Reflexe divadla v kulturních rubrikách internetových a tištěných periodik (PRESS.cz, Zemské noviny, Periskop, Region, Pod lupou)
práce pro předmět Média a společnost prof. Josef Alan
ZS 2000/2001 AUTOŘI: Karolína KUČEROVÁ, Štefan ŠVEC
Obsah Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 Divadlo na serveru PRESS.cz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 1) Večerník Praha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 2) Interntový deník POSEL . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 3) Slovo on-line . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 4) iDnes – Mladá fronta Dnes . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 5) Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Divadlo v Zemských novinách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 1) Reklama, pozitivní hodnocení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 2) Nepřesnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 3) Stylistická nedotaženost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 4) Klišé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 5) Obsahová vyprázdněnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Divadlo v regionálních periodicích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 1) Žánrová nevyhraněnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 2) Příšerná jazyková úroveň článků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 3) Redundantní věty bez jakékoli informační hodnoty, klišé . . . . . 19 4) Charakteristika obsahu článků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 5) Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 Použitá literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 Seznam příloh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25
2
Úvod Mediální krajina českého internetu není dosud ani v minimální dostatečné míře prozkoumána. Je to logické, neboť internet je fenomén, který se teprve nedávno v širším měřítku rozšířil a zapsal do povědomí veřejnosti. Nelze pochopitelně vylučovat z mediálních studií zkoumání mediálních systémů, určených pro publika na okraji mainstreamové společnosti (ať už se jedná o skupiny hyperinformatizované nebo hypoinformatizované), ale jevům a problémům nějak se většinové společnosti dotýkajícím je v komunikačních vědách věnována zcela pochopitelně pozornost největší. Internet se tedy teprve nedávno stal tématem v odborném diskurzu sociálních, převážně pak komunikačních a mediálních věd, uvažovaným v širší míře. Problematika internetu je zkoumána jak samostatně, tak v celém kontextu zkoumání tzv. „nových komunikačních technologií.“ Tyto technologie (včetně internetu, který je jejich snad nejvýznamnější součástí) proměňují zcela radikálně ráz světa, přispívají k vytvoření reality (v módním termínu) globalizace, ke zcela novému pojetí univerzálního mýtu, k mytologii informačního, nekonečně rozmanitého a zároveň dosud nevídaně jednotného světa. Teoreticky se k problematice globalizace vyjadřoval jako první především Marshall McLuhan, autor termínu „globální vesnice.“ Svůj pohled na to, jak budou vypadat masová média v budoucnu koncem 80. let formulovali například Melvin L. DeFleur a Sandra J. Ballová-Rokeachová (1996), kteří podcenili možnosti počítačových sítí jako médií: „Je těžké si představit, jak by takový systém mohl být užíván většinou našich občanů, jak by mohl být podporován finančně, nebo dokonce jaké služby by zajišťoval pro velké a heterogenní publikum.“ Názor přitom vychází z představy počítačové sítě především jako prostředku předávání zpráv, tedy jako systém, jehož základem je dnešní e-mail. Jako perspektivnější bylo vnímáno propojení počítače s kabelovou televizí.
3
Postupně vzniklý internet je přitom velmi příznačně kombinací prvků různých komunikačních prostředků. A jak se podle teoretiků měla vyvíjet „klasická“ média při rozvoji elektronické komunikace? McQuail (2000) konstatuje, že i když se nová média stále vyvíjejí, „jejich dopad na impérium starých médií je zatím malý.“ Tuto tendenci odvozuje z předpokladu, že „masová média, jak je známe, jsou více než technologií ovládána svými organizovanými uživateli a nejvyššími pány.“ Obdobný názor, s implikacemi směrem k problematice obsahu nových médií, mají i DeFleur a Ballová-Rokeachová (1996), kteří se opírají o ekonomickou stránku fungování médií a využívají zkušeností kabelové televize: „Až na několik vzácných výjimek je kabel obvykle směsicí programů zasahujících oblast nízké nebo nižší estetické kvality. Rozlaďuje to mnoho přemýšlivých pozorovatelů amerického systému masové komunikace, kteří zjistili, že skvělé nové technologie budou pravděpodobně využity k tomu, aby zdvojnásobily… množství zápasení, kvízů, rockových klipů a seriálů dostupných normální rodině.“ Podle našeho názoru ale internet v podobě, ve které dnes existuje, poskytuje možnost rozmanitosti. Nekonečnost kyberprostoru zaručuje, že své místo si v něm mohou najít i projevy, které nepatří do oblasti mainstreamu. Jejich charakteristiky ovšem budou odvozeny od technických možností, které jsou dle předpokladu teoretiků ponejvíce ekonomického charakteru. Přesto je reálná existence nejrůznějších subjektů v rámci internetu – od nadšenců-amatérů přes placené stránky pro zájemce a různě sponzorované projekty až po stránky, dotované státem. Jednou z důležitých záruk (budeme-li optimisty) zmíněné rozmanitosti v tomto
ekonomicky
(převážně)
konformizovaném
světě
je
zřejmě
nejnesešňěrovatelnější oblast společenského života, kultura. Právě kultuře nabízejí nové informační technologie nové prostředky k rozvoji dosud nepředvídatelnými směry, aniž by jí ad definitio některé ze starších cest 4
uzavíraly. Tématem této práce nicméně nebudou nové či teprve v budoucnu možné směry a cesty v kultuře. Kultura je pro naši práci spíše prostředkem než cílem, jednak proto, že její nové možnosti se zatím spíše rýsují v neostrých konturách, než aby byly jasně zkoumatelné ve smysluplném popisu, a jednak proto, že náš zájem se primárně zaměřuje spíše k analýze možností komunikační technologie (internetu) než k rozboru stavu kultury jako takové. Zaměříme se ostatně na reflexi jednoho z dnes už „tradičnějších“ komplexních uměleckých kódů, kódu divadla. Jakkoliv i v divadelním diskurzu mají nové komunikační technologie co nabídnout (vzpomeňme divadelních projekcí v přímém přenosu po síti, interaktivního divadla virtuálních postav…), poslouží nám divadelní realita pouze coby odrazový můstek k vyslovení obecnějších závěrů o souboji (či symbióze) internetu a tradičnějších (v našem případě tištěných) mediálních prostředků, resp. způsobů šíření a distribuce informací. Doufáme, že ke stručné analýze nadhozeného problému zatím není zapotřebí encyklopedických znalostí a dalekosáhlých rešerší. Základní směry uvažování, případně jisté nesmělé skici závěrů se pokusíme dokumentovat na materiálu sebraném v období 16.- 29.10.2000 prostřednictvím internetového serveru PRESS.cz (a stránek periodik, na něž je v jeho rámci odkazováno – viz níže), dále prostřednictvím stránek serveru Pod lupou, Region, Periskop (který ovšem v rámci naší analýzy nemohl být využit – viz níže), stránek Zemských novin a jejich archívu; ke srovnání slouží tištěná podoba některých z těchto periodik (Zemských novin, Periskopu, Regionu). Výběr médií byl orientován k tomu, aby v něm byla zastoupena jak média regionální, tak i celostátní, jak média i tištěná, tak i ta pouze elektronická. U některých z nich se při zpracovávání údajů vyskytly určité obtíže, ať už byly rázu technického, nebo se týkaly přímo obsahu periodika (viz níže).
