Referát na exkurzi do Litv y 29.4.-7.5. 2006 Jana Hrajnohová
Epos Láčplésis a pobaltské eposy (srovnání s Kalevipoegem a Kalevalou)
Výraz epos pochází z řečtin y a znamená slovo, řeč nebo pověst. Je to „rozměrná epická veršovaná skladba volné kompozice s pomal ým tokem děje a zálibou v epizodách (tzv. epická šíře), podávající jaz ykem bohat ým na ustálená epiteta a figury, s v ypravěčsk ým odstupem a objektivitou téma válk y nebo hrdinsk ých činů.“ 1 Základním t ypem eposu je epos hrdinský neboli bohatýrský. „Opírá se o bájesloví starověk ých národů a mívá neznámého, popř. m ytického původce.“ 2 Za nejstarší b ývá považován sumersko- as yrskobab ylonsk ý epos o Gilgamešovi ze 3. tisíciletí př. n. l. Obsahuje už řadu s yžetů, které se objevují později. Mladší jsou Homérova Ílias a Od yssea (8. století př. n. l.), indické epos y Mahábhárata (5. století př. n. l.) a Rámájana (2. století př. n. l.), francouzská Píseň o Rolandovi (9. století), španělská Píseň o Cidovi (polovina 12. století) a německá Píseň o Niebelunzích z počátku 13. století. Také skandinávská Edda a anglosask ý Beowulf. Druhotně vznikaly pak hrdinské epos y umělé. Už z 1. století př. n. l. známe Vergiliův epos Aeneas, ale snahu o v ytvoření umělého eposu přineslo zejména 19. století. Důvod y jsou nasnadě: zájem o hledání kořenů národa podnítil rozsáhl ý sběr a v ýzkum lidové slovesnosti a její v yužití v literatuře. Folklór b yl dokladem historie, starob ylosti, v yspělosti a svéb ytnosti určitého národa, odrážel „duši národa“. Zvlášť v době národního obrození b yla proto neexistence eposu pociťována bolestně. Obrozenci se mimo jiné pokoušeli o rekonstrukci národního eposu, jehož stopy se, jak věřili, zachoval y v útržcích, tj. v jednotliv ých písních a národních pověstech. Přání b ylo většinou otcem myšlenk y- později se ukázalo, že předpokládan ý epos praktick y nikde neexistoval. Případná existence národního eposu je těžko dokazatelná, ale 1
Vlašín, Štěpán a kol., Slovník literární teorie. Praha, Československý spisovatel
1977, s.97. 2
T amtéž, s.97.
dnes je například už jisté, že u západních Slovanů nikd y nebyl (roli národní epik y plnil y hlavně cykl y pověstí). Mezi pokus y o rekonstrukci národního eposu řadíme také poloumělé epos y Pobaltí a karelofinského Severu, ted y karelofinskou Kalevalu, estonsk ý epos Kalevipoeg (S yn Kalevův) a lot yšsk ý epos Láčplésis. Nejstarší z nich je Kalevala. Má nejblíže k lidov ým folklórním základům a zbylé
dva
epos y
inspirovala.
Ve
40.
letech
19.
století
ji
sestavil
z jednotliv ých lidových písní, legend, balad, zkazek a zaříkadel, které nasbíral převážně na území Karélie 3, finsk ý lékař, filolog a etnograf Elias Lönnrot (1802-1884). Vydal ji v letech 1835-36. To b yla tzv. stará Kalevalaskládala se z 32 zpěvů- run a měla 12 078 veršů. V konečné podobě v yšla v roce 1849, b yla rozšířena o 18 run, celkem má ted y dnes 50 run a 22 795 veršů. Název Kalevala znamená země Kalevova. Kalev b yl otec dvanácti bohat ýrů, kteří založili finsk ý národ. Hrdin y Kaleval y jsou spíše než bohat ýři a vládci šikovní řemeslníci a milovníci zpívaného slova, kteří bojují s drsnou severskou přírodou, plnou lesů a močálů a překonávají všechn y překážk y pracovitostí. Hlavní postav y eposu jsou tři- moudrý Väinämöinen, dům ysln ý kovář Ilmarinen, který ukul nebeskou klenbu a kouzeln ý ml ýnek sampo, a vesel ý čtverák a záletník Lemminkäinen. Symbolizují základní povahové rys y finského národa. Väinämöinen moudrost, pevnost m ysli a houževnatost, Ilmarinen pracovitost, Lemminkäinen živelnou odvahu a záporn ý hrdina Kullervo „temn ý vzdor“. Jsou to životné postav y, které mají i své slabosti a ch yb y. Karelové bojují s půlnoční zemí Pohjolou, kde vládne zlá čarodějnice a krutá vládk yně Louhi (uspořádají do
Pohjol y dvě v ýprav y), a s podzemní
podsvětní říší Tuonelou. Tyto boje s ymbolizují boj dobra se zlem, boj o národní i osobní svobodu a samostatnost. Hlavní dějovou linií eposu je boj kolem kouzelného mlýnku- samoml ýnku sampo. Je v ykován a na konci rozbitspadne do moře. Mlýnek přináší lidem blahob yt a mír (mele mouku, sůl a
3
Karélie byla východofinskou provincií, dnes je součástí Ruska. Lönnrot působil od
roku 1833 dvacet let jako lékař v Kajaani, odkud podnikal cesty za sběrem lidové slovesnosti.
peníze) a jeho v ykování si v yžádala Lo uhi od kalevsk ých bohat ýrů za své krásné dcery. Epos je pln ý bájesloví starodávn ých ugrofinsk ých časů, kdy ještě existoval matriarchát a skupinové manželství. Přírodní síl y se ob yvatelům země seversk ých lesů a jezer personifikoval y v podobách m ýtických b ytostí jako b yl dobrom ysln ý pán lesů Tapio nebo vládk yně vod Vellamo aj. Vedle lidí se tu objevují také nadpřirozené b ytosti. Děj Kaleval y je zasazen mezi stvoření světa a narození Krista. Je to spíš epos práce a míru, „bojuje se tu více slov y a kouzelnou mocí písně než mečem a kopím“ 4. „Epos je oslavou tvořiv ých sil člověka, jež jsou v něm nejtěsněji spjat y se silou slova a propůjčují mu magickou působnost. Väinemöinen naznačuje, že je třeba znát původ všech věcí, že jen to je cesta k jejich poznání a nakonec zvládnutí. To vše je zafixováno ve v ýstižném slově. Tak se poezie stává zároveň nejv yšší moudrostí.“ 5 Ted y jedinou zárukou štěstí a blahob ytu je práce. Síla slova a práce zmůžou víc než zbraně. Kalevala
dosáhla
světové
proslulosti.
