Zprávu o stavu vodního hospodářství v ČR, která popisuje a hodnotí stav jakosti a mnoţství povrchových a podzemních vod. Ministerstvo zdravotnictví ČR dle zákona o vodách vykonává působnost ústředního vodoprávního úřadu ve věcech stanovení povrchových vod vyuţívaných ke koupání ve spolupráci s MŢP. Dle zákona o odpadech vykonává vrchní státní dozor a řídí výkon státní správy v oblasti ochrany veřejného zdraví při nakládání s odpady, tedy i s vodními odpady. Dále zajišťuje prostřednictvím hygienických stanic kontrolu kvality vody.

23

MZe. POKORNÝ, D., PEŠEK, V., MEDUNOVÁ, A. Voda v ČR do kapsy. 2006. [online] [citováno: listopad

2009]. Dostupné na WWW: . s. 24 24

Zákon č. 274/2001 Sb. ze dne 10. července 2001, o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu

a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích) 25

Webové

stránky

MŢP

ČR.

[online]

[citováno:



38

leden

2010].

Dostupné

na

WWW:

Ministerstvo dopravy a spojů ČR dle zákona o vodách vykonává působnost ústředního vodoprávního úřadu ve věcech uţívání povrchových vod k plavbě. Ministerstvo obrany ČR dle zákona o vodách vykonává působnost ústředního vodoprávního úřadu ve věcech, v nichţ je zaloţena působnost újezdních úřadů. V oblasti vodního hospodářství se pohybuje i Ministerstvo financí, které věcně usměrňuje ceny vodného a stočného a spolu s Ministerstvem pro místní rozvoj se zabývá čerpáním finančních prostředků z evropských fondů.

3.2. Úkoly

Krajské úřady v přenesené

působnosti

vykonávají

kraje

v rozsahu

stanoveném

zákonem

č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení). Krajské úřady vydávají stanovisko ke všem stavbám, které mohou ovlivnit hospodaření s vodami, ochranu vod, ochranu před povodněmi; rozhodují o věcech hraničních vod po projednání s příslušnými ministerstvy; povolují vypouštění odpadních vod do povrchových vod; povolují vodní díla. Do působnosti krajských úřadů patří např. vyjadřovat se ke stavbám, pokud rozhodujícím způsobem ovlivňují nakládání s vodami, ochranu vod nebo ochranu proti povodním; spolupracovat s ústředními vodoprávními úřady a správci povodí při pořizování plánů oblastí povodí a jejich plnění; kontrolovat provádění technicko-bezpečnostního dohledu nad vodními díly, které povoluje; povolovat vzdouvání a akumulaci povrchových vod v nádrţích a další.26 Kraje zabezpečují zpracování a schvalování plánů rozvoje vodovodů a kanalizací, vedou evidenci údajů o vodovodech a kanalizacích, vydávají povolení k jejich provozování.27

26 27

Zákon č. 254/2001 Sb. ze dne 28. června 2001, o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) Zákon č. 274/2001 Sb. ze dne 10. července 2001, o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu

a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích)

39

3.3. Úkoly

Obecní úřady v přenesené

působnosti

vykonávají

obce

v rozsahu

stanoveném

zákonem

č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení). Obecní úřady rozhodují ve věci obecného nakládání s vodami, tzn., vykonávají takovou působnost, která přísluší vodoprávnímu úřadu podle zákona o vodách. V rámci samosprávné působnosti zajišťují odvádění a čištění odpadních vod. Obecní úřady upravují, omezují, popřípadě zakazují obecné nakládání s povrchovými vodami, nejde-li o vodní toky tvořící státní hranice. Pověřené obecní úřady povolují pro potřeby jednotlivých občanů odběr a jiné nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami, s výjimkou vypouštění odpadních vod do vod povrchových nebo podzemních a další.28 Dle zákona o vodovodech a kanalizacích obce dbají o rozvoj vodovodů a kanalizací, odpovídající potřebám obce.29

3.4.

Česká inspekce ţivotního prostředí (ČIŢP)30

ČIŢP je odborný orgán státní správy, který je pověřen dozorem nad respektováním zákonných norem v oblasti ţivotního prostředí. Dohlíţí na dodrţování závazných rozhodnutí správních orgánů v oblasti ţivotního prostředí. Činnost vykonává v pěti oblastech: ochrana ovzduší, ochrana vod, odpadové hospodářství, ochrana přírody a ochrana lesa a integrovaná prevence znečištění IPPC. ČIŢP je samostatnou organizační sloţkou státu zřízenou MŢP a je téţ jejím podřízeným orgánem, který provádí kontroly a šetření, a který je oprávněn ukládat pokuty a sankce za potencionální znečišťování nebo ohroţování ţivotního prostředí, vč. vodních zdrojů, stanovovat poplatky za vypouštění odpadních vod a odběr podzemních vod, ukládat a nařizovat provedení nápravných opatření, provádět kontrolní zjišťování jakosti a mnoţství vypouštěných odpadních vod včetně zjišťování zdrojů znečišťování, spolupracuje s vodoprávními úřady a další činnosti dle zákona o vodách.

28 29

Zákon č. 254/2001 Sb. ze dne 28. června 2001, o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) Zákon č. 274/2001 Sb. ze dne 10. července 2001, o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu

a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích) 30

Webové

stránky

MŢP

ČR.

[online]

[citováno:



40

leden

2010].

Dostupné

na

WWW:

3.5.

Správci vodních toků31

Rozhodujícími

správci

vodních

toků

jsou

státní

podniky

Povodí,

Zemědělská

vodohospodářská správa a Lesy ČR, s. p. v působnosti MZe, kteří zajišťují správu více neţ 94 % délky všech vodních toků v ČR. Na správě zbylých, necelých 6 % se podílejí správy národních parků, úřady vojenských újezdů, Ministerstvo obrany, obce a ostatní fyzické a právnické osoby (např. doly).

3.5.1. Státní podniky Povodí Státní podniky Povodí byly zřízeny MZe ke dni 1. 1.2001 na základě zákona č. 305/2000 Sb., o povodích. Jedná se o Povodí Vltavy, státní podnik, Povodí Ohře, státní podnik, Povodí Labe, státní podnik, Povodí Odry, státní podnik, Povodí Moravy, státní podnik. Vykonávají tyto činnosti: - spravují a provozují významné a určené drobné vodní toky v oblasti své působnosti; - provozují vodní díla nezbytná k zabezpečení funkcí vodního toku a k oprávněným nakládáním s vodami, zabezpečují u nich technicko-bezpečnostní dohled; - provozují vodohospodářský dispečink, systému měřících stanic a provádějí monitoring, - plní úkoly při ochraně před povodněmi; - vedou evidenci pro zjišťování a hodnocení stavu povrchových a podzemních vod a zajišťují vodohospodářské bilance. Dle posledních statistických údajů Českého statistického úřadu spravují státní podniky Povodí necelých 17 tis. km vodních toků, z toho zhruba 6 tis. km upravených vodních toků.

31

Podkapitola zpracována dle těchto zdrojů:

MZe. POKORNÝ, D., PEŠEK, V., MEDUNOVÁ, A. Voda v ČR do kapsy. 2006. [online] [citováno: listopad 2009]. Dostupné na WWW: . s. 33 - 46 Webové stránky ČSÚ. [online] [citováno: leden 2010]. Dostupné na WWW: Webové stránky Zemědělské vodohospodářské správy. [online] [citováno: únor 2010]. Dostupné na WWW:

41

3.5.2. Zemědělská vodohospodářská správa Zemědělská vodohospodářská správa (dříve Státní meliorační správa), byla zřízena MZe ke dni 1. 1. 2001 jako organizační sloţka státu. Organizačně je členěna do 5 oblastí povodí s generálním ředitelstvím se sídlem v Brně, jejichţ územní působnost odpovídá působnosti státních podniků Povodí v ČR. Zabezpečuje výkon správy drobných vodních toků, odvodňovacích zařízení a nádrţí. Zajišťuje provoz, údrţbu a opravy hlavních melioračních zařízení. Podílí se na plánování, realizaci a financování investičních a neinvestičních činností. Účastní se na monitoringu půda-voda-krajina dle schválených programů a projektů MZe. Dále se zabývá odstraňováním povodňových škod, zaměřuje se na řešení komplexních protipovodňových opatření, provozuje dispečink vodohospodářských informací, působí v různých programech MŢP při obnově vodního reţimu krajiny a ekologické stability území.

3.5.3. Lesy ČR, s. p. Lesy ČR, státní podnik se sídlem v Hradci Králové byly zaloţeny MZe dne 1. 1. 1992. Podnik obhospodařuje lesy ve vlastnictví státu (cca 86 % rozlohy všech státních lesů), vodní toky a bystřiny, a to k přírodě šetrným způsobem a s vyuţitím principů trvalé udrţitelnosti. Organizační struktura je tvořena třemi stupni – první stupeň tvoří ředitelství; druhý tvoří 13 regionálních pracovišť (krajská ředitelství, lesní závody, semenářský závod a 7 správ toků); třetí stupeň tvoří 77 lesních správ. Státní podnik Lesy ČR zabezpečuje ochranu a péči o vodní toky, vodní zdroje, vodní díla, jeţ se nacházejí na území lesů. Lesy ČR, s. p. je významným správcem drobných vodních toků a také největším správcem chráněných území.

3.6.

Další odborné instituce

Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, v.v.i. – veřejná výzkumná instituce, která se podílí svojí výzkumnou, odbornou a publikační činností na tvorbě vodního hospodářství a ochrany vod ČR. Byl zřízen MŢP a jeho hlavní náplní práce je výzkum stavu, uţívání a změn vodních ekosystémů a jejich vazeb v krajině, souvisejících environmentálních rizik, hospodaření odpady a obaly, odborná podpora ochrany vod a protipovodňová prevence.32 32

Webové

stránky

MŢP

ČR.

[online]

[citováno:



42

leden

2010].

Dostupné

na

WWW:

Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) – příspěvková organizace, která vykonává funkci ústředního státního ústavu ČR pro obory čistota ovzduší, hydrologie, jakost vody, klimatologie a meteorologie, jako objektivní odborné sluţby poskytované přednostně pro státní správu.33 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR) – organizační sloţka státu, zřízená MŢP. Jejím hlavním posláním je péče o přírodu a krajinu na území ČR. Odborná činnost této agentury je na ředitelství se sídlem v Praze rozdělena do tří sekcí, na sekci ochrany přírody a krajiny, sekci dokumentace přírody a krajiny a sekci informatiky, jejichţ aktivity se dále rozlišují podle jednotlivých odborů.34 AOPK ČR vede Ústřední seznam ochrany přírody (ÚSOP), centrální státní dokumentaci ochrany přírody a krajiny, specializované knihovny, sleduje stav, změny a vývojové trendy vybraných biotopů a populací ohroţených druhů a krajiny, spravuje Informační systém ochrany přírody, podílí se na ochraně přírody a krajiny na území chráněných krajinných oblastí, spolupracují s jinými státy na ochraně přírody a krajiny, poskytuje široké veřejnosti informace v oblasti ochrany přírody a krajiny.35 Státní fond životního prostředí ČR (SFŽP ČR) – fond získává finanční prostředky z EU z Fondu soudrţnosti a Evropského fondu pro regionální rozvoj, ze státního rozpočtu a od znečišťovatelů ţivotního prostředí, které následně vyuţívá k realizaci investic do ochrany a zlepšování ţivotního prostředí. Finančně se podílí na projektech na ochranu vod. Je zprostředkujícím orgánem pro dva velké dotační programy – Operační program Ţivotního prostředí a Zelená úsporám. V rámci Operačního programu Ţivotní prostředí je pro oblast

33

Webové

stránky

MŢP

ČR.

[online]

[citováno:

leden

2010].

Dostupné

na

WWW:

ČR.

[online]

[citováno:

leden

2010].

Dostupné

na

WWW:

34

Webové

stránky

MŢP

35

Webové stránky Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. [online] [citováno: únor 2010]. Dostupné na WWW:



43

vodního hospodářství důleţitá prioritní osa zabývající se zlepšováním vodohospodářské infrastruktury a sniţování rizika povodní.36 Hlavní hygienik ČR a Krajské hygienické stanice – rozhodují mimo jiné o zákazu koupání v povrchových vodách vyuţívaných ke koupání. V rámci své působnosti vykonávají dozor nad dodrţováním zákona o ochraně veřejného zdraví. Česká informační agentura životního prostředí (CENIA) – státní příspěvková organizace MŢP. Poskytuje informace z oblasti ţivotního prostředí tak, aby pro všechny občany ČR byl zajištěn přístup k nim v souladu se zákonem o právu na informace o ţivotním prostředí.37 Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v.v.i. – právnická osoba, jeţ byla zřízena ke dni 1. 1. 2007, a jejímţ hlavním předmětem činnosti je výzkum, včetně zajišťování infrastruktury výzkumu v souladu se zákonem o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků. Zabývá se hospodařením vodou v zemědělsko-lesních povodích, revitalizací zemědělsko-lesních toků a malých vodních nádrţí, protipovodňovými opatřeními v povodích a další.38 Státní plavební správa – organizační sloţka státu, jeţ byla zřízena v roce 1995, a která vykonává státní správu a státní dozor při provozování plavby na vnitrozemských vodních cestách. Nadřízeným orgánem je Ministerstvo dopravy. Sdružení oboru vodovodů a kanalizací České republiky – SOVAK ČR je dobrovolným neziskovým zájmovým sdruţením v oboru vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu. Sdruţení bylo zaloţeno zakladatelskou smlouvou uzavřenou dne 23. listopadu 1989 v Kutné Hoře. SOVAK ČR sdruţuje subjekty, jejichţ hlavním předmětem činnosti je zajišťování zásobování vodou nebo odvádění a čištění či jiné zneškodňování odpadních vod, a to jak z hlediska provozování a spravování, tak z hlediska vlastnictví, rozvoje a výstavby. Řádní

36

Webové stránky SFŢP. [online] [citováno: únor 2010]. Dostupné na WWW:

37

Webové stránky České informační agentury ţivotního prostředí (CENIA). [online] [citováno: únor 2010].

Dostupné na WWW: 38

Webové stránky Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy, v.v.i. [online] [citováno: únor 2010].

Dostupné na WWW:

44

členové SOVAK ČR zásobují kvalitní pitnou vodou přes 9 mil. obyvatel, odvádějí odpadní vody téměř od 8 mil. obyvatel a 94 % těchto odpadních vod čistí.39 Důleţitými institucemi zabývající se oblastí vodního hospodářství jsou samotní vlastníci a provozovatelé vodovodů a kanalizací, a kteří jsou členy Sdruţení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK). Toto sdruţení je zase členem Svazu vodního hospodářství ČR. Svaz vodního hospodářství ČR (SVH ČR) – dobrovolné neziskové zájmové sdruţení právnických osob v odvětví vodního hospodářství – podniky Povodí, podniky Vodovodů a kanalizací a další akciové, příspěvkové i jiné společnosti. SVH sdruţuje právnické osoby, jejichţ hlavním předmětem je podnikání ve vodním hospodářství a vytváření podmínek v oblasti hospodářské politiky státu na podporu rozvoje tohoto odvětví. Formulují a hájí zájmy svých členů ve věcech legislativních a ekonomických, plní koordinační funkci ve vodním hospodářství, spolupracuje se zájmovými podnikatelskými svazy (sdruţeními) v zájmu dalšího rozvoje vodního hospodářství a další.40 Zmínit lze ještě instituce jako je Český rybářský svaz, Česká vědeckotechnická vodohospodářská společnost, Česká asociace hydrogeologů, Český přehradní výbor, Oblastní sdruţení vodohospodářů ČR či Státní zdravotní ústav.

3.7.

Nevládní ekologická hnutí a sdruţení

Ochranou ţivotního prostředí, potaţmo i vod a vodních zdrojů se více či méně zabývají i nevládní ekologická hnutí jako např.: Greenpeace, Hnutí „Duha“, Děti Země, Český svaz ochránců přírody, Klub ekologické výchovy, Rezekvítek, Hnutí Brontosaurus apod.