5
Divadlo na serveru PRESS.cz PRESS.cz je specifickým komunikačním uzlem v českém internetovém prostředí. Jedná se o server, který shromažďuje odkazy na články z jiných médií, nikoli původní texty. Má řadu rubrik (základních je 12, z nich 2 cizojazyčné). V rubrice kultura se vyskytují odkazy především na články serveru iDNES, Neviditelného psa, Večerníku Praha, Českého slova, Internetového deníku Posel, serverů Do kina, Hudební zprávy a Radia.cz, a také slovenského magazínu Inzine. Pro hodnocení počtu publikovaných článků je poměrně ilustrativní poměr příspěvků, týkajících se divadla: 95 x iDnes, 4 x České slovo, 4 x Posel a 7x Večerník Praha. Nelze si nepoložit otázku, podle jakého klíče jsou příspěvky k publikaci vybírány. Podle vyjádření autorů severu jsou automaticky přebírány zprávy ze zdrojů (headlinů). Při bližším dotazu správce serveru uvedl, že jejich program automaticky probírá zprávy z jiných serverů, a podle názvu je potom prováděna selekce pro umístění do jednotlivých rubrik. Proto jsme se dále zeptali, proč například v rubrice kultura chybí odkazy na České noviny nebo Lidovky (které například v rámci zpravodajství poskytují nemalou část obsahu); k tomu správce řekl, že půjde zřejmě o závadu na skenovacím zařízení a že se pokusí tento technický problém řešit. Domníváme se, že rubrika kultura stojí na okraji zájmu správců serveru, protože je s podivem, že tato výrazná charakteristika mohla uniknout. Navíc, obsah článků (viz níže) o cíleném výběru nevypovídá. Pokud jde o obsah serveru PRESS.cz, je na něm možné v rubrice kultura nalézt odkazy na přibližně pět předcházejících dní. Archiv neexistuje. Navíc na serveru PRESS.cz najdeme pouze odkazy na stránky médií, které články uveřejňují. Proto záleží na dané internetové stránce, zda budou odkazované články ještě k dispozici. Z médií, která nás zajímala, jsme se setkali s obtížemi především v případě Večerníku Praha, jehož internetová stránka obsahuje vždy pouze aktuální číslo novin. Archív se podle slov redakce připravuje až na příští rok. Články, na něž bylo odkázáno, jsme proto hledali v tištěných verzích deníku. iDnes sice archív má, přímo se do něj ale dá vstoupit jen v rozsahu několika dní. Starší články je nutné vyhledávat zadáváním názvů pomocí
6
programu Newton on-line. Vyhledávání článků ze Slova a Posla se v našem případě obešlo bez obtíží. Pro klasifikaci obsahu serveru PRESS.cz volíme především cestu rozdělení na odkazovaná periodika, a dále u odkazů iDnes podle obsahu a formy.
1) Večerník Praha Ve Večerníku Praha bylo v daném období publikováno 7 článků. Dva z nich jsou upozorněními na zajímavou kulturní akci, která se chystá, s tím, že obsahují i doplňkové informace. Dva z nich hovoří o akci, která právě probíhá – rekapitulují, případně hodnotí, co se událo, a informují o dalším dění. Další dva texty jsou články, napsané u příležitosti konání speciální akce (Krakonošův divadelní podzim) nebo jubilea (Hamlet). Konečně poslední z článků je recenzí. Pokud jde o tematiku, je překvapivě rozrůzněná: z žánrů je kromě činohry (2x) zastoupen muzikál (3x) a balet (1x).Tématem posledního článku je pak speciální festival Žižkovský podzim. Navíc, jeden z článků se týká festivalu venkovských divadel, tedy divadla ochotnického, a také regionálního. I když se vždy jedná o divadlo české, jednou je soubor hostem v zahraničí, jednou naopak zmíněná inscenace je původem slovenská. V rámci článků bývají součástí textů i rozhovory, v ostatních případech se jedná o monologické texty publicistického (recenze) či zpravodajského charakteru. Pokud jde o jazykovou kvalitu článků, zajímavé je například funkční využití klišé v rámci recenze muzikálu Babička (příloha). Prohřešků proti spisovnosti a tiskových chyb se vyskytlo jen několik (6), překlep v titulku článku „Vražda na Žiškově“ byl ale poněkud nepříjemný.