Svět,
který
zobrazovala,
b yl
originální a poetick ý. Ovlivnila mnohé básník y a umělce (například finského skladatele Jeana Sibelia). Vyvolala vlastenecké hnutí zvané karelianismus. Pod jejím vlivem napsal Longfellow svou Píseň o Hiawathovi. Do češtin y Kalevalu
přeložil
Josef
Holeček
v roce
1894,
který
se
kvůli
jejímu
„neskonalému půvabu“ naučil finsk y. Elias Lönnrot Kalevalou také ukončil kompromisem tzv. „boj o nářečí“- základem spisovné finštin y zůstala západní nářečí jako dříve, ale mohla přejímat i prvk y nářečí v ýchodních. Krátce po Kalevale se objevuje estonsk ý Syn Kalevův (Kalevipoeg). Sestavil a v ydal ho lékař, obrozeneck ý činitel, básník a prozaik Friedrich Reinhold Kreutzwald (1803-1882). M yšlenku rekonstruovat domněl ý estonsk ý hrdinsk ý epos vnukl Kreutzwaldovi přítel ze studií v Tartu Friedrich Robert
4
Velkoborský, J. P., Elias Lönnrot a Kalevala. In: Kalevala. Praha, Nakladatelství
Ivo Železný 1999, s.377. 5
Parolek, R., Židlický, V., Úvod do literatury národů SSSR. Praha, SPN 1981, s.30-
31.
Faelmann 6. Kreutzwald působil 44 let jako lékař v městečku Vôru, později v Tartu. Epos je jeho životním dílem, dokončil ho v roce 1853 a po částech otiskoval v letech 1857-61, jako celek ho v ydal v roce 1861. Kreutzwald
postupuje
podobně
jako
Lönnrot-
materiálově
v ychází
z estonského folklóru, čerpá hlavně z písní a bájí o Kalevovcích (těch ale není mnoho). Finsk ý a estonsk ý folklór má k sobě t ypově i námětově velmi blízko. S Kalevalou má Kalevipoeg společnou metriku (čt yřstop ý trochej), shodné aliterace 7, eufemism y a paralelism y. Obsahuje přibližně 19 000 veršů a skládá se z dvaceti zpěvů. Děj se odehrává v době ještě starší než v eposu Láčplésis, jsou tu náznak y na některé události z 12. a 13. století, v době ještě před německ ým vpádem. Kalev se usadí na virském pobřeží, zakládá svou říši a ožení se s Lindou. Předpoví svou smrt a následné narození posledního s yna, kterému je osudem dáno b ýt skvěl ým bohat ýrem a jeho následovníkem. Už s ynovo dětství je v ýjimečné. Dějová linie nab ývá na dramatičnosti ve třetím zpěvu, kd yž finsk ý čaroděj Tuuslar, neodb ytn ý nápadník, unese Lindu. Kalevův s yn se rozhodne matku osvobodit. Přeplave Finsk ý záliv, zvítězí nad Tuuslarov ým kouzeln ým vojskem a čaroděje zabije. Lindu ale nenajde- milosrdní bohové ji proměnili v kámen. Od finského kováře koupí vzácn ý meč, který si dal kd ysi zhotovit starý Kalev. Avšak cesta do Finska se mu stane osudnou- jeho vinou se utopí mladá dívka, zaviní také smrt kovářova s yna. Kovář ho prokleje. Pocit vin y hrdinu provází po celý život. Domů se vrací jako vítěz, pracuje, učí lidi orat a stavět města, sije, vyvaluje ze země balvan y, které tam naházel vládce pekla Sarvik, podniká námořní plavb y do dalekých zemí (na konec světa, na sever), ab y zjistil, že doma je nejlépe, a bojuje se Sarvikem a čaroději. Dvakrát se dostane do pekla. Poprvé v ysvobodí tři dívk y, podruhé Sarvika přemůže a uvězní.
6
Také
lékař,
filolog
a
etnograf,
žil
v letech
1798-1850.
Společně
s F.
R.
Kreutz walde m byli zakládaj ícími členy Estonské učené společnosti v T artu. Myšlenku Faelmann vyslovil v roce 1838. 7
Opakování stejné hlásky nebo skupiny hlásek na začátku sousedních slov- dvou i
více. Zde např. „Zvali hosty na hostinu,/ svatebčany svolávali/ slavně slavit slavnou slavnost“. Kreutzwald, F. R., Syn Kalevův. Praha, Svět Sovětů 1959, s.30.
Kalevův s yn je král, ale žije jako obyčejn ý člověk. Má radosti i strasti, prožívá okamžik y štěstí i utrpení, poznáme jeho dobré i špatné stránk y- jedná i zbrkle a často se rozhněvá (unáhleně například zabil čaroděje Tuuslara), v ychloubá se. Jeho meč dřímá v moři a má zahánět nepřítele, potomkům však sloužit. Lpí na něm ale kovářova kletba, a tak svého majitele nečekaně zabije. Po smrti musí Kalevův s yn střežit pekelnou bránu. Epos končí nadějí, že se Kalevův s yn jednou vrátí domů a sv ým dětem přinese štěstí. Dílo inspirovala mnohé umělce, např. hudební skladatele K. A. Hermanna, K. Türnpa nebo M. Härma, b ylo přeloženo do mnoha jaz yků. Jinou cestou se vydal nejmladší Andrejs Pumpurs (1841-1902). Řadíme ho ke skupině mladolotyšů. Dětství prožil v okolí Lielvarde, později v ystřídal několik
zaměstnání-
b yl
rolníkem,
vorařem,
zeměměřičem,
pansk ým
správcem, hajn ým. Po několika letech v Rize odjel do Moskv y, kde se dobrovolně přihlásil do ruské armád y a bojoval mj. proti Turkům v Srbsku, viděl ale také Čínu nebo Cejlon. V roce 1888 v ydal lot yšsk ý národní epos Láčplésis, na kterém pracoval 14 let. V Lot yšsku se nezachoval y skoro žádné lidové hrdinské zpěv y, ze kterých b y mohl epos sestavit a dotvořit. Pumpurs však měl k dispozici bohatství lot yšsk ých pohádek, mýtů a pověstí (a lidov ých písní dain), ve kterých se dochoval názor na přírodu, na různá božstva, m ýtické b ytosti, a také různá v yprávění o stvoření světa a věcí, o tom, jak zvířata a ptáci ryli řečiště pro řeku Dvinu (Daugavu), o čertově jámě u Dvin y, o založení Rigy, o vodní víle Staburadze, která měla v hlubinách Dvin y zámek, oplakávala utonulého milého a pomáhala dívkám- sirotkům, písně o kruté nadvládě německého panstva a nevolnick ých dobách, ale hlavně několik krásn ých pověstí o silákovi s medvědími oušk y. Odkojila a v ychovala ho medvědice a b yl tak siln ý, že mohl roztrhnout medvědovi tlamu 8. V některých pověstech je naz ýván Láčplésis (trhající medvěd y, medvědobijec), v jiných Láčausis (s medvědíma ušima) nebo Láčadéls (medvědí s yn). Pumpurs znal také dílo německého osvícence Garlieba Merkela, který se pokoušel rekonstruovat starobaltick ý panteon bohů a boje baltick ých kmenů s křižák y. Merkelov y závěry b yl y z většiny později v yvrácen y, ale v Láčplésisovi om yl y přetrval y 8
Ve druhém zpěvu se dozvíme, že tak zachránil život svému pěstounovi.
