Reforma společné zemědělské politiky

Bankovní institut vysoká škola Praha Institut pro evropskou integraci

Reforma společné zemědělské politiky Dopady společné zemědělské politiky na Českou republiku Diplomová práce

Autor:

Bc. Monika Frýdlová Finance, Evropská unie

Vedoucí práce:

Praha

Doc. Ing. Antonín Peltrám, CSc.

Duben, 2009

Prohlášení:

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a s použitím uvedené literatury.

V Praze dne 23. 3. 2009

Monika Frýdlová

Na tomto místě bych chtěla poděkovat Doc. Ing. Antonínu Peltrámovi, CSc. za vedení mojí diplomové práce.

Anotace:

Cílem diplomové práce je zhodnotit přínosy a vlivy, které jsou spojené s naším vstupem do EU, implementací zemědělské politiky na český zemědělský sektor a také identifikaci nových příležitostí a perspektiv. První část je zaměřena na vznik a počátky SZP. Naopak druhá kapitola konfrontuje SZP s rozpočtem EU a zaměřuje se i na budoucí revizi rozpočtové politiky. Další kapitola pojednává o jednotlivých reformách SZP, které jsou popsány v logických souvislostech. Další část je zaměřena na analýzu zemědělského sektoru, který je hodnocen na širokém spektru ukazatelů. Zkoumáno je naplnění přínosů a rizik plynoucích s přijmutí SZP. Závěrečná část se soustřeďuje na ekologické zemědělství jako na jednu z možných perspektiv zemědělství České republiky.

Annotation:

Aim of my thesis is evaluate assets and effects, when are connected with accession to the EU, implementation of the common agricultural policy onto Czech agricultural sector and identification chance and future. First part is focused on rise CAP. On the contrary second head faced CAP with budget and target the revision of the budget. Next head entered on reform of CAP, which described on logical context. Others part is focused on analysis of agricultural sector. This sector is evaluated on spectrum economic indicators. Examined is complete chance and risks, which arisen from CAP. Final part focused on ecological agriculture as that of possible aspects and perspective Czech agriculture.

1.

Obsah

2.

ÚVOD ........................................................................................................................... 1

3.

METODIKA PRÁCE ................................................................................................. 3

4.

VÝZNAM SZP............................................................................................................. 4

4.1

Charakteristika zemědělského sektoru ............................................................................................ 4

4.2

Právní základ ..................................................................................................................................... 5

4.3

Vznik a podstata SZP ........................................................................................................................ 6

4.3.1 4.4

Konference ve Stresa .................................................................................................................... 10 Institucionální předpoklady fungování SZP .................................................................................. 11

4.4.1

Regulační nástroje a mechanismy ................................................................................................. 11

4.4.2

Nástroje SZP ................................................................................................................................. 12

5.

ROZPOČET EU A ZEMĚDĚLSKÁ POLITIKA .................................................. 15

5.1

Charakteristika evropského rozpočtu............................................................................................ 15

5.2

Příjmy a výdaje ................................................................................................................................ 16

5.3

Rozpočtová procedura ..................................................................................................................... 17

5.4

Finanční perspektiva ....................................................................................................................... 18

5.4.1

Historický kontext ......................................................................................................................... 18

5.4.2

Finanční perspektiva 2007 – 2013 ................................................................................................ 19

5.4.3

Současné trendy ve výdajové stránce rozpočtu ............................................................................. 20

5.5

6. 6.1

Revize rozpočtu ................................................................................................................................ 22

REFORMY SPOLEČNÉ ZEMĚDĚLSKÉ POLITIKY ........................................ 24 Mansholtův plán .............................................................................................................................. 24

6.2

Změny v 80. letech ........................................................................................................................... 25

6.3

McSharryho reforma a Uruguayské kolo GATT .......................................................................... 27

6.4

Agenda 2000 ..................................................................................................................................... 30

6.5

Reforma 2003 ................................................................................................................................... 31

6.5.1

Reformní kroky ............................................................................................................................. 33

6.6

WTO a zemědělství .......................................................................................................................... 37

6.7

Health check neboli zdravotní kontrola SZP ................................................................................ 38

7.

ZEMĚDĚLSKÝ SEKTOR ČR ................................................................................ 43

7.1

Charakteristika zemědělského sektoru .......................................................................................... 43

7.2

Zemědělský sektor v období transformace .................................................................................... 44

7.3

Příprava na vstup do EU a předvstupní pomoc ............................................................................ 49

7.3.1

Program SAPARD ........................................................................................................................ 49

7.3.2

Operační program Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství .................................................. 51

7.4

8.

Zemědělský sektor po vstupu do EU .............................................................................................. 51

NOVÉ PERSPEKTIVY A TRENDY ...................................................................... 56

8.1

Programovací období 2007 – 2013 – rozvoj venkova .................................................................... 56

8.2

Ekologické zemědělství .................................................................................................................... 60

9.

8.2.1

Vývoj ekologického zemědělství .................................................................................................. 60

8.2.2

Prostorové aspekty EZ .................................................................................................................. 62

8.2.3

Ekologické zemědělství v krajích ................................................................................................. 65

8.2.4

Shrnutí ........................................................................................................................................... 67

ZÁVĚR ....................................................................................................................... 69

10. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ..................................................................... 72

11. SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK...................................................................... 78 12. SEZNAM GRAFŮ..................................................................................................... 80 13. SEZNAM OBRÁZKŮ............................................................................................... 80 14. SEZNAM TABULEK ............................................................................................... 80 15. PŘÍLOHY .................................................................................................................. 82

2.

Úvod

Zemědělství už od počátku lidstva patřilo k nejdůležitějším odvětvím a zaujímalo v hospodářství vždy silnou pozici. Hlavním důvodem této pozice je zajištění dostatečného množství potravin pro obživu lidstva. Kromě tohoto privilegia je zemědělství také nezbytné pro zachování kulturní krajiny. Zemědělství České republiky (dále ČR) patřilo více než čtyřicet let v centrálně direktivním systému k upřednostňovaným odvětvím. Sektor zemědělství se rozvinul do neúměrné

velikosti,

ale

nelze

opominout

fakt,

že

měl

poměrně

kvalitní

národohospodářskou efektivnost. Po pádu komunismu v roce 1989 se musel i agrární sektor přizpůsobit tržnímu systému, což představovalo výrazný tlak na přizpůsobení zemědělství novým ekonomickým podmínkám, ale také přeorientování se na nová odbytiště. Během 90. let minulého století procházelo zemědělství poměrně bouřlivým obdobím transformace a zhruba od poloviny 90. let se začalo připravovat na vstup do Evropské unie (dále EU). Před přistoupením musela ČR do svého právního řádu začlenit tzv. acquis communautaire neboli

evropský právní

řád.

V zemědělském

sektoru

bylo

nutné

implementovat společnou zemědělskou politiku (dále SZP). Tato politika se řadí, jak již z jejího názvu vyplývá, mezi společné politiky, což znamená, že členské státy delegovaly v této oblasti svoje pravomoci ve prospěch Společenství. Podoba, v jaké ČR přijala zemědělskou politiku, je závazná a plyne z předvstupních smluv, které byly uzavřeny mezi EU a ČR během předvstupních jednání. Je nutné podotknout, že tato jednání byla velmi komplikovaná a ČR se snažila dojednat co nevýhodnější podmínky. Cílem této práce je zhodnotit přínosy a vlivy, které jsou spojené s naším vstupem do EU a implementací zemědělské politiky na český zemědělský sektor a také identifikaci nových příležitostí a perspektiv. První kapitola se zabývá vznikem a počátky SZP. Druhá kapitola naopak konfrontuje zemědělskou politiku se společným rozpočtem a je věnována také finanční perspektivě a budoucí revizi unijního rozpočtu. Třetí kapitola pojednává o reformách SZP, které jsou popsány v logických souvislostech a největší pozornost je soustředěna na Fischlerovu reformu a pak také na prověrku funkčnosti zemědělské politiky. Předposlední kapitola je zaměřena na analýzu zemědělského sektoru ČR před jejím vstupem do EU a na fázi po vstupu. Tato kapitola spočívá především na hodnocení zemědělského sektoru na příkladu širokého spektra ekonomických ukazatelů. Popis očekávaných přínosů a dopadů,

1

které plynnou z přijmutí zemědělské politiky slouží jako odrazový můstek pro jejich hodnocení a naplnění. V této kapitole nelze zapomenout zmínit také předvstupní pomoc a potom v poslední kapitole také strukturální programy, které napomáhaly rozvoji zemědělství a potlačení jeho rozdílu v porovnání se starými členskými státy. Závěr poslední kapitoly je zaměřen na nové vybrané příležitosti a perspektivy českého zemědělství.

2

3.

Metodika práce

Východiskem pro naplnění hlavního cíle této diplomové práce je znalost problematiky SZP. Prvním východiskem diplomové práce je princip systémového přístupu ke zvolenému tématu. Je nezbytné na SZP nahlížet jako na systém, posuzovat a zvažovat všechny jeho děje a části v logických souvislostech. Cílem práce je zhodnocení vývoje, kritických mezníků a vlivu SZP, které je podloženo studiem odborných publikací a dokumentů. Tato diplomová práce se nezaměřuje na hodnocení SZP z pohledu politiky a politických spekulací. Diplomová práce je vystavěna na analýze jednotlivých reforem, ze kterých se snaží vyvozovat obecné pravdy. Další kapitola, která se týká agrárního sektoru ČR je založena na širokém spektru ekonomických ukazatelů, které jsou podkladem pro vyvození přínosů SZP pro ČR. K hodnocení je využívána metoda porovnávání jednotlivých ekonomických ukazatelů. Hlouběji se diplomová práce zaměří na nové perspektivy a trendy v zemědělství, které lze spatřovat v ekologickém zemědělství. V této kapitole bude použita metoda komparace ke zhodnocení vývoje alternativních metod hospodaření.

3

4.

Význam SZP

SZP je nejstarší politikou Společenství. Její počátky spadají již do první poloviny padesátých let minulého století. Od začátku své existence prošla SZP mnoha změnami a stále se řadí k nejdiskutovanějším oblastem evropské integrace. Tato kapitola se zaměřuje na charakteristiku zemědělského sektoru, na vznik a také institucionální předpoklady fungování SZP – blíže budou probrány regulační nástroje zemědělské politiky.

4.1

Charakteristika zemědělského sektoru

Obecně lze říci, že do zemědělského sektoru, respektive agrárního sektoru lze zahrnout zemědělskou prvovýrobu, lesnictví, vodní hospodářství a rybářství, potravinářský a krmivářský průmysl, agrárně-potravinářskou a agrárně-průmyslovou složku a v neposlední řadě agrobyznys.

Agrární sektor plní několik základních funkcí: - Zabezpečuje potraviny pro výživu lidstva, které jsou na rozdíl od průmyslových produktů velmi těžko zastupitelné - Sehrává důležitou roli v tvorbě krajiny, udržení kvality vod, čistoty ovzduší, osídlení regionů - Zahrnuje též sociální a demografické aspekty

Evropa je složena z mnoha regionů, které mají různé podmínky pro zemědělskou produkci. Zemědělství v EU plní spoustu rozličných funkcí – od pěstování plodin, chov zvířat, zpracování a prodej výrobků až po údržbu krajiny či zachování životního prostředí.

Současnou úroveň zemědělství EU lze shrnout do několika následujících rysů: - Zemědělství EU je moderní a konkurenceschopné, zaujímá vedoucí místo společně se Spojenými státy americkými (dále USA) na světových trzích jak z pohledu vývozce, tak dovozce - Má v zásadě udržitelný a efektivní zemědělský sektor, který je založen na využití bezpečných a hygienicky nezávadných metod produkce, které jsou šetrné k životnímu prostředí

4

- Zemědělský sektor přispívá k uchování a rozvoji života na venkově, úlohou zemědělců není jen produkovat potraviny, ale i zajišťovat zachování krajiny jako místa kde žijí lidé, pracují a využívají ho k rekreaci1

Zemědělská politika patří mezi společné politiky ještě spolu s obchodní, dopravní a také zčásti měnovou politikou – jejichž oblasti byly co do svého celkového utváření delegovány do působnosti Společenství. Členské státy tedy odevzdaly část svých kompetencí do rukou orgánů Společenství. SZP je zaměřena mimo jiné na podporu příjmů zemědělců, dále se snaží přimět zemědělce k tomu, aby vyhledávali nové možnosti rozvoje, např. v oblasti obnovitelných zdrojů energie šetrných k životnímu prostředí.

4.2

Právní základ

Po skončení druhé světové války se v Evropě objevují první snahy o hlubší integraci. Historie moderní evropské integrace se obvykle počítá od 9. května 1950, kdy byla zveřejněna Schumanova deklarace. Datum Schumanovy deklarace se posléze začalo považovat za oficiální počátek EU. Schuman navrhl vytvoření organizace Evropské společenství uhlí a oceli (dále ESUO), která by koordinovala a také dohlížela na klíčová odvětví tehdejší doby, tedy na uhelný a ocelářský průmysl. Prvními členy tohoto sdružení se měly stát, dva odvěcí rivalové, Německo a Francie. Vytvořením ESUO se mělo zabránit dalším sporům v této oblasti, které v dřívějších dobách vedly k závažným sporům. Na základě úspěšné integrace montánní unie vyvinula Francie tlak na vytvoření podobného uskupení v oblasti zemědělství na bázi Rady Evropy. V roce 1952 se konala v Paříži konference, které se zúčastnili delegáti patnácti zemí s cílem založit Evropské zemědělské společenství podle modelu ESUO. Na Radě Evropy ovšem neprošel ani jeden z předložených francouzských návrhů v roce 1953. Ani následující dvě konference o rok později myšlenku nadnárodní autority v agrárním sektoru neprosadily2. Francii především velmi razantně oponovala Velká Británie, která se bránila myšlence nadnárodní autority a naopak požadovala pouze vznik mezivládního poradního výboru pro oblast zemědělství.

1

FOJTÍKOVÁ, L., LEBIEDZIK, M. Společné politiky Evropské unie, historie a současnost se zaměřením

na Českou republiku. Praha: H. C. Beck, 2008, s. 2. ISBN 978-80-7179-939-9 2

ŽUFAN, P Ekologické zemědělství České republiky v kontextu Společné zemědělské politiky Evropské unie:

Brno, disertační práce na přírodovědecké fakultě Masarykově univerzitě v Brně, 2007, s. 27

5

Prvním

krokem

k vytvoření

Evropského

ekonomického

společenství

bylo

„Memorandum o evropské integraci3, které předložily státy Beneluxu zbývajícím členům ESUO v roce 1955. Ještě tentýž rok se Memorandum projednávalo na setkání ministrů zahraničí. Ministři se dohodli na vytvoření mezivládní komise, která měla za úkol připravit text integračních dohod. Tato komise vytvořila podkomise, které působily pro jednotlivé oblasti činností. Během samotných diskuzí o podobě Smlouvy nebylo zemědělství považováno za prioritní oblast, ale bylo bráno pouze jako citlivý sektor, který si zaslouží zvláštní péči. Výsledkem práce jednotlivých komisí bylo deset zpráv, které posloužily jako základ pro tzv. Spaakovu zprávu4. V roce 1956 byla tato zpráva po úpravách použita jako základ pro vytvoření zakládajících smluv. Spaakova zpráva obsahovala všechny důležité body, které byly později použity jako základní kameny pro vytvoření Římských smluv.

Spaakova zpráva obsahovala tyto oblasti: - Stabilizaci trhů - Zajištění přiměřených příjmů - Zabezpečení dostatečných zdrojů - Postupné přizpůsobování se struktuře průmyslu

4.3

Vznik a podstata SZP

Postavení zemědělské výroby je tradičně široce diskutováno. I přes různé názory připouští většina teoretiků, že zemědělská výroba má výjimečné podmínky a trh zde nemusí působit tak jako v jiných odvětvích5. Na trhy se zemědělskými produkty působí velké tlaky, které

jsou

např.

zapříčiněny

těžko

předvídatelnými

klimatickými

podmínkami.

To samozřejmě negativně působí na příjmy a v důsledku může způsobit kolísání cen na trhu. Kromě toho většina zemí také usiluje o potravinovou soběstačnost ze strategických důvodů.

Agrární sektor hrál v evropské integraci vždy velmi důležitou roli. Po druhé světové válce nebyly státy schopny soběstačně zajišťovat svou zemědělskou produkci, problémem 3

POKORNÁ, I. Agrárně politické souvislosti evropské integrace: Praha, Česká zemědělská univerzita, 2006,

s. 10 4


s. 11 5

NEUMANN, P. Společná zemědělská politika EU: vznik, vývoj a reformy, mezinárodní komparace: Praha,

nakladatelství VŠE, 2004, s. 5, ISBN 80-245-0814-1

6

byla např. zaostalá technologie nebo nízká produktivita práce v odvětví, existovalo zde velké množství drobných zemědělců. Bylo tedy nutné vytvořit účinný mechanismus, který by tyto překážky odstranil a umožnil plynulé dodávky potravin. Hlavní příčiny vzniku SZP mají ekonomický a politický podtext – viz tabulka č. 4-1. Z ekonomického hlediska je zemědělství sektorem, ve kterém se vyrábí zboží, suroviny primárního charakteru s nízkou elasticitou poptávky a proto je zabezpečení cenové stability základem pro makroekonomickou stabilitu celého národního hospodářství6. Tabulka 4-1 Důvody a cíle SZP Důvod

Cíl

Politický: dosáhnout potravinové soběstačnosti

Zvýšit produktivitu zemědělství pomocí technického

po 2. sv. v.

rozvoje, rozvoje zemědělské výroby a také racionálního využívání výrobních faktorů

Ekonomický: cenová stabilita výstupů zemědělství, potlačit

Stabilizovat trhy se zemědělskými produkty, zajistit

sociální dopady možných výkyvů v nabídce na trhu

plynulé zásobování potravinami, zabezpečit

potravin

přiměřené ceny pro spotřebitele

Sociální: udržet rovnoměrné osídlení venkova, chránit drobné

Zajistit spravedlivou životní úroveň pro zemědělce

zemědělské výrobce, vytvořit podmínky pro rozvoj venkova Pramen: BOGDAN, J. Budoucnost Společné zemědělské politiky. Brno: Masarykova Univerzita Brno, 2007, s. 23, vlastní úprava

Cílem bylo tedy zajistit zvýšení produktivity práce prostřednictvím rozšiřování technického pokroku a optimálním využíváním výrobních faktorů, především pracovní síly. Opatření odrážela nutnost zajištění dostatečné potravinové produkce, která byla aktuální v prvních letech po válce, ale také byla reakcí na odstranění relativní zaostalosti evropského zemědělství především v porovnání s USA7 a dalšími zeměmi. Snahu o zvyšování efektivity výroby a posilování konkurenceschopnosti lze označit za hlavní cíl. V pozdějších letech snaha 6

KUČEROVÁ, I. Evropská unie:hospodářské politiky. Praha: Univerzita Karlova, 2006, s. 145,

ISBN 80-246-1212-7 7

Zemědělství USA se vyznačuje podstatně odlišnými rysy než zemědělství EU. Relativní zaostalost výkonnosti

evropského zemědělství ve srovnání s USA a dalšími zámořskými státy vyústila později do vytýčení jednoho ze stěžejních cílů integrační spolupráce – zvýšení produktivity práce, které by kromě jiného postupně zlepšilo konkurenční postavení evropských výrobců na světových trzích

7

o zvyšování produktivity vedla k negativním důsledkům, které byly a jsou terčem kritiky zemědělské politiky. Dlouhodobým záměrem bylo vytvořit takový volný trh se zemědělskou produkcí, který by současně reguloval obchod s těmito komoditami se státy, které nejsou členy evropského hospodářského Společenství, a tím neohrozil domácí producenty8. Tento značně protekcionistický přístup podporovala především Francie a také Nizozemí, jelikož tyto dvě země patřily, k významným exportérům zemědělské produkce Podobný zájem sdílela i Itálie, Belgie spolu s Lucemburskem byly také nakloněny myšlence SZP. Německo bylo naopak velmi chladné vůči zemědělské politice, chtělo si zachovat levné nákupy ze třetích zemí a v zemích nakupujících jejich průmyslovou výrobu. Myšlenka SZP neodpovídala jeho představám a podporovalo spíše vizi společného trhu s volným pohybem zboží. Na základě kompromisu a ústupku ze strany Německa, který byl vyvážen zrušením cel u průmyslových výrobků, byla nakonec formulována SZP. Vznik zemědělské politiky je tak prvním příkladem jednání po tzv. „balících“9, které zajišťuje vyváženost zájmů všech států v průběhu jednotlivých jednání. Základní kameny SZP jsou definovány již Římskými smlouvami ve druhé hlavě v článcích 38 – 47 (nyní články 32 –38 v konsolidované verzi smlouvy), které byly podepsány 25. března 1957.

Články jsou zaměřeny: - Článek 39 – definuje cíle SZP - Článek 40 – stanovuje možnosti dalšího rozvoje SZP a také nastiňuje nástroje zemědělské politiky, kterými se mají dosáhnout stanovené cíle - Článek 43 – pojednává o regulaci trhu prostřednictvím tržních organizací - Články 44 – 46 – jsou zaměřeny na obchod se třetími zeměmi a o úloze Komise v této oblasti, dále stanovuje pravidla pro obchod se zemědělskými produkty na vnitřním trhu členských států

Avšak samotná jednání byla velmi obtížná, dohoda o detailním fungování SZP byla tvrdým oříškem. V Římských smlouvách byl v článku 39 stanoven cíl, kde jsou definovány základní principy a časový harmonogram do kdy měl být celý systém vytvořen a spuštěn. 8


na Českou republiku. Praha: H. C. Beck 2008, s. 2. ISBN 978-80-7179-939-9 9

Businessinfo. Politiky EU [online]. c. 2008. [2008-29-12].Dostupné z www:

http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/politiky-eu/nova-pravidla-spolecne-zemedelske/1000521/8480/>

8

Cíle, které tato smlouva vytýčila, jsou: - Zvýšit produktivitu podporou technického pokroku, optimálně využívat výrobní činitele, zejména pracovní sílu - Zajistit spravedlivou životní úroveň zemědělcům, zejména zvyšováním jejich osobních důchodů - Stabilizovat trhy - Zaručit zásobování zemědělskými produkty - Zabezpečit přiměřené ceny při zásobování spotřebitelů10

Z výše uvedených cílů jasně plyne, že vytvářely možná příliš širokou základnu, která nebyla omezena pouze na ekonomickou oblast, ale zahrnovala také sociální a politickou oblast. Sociální cíle nespočívaly pouze v zabezpečení dostatečného množství potravin pro obyvatele, ale také v zajištění spravedlivé životní úrovně zemědělců a to pomocí zvýšení jejich důchodů a zabezpečením přiměřených cen při zásobování spotřebitelů. Politické cíle obsahovaly především stabilizaci trhu, vedoucí k odstranění výkyvů na vnitřním trhu a vytvoření podmínek bezpečnosti zásobování, což bylo důležitým domácím sociálně politickým faktorem. Potravinová soběstačnost měla i vnější souvislosti, protože řada zemědělských komodit patří mezi tzv. strategické potraviny, např. obiloviny11. Je zřejmé, že některé cíle si navzájem odporovaly. Velmi dobře můžeme tento rozpor ukázat např. na zajištění životní úrovně zemědělců, která předpokládá dotace a také vyšší ceny produktů zatímco spotřebitel preferuje nízké ceny.

10 11

CIHELKOVÁ, E., JAKŠ, J. Evropská integrace – Evropská unie. Praha:2006, s. 84. ISBN 80-245-0854-0 ŽUFAN, P. Ekologické zemědělství České republiky v kontextu Společné zemědělské politiky Evropské unie:

2007, disertační práce na Přírodovědecké fakultě Masarykovi univerzity v Brně, s. 32

9

4.3.1 Konference ve Stresa V Římské smlouvě byl, jak již bylo zmíněno v předchozí kapitole, definován časový harmonogram pro dokončení realizace SZP. Původně se počítalo s tím, že celý proces by měl trvat dvanáct až patnáct let. V roce 1958 se v italském městě Stresa sešly delegace členských států, včetně zástupců z potravinářského průmyslu a zemědělských organizací. Byly zde nastíněny a zdůvodněny problémy, které bylo nutné řešit a také prostředky, jež měly být využívány v zemědělské politice.