2) Internetový deník POSEL Internetový deník Posel byl na PRESS.cz odkazován celkem čtyřikrát. Získané články byly převzatými zprávami ČTK (hodnotit rozsah či dosah úprav původního agenturního zdroje je nad rámcem této práce). Jeden z nich citoval recenzi, týkal se tedy již konané události, tři upozorňovaly na akce připravované.
7
Tematicky byly články poměrně různorodé. Jeden se týkal amerického nastudování české opery s českou sopranistkou v hlavní roli, jeden upozorňoval na blížící se výročí ochotnického spolku a dva ohlašovaly premiéry v pražských divadlech – Národním a Na Fidlovačce. Jen dvakrát se na článcích podepsal tiskařský šotek; jednou ovšem téměř dokonale rozložil úvodní odstavec. Jinak jazyková kvalita odpovídá běžné produkci ČTK.
3) Slovo on-line Ze čtyř článků, na které bylo odkazováno do Slova, jsou tři upozorněním na chystaná představení a jeden stručnou recenzí končícího festivalu. Dva články se týkají probíhajícího festivalu Divadlo v Plzni, jeden – převzatý z ČTK – upozorňuje na inscenaci opery podle hry Pavla Landovského a jeden na chystané uvedení melodramu v Národním divadle. Autorkou dvou článků je spolupracovnice redakce, která se divadlem blíže zabývá, a recenzi napsala divadelní kritička. Články jsou jakýmsi přehledem očekávaného a nástinem zázemí, které akce provází; v případě melodramu se jedná i o citáty výroků některých tvůrců představení. Pokud jde o jazykovou úroveň, je poznamenána určitými klišé („aby…plasticky vynikl i niterný projev“ – Hippodamie, „excelují, šokující, provokativní, felliniovské“ - festival). Jinak se několikrát vyskytly běžné chyby v interpunkci a článek o Hippodamii byl poznamenán i hrubšími chybami („režie Josef Průdka obsadil,“ „Pelopse“ nebo nejasně použité zájmeno „oba“).
4) iDnes – Mladá fronta Dnes Na server iDnes bylo odkazováno celkem u 95 článků s divadelní tematikou. Pocházejí především z různých regionálních příloh deníku Mladá fronta Dnes, v některých případech také z jeho hlavní části (informace o tom je možné v některých případech zjistit v rámci vyhledávání v archívu). Pro popis článků jsme zvolili kritéria něčeho, co bychom nazvali „žánrem.“ Zabýváme se zde přitom pouze textem, protože obrazový doprovod a případné další odkazy (např. na chat) jsou k dispozici pouze u aktuálně přístupných článků (nikoli u archívu).
8
a) Informace o chystané akci Do této skupiny jsme zařadili 33 textů. Jedná se o krátké, několikařádkové texty, které upozorňují na konání nebo naopak zrušení nějaké akce. Nemusí se přitom jednat přímo o divadelní představení, zmíněna jsou například i natáčení zábavných pořadů (1x), akce v galeriích (1x), kulturní festivaly (1x), komponované pořady (2x), scénická čtení (1x). Dva články se týkají rušených představení, jeden dostupných slev. Jeden článek má téma zahraniční inscenace, sedm se týká představení amatérských souborů, 16 hovoří o představeních více či méně profesionálních (je mezi nimi např. hra Ivana Mládka a jeho souboru) . Za žánrů jsou zastoupeny opereta, muzikál, balet, ale především činohra. Většina zpráv má regionální, až místní charakter. Jazyková kvalita zpracování je dobrá. b) Rozšířená informace o chystané akci Do této kategorie bylo zařazeno 18 článků. Jedná se o texty, které směřují svým hlavním obsahem do budoucna, a přitom ke své základní informaci připojují také některé údaje z historie, ze zákulisí, obsah, informace o autorech a obsazení, případně rozhovor, program festivalu apod. Tematický záběr je široký – články se týkají festivalu Divadlo v Plzni (2x), muzikálu (2x), činohry (6x), ochotnických divadel (3x), tanečních divadel či scénického tance (2x), studentských představení (1x), opery (2x) a loutkového divadla (1x). Autory článků jsou většinou místní spolupracovníci redakce, jmenovaní či skrytí za šifrou. V těchto textech se vyskytují různé chyby (interpunkce, chybějící znaménka kvantity, chybná flexe, „překlepy“). c) Rozhovor Rozhovory byly publikovány celkem čtyři. Tři z nich jsou rozhovory s jednou osobou, jeden anketou mezi zájemci o festival Divadlo. Tohoto festivalu se týkají tři z rozhovorů (překladatel, hostující režisér, anketa), poslední rozhovor je věnován jubileu regionálního divadla. Tři z rozhovorů napsali spolupracovníci redakce, jeden je dílem divadelního kritika. Pouze v jednom z rozhovorů se vyskytly nedostatky v interpunkci a shodě podmětu s přísudkem.