(viz např. úvodní pasáž eposu 9, ve které se bohové schází, ab y rozhodli o osudu Láčplésise a jejich složení je velmi rozmanité). Historické údaje čerpal Pumpurs z Livonské kronik y Jindřicha Lotyše. Ze všech těchto pramenů v ytvořil Pumpurs epos- báseň o Láčplésisiovi, vlad ykovi lot yšsk ých plemen, která bojují proti křižácké přesile (děj je zasazen do 13. století). Dob yvatelům se podaří zvítězit až s pomocí zrádce. Kangars, který zaprodal svou duši Líkcepursovi (vládci podsvětí), prozradí německému Černému rytířovi, že Láčplésisova síla je skryta v medvědích uších. Na jeho radu přijíždí na Láčplésisův zámek v Lielvarde skupina německ ých rytířů- křižáků- pod záminkou jednání o příměří. Ve skupině je i Čern ý rytíř, s yn vědm y, a v yprovokuje souboj. Láčplésisovi usekne podle rad y ucho a kd yž se hrdinovi nešťastnou náhodou zlomí meč, v yužije situace a usekne mu i druhé zázračné ucho. Souboj se odehrává v ysoko na skále nad řekou Daugavou- nad propastí. Odtud také česk ý překlad Radegasta Parolka „Souboj nad propastí“. Oslabenému Láčplésisovi se podaří svrhnout soupeře do řek y, ale sám je při tom stržen vahou jeho brnění… Brz y poté podlehnou jeho spolubojovníci zbaveni vedení křižákům a země je skoro na 600 let podrobena cizincům. Podle lidové pověsti každou noc podstupují Láčplésis a Čern ý rytíř znovu svůj zápas nad propastí a vžd y znovu se do ní oba zřítí. Ale jednou, až bude nejhůř, Láčplésis svrhne svého soka aniž b y se zřítil s ním a národu pomůže 10. Pak přijdou lepší čas y a vrátí se lot yšská svoboda. „Čas od času převozníci/ veslujíce Daugavou,/ uzří v půlnoci dva muže,/ zápasící na břehu./ V ten čas v rozvalinách zámku/ svítí malé světélko./ Oba zaujati bojem/ se už blíží ke srázu,/ ab y zřítili se s břehu/ za okamžik do hlubin./ Znovu zazní v zámku v ýkřik,/ zhasne světlo na věži./ To se Láčplésis zas bije/ a Laimdota přihlíží/ s modlitbami za vítězství./ Jednou ale přijde den,/ kd y Láčplésis svrhne z břehu/ protivníka do Daugav y,/ aniž by se zřítil sám./ Pak nadejdou lepší čas y,/ jako slunce nad Lot yši/ bude zářit svoboda.“ 11
9 10
Epos se skládá ze šesti zpěvů- vyprávění, každý zpěv je uveden krátkým obsahem. Připomíná to motiv ukryté „poslední pomoci“ v lidovém pojetí mnoha národů- např.
u nás blaničtí rytíři a sv. Václav. 11
Parolek, R., Souboj nad propastí. Praha, Albatros 1987, s.94-95.
S osudem Láčplésise jsou spjat y dvě ženské postav y- ideál lot yšské žen y představuje něžná a moudrá Laimdota, kterou v ychovala Staburaga (jméno znamená „darovaná boh yní Laimou“ nebo „darující štěstí“), a vášnivá mladá vědma Spídala (od slova spídét- svítit, žhnout). Obě postavy jsou důležitéLaimdota je ztělesněním harmonie a štěstí- po něm touží Láčplésis i celá země, Spídala je symbolem věčného neklidu a hledačství. Je v ní cosi démonického. Spídala se nakonec zříká své zlé moci, zbaví se svého zakletí a přestane b ýt vědmou. Laimdota ukončí svůj život ihned po Láčplésisově pádu do propasti. V eposu se skutečné historické postav y (biskup Albert, křižák Ditrich, Kaupo) a fakta dostávají do st yku s vym yšlen ými postavami, případně i s nadpřirozen ými- s čert y, vědmami, drak y. Také s božstv y a m ýtick ými b ytostmi. Podobn ý mozaikovit ý svět je v ytvořen v Kalevale a Kalevipoegumísí se tu umělé s lidov ým, skutečné s nadpřirozen ým a v ypravování se zpěvem písní. Souvislost mezi těmito třemi epos y se projevuje také v motivu Severní země, v postavě estonského obra Kalapuisise, jehož jméno vzdáleně připomíná Kalevova s yna, a v bloudění a v ýpravách hrdinů- Láčplésis bloudí Severním mořem, když hledá unesenou Laimdotu. Pumpursův epos se inspiroval ústní lidovou slovesností, ale je do značné míry uměl ý. Přesto zlidověl a stal se skutečně národním eposem- jeho kvalit y a duch jsou lot yšské. „Druh ý život“ eposu v umění je samostatnou kapitolou. Inspiroval řadu lot yš sk ých spisovatelů, např. v revolučních letech 1905-1907 básníka Jánise Rainise k veršovanému dramatu Oheň a noc (později ho jako operu zhudebnil Jánis Medinš), dále básníka Jánise Sudrabkalnse a básnířku M. Zaliteovou. V roce 1964 v yšel J. Kalninšův životopisn ý román Andrejs Pumpurs. Velmi často se eposem inspirovali v ýtvarníci- Kárlis Zále (18881942) v ytvořil sochu na Pumpursově náhrobku, známá je i jeho socha Láčplésis vítězící nad medvědem (1938). Sochařka Gaida Grundbergová v ytvořila sochu Láčplésise odpočívajícího po vítězství nad medvědem (1956). Také Graisův mozaikov ý tript ych Lot yšské dějin y z roku 1968 obsahuje motiv Láčplésise. Zajímavé jsou také ilustrace k eposu- nejznámější v ytvořili Brencens, Meldris, Vilks, Krollis, Valdmanis, Zuze a další. Hudební skladatel Alfred Kalninš zhudebnil Rainisov y a Sudrabkalnsov y verše o Láčplésisovi. Také vznikla s ymfonická báseň Láčplésis od Jánise Ivanovse (1959).
Pumpursův
epos
b yl
přeložen
do
mnoha jaz yků,
jeho
tvůrci
b ylo
v Lielvarde v ystavěno muzeum 12 a o jeho životnosti a popularitě doma svědčí mimo jiné fakt, že 11. listopad je slaven jako Den Láčplésis, památn ý den v kalendáři,
řada
ulic
a
objektů
nese
Láčplésisovo
jméno,
a
jedno
z nejznámějších lot yšsk ých piv se jmenuje také Láčplésis.
Literatura: Kalevala (přel. Josef Holeček). Praha, nakladatelství Ivo Železný 1999. Kreutzwald, Friedrich Reinhold, Syn Kalevův (v ybral a přeložil Miloš Lukáš). Praha, Svět Sovětů 1959. Parolek, Radegast, Lotyšská literatura. Vývoj a tvůrčí osobnosti. Praha, Bohemika 2000. Parolek, Radegast (přev yprávěl), Souboj nad propastí aneb Hrdinský příběh o lotyšském silákovi Láčplésisovi a jeho moudré nevěstě sličné Laimdotě. Praha, Albatros 1987. Parolek, Radegast, Srovnávací dějiny baltických literatur. Praha, SPN 1978. Parolek, Radegast, Židlick ý, Václav, Úvod do literatury národů SSSR. Praha, SPN 1982. Pumpur, Andrej, Lačplesis. Latyšskij narodnyj geroj. Leningrad, Sov. pisatel’ 1985. Vlašín, Štěpán a kol., Slovník literární teorie. Praha, Československ ý spisovatel 1977. Slabihoudová, Naděžda, Štoll, Pavel, Vlčková, Alena, Slovník pobaltských spisovatelů. Praha, Libri 2003. Hartlová, Dagmar a kol., Slovník severských spisovatelů. Praha, Libri 2004.