Na konferenci byly projednávány tyto oblasti: - Charakteristika zemědělství a jeho aktuální problémy - Přizpůsobení agrární politiky členských zemí znění Římských smluv - Dlouhodobé cíle SZP spolu se vztahy ke třetím zemím12

Jednotlivé oblasti byly zpracovávány pracovními skupinami a za nejvážnější problémy zemědělství byly označeny: špatná struktura farem, vysoká úroveň vládních subvencí, problémy s exportem zemědělské produkce, zvyšující se produktivita a s ní spojené propouštění a nízká úroveň příjmů zemědělců13. Ačkoliv konference nepřinesla žádné závazné dohody pro účastníky, mezi nejdůležitější body patřila podpora zemědělství prostřednictvím záruk za to, že ceny, které zemědělci obdrží za produkty, které prodávají na trhu, neklesnou pod určitou úroveň tzv. mechanismus cenové podpory. Důležitým závěrem byla také změna struktury zemědělství s cílem zvýšení konkurenceschopnosti a vytvoření společného finančního režimu pro zemědělskou politiku. Na základě těchto závěrů vypracovala Komise zprávu, kterou o rok později předložila členským státům k projednání. Samotná politická jednání trvala další dva roky, jelikož nebylo lehké najít kompromis mezi zúčastněnými stranami – především mezi Francií a Německem. Velký podíl na úspěšném završení jednání měl německý kancléř Adenauer, který přistoupil na kompromisní řešení, tj. na zavedení dovozních dávek, které zdražují dovážené zboží ze zahraničí. Závěrečná dohoda z roku 1962 upřesnila, jak bude SZP fungovat. 12

FENNEL, R. The Comonn Agricultural Policy: Continity and Change. Oxford University Press, 1997, s. 17,

ISBN 0198288573 13

FENNEL, R. The Comonn Agricultural Policy: Continity and Change. Oxford University Press, 1997, s. 18,

ISBN 0198288573

10

4.4

Institucionální předpoklady fungování SZP

Původní koncept SZP byl založen na třech principech, které ve své podstatě fungují dodnes: - Jednotný trh pro zemědělské výrobky - Princip preference Společenství - Finanční solidarita

Zásada společného trhu je spojena s volným pohybem zemědělských produktů v rámci vnitřního trhu členských zemí. Nástrojem jsou společné ceny, které nejsou určeny tržně, nýbrž administrativně. Dalším principem je preference, tzn., že produkty vytvořené v rámci evropského Společenství, respektive EU mají přednost před ostatní produkcí ze třetích zemí. Členské země si tímto způsobem chrání svůj vnitřní trh před levným dovozem, který je schopen konkurovat domácí produkci. Nástrojem jsou prahové ceny. Naopak export produktů ze členských zemí, které jsou na světových trzích méně konkurenceschopné je podporován vývozními subvencemi. Posledním bodem je finanční solidarita – předpokládá, že se všechny členské státy podílejí na spolufinancování součástí SZP. Nástrojem financování byl Evropský zemědělský usměrňovací a záruční fond (dále EAGGF), který byl v roce 2007 nahrazen nově vytvořenými fondy - Evropským zemědělským fondem (EAGF) a Evropským zemědělským fondem pro rozvoj venkova (EAFRD). V další podkapitole se podrobněji zaměříme na jednotlivé nástroje zemědělské politiky.

4.4.1 Regulační nástroje a mechanismy Aby bylo dosaženo cílů, které stanovila SZP, vznikly společné tržní organizace (dále jen STO). S postupem doby se staly hlavním nástrojem SZP k řízení zemědělské produkce, ke stabilizaci trhů a k zajištění příjmů zemědělců14. STO můžeme podle produktu rozčlenit do čtyř skupin. První skupina představuje tržní organizaci se zaručenými cenami a odbytem. Slouží tedy k nákupu přebytků a zároveň chrání zemědělce před levnějším dovozem produktů ze třetích

14

FOJTÍKOVÁ, L., LEBIEDZIK, M. Společné politiky evropské Unie. Praha, H. C. Beck, 2008, s. 8, ISBN

978-80-7179-939-9

11

zemí. Tento typ STO se uplatňuje zhruba u 70 %15 produkce, např. u hovězího a telecího masa, obilovin, mléka, cukru, atp. Další tržní organizace nevyžaduje podporu, ale zajišťuje ochranu domácího trhu. Do této kategorie spadá asi jedna čtvrtina produktů, např. květiny, víno, máslo, vejce, různé druhy zeleniny a ovoce. Předposlední skupina se vztahuje na produkci, u které se EU zavázala neměnit dovozní cla – rozdíly mezi cenami se zde kompenzují pomocí přímých plateb. Do této STO se řadí především řepka a luštěniny. Poslední skupina zahrnuje plošnou podporu, která je vyplácena na jednotku obdělávané půdy nebo na objem výroby, který zemědělec vyprodukuje. Do této skupiny patří např. plodiny jako chmel či len.

4.4.2 Nástroje SZP Na světovém trhu se ceny zemědělských komodit určují tržním způsobem na rozdíl od vnitřního trhu EU, kde jsou tyto ceny stanoveny administrativně a to Radou EU. Další administrativní zásah do cenového mechanismu představuje uvalení cla na produkty, které procházejí ze třetích zemí.

Mezi tyto nástroje patří: - Ceny - Systém variabilních přirážek - Kvóty - Přímé platby

4.4.2.1

Stanovení cen

Obecně lze ceny, které se vztahují na zemědělské produkty rozdělit do dvou skupin: - na cenu, která má svůj původ v EU - a na cenu, která je dovezena z nečlenských zemí

Do první skupiny patří tzv. směrná, někdy též nazývaná cílová cena. Tato cena vychází z průměrných nákladů a dosažení přiměřeného zisku pro výrobce. Každoročně je stanovovaná Radou EU na návrh Komise. Ta při jejím stanovení vychází ze situace na trhu příslušné komodity.

15


978-80-7179-939-9

12

Další cena, která do této skupiny patří, je intervenční cena. Nachází se pod úrovní cílové ceny a určuje úroveň, pod kterou nemůže klesnout tržní cena produktu, protože je garantována jako minimální cena. STO jsou povinny za intervenční cenu vykoupit nabízenou produkci, pokud se zemědělec s touto cenou spokojí. Vykoupená produkce se skladuje a na trh se umisťuje podle situace mezi nabídkou a poptávkou. Velmi často se skladované zásoby dostanou na trhy třetích zemí ve formě potravinové pomoci. V případě, že je zemědělec schopen sám svoji produkci prodat za světovou cenu mimo vnitřní trh členských států, je mu tento rozdíl vyrovnán tzv. exportní subvencí. Zemědělec tím pádem netratí na tom, že světová cena je nižší než intervenční. Intervenční ceny se využívají především v případě, kdy existuje převis nabídky nad poptávkou. Do druhé skupiny patří tzv. prahová cena. Je to cena, za kterou může producent ze zemí mimo EU nabízet své zboží na vnitřním trhu členských států. Rozdíl mezi světovou a prahovou cenou se označoval jako dovozní dávka. Po Uruguayském kole byly tyto dávky v roce 1995 nahrazeny specifickými cly. Kromě těchto uvedených tarifních nástrojů využívá EU k ochraně svého vnitřního trhu velké množství netarifních nebo smluvních nástrojů.

4.4.2.2

Variabilní přirážky

Projevují se v podobě cel nebo dovozních přirážek. Variabilní cla zajišťují, že se dovoz ze třetích zemí nedostane pod intervenční cenu. Pokud by se tak stalo, mohlo by dojít k intervenčním nákupům produkce z nečlenských zemí EU a tedy k paradoxní situaci, kdy by se za peníze daňových poplatníků EU dotovala produkce ze třetích zemí. Naopak vývozní refundace snižuje vývozní cenu v případě, že se EU snaží zbavit své produkce na světových trzích, kde je daná komodita levnější než na vnitřním trhu EU.

4.4.2.3

Kvóty

Kvóty představují maximální garantované množství produkce, na něž se vztahují zaručené ceny. Kvóty se především uplatňují u produkce jako je mléko, cukr, bramborový škrob, tabák a isoglukóza. V průběhu času dochází ke změnám jednotlivých kvót. Smyslem je částečně omezit nadprodukci a zároveň v rámci stanovených kvót poskytnout zemědělcům garantovaný odbyt a finanční jistotu.

4.4.2.4

Přímé platby

Přímé platby dnes hrají klíčovou roli. Jejich hlavním cílem je zabezpečit zemědělcům stabilnější příjmy. Zemědělec se může rozhodnout, co chce produkovat, přičemž je mu 13

zaručená stejná výše podpory nezávisle na tom co produkuje. Díky tomu se může lépe a pružněji přizpůsobit poptávce. Aby mohl zemědělec přímé platby čerpat, musí plnit dané standardy. Ty se týkají např. zdraví zvířat nebo rostlin, zajištění dobrých životních podmínek pro zvířata – tzv. welfare16, udržování zemědělské půdy v dobrém a ekologickém stavu, atp. Pokud zemědělec nastavené podmínky nedodržuje, mohou mu být přímé platby sníženy či zrušeny a to v roce, ve kterém se tyto problémy vyskytly.

16

Welfare = zajištění dobrých podmínek pro hospodářská zvířata

14

5.

Rozpočet EU a zemědělská politika

Předchozí kapitola nastínila charakteristiku zemědělského sektoru EU, důvody vzniku SZP a regulační nástroje zemědělské politiky. V této kapitole se budeme podrobněji zabývat rozpočtem v obecné rovině a také ve vztahu k zemědělské politice a budoucí revizi unijního rozpočtu. Největší podíl finančních prostředků z rozpočtu plyne na SZP a politiku soudržnosti, viz graf č. 15-1 v příloze.

5.1

Charakteristika evropského rozpočtu

Rozpočet slouží k financování jednotlivých politik, ale také finančně zajišťuje fungování samotné EU. Unijní rozpočet má své specifické rysy a tím pádem se liší od jednotlivých národních rozpočtů. Odlišnosti můžeme nalézt jak v jeho velikosti, zdrojích příjmů, vyrovnanosti nebo ve výdajové stránce rozpočtu. Co se týče, velikosti nemohl podíl hrubého národního důchodu (dále HND) v období 2000 – 2007 překročit 1,27 %17, respektive 1,24 %18 (což představuje ve vyjádření procentem HDP 1,21 %)19 v letech 2007 – 2013. Například i federální rozpočet USA dosahuje hodnot kolem 20 %20 HDP a je tedy řádově vyšší. Rozpočet je dále charakterizován stabilitou, ale také svojí neflexibilností. Rozpočet EU musí být vždy sestaven jako vyrovnaný, nemůže se stát, aby byl sestaven jako deficitní a je plánovaný na sedmileté období – tzv. finanční perspektiva (dále FP). Nelze tedy očekávat, že se přizpůsobí aktuálním potřebám tak jako je to v případě národních rozpočtů, i když lze polemizovat o tom, zda takové přizpůsobení má vždy kýžený dopad. Standardní nejsou ani příjmy – rozpočet má přesně definované a omezené zdroje příjmů. Výdaje z rozpočtu směřují především do SZP a také na politiku hospodářské a sociální soudržnosti. Naopak v národních rozpočtech směřují výdaje především do sociální oblasti.

17

Euroskop. cz. Rozpočet EU, Evropská Unie v České republice [online]. c. 2004. [2008-29-12].Dostupné

z www: 18

Euroskop. cz Rozpočet EU, Evropská Unie v České Republice [online]. c. 2004. [2008-29-12].Dostupné

z www: 19

Pro všechny srovnání nejsou k dispozici údaje o vládních výdajích vyjádřené v HDP, jelikož rozdíl mezi HND

a HDP je velmi zanedbatelný je srovnání přijatelné 20

KÖNIG, P., LACINA, L., PŘENOSIL, J. Učebnice evropské integrace, Brno, Barrister& Principal, spol. s.r.o.,

2006, s. 292, ISBN 80-7364-022-8

15

5.2

Příjmy a výdaje

Rozpočet můžeme rozdělit na dvě části a to příjmy (viz graf č. 15-2 v příloze) a výdaje. Výdaje lze dále dělit na povinné a nepovinné. O finální podobě povinných položek rozhoduje Rada a nepovinných spolupracuje evropský Parlament (dále EP). V dalším popisu bude přiblížen jejich vznik a vývoj. V roce 1951 bylo založeno ESUO a jeho aktivity byly financovány poplatky, které odváděly podniky ocelářského a uhelného průmyslu. Po vzniku Evropského hospodářského společenství (EHS) a Evropského společenství pro atomovou energii (EURATOM) v roce 1957 se zvýšily nároky na finanční zdroje v rámci Společenství. Ty byly zpočátku financovány prostřednictvím příspěvků jednotlivých členských států dle jejich velikosti. Současně ale byla v Římské smlouvě zakotvena možnost, že se systém členských příspěvků může později nahradit systémem vlastních zdrojů. Ten byl složen ze třech komponent, první dvě jsou označované jako tzv. vlastní zdroje. Mezi ně patří dávky uvalené na cukr a isoglukózu, cla z obchodu se třetími zeměmi a cla, která jsou uvalena na dovoz zemědělských produktů ze třetích zemí. Tyto dávky se staly zdroji rozpočtu v roce 1971. Posledním zdrojem je daň z přidané hodnoty (dále DPH). Tento zdroj byl plně implementován až v roce 1980, ale již o rok dříve plynuly do rozpočtu první příjmy z DPH. V roce 1988 byl zaveden ještě čtvrtý zdroj příjmů a to příspěvek z HND. Třetí zdroj příjmů, tedy DPH je velmi kritizován, především díky regresivnímu zdanění spotřeby. Regresivností jsou znevýhodněny státy s relativně vyšším podílem spotřeby HND, což jsou většinou chudší státy. Další často vytýkanou vlastností je neprůhlednost odvodů DPH, které nereflektují skutečné

platby občanů,

ale

jsou

deformovány

přepočítáváním

harmonizovaných

vyměřovacích základů členských států. Naopak čtvrtý zdroj přesně odráží schopnost států platit, respektuje princip subsidiarity. Proto některé studie zvažují nahrazení současného systému příjmů rozpočtu pouze příspěvkem odvozeným z HND členských států21. Dalšími příspěvky do rozpočtu jsou „ostatní zdroje“. Jejich složení je rozličné a výnosy z nich jsou velmi nestabilní. Do této skupiny můžeme zahrnout poplatky, které plynou z administrativní činnosti, úroky z prodlení, sankce, daně z příjmů zaměstnanců institucí Společenství, přebytky z předcházejícího roku, příjmy z poskytnutých půjček a výpůjček, atd. Proti příjmové složce stojí v evropském rozpočtu výdaje. Z této složky se především financují politiky EU. 21

KÖNIG, P., LACINA, L. a kol. Rozpočet a politiky evropské Unie: Praha, H. C. Beck, 2004, s. 73 – 74, ISBN

80-7179-846-0

16

Výdaje z rozpočtu plynou do: - Zemědělství - Strukturálních operací - Vnitřních politik - Administrativy - Předvstupní pomoci - Poslední složkou jsou rezervy

V příloze v tabulce č. 15-1 jsou výdaje rozpočtu podrobněji klasifikovány podle Meziinstitucionální dohody z roku 1999.

5.3

Rozpočtová procedura

V této podkapitole se zaměříme na rozpočtovou proceduru, na které se podílejí všechny tři hlavní evropské instituce, evropská Komise (dále jen EK), která je zodpovědná za předložení návrhu rozpočtu a obě složky tzv. rozpočtového orgánu, tedy Rada EU a EP. Každoročně EK koncipuje předběžný návrh rozpočtu, který přibližně v dubnu posílá Radě EU. Rada jej v rámci prvního čtení v první polovině července pozmění kvalifikovanou většinou a výsledný návrh rozpočtu předkládá EP. Parlament jej následně diskutuje při prvním čtení během října a může jej buď schválit a s konečnou platností přijmout, anebo navrhne nadpoloviční většinou odevzdaných hlasů změny pro povinné výdajové položky a většinou svých členů odhlasuje změny pro nepovinné výdaje. Rozpočet je potom znovu přezkoumán Radou EU. V rámci druhého čtení, které probíhá koncem listopadu, může Rada u povinných výdajů kvalifikovanou většinou přijmout nebo zamítnout pozměňovací návrhy EP. U povinných výdajů pak může kvalifikovanou většinou upravit kteroukoli změnu provedenou EP. Tím je o povinných výdajích rozhodnuto, Parlament do nich již nemůže zasahovat. V případě provedení změn se návrh rozpočtu naposledy vrací zpět do Parlamentu na druhé čtení. EP pak učiní svůj konečný verdikt. V této fázi může po „dohodovacím“ řízení s Radou EU většinou svých členů a třemi pětinami odevzdaných platných hlasů rozhodnout o změnách nepovinných výdajů a tak s konečnou platností přijmout rozpočet. K tomu dochází zpravidla v polovině prosince. Pokud by EP dvěma třetinami odevzdaných hlasů návrh rozpočtu i po „dohodovacím řízení“ s Radou EU odmítl, EK by byla povinna předložit nový návrh rozpočtu a celá rozpočtová procedura by začala nanovo. Do doby schválení nového rozpočtu by 17

se hospodařilo podle tzv. systému dvanáctin, kdy je v jednom měsíci možné uskutečnit výdaje maximálně do výše jedné dvanáctiny rozpočtu předchozího rozpočtového roku nebo jedné dvanáctiny prostředků předpokládaných v návrhu připravovaného rozpočtu.

5.4

Finanční perspektiva

FP představuje víceletý finanční rámec EU, který je přijímán

ve formě

meziinstitucionální dohody (dále IIA), což je dohoda mezi Radou EU, EK a EP, která byla přijata v roce 1988. Smyslem je zajistit hlavní rozpočtové priority Unie a nastavit výdajové stropy pro každou z těchto priorit. FP se sjednává na časové období pěti až sedmi let. FP na období 2007 – 2013 je čtvrtá v pořadí a na rozdíl od předcházejících perspektiv je členěna jinak viz tabulka č. 15-2 v příloze.

5.4.1 Historický kontext V průběhu osmdesátých let docházelo k prohlubování politické a institucionální nestability v oblasti financování velké části politik Společenství, kromě jiného se toto období vyznačovalo stále rostoucími tlaky na společný rozpočet. Do té doby se každoroční rozpočtová řízení odehrávala bez udání jakéhokoliv finančního výhledu a najít shodu mezi jednotlivými členskými státy bylo stále obtížnější. Potíže vycházely jak z nadměrných požadavků na výdajové straně rozpočtu tak z nedostatků prostředků na příjmové straně. Zejména díky tehdejšímu strnulému systému SZP neustále rostl objem zemědělské produkce vyprodukované v členských státech. Z toho vyplýval i stále větší tlak na financování jejich vývozů do třetích zemí. Navíc klesaly světové ceny zemědělské produkce, vývozy agrární produkce za hranice Společenství proto vyžadovaly stále více finančních prostředků i na jednotku vývozů. Na příjmové straně se vyskytly problémy s financováním velké části politik, které již původní zdroje nebyly schopné krýt. V roce 1986 byl podepsán Jednotný evropský akt, který revidoval zakládající smlouvy a také stanovil nové ekonomické a sociální cíle. To samozřejmě zapříčinilo další potřebu reformovat celkový finanční a rozpočtový systém takovým způsobem, aby byl omezen růst objemu rozpočtu a zároveň aby bylo dosaženo navýšení příjmů rozpočtu. Další požadavek se týkal nalezení společné cesty mezi institucemi k dosažení hladkého schválení rozpočtu. V roce 1988 byla přijata IIA, též označována jako Delorsův balík I, kterou mezi sebou uzavřela Rada a EP. Obě instituce se v ní zavázaly k vytvoření finančních stropů pro jednotlivé kapitoly rozpočtu, tím bylo zaručeno, že EP nebude navyšovat objem strukturálních fondů a Rada nebude navyšovat výdaje na SZP. Nástrojem se staly 18

střednědobé finanční perspektivy. První FP byla schválena na období 1998 – 1992. Druhá FP (druhý Delorsův balík) byl již schválen na sedmileté období 1993 – 1999. IIA byla novelizována a především posílila pravomoci EP. Na tyto střednědobé finanční výhledy navázala Agenda 2000, která fungovala do roku 2006, a byla dosažena již na základě nové dohody mezi Radou, EP a EK z roku 1999.

5.4.2 Finanční perspektiva 2007 – 2013 Schválení FP na období 2007 – 2013 předcházela bouřlivá politická jednání. Na zasedání evropské Rady (dále jen ER) v Bruselu v červnu 2005 se jednotlivé členské státy neshodly na budoucí podobě FP, která byla předložena Komisí. Příčinou neúspěchu nebyla ani tak finanční otázka, ale rozdílný pohled a rozpor ve financování některých oblastí; jednalo se především o britský rabat a SZP. Velká Británie získala rabat v roce 1984 na základě dohody ze summitu ve Fontainebleau. Británie nesouhlasila s pravidly, která určují odvody do unijního rozpočtu a příjmy, které z něj pro ni plynou. Bylo to zapříčiněno tím, že Velká Británie má relativně malý zemědělský sektor a tak získávala jen nepatrnou část ze subvencí, které Společenství poskytovalo. V roce 1984 patřila Británie ke třetí nejchudší zemi mezi tehdejšími členskými státy. Díky rabatu se ale do její pokladny vracely dvě třetiny čistého příspěvku a postupem času se vypracovala na stát s největšími příspěvky a řadí se momentálně k nejbohatším zemím EU. Pokud by byl ovšem rabat zrušen, stala by se Británie největším čistým přispěvatelem do rozpočtu. Není tedy divu, že se spor o rabat stal trnem v oku při přípravě nové FP a dostává se pod palbu kritiky. Velká Británie tedy na červnovém summitu v roce 2005 zavrhla návrh lucemburského předsednictví a naopak předložila úspornější variantu FP, která se setkala s odporem jak EP, tak členských států. Po lucemburském předsednictví přebrala pomyslnou štafetu Velká Británie, která hned v počátku svého předsedání Unii vyvolala s členskými státy nová jednání o FP a nakonec souhlasila, že se vzdá části svého rabatu. Mezi členskými státy ale i nadále převládá názor, že by se měl systém britského rabatu zcela zrušit. Představitelé Velké Británie se z pochopitelných důvodů nechtějí zcela rabatu vzdát a na oplátku požadují, aby se výrazně omezily peníze, které jsou z rozpočtu poskytovány na SZP a regionální pomoc. Komisařka pro zemědělství Marian Fischer Boelová pro jeden deník řekla, cituji: „To co členské státy odvádějí do pokladny EU je opravdu vyvážené – ovšem s výjimkou Velké Británie. V minulosti byly příjmy Velké Británie skutečně pod průměrem, ale nyní dosahují

19

zhruba 115 % a přesto sleva zůstává zachována.“22 Její slova nejsou v poslední době vůbec ojedinělá. Významným kritikem Británie je např. Alain Lamassoure23, který se veřejně vyjádřil, že pokud EU chce, aby se Francie od roku 2013 vzdala části svých dotací pro zemědělce, musí se Velká Británie vzdát svého rabatu. Další debata o snížení či úplném zrušení rabatu se bude projednávat již v roce 2009, kdy je na programu diskuze o revizi rozpočtu, ale nejvýraznější změny lze očekávat až s přípravou FP pro léta 2014 – 2020.

5.4.3 Současné trendy ve výdajové stránce rozpočtu V posledním desetiletí lze pozorovat trend, který souvisí se zvyšujícími se nároky na výdajové stránce rozpočtu – trvale se snižují přebytky. Např. v roce 2000 byl přebytek rozpočtu skoro 12 miliard euro, o pět let později byl tento přebytek markantně nižší – pouze 1,07 miliardy. V roce 2006 přebytek činil pouze 950 miliónů euro. Je zde jasně vidět, že každý rok se více utratí, než ušetří. V roce 2007 se tento klesající trend pozastavil a EU uspořila 1,53 miliardy euro – viz graf č. 5-1. Výše přebytků je pro členské státy důležitá z hlediska jejich příspěvků počítaných na základě HDP. O částku přebytku z minulého roku se jim snižuje příspěvek na další rok.