39

Webové stránky SOVAK - Sdruţení oboru vodovodů a kanalizací ČR. [online] [citováno: leden 2010].

Dostupné na WWW: 40

Webové stránky Svazu vodního hospodářství ČR. [online] [citováno: leden 2010]. Dostupné na WWW:



45

46

4.

VODOHOSPODÁŘSKÁ

INFRASTRUKTURA

A

JEJÍ

EKONOMICKÉ ASPEKTY 4.1.

Odběry povrchových a podzemních vod

Přestoţe povrchové a podzemní vody nejsou předmětem vlastnictví ani nejsou součástí ani příslušenstvím pozemků je vodoprávní úřad při vyuţívání veřejných vodovodů a kanalizací oprávněn poţadovat poplatek za skutečný odběr podzemních vod, který je příjmem státního rozpočtu a SFŢP. Z následujícího grafu je patrné, ţe největším odběratelem povrchových vod v ČR v letech 1980-2008 je dlouhodobě energetický průmysl, dále pak průmysl včetně dobývání. Podstatnou měrou se na odběru povrchových vod podílí i vodovody pro veřejnou potřebu, nejméně pak zemědělství. Graf č. 1: Odběry povrchových vod v ČR v letech 1980 - 2008

Pramen: Zpráva o stavu vodního hospodářství ČR v roce 2008, Praha 2009

Pro srovnání přikládám ještě graf, který znázorňuje oproti předešlému grafu odběratele podzemních vod v ČR v letech 1980-2008. Z tohoto grafu je patrno, ţe největším odběratelem 47

podzemních vod jsou vodovody pro veřejné potřeby, které dominují. Několikanásobně menší mnoţství podzemní vody je odebíráno pro průmysl, energetiku a zemědělství. Graf č. 2: Odběry podzemních vod v ČR v letech 1980 - 2008

Pramen: Zpráva o stavu vodního hospodářství ČR v roce 2008, Praha 2009

Z grafů je patrný celkový pokles odběru jak povrchových tak i podzemních vod. Tento aspekt souvisí mimo jiné s klesající spotřebou vody především v domácnostech a zemědělství za posledních 20 let. Důvody proč se tak děje jsou ty, ţe odběr vody je zpoplatněn nebo ţe se zvyšuje povědomí o ekologickém chování, coţ spotřebitele nutí vodou šetřit a zbytečně neplýtvat a odebírat pouze takové mnoţství vody, které je nezbytně nutné. Cena vodného a stočného rok od roku narůstá. Paradoxem je to, ţe s klesajícím mnoţstvím spotřebované vody roste cena vodného a stočného, nebo také obráceně s rostoucí cenou klesá spotřeba vody v ČR. Od toho se odvíjí i mnoţství odpadních vod, které přímou úměrou k odběru vod, klesá.

4.2.

Odpadní vody

Odpadní vody, dle zákona o vodách, jsou vody pouţité v obytných, průmyslových, zemědělských, zdravotnických a jiných stavbách, zařízeních nebo dopravních prostředcích, pokud mají po pouţití změněnou jakost (sloţení nebo teplotu), jakoţ i jiné vody z nich odtékající, pokud mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod. Odpadní vody 48

jsou i průsakové vody z odkališť, s výjimkou vod, které jsou zpětně vyuţívány pro vlastní potřebu organizace, a vod, které odtékají do vod důlních, a dále jsou odpadními vodami průsakové vody ze skládek odpadu. Podle tohoto zákona je ten, kdo vypouští odpadní vody do vod povrchových nebo podzemních povinen zajišťovat jejich zneškodňování v souladu s podmínkami stanovenými v povolení k jejich vypouštění. Dále je povinen měřit objem vypouštěných vod a míru jejich znečištění a výsledky těchto měření předávat vodoprávnímu úřadu, který rozhodnutí vydal, a příslušnému správci povodí a pověřenému odbornému subjektu. Přímé vypouštění odpadních vod do podzemních vod nelze povolit.41 Producenty odpadních vod jsou nejen samotní obyvatelé, ale také průmysl, zemědělství, energetika a další. Následující graf nám ukazuje, jak se jednotlivé oblasti podílejí na vypouštění odpadních vod v ČR v letech 1980-2008 a tím i na znečištění vod. Nejvíce odpadní vody je vypouštěno prostřednictvím kanalizací pro veřejné potřeby a také z oblasti energetiky. Dále je to průmysl a nejméně pak zemědělství a ostatní. Graf č. 3: Vypouštění odpadních vod v ČR v letech 1980 - 2008

Pramen: Zpráva o stavu vodního hospodářství ČR v roce 2008, Praha 2009

41

Zákon č. 254/2001 Sb. ze dne 28. června 2001, o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon)

49

Vodoprávní úřad stanovuje limity pro mnoţství vypouštěných odpadních vod do vod povrchových a podzemních, při jejichţ překročení je vodoprávní úřad oprávněn poţadovat od znečišťovatele poplatek za znečištěné odpadní vody. Tyto poplatky jsou příjmem SFŢP. V rámci trvale udrţitelného rozvoje je velice důleţité čištění vypouštěných odpadních vod. Z tohoto důvodu je třeba znát sloţení odpadních vod. Jaké znečišťující látky jsou v odpadních vodách obsaţeny. Pokud známe toto sloţení, můţeme rozdělit odpadní vody na vody z povrchových sráţek, splaškové vody z domácností, odpadní vody z nemocnic a podobných zařízení (tzv. infekční), průmyslové vč. odpadních vod ze zemědělství a ostatní odpadní vody.

4.3.

Vodohospodářská infrastruktura

Pokud mluvíme o vodohospodářské infrastruktuře, můţeme hovořit o vodárenských nádrţích, stavbách pro jímání a odběr povrchových vod, úpravnách vod, vodovodech, vodojemech, vodovodních přípojkách, kanalizačních přípojkách, stokách k odvádění odpadních vod, kanalizačních objektech, kanalizacích, ČOV a dalších. Voda se do veřejných vodovodů dostává z vodárenských zdrojů. Jedná se o vodárenské nádrţe, v níţ je povrchová voda shromaţďována, případně o studně či podzemní vrty. Necelá polovina obyvatel je zásobována z podzemních zdrojů vody, třetina obyvatel z povrchových zdrojů vody a zbývající podíl obyvatel je zásobován smíšenými zdroji vody, tedy jejich kombinací. Tato surová voda putuje do úpraven vod, kde je prostřednictvím mechanického a chemického čištění, filtrace, odstraňování dusičnanů a jiných škodlivých látek upravena. Ta pak putuje vodovodní sítí do zásobních vodojemů a odtud přímo ke spotřebiteli. Ten je na vodovodní síť napojen vodovodní přípojkou. Současně, kdy spotřebitel spotřebovává pitnou vodu, produkuje odpadní vodu, která je přes kanalizační přípojku spotřebitele odváděna kanalizační sítí do ČOV a odtud se pak čistá voda vrací zpět do vod povrchových. Vodovod je definován jako provozně samostatný soubor staveb a zařízení zahrnující vodovodní řady a vodárenské objekty, jimiţ jsou zejména stavby pro jímání a odběr povrchové vody, její úpravu a shromaţďování. Vodovod je vodním dílem.42 42

Zákon č. 274/2001 Sb. ze dne 10. července 2001, o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu

a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích)

50

Podle statistických údajů Českého statistického úřadu existuje v ČR téměř 1900 úpraven vody, necelých 4500 vodovodů, necelé 2 mil. osazených vodoměrů a vodovodních přípojek, více jak 1,3 mil. kanalizačních přípojek či více neţ 2 tis. ČOV.43 V následující tabulce je uveden vývoj zásobování vodou z vodovodů v letech 1989, 2002 – 2008. Během posledních 20 let vzrostl počet obyvatel skutečně zásobovaných vodou z vodovodů a tento počet se stále mírně navyšuje. V roce 2008 tato hodnota činila 9 664 tis. obyvatel, tj. 92,7 % obyvatel ČR. Hodnota specifického mnoţství vody fakturované pro domácnost činila v témţe roce 94 litrů na osobu a den, coţ v porovnání s rokem 1989 je poloviční hodnota. Z tabulky je patrný dlouhodobý trend sniţování specifického mnoţství vody, coţ na jedné straně můţe být chápáno pozitivně, klesá tak spotřeba vody, s vodou zacházíme hospodárněji, šetříme ji; ale na druhé straně tento pokles negativně ovlivňuje cenu, a to směrem nahoru. Náklady na zásobování obyvatel vodou kaţdoročně rostou, specifická potřeba vody klesá, čili v přepočtu na jednotku se tato jednotka, obvykle m3, kaţdoročně stává draţší a draţší. Tabulka č. 1: Zásobování vodou z vodovodů v letech 1989, 2002 - 2008 Ukazatel

Obyvatelé skutečně

Rok

Měrná jednotka tis. obyvatel

1989 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 8 537 9 156 9 179 9 346 9 376 9 483 9 525 9 664

zásobovaní vodou z vodovodů Specifické mnoţství vody fakturované celkem Specifické mnoţství vody fakturované pro domácnost

%

82,4

89,8

89,8

91,6

91,6

92,4

92,3

92,7

l/os/den

298

163

163

159

155

153

153

146

100,0 54,7

54,7

53,4

52,0

51,3

51,3

49,0

103

103

102

98

97

98

94

100,0 60,2

60,2

59,6

57,8

57,0

57,6

55,1

% k 1989 l/os/den % k 1989

171

Pramen: ČSÚ, Zpráva o stavu vodního hospodářství ČR v roce 2008, Praha 2009, upraveno autorem

43

Webové stránky ČSÚ. [online] [citováno: leden 2010]. Dostupné na WWW:

51

Následující obrázek graficky znázorňuje počet obyvatel ČR, jeţ byli zásobováni vodou z vodovodů v roce 2008. Největší podíl obyvatel zásobených vodou z vodovodů byl v Hlavním městě Praze se 100 %. Nejmenší podíl obyvatel zásobených vodou z vodovodů byl ve Středočeském kraji a Plzeňském kraji. Umístění dalších krajů můţeme nalézt v další tabulce, ve které jsou mimo tohoto ukazatele obsaţeny údaje o mnoţství vyrobené a dodané vody v jednotlivých krajích. Obrázek č. 3: Obyvatelé zásobení vodou z vodovodů v roce 2008

Pramen: MZe, Vodovody kanalizace ČR 2008, Praha 2009 Největší mnoţství vyrobené i dodané vody je v Hl. městě Praze. Nejmenší v Karlovarském kraji. Kdyţ porovnáme tento ukazatel v Hl. městě Praze a v Moravskoslezském kraji, dojdeme k zajímavému závěru, ţe mnoţství vyrobené vody je v Hl. městě Praze zhruba o třetinu vyšší, i přesto, ţe počet skutečně zásobovaných obyvatel vodou z vodovodů je téměř stejný.

52

Tabulka č. 2: Počet zásobených obyvatel, výroba a dodávka vody z vodovodů v roce 2008 Obyvatelé

Voda fakturovaná

skutečně

podíl obyvatel

Voda

zásobovaní

zásobovaných

vyrobená

vodou z

vodou z celkového

z vodovodů

vodovodů

počtu

počet

%

tis. m3

tis. m3

tis. m3

Hl. město Praha

1 224 700

100,0

125 438

84 832

54 523

Středočeský kraj

1 011 440

83,1

48 727

49 511

33 314

Jihočeský kraj

585 174

92,2

37 018

28 824

18 822

Plzeňský kraj

471 978

83,4

33 322

27 159

16 556

Karlovarský kraj

300 974

97,5

22 399

16 638

10 497

Ústecký kraj

791 077

94,8

59 212

42 374

25 259

Liberecký kraj

384 727

88,3

30 664

21 198

12 546

Královéhradecký kraj

505 389

91,3

33 461

25 337

16 238

Pardubický kraj

490 511

95,5

31 110

24 659

15 203

Kraj Vysočina

477 352

92,8

26 207

23 156

14 537

1 099 282

96,1

69 171

55 425

37 403

Olomoucký kraj

567 307

88,4

30 396

26 290

17 917

Zlínský kraj

531 719

90,0

32 190

25 524

15 845

Moravskoslezský kraj

1 222 550

97,8

87 799

65 553

43 779

ČR

9 664 179

92,7

667 114

516 479

332 439

Kraj

Jihomoravský kraj

celkem

z toho pro domácnosti

Pramen: ČSÚ

Dle nejnovějších údajů Českého statistického úřadu za rok 2009 činila hodnota vody fakturované v ČR celkem 504 613 tis. m3, z toho 328 490 tis. m3 domácnosti, 8 992 tis. m3 pro zemědělství, 59 168 tis. m3 pro průmysl a 107 963 tis. m3 pro ostatní odběratele. Celkový objem vodného v ČR za rok 2009 činil 14 192 mil. Kč, coţ je oproti roku 2008 nárůst 5 %. Celkový objem stočného v ČR za rok 2009 činil 12 435 mil. Kč, coţ je oproti roku 2008 nárůst 6,2 %.44 Zajímavý je také vývoj délky vodovodní sítě v ČR. K prodluţování sítě výrazně docházelo na konci 90. let minulého století a trend přetrval přibliţně aţ do roku 2004. Od tohoto roku 44

Webové stránky ČSÚ. [online] [citováno: leden 2010]. Dostupné na WWW:

53

dochází uţ jen k mírnému, ale stálému prodluţování vodovodní sítě v ČR. Současná délka vodovodní sítě je více jak 72 tis. km. Graf č. 4: Délka vodovodní sítě (vývoj 1989, 1991 – 2008)

Pramen: Vodovody a kanalizace v České republice – souhrnné statistické údaje - 2008

Z výše uvedených informací vyplývá, ţe počet obyvatel, jeţ je zásoben pitnou vodou se meziročně zvyšuje. Děje se tak především z důvodu neustálého rozšiřování, prodluţování vodovodní sítě, na niţ jsou nově připojování další noví spotřebitelé pitné vody. Další graf znázorňuje vývoj počtu zásobovaných obyvatel a specifické potřeby vody fakturované v letech 1989, 2002 – 2008. V tomto grafu jsou pouţity některé informace z předchozí tabulky s názvem „Zásobování vodou z vodovodů v letech 1989, 2002 – 2008“.

54

Graf č. 5: Vývoj počtu zásobovaných obyvatel a specifické potřeby vody fakturované v letech 1989 a 1998 - 2008

Pramen: Zpráva o stavu vodního hospodářství ČR v roce 2008, Praha 2009

Kanalizace je definována jako provozně samostatný soubor staveb a zařízení zahrnující kanalizační stoky k odvádění odpadních vod a sráţkových vod, kanalizační objekty včetně ČOV, jakoţ i stavby k čištění odpadních vod před jejich vypouštěním do kanalizace. Kanalizace je vodním dílem.45 Následující tabulka se zabývá vývojem odvádění a čištění odpadních vod z kanalizací v letech 1989, 2002 – 2008. Stejně jako u počtu obyvatel skutečně zásobovaných vodou z vodovodů roste i počet obyvatel bydlících v domech připojených na kanalizaci. Zatímco v roce 1989 bylo připojeno na kanalizaci 7 501 tis. obyvatel, tj. 72,4 % obyvatel ČR, v roce 2008 bylo na kanalizaci připojeno jiţ o téměř milion obyvatel více, tj. 8 459 obyvatel (81,1 %). Mnoţství vypouštěné odpadní vody do kanalizace za posledních 20 let také pokleslo. Zatímco v roce 1989 bylo do kanalizace vypouštěno 877,8 mil. m3 odpadních vod (bez sráţkových), v roce 2008 to bylo jiţ pouze 508,8 mil. m3, coţ je 58 %. Pokles je samozřejmě dán především tím, ţe mnoţství odebírané vody, respektive mnoţství spotřebované vody klesá,

45

Zákon č. 274/2001 Sb. ze dne 10. července 2001, o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu

a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích)

55

a tím samozřejmě klesá i mnoţství odpadní vody vypouštěné do kanalizací. Zajímavý je aspekt vývoje podílu čištěných odpadních vod (bez zahrnutí sráţkových vod) na celkovém mnoţství vypouštěných odpadních vod (bez sráţkových vod). V současné době je tento podíl téměř 100 %, coţ v praxi znamená, ţe téměř všechna odpadní voda, jeţ se vypustí do kanalizace, projde nějakým čistícím mechanismem. Např. v roce 2008 činil tento podíl 95,3 %. Avšak v roce 1989 činil tento podíl pouze 71,5 %, tedy o poznání méně. Tabulka č. 3: Odvádění a čištění odpadních vod z kanalizací v letech 1989 a 2002 - 2008 Rok

Měrná

Ukazatel

jednotka

Obyvatelé (střední stav) Obyvatelé bydlící v domech připojených na kanalizaci Vypouštěné odp. vody do kanalizace (bez sráţkových vod) celkem

1989

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

tis. obyv. 10 364 10 201 10 201 10 207 10 234 10 267 10 323 10 430 tis. obyv.