12
Postavy a témata z eposu zde znázorňují dřevěné sochy v parku. Podle legendy se
právě zde konal rozhodující zápas Láčplésise s Černým r ytířem.
Litevské a lotyšské dainy a zájem o ně v Čechách Dainy
(z
litevského
dainuoti- zpívat,
nebo
i
tančit) jsou
d é et -
s t a r o l i t e v s k é a l o t yš s k é l i d o v é p í s n ě l yr i c k é p o v a h y u r č e n é k e z p ě v u a p ů v o d n ě s n a d i k t a n c i . J s o u t yp o v ě b l í z k é r u s k ým č a s t u š k á m , s t r o fi c k é , s b o h a t ým i s yn t a k t i c k ým i p a r a l e l i s m y, v o l n ě r ým o v a n é , m e t r i c k y v e s m ě s t r o c h e j s k é . 13 Litevský písňový folklór je velmi bohat ý. Je zapsáno na 700 000 lidov ých písní a jejich variant. Obdobím rozkvětu písňové tvorb y b yl o zejména 17. a 18. století, ale mnoho písní se opírá o značně starší tradice, v některých se zachoval y stop y původního litevského náboženství, obřadů a ob yčejů. Dain y jsou i po jaz ykové stránce starob ylé. J s o u p ř e v á ž n ě l yr i c k é ( d ů v o d e m j e z ř e j m ě t o , ž e j e j i c h a u t o r k a m i b yl y hlavně
ž e n y) ,
s u s t á l e n ým
okruhem
obrazů,
motivů
a
tradičních
u m ě l e c k ýc h p o s t u p ů . S c h é m a , r yt m u s i m e l o d i e j s o u č a s t o p ř e d e m d á n y a improvizuje se podle momentálního pocitu, podle činnosti, ke které se píseň zpívá apod. Prvky epiky obsahují především vojenské a historické p í s n ě a b a l a d y. Nejčastěji se litevské dain y skládají z několika čt yřveršov ých slok, v ýjimku tvoří archaické písně z dvouveršov ých slok. Námětově, celkov ým sv ým laděním, intonacemi a žánry mají hodně blízko k písním polsk ým a bělorusk ým.
Jsou
většinou
zádumčivé,
s čast ými
opakováními
a
zvukomalebn ými refrén y, někd y se rozvíjí i baladick ý děj. Např.: Oj, tch ýně zlá mě z domu hnala/ pro zimní travičku, pro letní sníh…/ Po cestě šla jsem s hořk ým pláčem/ a na té cestě chlapce potkala jsem./ -Oj, kampak běžíš, duše moje/ a pročpak pláčeš, děvčátko?/ Oj, tch ýně zlá mě z domu žene/ pro zimní travičku, pro letní sníh…/ Jdi děvče, jdi moje malá,/ jdi kolem lesa, mořsk ým pobřežím. /Najdeš tam sosnu pěkně zelenou,/ větvičku ulomíš, nabereš pěnu bílou/ a tch ýni své to přineseš/- tu zimní travičku, ten letní sníh… 14 13
Vlašín, Štěpán a kol., Slovník literární teorie. Praha, Československý spisovatel
1977, s.65. 14
Parolek, R., Srovnávací dějiny baltických literatur. Praha, SPN 1978, s.20.
Dainy můžeme dělit podle několika hledisek. Písně se liší podle č i n n o s t i , k t e r o u d o p r o v á z e l y. J i n é j s o u o p t i m i s t i c k é p í s n ě p ř i s e n o s e č i , j i n é t ě ž k o p á d n é p í s n ě p ř i m l e t í o b i l í . M l u v í m e o s t a r o b yl é m s yn k r e t i s m u text
b yl
spojen
s melodií,
tancem,
pracovními
ú k o n y,
obřadem
a
m yt o l o g i í . V m n o h a s b o r n í c í c h j s o u p í s n ě ř a z e n y p r á v ě p o d l e č i n n o s t í a u d á l o s t í , s n i m i ž s o u v i s e l y. Zá k l a d n í j s o u t ř i o d d í l y: 1 ) p r a c o v n í p í s n ě , 2 ) m i l o s t n é a s v a t e b n í p í s n ě , 3 ) v o j e n s k o - h i s t o r i c k é p í s n ě a v e l m i m ál o j e m yt o l o g i c k ýc h p í s n í . K a ž d ý o d d í l s e d á l e p o d r o b n ě d ě l í p o d l e d í l č í ch p r a c o v n í c h č i n n o s t í , ž i v o t n í c h n e b o h i s t o r i c k ýc h u d á l o s t í . M y t o l o g i c k ý c h p í s n í s e z a c h o v al o v e l m i m á l o . K h l a v n í m p o s t a v á m z d e p a t ř í S l u n c e , M ě s í c, Ze m ě n e b o J i t ř e n k a , t a k é n e j v yš š í b o ž s t v a - D i e v a s , Perkúnas
a
La i m é .
I
některé
přírodní
nebo
milostné
písně
mají
m yt o l o g i c k ý z á k l a d . N a p ř . : Ze m ě z v e d l a t r á v u . / T r á v a z v ed l a r o s u . / R o s a zvedla podkovičku./ Z podkůvky zas koníčka./ Koníček pak zvedá sedlo./ S e d l o z a s e j e z d c e z v e d l o . / J e z d e c z a s e č a p k u z v e d á , / z a v ěn e č k e m z r o u t y j e d a . 15 V o j e n s k é p í s n ě o d r á ž í j e š t ě b o j e s k ř i ž á k y v e 1 3 . a 1 4 . s t o l et í . S t a r o b yl á
je
jejich
forma-
tzv.
sutartinés,
tj.
mnohohlasé
písně,
d v o u ř á d k o v é s l o k y, š e s t i a ž o s m i s l ab i č n é , s o p a k u j í c í m s e r e f r é n e m . N a p ř . : C o ž e t y k n í ž á t k o / s u d a i č i o / t a k d l o u h o v ys p á v a l s ? / s u d a i č i o / / Za t í m c o
v ys p á v a l s / /
sudaičio/,
pobili
v o j á č k y. /
sudaičio//
A
zámek
z b o ř i l i / s u d a i č i o / . K o h o j e , k n í ž á t k o , / s u d a i č i o / l í t o t i n e j v í c e? / s u d a i č i o / Zá m k u t a k n e ž e l í m / s u d a i č i o / j a k o s v ýc h v o j á č k ů , / s u d a i č i o / z ám e k z a s p o s t a v í m / s u d a i č i o / z a d v a - t ř i r o k y/ s u d a i č i o / . V o j á č k y n e v yc h o v á m / s u d a i č i o / a n i l e t z a d e s e t / / . 16 J d e z ř e j m ě o s k u t e č n o u u d á l o s t - v yp á l e n í hradu křižáky v roce 1362. Nápadná je forma dialogu, kníže rozmlouvá s v o j á k e m . J i n é v o j e n s k é p í s n ě v yj a d ř u j í s m u t n o u n á l a d u , k d yž j d e m l á d e n e c n a v o j n u ( v yp r o v á z í h o m a t k a n e b o m i l á ) , n e b o k d yž s e z v o j n y nevrací.