Graf 5-1 Přebytky rozpočtu EU v období 2000 - 2007

Přebytky v mld. euro

12 10 8 6 4 2 0 2000

2004

2005

2006

2007

Rok Přebytky rozpočtu EU v mld. euro

Pramen: Hynek Fajmon:EU prakticky. Monitoring EU europoslance Hynka Fajmona – březen/duben 2007, vlastní úprava 22

Euroskop.cz. Evropská unie tlačí na britský rabat [online]. c. 2008. [2009-09-1].Dostupné z www:

23

Člen frakce EP

20

Pro období 2007 – 2013 půjde z unijního rozpočtu na SZP 43 % všech prostředků – viz graf č. 5-2. V roce 2008 byla pro zemědělství a rozvoj venkova vyčleněna částka ve výši 55 miliard euro, tj. 42,6 % z celého rozpočtu. Výdaje na zemědělství i v tomto roce zabíraly největší podíl z rozpočtu, konkrétně šlo do zemědělského sektoru 57,5 miliardy euro, což představuje 42,78 %. Prozatím tedy nedochází ke snižování prostředků na zemědělskou politiku, ale vzhledem k faktu, že roste celkový rozpočet a snižuje se jejich podíl na celkových výdajích. Finanční částky, které se vydávají na SZP jsou značně vysoké a názory zda je snižovat nebo udržovat na stejné úrovni se mezi členskými státy různí. Např. ČR zastupuje názor, že by se výdaje na zemědělskou politiku měly snižovat a naopak by se měly podporovat odvětví, jež jsou více schopné přispívat ke konkurenceschopnosti. Naproti tomu Francie, odvěký zastánce SZP, zastává názor, aby se zachovala silná zemědělská politika. Státy, které podporují „levnější variantu“ SZP předkládají jako fakt, že je nesmyslné takto štědře dotovat odvětví, ve kterém pracuje zhruba 5 % lidí v celé Evropě a na celkovém HDP Evropy se podílí pouze 2 %. Naopak odpůrci této varianty, mezi kterými je mimochodem i EK, namítají na obranu zemědělské politiky, že současná výše podpor pouze zdůrazňuje specifické zaměření evropského zemědělství. Jako pádný argument uvádějí, že pokud by se výrazně snížily prostředky na zemědělskou politiku, nebyla by schopná plnit své cíle.

Výdaje na SZP v mld. euro

Graf 5-2 Výdaje na SZP v mld. euro na období 2007 - 2013 54500 54000 53500 53000 52500 52000 51500 51000 50500 50000 49500 2007

2009

2009

2010 Rok

Výdaje na SZP

Pramen: Europa.eu. Budget, vlastní úprava

21

2011

2012

5.5

Revize rozpočtu

ER v prosinci 2005 kromě FP na léta 2007 – 2013 také schválila rozhodnutí, aby byla provedena úplná a rozsáhlá revize rozpočtu. Revize se dotkne jak strany příjmů, tak i výdajů. Cílem této revize je: - zhodnotit zda současná struktura rozpočtu odráží politické cíle a priority - určit oblasti, které by se měly z evropského rozpočtu financovat - vyhodnotit aktivity, na které je nutné omezit výdaje z rozpočtu a naopak ty, které by měly být více financovány - stanovit základní principy pro nastavení rozpočtu

Na podzim roku 2007 zveřejnila Komise sdělení s mottem „Reformovat rozpočet, změnit Evropu“. Tím EK zahájila nad tématem veřejnou diskuzi, do které se mohli zapojit občané, členské státy, neziskové organizace, města, atd. – viz graf č. 15-3 v příloze. Veřejná debata byla ukončena v červnu 2008. Vyplynulo z ní, že největší výzvy pro Unii respondenti spatřují v oblastech jako je změna klimatu, konkurenceschopnost EU v globální ekonomice nebo disparity mezi státy a regiony, v migraci, apod. Samotná politická debata o revizi bude zahájena až potom, co EK předloží Bílou knihu. Její vydání bylo naplánováno na přelom let 2008/2009 dnes již s jistotou můžeme říci, že bude zveřejněna v průběhu roku 2009. Pokud bude vydána v první polovině roku, tedy za předsednictví ČR, zahájí ČR úvodní jednání o Bílé knize s cílem monitorovat postoje členských států. Hlavní jednání by měla ležet na Švédsku, které pomyslnou štafetu v předsedání EU převezme po ČR, nebo na Španělsku. Závěry, které revize rozpočtu přinese, budou zapracovány do návrhu následující FP. Shoda nad budoucí podobou zemědělské politiky, ale také finančních aspektů bude velmi složitá, jelikož obě oblasti jsou politicky velmi citlivá. Můžeme zkusit definovat a předpovědět možný budoucí vývoj v rámci výdajů na SZP.

Nabízejí se tyto varianty: - Snižovat výdaje na SZP - tato varianta je odrazem probíhající reformy. Spočívá v postupném krácení výdajů zemědělské politiky a přesunu finančních prostředků z prvního pilíře do druhého bez dalších změn, které by šly nad rámec reformy. - Snižovat výdaje jak na přímé platby, tak i na rozvoj venkova – tato hypotéza je vystavěná na větším snižování výdajů na zemědělskou politiku, tzn., že celkový

22

podíl zemědělství by se na celkovém rozpočtu podílel menší částkou, než tomu bylo doposud.

Jak to tedy bude s rozpočtovou politikou vypadat dále, ukáže až samotná revize. Někteří ekonomové upozorňují na fakt, že změny v rámci revize budou spíše kosmetického charakteru a to jak na výdajové, tak na příjmové straně rozpočtu. Větších změn se lze dočkat až s nadcházející FP. Návrh finančního rámce pro období po roce 2013, včetně souvisejících legislativních návrhů jednotlivých nástrojů politik, bude připraven již novou Komisí a světlo světa by měl spatřit na přelomu let 2010 či 2011.

23

6.

Reformy společné zemědělské politiky

Vlastně již od zavedení základních principů zemědělské politiky byla zřejmá nutnost jejich reforem24. Někteří autoři poukazují na fakt, že základem pro reformy zemědělské politiky bylo přijetí cen pro obiloviny, které byly nastaveny na několikanásobek světových cen. Naopak jiní autoři přikládají neúspěchy tomu, že SZP naopak výborně splnila původní cíle. Realizace SZP přinesla v prvních dvaceti letech pozitiva v podobě technického rozvoje výroby, růstu produktivity práce, zlepšení příjmů zemědělců, zajištění potravinové soběstačnosti a stabilizaci vnitřního trhu. Podpora vysokých cen spolu s technickým pokrokem vedla k podstatnému zvýšení produktivity jak na jednotku plochy, tak i na zemědělce, což vedlo ke zvýšení produkce v zemědělství. Časem se ale začala projevovat i negativa. Opravdu velký problém nastal na počátku 70. let minulého století, když se ze Společenství stal druhý největší vývozce. Stále zde existovala velká propast mezi průmyslem a zemědělstvím, byly zde disparity mezi malými a velkými farmami, které zapříčinila rozdílná dotační politika. Cenová hladina potravin v členských zemích byla mnohem vyšší, než v ostatních zemích. Snižovala se dynamika růstu příjmů, krizovým problém se stala také nadprodukce potravin. Tyto negativní faktory můžeme přičíst na vrub nedůsledně prováděným reformám, které pouze zmírnily škodlivé projevy, ale neodstranily nedostatky.

6.1

Mansholtův plán

Ke konci 60. let začínalo být zřejmé, že SZP nefunguje tak jak by měla. Začala se objevovat nadprodukce a podpůrný cenový systém byl iracionální. V roce 1967 byl požádán komisař pro zemědělství Sicco Mansholt, aby sestavil zprávu a navrhl postupy řešení. V prosinci 1968 zaslal Mansholt memorandum Radě ministrů, kde navrhoval reformy zemědělské politiky. Tato zpráva je také známa jako „Zemědělství 1980“ nebo též jako zpráva „Gaichleské skupiny“ – jméno vzniklo podle lucemburské vesnice, kde tým expertů vypracoval toto memorandum.

24

POKORNÁ, I. Agrárně politické souvislosti evropské integrace: Praha, Česká zemědělská univerzita, 2006, s.

31

24

Zpráva obsahovala oblasti, kterých se měla reforma dotknout: - Snížit výdaje na tržní podporu - Snížit zaměstnanost v zemědělství o 5 miliónů pracovníků - Snížit obdělávanou půdu na 5 miliónů hektarů - Vytvořit větší farmy - Využívat cenový mechanismus - Omezit přímou pomoc nevýnosným farmám - Vybudovat programy asistence, upravit odchody do důchodů

Plán navrhoval reformu zemědělství, která byla založena na myšlence podpory malých farmářů, kteří se rozhodnou odejít ze zemědělství. Další část se týkala cenového systému, kdy Komise navrhovala snížení cenové hladiny tak, aby se dosáhlo odchodu méně výkonných farmářů z odvětví. Reforma se setkala s velkou nevolí. Proti Mansholtovu plánu se vedly rozsáhlé kampaně a jeho největší odpůrci byli především francouzští a němečtí zemědělci. Výsledkem bylo, že celý Mansholtův plán byl zrevidován na tři sociálně strukturální direktivy, které byly vydány v roce 1972. Rada se snažila přistoupit k projednávání otázek zemědělské politiky ještě před prvním rozšířením v roce 1973, jelikož se obávala možných britských návrhů. I přes to, že přijatá opatření nedosahovala původně zamýšleného rozměru, znamenala tato rozhodnutí určitý posun. Z dnešního pohledu můžeme brát Mansholtův plán jako první pokus o větší a zásadní reformu zemědělství.

6.2

Změny v 80. letech

V 80. letech přišel další impulz k reformě zemědělské politiky a to kvůli rostoucím nákladům, ale také stále se zvyšující nadprodukci. Za typické zastánce reforem můžeme označit Nizozemí a Velkou Británii a za odpůrce na prvním místě Francii následovanou Německem. Mezi hlavní problémy, které se v 80. letech vyskytly, především patří: - Dlouhodobý stimulační charakter systému zemědělské politiky, který způsoboval nárůst přebytků - Vzrůstala finanční náročnost zemědělské politiky - Navzdory existenci SZP narůstaly ekonomické a sociální rozdíly uvnitř i mezi zeměmi a regiony EU - Zemědělská politika měla silný protekcionistický charakter a také začaly narůstat konflikty se třetími zeměmi 25

Už od 70. let začal být limitován systém především v podstatě neomezených cenových garancí zaváděním tzv. daně ze spoluodpovědnosti, jíž se měli výrobci podílet na rostoucích nákladech na skladování a export zemědělských produktů. Hranice, která byla zemědělcům zaručena, byla založena na garantované ceně za určité maximální množství produkce. Pokud ji zemědělec překročil, byla podpora snižována nebo se neposkytovala vůbec. Významná opatření byla přijímána přibližně od poloviny 80. let. Toto období se vyznačuje nadprodukcí mléka a másla. Prvním pokusem o reformu, ke které byla EK nucena přistoupit díky stále zvyšujícím se rozpočtovým tlakům, byly mléčné kvóty v roce 1984. Ty měly napomoci snížení produkce mléka a mléčných produktů a také snížit výdaje v mlékárenském sektoru. V roce 1984 se takto stanovené produkční kvóty týkaly jen mléka. Mléko se v tomto roce řadilo k nejdůležitějším zemědělským produktům Společenství a mezi největší producenty patřila Francie, kterou následovalo Německo. Původně měla mít tato opatření pouze přechodný charakter, ale existují doposavad. V roce 1986 opět začaly sílit rozpočtové tlaky a to i přes to, že byl zvýšen příspěvek DPH. Většina států přispívala úměrným dílem do rozpočtu, avšak Velká Británie díky rabatu přispívala podstatně méně. Mléčné kvóty sice napomohly k úspoře, ale naopak došlo k celkovému nárůstu výdajů a to až o 40 %. Ke konci 80. let se znovu objevují problémy s nárůstem zemědělských přebytků, které byly způsobeny růstem produktivity, tak i podporou produkce. Větší důraz se také začal klást na rozpočtové hledisko. Sektor mléka byl již regulován díky mléčným kvótám, a proto bylo nutné přistoupit k omezení produkce obilovin, které nadmíru ovlivňovaly výdaje z rozpočtu. Maximální garantované množství byla dále například uplatňovala u olejnin, vína, olivového oleje, ale také u zeleniny nebo ovoce. Další oblastí, které se reforma dotkla, byla výdajová stránka rozpočtu. Nový nástroj, který stanovila Rada s cílem zvýšit rozpočtovou disciplínu, bylo zavedení stropu růstu výdajů na úrovni maximálně 74 %25 celkového růstu HNP v členských zemích. Tento strop byl platný pro období 1988 – 1992, ale existuje do dnešní doby. V roce 1988 byly zavedeny záruční prahy, tzv. stabilizátory, kterým postupně podléhaly všechny nejdůležitější komodity. Kvóty znamenaly omezování výroby směrem k většímu souladu nabídky s poptávkou. Omezení bylo spojeno s existencí záručního prahu, který představoval maximální garantované množství produkce, na něž se vztahovaly zaručené ceny.

25

KÖNIG, P., LACINA, L. a kol. Rozpočet a politiky evropské Unie: Praha, H. C. Beck, 2004. s.136, ISBN

80-7179-846-0

26

Reformy z 80. let přinesly opatření, která byla více zaměřena na role tržních činitelů při regulaci nabídky a poptávky v oblasti zemědělské výroby, zejména změnami v tvorbě cen. Bohužel ale ani tyto změny neřešily příčiny problému, spíše je jen chvilkově korigovaly. Na počátku 90. let přišla další reforma SZP.

6.3

McSharryho reforma a Uruguayské kolo GATT

Na počátku 90. let minulého století bylo zřejmé, že SZP potřebuje nový impuls a změnu svého pojetí. Tak jako v 80. letech členské státy bojovaly s nadprodukcí mléka na přelomu desetiletí, vyvstal podobný problém u obilovin a jatečního dobytka. V roce 1991 mělo Společenství ve svých skladech uloženo 15 milionů tun obilí, dalším problém byly i výdaje na podporu zemědělců, které přesáhly původně plánovaný finanční rámec. Tyto faktory lze označit jako vnitřní, ale na zemědělskou politiku také působily tlaky zvenčí, především ze strany GATT. Největším podnětem k reformě zemědělské politiky bylo vyostřování sporu mezi členskými státy a předními vývozci zemědělských produktů v rámci GATT. Lze říci, že Uruguayské kolo se stalo hlavním faktorem, který donutil Společenství k reformě SZP. USA a také země, které jsou významnými exportéry zemědělských výrobků, požadovaly po Společenství snížení exportních subvencí a také ukončení dumpingu na světových trzích. Jelikož se jednání v rámci Uruguayského kola nepodařilo uzavřít v plánovaném termínu, byla další jednání mezi Společenstvím a USA převedena pouze do roviny bilaterálních jednání. Těchto jednání využila EK k vypracování dokumentu „Rozvoj a budoucnost SZP“, který vyšel v únoru 1991 a v červnu téhož roku jeho pokračování. Oba dva dokumenty projednávala Rada v květnu 1992, mnohem známější jsou pod názvem „McSharryho reforma“. Své pojmenování si vysloužily podle irského komisaře pro zemědělství Raye McSharryho.

Východiskem pro tuto reformu byla revize cílů zemědělské politiky a prověrka finančních prostředků, které byly vynakládané na zemědělství. Z revize vyplynulo, že původní cíl stimulovat zemědělskou produkci byl po všech stránkách splněn, ale naopak bylo nutné přistoupit ke zvyšování její kvality. V oblasti stabilizace příjmů zemědělců a zlepšení podmínek na venkově nešlo podle EK mluvit o úspěchu. McSharryho reforma v této souvislosti poukazovala na fakt, že finanční prostředky jsou vynakládány neefektivně, protože

27

většina prostředků – až 80 %26 plyne pouze velkým producentům, kterých je kolem 20 %27. Jako nedostatečné bylo hodnoceno také působení zemědělské politiky na životní prostředí a stabilitu krajiny. McSharryho reforma sebou přinesla opatření, která směřovala k podstatnému snížení přímé cenové podpory, tím se zemědělská produkce členských států Společenství stávala postupně konkurenceschopná na trzích třetích zemí. Celkový objem reforem zasáhl téměř 75 %28 produkce. Reformy se dotkly např. cen obilovin, hovězího masa, mléčných výrobků, atd. Snížení intervenčních cen se zemědělcům kompenzovalo přímými platbami, které byly vázány na uvádění půdy do klidu, snižovaly se výrobní kvóty u mléčných výrobků, zemědělská půda se začala využívat i pro jiné zemědělské účely např. agroturistiku či zalesňování, podporován byl také odchod zemědělců do předčasného důchodu. Výsledkem jednání mezi Společenstvím a USA byl podpis dohody, která je známá jako „Dohoda z Blair House“, z listopadu 1992. Tato dohoda odblokovala patovou situaci jednání v rámci Uruguayského kola GATT a ty mohly být se čtyřletým zpožděním uzavřeny. Uzavření Uruguayského kola zahájilo liberalizaci zemědělského obchodu mezi evropským Společenstvím a třetími zeměmi. Dohoda v rámci GATT, která navazovala na Dohodu z Blair House, přinesla tyto výsledky, které je potřeba vnímat jako vzájemně propojený komplex: - Podporu trhu – domácí podpory bylo nutné na základě ujednání snižovat u opatření, které stimulují zvyšování objemu produkce. Jednotlivá opatření byla podle jejich vlivu na objem produkce kategorizována do tří skupin, tzv. boxů29. Do zelené

26

Společná zemědělská politika [online]. c 2004. [2009-21-1]. Dostupné z www:

27


28


29

DYKOVÁ, E., KRAUS, J. WTO a zemědělství: Praha, VÚZE, 2006, s. 17, ISBN 80-86671-37-2

28

skupiny30 spadá domácí podpora, která téměř nenarušuje mezinárodní obchod, a proto se nemusí do budoucna omezovat. Obecně řečeno se jedná o podporu, která se vyplácí v rámci rozvoje venkova. Zelená skupina zahrnuje například také platby pro méně příznivé oblasti, tzv. LFA. Modrá skupina31 je v podstatě jen jiné slovo pro přímé platby (které mírně narušují mezinárodní obchod). EU je zatím nemusí podle závazků Světové obchodní organizace (dále WTO) snižovat. Mimochodem, modrá skupina existuje v EU, ale např. i v Japonsku a Norsku. Žlutá skupina32 obsahuje podpůrná opatření, která nespadají ani do zelené skupiny či do modré skupiny. Úroveň podpory v rámci žluté skupiny se musí snižovat, protože tato opatření narušují mezinárodní obchod. Podpory žluté skupiny jsou vázány na produkci (jedná se například o intervenční nákupy). - Přístup na trh - většina států si v dnešní době svůj trh se zemědělskými produkty chrání před zahraniční konkurencí. Příčinu takového protekcionistického přístupu lze spatřovat v narušení tržní rovnováhy. Zlepšení podmínek přístupu na zemědělské trhy bylo jedním z cílů Uruguayského kola. Podle konečné úmluvy se země zavázaly, že odstraní netarifní obchodní bariéry a dále bylo dohodnuto, že se sníží dovozní tarify v průměru o 36 % během šesti let u vyspělých zemí. U rozvojových zemí se jednalo o 24 % snížení v průběhu deseti let. - Podporu vývozu – v této oblasti byla uzavřena dohoda, která zamezila vytváření nových podpor a podstatně snížila již zavedené exportní subvence. Vyspělé země musely snížit exportní subvence o 36 % a podporu exportu o 24 %.

Jaké hlavní změny reforma přinesla? Její hlavní inovací byla zásada, že zemědělci budou dostávat finanční náhrady jako kompenzaci za důsledky tlaku na omezení produkce. Měli mít stabilní příjem v závislosti na výměře půdy a stavu dobytka. I když kompenzační platby poněkud omezily extenzivní hospodaření zemědělců, nemohly zabránit tomu, aby se nerozvíjely jeho intenzivní formy. Reforma tedy nemohla přispět k zásadní změně v přístupu evropských zemědělců a podrobit jejich rozhodování tržním principům. Svými kompenzacemi vracela do zemědělství jinými cestami ty prostředky, které předtím odebrala.

30

Pro zelenou skupinu se užívá anglický ekvivalent Green Box

31

Pro modrou skupinu se užívá anglický ekvivalent Blue Box

32

Pro žlutou skupinu se užívá anglický ekvivalent Amber Box

29

Finanční náročnost SZP nedoznala změn, základní zásady původní politiky zůstaly zachovány.

6.4

Agenda 2000

Navazovala na předchozí reformu z roku 1992. Agenda 2000 byla EK přijata v červenci 1997. Byl to všeobecný dokument o rozšíření o deset nových členských států, o reformě společných politik a také zpráva o budoucím finančním rámci EU od roku 2000. Dotýkala se problémů a otázek, kterým Unie čelila na prahu nového tisíciletí. Agenda byla rozdělena do tří částí: - První z nich se zaměřovala na vnitřní mechanismy EU, zejména na reformu SZP a politiku hospodářské a sociální soudržnosti a také předkládá finanční rámec pro období 2000 – 2006 - Navrhovala zesílenou předvstupní strategii, která zahrnovala dva nové prvky přístupového partnerství a to rozšířenou účast kandidátských zemí v programech a na vytvoření mechanismu pro uplatňování acquis - Poslední část byla věnována studii, která se zabývala dopady rozšíření na politiky EU

Agenda se dotkla, jak již bylo zmíněno, i reformy SZP, která byly rozčleněna do třech oblastí, jednalo se o: - Samotnou reformu SZP - Reformu strukturálních fondů - Způsob sestavování rozpočtu, pod hledáček se dostaly i zdroje rozpočtu a také možnost sestavovat tento rozpočet jako deficitní

Agenda 2000 ve své podstatě navazovala na McSharryho reformu a prohlubovala ji. Lze uvést několik důvodů, proč byla další reforma nezbytná. Jako jednu z příčin můžeme označit budoucí rozšíření EU o deset nových zemí. Všechny tyto státy měly relativně velký podíl zemědělství na tvorbě HDP a to by mohlo vést k nestabilitě rozpočtu. Dalším důvodem bylo zahájení nového kola jednání v rámci WTO. Agenda byla založena na třech pilířích: - Evropském modelu zemědělství - Zmenšení disparit mezi jednotlivými regiony - Zdůraznění priorit při mírném zvyšování rozpočtu

30

Tehdejší komisař pro zemědělství usiloval o další postupné snižování intervenčních cen ve prospěch přímých plateb se dvěma novými prvky – modulací a degresivitou. Celkové výdaje na zemědělství měly být omezeny ve prospěch rozvoje venkova. Dále se měla zlepšit kvalita potravin, podporovat alternativní možnosti příjmů a činnosti v zemědělství, začlenit ekologické cíle do SZP. Na zasedání ER v Berlíně byl přijat pokles intervenčních cen – u hovězího masa o 20 %33 ve třech etapách, u másla měly intervenční ceny klesnout o 15 %34 také ve třech etapách od roku 2003, ale naopak se zvýšily mléčné kvóty, poklesly také ceny obilovin, ale zvýšily se kompenzační platby k vyrovnání tohoto rozdílu. Na summitu byl zavržen princip degresivity a modulaci se nedostalo podpory. V Agendě byl jasně zformulován „evropský model zemědělství“, který klade velký důraz na multifunkční, konkurenceschopné a udržitelné zemědělství. Finanční strop růstu výdajů na zemědělskou politiku zůstal zachován z předchozího období. V tomto období, ale pokrýval nejen samotnou kapitolu zemědělství, ale také předvstupní pomoc, která byla spojena se zemědělstvím. Agenda jako první rozlišila první a druhý pilíř zemědělství a podpořila trend posilování regionálního rozvoje, kterému do té doby nebyl kladen takový důraz. V Agendě bylo také uveřejněno, že v roce 2003 dojde ke zhodnocení reformy zemědělské politiky a případně budou podniknuty další kroky.

