Úvod do filozofie Jana Kutnohorská
Úvod Etymologie Předmět filozofie Ontologie Prameny filozofického tázání Filozofické disciplíny
Etymologie Filozofie z řečtiny PHILEIN - milovat SOPHA - moudrost V doslovném překladu láska k moudrosti Pravopis Filozofie – Filosofie
Láska k moudrosti V Řecku se v 5.st.př.n.l. vytvořila skupina mužů, kteří spatřovali smysl života v přemýšlení. Žili klidněji než ostatní spoluobčané, zajímali se o podstatu věcí a svět se jim jevil zajímavější. Začalo se jim říkat filozofové. Ten, kdo chce být filozofem, musí si zvolit myšlení a moudrost.
Myšlení Pro Sokrata byla každá myšlenka otázkou Myšlení je pro Aristotela akt svobody, který prochází stále dokonalejším poznáváním světa. Aristoteles považoval filozofii za cestu, jak do tohoto světa proniknout.
Filozofie Podle staré tradice byl Pythagoras první, kdo použil slovo filosofie v našem dnešním slova smyslu. Filosofos, tj. přítel, milovník moudrosti.
Předmět filozofie -definice Filozofie je zvláštní myšlenkové úsilí, které si klade za cíl zkoumat jednotlivá jsoucna nikoli jako ostatní vědy v jejich dílčích projevech, ale z hlediska jejich bytí (existence). Základní filozofická disciplína: ontologie – nauka o bytí
Jsoucno Jsoucno označuje vše, co je. O všem se dá říci, že je, neboť náleží k Jsoucnu jakožto k něčemu, co je. (Aristoteles, Metafyzika, k.3)
Bytí Filozofický výraz pro celek všeho, co bylo, je a bude. Člověk se s bytím setkává v nejrůznějších událostech, zkušenostech. Filozofie přemýšlí o tom, co je spojuje a přesahuje právě jako bytí.
Bytí Často jediné slovo - anglické being, Vedle toho se užívá řady dalších příbuzných pojmů jako existence nebo podstata. „Já jsem.“, nám připadá neúplná a očekáváme nějaké další určení, předmět (např. „Já jsem učitel“); jako kdyby samo bytí neznamenalo vůbec nic.
Rozlišujeme S ohledem na různé projevy bytí, úrovně jeho uskutečnění a na způsoby, jak se nám jsoucna mohou podávat, se obvykle ve filosofii rozlišuje: realismus fenomenalismus idealismus materialismus monismus pluralismus (Blecha, Filosofie,2004,s.41)
Realismus Jsoucno existuje ve své konkrétní podobě nezávisle na myšlení jako zcela vnější skutečnost. Jsoucno je za určitých podmínek možné poznat přesně takové, jaké samo je.
Fenomenalismus Učení podle něhož jsoucno existuje nezávisle na našem myšlení jako vnější skutečnost. Je nám přístupné jen zčásti. Ukazuje se nám skrze jevy – fenomény v našem vědomí a myšlení.
Idealismus Jsoucno je ve své existenci závislé na nějakém nemateriálním, duchovním principu. Případně může samo existovat jenom v duchovní podobě. Pak nastávají dvě možnosti: o subjektivní idealismus – moje vlastní vědomí o objektivní idealismus – nezávislý na našem vědomí- často to bývá Bůh
Materialismus Všechno jsoucí má materiální povahu (fyzikálně vykazatelné vlastnosti) nebo je z takového jsoucna, které má materiální povahu odvozeno, je jeho obrazem.
Monismus Skutečná jsoucna předpokládají jediný základní princip a jsou na něm účastna.
Pluralismus Učení o existenci více na sobě nezávislých principů skutečnosti. Nejčastěji však bývají dvě tělesná a duchovní – pak se jedná o tzv. dualismus
Prolínání postojů • Ve filosofii se často uvedené postoje různě prolínají, takže může existovat pluralitní materialismu, idealistický monismus a pod.
Martin Heidegger (1889-1976) Starost či péče o vlastní bytí je podle Heideggera smyslem bytí, což se projevuje zejména v lidské časovosti: člověk žije v přítomnosti, kde vnímá a jedná, Ať chce nebo nechce, musí člověk své bytí vést, rozhodovat se, jednat a nést za svá jednání odpovědnost.
Předmět filozofie
Pod pojmem filozofie shrnujeme problémy,
které se vynořily při vývoji lidského ducha, a pokusy o jejich řešení. Proniknout do nich a učinit si o nich představu lze jen tak, že si je zpřítomníme v jejich dějinném vývoji. Filozofie (uvažování) tvoří s dějinami filozofie jeden kompaktní celek, protože filozofie je časová.
Doba a filozofie Každá filozofie je dítětem své doby. Příklad Platon (427- 347) byl filozofem řeckým, z jeho výkladů vyčteme život v Aténách.
