Filozofie staré Číny Konfucianismus Konfucius
Jana Kutnohorská
„Moudrost je přiznáním toho, že vím, co, vím, a že nevím, co nevím.“
„Konfucia lze považovat za největšího muže čínských dějin. Jeho učení si předávali císaři i prostý lid déle než dva tisíce let. Chtěl do společnosti vnést řád, kterému říkal harmonie. Na sklonku života se však považoval za poraženého, domníval se že ničeho nedosáhl. Následující staletí ho vynesla na samý vrchol a stal se skutečným „králem bez koruny“
Hoobler T.a D., Konfucianismus, Nakladatelství Lidové noviny, 1997, ISBN 80-7106-190-5
Konfucius 551-479 př.n.l. • Rodové jméno Kchung • Osobní jméno Čchiou • Otec mu zemřel ve dvou letech, vychovávala ho jen matka, rodina byla velmi chudá. • V 15 letech se rozhodl stát učencem. • Hodně cestoval Číně se svými studenty
Konfucius 551-479 př.n.l. • Již v mládí si zařizuje Konfucius svůj dům jako školu, kde pak žáky, kteří se kolem něj vzápětí shromažďují, vyučuje dějinám, básnictví a formám slušného chování – během deseti let jeho školou projdou na tři tisíce mladých mužů.
Konfucius 551-479 př.n.l.
Filozofie • Jedinec není izolovanou entitou, je v existuje v souhrnu vztahů s ostatními.
Konfucianismus Konfucianismus je souhrn morálních učení, která vznikla v Číně v 6. a 5. století př.n.l. Jeho filosofické, etické a náboženské ideje jsou podkladem univerzálního systému morálky. Společně s taoismem a buddhismem se stal po celá staletí nejvlivnějším systémem myšlení v Číně.
Učení Konfucia Konfucius učil morálním kodexům založeným na etice, humanitě a lásce. Základem konfucianismu byla vždy idea, že lidé mají žít v harmonii jeden s druhým a s přírodou. Toho lze dosáhnout systémem mezilidských vztahů a dobré vlády. Své žáky učil urozenosti. Lidskost je u něho nejvíce používaným etickým pojmem.
Vnější projev chování – změna společnosti Konfucius se podle tradice oblékal do hávu s dlouhými rukávy a na hlavě nosil staromódní klobouk ve tvaru vidlice. Nikdy by se neposadil na rohož, která by nebyla dostatečně připravena. Nepozřel by maso, pokud by nebylo nakrájené na přesné kousky. Díky těmto zásadám se mu posmívali, ale on věřil, že chování každého jednotlivce je prvním krokem ke změně společnosti.
Pět ctností
Konfucius tvrdil
1. Vnější projevy správného chování nestačí. Je nutné dbát na opravdovost, vnitřní sílu a ducha. Zdůrazňoval také další ctnosti. 2. Nejdůležitější byla „žen“ , která se dá přeložit jako humánnost nebo dobro. Toto slovo se stalo ideálem, který by měli následovat všichni lidé. 3. Mezi další ctnosti, které popsal patří „ji“ čestnost, spravedlivost, 4. „č“ vědění (ve smyslu morální moudrosti) 5. „sin“ důvěryhodnost, mravní bezúhonnost. Všech pět ctností se stalo základními idejemi konfucionismu.
Konfucious – ctnosti muže Podle jeho názoru byl urozený muž takový, který ovládal pět dovedností: • vybrané chování, • ušlechtilost, • dobrou vůli, • píli, • laskavost. Tyto své kvality měli muži využít ve státní správě, protože dobrá vláda mohla přinést blaho všem lidem.
Konfucius - otázky rodiny • Zdůrazňoval povinnosti a práva každého člena. Podle Konfucia se základní mezilidské vztahy odehrávají uvnitř rodiny. Jsou to: • vztahy mezi otcem a synem, • manželem a manželkou, • starším a mladším bratrem. Síla rodičovské autority se projevila při sjednávání sňatku, kdy šlo o rozhodnutí ve kterém neměly děti žádné slovo. Zdůrazňoval hierarchii mezilidských vztahů. Jen jediný ze všech vtahů byl rovnocenný a to vztah mezi přáteli. Poslední z pěti vztahů určoval mezi panovníkem a poddaným.