6.5

Reforma 2003

Komise v červenci 2002 předložila ER zprávu s názvem „Mid-Term Review“, ve které bylo zhodnocení předchozího období a také návrh dalšího postupu v rámci zemědělské politiky. Na základě této zprávy, která byla poměrně závažná – byl do ní zakomponován i soubor nových opatření, která se týkala SZP, byla přijata nová reforma; známá také jako „Reforma z roku 2003“ nebo „Fischlerova reforma“. Pojmenovaná byla po svém tvůrci, komisaři pro zemědělství Franzi Fischlerovi. Na podzim téhož roku se v Bruselu sešla delegace všech předsedů vlád členských zemí, aby projednaly rámcový plán pro výdaje SZP do roku 2013. Ten s sebou přinesl schválené omezení rozpočtového stropů pro přímé platby, což znamenalo zmražení veškerých výdajů zemědělské politiky. V praxi to znamenalo, že výdaje zemědělské politiky měly růst 33


80-7179-846-0 34


80-7179-846-0

31

pomalejším tempem, než inflace. Toto rozhodnutí nebylo příliš potěšitelné pro zemědělce ze stávajících členských zemí EU, ale ani pro kandidátské země. Reforma byla přijata v červnu 2003, ale v platnost vstoupila až o dva roky později. Hlavní cíle reformy: - Zlepšení kvality a bezpečnosti potravin, dobré zacházení s hospodářskými zvířaty, důraz se také kladl i na vztah zemědělství k životnímu prostředí - Zvýšení konkurenceschopnosti - Rozvoj udržitelného a tržně orientovaného zemědělství - Posílení rozvoje venkova - Zjednodušení zemědělské politiky

Fischlerova reforma měla též posílit postavení EU v rámci dalšího kola vyjednávání ve WTO. Reforma byla členěna do dvou částí: - Horizontální - Tržní

Tržní opatření jsou v ČR platná od vstupu do Unie, tedy od roku 2004. V rámci tržních opatření došlo k úpravě cenové politiky na trhu mléčných výrobků, obilovin, bramborového škrobu, průmyslových brambor, osiv, rýže, pšenice, ořechů a sušených krmiv. Opatření měly převážně charakter snížení intervenčních cen nebo zrušení intervenčních nákupů. Jednotlivé návrhy v oblasti dané tržní organizace měly charakter dílčích reforem35. Horizontální oblast vešla v platnost až v roce 2007, zahrnovala v sobě tyto opatření: - Decoupling - Cross compliance - Modulaci - Zavedení zemědělského poradenského systému - Nová opatření v rámci rozvoje venkova - Finanční disciplína - Set aside

35


na Českou republiku. Praha: H. C. Beck 2008, s. 16. ISBN 978-80-7179-939-9

32

6.5.1 Reformní kroky V horizontální části bylo významnou změnou odstranění vazby na produkci, tedy tzv. decoupling. Jeho princip je založen na odstranění přímých plateb, které byly doposavad svázány do tzv. národní obálky. V podstatě se jednalo o zavedení jednotné platby na farmu či producenta – tzv. Single Payment Scheme (SPS). Tedy tzv. nezjednodušený způsob. Tento koncept praktikuje patnáct starých zemí a také Malta spolu se Slovinskem. Zemědělec namísto několika podpor, jak tomu bylo do této doby, dostane pouze jednu platbu. Platba je průměrná a kalkulována za referenční období 2000 – 2002. Platba byla vypočtena podle průměru jednotlivých plateb za uvedené referenční období a podělena tzv. oprávněnou plochou. Zemědělec má díky tomuto systému větší možnost rozhodnout se, jak naloží se svojí ornou půdou či hospodářskými zvířaty, apod. Součástí reformy měl být přesun většiny plateb do jednotné, ovšem tento návrh se nesetkal s pochopením, protože by mohl mít negativní vliv na některé zemědělce, kteří hospodaří ve znevýhodněných oblastech, nebo by se také mohla zcela podstatně změnit struktura výroby. U některých vybraných komodit, nebyla zcela zrušena vazba na produkci a bylo ponecháno určité procento klasických přímých plateb. Nové členské státy, tedy i ČR, využívají od svého vstupu do EU systém přímých plateb ve formě jednotné platby na plochu (dále SAPS, Single Area Payment Scheme) – neboli zjednodušený způsob. Národní obálka se skládá ze všech plateb, které vycházejí z limitů nebo kvót a to bez ohledu na to, zda jsou tyto limity naplněny. Státy také mohou pro zemědělce uplatnit tzv. doplňkové platby (TOP-UP platby) v maximální výši 10 % úhrnné částky jednotné zemědělské platby s cílem podpořit specifické zemědělské činnosti, které jsou významné z hlediska ochrany životního prostředí, nabídky kvalitních potravin nebo rozvoje venkova36. Dle přístupové smlouvy mohly členské země tento systém využívat do konce roku 2006 s dvojí možností prodloužení o jeden rok, tedy do počátku roku 2009, s tím, že Komise mohla rozhodnout o případném prodloužení režimu jednotné platby na plochu. Na přelomu listopadu a prosince roku 2006 se podařilo zástupcům ČR, zbylým státům Visegrádské skupiny a pobaltským zemím u EK vyjednat výjimku a prodloužit systém jednotné platby na plochu až do roku 2010. Původním záměrem států bylo tento systém prodloužit až do roku 2013, kdy všechny státy dosáhnou 100 % přímých plateb z evropského rozpočtu, ale tuto možnost Rada a Komise prozatím rezolutně odmítají. 36


s. 47

33

Decoupling tedy představuje nastavení takového režimu podpory sektoru, který v prvé řadě zajišťuje údržbu krajiny před samotnou podporou produkce potravin. Podstata této myšlenky oddělení plateb vznikla díky stále sílícímu tlaku WTO na EU, aby sjednotila podmínky pro podnikání s podmínkami podnikání v ostatních zemí. Země Unie mohly zavést decoupling již počínaje rokem 2005, nejpozději však od roku 2007 za těchto podmínek: - členský stát si mohl ponechat 25 % z přímé platby na plodiny na orné půdě ( v případě tvrdé pšenice je to 40 %) vázané na produkci; - v odvětví chovu ovcí si mohl členský stát ponechat 50 % přímých plateb vázaných na produkci, včetně plateb na oblasti příznivých oblastí (LFA); - v odvětví chovu jatečního skotu měl členský stát možnost jedné z těchto voleb: ponechat si 100% prémií na krávy bez tržní produkce mléka a 40 % porážkových prémií (všechny ostatní prémie se stanou součástí jednotné platby) nebo si ponechat 100 % prémií na krávy bez tržní produkce mléka (všechny ostatní prémie se stanou součástí jednotné platby), po případně si ponechat 75 % ze zvláštních prémií na býky a voly (zbylých 25 % těchto prémií a všechny ostatní prémie v tomto sektoru se stanou součástí jednotné platby)37.

Další novinkou, kterou reforma zavedla je cross compliance neboli respektování standardů na úrovni farmy. Cross comliance tvoří soubor osmnácti norem, které se týkají správného zacházení se zvířaty, životního prostředí, nezávadnosti potravin a rostlinolékařství. O cross compliance je již zmínka v Agendě 2000, kde byly tyto předpisy nastíněny jako politický koncept. Zemědělec, který chce čerpat přímé platby, musí dodržovat podmínky cross compliance. Pokud podmínky nedodržuje, je penalizován pokutou ve formě zkrácení přímých plateb v rozmezí 10 – 100 % podle závažnosti svého prohřešku. Plná realizace systému nastala již tento rok, kdy přestala platit vyjednaná přechodná období. Pod pojmem cross compliance se skrývají tři vzájemně propojené nástroje38. - Red ticket - Orange ticket 37

Transformace národní dotační politiky ČR v zemědělství do systému podpor EU: Olomouc, Agrární komora,

2006. s. 6 38

IREAS, o.p.s.. Cross compliance a jeho pozice v systému Společné zemědělské politiky EU [online].

c. 2005. [2009-29-1].Dostupné z www:

34

- Green ticket39

Red ticket je přístup, při kterém má zemědělec minimální možnost volby a je nutné, aby striktně dodržoval stanovaná ekologická pravidla, což je podmínka pro poskytnutí dotace. Orange ticket je založen na vytváření přímých vazeb mezi závaznými požadavky a dobrovolnými pobídkami za účelem dosažení maximálních ekologických přínosů. Farmáři je nařízeno vstoupit do jinak dobrovolného certifikačního schématu (v ČR např. BIO výrobky), který sleduje konkrétní environmentální cíle, aby se mohl stát příjemcem zemědělské dotace40. Posledním nástrojem je green ticket, který zahrnuje dobrovolné pobídky v rámci např. existujících agro-environmentálních programů. Myšlenka cross compliance nebyla špatná, ale bohužel její uvedení do praxe odhalilo nedostatky. Hlavní zápor lze spatřit v provázání cross compliance s přímou platbou. Ne každý zemědělec pobírá přímé platby a v tu chvíli logicky nemusí dodržovat ani standardy cross compliance. Dalším problémem je monitoring farem. Farmy, které chtěly pobírat přímé platby, bylo nutné kontrolovat, tak aby bylo opravdu zaručeno potrestání zemědělců, kteří nedodržovali pravidla. Tento systém je velmi nepraktický a také nákladný a lze konstatovat, že to co bylo ušetřeno na přímých platbách, bylo vydáno na administrativní zajištění cross compliance. Modulace znamená přesun určité části z přímých plateb na opatření, která souvisí s rozvojem venkova, jedná se tedy o transfer finančních prostředků mezi prvním a druhým pilířem. Reforma zavedla modulaci podle velikosti farem. Zemědělcům, kterým byly poskytnuty roční přímé platby vyšší než 5 tisíc euro, museli z těchto plateb poskytnout určitou část na rozvoj venkova - v roce 2005 to byl odvod ve výši 3 %, následují rok 4 % a v období 2007 – 2013 je to 5 %41. Farmám, kterým bylo za rok vyplaceno méně, než 5 tisíc euro byly od snižování plateb určitým procentem osvobozeny. Do roku 2007 bylo členským státům umožněno přesouvat prostředky z přímých plateb na základě dobrovolné modulace. Modulace se nevztahuje na nové členské státy do té doby, dokud se jim nevyrovnají přímé platby 39

Pro tyto nástroje neexistuje adekvátní český akvivalent

40

IREAS, o.p.s.. Cross compliance a jeho pozice v systému Společné zemědělské politiky EU [online].

c. 2005. [2009-29-1].Dostupné z www:

41

Transformace národní dotační politiky ČR v zemědělství do systému podpor EU: Olomouc, Agrární komora,

2006. s. 5

35

se starými členskými státy, tedy až do roku 2013. Po přistoupení deseti členských států v roce 2004 tvořil podíl starých členských zemí na prostředcích, které jsou poskytovány z druhého pilíře pouze 54 %. Zbývající finance byly rozděleny mezi nově přistoupivší země. Zemědělský poradenský systém okrajově souvisí se zavedením cross compliance. Členské státy musely tento systém zavést tak, aby mohl být zemědělci využíván od roku 2007. V roce 2010 Rada rozhodne, zda bude zapojení do tohoto systému povinné. Poradenský systém poskytuje odbornou pomoc v oblasti správy půdy, řízení zemědělských podniků, při plnění základních požadavků a dobrých zemědělských podmínek. Prozatím jsou v dobrovolném systému zapojení upřednostňováni zemědělci, kteří dostávají ročně více než 15 tisíc euro na přímých platbách. Součástí reformy bylo také zavedení nových opatření v rámci rozvoje venkova, v prvé řadě došlo ke zvýšení finančních prostředků. Zemědělci, kteří dodržovali již výše zmiňované normy, měli nárok na paušální podpory. V rámci rozvoje venkova je především podporována kvalita potravin, dobré zacházení s hospodářskými zvířaty, nové technologie pro zpracování potravin, kvalita potravin, ale také mladí zemědělci či malí zpracovatelé. Původní návrh reformy obsahoval pravidla a rozdílná procenta snížení plateb na podniky, kterým jsou poskytovány platby v kategorii 5 – 50 tisíc eur a v kategorii nad 50 tisíc euro. Po jednáních se nakonec rozhodlo, že se vytvoří zvláštní finanční mechanismus, který se zavedl v roce 2007. Zajišťuje, aby nebyly překročeny limity financí, které jsou vyčleněny na zemědělskou politiku. Plná degresivita byla uplatňována u farem s platbami nad 50 tisíc euro. U farem s platbami do 50 tisíc euro se uplatňovaly redukce s poloviční intenzitou. Farmy s platbami do 5 tisíc euro byly z tohoto opatření vyjmuty. Finanční disciplína je prozatím aplikována pouze u starých členských států, na nově přistoupivší se nevztahuje. Zásadní změnu prodělalo také tzv. vyjmutí půdy z produkce. V minulosti byl tento princip nastaven tak, že každoročně muselo být z produkce vyjmuto určité procento půdy. Podle Fischlerovy reformy probíhala vyjmutí z produkce na základě rotace. Což znamenalo, že na této půdě se nesměly pěstovat plodiny pro obživu lidí, ale jiné ano. V praxi tedy musel zemědělec povinně uložit 10 % orné půdy do klidu po dobu deseti let. Od tohoto opatření byly osvobozeny farmy, které měly výměru do 20ha a rovněž ekologičtí zemědělci. Také byla schválena prémie na plodiny, které se pěstují pro energetické účely. Tyto plodiny se ovšem nesměly pěstovat na půdě, která byla uvedena do klidu.

36

6.6

WTO a zemědělství

V souvislosti s reformami je nutné zmínit také výsledky ministerské konference v Ženevě. V listopadu 2001 bylo zahájeno nové kolo mnohostranných jednání tzv. Rozvojové kolo v Dohá. V souladu se schválenou „Deklaraci z Dohá“ bylo na programu kola dvacet jedna témat, která se měla projednávat. Samotná jednání se ukázala jako dosti komplikovaná a znovu se zde objevoval trend, který provázel i předchozí kola, odsunovat schválené termíny. Podle původního plánu měla jednání být ukončena o čtyři roky později na ministerské konferenci v Hongkongu. Konferenci v Hongkongu ovšem nelze označit jako nepodařenou, protože v závěru všichni zúčastnění potvrdili a podpořili pokračování kola. Výsledky hongkongské konference lze shrnout do několika bodů: - Předběžně bylo dohodnuto zrušení vývozních subvencí v oblasti zemědělství do roku 2013 - Zvýšení pomoci rozvojovým zemím zrušením cel a kvót na dovoz z nejchudších rozvojových zemí ze strany pokročilých rozvojových zemí a vyspělých států - Brzké uzavření jednání o snižování cel u nezemědělských výrobků a sladění s výsledky jednání v oblasti zemědělství

V červenci 2008 zorganizoval generální tajemník WTO mimořádnou ministerskou konferenci v Ženevě s cílem oživení rozhovorů a případného uzavření kola z Dohá. Účastníky konference byli kromě politické reprezentace také nejvýznamnější světoví hráči a další neformální negociační seskupení. Tento riskantní pokus o dosáhnutí shody na politické úrovni u rozporů, které se po dlouhou dobu nedařilo vyřešit na úrovni expertní, se nakonec bohužel nezdařil ani nyní. Hlavním úskalím jednání se opět stala liberalizace zemědělství, do které se nechce jak rozvojovým zemím, tak ani vyspělým státům. Ukončení kola v roce 2008 předpokládalo, že dojde během jednání k dohodě o technických postupech pro stanovení zásad, na základě kterých dojde k redukci tarifních i netarifních překážek obchodu v oblasti zemědělství a přístupu na trh v nezemědělských výrobcích42. V rámci jednání se dosáhlo konsensu u o osmnácti z dvaceti sporných bodů.

42

Asociace pro mezinárodní otázky. Liberalizace zemědělství [online]. c. 2008. [2009-09-2].Dostupné z www:

37

Neúspěšné uzavření kola dle pozorovatelů škodí všem účastníků jednání, ale také všem členům WTO. Rozvojové kolo z Dohá mělo napomoci mnohostranné liberalizaci mezinárodního obchodu a pomoci k výraznému hospodářskému růstu chudým rozvojovým zemím. Další naděje na uzavření Katarského kola svitla ke konci roku 2008, kdy se ve Washingtonu setkali představitelé G2043 a vyjádřili názor, že i nadále by chtěli pokračovat v liberalizaci mezinárodního obchodu nevyjímaje obchod se zemědělskými produkty.

6.7

Health check neboli zdravotní kontrola SZP

Zdravotní kontrola zemědělské politiky měla za úkol posoudit funkčnost změn, které byly zavedeny v roce 2003. Poslední reforma SZP je výsledkem velkého kompromisu a nepodařilo se zcela naplnit její původní ambiciózní cíle. Do její závěrečné podoby bylo implementováno několik tzv. doložek přezkumu, které v budoucnu umožňovaly provést další úpravy. Health check nelze označit za reformu, ale spíše jako snahu posunout a dále rozvinout reformu z roku 2003 tak, aby se lépe mohla přizpůsobit současným podmínkám. V listopadu roku 2007 vydala Komise Sdělení Radě a Parlamentu, které se týkalo přípravy na prověrku SZP. Poté následovaly veřejné konzultace, kterých se účastnily převážně zemědělské a environmentální subjekty44. Po skončení konzultací vydala EK v květnu roku 2008 legislativní návrh. Prověrka se dotýká oblasti přímých plateb, intervenčních mechanismů a také rozvoje venkova. Cílem EU je učinit přímé platby mnohem jednodušší a funkčnější, dále se chce lépe vypořádávat se změnami klimatu, biodiverzitou, biopalivy, ale také chce evropské zemědělce lépe připravit na využívání nových tržních příležitostí v globalizovaném světě, což je spojeno s globálním nárůstem poptávky po potravinách a zvýšením cen u většiny zemědělských produktů během posledních dvou let.

Jaké konkrétní změny v rámci zemědělské politiky prověrka funkčnosti zemědělské politiky přinesla? - Postupné rušení mléčných kvót – mléčné kvóty budou ukončeny v roce 2015. Opatření, která byla přijata, umožní zemědělcům plynulý přechod do období, kdy již 43

Skupina G20 je tvořena 19 ekonomicky nejsilnějšími státy světa a EU, skupina vznikla v roce 2000. Členy G20

jsou: Argentina, Austrálie, Brazílie, Čína, Francie, Indie, Indonésie, Itálie, Japonsko, Jihoafrická republika, Jižní Korea, Kanada, Mexiko, Německo, Rusko, Saudská Arábie, Turecko, Velká Británie, USA a EU. 44

ASZ. Společná zemědělská politika a její budoucnost [online]. c. 2008. [2008-30-12].Dostupné z www:

38

nebudou platit. To bude zajištěno postupným navyšováním kvót o 1 % od roku 2009 do roku 2014, tj. celkově na 5 %. Výjimku dostala udělenou Itálie, která může od roku 2009 využívat rovnou 5 % navýšení. Pokud zemědělci v letech 2009 – 2011 překročí mléčné kvóty o více než 6 %, budou sankciováni pokutou, která bude o 50 % vyšší než běžná sankce. - Oddělení plateb od produkce – reforma z roku 2003 oddělila přímou podporu zemědělců od produkce, což v praxi znamenalo, že platby nebyly spojeny s konkrétními zemědělskými komoditami. Přesto se některé státy rozhodly ponechat si vázané platby na produkci. Toto vše ruší health check, výjimku bude tvořit prémie na krávy bez tržní produkce mléka a prémie na kozí a skopové maso. U těchto kategorií mohou státy zachovat podporu, která je vázána na produkci. - Pomoc sektorům se specifickými problémy (článek 68) – nyní si mohou státy v závislosti na odvětví ponechat až 10 % národních rozpočtových stropů na přímé platby např. pro podporu environmentálních opatření, nebo na zlepšování kvality či marketing v daném odvětví. Opatření, která se přijala v rámci health check umožní větší volnost ve využívání finančních prostředků, které bude nyní možné využít i v jiném odvětví, např. pro zemědělce produkující mléko, hovězí, kozí nebo skopové maso a rýži v znevýhodněných oblastech. - Prodloužení SAPS – státy, které aplikují SAPS budou moci tento režim využívat až do roku 2013. - Doplňkové platby – navýší se celkové množství podpor o 90 miliónů euro pro země, které přistoupily k EU v roce 2004 a 2007, což jim umožní snadněji využívat článku 68 do doby, než přejdou na SPS. - Použití nečerpaných finančních prostředků - státy, které aplikují systém SAPS, budou moci využít nevyčerpané finanční prostředky z tzv. národní obálky na opatření, která patří pod čl. 68 nebo je přesunout do fondů na podporu rozvoje venkova. - Přesun financí z 1. pilíře do 2. pilíře - v současnosti se všem zemědělcům získávajícím přímou podporu převyšující 5 tisíc euro snižují platby o 5 % s tím, že se tyto finanční prostředky přesouvají do rozpočtu 2. pilíře. Do roku 2012 se tato částka zvýší na 10 %. U plateb převyšujících 300 tisíc euro ročně se krácení zvýší o další 4 %, tzn. na 14 %. Takto získané finanční prostředky mohou členské státy využít k posílení programů v oblasti změny klimatu, obnovitelné energie, hospodaření s vodními zdroji, biologické rozmanitosti a inovací, která je s těmito 39

oblastmi spojena, a na doplňková opatření v odvětví mléka a mléčných výrobků. Takto převedené finanční prostředky bude EU spolufinancovat ze 75 % a v konvergenčních regionech s nižším průměrem HDP, z 90 %45. - Pomoc mladým zemědělcům – investiční podpora mladým zemědělcům v rámci programů rozvoje venkova byla z 55 tisíc euro navýšena na 77 tisíc euro. - Zrušení set aside – prověrka funkčnosti SZP zrušila povinnost ukládat 10 % orné půdy do klidu - Cross compliance - podmíněnost bude zjednodušena odstraněním norem, které nejsou pro odpovědnost zemědělců relevantní a ani s ní nejsou spojeny. Budou doplněny nové požadavky na zachování environmentálních výhod vynětí půdy z produkce a na lepší hospodaření s vodními zdroji46. - Intervenční mechanismy - opatření pro zajištění nabídky na trhu by neměla snižovat schopnost zemědělců rychle reagovat na tržní signály. Intervenční cena bude zrušena u vepřového masa. U pšenice budou intervenční nákupy možné během intervenčního období za cenu 101 euro za tunu až do výše 3 milionů tun, u másla je limit nastaven na 30 tisíc tun a u odstředěného mléka na 109 tisíc tun. Po překročení těchto limitů budou intervenční nákupy také možné, ale pouze formou nabídkového řízení. - Ostatní opatření – v roce 2012 bude několik menších režimů podpory odděleno od produkce a převedeno do režimu jednotné platby a bude zrušena prémie na energetické plodiny.

Na reálné hodnocení dopadů prověrky zemědělské politiky bude potřeba více času, ale již teď je možné definovat určité slabiny a klady. Stejně tak jako i reformy předcházející nevybočuje z řady ani prověrka funkčnosti zemědělské politiky a v mnoha bodech na ně plynule navazuje. Priority zainteresovaných aktérů jsou velmi podobné jako v uplynulých 45

Press releases, Europa. Zemědělství: kontrola stavu SZP pomůže zemědělcům čelit novým výzvám [online].

c. 2008. [2009-10-1]. Dostupné z www:

46

Press releases, Europa. Zemědělství: kontrola stavu SZP pomůže zemědělcům čelit novým výzvám [online].

c. 2008. [2009-10-1]. Dostupné z www:

40

letech, avšak jejich nátlak není již tak intenzivní. Opatření, která byla přijata, sice modernizují a zjednodušují a usměrňují SZP, odstraňují omezování zemědělců, pomáhají jim lépe reagovat na tržní signály a čelit novým výzvám, byla schválena nadpolovičními hlasy ministrů. ČR pro konečnou verzi dohody nehlasovala, jelikož dle prohlášení českých zástupců se jim nepodařilo prosadit všechny zásadní požadavky. Jak je již výše zmíněno, reforma prosadila každoroční navyšování mléčných kvót až po jejich zrušení. Z obecného pohledu by jejich postupným snižováním docházelo k posílení produkce, snižovala by se cena a naopak zvyšovala konkurenceschopnost odvětví. Nicméně pokles cen může vést k poklesu stavu dojnic a také k radikálnímu snížení jejich chovatelů. Podle Generálního ředitelství pro zemědělství a rozvoj venkova by to znamenalo snížení ceny mléka v období 2010 – 2015 v členských státech EU o 3,6 – 9,8 %, v ČR o 3,7 – 10 %. V ČR by se tento fakt promítl v propadu cen mléka hluboko pod své náklady. Bohužel ani tomuto odvětví se nevyhnuly udělené výjimky jako v případě Itálie nebo např. Německa, kterému bylo umožněno vytvořit tzv. záchranný mléčný fond, tyto výhody budou ohrožovat konkurenceschopnost našich zemědělců. V rámci Health check byl také zamítnut požadavek nových členských států na zmírnění či úplné odstranění rozdílů vůči původním členským státům, které vyplývají ze smluv o přistoupení k EU. Pokud porovnáme, přímé platby na hektar zemědělské půdy v ČR např. se sousedním Rakouskem zjistíme že, dosahují zhruba polovičních hodnot. Tento rozdíl bude markantní i po dorovnání přímých plateb v roce 2013. EU tento fakt vyřešila přislíbením 90 milionů eur, které by tento rozdíl měly částečně vykompenzovat. Modulaci podporují především nové členské státy a také ty nejmenší. Zde je procento malých farem podstatně vyšší než ve starých členských státech a tím pádem se na ně modulace nevztahuje. Tyto farmy převažují např. v jižních státech, ale také v sousedním Polsku. Naopak země, kde převažují větší a středně velké farmy, sem lze zařadit i naši republiku (průměrná velikost farmy se v ČR pohybuje okolo 83ha), nesouhlasí s postupným navyšováním přesunu finančních prostředků z prvního do druhého pilíře. Modulace byla příslibem do budoucna. I když někteří odpůrci tento systém přirovnávají k znárodňování zemědělství díky nutnosti spolufinancování jednotlivých projektů ze strany státu. Přesunem financí z prvního do druhého pilíře se sice dosáhlo zvýšení zájmu o rozvoj venkova, avšak neobešlo se to bez vedlejších dopadů. Naopak zastánci zemědělské politiky vidí v modulaci nástroj, který umožňuje neprodleně reagovat a přesouvat finance do oblastí, kde jich bude v dané chvíli nejvíce třeba.