Předmět filozofie Filozof Imanuel Kant (1724-1804), když ve vysokém věku hodnotil své dílo, napsal, že chtěl dát odpověď na otázky. Formuloval je takto : 1) Co můžeme vědět? 2) Co máme dělat ? 3) V co smíme věřit ? 4) Co je člověk?
1) Co můžeme vědět? První otázka: „Co můžeme vědět|“ se týká lidského poznání. Jaký je svět a jak si ho máme představovat? Co o něm mohu vědět? Kant klade důraz na to, co mohu o něm vůbec vědět jistého.
2) Co máme dělat ? Druhá otázka: „ Co máme dělat?“ se týká lidského jednání. Jak mám vést svůj život? O co mohu rozumně usilovat a o co usilovat mám. Jak se mám chovat ke svým bližním a jak k lidské společnosti?
3) V co smíme věřit ? Třetí otázka: „V co smíme věřit?“ Ptá se po fenoménech: Zda lze o nich zjistit něco přesného o fenoménech, o nichž se nic neví, které na nás doléhají, pokud chceme dát svému životu smysl. Je nějaká vyšší moc? Je lidská vůle svobodná nebo nikoli? Existuje nesmrtelnost?
4.Otázka Co je člověk ? Bytí Bytí se nemůže stát předmětem pozorování jako jiná pozorovatelná fakta, zároveň však na ně neustále narážíme v našem konkrétním světě a máme o něm dokonce jakousi zkušenost. Zkušenost: Je to zkušenost překvapení, údivu.
Jsoucno Všechno co je. Bytí je také jsoucno, je to součást jsoucna. Týká se člověka.
Prameny filozofického tázání
Lidé začali filozofovat, když se něčemu divili.
Údiv - pokračování Divíme se tehdy, když se věc, kterou jsme dosud užívali v jednom z jejích užitečných srozumitelných aspektů, náhle ukázala v aspektu, na který nejsme připraveni. Údiv znamená, že je něco jinak, než dosud bylo. Údiv nás nutí k zastavení, k zamyšlení. Bývá provázen otázkou: Co se stalo? Co to znamená?
Filosofie začíná údivem Filosofie začíná podle Platóna údivem, který není jen údivem nad tou či onou věcí, ale nad skutečností, že něco vůbec je. „Jak to, že je vůbec něco a ne nic?“ (Leibniz) Tato zdánlivá samozřejmost totiž při bližším přihlédnutí vůbec není samozřejmá.
Filozofické disciplíny Ve filozofii se rozevírá celý vějíř dalších okruhů tázání, které spolu vzájemně souvisejí. Gnoseologie (také noetika), zabývá se problémy poznání. Antropologie disciplína zkoumající podstatu člověka jako zvláštního jsoucna. Etika zkoumá, jak má člověk jednat a zda existují obecně závazná pravidla pro jeho jednání.
Doplňkové / pomocné filozofické disciplíny samostatné obory Dějiny filozofie, Filozofie dějin, Sociologie, Politologie, Estetika, Filozofie vědy, Metodologie věd, Logika
Společenský význam filozofie Filozofie je humanistickou vědou, protože je vědou o společnosti a je současně individuální záležitostí jednotlivce. Filozof odpovídá na otázky své doby, žije starostmi svého sociálního prostředí, snaží se chápat situaci a řeší ji ve jménu absolutní pravdy.
Definice Filozofie je kritická rozumová věda o podmínkách možnosti empirické skutečnosti jako celku.
Úvod do etiky
Definice etiky Je to teorie o podmínkách a příčinách žádoucího a nežádoucího jednání.
Etika Etika je součástí filozofie – praktická filozofie a jako takovou ji ovlivňují obecné otázky o životě a jeho smyslu, které si filozofové kladou. Na jejím utváření se podílí také sociální, politická a náboženská kultura, v níž se vyvinula.
Etika V nejširším pojetí je studiem lidského chování. Otázky týkající se toho, co lidé „mají“ dělat, proto vedou k základním otázkám o povaze a účelu lidského života. Stejně různá pojetí života (ať vznikají ve filozofii nebo v náboženství) mají vliv na lidské chování a tedy na etiku.
Obsah etiky Etika se nezabývá pouze průměrnými standardy chování. Jde v ní spíš o hledání toho, co je správné a dobré a jak nejlépe žít.
Etické rozpory Etické postoje bývají mnohdy nejasné a často jsou nepřehledné. Podíváme-li se do kterýchkoli novin, najdeme směsici fakt, hodnot a argumentů, spolu s notnou dávkou fantazie a spekulací.
Úkoly etiky Úkolem etiky je odstranit nejasnosti, rozlišit fakta, hodnoty a argumenty.
Bertrand Arthur Wiliam Russel http://www.youtube.com/watch?v=dAMfGrmz0Bs
1872-1970