15
Parolek, R., Litevská literatura. Vývoj a tvůrčí osobnosti. Praha, Bohemika 1996,
s.19. 16
T amtéž, s.19.
Pracovní písně dělíme na písně při orbě, při sklizni sena, při kosení ž i t a n e b o o v s a , p ř i p l e t í l n u , p o h a n k y, k o n o p í , p ř i t k a n í a p ř e d e n í , p ř i p r a n í p r á d l a , p a t ří s e m p í s n ě p a s á č k ů a p í s n ě m l e č e k , r yb á ř s k é a l o v e c k é p í s n ě , p í s n ě k e s b ěr u h u b a l e s n í c h p l o d ů , a l e t a k é p í s n ě z p í v a n é j e n t a k pro radost. P í s n ě m i l o s t n é a s v a t e b n í m a j í s t ál é s ym b o l y- c h l a p e c j e p ř i r o v n á v á n k d o u b k u , d ě v č e k l í p ě , v ě n e č e k j e s ym b o l e m n e v i n n o s t i , p r s t e n s ym b o l e m z a s n o u b e n í . P í s n ě m a p u j í c e l ý p r ů b ě h u d á l o s t í - n a m l o u v án í , s ez n a m o v á n í , zalíbení a zaslíbení dvou lidí. Tak máme např. písně, kdy se ženich uchází o dívčinu ruku, písně o loučení se svobodou, písně o loučení nevěsty s rodinou atd. Písně o údělu provdané ženy jsou často už „poezií všedních d n ů “ . N a p ř . N e t r u ch l i d ě v e n k o , / n a t o m á š j e š t ě č a s . / M é d í t ě , z d a l i p a k / v i d ě l a s , v i d ěl a s ? / / M é d í t ě , z d a l i p a k / v i d ě l a s t u d y j í t / č i j e h o j m é n o s n a d / z a s l e c h l a s v ys l o v i t ? / / T ř i d n y u ž n e v yš e l / z h o s p o d y, z h o s p o d y/ a k ů ň s t á l n a b l á t ě , / b ez s e n a , b e z v o d y. / / 17 H r a n i c e m ez i u v e d e n ým i t yp y p í s n í j e p r o s t u p n á . J i n é d ě l e n í d a i n z d ů r a z ň u j e r o z d í l m ez i p í s n ě m i r o č n í h o c y k l u a p í s n ě m i r o d i n n é h o c y k l u . N e j s t a r š í m t yp e m j s o u m yt o l o g i c k é a o b ř a d n í p í s n ě . D a i n y v yc h á z e j í z b ě ž n é h o ž i v o t a v e n k o v s k é h o č l o v ě k a , p o p i s u j í j e h o k a ž d o d e n n í p r á c i , s t a r o s t i a r a d o s t i s p o j e n é s r ů z n ým i ž i v o t n í m i m e z n í k y,
zejména
svatbou
a
s m rt í ,
mnoho
z nich
lze
chápat
jen
v s o u v i s l o s t i s l i d o v ým i t r a d i c e m i , z v yk y a o b ř a d y. M ez i z v yk y a o b yč e j e r o č n í h o c y k l u p a t ř i l y z i m n í s v át k y s p o j e n é s e s l u n o v r a t e m ( v k ře s ť a n s t v í j i m o d p o v í d á a d v e n t a n a r o z e n í K r i s t a ) . Zp í v a l y s e v á n o č n í p í s n ě a k o l e d y- m n o h o j i c h a l e n e n í . D á l e s e s l a v i l m a s o p u s t , V e l i k o n o c e , s v a t o j i ř s k é s l a v n o s t i 2 3 . 4 . , k d y s e v yh á n ě l p o p r v é d o b yt e k n a p a s t v u , s v á t e k S v a t é T r o j i c e a l e t n i č n í s v á t k y, S v a t o j á n s k á n o c 18 a D u š i č k y. Ř a d í m e s e m i p r a c o v n í z v yk y a o b ř a d y j a k o j e p r v n í o r b a , z a č á t e k a k o n e c s e t b y, ž n ě a d o ž í n k y, m l á c e n í o b i l í a d a l š í .
17
Parolek, R., Litevská literatura. Vývoj a tvůrčí osobnosti. Praha, Bohemika 1996,
s.23. 18
Slavila se podobně jako u nás. Věřilo se, že o půlnoci rozkvétá kapradí a kdo ho
získá, uvidí všechny poklady a porozumí řeči zvířat. Sbíraly se b yliny a rosa prý také
R o d i n n é z v y k y j s o u v p í s n í c h z a s t o u p e n y v š e c h n y: n a r o z e n í č l o v ě k a a k ř t i n y, k m o t ř e n e c t v í ( p r a k t i k o v a l s e d o m á c í i cí r k e v n í k ř e s t ) . D á l e s v at b a a p o h ř e b - z d e s e v y v i n u l y t z v . p l á č e , z v l á š t n í d ru h z p ě v ů , k t e r é s e z p í v a l y p ř í m o v p ř í t o m n o s t i m r t v é h o , b yl y h o d n ě i m p r o v i z o v a n é , a p r o t o s e m o c n e d o c h o v a l y. M a j í p a r a l e l u v p o z d ě j š í ch k ř e s ť a n s k ýc h p l a n k t e c h . P í s n ě j s o u v ě t š i n o u n e r yt m i c k é , t e d y n e r yt m i c k é v n a š e m s m ys l u , p í s ň o v o s t i j e d o s a h o v á n o k o m p o z i č n í m i p a r a l e l i s m y- t o z n a m e n á , ž e p í s e ň s e v ě t š i n o u s k l á d á z e d v o u p a r a l e l n í c h l i n i í , d á l e č a s t ým o p a k o v á n í m j e d n o t l i v ýc h s l o v a f r á z í , a l e i c e l ýc h v e r š ů a s t r o f v r e f r é n e c h . D ů l e ž i t o u r o l i h r a j í t a k é d e m i n u t i v a ( z d r o b n ě l i n y) - j e j i c h č a s t ý v ý s k yt n a h r a z u j e r ým . O b j e v u j e s e t u v n i t ř n í r ým - a l i t e r a c e . O b r a z n o s t l i t e v s k ýc h p í s n í d o t v á ř í e p i t e t a , p ři r o v n á n í , m e t a f o r y a m e t o n ym i e . D ů l e ž i t é j e c e l k o v é l a d ě n í p í s n í , z i d e a l i z o v a n ý p o h l e d n a s v ě t a s ym b o l i č n o s t m o t i v ů . První historická zpráva o litevské písni pochází už z desátého století, základní
t yp y
písní
vznikly
během
10.-
14.
století.