41

Na reálné hodnocení dopadů prověrky zemědělské politiky bude potřeba více času, ale již teď je možné pozorovat rozdíly mezi starými členskými státy a novými. Nelze se plně zbavit pocitu, že prověrka funkčnosti zdraví pomohla hlavně starým zemím v udržení svých pozic. V tomto kontextu trochu paradoxně vyzní název zemědělské politiky, protože společná opravdu není, kdyby tomu tak bylo, neprohlubovala by i tak znatelné rozdíly, ale snažila by se je naopak potlačit. Health check tedy opět nepřináší žádné převratné novinky nebo změny, ale můžeme říci, že především díky přesunu finančních prostředků mezi pilíři SZP pokračuje v pozvolném přetváření politiky, která ohrožovala stabilitu trhu k politice, která je otevřenější a snaží se cíleně podporovat zemědělce i regiony.

42

7.

Zemědělský sektor ČR

Předchozí kapitola popisovala jednotlivé reformy zemědělské politiky. Tato kapitola bude zaměřena na vývoj zemědělství v ČR. Naše zemědělství prošlo různými vývojovými etapami – od direktivně řízeného socialistického zemědělství, přes období transformace, přípravu na vstup do Unie až po samotný vstup a přijmutí SZP. Další podkapitoly se budou jednotlivým etapám věnovat podrobněji.

7.1

Charakteristika zemědělského sektoru

Pro české zemědělství je typické pěstování všech plodin, které jsou charakteristické pro tuto zeměpisnou a klimatickou polohu. Jsou to všechny hlavní druhy obilovin, brambory, cukrová řepa, chmel, zelenina a ovoce. V oblasti živočišné výroby jde především o chov skotu, drůbeže a prasat. V ČR byla a je silně zakořeněna tradice zemědělského školství a šlechtitelství. Podle posledních aktuálních údajů z roku 200747, které uveřejnil statistický úřad48 ke konci minulého roku, byla celková rozloha půdního fondu 4 249 tisíc hektarů, což představuje 53,9 % z celkové rozlohy ČR. V zemědělství hospodařilo bezmála 51 tisíc podniků, fyzických osob bylo evidováno 36 455, právnických osob bylo 2 941. Fyzické osoby obhospodařovali z celkové rozlohy 1034 tisíc hektarů a právnické osoby 2 483 tisíc hektarů. Z toho je jasně vidět, že v ČR převládá tzv. duální struktura farem. I přes fakt, že po pádu komunismu, se v prvé řadě obnovovala vlastnická práva k půdě a dalšímu zemědělskému majetku, který se cestou privatizace a restituce navracel původním majitelům, nevznikl v ČR tradiční model rodinných farem tak, jako je tomu např. v sousedním Polsku. Zemědělství ČR je v kompetenci Ministerstva zemědělství (dále jen MZe) a zemědělská politika zahrnuje nejen oblast zemědělské a potravinářské výroby, ale také vodní hospodářství a lesnictví. Vývoj zemědělské politiky ČR můžeme rozčlenit do dvou významných etap a to na před vstupem do EU, tzv. období revitalizace a období tzv. adaptace, tedy etapy po přistoupení.

47

Údaje za rok 2008 budou zpracovány v druhé polovině roku 2009

48

Český statistický úřad. Životní prostředí, zemědělství [online]. c. 2008. [2009-09-2].Dostupné z www:

43

7.2

Zemědělský sektor v období transformace

Kolektivizace způsobila v zemědělství změny, které měly dalekosáhlé důsledky. Na počátku 90. let minulého století převládal názor, že socialistické zemědělství napáchalo velké škody a ty je třeba napravit. Hlavním cílem bylo vytvořit trvale udržitelné zemědělství v podmínkách postupné liberalizace agrárního trhu. Během 90. let procházelo zemědělství fází hospodářského úpadku. Základním ukazatelem, který vypovídá o rozměru našeho zemědělství je hrubá zemědělská produkce ve stálých cenách (dále HZP). Pro toto období je typický prudký pokles HZP – viz tabulka č. 7-1. Dále se také prohlubovala zadluženost zemědělských podniků, která v průběhu 90. let vyšplhala k 30 miliardám korun. Příčinu lze hledat v přerodu z centrálně plánovaného hospodářství na tržní. Podíl na této situaci také měla svým způsobem nízká státní podpora sektoru. Tabulka 7-1 Vývoj hrubé zemědělské produkce ve stálých cenách v tis. Kč Rok

1989

1993

1994

1995

1996

1997

2000

2003

HZP

108 633

83 059

78 090

82 031

80 916

76 118

74 269,2

67 226,9

44 694

37 387

34 679

35 694

36 438

35 370

33 699,8

28 124,4

63 939

45 672

43 411

46 337

44 478

40 748

40 569,4

39 102,5

Rostlinná produkce Živočišná produkce

Pramen: Zelené zprávy 1997, 2001, 2003, vlastní úprava

V počátcích transformace zemědělského sektoru převládal značně liberální pohled, odmítaly se jakékoliv přímé zásahy do ekonomiky nebo vytvoření jakékoliv ucelené agrární koncepce, podpora a ochrana odvětví byla velmi malá, větší důraz byl kladen na zájmy spotřebitele než na výrobce. Československo, respektive ČR, vycházela z toho, že model zemědělské politiky by neměl kopírovat SZP EU, jejíž model je naopak velmi protekcionistický. ČR hledala zlatou střední cestu, bylo nutné provést strukturální změny, ale tak aby nezlikvidoval zemědělské výrobce. Typické tendence, které byly v transformačním období tradiční, byl úbytek zaměstnanců a prohlubující se mzdová disparita mezi zemědělským sektorem a ostatními sektory národního hospodářství (dále NH). Snížil se také počet pracovníků v zemědělském sektoru. Podíl odvětví zemědělství na celkové zaměstnanosti v civilním sektoru se v období 1989 - 2001 44

snížil z 10,3 % na 3,7 %. České zemědělství se v tomto ukazateli přiblížilo situaci v zemích EU49. V roce 1989 pracovalo v zemědělství půl milionů lidí, v roce 1996 se tento počet snížil o více než 300 tisíc pracovníků. V roce 1997 se ve srovnání s předchozím rokem výrazněji projevil trend snižování zaměstnanosti. V zemědělství pracovalo přibližně 201 tisíc pracovníků. Pokud tento údaj porovnáme s rokem 1996, zjistíme, že zde došlo k úbytku o 7,7 % a oproti roku 1995 o 2 %. V roce 2001 pracovalo v agrárním sektoru méně než 160 tisíc lidí a tento klesající trend se projevuje i nadále. Největší úbytek pracovních sil byl mezi roky 1991 – 1992. V roce 2003 pracovalo v zemědělství pouze 148 tisíc pracovníků, viz graf č. 7-1, tabulka č. 15-3 v příloze.

Graf 7-1 Vývoj počtu pracovníků v zemědělství v období 1989 – 2003 v tisících

Počet pracovníků v tis.

600000 500000 400000 300000 200000 100000 0 1898

1993

1995

1997

1999

2001

2003

Rok Počet pracovníků

Pramen: Zelené zprávy 1997, 2001, 2003 a Zemědělství 2001, 2003, 2005, 2007, vlastní úprava

Snížení počtu pracovníků sice zvýšilo růst produktivity práce, mzda však v tomto odvětví začala výrazně oproti jiným sektorům zaostávat pod dlouhodobým průměrem. Např. v roce 1999, dosahovala průměrná mzda v NH 12 658 Kč, naopak v zemědělství průměrná mzda dosáhla pouze 9 405 Kč. Rozdíl mezi průměrnou mzdou v zemědělství a NH byl větší než 3 000 Kč. Nepříznivý vývoj mezd v zemědělství má za následek pokles atraktivity zaměstnání v zemědělství. Reálná mzda nadále setrvávala na úrovni necelých tří čtvrtin hladiny roku 1989. V roce 2003 činila průměrná mzda v NH 16 917 Kč, oproti tomu průměrná mzda zemědělce se pohybovala jen kolem 12 000 Kč. 49

Strukturální fondy. Zaměstnanost [online]. c. 2003 - 2007. [2009-29-1].Dostupné z www:

45

Vývoj nominálních mezd spolu s pohybem spotřebitelských cen se ve sledovaném období promítl do vývoje reálných mezd. Zemědělství zaznamenalo vyšší nárůst reálných mezd než průmysl a národní hospodářství celkem. Zlepšení situace v oblasti reálných mezd v zemědělském rezortu v roce 2001 znamenalo sice určitý pozitivní posun z hlediska postupného vyrovnávání schodku vzniklého v průběhu reformního období, nadále se však reálné mzdy pohybují na úrovni kolem 80 % roku 198950. Vývoj mezd v zemědělském sektoru popisuje tabulka č. 15-4. Naopak obchod se zemědělskými produkty se dlouhodobě v této etapě zvyšoval. I když celosvětový význam agrárního zboží v mezinárodním obchodě (dále jen AZO) klesá, což se projevuje poklesem podílu importu tak i exportu veškerého obchodovaného zboží. Tato charakteristika je typická pro vyspělé země, naopak u rozvojových zemí je tento trend opačný. V počáteční fázi reformy v letech 1989-1992 byl vývoj AZO výrazně ovlivněn šokovou liberalizací a nápravou domácích cen. Při poklesu domácí poptávky po potravinách to vedlo k značným přebytkům zemědělské produkce, které byly vyváženy s využitím subvencí. Objem AZO byl ovlivněn také rozdělením Československa, tj. převedením transferů zboží mezi českými a slovenskými regiony do obchodních vztahů. V roce 1997 se pasivní saldo zahraničního agrárního obchodu snížilo proti předchozímu roku o 6,4 %., vzrostl i vývoz o 17,7 %, dovoz měl také rostoucí tendenci. Oproti období 1995 – 1996 došlo v roce 1997 k jeho meziročnímu zvýšení převážně díky rozvoji vývozu. V roce 1997, po realizaci „nouzových“ opatření vlády, se záporná bilance AZO mírně snižovala. Obrat českého agrárního obchodu se dlouhodobě dynamicky zvyšoval. V roce 2001 byl v porovnání s průměrem let 1996 – 2000 o 15,2 % vyšší. Navzdory tomu, že dlouhodobé tendence vztahu importu a exportu byly příznivé a dynamika růstu exportu byla vyšší než importu, proporce aktivního a pasivního AZO se v roce 2001 zhoršily. Hodnota vývozu v letech 2000 – 2001 klesla o 203 milionů Kč, zatímco hodnota exportu se o 3 195 milionů Kč zvýšila. Proti průměru období 1998 - 2002 se schodek bilance AZO v roce 2003 zvýšil o 23,5 %. Pozitivním rysem vývoje AZO ČR je dlouhodobý růst jeho obratu, přesto však stále nedosahoval srovnatelné úrovně se zeměmi EU, např. obrat Irska byl 3,3krát vyšší než ČR a Belgie dokonce 10krát vyšší. Vývoj AZO zaznamenává graf č. 7-2, tabulka č. 15-5 v příloze.

50

Strukturální fondy. Mzdy v zemědělství [online]. c. 2003 - 2007. [2009-29-1].Dostupné z www:

46

Graf 7-2 Vývoj agrárního zahraničního obchodu v mil. Kč

Podíl AZO v mil. Kč

100% 80% 60% 40% 20% 0% -20% -40% 1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

Rok Vývoz

Dovoz

Saldo

Pramen: Zelené zprávy 1997, 2001, vlastní úprava

Mezi hlavní trhy, se kterými ČR obchodovala, patřila EU, sousední země a příznivě se také vyvíjel agrární obchod s rozvojovými zeměmi. Mezi dominantní produkty českého exportu patřily olejniny, mléko a mléčné výrobky, lihoviny a nápoje. Dále se vyváželo maso, cukr a cukrovinky. Mezi hlavní dovážené výrobky patřily ovoce, ořechy, zelenina, obilí nebo například krmiva či různé potravinové přípravky. Nejvýrazněji se transformace v této etapě dotkla změny podnikatelské struktury v zemědělském sektoru. Do roku 1989 převažovala jednotná zemědělská družstva (JZD) a státní

statky

byly

postupně

nahrazeny

individuálně

hospodařícími

zemědělci,

transformovanými družstvy a společnostmi s ručením omezeným či akciovými společnostmi. Podnikatelskou strukturu zachycuje tabulka č. 15-6 v příloze. Ukazatel PSE (Producer Support Estimates) neboli odhad produkčních podpor je jedním z ukazatelů pro posuzování podpor a trendů změn v agrární politice. Před rokem 1989 byla tato hodnota vyšší v Československu než v rámci evropského Společenství. Liberální přístup v období transformace vedl k tomu, že ukazatel produkčních podpor se začal snižovat; nejnižší hodnoty dosáhl v roce 1997, kdy dosahoval pouze 6 % - viz tabulka č. 7-2. Byl čtyřikrát menší než v EU, třikrát menší než v Polsku a dvakrát nižší oproti Slovenské

47

republice51. V 90. letech se větší důraz kladl na rozvoj konkurenceschopnosti našich zemědělců v tržních podmínkách než na podporu produkce.

Tabulka 7-2 Vývoj ukazatele PSE ve vybraných zemích v % Rok

1989

1991

1993

1995

1997

1999

2001

2003

ČR

52

47

25

11

6

23

23

29

EU

31

41

39

38

34

40

34

35

SR

47

32

30

12

14

26

16

25

Polsko

8

7

17

16

19

27

15

8

Pramen: OECD. Producer and Consumer Support Estimate OECD Database 1986-2007, vlastní úprava

K obratu v chápání a přístupům k zemědělské politice dochází až v roce 1997, kdy se k moci v ČR dostaly sociálně demokratické vlády. O rok později byl vydán zákon 252/1997 Sb., o zemědělství. I přes fakt, že zapojení státu v agrárním sektoru bylo menší než v EU a podpory producentů v ČR byly nižší, než v členských státech neznamená to, že by zde neexistovaly instituce, které by podporovaly zemědělské činnosti. V roce 1992 vznikl Státní fond tržní regulace (SFTR), který prováděl intervenční nákupy a také subvencované vývozy. Zemědělskými orgány byly garantovány minimální administrativní ceny pro výkup a sazby pro vývozní subvence. Na rozdíl od SZP tyto zásahy méně reflektovaly tržní situaci a pokrývaly menší okruh výrobků52, především se zaměřovaly na mléko, mléčné výrobky a pšenici. V roce 2000 byl tento fond přeměněn na Státní zemědělský a intervenční fond (SZIF). Dalším nástrojem, který vznikl v roce 1993, byl Podpůrný garanční rolnický a lesnický fond (PGRLF). Fond poskytuje záruky na zemědělské a lesnické úvěry a dotuje splácené úroky z těchto úvěrů. Fond pracoval nejintenzivněji v letech 1996 – 1998, kdy byla i dotace ze státního rozpočtu největší. V této době se podařilo díky fondu z velké části zmodernizovat zemědělskou techniku.

51

OECD. Producer and Consumer Support Estimate OECD Database 1986-2007 [online]. c. 2009 [2009-2-2].

Dostupné z www: 52

NEUMANN, P. Společná zemědělská politika EU: vznik, vývoj a reformy, mezinárodní komparace: Praha,

nakladatelství VŠE, 2004, s. 52, ISBN 80-245-0814-1

48

7.3

Příprava na vstup do EU a předvstupní pomoc

Od roku 2000 se agrární politika řídila dle „Koncepce agrární politiky na období před vstupem do EU“, cílem tohoto dokumentu bylo co nejrychleji přizpůsobit zemědělskou politiku ČR zemědělské politice EU. Koncepce poukazovala na problémy a nedostatky českého zemědělství, které ještě nebyly plně odstraněny. Jednalo se především o existenční ohrožení

zemědělských

podniků

či

devastaci

půdy

a

krajiny

nebo

pokles

konkurenceschopnosti zemědělského sektoru ČR53.

7.3.1 Program SAPARD ČR se musela při svém vstupu podřídit normám EU tak, aby se při svém vstupu byla schopna plně aplikovat legislativu EU. Pro zemědělství a rozvoj venkova byl zřízen speciální předvstupní fond SAPARD (Special Accesion Programme for Agriculture and Rural Development). Program byl schválen na summitu v Berlíně a oficiálně začal v ČR fungovat o rok později. Cílem předvstupního programu bylo pomoci kandidátským zemím s implementací práva, které se týkaly SZP, strukturálních změn a také rozvoji venkova. Program SAPARD se v ČR realizoval na základě „Plánu rozvoje zemědělství a venkova na období 2000 – 2006“. Tento Plán připravilo Ministerstvo pro místní rozvoj (dále MMR) ve spolupráci s MZe, výzkumnými ústavy, Českým statistickým úřadem (ČSÚ) a dalšími institucemi54 ho EK schválila v říjnu 2000.

SAPARD byl právně podložen nařízením Rady EU č. 1268/1999, která konkrétně definovala oblasti pomoci, jednalo se o: - Investice do zemědělského majetku - Inovace procesů a marketing produktů v zemědělství a rybolovu - Inovace institucionální struktury, postupů, kontroly kvality zemědělské výroby, veterinární péči, péči o rostlinný fond, péči o kvalitu zemědělských produktů a o ochranu spotřebitele - Rozvoj metod zemědělské produkce zaměřené na ochranu životního prostředí a venkovské krajiny 53

Koncepce agrární politiky ČR pro období před vstupem do EU, VÚZE, Praha 2000

54

SZIF. Přínos programu SAPARD pro ČR [online]. c. 2006 [2009-2-2]. Dostupné z www:

< http://www.szif.cz/irj/go/km/docs/apa_anon/cs/dokumenty_ke_stazeni/sapard/1160392614859.pdf>

49

- Rozvoj a diverzifikaci hospodářských aktivit v zemědělství cílem získávání alternativních zdrojů příjmů - Zavádění výpomoci v provozu a řízení zemědělských provozů - Zakládání uskupení producentů zemědělských produktů - Obnova a další rozvoj vesnic a ochrana či obnova venkovských tradic - Zlepšování a nová parcelace půdního fondu - Zakládání a aktualizace katastrálních registrů - Inovace celoživotního vzdělávání - Rozvoj a inovace venkovské infrastruktury - Provozování zemědělských vodních zdrojů - Lesnictví včetně zalesňování původně zemědělské půdy, investice do soukromých lesních hospodářství, zpracování dřeva a lesních produktů a s tím spojený marketing - Technická pomoc k uvedeným činnostem včetně studií přípravy programů, informačních kampaní a práce s veřejností55

Program SAPARD pomohl ČR překonat zásadním způsobem období příprav na vstup do EU. ČR využila tohoto předvstupního programu v plné míře a dokonce zajistila celkové čerpání finančních zdrojů nad rámec, které program stanovoval „Víceletá finanční dohoda“56. SAPARD byl vyhlášen v dubnu roku 2002. V tomto roce byl zahájen výběr žádostí a do dokonce roku 2003 přijal 3 000 žádostí. S žadateli o pomoc bylo uzavřeno 1 692 smluv na částku, která dosahovala 4,5 miliard korun. Vyplácení podpor z tohoto předvstupního programu bylo ukončeno v listopadu 2005, kdy byla celá částka 3,9 miliard korun na období 2000 – 2003 vyčerpána. Program realizovala Agentura SAPARD, která spolupracovala s MMR a byla součástí MZe a od ledna 2004 se stala součástí SZIF. SAPARD splnil výborně svoji roli, jelikož napomohl k zvýšení produktivity práce, racionalizaci výrobních postupů a také úspornějšímu zacházení s výrobními faktory. Pozitivně ovlivnil např. podmínky chovu hospodářských zvířat, zlepšil pracovní a hygienické podmínky na pracovištích, zlepšila se produktivita, apod. Kromě programu SAPARD lze uvést ještě jeden předvstupní program, který částečně

55

KÖNIG, P., LACINA, L. Rozpočet a politiky evropské Unie: Praha, H. C. Beck, 2004, s. 308 – 309, ISBN

80-7179-846-0 56

SZIF. Přínos programu SAPARD pro ČR [online]. c. 2006 [2009-2-2]. Dostupné z www:

50

napomáhal k harmonizaci zemědělství ČR se SZP EU. Byl to program PHARE57, z jeho fondů byla financována např. politika bezpečnosti potravin nebo zavedení Integrovaného administrativního a kontrolního systému. Po našem vstupu přestala předvstupní pomoc fungovat ve své původní podobě, ale byla převedena na strukturální a kohezní fondy. Program SAPARD byl zařazen pod EAGGF.

7.3.2 Operační program Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství Tento operační program (dále OP) byl součástí Národního rozvojového plánu ČR na období 2004 – 2006 a navazoval na předchozí Koncepci agrární politiky a vládou byl schválen v roce 2003. Pomoc v rámci tohoto programu byla zaměřena na podporu: - zemědělství, zpracování zemědělských produktů a na lesní hospodářství - rozvoje venkova, rybářství a na odborné vzdělávání - technickou pomoc

Cílem OP bylo zajištění větší konkurenceschopnosti zemědělství a také jeho lepší přizpůsobení na podmínky evropského trhu, snižování a odstraňování negativních dopadů zemědělské produkce na životní prostředí nebo také ochranu půdy před znečištěním ze zemědělských zdrojů.

7.4

Zemědělský sektor po vstupu do EU

Na summitu v Kodani v roce 2002 byly vymezeny konkrétní podmínky pro zemědělství po přistoupení ČR k EU, které se týkaly např. ochrany životního prostředí, welfare hospodářských zvířat, bezpečnosti potravin, ale též produkčních limitů a kvót nebo přímých plateb. Vstup ČR do EU a přijmutí SZP lze vnímat pozitivně, protože bezesporu přinesl do zemědělství více přímých podpor, než tomu bylo v období před vstupem, ale čeští zemědělci se také naopak musejí potýkat s vyšší konkurencí ze zbylých členských států. Přijetím SZP se české zemědělství začlenilo do systému, který je charakterizován výraznou dotační politikou, regulací agrárního trhu a tarifní i netarifní ochranou společného trhu EU.

57

Phare byl program EU, který vznikl v roce 1989 na podporu ekonomické restrukturalizace a politických změn v Polsku a Maďarsku. Postupně se rozšířil na všechny kandidátské země EU a od roku 2000 i na země východních Balkánu.

51

V této části diplomové práce budou zhodnoceny vybrané výsledky zemědělství ČR a také definovány dopady na naše zemědělství. První rok členství byl nadmíru úspěšný. Meziročně se zvýšila HZP, což bylo s největší pravděpodobností způsobeno výkyvem vnějších vlivů, v tomto případě nadúrodou. V dalších letech je vývoj víceméně konstantní. Pokud porovnáme údaje HZP před vstupem a po vstupu do EU je vidět, že od roku 1989 se HZP českého zemědělství neustále snižuje. Pokles trval i přes poměrně bouřlivé období transformace zemědělství kdy v roce 1995 dosahovala 82 miliard korun a klesá do současné doby, kdy se blíží 70 miliardám korun – viz tabulka č. 7-3. Tento trend vypovídá o hrubém nevyužívání produkčního potenciálu odvětví v situaci, kdy roste velmi dynamicky celosvětová poptávka po potravinách.