7 501

7 899

7 928

7 947

8 099

8 215

8 344

8 459

%

72,4

77,4

77,7

77,9

79,1

80,0

80,8

81,1

mil. m3

877,8

576,3

558,1

539,7

543,4

542,0

519,3

508,8

% k 1989

100,0

65,7

63,6

61,5

61,9

61,7

59,2

58,0

mil. m3

897,4

846,2

782,7

821,5

841,5

857,4

841,2

807,5

mil. m3

627,6

533,6

527,4

509,7

513,9

510,6

497,6

485,0

% k 1989

100,0

85,0

84,0

81,3

82,0

81,4

79,4

77,3

%

71,5

92,6

94,5

94,4

94,6

94,2

95,8

95,3

Čištěné odpadní vody včetně vod sráţkových

1)

Čištěné odpadní vody celkem bez vod sráţkových Podíl čištěných odpadních vod bez vod sráţkových

2)

Pramen: ČSÚ Pozn.: 1) V letech 1989 a 2002 až 2003 se jedná o údaje za kanalizace hlavních provozovatelů 2)

Jedná se o podíl z vod vypouštěných do kanalizace

56

Následující obrázek graficky znázorňuje počet obyvatel bydlící v domech připojených na kanalizaci v roce 2008. Největší podíl připojených obyvatel je v Hlavním městě Praze, téměř 100 %, nejmenší pak ve Středočeském kraji. V další tabulce jsou mimo tohoto ukazatele obsaţeny i údaje o mnoţství vypouštěných a čištěných odpadních vod v jednotlivých krajích v témţe roce. Obrázek č. 4: Obyvatelé bydlící v domech připojených na kanalizaci v roce 2008

Pramen: MZe, Vodovody kanalizace ČR 2008, Praha 2009 Nejvíce do kanalizace vypouští odpadní vody Hl. město Praha, kterou následuje Moravskoslezský kraj. Nejméně se na vypouštění odpadních vod do kanalizace podílí Liberecký a Karlovarský kraj. Všechny kraje se podílí i na čištění vypouštěných odpadních vod. Téměř všechna odpadní voda projde čistící procedurou.

57

Tabulka č. 4: Počet obyvatel bydlících v domech připojených na kanalizaci a mnoţství vypouštěných a čištěných odpadních vod v roce 2008

Kraj

Obyvatelé bydlící

Odpadní vody

Čištěné odpadní

v domech připojených

vypouštěné do

vody bez vod

na kanalizaci

kanalizace

sráţkových

celkem

podíl

celkem

celkem

3

3

tis. m

podíl

počet

%

tis. m

%

Hl. město Praha

1 213 630

99,0

74 770

74 770

100,0

Středočeský kraj

818 988

67,3

52 566

52 209

99,3

Jihočeský kraj

540 718

85,2

35 098

33 538

95,6

Plzeňský kraj

434 610

76,8

33 155

31 542

95,1

Karlovarský kraj

278 931

90,4

15 934

15 869

99,6

Ústecký kraj

679 925

81,5

33 601

31 633

94,1

Liberecký kraj

296 993

68,2

15 505

14 989

96,7

Královéhradecký kraj

404 511

73,1

24 874

23 123

93,0

Pardubický kraj

358 069

69,7

22 790

21 336

93,6

Kraj Vysočina

430 844

83,8

22 293

18 884

84,7

Jihomoravských kraj

996 851

87,2

54 005

51 181

94,8

Olomoucký kraj

490 855

76,5

28 247

27 097

95,9

Zlínský kraj

502 165

85,0

25 975

24 349

93,7

Moravskoslezský kraj

1 012 126

81,0

70 040

64 510

92,1

ČR

8 459 215

81,1

508 852

485 029

95,3

Pramen: ČSÚ

Tak jak se zvyšuje počet obyvatel připojených na veřejnou kanalizaci, se zvyšuje i délka kanalizační sítě. Ta činila v roce 2008 téměř 40 tis. km. K významnému nárůstu délky kanalizační sítě došlo na konci 90. let minulého století a tento trend přetrval aţ do roku 2005. Od tohoto časového bodu se kanalizační síť prodluţuje uţ jen pozvolna. Stále ale ještě necelých 20 % obyvatel bydlící v domech čeká na svou kanalizační přípojku.

58

Graf č. 6: Délka kanalizační sítě (vývoj 1989, 1991 – 2008)

Pramen: Vodovody a kanalizace v České republice – souhrnné statistické údaje - 2008

Další graf znázorňuje vývoj počtu obyvatel bydlících v domech napojených na kanalizaci a mnoţství vypouštěných a čištěných odpadních vod v letech 1989, 2002 – 2008. V tomto grafu jsou uvedené některé jiţ zmíněné informace, např. rostoucí počet obyvatel připojených na kanalizaci nebo klesající mnoţství vypouštěných odpadních vod do kanalizace. Graf č. 7: Vývoj obyvatel bydlících v domech napojených na kanalizaci a mnoţství vypouštěných a čištěných vod v letech 1989 a 1998 - 2008

Pramen: Zpráva o stavu vodního hospodářství ČR v roce 2008, Praha 2009

59

Do budoucna lze očekávat další rozvoj jak vodovodní, tak kanalizační sítě. Být připojen na vodovod a kanalizaci je dnes víceméně standardem, alespoň v našich podmínkách, a současný ţivotní styl obyvatel to jen dokazuje. V dalších letech tedy lze očekávat, ţe počty obyvatel napojených na vodovod a kanalizaci stále ještě poroste. Otázkou však zůstává, zda přetrvá i klesající trend ve spotřebě vody, či rostoucí trend ceny vodného a stočného? V ČR je funkčních více neţ 2100 ČOV. Nejvíce jich můţeme nalézt ve Středočeském kraji, dále pak Jihočeském, Ústeckém, Jihomoravském, Plzeňském a dalších krajích. Celková kapacita ČOV v celé republice je přibliţně 3,8 m3 odpadních vod za den. Drtivá většina zařízení funguje na principu mechanicko-biologickém, a pouze pouhý zlomek funguje na principu jen mechanickém.46 V ČOV odpadní voda podstupuje několikastupňové čištění, v rámci kterého jsou z ní odstraněny organické látky a chemická znečištění. V první fázi je mechanicky zbavena pevných nerozpustných látek. K tomuto účelu jsou vyuţívány česle, lapače písku, lapače štěrku, lapače tuku a primární usazovací nádrţe. Následně je odpadní voda smíchána s kulturou bakterií, které se říká aktivovaný kal. Bakterie odstraní z vody organické látky, jimiţ se ţiví, a amoniakální dusík převedou na plynný dusík, který přejde do atmosféry. Takto vyčištěná voda se od aktivního kalu oddělí v usazovacích nádrţích. Kal se ve vyhnívacích nádrţích stabilizuje, následně se zahušťuje a odvodňuje, aby mohl být zlikvidován, nejčastěji spálením. Kalový plyn z vyhnívacích nádrţí je akumulován v plynojemech a posléze se vyuţívá jako palivo.47

4.4.

Provozní modely vodovodů a kanalizací48

V průběhu 90. let probíhala v ČR transformace vodárenství. Státní vodovody a kanalizace prošly privatizační procesem a docházelo k postupnému ustálení celého trhu. Majetková práva

46

Webové stránky ČSÚ. [online] [citováno: leden 2010]. Dostupné na WWW:

47

On-line zpravodajství o českém a světovém vodárenství. [online] [citováno: únor 2010]. Dostupné na WWW:

48

On-line zpravodajství o českém a světovém vodárenství. [online] [citováno: leden 2010]. Dostupné na WWW:



60

zpočátku přešla na obce a města, které dodnes ve většině případů zůstávají vlastníky infrastruktury. Samotný provoz pak zajišťuje buď sám vlastník anebo provozovatel na základě uzavřené smlouvy. Provozovatel platí vlastníkovi nájemné za uţívání infrastruktury a vybírá vodné a stočné, jehoţ cenu schvaluje vlastník. Výnosy z vodného a stočného jsou příjmem provozovatele, který z nich hradí provozní náklady a tvoří přiměřený zisk. - oddílný model provozování – jedná se o nejfrekventovanější variantu provozního modelu v ČR. Celkově tento model pokrývá 67 % trhu. V rámci oddílného modelu provozování bývají uzavírány dlouhodobé smlouvy mezi vlastníkem infrastruktury (veřejným sektorem) a provozovatelem (soukromým sektorem). Jejich vzájemný vztah je upraven uzavřenou smlouvou o provozování vodohospodářské infrastruktury - smíšený model provozování – tento model je druhou nejpouţívanější variantou. Infrastruktura je v tomto případě vlastněna i vyuţívána jedním subjektem. V této variantě můţe mít podíl i soukromý sektor. Smíšený model je uplatňován v 18 % případů. - vlastnický model provozování – na českém trhu je zastoupen v malé míře (cca 2 %). V rámci tohoto modelu bývá klíčový veřejný sektor jakoţto vlastník infrastruktury, který je zároveň stoprocentním majitelem provozní společnosti. - model samostatného provozování – tento nejméně vyuţívaný model pokrývá pouze 1 % trhu. Jedná se o situaci, kdy obce a města provozují vodohospodářskou infrastrukturu samostatně na základě rozhodnutí krajského úřadu. Asi ve 4 % případů bývají vyuţívány kombinované varianty uvedených modelů. Vlastníkem rozumíme osobu, která spravuje majetek, tj. vodovodní a kanalizační infrastrukturu. Provozovatelem rozumíme zase osobu, která provozuje vodovodní a kanalizační infrastrukturu. Provozování infrastruktury můţe být pro vlastníka infrastruktury časově i administrativně příliš náročné, proto dochází přechodu činností spojených s provozováním

této

infrastruktury

na

provozovatele,

tj.

vodárenské

společnosti,

provozovatelské společnosti apod. V tomto případě se však vlastník nezbavuje všech svých práv a povinností. Jejich vztah je určen smlouvou, která je velmi důleţitá, a která ukládá oběma stranám určitá práva a povinnosti. Nevýhodou tohoto vztahu můţe být v případě nevhodně sepsané smlouvy i fakt, ţe vlastník bude mít omezené právo jakkoliv zasahovat do výpočtu ceny vodného a stočného. Výhodou je naopak to, ţe vlastníkovi ubudou určité

61

povinnosti, které převede právě na provozovatele a samotné provozování přenechá organizaci, která je zkušená a zběhlá v těchto činnostech. Povinností vlastníků či provozovatelů od roku 2006 je dle zákona o vodovodech a kanalizacích zpracování celkového vyúčtování všech poloţek výpočtu ceny pro vodné a stočné. To je zasíláno kaţdoročně na MZe, které tímto získává hodnotné informace. Celkové vyúčtování je povinen zaslat vţdy ten, kdo má právo na úplatu vodného a stočného, čili vlastník nebo provozovatel. Celkové vyúčtování je moţno zpracovávat v elektronické aplikaci, kterou nechalo vytvořit MZe, a kterou je moţno si zdarma stáhnout k pouţívání. Aplikace nese název CV_CVaK.

4.5.

Vlastnická struktura vodního hospodářství

S vodou a vodními zdroji hospodaří jak orgány státní správy, tak i osoby soukromého sektoru. O vodní toky, vodní nádrţe apod. pečují vodohospodářské orgány, tj. státní podniky jednotlivých Povodí, Lesy ČR, Zemědělská vodohospodářská správa, případně úřady vojenských újezdů či Správy národních parků. Z hlediska zákona vystupují tři hlavní právní osoby – vlastník vodovodů či kanalizace, provozovatel a odběratel (znečišťovatel). Vlastníkem bývá obvykle obec. Ta můţe provozování vodohospodářské infrastruktury přenést na jinou právní či fyzickou osobu. Provozování vodovodů a kanalizací je ţivností vázanou podle zákona č. 455/1991 Sb. Provozovatel musí disponovat osobou, která, kromě dalších poţadavků ţivnostenského zákona, splňuje kvalifikační poţadavky závisející na počtu napojených fyzických osob. V některých případech se vytváří akciové společnosti, v nichţ má obec obvykle převaţující podíl. Tyto společnosti často spojují funkci vlastníka a provozovatele, pravidlem to však není. Vlastníkem části infrastruktury můţe být rovněţ investor zástavby, který ji vybudoval za účelem zisku (prodeje nemovitosti), a to pokud, či dokud ji nepředá jiné osobě (obci, vodárenské společnosti atp.).49

49

MŢP a kol. Zneškodňování odpadních vod v obcích do 2000 ekvivalentních obyvatel – metodická příručka.

2009.

[online]

[citováno

únor

2010].

Dostupné

. s. 57 - 58

62

na

WWW:

Vlastníci, mají určitá práva a povinnosti, které určuje zejména zákon o vodovodech a kanalizacích.

4.6.