9
d) Recenze Ve sledovaném období bylo odkazováno celkem na 9 recenzí. Tematicky se tři týkaly pohádek pro děti, tři festivalu Divadlo (jedna z nich označená jako „názor“), jedna melodramu, jedna činoherního představení a jedna alternativního festivalu. Autory článků byli ve třech případech spolupracovníci redakce, jeden z autorů byl označen jako publicista, v jednom případě byla autorkou hudební kritička a ve čtyřech divadelní kritici. Přitom spolupracovníci redakce se věnovali dětským divákům (2x) a nebo vyjádřili „názor“ na divadelní festival (1x). V textu se vyskytlo jen několik prohřešků proti gramatice. e) Dojmy Tyto 4 články souvisí specificky s konaným festivalem Divadlo, protože mají v podtitulu Divadlo očima… a jsou prezentací názorů osob, které mají s festivalem něco společného (spoluorganizátorka, výtvarnice, členové účinkujícího souboru, zástupce filmového klubu). Pokud jde o gramatiku, pouze v jednom případě byl nesprávně použit tvar zájmena ona. f) Historické přehledy Celkem čtyři články se u příležitosti jubileí zmiňují o historii souborů. Dvakrát se jedná o horácké divadlo v Jihlavě (60 let) – jeho poslední sezóna a významné osobnosti. Dva články upozorňují na historii souborů ochotnických (Mariánské Lázně, Nový Bydžov). Autory těchto článků jsou spolupracovníci redakce. Jazyku bylo ublíženo pouze dvakrát při špatném skloňování a jednou v logické stavbě textu vznikla mezera, kterou nelze vyplnit bez znalosti místního prostředí („…budou marně hledat“ – není zmíněn důvod). g) Zpráva o konané akci Čtyři články jsou zprávami o konání akce, případně jejím krátkým zhodnocením. Jednalo se o festival amatérských divadel, přehlídku divadla a hudby, vystoupení mezinárodního souboru s multižánrovým představením a hostování profesionálního regionálního divadla v Praze. Autory těchto článků jsou spolupracovníci redakce. Gramatické chyby se v nich nevyskytují, jazyk není nijak výrazný. h) Článek Tato poněkud široká kategorie zahrnuje 19 různých článků. Čtyři z nich (poměrně rozsáhlé) se týkají festivalu Divadlo, dva z nich jsou doplněny
10
programem. Jejich obsah se týká aktuálního dění (příjezd slavné osobnosti) nebo aktuálního stavu festivalu (která představení jsou odehrána, která se připravují). Tři z článků jsou doplněny drobnostmi „Krátce z festivalu“ a odkazy na fotografie, popř. videoukázky. Autory jsou především spolupracovníci redakce. Další články mají velmi různorodou tematiku, kterou je jen obtížně možné zhustit. Často jsou to texty spíše zpravodajského charakteru, divadlo bývá někdy tématem jen velmi okrajově. Jedná se o mimodivadelní akt známého divadelníka (3x), volbu Múzy (1x), divácké ceny (1x), postavy na hradě (1x), nezájem škol o amatérská představení (1x), místní ekonomickou problematiku (2x), regionální soukromé divadlo (1x), Dagmar Havlovou a její návrat na divadelní prkna (1x), plány divadel (2x), hodnocení dětských představení a návštěvnosti (1x), jubileum divadelního souboru (1x). Většinou mají články regionální tematiku, jen 2 se týkají Prahy (z toho 1, věnovaný Dagmar Havlové, je také nejbohatěji vybaven odkazy na fotografie, další články a chat). Autory článků jsou spolupracovníci redakce. Jazyk těchto textů je poměrně bez chyb. i) Závěr Celkově jsou odkazy na iDnes velmi cenným pramenem informací pro každého, kdo se zajímá o divadlo nejen v Praze nebo ve svém bezprostředním okolí (tam má informace z tisku, případně dalších celoplošných médií). Ve srovnání s ostatními regionálními periodiky je jeho úroveň – obsah, jazyk, informační zázemí – nesrovnatelně lepší. Pravdou ovšem je, že snáze než prostřednictvím serveru PRESS.cz je možné tyto informace najít přímo na stránkách iDnes.
5) Závěr Celkově se dá říci, že PRESS.cz poskytuje zajímavé a různorodé informace o divadle, zejména v rámci odkazů na iDnes. Ostatní odkazy mají poměrně marginální charakter, i když se také věnují různým divadelním žánrům. Autoři prestižních článků bývají dostatečně fundovaní. Jazyková kvalita textů je poměrně dobrá, ve srovnání s ostatními zkoumanými internetovými periodiky je lepší velmi výrazně.
11
Divadlo v Zemských novinách Zemské noviny patří mezi pět nejprodávanějších celostátních českých deníků. Přičteme-li k jejich nákladu náklad Českého slova, s nímž mají totožnou redakci a v podstatě. kompletní zpravodajství, jejich význam ještě stoupne. Zemské noviny mají (dnes už samozřejmě) svou internetovou verzi. Obsahem se neliší od verze tištěné. Drobné diference plynou pochopitelně z odlišností způsobů distribuce, jedná se například o rozdíly ve způsobu řazení zpráv (nikoliv ovšem v jejich preferenci), v grafické úpravě, ve velikosti fotografií (velikost je ostatně na internetu závislá na velikosti monitoru), v poměru a struktuře místa pro jednotlivé materiály na stránce, v odlišném strukturování sémioprostoru této stránky apod. Nejedná se ale nikdy o rozdíly radikální, ač by je odlišná a nová technologie umožňovala. Můžeme zmínit například naprosto nepropracované a nevyužité možnosti hypertextu, paralelního čtení atd. Naopak, internetová verze bývá ochuzena – kromě odkazů totiž v elektronické podobě deníku v kulturní rubrice fotografie chybí úplně. Zajímavé přitom je, že České slovo, které publikuje stejné články, fotografie na internetové stránce umístěné má. Pokud jde o divadlo v Zemských novinách, je mu na jeho kulturních stránkách věnován poměrně významný prostor. Během sledovaných dvou týdnů se v novinách objevilo jedenadvacet článků o divadle v rubrice Kultura, a jeden rozsáhlejší v každotýdenní rubrice Společnost. Šest článků v rubrice Kultura bylo ovšem pouhými stručnými anoncemi, oznámeními o konání nového projektu. (Jeden příklad podobné anonce viz příloha č.6). Přesto jsou frekvence i rozsah zpravodajství neporovnatelný v poměru k regionálním periodikům obecně. V průměru se divadlu věnuje každý den aspoň jeden, ne-li dva články.