Tabulka 7-3 Vývoj hrubé zemědělské produkce ve stálých cenách v tis. Kč Rok

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

HZP

74 269,2

76 134

72 751,7

67 226,9

77 260,6

73 558,2

70 500,4

72 827,4

33 699,8

35 443,2

32 483

28 124,4

38 879,1

36 183,6

33 385

35 564,1

40 569,4

40 691,5

40 268,7

39 102,5

38 381,5

37 374,5

37 115,4

37 263,4

Rostlinná produkce Živočišná produkce

Pramen: Zemědělství 2001, 2003, 2005, 2007, vlastní úprava

Postavení odvětví v NH je nejčastěji charakterizováno podílem na tvorbě hrubého domácího produktu (HDP) a zaměstnanosti – viz tabulka č. 7-4. I přes fakt, že po vstupu do EU je naše zemědělství poměrně úspěšné, i nadále se snižuje jeho význam v NH. Od transformace zemědělství stále jeho podíl klesá a nejnižší hodnoty dosáhl v roce 2006. Nadále se snižuje i počet zaměstnanců v odvětví. Uvedený podíl zemědělství na HDP a na celkovém počtu pracovníků se přibližuje vyspělejším státům bývalé EU – 15.

Tabulka 7-4 Vývoj HDP a zaměstnanosti v zemědělském sektoru v % Rok

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

HDP

3,03

2,49

2,34

2,33

2,35

2,25

2,00

2,11

Zaměstnanost

4,02

3,76

3,78

3,64

3,46

3,16

3,05

2,87


52

Razantní pokles počtu zaměstnanců v zemědělském sektoru je spojen s restrukturalizací národního hospodářství (dále NH) a vznikem nových pracovních míst v jiných oborech, ale i s vysokou přezaměstnaností v zemědělství. Další příčiny je možné spatřovat v nezájmu mladých lidí pracovat v zemědělství, pro které je toto odvětví méně lukrativní nebo v náročné fyzické práci či méně výhodné pracovní době a v neposlední řadě také ve výši mzdy. Mzdy v zemědělství již dlouhodobě zaostávají za průměrnými mzdami v NH. Průměrná měsíční nominální mzda v zemědělství dosahovala v roce 2004 12 930 Kč a zaznamenala meziroční nárůst o 9,9 %. Průměrná nominální mzda v NH činila 18 035 Kč meziročně, vzrostla o 6,6 %, v průmyslu 17 490 Kč což představuje nárůst o 7,3 %. Relativní nárůst mezd byl tedy v zemědělství vyšší než v průmyslu i v NH celkem. Schodek v zemědělských mzdách vůči porovnávaným odvětvím se tak v absolutním vyjádření proti předchozímu roku prakticky nezměnil, činil 4 560 Kč vůči průmyslu a 5 105 Kč vůči NH celkem. Disparita mezd v zemědělství se proti roku 2003 poněkud zmírnila, vůči NH činila 71,7 % a vůči průmyslu 73,9 %. Ani rok 2006 neznamenal zásadní obrat. Průměrná měsíční nominální mzda v NH celkem již přesáhla hranici 20 tisíc Kč a dosáhla 20 211 Kč, v průmyslu 19 544 Kč a v zemědělství pak pouze 14 514 Kč. Relativní nárůst proti předchozímu roku činil v zemědělství 6,4 %, přičemž obdobného nárůstu mezd dosáhl jak průmysl - 6,6 %, tak i v NH celkem 6,2 %. Vzhledem k výrazně nižšímu průměru nominálních mezd v zemědělství to znamenalo další prohloubení jejich absolutního rozdílu jak vůči průmyslu o 5 030 Kč, tak i NH o 5 697 Kč. Vzhledem k meziročnímu relativnímu nárůstu nominálních mezd v zemědělství byly i hodnoty nárůstů reálných mezd značně vyrovnané. Pokud porovnáme odvětví zemědělství, průmyslu a NH je zřejmé, že po celou dobu sektor zemědělství značně zaostává. Postavení zemědělců nadále negativně podmiňuje nízká cena práce v odvětví, ale působí na ně i celková situace na zemědělském trhu práce a též nízká nabídka pracovních míst na venkově. Sektor zemědělství omezuje počty pracovních míst a nová prakticky nevytváří, přesto agrární nezaměstnanost klesá velmi pozvolna, což je do velké míry dáno skutečností, že z odvětví v posledních letech odcházejí zejména pracovníci důchodového věku. Zároveň se na agrárním trhu práce projevuje nesoulad v požadavcích na kvalitní pracovní sílu a v nedostatečné nabídce kvalifikovaných, zejména mladších pracovníků. Pro české zemědělství je také charakteristická méně příznivá věková struktura pracovníků v zemědělství s porovnání s věkovou strukturou v ostatních oborech národního hospodářství. V důsledku neustále se zvyšujícího průměrného věku zemědělské populace se prohlubuje „generační 53

problém“ v odvětví, který je dán především vývojem v posledních dvaceti letech. S tímto problémem se ale potýkají i v jiných evropských státech a obecně se hledají nástroje, který by tento trend alespoň zpomalily. Prvotním impulsem může být popularizace zemědělství. Dalším způsobem jak tento nepříznivý trend ovlivnit je dotační podpora, která může starší zemědělce motivovat k odchodu do důchodu a naopak mladé zemědělce podpořit v začátcích jejich činnosti. Přínosem pro AZO bezesporu bylo otevření hranic pro pohyb zboží. Díky tomu odpadají veškeré celní a byrokratické překážky při vývozu produkce do ostatních členských zemí. Pro ČR má obchodování bez hranic i další pozitivum, zbývající členské státy nebudou do naší republiky vyvážet svoji nadprodukci s cenovou podporou. Kromě zlepšení obecných podmínek pro obchodování, měl významný vliv na bilanci AZO vývoj cen zemědělských a potravinářských výrobků na světovém trhu a meziroční posílení české koruny vůči euru. Hodnota obratu AZO ČR se v roce 2005 zvýšila proti předchozímu roku o 26 571,2 mil. Kč tj. o 17,1 %, a to především v důsledku přírůstku vývozu o 16 358,6 mil. Kč, tj. o 26,6 %. Zvýšil se rovněž podíl obratu AZO na celkovém zahraničním obchodě ČR meziročně vzrostl z 4,47 % na 4,90 %, z toho podíl agrárního vývozu na celkovém vývozu z 3,57 % na 4,15% a podíl agrárního dovozu na celkovém dovozu z 5,35 % na 5,65 %. Celkový obrat AZO ČR se v roce 2007 v meziročním porovnání zvýšil o 21 874,4 mil. Kč tj. o 11,5 %. Vyšší dynamiku růstu vykázal v roce 2007 vývoz, jehož hodnota se zvýšila o necelou jednu čtvrtinu, tj. o 18 057,6 mil. Kč, zatímco současný nárůst dovozu činil 3 816,8 mil. Kč, tj. 3,4 %). Graf č. 7-3, tabulka. č. 15-7 v příloze zaznamenává vývoj AZO. Graf 7-3 Vývoj AZO v období 2004 - 2007

Vývoj AZO v mil. Kč

100% 80% 60% 40% 20% 0% -20% 2004

2005

2006 Rok

Vývoz

Dovoz

Saldo


54

2007

Bilance AZO se díky výše uvedeným změnám zlepšila a schodek se snížil o 14 240,8 mil. Kč. Tento trend je příznivý a můžeme konstatovat, že pokud by takový vývoj pokračoval i nadále znamenalo by to konkurenceschopnost českého zemědělství v rámci EU. Mezi tradiční partnery i po vstupu patřily členské státy EU, sousední země a rozvojové země. Asi nejzajímavější změnou v teritoriální struktuře po našem vstupu je změna agrárního obchodu se sousedním Polskem, dovoz z této země do ČR rapidně narostl. Za tímto úspěchem lze hledat nízkou cenu pracovní síly. Koncentrace zemědělské výroby ČR v rámci EU patří k těm nejvyšším – průměrná velikost farmy se pohybuje v průměrnou 83ha, zatímco v Polsku je to pouze okolo 8ha. Polské zemědělství, jak již bylo zmíněno, je založeno na malých rodinných farmách, které mají k dispozici velké množství pracovní síly, jejíž náklady se do výroby nijak zvlášť nezapočítávají, ba co víc, nemají povinnost vést účetnictví a kromě jiného platí velmi nízké daně. Neplatí tady přímá úměra, že čím koncentrovanější výroba, tím je konkurenceschopnost větší. Čeští zemědělci nemohou tomuto tlaku odolávat a tak je náš trh zaplaven levnými potravinami z této země. Co se týče komoditní struktury, je víceméně stejná jako v období transformace českého zemědělství. Nevýhodou komoditní struktury AZO je vývoz produktů, které mají nízkou přidanou hodnotu, což může způsobovat dlouhodobé pasivní saldo AZO.

55

8.

Nové perspektivy a trendy

Zemědělství, ale i rozvoj venkova prochází změnami nejen v rámci ČR, ale i v ostatních členských zemí EU. Venkovské oblasti zabírají 91 % území členských států EU a žije v nich více než 56 % obyvatel. Zemědělství přestává být v kontextu probíhajících reforem SZP vnímáno jako bezprostřední a nedílná součást venkovského prostoru, ale postupně se stává pouze jedním z aspektů rozvoje venkova58. V době globalizace musela EU své politiky přizpůsobit a jedním z významných kroků k řešení negativních dopadů a naopak podporování kladů byla formulace Lisabonské strategie. Její cíle byly velmi ambiciózní, úkolem bylo dohnat a předehnat USA a z EU se měla stát nejkonkurenceschopnější ekonomikou světa. V roce 2004, po vstupu nových členských států, byla tato strategie pozměněna a přeformulována. Vytyčeny byly pouze dva cíle a to podpora ekonomického růstu a zaměstnanosti, které jsou stejně důležité jak pro rozvoj měst tak i venkovských oblastí. Poslední kapitola diplomové práce bude zaměřena na rozvoj venkova v novém programovacím období, ale především na nové perspektivy našeho zemědělství – konkrétně na ekologické zemědělství.

8.1

Programovací období 2007 – 2013 – rozvoj venkova

Hlavní zásady rozvoje a podpory formuluje SZP. Jak již je v úvodních kapitolách této diplomové práce uvedeno prvotním cílem bylo vytvořit systém dotací, které by pro zemědělce zajistily stejné či srovnatelné podmínky s lidmi, kteří žijí ve městech a zabránilo se tak další migraci obyvatelstva z venkovských oblastí do městských aglomerací. Poslední reformy podpořily úlohu rozvoje venkova jako celku. Tento nový směr zemědělské politiky je orientovaný především na všestranný rozvoj venkova. Cílem je vytvořit udržitelný rámec pro budoucí rozvoj venkova prostřednictvím zvyšování jeho konkurenceschopnosti, vytvářením podmínek pro udržení a vznik nových pracovních příležitostí na venkově, diverzifikaci činnosti zemědělců a dalších podnikatelů na venkově pro ekonomický rozvoj venkova a vytváření nových zdrojů příjmů jeho obyvatel pro stabilizaci osídlení venkova59. Zemědělství už není v současné době orientováno na pěstování plodin, ale farmář je brán jako 58

PĚLUCHA, M., BEDNAŔÍKOVÁ, Z. Rozvoj venkova v kontextu postupující reformy SZP EU [online].

c. 21. 5. 2008 [2009-12-2]. Dostupné z www: 59

PĚLUCHA, M. Rozvoj venkova v programovém období 2007 – 2013 v kontextu reforem SZP EU: Praha,

IREAS Institut pro strukturální politiku, o.p.s., 2006. ISBN 80-86684-42-3

56

podnikatel, který přispívá k rozvoji a údržbě krajiny a životního prostředí a rozvíjí své podnikatelské činnosti. Další změnou v rozvoji venkova je financování této politiky. Dříve byl rozvoj venkova součástí politiky soudržnosti, ale nyní se z této oblasti vyčlenil a byl přeřazen pod SZP, která je financována ze zdrojů rozpočtu EU. V roce 1962 byl k těmto účelům zřízen EAGGF. Financování zemědělské politiky z jeho prostředků bylo realizováno od roku 1970 – 2006. V roce 2007 byl nahrazen dvěma nově vytvořenými fondy a to EAFG a EAFRD. Původní fond měl dvě sekce – záruční a orientační, někdy se používá také termín usměrňovací. Záruční sekce pokrývala téměř 90 %60 výdajů SZP. Sloužila k financování vývozních subvencí, pro přímé platby, cenovou podporu a rozvoj venkova. Druhá, orientační, sekce byla používána k financování strukturálních změn v zemědělství, byla též součástí regionální a strukturální politiky EU. Z této části fondu se peněžní prostředky dostaly především na modernizaci zemědělství, zlepšení životních podmínek zemědělců, přispívala také ke snížení regionálních rozdílů, atd. Nově vzniklé fondy plní tytéž funkce jako jejich předchůdce, ovšem každý z nich je zaměřen na financování jednoho ze dvou pilířů61. Současný koncept rozvoje venkova navazuje na obsah OP Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství, který skončil v roce 2006 a Horizontální plán rozvoje venkova a iniciativy LEADER. Koncept rozvoje venkova na období 2007 – 2013 schválila vláda ČR v srpnu 2006. Po doplnění dokumentu o požadavky nových evropských nařízení následovalo v prosinci 2006 oficiální předložení EK a na jaře minulého roku byl Program rozvoje venkova ČR 2007–2013 schválen jako první z dvaceti sedmi členských zemí EU. Program rozvoje venkova, oproti OP Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství podporuje širší spektrum obyvatel českého venkova a podpora z něj je tematicky rozdělena do os. Nové čtyři osy venkova jsou: - Osa I. – zaměřuje se na zlepšování konkurenceschopnosti zemědělského a lesnického sektoru - Osa II. – orientuje se na zlepšení životního prostředí - Osa III. – na kvalitu života ve venkovských oblastech a diverzifikaci hospodářství

60


978-80-7179-939-9 61

1. pilíř zahrnuje podporu příjmů a produkce v zemědělství, 2. pilíř je zaměřen na podporu rozvoje venkova

57

- Osa IV. – LEADER, je průřezovou osou a jejím účelem je především zlepšení kvality

života

ve

venkovských

oblastech

spolu

s

posílením

řídících

a administrativních schopností na venkově.

Osa I. je zaměřena na podporu konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví, posílení rozvoje podnikání v zemědělské výrobě a v navazujícím potravinářství. Objem finančních prostředků na Osu I činí 22,39 % celkových prostředků EAFRD. Cílem podpor v rámci Osy I není zvýšení zemědělské prvovýroby, ale modernizace zemědělských podniků, pozemkové úpravy a přidávání hodnoty zemědělským produktům, proto je na tyto účely vymezeno největší množství finančních prostředků. Osa II. je zaměřena na několik priorit - na ochranu životního prostředí, zachování biologické rozmanitosti, ale také na ochranu půdy a vody. V neposlední řadě se tato osa zaměřuje na zmírňování klimatických změn a využívání obnovitelných zdrojů energie. Objem finančních prostředků na Osu II činí cca 55 % celkových prostředků fondu pro rozvoj venkova. Součástí této osy jsou ještě agroenvironmentální opatření (AEO). Jejich cílem je podporovat hospodaření, které není v rozporu se životním prostředím a krajinou a podporuje zachování obhospodařovaných území. Osa III. je zaměřena na vytváření pracovních míst a zajištění vyšších příjmů lidem, kteří žijí na venkově a to díky rozvoji mimo produkčních funkcí kam spadá např. venkovská turistika. Ovšem toto není jediný cíl, na který se tato osa soustřeďuje, další prioritou je zlepšování podmínek růstu a kvality života na venkově, který je zacílen na zlepšení vzhledu vesnic, rozvoji infrastruktury, apod. Dále je také tato osa zaměřena na vzdělávání. Smyslem je zvýšit vzdělanostní strukturu obyvatel venkova pomocí rozličných kurzů nebo poradenskou činností, díky které se budou moci lépe uplatnit na trhu práce. Objem finančních prostředků na osu III činí cca 17 % celkových prostředků fondu. Poslední osa se soustřeďuje na realizaci místních rozvojových strategií a spolupráci místních partnerství. Principy Leaderu jsou pro rozvoj venkovských oblastí zvlášť vhodnou metodou, protože sloučením různých subjektů, které působí ve venkovském prostoru, vedou tyto principy k pozitivním efektům. Právě prostřednictvím místních akčních skupin (MAS) dostávají šanci zapojit se do problematiky jednotlivých oblastí široké vrstvy obyvatelstva a to především formou převzetí rozhodovacích pravomocí týkajících se příslušných

58

venkovských oblastí62. Jak již bylo uvedeno poslední osa je průřezová a zahrnuje v sobě všechny cíle zbývajících třech os. Jednotlivé osy jsou financovány převážně z veřejných zdrojů, z fondu EARDF je vyčleněno na období 2007 – 2013 přibližně 70 miliard korun. Možné perspektivy a zaměření českého zemědělství v kontextu rozvoje venkova lze spatřit v těchto oblastech: - V intenzivním hospodaření v nejúrodnějších oblastech - Podpoře ekologického zemědělství a menších farem v méně příznivých oblastech - Nárůstu multifunkčního charakteru zemědělství a podpoře zaměstnanosti na venkově v nezemědělských odvětvích Obrázek 8-1 Schéma

Pramen: PĚLUCHA, M., BEDNAŘÍKOVÁ, Z. Rozvoj venkova v kontextu postupující reformy SZP EU

Pokud bereme na zřetel další možné rozšiřování na východ, bude se ČR pomalu a jistě stávat motorem střední Evropy a po roce 2013 bude postupně omezována v čerpání prostředků v tak vysokých částkách jako je tomu nyní. Z tohoto důvodu by bylo dobré plně využít současné programovací období a zahájit nezbytnou obnovu českého venkova. Nejenom ČR, ale i ostatní státy, nyní stojí před novými problémy a výzvami ve venkovských oblastech, zejména těch nejvíce periferních a strukturálně slabších63.

62

SZIF. Osa IV – LEADER [online]. c. 2006 [2009-12-2]. Dostupné z www:

< http://www.szif.cz/irj/go/km/docs/apa_anon/cs/dokumenty_ke_stazeni/sapard/1160392614859.pdf> 63

PĚLUCHA, M., BEDNAŔÍKOVÁ, Z. Rozvoj venkova v kontextu postupující reformy SZP EU [online].

c. 21. 5. 2008 [2009-12-2]. Dostupné z www:

59

8.2

Ekologické zemědělství

Začlenění českého agrárního sektoru do SZP EU znamenalo i aplikaci tzv.“Evropského modelu zemědělství“, který tak reaguje na základní požadavek sociálně vyváženého a trvale udržitelného zemědělství, které přispívá k uchování a zvelebování evropské zemědělské kulturní krajiny. Jedním z aspektů multifunkčního zemědělství je ekologické zemědělství (dále EZ), které naplňuje vize trvale udržitelného zemědělství. EZ sice nemůže vyřešit všechny problémy, se kterými naše zemědělství bojuje, ale může výrazně přispět k tvorbě nových pracovních míst. V posledních letech dochází k jeho velkému rozmachu na celém světě, ale i v Evropě. EZ tak reaguje na stále sílící požadavky spotřebitelů na kvalitnější a bezpečnější potraviny.

8.2.1 Vývoj ekologického zemědělství EZ představuje takový způsob hospodaření, zpracování produkce a marketingových činností, které produkují kvalitní potraviny udržitelným způsobem hospodaření. Využívají se zde postupy, které jsou šetrné k životnímu prostředí. Výrazným způsobem také přispívá ke zkvalitnění života a pohody hospodářských zvířat oproti klasickým chovům. Cíle EZ jsou: - udržet a zlepšit dlouhodobou úrodnost půdy a její ekologickou funkci - vyvarovat se všech forem znečištění, pocházejících ze zemědělského podnikání, pracovat v co nejvíce uzavřeném systému, využívat místní zdroje, minimalizovat ztráty - produkovat potraviny a hnojiva o vysoké nutriční hodnotě a v dostatečném množství - minimalizovat používání neobnovitelných zdrojů energie - hospodářským zvířatům vytvořit podmínky, které odpovídají jejich fyziologickým a etologickým potřebám a humánním a etickým zásadám, způsob chovu musí zvířatům umožnit přirozené chování včetně pohybu venku, jejich zdravý růst, vývoj a reprodukci - umožnit zemědělcům a jejich rodinám ekonomický a sociální rozvoj a uspokojení z práce - udržet osídlení venkova a tradiční ráz kulturní zemědělské krajiny

Toto odvětví se v ČR rozvíjí již od počátků transformace, tedy od roku 1990, kdy byly za společné spolupráce MZe a svazu PRO-BIO položeny základní kameny legislativního systému, v platnost také byly uvedeny směrnice pro alternativní způsoby zemědělství. Vznik

60

nového odboru pro alternativní zemědělství při MZe přineslo první uvolnění prostředků na podporu ekologicky hospodařících zemědělců. Tyto dotace existovaly pouze do roku 1992, protože od roku 1993 byly z rozhodnutí MZe zrušeny, tento fakt se negativně projevil na stagnaci a také ukončení činnosti některých ekofarem. V roce 1992 bylo na území ČR evidováno 135 ekologicky hospodařících subjektů, v roce 1990 to byly pouze 3 farmy, které hospodařily na 480ha půdy. Také vzrůstal počet ekologicky obhospodařovaných ploch, v roce 1992 zemědělci hospodařili na více než 15 tisících hektarech půdy. V roce 1994 bylo rozhodnuto o zavedení jednotné ochranné známky pro biopotraviny s celostátní platností a to zejména z důvodu marketingové strategie a zviditelnění produkce takovýchto potravin na trhu. V tomto období se také pomalu začalo zvyšovat povědomí veřejnosti o tomto typu produkce a na trhu začali působit první komerční zpracovatelé a obchodníci64. V roce 1998 byla opět obnovena finanční podpora pro ekologicky hospodařící zemědělce a také vznikla první celostátní organizace KEZ, o.p.s., která měla na starosti certifikaci a kontrolu EZ v ČR do konce roku 2005. Mezi ekologickými zemědělci, ale panovala nespokojenost s jednou kontrolní organizací a proto MZe vyhlásilo výběrové řízení na další organizace, a tak do roku 2007 tu přibyly další dvě kontrolní organizace65. Před vstupem do EU byla podpora ekologicky hospodařícím farmářům realizována prostřednictvím přímých dotací na základě nařízení vlády č. 505/2000 Sb., k podpoře mimo produkčních funkcí zemědělství. Zemědělcům byla finanční podpora poskytována po celé období, nebyla omezena pouze na období, kdy se farmář rozhodl přejít z klasického hospodaření na ekologické. EZ v ČR je upraveno zákonem č. 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství, který nabyl účinnosti v roce 2001. Tento zákon vytvořil právní rámec pro hospodaření v EZ. Od roku 2004 platí také v ČR nařízení Rady (EHS) č. 2092/91, o ekologickém zemědělství. V březnu 2004 přijala vláda usnesením č. 236/2004 strategický dokument Akční plán ČR pro rozvoj ekologického zemědělství do roku 2010. Zpracovaný akční plán také reagoval na aktuální vývoj v EU - v té době byla schvalována Fischlerova reforma SZP. Nutnost vypracovat Akční plán vyplynula ze závěrů mezinárodní konference o EZ v roce 2001 a také na popud EU, která v EZ spatřuje trvale udržitelný rozměr zemědělství. EZ je součástí Koncepce agrární politiky ČR pro období 2004-2013.

64

ŽUFAN, P Ekologické zemědělství České republiky v kontextu Společné zemědělské politiky Evropské unie:

Brno, disertační práce na přírodovědecké fakultě Masarykovi univerzity v Brně, 2007, s. 66 65

Kontrolní organizace ABCERT GmbH a Biokont CZ

61

Od roku 2004 měli zemědělci možnost využívat dotační podpory získávané v rámci programu „Horizontální plán rozvoje venkova“ (dále jen HRDP). Pro programové období 2007-2013 vstoupilo v platnost nové Nařízení vlády č.79/2007 Sb., které umožňuje využívat finanční prostředky z programu rozvoje venkova. EZ je v rámci Programu rozvoj venkova, jak již bylo výše uvedeno, součástí osy II Zlepšování životního prostředí a krajiny a opatření II. 1. 3 Agroenvironmentální opatření. Nové možnosti čerpání podpor, vyšší sazby dotací na obhospodařované plochy zařazené do EZ a stále se zvyšující poptávka po bioproduktech na trhu mohou být důvodem zvýšení zájmu o ekologické hospodaření v ČR.