Do
povědomí
v e ř e j n o s t i a p ř e d m ě t e m s b ě r u a v ýz k u m u s e d a i n y d o s t a l y a l e a ž v 1 9 . s t o l e t í . J e j i c h k r á s y s i v š i m l i G . E . Le s s i n g , J . G . H e rd e r n e b o J . W . G o e t h e . P r v n í s b o rn í k l i t e v s k ýc h p í s n í ( s n ě m e c k ým i p ř e k l a d y) p ř i p r a v i l p r o f e s o r K r á l o v e c k é u n i v e r z i t y Lu d w i g J e d e m i n R éz a ( 1 7 7 6 - 1 8 4 0 ) , r o d á k z M a l é Li t v y, z K u r s k é k o s y. P o d n á z v e m D a i n y a n e b Li d o v é l i t e v s k é p í s n ě b yl v yd á n v r o c e 1 8 2 5 19. Už o d v a r o k y p o z d ě j i v yš e l č e s k ý p ř e k l ad F . L. Č e l a k o v s k é h o - v ýb o r 7 3 p í s n í p o d n á z v e m Li t e v s k é n á r o d n í p í s n ě z p ů v o d n í h o j a z yk a d l e s e b r á n í D r a L. R h e s y p ř e l o ž e n é ( P r a h a 1 8 2 7 ) . Č e l a k o v s k é m u b yl o t e h d y 2 8 l e t . P o z d ě j i d a i n y p ř e k l á d a l i V . V á ž n ý, J . Haasz nebo R. Parolek, ale Čelakovkého překlad zůstává dodnes živý a údajně nejlepší. Č e l a k o v s k ý t o t i ž p ř e k l á d a l p ř í m o z l i t e v š t i n y, n e p r o s t ř e d n i c t v í m p o l š t i n y n e b o n ě m č i n y. Li t e v š t i n a h o v e l m i z a u j al a u ž d á v n o p ř e d t í m v r o c e 1 8 1 9 s e o t o m z m i ň u j e v d o p i s e p ř í t e l i J . K a m a r ýt o v i , v r o c e 1 8 2 0 m u p o s í l á d v ě d ai n y a d o k o n c e s i s n í m z k o u š í v l i t e v š t i n ě d o p i s o v at . měla na svatého Jana léčivou moc. Pouštěly se věnečky po vodě a večer se zapalovaly ohně, pilo se pivo a jedl sýr. 19
Obsahuje 85 písní z Malé Litvy v litevštině, jejich překlad do němčiny, 7 melodií a
úvod Betrachtung über littauische Volkslieder- Úvahy o litevských lidových písních.
V e l k á p ř í b u z n o s t l i t e v s k ýc h p í s n í s e s l o v a n s k ým i z p ů s o b i l a , ž e b yl y s p o j o v á n y d o j e d n é s k u p i n y. Č e l a k o v s k ý z a ř a d i l t ř i l i t e v s k é p í s n ě d o 2 . s v a z k u s v ýc h S l o v a n s k ýc h n á r o d n í c h p í s n í . O t á z k a , z d a l i t e v s k é p í s n ě p ř i ř a d i t k e s l o v a n s k ým , j e p o d l e n ě j o t á z k o u j az yk a - k d yž s i p o z d ě j i u j a s n i l , ž e l i t e v š t i n a n e n í s l o v a n s k ý j a z yk , j e h o z á j e m m i z í . U n á s s e l i t e v s k ým i d a i n a m i i n s p i r o v a l n a p ř í k l a d J u l i u s Ze ye r . J e h o Li t e v s k é m o t i v y o b s a h u j í k r o m ě o h l a s ů d a i n t a k é r o z s á h l o u e p i c k o u b á s e ň Olgerd (z litevské minulosti, o platonické lásce litevského šlechtice k české královně Anně Jagellonské) a Jurata (variace na litevskou pověst o v í l e , k t e r á s e z a m i l o v a l a d o r yb á ř e a b yl a z a t o p o t r e s t á n a P e r k ú n a s e m , b o h e m h r o m u a b l e s k u ) . Ze ye r o v y o h l a s y b yl y t a k z d a ř i l é , ž e b yl y v o s m d e s á t ýc h l e t e c h p ř e l o ž e n y d o l i t e v š t i n y. N yn í s e v Li t v ě p r a c u j e n a s o u b o r n é m v yd á n í l i t e v s k ýc h p í s n í i s e v š e m i v a r i a n t a m i . P ř e s t o ž e s e d a i n y u ž n e s k l á d a j í , j s o u s t á l e ž i v é . Č as t o s e z p í v a j í a d o k o n c e s e p o ř á d a j í c e l o r e p u b l i k o v é D n y l i d o v ýc h t a n c ů a p í s n í , k t e r é m a j í t r ad i c i u ž o d k o n c e 1 9 . s t o l et í . Lotyšské dainy jsou obraznější a spíše nedějové. Většinou jde o krátké č t yř v e r š í , k t e r é z a ch yc u j e n á z n a k o v ě u r č i t o u s i t u a c i n e b o n á l a d u , b ýv a j í t o n e r ým o v a n é i m p r o v i z a c e . V e r š j e n e j č a s t ě j i o s m i s l ab i č n ý. Lo t yš s k é d a i n y s e v yz n a č u j í v ě t š í m p o č t e m a l i t e r a c í 20. N a p ř . M o j e m i l á m a m i n e č k a/ l a s k a v ě m n e v yc h o v á v á . / S am o t n á s e b l á t e m b r o d í , / m n e v š a k n e s e v n á r u č í . 21 Lo t yš t i n a m á t o t i ž p ř í z v u k v ět š i n o u n a p r v n í s l a b i c e , p r o t o s e z v u k o v á s h o d a n a p r v n í c h s l a b i k á c h m ů ž e v í c e p r o j e v i t . Zd r o b n ě l i n y j s o u hodně
v yu ž í v á n a
kvůli
emočnímu
v yz n ě n í ,
ale
hlavně
z r yt m i c k ýc h
důvodů- jsou o slabiku delší. P o č e t l o t yš s k ýc h d a i n j e o b r o v s k ý- u ž j e j i c h p r v n í š e s t i s v az k o v ý soubor
La t v j u
dainas
(1894-1915),
jehož
hlavním
v yd a v a t e l e m
b yl
K r i š j á n i s B a r o n s , o b s a h o v a l k o l e m 2 1 8 0 0 0 t ex t ů . V s o u č a s n é d o b ě s e u v á d í č í s l o v ě t š í n e ž m i l i ó n , p í s n ě j s o u z a p s á n y v k a r t o t é k á c h Lo t yš s k é A k a d e m i e v ě d . T a k o v é m n o ž s t v í l i d o v ýc h p í s n í n e m á v e s v ě t ě o b d o b y.
20
Zubatý, Josef, O aliteraci v písních lotyšských a litevských. Praha, Věstník KČSN
1894, s. 1-37. 21
Parolek, R., Srovnávací dějiny baltických literatur. Praha, SPN 1978, s.23.