12
Články rozsáhlejší jsou buď recenzemi nebo zprávami o dění. Opět jsme vysledovali několik typických rysů, charakterizujících obraz divadelní reality ve sledovaných novinách.
1) Reklama, pozitivní hodnocení Články v Zemských novinách občas připomínají dobře upravené texty PR agentur. Nešetří chválou, a občas, když je jediným zdrojem zpravodajského článku některý z autorů na divadelním kusu se účastnících, si musí svůj výtvor dokonce vychválit sám. V článku „Dürennmattvi Fyzikové tentokrát jako opera“ hovoří o zmíněné opeře jednak autor hudby a jednak ředitel divadla, v němž bude kus uváděn. Těžko si představit neobjektivnější komentátory. Klasickou ukázkou „PR“ práce je článek „Jak se zkouší muzikál Monte Cristo“, otištěný v rubrice Společnost (viz příloha č.7).
2) Nepřesnosti Autoři často pořádně nevědí o čem píší, a tak občas dojde k podobnému lapsu, jaký se Zemským novinám podařil, když v rámci zpravodajství opatřili hru Karla Steigerwalda dvěma různými tituly. Nejprve: „V režii Vladimíra Morávka se ve fascinujícím souboji utkaly dvě hry – nizozemský Rijndersův Fanda a Steigerwaldučeský text Hraj divadlo.“ (autorka: Eva Jeníková). A o den později o tomtéž: „…a velmi vydařené „scénické čtení“ dvou současných her, Rijndersova Fandy a Steigerwaldových Hereček“. (autorka Marie Reslová.) Je na místě se ptát, jestli šlo o následnou opravu předchozí chyby nebo o pouhé nedorozumění. Jak se Steigerwaldova hra jmenovala ve skutečnosti, se ovšem už jinak neinformovaný čtenář nedozví.
13
3) Stylistická nedotaženost Jazyková a stylistická úroveň článků se nedá označit za tak tristní jako u regionálních periodik (viz níže), ale přesto je povážlivá. V článcích se často dají najít stylistické zrůdičky, např. zbytečné užívání pasivních konstrukcí („Proto bylo pro činoherní představitele užito mikroportů, aby byli dobře slyšitelní.“ – Hana Smejkalová: V Hippodamii vítězí hudba.“) nebo větné kolosy, přeplněné informacemi až k nesrozumitelnosti, vzniklé zřejmě krácením článku a snahou nevynechat žádnou z informací. („Uvedení jeho komorní opery pro pěvecký kvartet s doprovodem klavíru What price Confidence, v níž skladatel ve dvanáctitónovém systému zpracoval konverzační hříčku, lze proto označit za záslužný čin Státní opery Praha. – pz: Křenek ve Státní opeře, „Jako princip svého nastudování zdůrazňuje pětadvacetiletý režisér, který obdržel za loňské pohostinské nastudování Bernhardova Imanuela Kanta Cenu Alfreda Radoka Talent roku, nejen fenomén snovosti a svitu luny a ženského měsíčního cyklu, ale také ničící a umrtvující sílu vody." rem: Čičvákův Sen bude plný vody.)
4) Klišé Podobná situace je i s užíváním klišé. Abychom parafrázovali slavný historický výrok – situace je vážná, nikoliv však zoufalá, tak zoufalá jako v regionálních periodikách. Nevhodně užité textové vzorce se však i v Zemských novinách vyskytují často („Důraz na kouzlo archaičnosti Vrchlického slova a na monumentální působivost celého díla vedl režiséra Josefa Průdka k sošnému pojetí textu.“ – Eva Jeníková: V Hippodamii vítězí hudba, „Kulisy maloměststkých hrdinů z počátku sotletí a konce císařství praskají pod činy hrdinů.“ – Martin Reissner: Gáborův Stříbrný vítr tradici ctí i odmítá).
14
5) Obsahová vyprázdněnost Dokud texty o divadle v Zemských novinách odpovídají pouze na otázky „Kdo? Kdy? Kde? Co?“, není na ně třeba mít zvláštní nároky. Problém nastává ve chvíli, kdy se snaží odpovědět na otázky „Jak? a Proč?“. Autoři píšící do Zemských novin o divadle jsou (ve svých textech) názorově impotentní, ne-li dokonce sterilní. Texty jsou uniformní, zaměnitelné, a nevyjadřují žádný skutečný názor. Nedá se v nich najít překvapivá či odvážná myšlenka. Čtenář má dojem, že to nejdůležitější, oč se autoři snažili, bylo. vyhnout se zvláštním a podivným slovům jako je „syžet“ či „partitura“, kterým by přeci „náš čtenář“ nemusel rozumět. Před rokem 1989 byly tehdejší Zemědělské noviny jednou z mála otevřenějších kritických tribun například pro literaturu (generace Vl. Macury, Vl. Novotného…). Měly výjimečné postavení. To ve svém referování o divadle (a bohužel obecně i o kritice vůbec) už ztratily.