8.2.2 Prostorové aspekty EZ Zájem farmářů o EZ v ČR v minulých letech postupně narůstal a to zejména: - Vlivem příznivé agrární a dotační politiky státu - Zájmu farmářů o alternativní metody hospodaření - Zvyšováním zájmu spotřebitelů o biopotraviny, což je způsobeno zvyšující se úrovní obyvatel - Postupným zvyšováním odbytových možností pro prvovýrobce

Výše uvedené faktory bezesporu ovlivnily dynamiku růstu jak celkové ekologicky obhospodařované plochy tak i počtu ekologických farem – viz graf č. 8-1, tabulka č. 15-8 v příloze. V letech 1990 – 1992 došlo k nárůstu ploch ze 480ha na 17,5 tisíc hektarů a počtu ekologických subjektů ze 3 na 132 farem, viz graf č 8-1, tabulka č 15-9 v příloze. Pro následující období 1993 – 1997 byla typická stagnace, které byla způsobena rozhodnutím vlády zrušit finanční podporu pro ekologicky hospodařící zemědělce. I přes tento fakt zůstalo v zemědělství hospodařit více než 150 farem s výměrou půdy přes 15 tisíc hektarů. Z toho můžeme usuzovat, že řada subjektů se rozhodla přejít k tomuto typu hospodaření i z jiných důvodů a že čerpání finanční podpory pro ně nebylo jedinou motivací, proč si zvolili EZ. Pokud by tomu bylo naopak, je velmi pravděpodobné, že by poklesl nejen počet ekofarem, ale i rozsah obdělávané půdy.

62

8-1 Vývoj EZ v ČR v období 1990 – 2008

300000

2000

250000

1600 1400

200000

1200 150000

1000 800

100000

600

Počet ekofarem

Výměra zem. půdy v ha

1800

400

50000

200 0

0 1990 1992 1994 1996 1998 2000 2002 2004 2006 2008 rok Plocha zemědělské půdy v ha

Počet ekofarem

Pramen: MZe: Ročenka 2008 – Ekologické zemědělství České republiky, vlastní úprava

K největšímu nárůstu ekologicky obhospodařované plochy došlo mezi roky 1997–2003, a to především v návaznosti na obnovení státní podpory EZ v roce 1998, která tak navázala na státní podporu v letech 1990–199366. Obnovení finanční podpory mělo na EZ velmi pozitivní dopad, o čemž svědčí každoroční přírůstky nových farem a půdy. Nejdynamičtěji se EZ rozvíjelo v letech 2000 – 2005, kdy došlí v EZ k největšímu růstu rozsahu zemědělských ploch, tak i počtem subjektů. V tomto období došlo k nárůstu ekologicky obhospodařované půdy i více než 85 tisíc hektarů a počet ekofarem se zvýšil o více než 200 farem. Podobná dynamika růstu nebyla ve stejném období zaznamenána v žádné zemi. V roce 2005 došlo v nastoleném trendu k výkyvu a poklesly všechny ukazatele. Pokles byl způsoben ukončením činnosti některých ekologických farem, jiné byly zrušeny rozhodnutím MZe a někteří farmáři opustili toto odvětví dobrovolně. Důvody této náhlé změny lze spatřovat např.: - ČR se stala členem EU a přijala SZP, tím se také zemědělcům otevřela nová cesta k čerpání finančních dotací, což mohlo zapříčinit, že se farmáři opět vrátili

66

MZe: Ročenka 2008 – Ekologické zemědělství České republiky [online]. c. 2008 [2009-14 -2]. Dostupné

z www:

63

ke konvenčnímu způsobu zemědělství, které pro ně mohlo být celkově ekonomicky výhodnější než EZ - Se vstupem do EU vzrostla byrokratická zátěž, které mohla farmáře odrazovat

Od roku 2006 opět dochází k nárůstu zájmu o alternativní způsoby hospodaření a vzrůstá jak počet ekologicky hospodařících subjektů, tak i rozloha obhospodařované půdy. V EU se celková výměra ekologicky obhospodařované půdy výrazněji zvyšovala až od 90. let minulého století, což byl způsobeno procesem rozšiřování v roce 1995 a 2004 – viz graf č. 8-2. Dále tento trend také pozitivně ovlivnily reformy SZP a zavedení plošných přímých plateb na zemědělskou půdu v EZ na úrovni EU a států v rámci doprovodných opatření venkovského rozvoje. V EU můžeme vymezit dvě odlišné skupiny zemí, a to země, které mají podíl rozlohy ekologicky obhospodařované zemědělské půdy vyšší než je průměr EU a na země, které jsou pod průměrem EU. Do první skupiny patří především alpské a skandinávské země, ve kterých je ochrana a péče o krajinu hluboce zakořeněna. Nad průměrem EU je také ČR nebo Slovensko – viz tabulka č. 15-11 v příloze. Naopak druhou skupinu tvoří státy, které mají podíl ekologicky obhospodařované země pod průměrem Tato skutečnost, vyplývá ze dvou skutečností. Jedná se především o země, které zavedly později agroenvironmentální programy do svých národních programů a kde byl také systém dotací zaveden až v posledních letech – např. Irsku, Řecku, ale i ve většině nově přistoupivších zemí. Mnoho států podporovalo především intenzivní metody zemědělství a potlačovalo extenzivní způsoby hospodaření. Přechod k těmto metodám byl pro státy problematičtější a neměl tak prudký rozvoj. Do této skupiny patří např. Francie či Nizozemí. Nelze ovšem opominout fakt, že v mnoha těchto státech je velký potenciál k tomu, aby se zvyšovala rozloha ekologicky obhospodařovaných ploch.

64

Graf 8-2 Vývoj ploch v EU v období 1993 - 2007

Zemědělská půda v mil. ha

7 6 5 4 3 2 1 0 1993 (EU-12) 2000 (EU-15) 2004 (EU-25) 2007 (EU-27) Rok Ekologicky obhospodařovaná zemědělská půda v mil. ha

Pramen: Statistic in Focus – Různé modely EZ v rámci EU-25, 2007, vlastní úprava

Největší podíl ekofarem je zastoupen v Itálii. Pokud porovnáme Itálii a ČR, zjistíme, že v naší republice je přibližně 40krát méně ekofarem, což je do značné míry způsobeno podnikatelskou strukturou, v ČR jsou ekologičtí zemědělci sdruženi do větších celků. V Itálii převažuje tradiční malovýroba a to především na méně vyspělém jihu země. Druhé místo v počtu ekofarem zaujímá Rakousko, které je následováno Německem a Španělskem – viz tabulka č. 15-11 v příloze.

8.2.3 Ekologické zemědělství v krajích EZ se v rámci ČR rozvíjí především v horských a podhorských oblastech na trvalých travních porostech (dále TTP) – viz tabulka č. 15-9 v příloze. První místo zaujímá Karlovarský kraj s téměř 54,5 tisíci hektary a je následován Jihočeským krajem. I do počtu ekofarem vévodí tyto dva kraje na prvních místech – viz graf č. 8-3, tabulka č.15-10 v příloze. Jedna třetina všech ekofarem v ČR z hlediska počtu i rozlohy se nachází na Moravě. V počtu moravských ekofarem vede Zlínský kraj, ale s ohledem na výměru ekologických ploch je nejvýznamnější Moravskoslezský kraj s téměř 41 tisíci hektary. Jak v kraji Karlovarském tak i Moravskoslezském značnou část rozlohy kraje zabírají chráněné krajinné oblasti a je tedy velmi pravděpodobné, že EZ zde má velké zastoupení vzhledem k těmto okolnostem. Pro tyto území jsou nevhodné průmyslové intenzivní metody zemědělského hospodaření. Naopak EZ představuje pro tyto oblasti velmi vhodný a šetrný způsob bez negativních dopadů na krajinu. 65

Graf 8-3 Výměra půdy v EZ podle krajů v roce 2008

Výměra půdy v ha

60000 50000 40000 30000 20000

Kraj

Praha

Pardubický

Středočeský

Vysočina

Královehradecký

Ústecký

Liberecký

Jihomoravský

Karlovarský

Olomoucký

Moravskoslezský

Plzeňský

Zlínský

0

Jihočeský

10000

Výměra půdy


V Čechách je mimo Karlovarského a Jihočeského kraje ještě významný kraj Plzeňský, Ústecký a Liberecký, a to rozlohou i počtem farem, viz graf č. 8-4, tabulka č. 15-10 v příloze. Pozitivní trend lze zaznamenat v nárůstu rozlohy ploch i počtu farem v produkčních oblastech, a to zejména v Jihomoravském kraji, Středočeském kraji a v kraji Vysočina. V rámci EZ existuje v ČR výrazná prostorová diferenciace. Na jedné straně jsou zde oblasti, ve kterých má EZ značné zastoupení a na druhé straně se zde nacházejí oblasti, kde se EZ vyskytuje pouze okrajově. Hlavními oblastmi, kde se EZ rozvinulo nejvíce co do počtu ekofarem, ale i výměry ekologicky obhospodařované půdy, jsou především méně příznivé podhorské a horské oblasti. Pro tyto oblasti je charakteristická vyšší nadmořská výška, jsou zde nepříznivé podmínky pro pěstování náročných plodin na orné půdě, naopak jsou zde výborné podmínky pro extenzivní chov zvířat na TTP. Nejnižší zastoupení EZ v ČR je v nejúrodnějších oblastech nebo také v oblastech kde je plně rozvinuta urbanizace.

66

Graf 8-4 Počet ekofarem v EZ podle krajů v roce 2008

Výměra půdy v ha

60000 50000 40000 30000 20000

Kraj

Praha

Pardubický

Středočeský

Vysočina

Královehradecký

Ústecký

Liberecký

Jihomoravský

Karlovarský

Olomoucký

Moravskoslezský

Plzeňský

Zlínský

0

Jihočeský

10000

Výměra půdy


8.2.4 Shrnutí Prioritou zemědělství vyspělých států již není produkční funkce, ale především se zaměřují na mimo produkční funkce, které zahrnují oblast krajinotvorby nebo také sociální, demografickou a ekologickou. V posledních letech vzrůstá zájem o alternativní způsoby hospodaření, které jsou šetrné k životnímu prostředí a také jsou v harmonii s principy trvale udržitelného rozvoje. Všechny tyto aspekty splňuje EZ a tím pádem se jeví jako velmi perspektivní odvětví zemědělského sektoru. Není pravděpodobné, že by se v budoucnu rozšířilo do takové míry, aby plně nahradilo konvenční způsob zemědělství. Problémem je cena produkce EZ. Biopotraviny jsou ve většině případů několikanásobně dražší než klasická produkce, což může být způsobeno různými příčinami, např.: - Ekologická produkce je časově náročnější, vyžaduje také mnohem více lidské práce - Ekologická ochrana proti škůdcům je mnohem dražší než v konvenčním zemědělství, kde se používají chemická hnojiva - Výnosy jsou v EZ nižší než v konvenčním zemědělství - Zvýšení nákladů často způsobuje i komplikovanější organizace odbytu a prodeje Je jednoznačné, že EZ má v ČR výrazný regionální rozměr. V budoucnu by se měl lépe využívat potenciál některých oblastí, např. Vysočiny, kde je zastoupeno EZ sporadicky a kde jsou pro tento typ zemědělské činnosti příznivé podmínky. Skrze EZ a produkci biopotravin

67

jsou otevírány nové podnikatelské možnosti. ČR může EZ vnímat jako alternativu pro řešení problémů zaměstnanosti v zemědělství nebo odlivu obyvatel venkova do měst. K vytváření nových pracovních míst může výrazně přispět i ekoturistika na ekologických farmách, kde se může uplatnit v omezené míře i nekvalifikovaná pracovní síla. Tomuto rozvoji může napomoci i nový program rozvoje venkova, který je podstatně více zacílen na podporu mimo produkčních aktivit. Nabízí rozhodně širší a komplexnější škálu agroenvironmentálních opatření než předchozí programy. EZ by nemělo být v budoucnu spjato pouze s vyplácením dotací, ale mělo by plnit především etické hodnoty. Pozornost by se měla věnovat kvalitě potravin, ale také kontrole ekologických farem zda postupují podle standardů, které jsou pro EZ typické. Úkolem EZ není produkovat potraviny pouze pro úzký okruh spotřebitelů, ale mělo by plnohodnotně řešit dnešní klíčové problémy, jako je změna klimatu nebo dostatečné zajištění bezpečných potravin či budoucí problémy s nedostatkem vody. EZ se nesoustředí na šlechtění stále „dokonalejších plodin“, ale naopak se zabývá zkvalitněním celého agrosystému. EZ má však také své odpůrce, kteří považují tento způsob hospodaření za absurdní. Jelikož EZ nevyužívá syntetická hnojiva, dosahuje nižších výnosů než při používání klasických metod v konvenčním zemědělství. Proto, aby bylo vyprodukováno stejné množství produkce, musí se osít mnohem více zemědělské půdy. Odpůrci poukazují na fakt, že pokud by se měla zachovat dnešní úrodnost půdy, bylo by nutné zrekultivovat mnohonásobně více ploch, než je nyní světově využíváno. Je tedy na každém z nás jaký k tomuto tématu zaujme postoj, ale je zřejmé, že čím šetrněji se každý bude chovat k životnímu prostředí tím lépe. Bohužel každá strana mince má rub a líc a tak je to i s EZ.

68

9.

Závěr

SZP vznikla před více než padesáti lety, kdy se šest zakládajících členů rozhodlo, že přenesou kompetence v oblasti zemědělství z národní úrovně na nadnárodní. V roce 1957 vymezila Římská smlouva základní cíle a principy SZP a bylo též rozhodnuto, že zemědělská politika bude financována ze společných zdrojů. Snahou bylo zajistit potravinovou soběstačnost, stabilizovat trhy, zajistit zemědělcům srovnatelnou životní úroveň s pracovníky dalších odvětví NH. Základními stavebními kameny SZP se stala zásada společného trhu, finanční solidarita a preference Společenství. Ke konci 60. let se Společenství začalo potýkat s nadprodukcí, která byla spojena s cenovým systémem, který zemědělce motivoval k vyšší produkci. Tento systém tedy bylo nutné změnit. V rámci zemědělské politiky bylo navrhnuto mnohem reforem, které byly více či méně úspěšné. Některé ambiciózní reformy byly kompromisy obroušeny k nepoznání a opatření, která se přijímala, byla málo razantní a zemědělská politika se nacházela ve svízelné situaci. Zatímco klesal podíl zemědělství na tvorbě HDP a zaměstnanosti, finanční náročnost narůstala. Rok před rozšířením EU o deset zemí, převážně střední a východní Evropy, byla přijata Fischlerova reforma, jejíž realizace započala v roce 2005. Reforma navrhovala systém přímých plateb, které se vyplácí na farmu nebo na plochu namísto dřívějšího systému vyplácení podpor, který byl vázán na produkci. Záměrem reformy bylo omezit nadvýrobu a také vyrovnat ceny zemědělských produktů EU se světovými cenami. Kromě rozšíření můžeme uvést další bod, který EU motivoval k reformě zemědělství. Byly to externí tlaky, které na EU vyvíjela USA spolu s rozvojovými zeměmi. Především rozvojové země měly velký zájem na odstranění silně protekcionistických zásad a opatření, která jim znesnadňují přístup na trh členských zemí I přes to, že EU silně podporuje svůj zemědělský sektor, je EU největším importérem zemědělských produktů na světě. SZP ve své podstatě byla změněna jen zčásti. Po zveřejnění Fischlerovy reformy se objevily názory, že zemědělská politika stojí na počátku svého krachu. SZP stále plní ty samé funkce, které byly již definované Římskými smlouvami. V rámci zemědělské politiky došlo ke změnám, ale ani otevření se trhu nebo snižování podpory spolu s vytýčením nových cílů v rozvoji venkova nenaznačilo, že by mělo dojít ke změně základních principů. Změnil se především přístup a pohled. Až do McSharryho reformy

69

se všechny předešlé reformy snažily eliminovat problémy, které již nastaly. Až od Agendy 2000 je vidět snaha problémům předcházet. Oblast zemědělství patřila při vyjednávání podmínek vstupu ČR do EU k nejsložitějším a také nejproblematičtějším. Přijetí SZP přineslo zemědělcům mnoho výhod, ale také např. zvýšenou náročnost na dodržování hygienických norem a předpisů. EU vytvořila na ČR také tlak k zahájení modernizace a restrukturalizace zemědělství. Mezi pozitiva patří odstranění všech tarifních překážek v obchodě se státy EU, což se negativně projevovalo v saldu obchodní bilance, kdy čeští zemědělci vůbec nebyli schopní konkurovat EU. Jako klad můžeme také brát fakt, že členství v EU chrání české zemědělce před nadměrnými importy zemědělských komodit ze třetích zemí. Zemědělství také musí reagovat na globální problémy. Prioritou EU je potravinová bezpečnost. EU by pro to měla produkovat kvalitní potraviny – třeba díky EZ a také zajistit dostatečné množství potravin pro narůstající populaci na světě. Po našem vstupu do EU začal narůstat agrární obchod, který se i přes tento fakt vyznačuje vysokým záporným saldem, které se po vstupu značně prohloubilo. Alespoň dle posledních údajů můžeme konstatovat, že tento trend se v roce 2007 vylepšil a saldo se snížilo, i když stále zůstává v záporných číslech. Jako důvod můžeme označit nízkou konkurenceschopnost našich zemědělců a také nevhodné složení komoditní struktury. Dalším přínosem je přístup k získávání finančních prostředků z evropských zdrojů. Otázkou ovšem zůstává, zda je tato „štědrá podpora“ vhodná. Dotace určitě pomáhají zemědělcům v modernizaci odvětví, částečně zvyšují konkurenceschopnost, zlepšují úroveň života ve venkovských oblastech, podporuje se údržba krajiny a životní prostředí. Zemědělství tím pádem můžeme přirovnat k věci, kterou si ve formě dotací platíme. Nicméně na druhou stranu díky dotacím v zemědělství podniká mnohem více subjektů než by tomu bylo v klasických tržních podmínkách. Podporu zemědělců a jejich závislost na dotacích můžeme z krátkodobého hlediska považovat za příznivý trend, ale v dlouhodobějším horizontu nemá vůbec perspektivu. Navíc, a to je trochu paradoxní situace, ČR dostává podporu na realizaci SZP, ale na druhou stranu tuto podporu odvádí zpět ve formě pokut za překročení kvót, nadměrných zásob, apod. A je nutné zdůraznit, že zpět do rozpočtu plyne velké množství finančních prostředků. V současné době jsou také zemědělci znevýhodňováni oproti zemědělcům z původních členských států, kteří z unijního rozpočtu čerpají mnohem vyšší objem přímých plateb. I přes to, že nové členské státy mají možnost dorovnat tyto příjmy ze státního rozpočtu, je zde stále zásadní otázka, do jaké výše hodlají státy subvencovat zemědělce. Navyšování plateb 70

z národních zdrojů je poměrně složité, protože většina národních rozpočtů je v deficitu. Navýšení však představuje posílení konkurenceschopnosti zemědělského sektoru vůči ostatním státům, a proto si myslím, že by státy měly své zemědělce co nejvíce v jejich činnosti podporovat. ČR, ale i další země, které přistoupily k EU v roce 2004 a 2007, jsou v nevýhodě, i přes to, že oproti producentům ze starých členských států mají nižší produkční náklady. Efektivnost výroby stále nedosahuje úrovně západních zemí. Proto také v krátkém období převažují vyšší objemy importů do ČR a vyvíjí se tlak na pokles cen potravin. Přijetí SZP přineslo ČR i rozvoj v mimo produkčních funkcích zemědělství a rozvoj venkovských oblastí. K těmto účelům sloužil OP Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství a také Horizontální plán rozvoje venkova, které od roku 2007 nahradil program Rozvoje venkova. Čerpání finanční podpory z těchto programů považuji za velké pozitivum, které nám SZP přinesla. Velký důraz je v programech kladen na ekologii, EZ a ekoturistiku, v tom spatřuji do budoucnosti velkou výzvu pro české zemědělce. Zaměření se na specifickou oblast zemědělství může ČR pomoci v době, kdy již nebudou do našeho zemědělství proudit poměrně štědré dotace z EU. SZP hrála a hraje mezi ostatními politikami významnou roli především do budoucna z hlediska strategického zásobení potravinami a obnovitelnými zdroji energie a z pohledu rozvoje venkova. V diskuzi o budoucí podobě SZP se řešily dvě základní otázky. A to jakou podobu má mít zemědělská politika 21. století, což nám již z části odtajnila prověrka zemědělské politiky a pak také kolik finančních prostředků a z jakých zdrojů se má na tuto politiku vyčlenit. Tento oříšek bude teprve rozlousknut po vydání Bílé knihy a také po složitých politických debatách. Komisařka Fisher Boelová v jednom rozhovoru uvedla, že jejím cílem je udržet stálý kurz lodi – neplavit se příliš rychle ani příliš pomalu, ale stále s jasnou představou, kam chceme v příštích letech doplout67.

67

Euractiv.cz. Jaká je budoucnost společné zemědělské politiky? [online]. c. 2007 [2009-12-2]. Dostupné z www:

71

10.