Učení-shrnutí Učil, že harmonie začíná v rodině, která je základní společenskou jednotkou. Synové musejí prokazovat úctu svým otcům, mladší bratři starším bratrům, manželky manželům otec musí jít všem příkladem. Pak bude rodina v harmonii. A stejným způsobem by měli poddaní projevovat úctu panovníkovi. Vládce má určité povinnosti a to chovat se k poddaným jako milující otec, čímž by zajistil harmonii. Konfucius nalezl ideálního vládce v Knize dokumentů.Byl jím vévoda Čou. Největším jeho snem bylo najít ve své době panovníka, který by vládl jako vévoda Čou. Proto doufal, že bude sloužit jako úředník naa dvoře vévody z Lu. Byl ustanoven ministrem spravedlnosti Lu, ale zakrátko upadl v nemilost.
Charakteristika Konfuciovy filozofie Základním rysem Konfuciovy filosofie je příklon k člověku a k praktickému životu. Na prvním místě u něho stojí blaho lidu. Společnost má přednost před jedincem. Jeho nauka je v podstatě soubor zásad chování a mravních zásad člověka, přičemž jedinec není u Konfucia izolovaným individuem, ale je vždy nahlížen jako součást společnosti. Jeho velkou zásluhou je shromáždění nejstarší čínské kultury, kterou zachoval potomstvu.
Co Konfucius hlásal Hlásal potřebu řádu, jenž by podobně jako řád vesmírný prolínal celou společností a upravoval vztahy mezi lidmi. Lidskost a dobro se podle něj měly stát vrcholným principem lidského jednání, znemožňujícím zvůli mocných. Základem Konfuciovy etiky bylo : „Co nechceš, aby ti činili jiní, nečiň ani ty jim!“. Konfucius také věřil, že stane-li se člověk vpravdě lidským a dosáhne-li Dobra, může nabýt zázračné ctnosti panovnické, jež mu umožní nastolit mír a řád na světě. Jeho výroky posbírali po Konfuciově smrti jeho žáci a vydali jako Vybraná rčení.
JIN - JANG Konfucius hledal analogie mezi přírodními a společenskými jevy a vyjádřil je jako bytí jin a jang. Jin – znamenal původně temnotu (noc). Jin byl obrazem a principem tělesnosti. Jang sluncem ozářenou stranu (pahorku). Jang obrazem funkční aktivity a činnosti.
JIN - JANG Všechny tělesa a jevy v přírodě byly potom přiřazeny prasíle: jin: země, žena, pasivita jang : nebe, muž, aktivita Harmonický vztah obou protikladných sil byl výrazem zdraví. Nadbytek nebo nedostatek jedné z obou „stran“ vede k onemocnění.
Konfucionismus - medicína V lékařských spisech byly do skupin jin a jang rozděleny všechny části a orgány lidského těla i všechny tehdy poznané druhy konkrétních nemocí. Špatný způsob života vede k poruchám rovnováhy jin a jang a tím k onemocnění. Takové poruchy mohly být odstraněny akupunkturou a moxou (požehování zapálenými smotky).
„čchi“ Systém dvou základních principů jin a jang doplňovalo v klasické čínské medicíně ještě učení o „čchi“ - o „dechu života“. Toto učení vycházelo z přesvědčení, že všechnu živou a neživou přírodu prostupuje a naplňuje síla (esence), která všechno objímá. Pojem čchi byl spojován s výrazy dech, vítr nebo oblak. Zmíněná síla obíhala v lidském těle v celém systému vymezených drah.Čchi je neviditelná energie, která proudí úplně vším. Když chceme dobře žít, musíme pomoci zdravému proudění energie kolem sebe a zabránit jejímu zadržování.