15
Divadlo v regionálních periodicích V této kapitole rozebereme mediální obraz divadelního dění tak, jak je prezentován v několika regionálních periodikách. Jako typické vzorky jsme vybrali dva časopisy, jež mají tištěnou internetovou verzi, a dva časopisy čistě internetové. Do první skupiny patří týdeníky Periskop - soukromé noviny Příbramska a Region - týdeník okresu Nový Jičín, do skupiny druhé pak internetové deníky sítě Okresy pod lupou – v době sběru dat jimi byly verze pro Děčín, Liberec, Plzeň, Ústí nad Labem a Zlín. Ve sledovaném období se ovšem články o divadle vyskytly pouze ve dvou z nich. Tištěná a internetová podoba časopisů, jež mají verze obě, se (co se týče obsahu materiálů) neliší, takže není důvod zpracovávat tištěné a elektronické verze těchto časopisů zvlášť. Na materiálu posbíraném během určeného období (viz úvod) jsme vysledovali několik charakteristických fenoménů, jež se v regionálním zpravodajství a publicistice o divadle vyskytují. Tyto fenomény se pokusíme formulovat a doložit v několika následujících podkapitolách. V rámci dokumentace neutěšeného stavu kulturních zpráv v tomto případě doložíme i zmíněnými články.
1) Žánrová nevyhraněnost Čtyři z pěti článků, které jsme pro tuto kapitolu analyzovali, nelze zařadit do jediného žánru. Jediný přesně zařaditelný materiál je rozhovor s hercem Tomášem Lněničkou v týdeníku Region (viz příl. č.1). Ostatní články kombinují žánrů několik, například recenzi s rozhovorem (Místní ToDivadlo má za sebou úspěšnou premiéru představení Tristan a Izolda – viz příl.č.2), pozvánku – avízo, popis obsahu díla a hodnocení představení (ostatní tři články – viz přílohy č. 3,4,5). Domníváme se, že za žánrovou nevyhraněností stojí jednak snaha autorů článků vměstnat do jednoho materiálu co nejvíce informací a jednak
16
nízká úroveň profesionality, již se u těchto autorů pokusíme dokumentovat ještě na dalších skutečnostech.
2) Příšerná jazyková úroveň článků Soudě podle námi analyzovaných materiálů, neovládají autoři článků o divadle v regionálním tisku dostatečně český jazyk. Takřka ve všech článcích se vyskytují chyby gramatické, v úplně všech se potom dá najít několik zrůdiček stylistických, které někdy dokonce značně znesnadňují porozumění samotnému obsahu článku. Jen namátkou z jednotlivých příloh: Příl č.1. „S kariérou divadelníka jsem započal svitavským projektem tří kamarádů Cukr nebudem v srpnu 1991. Hráli jsme i Trnkovou zahradu. Po škole přišel Václav Martinec a nabídl angažmá v Českých Budějovicích. Tímto byl podepsán ortel nad dalším studiem angličtiny (o jakémkoliv hercově studiu či jeho minulosti předtím nebyla řeč). Divadlo zvítězilo.“ Příl č.2 „Netradiční pojetí a zejména oblečení herců, kdy všichni hráli v bílých košilích se saky a kravatami potvrzovalo dřívější slova hostujícího režiséra…“(čárka chybí i v originálním textu) „Premiéra ToDivadla se líbila nejen řediteli divadla, ale také spoustě z něco kolem stovky diváků.“ Příloha č.3 „Drsnost poměrů v jižanském maloměstě i křehkost vztahu tajemného mladíka Vala, který je přesvědčen o svém hudebním talentu i fyzické síle, k ženě, jež si nechce přiznat, že mládí s právem na snadné okouzlení a snění už uplynulo, to je hlavní téma, i když nám možná jako hlavní motiv zazní Karolino přesvědčení, že právě teď se naplní její životní představy o samostatnosti a podnikatelství…“ Příloha č.4 „Ovšem současný hercův repertoár je širší, z něhož vybíráme…“ 17
Příloha č.5 Navzdory jeho nesporného talentu a šarmu...“ V článku Divadlo Bolka Polívky – Sex, drugs, rock & roll (příl.č.5) se dokonce objevuje zcela zřetelný protimluv. O pouhých šest řádek pod větou „Nejvýraznější zvláštností projektu Sex, drugs, rock & roll je fakt, že všechny postavy ztvárňuje jeden herec.“ je umístěn seznam herců o třech lidech. Možná jdou obě tyto informace nějak smysluplně skloubit, autor článku však vůbec nenaznačuje jak. Článek Divadlo jednoho herce na děčínských prknech (příl.č.4) je potom sestaven už naprosto nesmyslně, teprve v poslední čtvrtině textu se objeví název jakéhosi představení a z celého materiálu není vůbec zřejmé, jestli se toto představení už konalo nebo teprve konat bude. To lze doložit už na začátku první věty článku: „Dnešní představení v městském divadle se konalo…“ a dokonalý chaos pak ve čtenáři vznikne, přečte-li si úvodní slova tří závěrečných odstavců: a) „Doslova „poučným“ zážitkem se může stát setkání…“ b) „V druhé části večera pak zazní…“, a poté c) „Návštěvníci slyšeli nádherný skvost minulosti a měli možnost nechat se inspirovat půvabným příběhem…“ – I z tohoto labyrintu je patrně nějaké východisko, patrně se opakovalo stejné představení ve dvou dnech, ale autorka článku se nás s tím opět neobtěžovala seznámit ani náznakem.
Je docela možné, že chyby a stylistické nedotaženosti (což je poměrně jemné pojmenování skutečnosti) nemají na svědomí jednotliví autoři, jimž je vyčítáme, ale vedoucí redaktoři rubrik a editoři stran, kteří materiály krátí a upravují. Ať už je to ale jakkoliv, jazyková úroveň námi analyzovaných článků je ostudná a nehodná jakéhokoliv veřejně přístupného textu. Přitom bohužel není proč se domnívat, že se jednalo o selhání výjimečná.