Tvorba ceny vodného a stočného

Stěţejní právní normou pro oblast cen v ČR je zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů a vyhláška č. 580/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kterou se provádí zákon o cenách. Vodovody a kanalizace patří do odvětví s přirozeným monopolem. Od toho se odvíjí fakt, ţe komodity jako jsou pitná voda a voda odvedená kanalizací, tedy odpadní voda je zařazena Ministerstvem financí do seznamu komodit s regulovanou cenou. Tento seznam vydává kaţdoročně Ministerstvo financí výměrem, který zveřejňuje v Cenovém věstníku. Ministerstvo financí je tak hlavním kontrolorem cen vodného a stočného. V praxi jde o věcné usměrňování cen vodného a stočného, coţ znamená vydávání závazných postupů a pravidel jak cenu stanovit a z jakých sloţek se můţe cena skládat. Cílem věcného usměrňování je kontrola nákladů spojených s dodávkou a likvidací vody včetně přiměřeného zisku provozovatelů vodohospodářských sítí. Usměrňovat však nelze fixní náklady, coţ v důsledku znamená, ţe i přes regulaci státu, rostoucí fixní náklady zvyšují cenu. Od roku 2001 došlo i ke sjednocení cen pro vodné a stočné pro domácnosti a ostatní odběratele. Cenu však mohou regulovat, kromě státu, i jednotlivý vlastníci vodohospodářské infrastruktury, kteří si mohou určovat vlastní ceny vodného a stočného, omezovat tím nárůst ceny a těmito kroky přimět provozovatele vodohospodářské infrastruktury k hledání dalších úsporných opatření. Regulace ceny vodného a stočného má své opodstatnění a nejedná se o nic mimořádného či netradičního. Regulace je prováděna i v mnoha jiných státech, nejen evropských. Odpovědí na otázky, proč existuje cenová regulace vodného a stočného, je mnoho. Jednou z nich je fakt, ţe voda je nepostradatelná a nenahraditelná, vodu potřebuje ke svému ţivotu kaţdý člověk a nejen on, voda tvoří ţivot a kaţdý z nás očekává, a mnoho z nás to bere i jako samozřejmost, pravidelné a spolehlivé dodávání dostatečného mnoţství vody za přijatelnou cenu. A bylo by minimálně nemorální, aby cena takto vzácné a strategické komodity byla enormně vysoká právě pro vzácnost a nenahraditelnost komodity a dávala tak příleţitost obrovského zisku pouze pro několik málo subjektů. Takovéto vzácné a strategické komodity, u kterých v podstatě neexistuje jiná alternativa, by neměly být předmětem tvrdého byznysu a mely by být v rámci moţností dostupné všem. Další odpovědí je fakt, ţe regulovaná cena do určité míry nutí vlastníky či provozovatele vodohospodářské 63

infrastruktury hledat další úsporná opatření při dodávání pitné vody k odběratelům a při odvádění odpadních vod. Vzhledem k tomu, ţe náklady s tímto spojené nejsou regulovány a tím mohou na rozdíl od ceny vodného a stočného růst daleko rychleji, musí vlastníci či provozovatelé vodohospodářské infrastruktury hledat moţnosti, jak tyto náklady sníţit a dostat se tak na úroveň, kdy je to pro ně ještě rentabilní. Vodné a stočné, dle zákona o vodovodech a kanalizacích, má jednosloţkovou nebo dvousloţkovou formu. Jednosloţková forma je součinem ceny a mnoţství odebrané vody nebo vypouštěných odpadních vod a sráţkových vod. Dvousloţková forma obsahuje sloţku, která je součinem ceny a mnoţství odebrané vody nebo vypouštěných odpadních vod a sráţkových vod a pevnou sloţku stanovenou v závislosti na kapacitě vodoměru, profilu přípojky nebo ročního mnoţství odebrané vody. Pohyblivá sloţka, která je součinem ceny a mnoţství vody, je na spotřebě závislá. Pevná sloţka naopak na spotřebě závislá není. Způsob výpočtu pevné sloţky je dán vyhláškou č. 428/2001 Sb. v platném znění.50 Provozovatelé, kteří v roce 2008 uplatňovali dvousloţkovou formu ceny pro vodné a stočné, se na celkovém počtu provozovatelů podíleli pouze 2,87 %.51 Do ceny vodného a stočného lze promítnout pouze ekonomicky oprávněné náklady pořízení, zpracování a oběhu zboţí doloţitelné z účetnictví, přiměřený zisk, daň a případně uplatněné clo podle jiných právních předpisů. Cena vodného a stočného můţe však být dotována i z jiných aktivit, např. z obecního rozpočtu. Je to typické pro obce, které si provozování vodohospodářské infrastruktury zajišťují ve vlastní reţii a snaţí se o zachování nízké ceny pro vodné a stočné tím, ţe cenu dotují z obecního rozpočtu. V takovém případě pak kalkulace musí být zpracována s ohledem na tuto skutečnost a výsledná cena pro vodné a stočné musí odpovídat ceně, která bude odběratelům skutečně účtována. Částka, kterou bude výsledná cena pro vodné a stočné dotována z obecního rozpočtu se uvede do poloţky „Kalkulační zisk“ se záporným znaménkem – tedy jako ztráta. Tím se sníţí celkové náklady, a při podílu

50

Zákon č. 274/2001 Sb. ze dne 10. července 2001, o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu

a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích) 51

MZe. KENDÍK, A., Ing., CHALOUPKA, V., Ing., PETR, T., Ing., SKÁCEL, V., Ing., Vodovody a kanalizace

ČR

2008.

rok

2009.

[online]

[citováno

leden

2010].

Dostupné

. s. 7

64

na

WWW:

celkovým mnoţstvím vody fakturované vyjde cena, která bude odběratelům skutečně fakturována.52 Ekonomicky oprávněné náklady jsou náklady, které úzce souvisí s uvedenou činností, a přiměřený zisk je zisk, který je dostatečně velký na to, aby fungovala návratnost vloţeného kapitálu a aby bylo moţné investovat zpět do obnovy a údrţby vodohospodářské infrastruktury. Cenu vodného a stočného tak stanovují provozovatelé ve spolupráci s vlastníky vodohospodářské infrastruktury, tedy obvykle vodárenské společnosti a obce.

4.7.

Co všechno ovlivňuje cenu

Cena vodného a stočného je ovlivněna mnoha faktory. Jde zejména o hydrogeologické podmínky, náklady na úpravu vod, náklady na čerpání vody z podzemních vrtů nebo z řek, náklady na provoz a údržbu vodohospodářské infrastruktury (mnohdy tvoří téměř polovinu ceny), náklady na provoz a údržbu nemovitostí slouţící pro účely hospodaření s vodou, náklady na odvádění a čištění odpadních vod, odpisy, náklady na energie, chemikálie, mzdy, poplatky za vypouštění odpadních vod, náklady za služby, množství spotřebované vody, ekologická politika, poptávka po vodě, a další. Hydrogeologické podmínky mohou výrazně ovlivnit, a to pozitivně i negativně výši ceny vodného a stočného. Záleţí na tom, zda se v dané oblasti voda vyskytuje, příp. jak daleko se musí přepravovat, jaké kvalitativní vlastnosti voda obsahuje a další. Abychom získali pitnou vodu, je obvykle nutné vodu upravit. Velké úpravy cenu výrazně navyšují. Provoz a údrţba vodohospodářské infrastruktury, tzn. spravování majetku je nákladné a tvoří podstatnou část nákladů, které významně ovlivňují cenu. Za několik posledních let došlo v ČR k výraznému sníţení mnoţství spotřebované vody, ale cena se kaţdoročně zvyšuje. Rostoucí cena nemotivuje spotřebitele ke zvyšování poptávky po vodě, ale stále častěji vodou šetří, coţ je z ekologického hlediska šetrnější způsob pro ţivotní prostředí neţ zbytečné plýtvání. Paradoxem však je, ţe čím více lidé s vodou šetří, tím větší cenu platí. Na druhé

52

MZe. KENDÍK, A., Ing., KREJČÍROVÁ, J., Ing., SKÁCEL, V., Ing. Vodovody a kanalizace ČR 2007. rok

2008.

[online]

[citováno

listopad

2009].

. s. 5 - 6

65

Dostupné

na

WWW:

straně vlastníci a provozovatelé musí pokrýt své fixní náklady nezávisle na mnoţství spotřebované vody a proto cenu zvyšují. Jaké jsou v poslední době nejčastější důvody pro zvyšování ceny vody? Především jde o zvýšené ceny vstupů, tedy energií, surové vody, pohonných hmot, likvidace kalů, chemikálií, dále vytváření investičních rezerv pro modernizaci vodohospodářské infrastruktury, navýšení DPH, očekávaná inflace, ale také klesající spotřeba pitné vody v průmyslu nebo závazky vůči EU v oblasti ekologie (budování kanalizací a ČOV ve městech do 2000 obyvatel).

4.8.

Náklady a výnosy

Z čeho se skládá cena vodného a stočného, resp. co tvoří náklady? Z ekonomického hlediska musí cena pokrýt všechny náklady spojené s dodáváním a odváděním vody. Jaké náklady jsou tedy promítány do ceny vodného a stočného? Největší část nákladů (téměř polovinu) tvoří náklady související s provozovaným majetkem, jako jsou odpisy majetku, opravy, nájemné. Do ceny jsou dále promítány náklady na mzdy, elektrickou energii, sluţby, reţijní náklady, chemikálie, materiál, nákup surové vody z povrchových zdrojů a samozřejmě přiměřený zisk. Hmotný majetek jako např. přehrady, hráze, akvadukty, vodní díla pro zavlaţování a odvodnění, nádrţe, jímky, objekty ČOV, čerpací stanice, úpravny vod, stavby vodního hospodářství, podzemní stavby vodního hospodářství, čerpací vrty, studny patří dle přílohy zákona o daních z příjmů do odpisové skupiny 5, čili doba odpisování je stanovena na 30 let. Do výnosů subjektů působících v oblasti vodního hospodářství, ať uţ to jsou správci vodních toků nebo provozovatelé vodovodní a kanalizační infrastruktury nebo další subjekty lze započítat platby za odběry povrchové vody, výnosy z výroby elektrické energie, příjmy za vyuţívání vzdouvacích zařízení, ostatní příjmy, dotace ze státního rozpočtu, ostatní provozní dotace, vodné a stočné atd.

4.9.

Vývoj cen v České republice

Od roku 1953 aţ do liberalizace cen 1. 1. 1991 se cena pitné vody a odpadní odvedené vody pro domácnosti nezměnila a činila 0,60 Kčs/m3 za vodné a 0,20 Kčs/m3 za stočné. Od 1. 1. 1991 byly stanoveny maximální ceny v odlišné úrovni pro domácnosti a pro ostatní odběratele. V následujícím roce bylo vodné a stočné pro ostatní odběratele deregulováno, maximální ceny pro domácnosti byly zvýšeny. V roce 1993 došlo k přechodu na věcné 66

usměrňování cen pro domácnosti i pro ostatní odběratele. K 1. 1. 2001 byla sjednocena pravidla věcného usměrňování ceny vody dodávané domácnostem s pravidly platnými pro ceny dodávek ostatním odběratelům a zrušena tak moţnost uplatňování niţších cen pro domácnost a vyšších pro ostatní odběratele. O rok později byla do pravidel věcného usměrňování cen vody pitné a vody odvedené zahrnuta moţnost uplatňování dvousloţkové formy vodného a stočného.53 Po roce 1989 došlo k privatizační transformaci vodárenství. Ze státních subjektů se stalo několik menších soukromých subjektů. Zásadním krokem v 90. letech bylo to, ţe cena vodného a stočného přestala být dotována ze státního rozpočtu, je pouze regulována. Cena vodného a stočného si drţí rostoucí trend. K největšímu meziročnímu nárůstu došlo počátkem 90. let, nyní se jiţ dlouhodobě pohybuje okolo 5 - 7 %. Za vodu se v ČR platí stále výrazně méně neţ v západní Evropě. Asi 80 % nákladů tuzemských vodárenských společností se však jiţ pohybuje na západní úrovni. Je však nutné mít na paměti, ţe ČR na rozdíl od jiných zemí stále naplňuje princip doporučený Světovou zdravotnickou organizací a Světovou bankou, který upozorňuje na to, ţe ceny vodného a stočného by měly zůstat sociálně únosné. V praxi to znamená, ţe výdaje domácností za vodu nesmějí překračovat 2 % jejich hrubého příjmu. V ČR tato hodnota činí přibliţně 1 %.54

53

Webové stránky Ministerstva financí ČR. [online] [citováno: květen 2010]. Dostupné na WWW:

54

On-line zpravodajství o českém a světovém vodárenství. [online] [citováno: únor 2010]. Dostupné na WWW:



67

Tabulka č. 5: Vývoj realizačních cen pro vodné a stočné vč. indexů meziročního růstu cen (vč. DPH) Spotřebitelské ceny*)

Ceny pro (vodné +

Ceny pro vodné

Ceny pro stočné

Index

cena

index

cena

index

Cena

index

%

Kč/m3

%

Kč/m3

%

Kč/m3

%

1994

10,0

9,46

23,7

7,25

24,4

16,71

24,0

1995

9,1

10,67

12,8

8,55

17,9

19,22

15,0

1996

8,8

11,93

11,8

9,81

14,7

21,74

13,1

1997

8,5

13,41

12,4

11,22

14,4

24,63

13,3

1998

10,7

15,11

12,7

12,42

10,7

27,53

11,8

1999

2,1

16,74

10,8

14,02

12,9

30,76

11,7

2000

3,9

17,93

7,1

15,05

7,3

32,98

7,2

2001

4,7

19,11

6,6

15,96

6,0

35,07

6,3

2002

1,8

20,45

7,0

17,20

7,8

37,65

7,4

2003

0,1

21,56

5,4

18,21

5,9

39,77

5,6

2004

2,8

22,76

5,6

19,39

6,5

42,15

6,0

2005

1,9

23,94

5,2

20,56

6,0

44,50

5,6

2006

2,5

24,65

3,0

21,38

4,0

46,03

3,4

2007

2,8

26,59

7,9

22,67

6,0

49,26

7,0

2008

6,3

28,86

8,5

24,79

9,4

53,65

8,9

Rok

stočné)

Pramen: MZe a ČSÚ *)

Přírůstek průměrného ročního indexu spotřebitelských cen

4.10. Vývoj cen v krajích a jejich vzájemné porovnání Níţe uvedená tabulka uvádí průměrné ceny za vodné a stočné v letech 2005 aţ 2008. Je patrné, ţe průměrné ceny v jednotlivých krajích se rok od roku zvyšují. Nejvyšší hodnota vodného se vyskytuje v kraji Středočeském, Ústeckém a Jihočeském. Nejniţší naopak v kraji Plzeňském, Pardubickém a Moravskoslezském. Nejvyšší hodnota stočného se objevuje v kraji Libereckém, Ústeckém a v Hl. městě Praze. Nejniţší naopak v kraji Moravskoslezském, Vysočina a Plzeňském.

68

Tabulka č. 6: Průměrná cena za 1 m3 fakturované vody a průměrná cena za 1 m3 odváděných odpadních vod v ČR v letech 2005 - 2008 podle krajů (v Kč, bez DPH) 2005

Kraj

2006

2007

2008

vodné stočné vodné stočné vodné stočné vodné stočné

Hl. město Praha

21,5

20,5

22,3

22,3

24,8

26,5

26,3

27,0

Středočeský

25,2

17,0

26,7

17,8

27,9

20,4

29,5

21,2

Jihočeský

29,5

16,0

26,2

17,9

27,3

19,1

29,4

21,7

Plzeňský

20,5

15,3

21,4

15,8

22,6

17,9

23,6

18,6

Karlovarský

24,8

20,8

26,2

23,0

27,6

22,5

28,9

24,5

Ústecký

24,7

21,0

26,8

22,8

27,3

26,9

29,5

28,7

Liberecký

23,9

19,3

25,0

22,3

26,3

25,2

27,6

28,9

Královéhradecký

21,0

20,3

21,7

19,9

22,7

22,2

24,8

23,9

Pardubický

20,1

23,2

21,4

22,9

22,5

23,4

23,7

24,1

Vysočina

21,3

13,3

23,4

13,9

24,1

17,1

25,6

18,4

Jihomoravský

21,9

23,3

23,0

24,0

23,0

24,8

24,1

26,4

Olomoucký

21,4

18,7

22,7

19,9

23,3

20,8

25,4

23,1

Zlínský

21,9

16,0

22,8

18,6

24,9

20,1

26,6

23,3

Moravskoslezský

19,9

12,8

20,8

13,4

21,9

14,8

23,4

16,5

ČR

22,5

18,1

23,4

19,3

24,6

21,5

26,2

23,0

Pramen: ČSÚ, upraveno autorem

4.11. Hlavní „hráči“ na trhu s vodou Na trhu vodovodů a kanalizací se pohybuje více neţ 6000 provozovatelů a vlastníků. Ovšem podstatný podíl na trhu vodovodů a kanalizací má pouze 150 provozovatelů. Těchto 150 provozovatelů se na trhu s vodou podílí z více jak 90 %.55

55

MZe. KENDÍK, A., Ing., CHALOUPKA, V., Ing., PETR, T., Ing., SKÁCEL, V., Ing., Vodovody a kanalizace

ČR

2008.

rok

2009.

[online]

[citováno

leden

2010].