Seznam použité literatury

Tištěné monografie, části tištěných monografií, články v tištěných seriálech [1] ACKRILL, R. The Common Agricltural Policy. Sheffield Academic Press, 2000. ISBN 1-84127-126-8 [2] BOGDAN, J. Budoucnost Společné zemědělské politiky. Brno: Masarykova Univerzita v Brně, 2007 [3] CIHELKOVÁ, E., JAKŠ, J. Evropská integrace – Evropská unie. Praha. ISBN 80-245-0854-0 [4] ČAMROVÁ, L a kolektiv. Cross Complaince a jeho pozice v systému Společné zemědělské politiky EU. Praha, IREAS Institut pro strukturální politiku, o.p.s., 2005 [5] DYKOVÁ, E., KRAUS, J. WTO a zemědělství: Praha, VÚZE, 2006. ISBN 80-86671-37-2 [6] FENNELL, R. The Common Agricultural Policy: Continuity and Change. Oxford, University Press, 1997. ISBN 0198288573 [7] FOJTÍKOVÁ, L., LEBIEDZIK, M. Společné politiky Evropské unie, historie a současnost se zaměřením na Českou republiku. Praha: H. C. Beck, 2008. ISBN 978-80-7179-939-9 [8] KAY, A. The Reform of Common Agricultural Policy: The Case of the McSharry Reforms. Wallingford, CABI Publishing, 1998. ISBN 0-851-99298-6 [9] KELLER-NOËLLET, J., TIMMERMAN, P. Health Check of the CAP: What´s at Stake, Brusseles: Senior Research, Researcher at EGMONT – the Royal Institute for International Relations, 2008 [10] KOESTER, U. The Role of The CAP in the Process of European Integration. European Review of Agricultural Economic. 1984, vol. 11, issue 2, s. 129 – 140 [11] KOESTER, U., TANGERMAN, S. The European Comunity in Agricultural Protectionosm in the Industrialized World: Resources for the future, 1990. ISBN 0915707578 [12] Koncepce agrární politiky ČR pro období před vstupem do EU: Praha, VÚZE, 2000 [13] KÖNIG, P., LACINA, L. a kol. Rozpočet a politiky evropské Unie: Praha, H. C. Beck, 2004, ISBN 80-7179-846-0 [14] KÖNIG, P., LACINA, L., PŘENOSIL, J. Učebnice evropské integrace, Brno, Barrister& Principal, spol. s.r.o., 2006. ISBN 80-7364-022-8

72

[15] KUČEROVÁ, I. Evropská unie: hospodářské politiky. Praha: Univerzita Karlova, 2006. ISBN 80-246-1212-7 [16] NEUMANN, P. Společná zemědělská politika EU: vznik, vývoj a reformy, mezinárodní komparace: Praha, nakladatelství VŠE, 2004. ISBN 80-245-0814-1 [17] PĚLUCHA, M. Rozvoj venkova v programovém období 2007 – 2013 v kontextu reforem SZP EU: Praha, IREAS Institut pro strukturální politiku, o.p.s., 2006. ISBN 80-86684-42-3 [18] Podpora zemědělství v rozšířené Evropě: Praha, Ministerstvo zemědělství ČR, 2003. ISBN 80-7084-267-9 [19] POKORNÁ, I. Agrárně politické souvislosti evropské integrace: Praha, Česká zemědělská univerzita, 2006 [20] ŠREIN, Z. Mechanismy hospodářské politiky evropské unie. Praha: 1999, s. 203 – 232. ISBN 80-7079-946-3 [21] Transformace národní dotační politiky ČR v zemědělství do systému podpor EU: Olomouc, Agrární komora, 2006. [22] VANNINI, L., ARAGRANDE, M. Integration of the New Memeber States into the Common Agriculture Policy: Brusseles, European Parliemant, 2007 [23] ZÁHORKA, J. Analýza vývoje cen v zemědělství v širších souvislostech: Olomouc, Agrární komora ČR, 2008 [24] ŽUFAN, P Ekologické zemědělství České republiky v kontextu Společné zemědělské politiky Evropské unie: Brno, disertační práce na přírodovědecké fakultě Masarykovi univerzity v Brně, 2007

Elektronické monografie, webovská sídla [25] OECD. Producer and Consumer Support Estimate OECD Database 1986-2007 [online]. c. 2009 [2009-2-2]. Dostupné z www: [26] SZIF. Přínos programu SAPARD pro ČR [online]. c. 2006 [2009-2-2]. Dostupné z www:

73

[27] Sektorové priority českého předsednictví EU 2009 [online]. c. 2008 [2009-2-2]. Dostupné z www: [28] Mze. Zelená zpráva 1997 [online]. c. 2008 [2009-12-1]. Dostupné z www: [29] MZe. Zelená zpráva 1999 [online]. c. 2008 [2009-12-1]. Dostupné z www: [30] MZe. Zelená práva 2001 [online]. c. 2008 [2009-13-1]. Dostupné z www: [31] MZe. Zelená zpráva 2003 [online]. c. 2008 [2009-14-1]. Dostupné z www: [32] MZe. Zemědělství 2003 [online]. c. 2008 [2009-12-2]. Dostupné z www: [33] MZe. Zemědělství 2004 [online]. c. 2008 [2009-12-2]. Dostupné z www: [34] MZe. Zemědělství 2007 [online]. c. 2008 [2009-12-2]. Dostupné z www: [35] Mze. Ročenka 2008 – Ekologické zemědělství České republiky [online]. c. 2008 [200914 -2]. Dostupné z www: [36] Mze. Ročenka 2007 – Ekologické zemědělství České republiky [online]. c. 2008 [200914 -2]. Dostupné z www: [37] PĚLUCHA, M., BEDNAŘÍKOVÁ, Z. Rozvoj venkova v kontextu postupující reformy SZP EU [online]. c. 21. 5. 2008 [2009-12-2]. Dostupné z www: [38] Press releases, Europa. eu. Zemědělství: kontrola stavu SZP pomůže zemědělcům čelit novým výzvám [online]. c. 2008. [2009-10-1]. Dostupné z www:

74

[39] Euractiv.cz. Ministři zahájí diskuzi o budoucnosti společné zemědělské politiky [online]. c. 2008. [2009-10-1]. Dostupné z www: [40] Společná zemědělská politika [online]. c 2004. [2009-21-1]. Dostupné z www: [41] Europa.eu. Budget [online]. c 2008. [2008-21-12]. Dostupné z www: [42] Euroskop. Finanční perspektiva 2007 – 2013 [online]. c. 2004. [2008-21-12]. Dostupné z www: < http://www.euroskop.cz/73/429/clanek/financni-perspektiva-2007-2013/> [43] Euroskop. Rozpočet EU [online]. c. 2004. [2008-21-12]. Dostupné z www:< http://www.euroskop.cz/684/792/clanek/rozpocet-eu/> [44] Europa.eu. Budget – History [online]. c. 2008. [2008-21-12]. Dostupné z www: [45] Europa.eu. Budget glance [online]. c. 2008. [2008-21-12]. Dostupné z www: [46] Businessinfo. Nová finanční perspektiva EU 2007 – 2013 [online]. c. 2008. [2008-2612]. Dostupné z www: [47] Reforma CAP – 1992 [online]. c. 2008. [2008-28-12]. Dostupné z www: [48] Europa.eu. Kolik stojí SZP [online]. c.2008. [2008-28-12]. Dostupné z www [49] Jacquet, F. Reform of the CAP. Will the real one come some day? [online]. c. 14. 11. 2002. [2008-29-12]. Dostupné z www: [50] Rudloff, B. Mid Term Review of the Common Agricultural Policy: The Future od Rural Development[online]. c. 2002. [2008-29-12]. Dostupné z www:

75

[51] ASZ. Ekologické zemědělství členských států EU [online]. c. 2007. [2009-29-1]. Dostupné z www: < http://www.asz.cz/cs/zpravy-z-tisku/ekologickezemedelstvi/situace-ekologickeho-zemedelstvi-clenskych-statu-eu-25-v-cislech.html> [52] Eurostat. Organic – Europe [online]. c. 2008. [2009-29-1]. Dostupné z www: [53] Euroskop. Rozpočet EU, Evropská Unie v České republice [online]. c. 2004. [2008-2912]. Dostupné z www: http://ec.europa.eu/ceskarepublika/abc/budget/index_cs.htm [54] Businessinfo. Společná zemědělská politika evropské Unie [online]. c. 2008. [2008-2912]. Dostupné z www: [55] ASZ. Společná zemědělská politika a její budoucnost [online]. c. 2008. [2008-30-12]. Dostupné z www: [56] Strukturální fondy. Zaměstnanost [online]. c. 2003 - 2007. [2009-29-1]. Dostupné z www: [57] Strukturální fondy. Mzdy v zemědělství [online]. c. 2003 - 2007. [2009-29-1]. Dostupné z www: [58] Státní zemědělský intervenční fond. EAFRD – osa 4 [online]. c. 2007. [2009-9-2]. Dostupné z www: [59] Businessinfo. Politiky EU [online]. c. 2008. [2008-29-12]. Dostupné z www: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/politiky-eu/nova-pravidla-spolecnezemedelske/1000521/8480/> [60] Agroweb. Vyhlídky agrárního trhu v EU [online]. c. 2008. [2009-29-1]. Dostupné z www: [61] IREAS, o.p.s. Cross compliance a jeho pozice v systému Společné zemědělské politiky EU [online]. c. 2005. [2009-29-1]. Dostupné z www: [62] European Commission. Rural Development policy 2007-2013 EU [online]. c. 2008. [2009-29-1]. Dostupné z www: [63] European Commission. Marian Fisher Boele blog [online]. c. 2008. [2009-09-2]. Dostupné z www: 76

[64] Euroskop.cz. Evropská unie tlačí na britský rabat [online]. c. 2008. [2009-09-1]. Dostupné z www: [65] Asociace pro mezinárodní otázky. Liberalizace zemědělství [online]. c. 2008. [2009-092]. Dostupné z www: [66] Český statistický úřad. Životní prostředí, zemědělství [online]. c. 2008. [2009-09-2]. Dostupné z www: [67] SZIF. Osa IV – LEADER [online]. c. 2006 [2009-12-2]. Dostupné z www: < http://www.szif.cz/irj/go/km/docs/apa_anon/cs/dokumenty_ke_stazeni/sapard/11603926 14859.pdf> [68] Euractiv.cz. Jaká je budoucnost společné zemědělské politiky? [online]. c. 2007 [200912-2]. Dostupné z www: [69] Europa.eu. Budget [online]. c 2008. [2008-21-12]. Dostupné z www: < http://ec.europa.eu/ceskarepublika/abc/budget/index_cs.htm> [70] European Commission. Reforming the Budget, Changing Europe [online]. c 2008. [2008-14-01]. Dostupné z www: [71] Hynek Fajmon:EU prakticky. Monitoring EU europoslance Hynka Fajmona – březen/duben 2007 [online]. c 2003 - 2008. [2009-04-01]. Dostupné z www: [72] Evropská Komise. Statistic on Focus – Různé modely v ekologickém zemědělství v EU 25 [online]. c 2007. [2009-04-01]. Dostupné z www: [73] Evropská Komise. Sdělení Komise: Dokument o veřejné konzultaci v souvislosti s přezkumem rozpočtu na období 2008/2009, cit. [2009-15-01]. Dostupné z www:

77

11.

Seznam použitých zkratek

AZO

Agrární zahraniční obchod

CAP

Common Agricultural Policy

ČR

Česká republika

ČSÚ

Český statistický úřad

DPH

Daň z přidané hodnoty

EAFRD

Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova

EAGF

Evropský zemědělský záruční fond

EAGGF

Evropský zemědělský záruční a podpůrný fond

EHS

Evropské hospodářské společenství

EK

Evropská komise

EP

Evropský parlament

ER

Evropská rada

ESUO

Evropské sdružení uhlí a oceli

EU

Evropská unie

EURATOM

Evropské společenství pro atomovou energii

EZ

Ekologické zemědělství

FP

Finanční perspektiva

GATT

General Agreement of Tariffs and Trade (všeobecná dohoda o clech a obchodu)

HDP

Hrubý domácí produkt

HNP

Hrubý národní produkt

JZD

Jednotné zemědělské družstvo

LFA

Vyrovnávací příspěvek na hospodaření v méně příznivých oblastech a oblastech s ekologickými omezeními

MMR

Ministerstvo pro místní rozvoj

MZe

Ministerstvo zemědělství

NH

Národní hospodářství 78

OP

Operační program

SAPS

Jednotná platba na plochu

SPS

Jednotná platba na farmu

STO

Společná tržní organizace

SZP

Společná zemědělská politika

USA

Spojené státy americké

WTO

World Trade Organization (Světová obchodní organizace)

79

12.

Seznam grafů

Graf 5-1 Přebytky rozpočtu EU v období 2000 – 2007 Graf 5-2 Výdaje na SZP v mld. euro na období 2007 - 2013 Graf 7-1 Vývoj počtu pracovníků v zemědělství v období 1989 – 2003 v tisících Graf 7-2 Vývoj agrárního zahraničního obchodu v mil. Kč Graf 7-3 Vývoj AZO v období 2004 - 2007 Graf 8-1 Vývoj EZ v ČR v období 1990 – 2008 Graf 8-2 Vývoj ploch v EU v období 1993 - 2007 Graf 8-3 Výměra půdy v EZ podle krajů v roce 2008 Graf 8-4 Počet ekofarem v EZ podle krajů v roce 2008 Graf 15-1 Struktura výdajů unijního rozpočtu v % v období 1988 - 2013 Graf 15-2 Struktura příjmů unijního rozpočtu v % v období 1988 - 2013 Graf 15-3 Podíl jednotlivě zapojených skupin do veřejné diskuse o změně unijního rozpočtu v%

13.

Seznam obrázků

Obrázek 8-1 Schéma

14.

Seznam tabulek

Tabulka 4-1 Důvody a cíle SZP Tabulka 7-1 Vývoj hrubé zemědělské produkce ve stálých cenách v tis. Kč Tabulka 7-2 Vývoj ukazatele PSE ve vybraných zemích v % Tabulka 7-3 Vývoj hrubé zemědělské produkce ve stálých cenách v tis. Kč Tabulka 7-4 Vývoj HDP a zaměstnanosti v zemědělském sektoru v % Tabulka 15-1 Klasifikace výdajů rozpočtu podle Meziinstitucionální dohody z roku 1999 Tabulka 15-2 Finanční perspektiva na období 2007 - 2013 Tabulka 15-3 Vývoj počtu pracovníků v zemědělství v tisících Tabulka 15-4 Vývoj nominálních mezd v zemědělství v tis. Kč Tabulka 15-5 Vývoj agrárního zahraničního obchodu v mil. Kč Tabulka 15-6 Podnikatelská struktura v zemědělském sektoru v tisících Tabulka 15-7 Vývoj agrárního zahraničního obchodu v mil. Kč

80

Tabulka 15-8 Základní údaje o vývoji EZ v ČR v období 1990 - 2008 Tabulka 15-9 Vývoj struktury půdního fondu v EZ v období 2002 - 2007 Tabulka 15-10 Počet farem a výměra půdy v EZ podle krajů v roce 2008 Tabulka 15-11 Základní charakteristiky EZ v EU v roce 2005

81

15.

Přílohy Příloha č. 1

Graf 15-1 Struktura výdajů unijního rozpočtu v % v období 1988 - 2013

Pramen: Sdělení Komise: Dokument o veřejné konzultaci v souvislosti s přezkumem rozpočtu na období 2008/2009, vlastní úprava

Příloha č. 2 Graf 15-2 Struktura příjmů unijního rozpočtu v % v období 1988 - 2013

Pramen: Sdělení Komise: Dokument o veřejné konzultaci v souvislosti s přezkumem rozpočtu na období 2008/2009, vlastní úprava

82

Příloha č. 3 Graf 15-3 Podíl jednotlivě zapojených skupin do veřejné diskuse o změně unijního rozpočtu v % 35 30 Podíl v %

25 20 15 10

Skupina

Pramen: Europa.eu. Reforming the Budget, Changiing Europe, vlastní úprava

83

akademičtí

pracovníci

sektor

soukromý

sektor

veřejný

státy

členské

ostatní

0

cizinci

5

podíly

Příloha č. 4 Tabulka 15-1 Klasifikace výdajů rozpočtu podle Meziinstitucionální dohody z roku 1999 Položka rozpočtu EU

Klasifikace výdajů

Hlava 1: Zemědělství Výdaje na SZP a výdaje na ochranu zdraví zvířat a

Povinné

rostlin Rozvoj venkova a doprovodná opatření

Nepovinné

Hlava 2: Strukturální operace

Nepovinné

Hlava 3: Vnitřní politiky

Nepovinné

Hlava 4: Vnější vztahy Výdaje vyplývající z mezinárodních úmluv, které EU uzavřela se třetími stranami včetně úmluv o

Povinné

rybolovu Příspěvky mezinárodním organizacím či institucím

Povinné

Ostatní položky spadající do Hlavy 4 FP

Nepovinné

Hlava 5: Administrativa Přídavky

na

různé

příspěvky

při

ukončení

Povinné

služebního poměru Peníze a výslužné

Povinné

Náklady na právní pomoc

Povinné

Odškodné

Povinné

Kompenzace

Povinné

Ostatní položky spadající do Hlavy 5 FP

Nepovinné

Hlava 6: Rezervy Měnové rezervy

Povinné

Garanční rezervy

Povinné

Rezervy pro naléhavou pomoc

Nepovinné

Hlava 7: Předvstupní pomoc Zemědělství

Nepovinné

Předvstupní strukturální nástroje

Nepovinné

Phare

Nepovinné

Pramen: KÖNIG, P., LACINA, L. a kol. Rozpočet a politiky evropské Unie: Praha, H. C. Beck, 2004, s. 16, ISBN 80-7179-846-0, vlastní úprava,

84

Příloha č. 5 Tabulka 15-2 Finanční perspektiva na období 2007 - 2013 Rok

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

Celkem

51 267

52 415

53 616

54 294

55 368

56 876

58 303

382 139

8 404

9 097

9 754

10 434

11 295

12 153

12 961

74 098

42 863

43 318

43 862

43 860

44 073

44 723

45 342

308 041

54 985

54 322

53 666

53 035

52 400

51 775

51 161

371 344

43 120

42 697

42 279

41 864

41 453

41 047

40 645

293 105

1 199

1 258

1 380

1 503

1 645

1 797

1 988

10 770

600 bsp

690

790

910

1 050

1 200

1 390

6 630

599

568

590

593

595

597

598

4 140

6 199

6 469

6 739

7 009

7 339

7 679

8 029

49 463

6 633

6 818

6 973

7 111

7 255

7 400

7 610

49 800

419

191

190

-

-

-

-

800

120 702

121 473

122 564

122 952

124 007

125 527

127 091

864 316

1,10%

1,08%

1,07%

1,04%

1,03%

1,02%

1,01%

1,048%

116 650

119 620

111 990

118 280

115 860

119 410

118 970

820 780

% HND EU

1,06%

1,06%

0,97%

1,00%

0,96%

0,97%

0,94%

1,00%

7. Udržitelný růst

51 267

52 415

53 616

54 294

55 368

56 876

58 303

382 139

1. Udržitelný růst 1a. Konkurenceschopnost pro růst a zaměstnanost 1b. Koheze pro růst a zaměstnanost 2. Ochrana přírodních zdrojů a hospodaření s nimi z toho: přímé platby a tržní opatření 3. Občanství, svoboda, bezpečnost a právo 3A. Svoboda, bezpečnost a právo 3B. Občanství 4. EU jako globální hráč 5. Administrativa 6. Kompenzace (Bulharsko, Rumunsko) Položky závazků celkem jako % HND EU Položky plateb celkem

Pramen: Europa.eu. Budget, vlastní úprava

85

Příloha č. 6 Tabulka 15-3 Vývoj počtu pracovníků v zemědělství v tisících Rok

1989

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

pracovníci

533 057

270 849

246 549

221 620

217 208

200 590

204 189

182 988

Rok

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

pracovníci

164 906

156 300

156 000

148 000

140 000

136 600

134 000

130 400

Pramen: Zelené zprávy 1997, 2001, 2003 a Zemědělství 2001, 2003, 2005, 2007, vlastní úprava

Příloha č. 7 Tabulka 15-4 Vývoj nominálních mezd v zemědělství v tis. Kč Rok

1989

1995

1996

1997

1998

1999

2000

Zemědělství

3 455

6 882

7 829

8 493

9 143

9 405

10 134

Průmysl

3 335

8 148

9 587

10 748

11 853

12 674

13 583

NH

3 170

8 172

9 676

10 695

11 688

12 658

13 491

Rok

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

Zemědělství

11 148

11 506

11 762

12 903

16 635

14 514

15 953

Průmysl

14 542

15 345

16 301

17 490

18 326

19 544

21 051

NH

14 642

15 707

16 917

18 035

19 030

20 211

21 021

Pramen: Zelené zprávy 1997, 2001, 2003, Zemědělství 2001, 2003, 2005, 2007, vlastní úprava

Příloha č. 8 Tabulka 15-5 Vývoj agrárního zahraničního obchodu v mil. Kč Rok

1996

1997

1998

1999

2000

Obrat

80 148

87 789

89 527

100 345

112 741

Vývoz

29 147

32 207

33 723

39 762

47 726

Dovoz

51 037

55 582

55 804

60 582

65 012

Saldo

-21 890

-23 375

-22 081

-20 820

-17 283

Podíl AZO na ZO ČR v %

4,90

4,46

3,79

Pramen: Zelené zprávy 1997, 2001, 2003, vlastní úprava

86

4,83

4,26

Příloha č. 9 Tabulka 15-6 Podnikatelská struktura v zemědělském sektoru v tisících Rok

1989

1995

2000

2003

právní

počet

výměra

počet

výměra

počet

výměra

počet

výměra

forma

subjektů

půdy

subjektů

půdy

subjektů

půdy

subjektů

půdy

FO

3 205

17 184

24 183

826 115

53 460

962 325

51 616

1 032 459

s.r.o.

-

-

1 132

714 387

1 441

783 810

1 636

799 546

a.s.

-

-

298

268 914

621

779 732

656

840 469

družstva

1 024

263 744

1 151

1 665 727

746

1 059 453

686

989 720

204

1 086 888

80

52 797

-

-

-

-

Ostatní

-

544 184

27

7 363

219

57 848

218

103 303

celkem

4 433

4296000

26 871

3535303

56 487

3643168

54 812

3765497

státní podniky

Pramen: Zelená zpráva 1997, 2001, 2003, vlastní úprava

Příloha č. 10 Tabulka 15-7 Vývoj agrárního zahraničního obchodu v mil. Kč Rok

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

Obrat

118 748

114 376

121 464

151 435

178 005

186 689

175 236,4

Vývoz

49 472

45 229

48 173

60 339

76 697

77 186

89 144,8

Dovoz

69 276

69 174

73 291

91 096

101 308

109 503

86 091,6

Saldo

-19 804

-23 918

-25 118

-30 757

-25 224

-33 932

-19 700

3,90

4,42

4,32

4,47

4.90

4,39

4,4

Podíl AZO na ZO ČR v% Pramen: Zemědělství 2001, 2003, 2005, 2007. vlastní úprava

87

Příloha č. 11 Tabulka 15-8 Základní údaje o vývoji EZ v ČR v období 1990 - 2008 Rok

Plocha zemědělské půdy

Podíl celkové výměry

Počet ekofarem

(ha)

zem. půdy (%)

1990

480

-

3

1991

17 507

0,41

132

1992

15 371

0,36

135

1993

15 667

0,37

141

1994

15 818

0,37

187

1995

14 982

0,35

181

1996

17 022

0,40

182

1997

20 239

0,47

211

1998

71 621

1,67

348

1999

110 756

2,58

473

2000

170 919

3,99

563

2001

217 155

5,08

641

2002

234 744

5,49

717

2003

254 336

5,96

810

2004

263 299

6,16

836

2005

256 796

6,03

829

2006

254 982

6,61

963

2007

281 535

7,35

1 316

2008

333 727

7,84

1 776


88

Příloha č. 12 15-9 Vývoj struktury půdního fondu v EZ v období 2002 - 2007 Plocha

2002

2003

2004

2005

2006

2007

Orná půda

19 536

19 637

19 649

20 766

23 478

29 505

68

211 924

231 683

235 279

209 956

232 190

257 899

898

928

1 170

820

1 196

1 870

2 778

2 747

7 056

23 440

24 671

23 616

235 136

254 995

263 299

254 982

281 535

312 890

TTP

Trvalé kultury Ostatní plochy Celkem


Příloha č. 13 Tabulka 15-10 Počet farem a výměra půdy v EZ podle krajů v roce 2008 Kraj

Počet ekofarem

Výměra půdy v ha

Jihočeský

225

42 447,1

Zlínský

196

29 364,2

Plzeňský

164

25 678,1

Moravskoslezský

158

38 372,5

Olomoucký

142

24 452,9

Karlovarský

141

53 292,6

Jihomoravský

130

7 263,2

Liberecký

123

24 904,7

Ústecký

116

34 643,8

Královehradecký

107

14 031,0

Vysočina

107

5 128,8

Středočeský

87

6 532,7

Pardubický

56

4 813,5

Praha

17

119,6


68

TTP = trvalé travní porosty

89

Příloha č. 14 Tabulka 15-11 Základní charakteristiky EZ v EU v roce 200569

Stát

Zem. půda

Celk. zem.

v EZ v ha

půda v %

Počet ekofarem

Průměrná

Průměrná

výměra v ha

výměra v ha

ekofarma

konvenční zem.

EU – 25

6 115 465

3,9

160 259

38,7

16,0

Česká

254982

6,03

829

305,4

84,2

Belgie

22 994

1,7

693

31,9

26,9

Dánsko

134 129

5,7

2 829

44,2

53,7

Německo

807 406

4,7

1 7020

47,4

43,7

Irsko

34 912

0,8

978

36,5

31,8

Španělsko

807 569

3,2

15 693

51,5

23,0

Francie

560 838

2,0

11 402

49,2

48,6

Itálie

1 069 462

8,4

44 614

23,8

7,4

Kypr

1 698

1,1

305

5,5

3,4

Lotyšsko

118 612

4,8

2 873

35,8

11,0

Litva

64 544

2,5

1 811

35,8

11,0

Maďarsko

12 8576

3,0

1 553

76,8

6,0

Malta

14

0,1

6

2,3

0,9

Nizozemí

48 765

2,5

1 377

35,4

23,5

Rakousko

360 369

14,1

20 310

17,7

19,1

Polsko

82 730

1,0

7 183

22,0

6,0

Portugalsko

23 3458

6,3

1 577

148,0

11,4

Slovinsko

23 499

4,8

1 716

13,6

6,3

Slovensko

90 206

4,8

196

462,6

27,4

Finsko

147 587

6,5

4 269

33,3

32,1

Švédsko

222 268

7,0

2 951

52,4

42,1

Velká Británie

608 952

3,9

4 285

142,1

55,6

republika

Pramen: Eurostat Organic Farming Statistics; Farm Structure Surveys,vlastní úprava

69

Poslední údaje o EZ v EU Eurostat uvedl za rok 2005 v roce 2007, novější údaje nejsou k dispozici

90

Reforma společné zemědělské politiky

Recommend Documents