18
3) Redundantní věty bez jakékoliv informační hodnoty, klišé S jazykovou úrovní textů souvisí i výskyt bezobsažných, tradičních textových vzorců, floskulí, žurnalistických frází a klišé, která se ve všech materiálech dají najít v hojném počtu. Opět je můžeme namátkou dokumentovat na jednotlivých materiálech Příl. č.1 „…pod režijním vedením Karla Brožka…“ „Jak se cítíte v roli loupežníka?“ „Co vám divadlo dává?“ Příl. č.2 „Hlavní důraz je kladen na citový vztah dvou lidí…“ Příl. č.3 „Tennessee Williams patří k nejvýraznějším osobnostem nejen americké, ale určitě i světové dramatiky. Jeho dramata odhalují hloubky lidského nitra a pojmenovávají motivy našich činů.“ Příl. č.4 „Od roku 1968 Částkovo mistrovství obdivovali diváci a posluchači nejen na Moravě, ale…“ Příl. č.5 „Základní linií hry je…“ „Žije si svým vyrovnaným, spokojeným životem až do chvíle…“ „Tato koncepce poskytla možnost vytvořit mimořádně zajímavý inscenační tvar s použitím různých výrazových prostředků…“ Mezi klišé potom můžeme zařadit i obrazový doprovod k článku Divadlo Bolka polívky – Sex, drugs rock & roll (příl.č.5). Na fotografii je mediálně známá tvář Bolka Polívky, ačkoliv ten nemá s představením nic společného (kromě toho, že je majitelem divadla). Přítomnost klišé a ustálených frází v textu vysvětlujeme jednak opět neprofesionalitou autorů (v tomto případě jejich nedostatečnou jazykovou vybaveností, nízkou slovní zásobou a stereotypním způsobem uvažování – což jsou všechno také klišé J), a jednak nutností nějak (ať už jakkoliv) zaplnit textový prostor novin (pokud možno zřejmě s co nejmenší námahou). 19
4) Charakteristika obsahu článků S tím, jak články vypadají, souvisí i jejich obsah. Obecně je možné říci, že regionální periodika se zaměřují na dění v regionu, které z větší části není naplněno kulturou. Pro občany je pochopitelně důležitější jednání městské rady, zajímavé jsou zprávy o kriminálních případech, v Periskopu (který je ještě dále členěn v rámci oblastí Příbramska) dostávají prostor i menší obce pro prezentaci novinek a zpráv, a podobně. Pokud se přitom zaměřujeme pouze na divadlo, musí být jeho podíl nutně téměř zanedbatelný. V příbramském týdeníku Periskop v daném období nevyšel (kromě stručného programu) o divadle jediný článek. V týdeníku Region vyšly ve sledovaném období materiály dva, v pěti denících Pod lupou celkem tři. Lze tudíž charakterizovat divadelní zpravodajství jako okrajovou záležitost. Celkem pochopitelně se články v regionálních periodikách věnují výhradně divadelnímu dění v regionu. A to buď nové činnosti divadel místních (viz příl.č.2 a 3), nebo hostování významnějších divadel přespolních (viz ostatní přílohy). Za podstatnou charakteristiku analyzovaných materiálů považujeme i to, že jsou jednoznačně pozitivně zaujaté. Neobjevil se mezi nimi jediný, který by aspoň částečně problematizoval představení, o němž pojednával. Jednoznačně pozitivní hodnocení děl naprosto převažuje (viz kterákoliv příloha). Souvisí to jednoznačně se zdrojovým zázemím článků (jemuž se budeme věnovat v příštím odstavci), a potom též s absencí jakéhokoliv kritického pohledu autorů materiálů. Tato absence může být způsobena buď (opět) neprofesionalitou autorů (např. neznalostí věcí, o nichž píší) nebo nutností neprovokovat zdroje svých informací, s nimiž jsou na sobě vzájemně závislí. Novináři se potřebují dostat k informacím (zdroje ovšem zase naopak potřebují publicitu). Nejvýznamnějším pramenem informací byli pro autory našich článků o divadle totiž jednoznačně sami divadelníci, kteří se na představeních podíleli. 20
Většinou se jedná o herce a režiséry, často je hlavním či dokonce jediným informačním zdrojem pro autora článku ředitel divadla (viz přílohy č.2,3,4). Není se pak čemu divit, že materiály připomínají spíše práci PR oddělení jednotlivých divadel.
5) Závěr Z provedeného rozboru článků vyplývá poměrně jasně fakt, že úroveň regionálního zpravodajství je velmi nízká. Můžeme tento názor vyslovit poměrně kategoricky, protože charakteristiky všech článků jsou obdivuhodně shodné. Tento jev svědčí, jak jsme již naznačili, o zřejmé neprofesionalitě autorů, a zároveň o tom, že speciálně divadelní – ale dovolím si zobecnit, dosti pravděpodobně i obecně kulturní – problematika nestojí u regionálních periodik v popředí zájmu. Dále – je pochopitelné, že například internetové periodikum se snaží nabízet svým čtenářům aktuální informace, například tím, že zve na chystaná divadelní představení. V takovém případě není možné čekat od autora vlastní reflexi představení; na druhou stranu ale publikování zaujatého názoru nemusí nutně prospět kusu, a tím méně redakci periodika. V rámci elektronické verze týdeníku je ovšem povrchnost a nesrozumitelnost, neomluvitelná potřebou aktuálnosti, nanejvýš trestuhodná. Na druhou stranu ovšem je pravdou, že námi zkoumaná regionální periodika se pokoušejí být po tematické stránce doplňkem informační nabídce, kterou poskytují deníky, a to i deníky regionální. Pokud je např. Region okresním týdeníkem, může informovat i o akcích, které se do pozornosti regionálních deníků – určených geograficky rozsáhlejšímu regionu – nedostanou (představu o rozsahu zpravodajství v regionálním periodiku autorům práce poskytlo setkání s obsahem regionálních příloh Mladé fronty Dnes v rámci zpráv iDnes na PRESS.cz). Aby ovšem třeba i zajímavá vybraná témata byla pro čtenáře zajímavým nebo alespoň informačně hodnotným materiálem, je nutné radikálně 21
změnit způsob práce. Objektivnost, kritičnost, pečlivost a především jazyková stránka věci – to jsou oblasti, ve kterých autoři článků svým čtenářům hodně dluží.