V e l k ý p o č e t l i t e v s k ýc h a l o t yš s k ýc h d a i n j e z p ů s o b e n t r a d i č n í m ž i v o t e m , k t e r ý s e z a c h o v a l a ž d o 2 0 . s t o l e t í . A g r á r n í z p ů s o b ž i v o t a, t r a d i č n í n o rm y a k o n v e n c e ž i v o t a , c ar s k é n e v o l n i ct v í , k t e r é o m e z o v a l o z á k l a d n í p r á v a č l o v ě k a - l i d é s e n e s m ě l i b e z p o v o l e n í s t ě h o v a t , z a k l á d at r o d i n u , r o z h o d o v a t o v l a s t n í b u d o u c n o s t i - t o v š e b yl o s t i m u l á t o r e m l i d o v é slovesnosti. N e j v ě t š í m s b ě ra t e l e m l o t yš s k ýc h d a i n b yl K r i š j á n i s B a r o n s ( 1 8 3 5 1 9 2 3 ) - ř í k á s e m u „ o t e c p í s n í “ . P í s n ě s b í r a l o d r o k u 1 8 7 8 , s á m n a s v ýc h cestách, ale nechával si je hlavně posílat od přátel a spolupracovníků. T e n t o s b ě r b yl p o d p o r o v á n m o s k e v s k o u u n i v e r z i t o u . B a r o n s p í s n ě n a m a l ýc h l í s t e č c í c h t ř í d i l d o z á s u v e k s p e c i á l n í s k ř í n ě , k t e r á b yl a v r o c e 2 0 0 1 z a p s á n a d o s e z n a m u s v ě t o v é h o k u l t u r n í h o d ě d i c t v í U N E S C O 22. B a r o n s ů v z p ů s o b e d i c e l i d o v ýc h p í s n í j e p o u ž í v á n d o d n es . Dělení
i
tématika
l o t yš s k ýc h
písní
jsou
obdobné jako
n a Li t v ě ,
u p o z o r n í m s p í š e n a r o z d í l y. M í s t o n á z v u d a i n y, k t e r ý j e z l i t e v š t i n y, j e b ě ž n ě j š í v ýr a z t a u t a s d z i e s m a s ( z t a u t a- n á r o d a d z i e s m a - p í s e ň ) . Lo t yš s k é p í s n ě j s o u l yr i c k é m i n i a t u r y. Zv l á š t ě r o z s á h l ý j e s o u b o r p í s n í m i l o s t n ýc h a s v a t e b n í c h , o p ě t v yn i k a j í s i r o t č í p í s n ě ( m o t i v m a t k y a s i r o t k a ) . C yk l u p r a c í a s v á t k ů v év o d í o s l a v a l et n í h o s l u n o v r a t u , k n í ž s e p o j í p í s n ě s refrénem lígo (od slovesa houpat se, zpívat, jásat) k poctě boha Jánise. Odtud také jánské svátky a někdy jánské písně. V Lo t yš s k u s e d o b ř e z a c h o v a l y s t a r o b yl é m yt o l o g i c k é p í s n ě , v n i ch v ys t u p u j e
bůh
Dievs,
ďábel
Velns,
Mára
(později
ztotožňovaná
s P a n e n k o u M a r i í ) , b o h yn ě o s u d u La i m a , p e r s o n i f i k o v a n é p ř í r o d n í j e v y a n e b e s k á t ě l e s a - H r o m ( P é r k o n s ) , S l u n ce ( S a u l e ) , M ě s í c ( M é n e s s ) , J i t ř e n k a ( A u s e k l i s ) a d al š í . Zv l á š t n o s t í l o t yš s k é h o f o l k l ó r u j e k o l em 7 0 t z v . m a t e k , z e j m é n a M a t k a z e m ě a m a t k a d u š í z em ř e l ýc h , b o ž s t v a p l o d n o s t i j s o u n a p ř. Úsinš nebo Jumis. 22
Skříň je dnes uložena v Archivu Akademie věd v Rize, ale její kopii můžeme vidět
v Muzeu K. Baronse. Speciální „dainovou“ skříň nechal Barons vyrobit v roce 1880 v Moskvě. Má dva sloupce, v každém 35 zásuvek, v každé zásuvce 20 políček a do každé z nich se vejde 200 lístečků. Barons si psal na cigaretové papírky stručnou anotaci k písním, a ty pak dával do krabiček. T o ho přivedlo na myšlenku vyrobit speciální skříň.
P ř e k l a d l o t yš s k ýc h p í s n í d o č e š t i n y v yc h á z í a ž v r o c e 1 9 0 1 . A d o l f H e yd u k
v yd á v á
L o t yš s k é
motivy 1898-1899.
Stojí
na
pomezí
m ez i
p ř e b á s n ě n í m a b á s n i c k ým i o h l a s y. H e yd u k s e s p í š e p í s n ě m i i n s p i r o v a l v yb í r a l s i c h a r a k t e r i s t i c k é m o t i v y a v d u c h u l i d o v é p o ez i e s k l á d a l n o v é básně. Nedodržel poetiku originálu- mění počet slabik ve verši z osmi v ě t š i n o u n a d e s e t , z a v á d í v š u d e r ým ( k t e r ý v o r i g i n á l u n e n í ) a d á v á p í s n í m v l a s t n í n á z v y. S b l i ž u j e d ai n y s č e s k o u p o e z i í . N a z á v ě r j s e m v yp s a l a n ě k o l i k n e j d ů l ež i t ě j š í c h mo t i v ů , k t e r é s e v l i t e v s k ýc h a l o t yš s k ýc h p í s n í c h o b j e v u j í . N e j d ů l e ž i t ě j š í r o l i h r a j e v d a i n á c h p ř í r o d a , v e n k o v s k ý č l o v ě k b yl s p ř í r o d o u v e l m i s p j at - p ř í r o d a j e v n í m á n a j e h o p r o s t ř e d n i c t v í m , z r c ad l í j e h o v n i t ř n í p r o ž i t k y. T a k o v ý j e o b r a z k r a j i n y, k t e r o u v s o b ě č l o v ě k n o s í . O b r az d o m o v a , v l a s t i , n e b o v p r o t i k l a d u k t o m u c i z i n y. D o m o v j e t u v ž d y i d e a l i z o v á n , p o p i s o v á n d e m i n u t i v y, č a s t ý j e m o t i v s t e s k u p o d o m o v ě , p o r o d i č í c h . D o m o v s ym b o l i z u j e b e z s t a ro s t n é m l á d í , j i s t o t u , r o d n o u p ů d u . O p ro t i t o m u c i z i n a j e s p o j e n a v ž d yc k y s n ě j a k ým p o c i t e m n á s i l í - m l á d e n e c m u s í d o v á l k y, d ě v č e p r o v d a j í d al e k o , n e d o b r o v o l n é j s o u i e m i g r a c e a v yh n a n s t v í . O d c h o d d o c i z i n y j e v ž d y z l ý, j e t o v yt r ž e n í z e z n á m é h o m í s t a , o k r u h u lidí.
Častý
je
ve
v o j e n s k ýc h
písních,
svatebních
písních,
písních
emigrantů. Vzdálenost je zdůrazněná tím, že místo je za mořem nebo za ř e k o u . J i n a k s e v p í s n í c h o b j e v u j e s ym b o l i c k á k r a j i n a , k t er á z r c a d l í Li t v u a Lo t yš s k o . Č a s t ý j e m o t i v c e s t y - m l á d e n e c j e z d í z a d í v k o u , m l á d e n c i j e d o u d o v á l k y. V s ym b o l i c k é m v ýz n a m u z n am e n á c e s t a r o z h o d n u t í - s yn s e p t á n a p ří k l a d o t c e , j a k o u s i m á v yb r a t n e v ě s t u - t e d y v o l b a s p r á v n é c e s t y. Za r o s t l á c e s t a z n a m e n á z p ř e t r h a n é s v a z k y- m l á d e n e c p r o š l a p á v á cestu k milé, žena hledá cestu zpět k rodnému domu. Vodní toky a moře j s o u b á s n i c k ým o p i s e m p r o „ d a l e k o “ . A l e t a k é m i l e n e c k é s c h ů z k y s e konají u řek, moře, jezer, pramenů, mládenec napájí koně, děvče tu pere prádlo.