Dostupné

na

. s. 13 - 29

69

WWW:

Tabulka č. 7: Počet vlastníků a provozovatelů vodovodů a kanalizací Ukazatel

2004

2005

2006

2007

2008

Vlastníci

3659

3626

4096

4453

4554

Provozovatelé

1217

1240

1876

2071

2079

Celkem

4876

4866

5972

6524

6633

Pramen: MZe, upraveno autorem

K hlavním „hráčům“ na trhu s vodou patří zejména: Praţské vodovody a kanalizace, a.s.; Severočeské vodovody a kanalizace, a.s.; Severočeská vodárenská spol., a.s.; Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava, a.s.; Brněnské vodárny a kanalizace, a.s.; Vodárenská akciová společnost, a.s.; Ostravské vodárny a kanalizace, a.s.; Moravská vodárenská, a.s.; Vodárna Plzeň, a.s.; Vodovody a kanalizace Jiţní Čechy, a.s.; Středočeské vodárny, a.s.; Slovácké vodárna a kanalizace, a.s. a další. V následující tabulce jsou uvedena data o vývoji cen vodného a stočného u namátkově vybraných významných „hráčů“ v posledních čtyřech letech. Z tabulky je patrné, ţe provozovatelé či vlastníci vodovodní a kanalizační infrastruktury ceny vodného a stočného kaţdým rokem zvyšují. Zajímavé je porovnání cen i mezi těmito vybranými subjekty, kdy rozdíl celkové ceny za vodné a stočné (1 m3) včetně DPH činí aţ cca 27,- Kč. Pokud vezmeme v úvahu, ţe by se nejniţší cena za 1 m3 zvýšila na nejvyšší cenu ve sledovaném roce 2010 u těchto vybraných dodavatelů, pak by došlo k růstu ceny o téměř 60 %. Opačně by došlo k poklesu ceny o cca 36 %. Rozdíly cen jsou v některých případech poměrně velké. Srovnejme ještě cenu vodného a stočného u dodavatele Praţské vodovody a kanalizace, a.s., kde se cena pro rok 2010 pohybuje na úrovni 56,51 Kč za m3, u dodavatele Brněnské vodárny a kanalizace, a.s. je tato cena 57,20 Kč za m3, u dodavatele Vodárenské akciové společnosti, a.s. – svazku Třebíč 67,58 Kč za m3, u Vodárenské akciové společnosti, a.s. – svazku Blansko 73,43 Kč za m3. Z tabulky lze vyčíst i informaci jakým tempem dochází kaţdoročně k nárůstu ceny vodného a stočného. Tato hodnota se pohybuje v jednotkách.

70

Tabulka č. 8: Vývoj cen vodného a stočného u vybraných dodavatelů v letech 2007 – 2010 (vč. DPH, m3) STŘEDOČESKÉ VODÁRNY, a.s.

Severočeské vodovody a kanalizace, a.s.

Vodné

Stočné

Celkem

Nárůst

(Kč)

(Kč)

(Kč)

(%)

2007

32,49

24,04

56,53

5,30

2008

35,64

26,49

62,13

2009

39,02

29,54

2010

39,02

29,54

Rok

Vodné

Stočné

Celkem

Nárůst

(Kč)

(Kč)

(Kč)

(%)

2007

29,54

25,59

55,13

4,90

9,91

2008

32,22

28,10

60,32

9,41

68,56

10,35

2009

34,49

30,05

64,54

7,00

68,56

0,00

2010

37,41

32,60

70,01

8,48

Rok

Pramen: SOVAK, 2010

Pramen: SOVAK, 2010

Brněnské vodárny a kanalizace, a.s. Vodné

Stočné

Celkem

Nárůst

(Kč)

(Kč)

(Kč)

(%)

2007

23,32

26,66

49,98

0,00

2008

25,18

28,79

53,97

2009

26,45

30,22

2010

26,70

30,50

Rok

Praţské vodovody a kanalizace, a.s. Vodné

Stočné

Celkem

Nárůst

(Kč)

(Kč)

(Kč)

(%)

2007

26,74

22,93

49,67

12,00

7,98

2008

28,54

24,47

53,01

6,72

56,67

5,00

2009

30,04

25,08

55,12

3,98

57,20

0,94

2010

30,63

25,88

56,51

2,52

Rok

Pramen: SOVAK, 2010

Pramen: SOVAK, 2010

Ostravské vodárny a kanalizace a.s. Vodné

Stočné

Celkem

Nárůst

(Kč)

(Kč)

(Kč)

(%)

2007

24,60

20,93

45,53

4,50

2008

27,08

23,98

51,06

2009

28,60

27,58

2010

30,31

29,12

Rok

Vodárny a kanalizace Karlovy Vary, a.s. Vodné

Stočné

Celkem

Nárůst

(Kč)

(Kč)

(Kč)

(%)

2007

28,07

19,36

47,43

3,90

12,15

2008

30,85

21,28

52,13

9,91

56,18

10,03

2009

33,03

22,79

55,82

7,08

59,43

5,78

2010

34,30

23,67

57,97

3,85

Rok

Pramen: SOVAK, 2010

Pramen: SOVAK, 2010

VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST,

VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST,

a.s. - svazek Ţďár n. Sáz.

a.s. - svazek Třebíč

Rok 2007

Vodné

Stočné

Celkem

Nárůst

(Kč)

(Kč)

(Kč)

(%)

30,60

22,30

52,90

6,00

Rok 2007

71

Vodné

Stočné

Celkem

Nárůst

(Kč)

(Kč)

(Kč)

(%)

31,24

21,37

52,61

6,10

2008

34,20

25,00

59,20

11,91

2008

35,64

24,09

59,73

13,53

2009

37,00

27,20

64,20

8,45

2009

39,31

26,56

65,87

10,28

2010

38,40

29,60

68,00

5,92

2010

40,37

27,21

67,58

2,60

Pramen: SOVAK, 2010

Pramen: SOVAK, 2010

VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST,

VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST,

a.s. - svazek Tišnov

a.s. - svazek Šlapanice

Vodné

Stočné

Celkem

Nárůst

(Kč)

(Kč)

(Kč)

(%)

2007

26,04

26,04

52,08

4,20

2008

28,12

27,58

55,70

2009

29,43

29,10

2010

31,35

30,69

Rok

Vodné

Stočné

Celkem

Nárůst

(Kč)

(Kč)

(Kč)

(%)

2007

28,67

29,29

57,96

5,30

6,95

2008

30,85

31,50

62,35

7,57

58,53

5,08

2009

32,05

34,00

66,05

5,93

62,04

6,00

2010

33,58

36,66

70,24

6,34

Rok

Pramen: SOVAK, 2010

Pramen: SOVAK, 2010

VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST,

VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST,

a.s. - svazek Blansko

a.s. - svazek Jihlava

Vodné

Stočné

Celkem

Nárůst

(Kč)

(Kč)

(Kč)

(%)

2007

29,03

29,25

58,28

4,90

2008

31,88

32,81

64,69

2009

35,15

36,18

2010

36,19

37,24

Rok

Vodné

Stočné

Celkem

Nárůst

(Kč)

(Kč)

(Kč)

(%)

2007

30,67

20,75

51,42

7,40

11,00

2008

34,12

23,22

57,34

11,51

71,33

10,26

2009

37,62

25,59

63,21

10,24

73,43

2,94

2010

39,19

26,53

65,72

3,97

Rok

Pramen: SOVAK, 2010

Pramen: SOVAK, 2010

VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST,

Městské vodovody a kanalizace Jaroměř, s.r.o.

a.s. - svazek Znojmo Vodné

Stočné

Celkem

Nárůst

(Kč)

(Kč)

(Kč)

(%)

2007

23,89

19,95

43,84

4,10

2008

29,05

25,40

54,45

2009

33,54

27,95

2010

34,40

28,20

Rok

Vodné

Stočné

Celkem

Nárůst

(Kč)

(Kč)

(Kč)

(%)

2007

15,40

22,80

38,20

0,00

24,20

2008

17,45

25,05

42,50

11,26

61,49

12,93

2009

17,45

25,05

42,50

0,00

62,60

1,81

2010

19,25

26,75

46,00

8,24

Rok

Pramen: SOVAK, 2010

Pramen: SOVAK, 2010

72

MORAVSKÁ VODÁRENSKÁ, a.s. -

Vodovody a kanalizace Pardubice, a.s. Vodné

Stočné

Celkem

Nárůst

(Kč)

(Kč)

(Kč)

(%)

2007

24,73

28,44

53,17

4,00

2008

27,33

31,67

59,00

2009

28,69

34,45

2010

29,26

37,14

Rok

Olomoucko Vodné

Stočné

Celkem

Nárůst

(Kč)

(Kč)

(Kč)

(%)

2007

26,10

26,43

52,53

5,20

10,96

2008

28,77

29,14

57,91

10,24

63,14

7,02

2009

31,08

31,72

62,79

8,43

66,40

5,16

2010

32,16

34,65

66,81

6,40

Rok

Pramen: SOVAK, 2010

Pramen: SOVAK, 2010 MORAVSKÁ VODÁRENSKÁ, a.s. –

MORAVSKÁ VODÁRENSKÁ, a.s. - Zlínsko Vodné

Stočné

Celkem

Nárůst

(Kč)

(Kč)

(Kč)

(%)

2009

33,59

29,38

62,97

9,90

2010

37,26

33,90

71,16

13,01

Rok

Prostějovsko Vodné

Stočné

Celkem

Nárůst

(Kč)

(Kč)

(Kč)

(%)

2009

32,45

26,75

59,20

7,50

2010

33,46

27,59

61,05

3,13

Rok

Pramen: SOVAK, 2010

Pramen: SOVAK, 2010

Pražské vodovody a kanalizace, a.s. - společnost vznikla v dubnu 1998, je právním nástupcem státních podniků Praţské vodárny a Praţská kanalizace a vodní toky a je největším podnikem oboru vodovodů a kanalizací v ČR. Provozuje vodohospodářskou infrastrukturu v Hl. městě Praze. Stoprocentním akcionářem se stala společnost Veolia Voda v prosinci 2002. V roce 2009 zásobovala cca 1,25 mil. obyvatel Hl. města Prahy a dalších téměř 200 tisíc obyvatel jiných regionů ČR. Provozuje 3 694 km vodovodní sítě, 3 úpravny pitné vody (Ţelivka, Káraný a Podolí), 68 vodojemů. Ve stejném roce vyrobila společnost 124 045 067 m3 pitné vody. Na tomto celkovém mnoţství se podílela Ţelivka 74 % a Káraný 26 %.56 Brněnské vodárny a kanalizace, a.s. - v roce 1994 uzavřelo Statutární město Brno a společnost Brněnské vodárny a kanalizace, a.s. Smlouvu o provozování veřejných vodovodů a kanalizací a o poskytování sluţeb souvisejících s pronajatým majetkem. Statutární město Brno se snaţí vytvořit z Brna dynamicky se rozvíjející metropoli jiţní Moravy. Tuto snahu uplatňuje i pomocí majetkových účastí ve významných brněnských společnostech. V této 56

Webové stránky společnosti Praţské vodovody a kanalizace, a.s. [online] [citováno: únor 2010]. Dostupné

na WWW:

73

společnosti vlastní Statutární město Brno majoritní podíl, tj. 51,004 % základního kapitálu, 46,222 % základního kapitálu vlastní nadnárodní francouzsko-belgická skupina SUEZ ENVIRONNEMENT

a

2,774

%

vlastní

drobní

akcionáři.

Skupina

SUEZ

ENVIRONNEMENT v současné době je přítomna celkem v 6 společnostech. Kromě Brněnských vodáren a kanalizací, a.s. jsou to i Ostravské vodárny a kanalizace, a.s., Vodárenské akciové společnosti, a.s., Vodárna a kanalizace Karlovy Vary, a.s., Šumperská provozní a vodohospodářská společnost, a.s. a Vodohospodářská společnost Benešov. Společnosti, ve kterých má skupina SUEZ ENVIRONNEMENT majetkový podíl, zásobují cca 1,6 mil. obyvatel ČR, čímţ se řadí mezi dva největší privátní mezinárodní provozovatele v oblasti vodárenství v ČR.57 Severočeské vodovody a kanalizace, a.s. - společnost je stejně jako společnost Praţské vodovody a kanalizace, a.s. členem skupiny Veolia Voda a je provozovatelem vodohospodářské infrastruktury v severních Čechách – kraj Ústecký a Liberecký. Veolia Voda vlastní 50,1 % akcií, Severočeská vodárenská společnost, a.s. 49,1 % akcií, zbytek vlastní drobní akcionáři. Severočeské vodovody a kanalizace, a.s. je druhou největší vodohospodářskou společností v ČR. Poskytuje komplexní servis v oblasti výroby a dodávky pitné vody a následného odkanalizování a čištění odpadních vod na území Libereckého a Ústeckého kraje. Prostřednictvím dceřiné společnosti provozuje tyto sluţby i na Sokolovsku. Společnost je na špičce v implementaci moderních technologií pro úpravu a čištění vody. Jako první vodohospodářská společnost v ČR zavedla call centrum.58 MORAVSKÁ VODÁRENSKÁ, a.s. - společnost provozuje vodovody a kanalizace, upravuje a dodává pitnou vodu a odvádí odpadní vody v okresech Olomouc, Prostějov a Zlín. Stoprocentním akcionářem je Veolia Voda, která je členem nadnárodního koncernu Veolia Environnement.59

57

Webové stránky společnosti Brněnské vodárny a kanalizace, a.s. [online] [citováno: únor 2010]. Dostupné

na WWW: 58

Webové stránky společnosti Severočeské vodovody a kanalizace, a.s. [online] [citováno: únor 2010].

Dostupné na WWW: 59

Webové stránky společnosti MORAVSKÁ VODÁRENSKÁ, a.s. [online] [citováno: únor 2010]. Dostupné

na WWW:

74

Severočeská vodárenská společnost, a.s. - akciová společnost působící od roku 1993 na trhu v oblasti výstavby a správy vodohospodářské infrastruktury. Je největší vodárenskou společností v Čechách i v širším středoevropském regionu s působností kraje Ústeckého a podstatnou částí Libereckého kraje. Jde o cca 12 % plochy státu, kde ţije 1,128 mil. obyvatel. Veškeré akcie jsou v drţení celkem 459 severočeských měst a obcí. Severočeská vodárenská společnost převzala za své akcionáře odpovědnost za zásobování obyvatelstva pitnou vodou a za odvádění a likvidaci komunálních odpadních vod. Provozování vodohospodářského majetku ve vlastnictví Severočeské vodárenské společnosti je dlouhodobou smlouvou svěřeno provozní společnosti – Severočeským vodovodům a kanalizacím.60 Ostravské vodárny a kanalizace, a.s. - společnost vznikla privatizací státního podniku Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava, z kterého vznikly akciové společnosti Severomoravské vodovody a kanalizace, a.s. a Ostravské vodárny a kanalizace, a.s. Majoritní vlastníkem je skupina SUEZ ENVIRONNEMENT s podílem 50,07 %, minoritní podíl 28,55 % vlastní Statutární město Ostrava, zbytek vlastní drobní akcionáři. V roce 2008 společnost provozovala 1 023 km vodovodní sítě, 5 úpraven pitné vody, 15 vodojemů a vyrobila téměř 8 mil. m3 pitné vody. Majitelem vodovodní a kanalizační sítě je statutární město Ostrava. Tuto síť mají Ostravské vodárny a kanalizace, a.s. v pronájmu na základě „Smlouvy o nájmu vodohospodářského majetku a o provozování vodárenských a kanalizačních sluţeb“. V roce 2000 byla tato smlouva nahrazena „Koncesní smlouvou“ platnou aţ do konce roku 2024.61 Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava, a.s. - společnost vznikla privatizací státního podniku Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava. Od roku 2006 je většinovým vlastníkem španělská společnost Aqualia (100 % dceřiná společnost koncernu FCC specializujícího se na stavebnictví a provoz komunálních sluţeb). Působnost společnosti zahrnuje regiony Frýdek – Místek, Karviná, Nový Jičín a Opava. Na základě smlouvy dodává pitnou vodu do veřejné vodovodní sítě města Ostravy, Studénky, Hlučína, Hranice, Přerovska a Bruntálska. Jako jediná společnost v ČR pitnou vodu také vyváţí, a sice do příhraniční

60

Webové stránky společnosti Severočeská vodárenská společnost, a.s. [online] [citováno: únor 2010]. Dostupné

na WWW: 61

Webové stránky společnosti Ostravské vodárny a kanalizace, a.s. [online] [citováno: únor 2010]. Dostupné

na WWW:

75

oblasti na území Polské republiky. Délka vodovodní sítě představuje více neţ 4 900 km, na veřejný vodovod je napojeno přes 737 tis. obyvatel, na veřejnou kanalizaci více neţ 500 tis. obyvatel. Společnost provozuje celkem 62 ČOV.62 Vodovody a kanalizace Jižní Čechy, a.s. (VAK JČ) – společnost je největším provozovatelem vodohospodářské infrastruktury na jihu Čech, šestá největší vodohospodářská společnost v ČR, dodavatel pitné vody pro více neţ 319 000 obyvatel, součást koncernu Energie AG Oberösterreich. Součástí tohoto koncernu jsou i další provozovatelé působící v ČR, a to: VAK Beroun, VODOS Kolín, VS Chrudim, VHOS, a.s. (Moravská Třebová) a 1. JVS, a.s. Koncern Energie AG Oberösterreich působí celkem v pěti zemích Evropy, a to v Rakousku, ČR, Slovensku, Maďarsku a Slovinsku. Délka provozované vodovodní sítě činí 3 626 km, provozuje 57 úpraven vody, 316 vodojemů, 114 ČOV.63 1. JVS, a.s. - je specializovaná vodohospodářská společnost, jejímţ hlavním předmětem činnosti je provozování infrastrukturního majetku měst a obcí, především úpraven vody, vodovodních a kanalizačních sítí a ČOV. Dodávky vody a odvádění odpadních vod zajišťuje společnost pro téměř 223 tis. obyvatel a obce na jihu a západě Čech. Délka vodovodní sítě činí 1 424 km, společnost provozuje 38 úpraven vody, 124 vodojemů, 72 ČOV. Stejně jako Vodovody a kanalizace Jiţní Čechy je i 1. JVS, a.s. součástí koncernu Energie AG Oberösterreich, který zajišťuje prostřednictvím svých vodárenských společností působících v ČR, Rakousku, Slovensku, Maďarsku a Slovinsku dodávku pitné vody a čištění odpadních vod pro více neţ 934 000 obyvatel a zaměstnává téměř 1 400 lidí.64 Pražská vodohospodářská společnost, a.s. - je správcem vodohospodářského majetku hlavního města Prahy, Úpravny vody Ţelivka, a.s. a Zdroje pitné vody Káraný, a.s. Společnost

je odpovědná

za

udrţování

vodovodní

sítě

a

kanalizační

soustavy

v provozuschopném stavu, za její obnovu a rozvoj. Pečuje o vodohospodářský majetek na

62

Webové stránky společnosti Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava, a.s. [online] [citováno: únor

2010]. Dostupné na WWW: 63

Webové stránky společnosti Vodovody a kanalizace Jiţní Čechy, a.s. [online] [citováno: únor 2010]. Dostupné

na WWW: 64

Webové stránky společnosti 1. JVS, a.s. [online] [citováno: únor 2010]. Dostupné na WWW:



76

základě Smlouvy o nájmu a správě věcí ve vlastnictví Hl. města Prahy v souvislosti s poskytováním vodárenských sluţeb a sluţeb odvádění a čištění odpadních vod a souvisejících sluţeb mezi Hl. městem Prahou a Praţskou vodohospodářskou společností, a.s., která byla uzavřena v roce 1998 na 15 let. Na provoz vodohospodářského majetku ve správě, má Praţská vodohospodářská společnost uzavřeny smluvní vztahy se společností Praţské vodovody a kanalizace, a.s. Praţská vodohospodářská společnost, a.s. i Praţské vodovody a kanalizace, a.s. byly zaloţeny Fondem národního majetku v roce 1997 v rámci privatizace státních podniků Praţské vodárny a Praţská kanalizace a vodní toky. Stoprocentním vlastníkem je Hlavní město Praha.65

4.12. Vodní hospodářství a konkurence V této kapitole si pokládám otázku, zda existuje v nějaké formě konkurence vůči vodnímu hospodářství. Má vodní hospodářství konkurenci? Odpověď zní jednoznačně, nemá! Obecně lze říci, ţe vodovody a kanalizace, resp. distribuce vody patří do odvětví s přirozeným monopolem. Z ekonomického hlediska jde o jednu z forem nedokonalé konkurence. Voda je nezbytným statkem, nenahraditelnou komoditou, kterou potřebují všichni lidé ke své potřebě kaţdý den, a způsob dodání vody ke spotřebiteli je dán vodohospodářskou infrastrukturou. Neexistují ţádné vhodné substituty, které by mohly monopolem poskytovaný statek plně nahradit. Prvek nedokonalé konkurence je patrný i v tom, ţe neexistuje moţnost odběratele vody zvolit jiného dodavatele, jelikoţ odběratel je vázán na daný region, ve kterém bydlí, pracuje, studuje a je tak závislý na vyuţívání infrastruktury právě jednoho dodavatele vody a tím i sluţeb vlastníka či provozovatele infrastruktury. Existují bariéry, které omezují potenciální konkurenty při vstupu na trh s vodou. Důleţité je také správné vymezení trhu s vodou. Trh s vodou v celé ČR nemůţeme povaţovat za zcela monopolizovaný, jelikoţ dodavatelů vody je v ČR několik, ale pokud bychom se podívali blíţe na regiony, pak lze říci, ţe zde jiţ existuje monopolní prostředí, jelikoţ v regionu působí pouze jeden dodavatel. Vlastníci a provozovatelé vodohospodářské infrastruktury jsou v pozici subjektů určující pravidla, zejména cenu, a subjektů udrţující si přirozený monopol. Proto je ţádoucí, aby cenu za dodané či odvedené mnoţství vody reguloval stát prostřednictvím svých nástrojů 65

Webové stránky společnosti Praţská vodohospodářská společnost, a.s. [online] [citováno únor 2010].

Dostupné na WWW:

77

a monopolní sílu tak oslabil. Proč je intervence státu v podobě regulace důleţitá? Dodavatelé vody jsou si vědomi toho, ţe odběratelé nemají moţnost přejít k jinému dodavateli, jelikoţ jsou vázáni na místní vodohospodářskou infrastrukturu, a tím i na jednoho dodavatele. Voda nemá jinou plnohodnotnou alternativu a navíc spotřeba vody je pro člověka nutností. Monopolista vyuţívá svou monopolní sílu a cenu za poskytnutý statek stanovuje vyšší, neţ jsou mezní náklady, coţ znamená, ţe cena je vyšší, neţ kdyby tomu bylo na dokonale konkurenčním trhu, kdy se cena rovná mezním nákladům. Zároveň dochází k výrobní neefektivitě, tj. monopolista produkuje svůj výstup v menším mnoţství, neţ jaké by produkoval na dokonale konkurenčním trhu. Monopolista by hřešil na skutečnosti, ţe spotřeby vody se nemůţe vzdát nikdo. Regulací je cena stanovena v takové výši, aby tato nenahraditelná komodita byla vţdy dostupná všem odběratelům a zároveň umoţnila dodavatelům pouze přiměřený zisk. Regulace následně sniţuje výrobní neefektivitu a monopolista je motivován ke sniţování nákladů a hledání dalších úspor. Vodní hospodářství v ČR je tak státem regulováno, ceny vodného a stočného jsou usměrňovány. Distribuci vody uvádí významný americký ekonom N. Gregory Mankiw ve své publikaci jako příklad přirozeného monopolu: „Aby firma mohla zásobovat vodou všechny obyvatele města, musí vybudovat síť potrubí po celém městě. Kdyby v zajišťování této služby mezi sebou soutěžily dvě firmy, každá z nich by musela zaplatit fixní náklady na vybudování potrubí. To znamená, že průměrné celkové náklady na vodu jsou nejnižší, když služba na celém trhu je zajišťována jen jedinou firmou.“66 N. Gregory Mankiw ve své publikaci také uvádí, ţe: „Firma je monopolem, jestliže je jediným prodávajícím daného výrobku a když její výrobek nemá blízké substituty. Hlavní příčinou vzniku monopolu jsou překážky vstupu na trh: monopol zůstává jediným prodávajícím daného statku na daném trhu, protože ostatní firmy nemohou na trh vstoupit a soutěžit s ním. Překážky vstupu vznikají ze tří důvodů: - klíčový zdroj vlastní jediná firma - vláda udělí jediné firmě výhradní právo na výrobu určitého statku

66

MANKIW, N. Gregory. Zásady ekonomie. 2000. s. 314

78

- díky výrobním nákladům je jediný výrobce efektivnější než velký počet výrobců.“67 a „Přirozený monopol je monopolem, který vzniká, protože pouze jediná firma pokryje nabídku zboží nebo služeb na trhu s nižšími náklady, než by měly dvě nebo více firem.“68

4.13. Česká republika a okolní země – znečištění vod ČR se nachází ve vnitrozemí střední Evropy, kdy z hydrogeologického hlediska lze konstatovat, ţe na naše území nevtéká ţádná větší řeka ze zahraničí, která by jiţ mohla být znečištěna od našich sousedů. Vody ČR tak nejsou znečišťovány našimi sousedy. Naopak ČR je v situaci, kdy veškerá povrchová voda odtéká k našim sousedům. Jsme tedy v pozici prvního potenciálního znečišťovatele vod a vodních toků a podle toho je nutné se chovat. Situaci v ČR z hlediska ochrany vod a vodních zdrojů lze v současnosti povaţovat za zlepšující se na rozdíl o nedaleké minulosti. Minulé vlády se zaměřovali především na zajištění dostatečného mnoţství vody pro průmysl a obyvatelstvo, nikoliv však na ochranu vod. Nyní se v tomto ohledu situace zlepšila, jednou z příčin je i to, ţe i ve vodním hospodářství začaly být vyuţívány trţní principy, coţ má za následek sníţení spotřeby vody a hospodárnější vyuţívání vod a vodních zdrojů a především jejich ochranu. Existují různé nástroje jak předcházet znečišťování povrchových a podzemních vod, např. budováním zařízení na čištění odpadních vod, prostřednictvím legislativních nástrojů jako je vyhlašování CHKO, národních parků, přírodních rezervací, pásem hygienické ochrany a dalších. Ale i přes všechna tato opatření se nedaří plně zamezit znečišťování vod a vodních zdrojů a prostřednictvím vodních toků se dostává znečištěná voda i na území okolních států. Území ČR opouští celkem tři významné vodní toky, Labe, Morava a Odra. Další méně významné řeky se do těchto velkých vlévají a tudíţ koncentrace znečištěné vody se tak zvyšuje, tím se zvyšuje i mnoţství znečištěné vody opouštějící naše území.

67

MANKIW, N. Gregory. Zásady ekonomie. 2000. s. 312

68

MANKIW, N. Gregory. Zásady ekonomie. 2000. s. 314

79

4.14. Porovnání ceny a spotřeby vody s vybranými státy světa69 Cena vodného a stočného dosahuje celosvětově rostoucího trendu. Stejně tak je to i nás, kdy jiţ od počátku 90. let 20. stol. cena za dodávání pitné vody a odvádění odpadní, kanalizační vody neustále roste. Průměrná cena vodného a stočného ve 266 významných městech světa, sledovaných v rámci průzkumu GWI 2009, činí 1,89 USD/m3. Zohledníme-li nárůst ceny dolaru v období od června 2008 do června 2009, vzrostla cena vody ve světě v průměru o 10 %. Největší nárůst lze pozorovat ve východní Evropě a centrální Asii. Nejvýraznější nárůst cen byl zaznamenán v Rusku. Inflace zde ve sledovaném období činila 13 %, ceny vodného a stočného vzrostly dokonce o 36 %. Druhý největší nárůst byl v Turecku, které se cenou vodného a stočného přiblíţilo evropskému průměru. Nárůst cen v roce 2008 zde činil 15,5 %, cena dosahovala výše 1,67 USD/m3, přičemţ inflace činila 7 %. V ţebříčku zemí s nejvyšším nárůstem cen vody se o třetí místo dělí Mexiko a Austrálie. Ceny v obou zemích vzrostly v průměru o 9,9 %, nicméně výrazně se liší výslednou sazbou za m3 (Mexiko 0,58 USD, Austrálie 3,53 USD). Ve 27 státech USA, zahrnutých v přehledu GWI 2009, byl vykázán průměrný nárůst o 6,5 %, přičemţ inflace ve sledovaném období činila 1,4 %. I tak zůstaly ceny o více neţ polovinu niţší, neţ např. v severní Evropě. Navzdory těmto příznivým cenám zaplatí americký spotřebitel za vodné a stočné výrazně více neţ jeho evropský protějšek. Důvodem je přibliţně trojnásobně vyšší spotřeba vody. V ČR došlo v období od června 2008 do června 2009 k navýšení cen vodného a stočného o 6,4 % a současná sazba za m3 činí 3,18 USD (1,6 USD vodného a 1,58 USD stočného). Vodné v Německu činí 3,12 USD/m3, ve Francii 3,58 USD/m3. Stočné ve Velké Británii činí 2,2 USD/m3. V Dánsku pak cena vody činí rekordních 8,83 USD/m3 – zde je však nutné podotknout, ţe v Dánsku se neplatí stočné). V Indii se cena vody pohybuje na úrovni 0,08 USD/m3, a stejně jako v Dánsku, ani v Indii se neplatí stočné. V Irsku, Libyi či Turkmenistánu je dodávání pitné vody a odvádění odpadní vody zdarma. K nejniţšímu nárůstu cen za uplynulý rok došlo v Portugalsku (0,6 %), Německu (0,8 %) a Jiţní Koreji (0,9 %). V Japonsku se vodné a stočné nezdraţilo vůbec. Z předchozího je tedy zřejmé, ţe za vodu se v ČR stále platí méně neţ v západní Evropě.

69

Podkapitola zpracována dle On-line zpravodajství o českém a světovém vodárenství. [online] [citováno: duben

2010]. Dostupné na WWW:

80

Nyní se podívejme na spotřebu vody, která s přírůstkem světové populace výrazně vzrůstá. Od roku 1940 do roku 2006 se spotřeba vody na Zemi zvýšila čtyřikrát. V ČR má spotřeba vody od roku 1989 klesající tendenci, nicméně v posledních letech u domácností spotřeba opět mírně stoupá. Důvodem je však napojování dalších odběratelů na vodovody. V průmyslu se odběry vody dále sniţují. Obdobný trend lze pozorovat také v Polsku a na Slovensku. Nejméně vodou šetří ve Velké Británii, kde denní spotřeba vody na obyvatele činí 343 litrů (v ČR 103 litrů). Vysoká spotřeba je ve Španělsku ((265 litrů), Francii, Portugalsku, Maďarsku či Finsku (150 – 160 litrů). Ve světě patří mezi největší spotřebitele vody USA a Austrálie, nejméně vody v přepočtu na obyvatele zuţitkují v Indii. Některé státy se potýkají jiţ dnes s nedostatkem vody. Tuto situaci řeší např. odsolováním mořské vody (Kuvajt) nebo recyklováním vody (Izrael, USA, Británie, Austrálie a Singapur). Na Slovensku podléhá vodárenství zákonu „O verejných vodovodech a verejných kanalizáciách“. Na základě této normy mají provozovatelé povinnost připojit k vodovodu či kanalizaci kohokoliv, kdo o tuto tzv. „univerzální službu“ poţádá. Zákon podřizuje soukromé subjekty obcím, které svými nařízeními upravují provozování vodovodů a kanalizací. Subjekty podnikající ve vodárenství se musí řídit nejen platnými předpisy, ale i zvláštními předpisy a pravidly stanovenými samosprávou v místě kde chtějí podnikat. Výsledným efektem je decentralizace, která deleguje odpovědnost za zásobování vodou na samosprávu, která je akcionářem vodárenských společností. Mezi klíčové instituce pro regulaci vodárenství na Slovensku patří Ministerstvo ţivotního prostředí SR a Úrad pre reguláciu sieťových odvetví (ÚRSO). V roce 2009 činila cena vodného a stočného na Slovensku 2 EUR/m3, tedy 62 Sk. Denní průměrná spotřeba vody v přepočtu na obyvatele je 109 litrů.

81

82

5.

MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE 70

5.1.