22
Závěr Na závěr bychom měli shrnout poznatky, které jsme získali analýzou vybraných médií. Jedná se o velmi rozdílná periodika, takže jednotné hodnocení je možné formulovat jen velmi ztěžka. V principu je ale možné říci, že divadlo i kultura obecně, stojí mimo hlavní zájem autorů. V rámci celostátní tiskoviny kulturním tématům tradičně přísluší prostor v zadní části listu, případně v přílohách. Regionální periodika mají z kultury či z divadla jen několik zpráv, vesměs nevalné úrovně. Dokladem nepříliš výrazné péče o rubriku v rámci PRESS.cz je pak fakt, že správce serveru sám nevěděl, jak jsou zprávy z kultury vybírány. To, že jazyk v rámci kultury často příliš kulturním dojmem nepůsobí, je rovněž tristním zjištěním. Zvláště regionální periodika si kulturní rubrikou dělají ostudu. Po obsahové stránce se při prohlédnutí všech našich periodik daly získat poměrně rozmanité informace, a to především díky pestrým odkazům na serveru PRESS.cz. Tento server byl také jediným periodikem, které specificky využívalo svůj internetový charakter. Deníky a týdeníky, které mají i tištěnou verzi, jsou vlastně pouze mechanickým přenosem listu bez specifického zapojení hypertextovosti, audiovizuálních prvků a dalších možností internetu. Zpravodaje Pod lupou jsou spíše jakýmisi nepravidelně zaplňovanými nástěnkami. Naproti tomu PRESS.cz je jakousi virtuální trafikou, která vybírá zajímavé články z různých periodik, což je velkou šancí k soustředění různorodých informací. Bohužel, problémem serveru je způsob výběru článků. V lednu 2001 byla nabídka rubriky kultura na serveru oproti analyzovanému období širší o odkazy na deník Právo, a dále došlo k rozlišení příspěvků iDnes a MfD. Další velký server, který disponuje kulturními odkazy, Lidovky.cz, stále zastoupen není. Možnosti PRESS.cz jsou ovšem také limitovány tím, jaký archív mají odkazovaná média. Navíc, vzhledem k disproporci zastoupení médií (ve prospěch iDnes, respektive MfD, 23
které je zvýhodněno regionálními zprávami z jednotlivých mutací deníku) – tento nepoměr stále trvá – je většina odkazů dokonce snáze přístupná přímo ze serveru deníku. Zaměříme-li se na kvalitu článků, bude naše hodnocení vždy do jisté míry subjektivní a z tohoto důvodu napadnutelné. Přesto mají podle nás divadelní zpravodajství a divadelní publicistika v námi sledovaných periodikách značné rezervy. Jelikož se ale tato poznámka týká jak periodik internetových tak tištěných, nesouvisí zřejmě otázka kvality
(obsahové hodnoty, názorové
vyhraněnosti, originality myšlenek...) se způsobem distribuce textu, potažmo periodika celého. Jedinou výhodou internetu tedy zůstává dostupnost archívu. Jak v případě Zemských novin, tak i u Regionu, Periskopu nebo deníků Pod lupou, je k dispozici úplný archív, který umožňuje vyhledat i starší články. Na PRESS.cz archiv nefunguje – a vzhledem k jeho rozsahu by to asi ani nebylo technicky možné. Celkově se dá říci, že námi mapovaný úsek kultury – tedy divadlo ve vybraných médiích – není v rámci internetu výrazně rozvinut. Za kvalitně v tomto směru fungující můžeme označit jen některá periodika, která se v kyberprostoru vyskytují – např. MfD nebo iDnes, Lidovky využívají poměrně bohatě možnosti hypertextových odkazů a audiovizuálních možností sítě – ostatní ale mají problémy i se základními rysy jazykové a internetové kulturnosti. Nemyslíme si, že zpravodajství a publicistika byly či budou někdy bezproblémové a ideální. Vždy měly a budou mít své rezervy. Rezervy jsou ale od toho, aby se naplňovaly, a proto věříme, že divadelní problematika bude v tištěných médiích i na internetu (který je přeci médiem budoucnosti) zpracovávána se stále větší profesionalitou.
24
Použitá literatura DeFleur, M.L., Ballová-Rokeachová, S.J.: Teorie masové komunikace. Karolinum, Praha 1996 Kunczik, M.: Základy masové komunikace. Karolinum, Praha 1995 McLuhan, M.: Jak rozumět médiím: extenze člověka. Odeon, Praha 1991 McQuail, D.: Úvod do teorie masové komunikace. Portál, Praha 1999 Šubrt, J. a kol.: Kapitoly ze sociologie veřejného mínění. Karolinum, Praha 2000
Seznam příloh 1. Nikolu Šuhaje si nosím jen na divadlo (Region) 2. Místní ToDivadlo má za sebou úspěšnou premiéru představení Tristan a Izolda (Region) 3. Tennessee Williams: Sestup Orfeův (Děčín pod lupou) 4. Divadlo jednoho herce na děčínských prknech (Děčín pod lupou) 5. Divadlo Bolka Polívky – Sex, drugs, rock & roll (Zlín pod lupou) 6. Adjaniová se vrátila do divadla jako kurtizána (Zemské noviny) 7. Jak se zkouší muzikál Monte Cristo (Zemské noviny)
25