S vodou
souvisí
motiv
utonutí-
může
b ýt
dobrovolné
nebo
nechtěné (chlapec nechce na vojnu, dívce nutí ženicha, kterého nechce). K o p e c b ýv á s ym b o l e m s m r t i n e b o p ř e k á ž k y, s t r a s t i a u t r p e n í . S ym b o l e m s m r t i j s o u t a k é b ř í z a a k u k a č k a . P o l e , l o u k a a s a d s e o b j ev u j í n e j č a s t ě j i v souvislosti s domovem.
V l i d o v ýc h p í s n í c h s e o d r á ž í t a k é č l o v ě k a s p o l e č n o s t , v e k t e r é ž i j e . D a i n y j s o u z a m ě ř e n é n a i d e á l - u p l a t ň u j e s e t u p o e t i c k á s t yl i z a c e . U mládence je nejvíc ceněná jeho pracovitost, nejlepší je oráč, nejhorší pro děvče je lenoch a opilec, také starý mládenec, vdovec a zrádný „šelma m l á d e n e c “ . D í v k a p o s u z u j e , j a k s e m l a d í k c h o v á k e k o n i . D ě v č e m á b ýt k r á s n é a p r a c o v i t é , c t n é , s k r o m n é , z p í v a t s i u p r á c e , m á m í t v el k é v ě n o a p e č o v a t d o b ř e o h o s p o d á ř s t v í . Le n o s t j e o d s u z o v á n a - n a p ř . ( … ) P o t k al jsem
cestou
p a n en k u /
k práci
n e p l at n o u ,
nedělnou.//
Neuměla
tence
p ř í s t i , / t e n c e p ř í s t i , h u s t ě t k á t i . / / M ěl j s e m k a r a b á č e k s v i ž n ý, / t e n c e , z h u s t a u p l et e n ý. / / T í m s e d ě v č e n a u č i l o / t e n c e p ř í s t i , h u s t ě t k á t i 23. Nejčastějším
at r i b u t e m
je
u
děvčete
routový
věneček,
který
s ym b o l i z u j e p a n e n s k ý s t a v , p o c t i v o s t , b e z ú h o n n o s t , s o u l a d s v e s n i c k o u normou. Povadlý nebo orosený věneček znamená překročení norem ze s t r a n y d ě v č e t e . P ř e c h o d d o m a n ž e l s k éh o s t a v u j e s ym b o l i z o v á n s n í m á n í m věnečku. Mládence charakterizuje čapka, ale nejčastěji kůň. Kůň i mluví, p o v í d á d í v c e o m l ád e n c i , j a k ý j e , j a k s e o n ě j s t a r á . P ř i n á š í t a k é z v ě s t o j e h o s m r t i . N a p ř . : U ž v yc h á z í d ě v č á t k o , / z ro u t o v é z a h r á d k y, / / o p t a l a s e v r a n í k a , / j a k ý ž e m l á d e n e c , / / k d yb yc h m o h l m l u v i t , / m n o h o b yc h m u s e l p o v ě d ě t , / / ž e d o k r čm y c h o d í , / c e l o u n o c s e b a v í . / / “ Č a s t á j e p a r a l el a č l o v ě k - p ř í r o d a , v ě t š i n o u j e č l o v ěk s r o v n á v á n s e stromem nebo květinou. Nejčastěji je mládenec dub a dívka lípa. Např.: C o d o l í p y k o š a t o s t i , / k d yž v n í n e n í u ro s t l o s t i . / C o d o d í v k y p ů v a b n o s t i , / k d yž v n í n e n í p r a v é c t n o s t i . / / 24 J a v o r j e s ym b o l e m d o m o v a ( m o t i v k á c e n í javoru), bříza opuštěnosti, stesku po domově, strachu z budoucího života. Z k v ě t i n s e o b j e v u j e h l a v n ě r o u t a j a k o s ym b o l d í v k y, d í v k a m á r o u t o v o u zahrádku. Mládenec je přirovnáván k sokolu, jestřábu, holubovi. Dívka ke k u k a č c e , k o r o p t v i , k a v c e , l a b u t i . S ym b o l e m s m rt i j e h a v r a n . Objevuje se také motiv mrtvé milé- mil ý nebo manžel se po delší nepřítomnosti vrací, ale nevěsta umírá, nebo je už mrtvá. Rozmlouvá s ní doma nebo na hřbitově. Časté je také převtělení člověka, nejčastěji žen y,
23
Čelakovský, F. L., Litevské národní písně. Praha 1827, s.37.
24
Parolek, R. a kol., V kruhu krásy. Praha, Bohemika 1998, s.20.
v rostlinu, ptáka, i kvůli zakletí. Časté jsou básně žertovné, např. o zvířecích svatbách.
Li t e r a t u r a : Č e l a k o v s k ý,
František
La d i s l a v ,
L i t ev s k é
národní
písně
z původního
j a z y k a d l e s e b r á n í D r a L . F . Rh e s y p ř e l o ž e n é a v y d a n é o d Fr . L a d . Č e l a k o v s k é h o . P r a h a , J a n K. L. M e l i c h a r , J a n P o s p í š i l 1 8 2 7 . Červenková, Věra, Přírodní motivy v litevských lidových písních. Praha, d i p l o m o v á p r á c e , F F U K - Ú s t a v v ýc h o d o e v r o p s k ýc h s t u d i í 2 0 0 0 . H e yd u k , A d o l f , L o t y š s k é m o t i v y 1 8 9 8 - 1 8 9 9 . S p i s y A. He y d u k a s v . 2 3 . Praha, J. Otta 1901. Parolek, Radegast, Litevská literatura. Vývoj a tvůrčí osobnosti. Praha, Bohemika 1996. P a r o l e k , R a d e g a s t , L o t y š s k á l i t e r a t u r a . V ý v o j a t v ů r č í o s o b n o s t i . P r a h a, Bohemika 2000. Parolek, Radegast, Srovnávací dějiny baltických literatur. Praha, SPN 1978. Parolek, Radegast a kol., V kruhu krásy. Malá antologie z lotyšské a litevské lidové poezie. Praha, Bohemika 1998. S l a b i h o u d o v á , N a d ěž d a , V l č k o v á , A l e n a , Š t o l l , P a v e l , S l o v n í k p o b a l t s k ý c h spisovatelů. Praha 2003. V a š k o v á , Lo r e t a , J u l i u s Z e y e r a L i t v a ( l i t e v s k é t é m a v Z e y e r o v ě t v o r b ě ) . P r a h a , d i p l o m o v á p rá c e , F F U K - Ú s t a v v ýc h o d o e v r o p s k ýc h s t u d i í 1 9 9 8 . Vlašín, Štěpán a kol., Slovník literární teorie. Praha, Československý s p i s o v at e l 1 9 7 7 . V l č k o v á , A l e n a , F r a n t i š e k L a d i s l a v Č el a k o v s k ý a j e h o p ř ek l a d l i t e v s k ý c h n á r o d n í c h p í s n í . In : Č e s k o - l i t e v s k é v z t a h y v p r ů b ě h u s t a l et í . P r a h a 1 9 9 8 . Zubat ý, Josef, O aliteracích v písních lotyšsk ých a litevsk ých . Praha, Věstník KČSN 1894, s.1-37.