Spolupráce v rámci EHK OSN

Mnoho vodních toků či vodních ploch tvoří hranice mezi sousedními státy, nebo protéká hned několika různými státy. Voda z jiného státu výrazně ovlivňuje kvalitu ţivota obyvatel v jiném státě. A naopak obyvatelé některých států jsou závislé na vodních tocích a zdrojích z jiných států. Čili chování obyvatel v oblasti vod jednoho státu má obrovský dopad na národní i mezinárodní úrovni. Mezinárodní spolupráce je tak velice ţádaná. ČR ratifikovala v květnu roku 2000 Úmluvu EHK OSN o ochraně a využívání hraničních vodních toků a mezinárodních jezer (dále jen Úmluva) a roku 2001 Protokol o vodě a zdraví. V rámci Úmluvy jde především o to, aby jednotlivé sousedící státy spolupracovaly v oblasti vodního hospodářství, aby docházelo k zamezení nadměrného znečišťování vodních toků. Úmluva se stala pro ČR platnou dne 10. září 2000. Dle zásad Úmluvy má být spolupráce realizována prostřednictvím smluv a dohod mezi sousedícími státy, jeţ společně sdílejí hraniční vody. Hlavními tématy Úmluvy jsou monitoring a hodnocení stavu vod, ochrana před povodněmi, příprava na klimatické změny, ochrana vod před znečištěním z průmyslových zdrojů, kvalita vody a její vliv na zdraví obyvatel atd. Protokol o vodě a zdraví vstoupil v platnost 4. srpna 2005. Zdraví obyvatel je úzce spjato s dostatečným mnoţstvím kvalitní nezávadné vody. Smyslem protokolu je chránit zdraví obyvatel prostřednictvím několika základních nástrojů, které by měly být začleněny i do legislativy zúčastněných států. Jde především o trvale udrţitelné vyuţívání vody, zajištění kvality vody, dlouhodobého monitoringu vod, ochranu vodní zdrojů, efektivní vyuţívání vody či zajištění dostatečného mnoţství vody, ale také efektivní čištění odpadních vod. Kromě těchto dokumentů existuje na mezinárodní úrovni v oblasti ochrany vod i Protokol o civilní odpovědnosti za škody způsobené průmyslovými haváriemi na vodách přesahujících hranice států. Tento dokument však u nás nebyl dosud ratifikován.

70

Obsah kapitoly čerpán ze zdroje: Webové stránky MŢP ČR. [online] [citováno: leden 2010]. Dostupné

na WWW:

83

5.2.

Spolupráce při ochraně hlavních povodí Labe, Dunaje a Odry

ČR má uzavřeny kromě bilaterálních mezinárodních smluv se svými sousedy i multilaterální mezinárodní smlouvy se státy, jeţ jsou zařazeny, stejně jako ČR, do hlavních nebo také mezinárodních povodí Labe, Dunaje a Odry. Spolupráce je zajišťována prostřednictvím mezinárodních komisí pro ochranu těchto povodí na základě Úmluvy o spolupráci pro ochranu a únosné vyuţívání Dunaje (MKOD), Dohody o Mezinárodní komisi pro ochranu Labe (MKOL) a Dohody o Mezinárodní komisi pro ochranu Odry před znečištěním (MKOOpZ). Hlavním cílem je zajistit dlouhodobou ochranu výše zmíněných tří povodí před znečištěním a vytvoření fungujících hlásných a varovných systémů varujících před potenciálním znečištěním, ale také před povodněmi a ledy.

5.3.

Spolupráce České republiky a našich sousedů

Hranice ČR jsou zhruba z jedné třetiny tvořeny vodními toky, proto je důleţitá spolupráce mezi ČR a sousedními státy, tj. Spolkovou republikou Německo, Rakouskem, Slovenskem a Polskem. Spolupráce se obecně týká oblasti vodohospodářského plánování a ochrany vod. Spolupráce je institucionálně zabezpečena jednotlivými bilaterálními mezinárodními smlouvami o spolupráci, a to Úmluvou mezi vládou Československé republiky a vládou Polské lidové republiky o vodním hospodářství na hraničních vodách, Smlouvou mezi Československou

socialistickou

republikou

a

Rakouskou

republikou

o

úpravě

vodohospodářských otázek na hraničních vodách, Dohodou mezi vládou ČR a vládou Slovenské republiky o spolupráci na hraničních vodách, Smlouvou mezi ČR a Spolkovou republikou Německo o spolupráci na hraničních vodách. Pracovní skupiny či komise na úseku vodního hospodářství řeší např. otázky ohledně údrţby a úpravy hraničních vodních toků, údrţby a provozu vodohospodářských děl, protipovodňové ochrany, plavebního reţimu, udrţitelného vyuţívání vodních toků, ochrany kvality vod, zajištění oboustranného přístupu k vodě, vyuţívání vodní energie, vypouštění odpadních vod, monitoringu vod. Obě strany si vzájemně předávají hydrometeorologická, hydrologická a hydrogeologická data.

84

5.4.

Světový den vody

Jiţ od počátku 90. let 20. stol. se kaţdoročně vţdy dne 22. března oslavuje voda jako taková. Jedná se o mezinárodní tradici, která je některými státy dodrţována více, jinými zase méně. Důvodem, proč oslavovat vodu, je zejména aspekt nedoceněnosti vody a vodních zdrojů, její ochrany a rozvoj. Vodu nesmíme brát jako běţnou komoditu, ale jako velice důleţitý prvek nezbytný pro existenci ţivota na Zemi. V ČR je tento den jiţ dlouhá léta zakotven v paměti především vodohospodářů a stále více i v paměti široké veřejnosti.

5.5.

Veletrh „Watenvi“

I letos v měsíci květnu se uskutečnil na brněnském výstavišti Mezinárodní vodohospodářský a ekologický veletrh „Watenvi“. Součástí veletrhu byla Mezinárodní vodohospodářská výstava VODOVODY-KANALIZACE, jejímţ pořadatelem bylo Sdruţení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK ČR), dále pak Mezinárodní veletrh techniky pro tvorbu a ochranu ţivotního prostředí ENVIBRNO a také Mezinárodní veletrh komunálních technologií a sluţeb URBIS TECHNOLOGIE. Jde o mezinárodní odborný veletrh, jehoţ tématem mimo jiné je také legislativa vodního hospodářství, financování údrţby a rozvoje vodohospodářské infrastruktury, projednávání splněných a nesplněných poţadavků v oblasti vodního hospodářství daných evropskými předpisy, kterými je ČR vázána a další.

85

86

6.

PROBLÉMY A PERSPEKTIVY

6.1.

Lidská činnost a její dopady na vodní zdroje

Vodní zdroje a především kvalita pitné vody jsou stále více ohroţeny rozvíjející se lidskou činností. Počet obyvatel na Zemi dramaticky roste a s tím jsou spojeny i větší poţadavky na mnoţství a kvalitu vodních zdrojů, ale také větší rizika znečištění vod. Za příčinu rozvoje lze povaţovat především rozvoj zemědělství a průmyslu. Voda je znečišťována a je ohroţena i její kvalita. Dochází k přílišnému pouţívání průmyslových hnojiv, pesticidů, kácení stromů a dalších dřevin v blízkosti toků vod, odlesňování, vypouštění odpadních vod. Neadekvátními zásahy do vodního prostředí dochází k vodní erozi, zanášení vodních toků, zhoršování kvality vod a tím i k sniţování mnoţství vody. Někteří odborníci předpovídají, ţe kolem roku 2030 bude nedostatkem pitné vody trpět zhruba polovina současné světové populace. To můţe být příčinou vzniku světových konfliktů a válek právě kvůli nedostatku pitné vody. Do budoucna bude nutné vodní zdroje chránit daleko intenzivněji neţ dosud. Obtíţnější a naléhavější bude i zajištění dostatečného mnoţství vody.

6.2.

Problémy s nesplněním poţadavků Evropské unie71

Podle evropské směrnice musí mít všechny tuzemské aglomerace s více neţ 2000 obyvatel do konce roku 2010 odpovídající čištění odpadních vod. Poţadavek se týká přibliţně 630 sídel. Jiţ nyní se mluví o 13 aglomeracích, které termín nestihnou a díky nim hrozí ze strany EU postihy. Těm mají zabránit jednání, která s evropskou komisí dlouhodobě vede MZe. Na to, ţe by mohla být vláda při jednání s Bruselem aktivnější, upozorňuje Svaz měst a obcí. Vodárenské společnosti kvůli stále vyhrocenější situaci zase pohrozily, ţe se jejich nutné investice promítnou do cen vody. Některé dotčené obce nemají navíc vyřešeny financování a potřebnou administrativu. Rozhodující část financí na dokončení čističek by měla být pokryta z OP ŢP. Háčkem ale můţe být, vzhledem k dojednaným podmínkám v předvstupních smlouvách do EU, omezená moţnost čerpání ze zmiňovaného programu. Obce, které mají smlouvy s vodárenskými provozovateli uzavřeny na období přesahující konec roku 2022, nemohou na své projekty evropské peníze čerpat vůbec. Chybějící peníze tak bude nejspíše nutné doplnit formou komerčních úvěrů či z veřejných prostředků.

71

On-line zpravodajství o českém a světovém vodárenství. [online] [citováno: březen 2010]. Dostupné

na WWW:

87

6.3.

Budoucnost balené a „kohoutkové“ vody

Za posledních několik let v ČR obrovsky vzrostla spotřeba balené vody. Přitom voda z vodovodu je veřejně deklarována jako nezávadná a je několikanásobně levnější. Lze v budoucnu očekávat zásadní obrat či změnu v trendu balené vody? K tomu, aby se lidé vrátili ke „kohoutkové“ vodě nahrává několik aspektů. Je to především cena a kvalita dodávané zdravotně nezávadné vody přímo aţ ke „kohoutku“, ale také environmentální důvody (nárůst dopravy, spotřeby pohonných hmot, náklady spojené s likvidací obalů atd.). Do budoucna snad tedy s trochou optimismu lze očekávat pokles spotřeby balené vody a nárůst spotřeby pitné vody z vodovodních kohoutků.

6.4.

Nízké čerpání finančních prostředků z evropských fondů72

Nízké čerpání finančních prostředků z Fondu soudrţnosti a Evropského fondu pro regionální rozvoj v rámci Operačního programu Ţivotní prostředí (OP ŢP) v období 2007 – 2013, kde je k dispozici přes 5 miliard EUR. Prioritní osa programu je zaměřena především na zlepšování vodohospodářské infrastruktury. Na tuto oblast jsou zde vyčleněny přibliţně 2 miliardy EUR (55 miliard Kč). V polovině období jsou vyčerpána pouhá 2 %. Primární příčina nízkého čerpání spočívá v komplikovaných, velice striktních a nepřehledných podmínkách pro přidělení dotace, které některé regiony výrazně znevýhodňují a některé zcela vylučují ze schvalovacího procesu. Nízké čerpání prostředků a nerealizování investic mohou do budoucna negativně ovlivnit kvalitu poskytovaných sluţeb vodárenskými subjekty.

6.5.

Změny v legislativě

Za perspektivu lze v budoucnu povaţovat i novelu vodního zákona, jeţ byla schválena letos na jaře naší vládou. Změna by se měla projevit v jednodušší administrativě směřující k větší ochraně ţivotního prostředí.

72

On-line zpravodajství o českém a světovém vodárenství. [online] [citováno: duben 2010]. Dostupné

na WWW:

88

6.6.

Dofinancování projektů Evropské unie73

Pro ţadatele o dotace z OP ŢP vyvstává povinnost souhrnně a přehledně uvést v ţádosti, jakým způsobem bude projekt financován. Jakou část nákladů pokryje dotace z OP ŢP, dotace od veřejných subjektů, bankovní úvěr či jiné zdroje financování. Pro kaţdý projekt je nezbytné opatřit prostředky, kterými se ţadatel bude na realizaci projektu spolupodílet, pokud těmito prostředky nedisponuje, bývá zpravidla jedinou moţností půjčka od banky. Realizace projektů v oblasti vodního hospodářství můţe být díky těmto skutečnostem dosti výrazně ohroţena. Jedním z moţných řešení, které poţadují kraje je to, aby vláda zřídila státní fond vodohospodářské infrastruktury, z něhoţ by se projekty daly dofinancovat.

6.7.

Pokles spotřeby a růst ceny vody

Dlouhodobě spotřeba vody v ČR klesá, coţ z pohledu ekologů a budoucího vývoje je pozitivní informace. Na druhé straně i pokles odebraného mnoţství vody ovlivňuje cenu vody, a to směrem nahoru. Paradoxně pak platí, ţe čím více šetříme, tím více platíme. Pitná voda je významnou veřejnou komoditou ve velmi omezeném mnoţství, u níţ neexistuje jiná alternativa, proto je nutné zbytečně vodou neplýtvat. Rostoucí cena obyvatelům plýtvání poměrně znesnadňuje, na druhé straně není ţádoucí strmý růst cen, proto je potřeba najít rozumnou cenu, která obyvatelům umoţní odběr dostatečného mnoţství vody dnes i v budoucnu a naopak zabrání jejímu plýtvání. Do budoucna lze očekávat pokračující regulaci cen vody doprovázenou mírným růstem cen vody. Dále lze očekávat dynamický vývoj technologií a technických přístrojů k šetrnému vyuţívání vody. Z čehoţ lze predikovat klesající spotřebu na jednotlivce. Klesající spotřeba vody na jednotlivce je důleţitá i z pohledu toho, ţe s růstem populace budou čím dál větší nároky na celkovou spotřebu vody.

73

On-line zpravodajství o českém a světovém vodárenství. [online] [citováno: leden 2010]. Dostupné na WWW:



89

90

ZÁVĚR Česká republika prošla v posledních několika desítek let celou řadou zásadních změn. Mnohé z uskutečněných změn se výrazně dotkly i oblasti vodohospodářské. Jednou z nejvýraznějších změn byl přechod od centrálního řízení ekonomiky k trţním principům ekonomiky, a tím i k uplatňování trţních principů i v oblasti vodohospodářské. To se výrazně projevilo na cenách vodného a stočného, stejně tak na konečné spotřebě vody. Právě tento vývoj vodního hospodářství byl i jedním z cílů celé práce. Cílem diplomové práce bylo na základě dostupných informací provést územní analýzu vodohospodářské infrastruktury a organizace vodního hospodářství v České republice, a vytvořit tak co nejucelenější obraz o vodním hospodářství v ČR. První kapitola stručně uvádí teoretické poznatky převáţně v obecné rovině o vodním hospodářství, o ochraně vod, jejích cílů a nástrojů jak jich dosáhnout. Důleţité jsou jak administrativní tak ekonomické nástroje. V ČR je spravováno několik informačních systémů, které slouţí především ke shromaţďování a vyhodnocování dat z oblasti vodního hospodářství. Důleţitý je i monitoring vod, při němţ je sledován stav a kvalita povrchových i podzemních vod. Stručně je popsán význam vody a vodního hospodářství pro jednotlivce i společnost a v neposlední řadě je charakterizována Česká republika v souvislosti s problematikou vody a vodního hospodářství. Druhá kapitola obsahuje přehled základních právních norem, a to jak českých, tak norem Evropské unie. Stěţejním zákonným předpisem na úseku vodního hospodářství je zákon o vodách, tzv. vodní zákon a zákon o vodovodech a kanalizacích. Na mezinárodní úrovni v působnosti Evropské unie se pak jedná především o Rámcovou směrnici pro vodní politiku ES (2000/60/ES). Třetí kapitola se zabývá přehledem organizací na úseku vodního hospodářství. Významnými institucemi jsou MZe a MŽP, které tzv. zastřešují celou oblast vodního hospodářství v ČR a zároveň také kaţdoročně předkládají vládě ČR Zprávu o stavu vodního hospodářství v ČR. Mezi další instituce patří krajské úřady, obecní úřady, ČIŢP a především správci vodních toků (státní podniky Povodí, Zemědělská vodohospodářská správa, Lesy ČR). 91