Učení o proměnách
• • • • •
Vedle duálního vyjádření shody protikladů a rovnováhy principů jin a jang se ve 3. st.př.n.l. rozšířilo učení o proměnách, které všechny jevy přírodě vyjádřilo změnami v rovnováze pěti základních elementů: voda, dřevo, oheň, země, kov.
Voda, dřevo, oheň, země, kov. Uvedené elementy se mění, vzájemně do sebe vplývají a mohou se vzájemně nahrazovat v „pěti různých proměnách“. Také rozdělení vnitřních orgánů lidského těla podléhalo analogiím poznaných jevů ve společnosti. Podobně jako instituce řízené státní správou mělo i lidské tělo: pět zásobních orgánů šest palácových orgánů ==>
Pět zásobních orgánů • • • • •
játra, srdce, slezinu, plíce , ledviny.
Šest palácových orgánů
• • • • • •
žlučník, tenké střevo, žaludek, tlusté střevo, močový měchýř, osrdečník.
Jednotlivé orgány byly spojeny kanály a drahami. Tradiční čínská medicína usilovala o odstranění napětí v jednotlivých orgánech, které způsobovaly překážky (blokády) ve vzájemném spojení.
Shrnutí Podle čínského nazírání jsou pro lidské štěstí nepostradatelné: střídmost, uměřenost, vnitřní vyrovnanost, duševní klid.
Element
Barevná škála
Světová strana
Činnost
Voda
Modrá Námořnická modř Černá
Sever
Rozjímání Ticho Hluboká síla Sexualita
Dřevo
Zelená
Východ
Růst Vývoj Nové nápady Plánování
Oheň
Červená
Jih
Dění Osvícenství Sebevědomí Společenské postavení
Země
Barvy plamene
Střed
Vztahy, výchova Schopnost být Středem dění Nápaditost
Kov
Žlutá Přírodní zemitá Zlatá
Západ
Řád Uspořádání Pohoda Odpočinek Tvořivost
Význam
Uvedené elementy se mění, vzájemně do sebe vplývají a mohou se vzájemně nahrazovat v „pěti různých proměnách“.
Čínská filozofie = etika Pokud jde o hodnocení lidské přirozenosti, převažují myslitelé : „Člověk je dobrý“. S čistým poznáním jako ideálem filozofie se v Číně prakticky nesetkáme. Veškerá čínská filozofie vidí svůj konečný cíl v návodu k správnému chování a jednání, a je proto v zásadně etikou.
Čínská filozofie = etika • Mravní zvyky jsou v podobách „li“ uznané či záměrně vymyšlené mudrci. • Základní ctností je „žen“. • Rozvoj mravních zvyků prostřednictvím prováděni „li“ je prostředkem k realizaci „žen“. • Jelikož osobní charakter žen je konečným cílem v Konficiově etické filozofii, pak znalost a provádění „li“ je cestou k lidské dokonalosti.
Čínská filozofie = etika • Konfucius poznamenává: Kdo nezná obřady (myslí etiketu) je neschopen zaujmout svoje místo.
Čínská filozofie je humanistická Neexistuje žádný čínský systém, v němž by člověk nezaujímal ústřední postavení. Konfucianismus i taoismus svůj hlavní zájem věnují lidskému života jeho správnému utváření. Podle Lao-ća se dokonalého života dosahuje splynutím s přírodou a dodržováním jejich zákonů, zatímco podle Konfucia k tomuto cíli vede plné rozvíjení člověka samého.
Význam konfucionismu Konfucionismus se stal oficiální ideologií čínské říše, ovlivňuje Čínu dosud Výrazně ovlivnil i valnou část staré čínské literatury.
Důležité • Problémy se řeší shodou nikoliv kompromisem
Následovníci Mezi Konfuciovy následovníky patří například Mencius nebo Sun Zi. Konfucionismus působil jako sjednocující prvek. Na velkém území čínského císařství studovali všichni stejné knihy a dělili se o stejné dědictví.
Literatura • P.McGREAL: Velké postavy východního myšlení. Slovník myslitelů. Praha: Prostor (edice Obzor), 1998, str. 623. ISBN 8085190-93-1