Stěţejní částí práce je čtvrtá kapitola, která zkoumá a popisuje vodohospodářskou infrastrukturu včetně jejích ekonomických aspektů. Jsou zde zmiňované odběry povrchových a podzemních vod, problematika odpadních vod, vodovody a kanalizace a jejich provozní modely, oblast vodného a stočného včetně tvorby ceny a faktorů, které ji ovlivňují, vývoj cen vodného a stočného v ČR i v jednotlivých krajích. Část práce je věnována hlavním „hráčům“ na trhu s vodou či úvaze o konkurenci na úseku vodního hospodářství. Zajímavé je srovnání ceny a spotřeby vody s vybranými státy světa. Úkolem předposlední kapitoly bylo stručně popsat mezinárodní spolupráci na úseku vodního hospodářství nejen v rámci EHK OSN, ale také při ochraně hlavních povodí Labe, Dunaje a Odry nebo spolupráci s našimi sousedy. Závěrečná kapitola nabízí některé predikované problémy, ale i perspektivy dotýkající se vody, vodního hospodářství nejen v ČR, ale i ve světě. Kdyţ se vrátíme k jednotlivým cílům, jeţ byly stanoveny jiţ v úvodu této práce, lze po prostudování výše uvedeného textu konstatovat, ţe jednotlivé úkoly, resp. cíle byly naplněny. Závěrem lze zopakovat některé výše uvedené teze o vodním hospodářství. Voda, zejména pitná voda je nezbytnou součástí ţivota na Zemi. Její existence ovlivňuje po celá staletí osídlení a zemědělské vyuţití pevniny. Jde o nenahraditelnou komoditu, se kterou je nutno efektivně hospodařit a zajistit tak její trvale udrţitelnou existenci. V ČR je vybudována relativně propracovaná vodohospodářská infrastruktura, která se neustále modernizuje a rozšiřuje, a jejímţ prostřednictvím je dodávána i odváděna voda ke spotřebitelům, kteří za tuto sluţbu platí cenu v podobě vodného a stočného. Cena rok od roku mírně roste, coţ v minulých letech bylo dáno především z důvodu přechodu na trţní hospodářství, nyní je to otázka zejména zvyšujících se vstupních nákladů a potřeby modernizovat a rozšiřovat vodohospodářskou infrastrukturu. V porovnání se státy v západní Evropě se za vodu v ČR platí stále výrazně méně, coţ je do určité míry dáno i uplatňováním principu doporučeným Světovou zdravotnickou organizací a Světovou bankou, kdy ceny vodného a stočného musí zůstat sociálně únosné. I z tohoto důvodu jsou ceny vodného a stočného v ČR státem 92

regulovány, nikoliv však dotovány, jak to bylo dříve ještě před rokem 1989. Opačný trend, oproti ceně za vodné a stočné, je dosahován u spotřeby vody jednotlivcem, která oproti minulým rokům, klesá. I přes tento pokles, kdy je patrné, ţe spotřebitelé stále více vodou šetří, můţe být v blízké budoucnosti problémem nedostatek pitné vody pro neustále se zvyšující počet populace. Důleţitým poznatkem je také to, ţe vodní hospodářství, resp. distribuce vody prostřednictvím vodovodů a kanalizací patří do odvětví s přirozeným monopolem, tzn., ţe jde o jednu z forem nedokonalé konkurence. Dodavatel vody vystupuje v pozici monopolisty, který nemá konkurenci a mohl by mít tendenci cenu zvyšovat. To je další důvod pro cenovou regulaci ať uţ ze strany státu nebo krajů a obcí, jeţ jsou v mnoha případech vlastníky vodohospodářské infrastruktury a mohou tak cenu vodného a stočného ovlivňovat. Na úplný závěr jen malé doporučení autora: ţádný člověk v naší republice, stejně tak na celém světě by neměl tak vzácným statkem, jakým voda je, zbytečně plýtvat, i přesto, ţe paradoxně omezování spotřeby vody cenu zvyšuje.

93

94

SEZNAM POUŢITÝCH ZDROJŮ Monografie a publikace 1.

PLECHÁČ, V., Vodní hospodářství na území České republiky, jeho vývoj a možné perspektivy. Nakladatelství EVAN, Praha 1999, 1. vydání, ISBN 80-238-4989, s. 247

2.

Zákon č. 254/2001 Sb. ze dne 28. června 2001, o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů

3.

Zákon č. 274/2001 Sb. ze dne 10, července 2001, o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů

4.

VITURKA, M., doc. RNDr., CSc., Environmentální ekonomie. Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta, Brno, 2004, s. 63

5.

Zákon č. 185/2001 Sb. ze dne 15. května 2001, o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů

6.

Český statistický úřad, Statistická ročenka ČR 2007, Nakladatelství SCIENTIA, Praha 2007, 1. vydání, ISBN 978-80-250-1515-5

7.

MALÁTKOVÁ, J.,

Ing.,

a

spol.,

Ottova encyklopedie

A

– Ž, OTTOVO

NAKLADATELSTVÍ, s.r.o., Praha 2004, vydání první, ISBN 80-7360-014-5, s. 1144 8.

MACÁKOVÁ, L. a kol., Mikroekonomie – základní kurs. Nakladatelství a vydavatelství MELANDRIUM, Praha 2007, 10. vydání - dotisk, ISBN 978-80-86175-56-0, s. 275

9.

MANKIW, N. Gregory, Zásady ekonomie. Nakladatelství Grada Publishing, 2000, ISBN 80-7169-891-1, s. 763

Internetové zdroje 1.

Ministerstvo zemědělství, odbor vodovodů a kanalizací. KENDÍK, A., Ing., CHALOUPKA, V., Ing., PETR, T., Ing., SKÁCEL, V., Ing., Vodovody kanalizace ČR 2008. Vydalo MZe, tisk Tisk Horák, a.s. – Ústí nad Labem, Praha 2009, ISBN 978-807084-870-8,

s.

44.

[online]

[citováno

leden

2010].

Dostupné

na

WWW:

. 2.

Ministerstvo zemědělství, odbor vodovodů a kanalizací. KENDÍK, A., Ing., KREJČÍŘOVÁ, J., Ing., SKÁCEL, V., Ing., Vodovody a kanalizace ČR 2007. Vydalo MZe, tisk MS Polygrafie s.r.o. – Bělá pod Bezdězem, Praha 2008, ISBN 978-80-708495

763-3,

s.

40.

[online]

[citováno

listopad

2009].

Dostupné

na

WWW:

. 3.

SOVAK - Sdruţení oboru vodovodů a kanalizací ČR. Vodovody a kanalizace v České republice – souhrnné statistické údaje – rok 2008, s. 13. [online]. 2009. [cit. 2010-02-05]. Dostupné na: .

4.

Odbor ochrany vod Ministerstva ţivotního prostředí. JÁGLOVÁ, V., Ing. a kol., Zneškodňování odpadních vod v obcích do 2000 ekvivalentních obyvatel – metodická příručka, Praha, březen 2009, s. 87. [online] [citováno únor 2010]. Dostupné na WWW: .

5.

Úsek vodního hospodářství MZe. Odpovědní redaktoři: POKORNÝ, D., Ing., PEŠEK, V., Ing., MEDUNOVÁ, A., Ing., Voda v ČR do kapsy. Vydalo MZe, tisk LITERA Brno, Tábor 43a, Praha 2006, ISBN 80-7084-498-1, s. 99. [online]. [citováno listopad 2009]. Dostupné na WWW: .

6.

Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo ţivotního prostředí. Odpovědní redaktoři: POKORNÝ, D., Ing., ROLEČKOVÁ, E., NĚMCOVÁ, J., Mgr., Zpráva o stavu vodního hospodářství České republiky v roce 2008. Vydalo MZe, tisk Horák a.s. – Ústí nad Labem, Praha 2009, ISBN 978-80-7084-850-0, s. 80. [online]. [citováno listopad 2009]. Dostupné na WWW: .

7.

Ministerstvo zemědělství. Odpovědní redaktoři: POKORNÝ, D., Ing., SÝS, L., Ing., NĚMCOVÁ, J., Mgr., ZOUBEK, P., Ing., Zpráva o stavu vodního hospodářství České republiky v roce 2007. Vydalo MZe, tisk MS Polygrafie, s.r.o. – Bělá pod Bezdězem, Praha 2008, ISBN 978-80-7084-729-9, s. 96. [online]. [citováno listopad 2009]. Dostupné na WWW: .

8.

Ministerstvo zemědělství. Odpovědní redaktoři: POKORNÝ, D., Ing., SÝS, L., Ing., NĚMCOVÁ, J., Mgr., ZOUBEK, P., Ing., Informační systém VODA České republiky. Vydalo MZe, tisk ZEMAN ART, s.r.o., Praha 2008, ISBN 978-80-7084-667-4, s. 97. [online].

[citováno

listopad

2009].

Dostupné

na

WWW:

. 9.

Portál eAGRI – resortní portál Ministerstva zemědělství ČR. [online]. Dostupné na WWW: nebo .

10. Webové stránky MŢP ČR. [online]. Dostupné na WWW:

96

11. Webové

stránky

Ministerstva

financí

ČR.

[online].

Dostupné

na

WWW:

. 12. On-line zpravodajství o českém a světovém vodárenství. [online]. Dostupné na WWW: . 13. Webové stránky Zemědělské vodohospodářské správy. [online]. Dostupné na WWW: . 14. Webové stránky Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky. [online]. Dostupné na WWW: . 15. Webové stránky Státního fondu ţivotního prostředí ČR. [online]. Dostupné na WWW: . 16. Webové stránky Českého statistického úřadu. [online]. Dostupné na WWW: . 17. Webové stránky SOVAK - Sdruţení oboru vodovodů a kanalizací ČR. [online]. Dostupné na WWW: . 18. Webové stránky České informační agentury ţivotního prostředí (CENIA). [online]. Dostupné na WWW: . 19. Webové stránky Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy, v.v.i. [online]. Dostupné na WWW: . 20. Webové stránky Svazu vodního hospodářství ČR. [online]. Dostupné na WWW: . 21. Webové stránky společnosti Praţské vodovody a kanalizace, a.s. [online]. Dostupné na WWW: . 22. Webové stránky společnosti Brněnské vodárny a kanalizace, a.s. [online]. Dostupné na WWW: . 23. Webové stránky společnosti Severočeské vodovody a kanalizace, a.s. [online]. Dostupné na WWW: . 24. Webové stránky společnosti MORAVSKÁ VODÁRENSKÁ, a.s. [online]. Dostupné na WWW: . 25. Webové stránky společnosti Severočeská vodárenská společnost, a.s. [online]. Dostupné na WWW: . 26. Webové stránky společnosti Ostravské vodárny a kanalizace, a.s. [online]. Dostupné na WWW: . 97

27. Webové stránky společnosti Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava, a.s. [online]. Dostupné na WWW: . 28. Webové stránky společnosti Vodovody a kanalizace Jiţní Čechy, a.s. [online]. Dostupné na WWW: . 29. Webové

stránky

společnosti

1.

JVS,

a.s.

[online].

Dostupné

na

WWW:

. 30. Webové stránky společnosti Praţská vodohospodářská společnost, a.s. [online]. Dostupné na WWW: .

98

SEZNAM GRAFŮ Graf č. 1: Odběry povrchových vod v ČR v letech 1980 - 2008 ..............................................47 Graf č. 2: Odběry podzemních vod v ČR v letech 1980 - 2008 ...............................................48 Graf č. 3: Vypouštění odpadních vod v ČR v letech 1980 - 2008 ............................................49 Graf č. 4: Délka vodovodní sítě (vývoj 1989, 1991 – 2008) ....................................................54 Graf č. 5: Vývoj počtu zásobovaných obyvatel a specifické potřeby vody fakturované v letech 1989 a 1998 - 2008 ...................................................................................................................55 Graf č. 6: Délka kanalizační sítě (vývoj 1989, 1991 – 2008) ...................................................59 Graf č. 7: Vývoj obyvatel bydlících v domech napojených na kanalizaci a mnoţství vypouštěných a čištěných vod v letech 1989 a 1998 - 2008 .....................................................59

SEZNAM TABULEK Tabulka č. 1: Zásobování vodou z vodovodů v letech 1989, 2002 - 2008 ...............................51 Tabulka č. 2: Počet zásobených obyvatel, výroba a dodávka vody z vodovodů v roce 2008 ..53 Tabulka č. 3: Odvádění a čištění odpadních vod z kanalizací v letech 1989 a 2002 - 2008 ....56 Tabulka č. 4: Počet obyvatel bydlících v domech připojených na kanalizaci a mnoţství vypouštěných a čištěných odpadních vod v roce 2008 .............................................................58 Tabulka č. 5: Vývoj realizačních cen pro vodné a stočné vč. indexů meziročního růstu cen (vč. DPH) ..................................................................................................................................68 Tabulka č. 6: Průměrná cena za 1 m3 fakturované vody a průměrná cena za 1 m3 odváděných odpadních vod v ČR v letech 2005 - 2008 podle krajů (v Kč, bez DPH).................................69 Tabulka č. 7: Počet vlastníků a provozovatelů vodovodů a kanalizací ....................................70 Tabulka č. 8: Vývoj cen vodného a stočného u vybraných dodavatelů v letech 2007 – 2010 (vč. DPH, m3)............................................................................................................................71

SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek č. 1: Mapa hlavních povodí České republiky .............................................................27 Obrázek č. 2: Mapa oblastí povodí ...........................................................................................28 Obrázek č. 3: Obyvatelé zásobení vodou z vodovodů v roce 2008 ..........................................52 Obrázek č. 4: Obyvatelé bydlící v domech připojených na kanalizaci v roce 2008 .................57 99

100

SEZNAM POUŢITÝCH ZKRATEK AOPK ČR

Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky

CENIA

Česká informační agentura ţivotního prostředí

CV_CVaK

Celkové vyúčtování ceny pro vodné a stočné

ČHMÚ

Český hydrometeorologický ústav

ČIŢP

Česká inspekce ţivotního prostředí

ČOV

Čistírna odpadních vod

ČR

Česká republika

ČSÚ

Český statistický úřad

DIBAVOD

Digitální báze vodohospodářských dat

DPH

Daň z přidané hodnoty

EHK OSN

Evropská hospodářská komise Organizace spojených národů

EHS

Evropské hospodářské společenství

EMS

Ekology management system (Systém ekologicky orientovaného řízení podniku)

EO

ekvivalentní obyvatel

ES

Evropské společenství

EU

Evropská unie

EUR

euro

FNM

Fond národního majetku

GWI 2009

Global Water Intelligence 2009

HEIS

Hydro-ekologický informační systém

CHKO

Chráněné krajinné oblasti

IPPC

Integrovaná prevence a omezování znečištění

IS ARROW

Informační systém Monitoringu kvality vod (Assessment and Reference – Report of Water Monitoring)

ISVS – VODA

Informační systém veřejné správy – VODA

Kč

česká koruna

MKOD

Mezinárodní komise pro ochranu Dunaje

MKOL

Mezinárodní komise pro ochranu Labe

MKOOpZ

Mezinárodní komise pro ochranu Odry před znečištěním

MPO

Ministerstvo průmyslu a obchodu 101

MŢP

Ministerstvo ţivotního prostředí

MZe

Ministerstvo zemědělství

NEM

Net ekology management (Síť ekologického managementu)

OPŢP

Operační program Ţivotní prostředí

OSN

Organizace spojených národů

POVIS

Povodňový informační systém

SFŢP ČR

Státní fond ţivotního prostředí České republiky

SOVAK

Sdruţení oborů vodovodů a kanalizací

SPŢP

Státní politika ţivotního prostředí

SR

Slovenská republika

SVH

Svaz vodního hospodářství

ÚRSO

Úrad pre reguláciu sieťových odvetví

USA

Spojené státy americké

USD

americký dolar

ÚSOP

Ústřední seznam ochrany přírody

102

SEZNAM PŘÍLOH Příloha A:

Seznam

150

provozovatelů

s největším

objemem

pitné

vody

fakturované v roce 2008 Příloha B:

Seznam 150 provozovatelů s největším objemem odpadní vody fakturované v roce 2008

103

104

Příloha A: Seznam 150 provozovatelů s největším objemem pitné vody fakturované v roce 2008

Pramen: MZe, Vodovody kanalizace ČR 2008, Praha 2009

Příloha B: Seznam 150 provozovatelů s největším objemem odpadní vody fakturované v roce 2008

Pramen: MZe, Vodovody kanalizace ČR 2008, Praha 2009