Ročník II.
15. února 1916.
R e d a k t o r : A n t . B. S v o j s í k , v r c h n í v ů d c e . V r e d a k č n í c h p r a c í c h v y p o m á h á 3. o d d í l p r a ž s k ý c h
Číslo 2
junáků
Předplatné 2 K i se zásilkou, jednotlivá tísla po 20 h. — Redakce: Praha II. Náplavni ulice čfslo 5. — Administrace: E m i l Š o l c , nakladatelství v Karlině Královská třída.
S k a u t s k á škola. Veliká obliba ručních prací mezi mládeží a zvláště mezi skauty, přiměla městskou radu v Manchestru, že zřídila zvláštní skautskou školu, v níž skauti za nepatrný poplatek učí se různým řemeslným pracím. V »Daily Mail* (9./10. 1913) píše o této škole B. Clarke. Zmiňuje se nejprve, jak setkal se s učněm této školy:
Zábavná cvičení v táboře.
Byl to chlapec úplně normální, zdravý a veselý, který si cestou vesele pohvizdoval. Představoval jistě nový typ anglického hocha, jak jej vytvořila skautská výchova. Chtěl jsem se dostati z jistého severního před městí Manchestru do jiného, které leží za polemi ještě severněji. Ptal jsem se ho na cestu. Odpověď chlapce zněla: » T a m není lehko trefit. Raději vám načrtnu plánek cesty,« a vytáhl tužku a kus papíru. » T a d y jsme u školy,« povídal a na papíře naznačil čtvereček. Od tohoto bodu kreslil dokonalou mapku mé cesty. » T u je továrna na zápalky; zde mu-
Str. 18.
Junák".
Číslo 2.
síte přejít řeku Irk« — naznačil cestu podle chemické továrny, tkalcovny, rybníka a dělnického domu až k mému cíli. A potom se zadostučiněním dovedného umělce narýsoval mapku, po straně větrnou růžici a mapku mi odevzdsd. Několika dotazy jsem zvěděl, že malý kartograf chodil do třídy »všeumělců« ve skautské škole. Po několika dnech na jeho pozvání spatřil jsem jiné kandidáty »všeumělectví«. Poznal jsem je v Blackley (Lancashire) v pěkné, z červených cihel vystavěné, škole, kde ředitel, p. Ben Wilde zdá se býti obdarován čarodějnou mocí nalézati nesčetné práce, které chlapce těší, jimž hoch touží se učiti a které jsou zároveň užitečné. Zařídil na př. ve škole třídy pro učení se táborovému vaření, třídy prů vodců (můj malý průvodce byl z n í ) , třídy truhlářů, ševců, kursy pro plování a zachraňování a konečně jednu, která se nazývá originálně třída »všeumělců«. Jest to neobyčejný pohled, když vstoupíme do třídy a vidíme 30 až 40 malých hochů, kteří s napjatou pozorností sledují, jak učitel krájí bifsték nebo skopovou hlavu. V téže třídě učí se zanítiti oheň, což není věcí tak snadnou, jak by se zdálo, jak upéci »skautské housky« dle au stralského způsobu, jak zabiti a připravit králíka, pečeni nebo polévku. Přednášky jen v této třídě poslouchá týdně na čtyřicet hochů. Dále je tu třída š e v c ů , která •— podivuhodná to věc — těší se u praktické mládeže ještě větší oblibě. Týdně učí se tu na 100 hochů podrážeti a záplatovati boty, hotoviti kožené řeménky, spracování všeho druhu řemení a pokoušeli se o různé výrobky až po školní brašnu. Třída »pionýrů« opět poskytuje hochům mnoho radosti. Spatříme tam chlapce, kteří vážně »kácejí stromy« na dvorci školním nebo v míst nosti. Strom bývá často jako telegrafní sloup a jest zapuštěn do otvoru ve veliké kládě. Jindy robí model mostu z tenkých třístopových prutů a provázků. Když dobře znají podrobnosti tohoto modelu, jdou do kra jiny a zbudují tam skutečný most z lan a klád. Hlavní práce ve třídě »p r ů v o d c ů« jest kreslení map, načrtávání cest, nebo seznámení se s okolím města. Posluchači vycházejí v sobotu s kompasem a mírou, aby učili se základům zeměměřičství. Každý z těch chlapců poví vám ihned, kde naleznete lékaře, automobilovou drožku, telefon nebo požární automat, kolik koní je v okolí a kdo je jich maji telem, kdy se zavírá pošta a telegraf a nesčetné jiné věci. Kursy p l o v á n í a z a c h r a ň o v á n í navštěvuje týdně 130 chlapců; kursy p r v n í p o m o c i a o š e t ř o v á n í n e m o c n ý c h skoro stejný počet. Pohled na hochy, kteří vaří bouillon pro nemocné, jídlo pro bezzubé babičky a mléko na kaši pro nemluvňata, byl by snad směšný, kdybychom přehlédli onu opravdovost a vážnost, s jakou pra cují. Mnoho účastníků těchto kursů užitečně pomáhá v chorobincích a nemocnicích, které nemají dostatečných prostředků. Konečně je tu třída » v š e u m ě l c ů « . Objímá všechny užitečné práce počínaje truhlářstvím a konče zpracováváním kovů. Dnes přijde do školy malíř pokojů a ukáže hochům, jak se maluje dřevo nebo kuchyň ské nářadí, jak se mísí a nanášejí barvy. Druhý týden přijde na př. ča louník a chlapci vyěalounují pokoj, příště klempíř vyjeví hochům tajnosti
Číslo 2.
Junák"
Str. 19.
spájení a opravování hrnců, jindy krejčí naučí záplatovat šaty nebo jak třeba stříhnouti a ušiti kalhoty sportovní atd. Mezi mnohými charakteristickými známkami této originelní školy hlavním rysem byla horlivost a zápal hochů do učení. Účast jest dobn>volná, a hoši přicházejí za večera, vykonavše své povinnosti v obchodech, továrnách nebo ve školách. Platí po šillinku za účast v jedné třídě. Do některých tříd jest více přihlášek, než míst a proto nedávno tamní měst ská rada usnesla se otevříti podobné školy též v jiných čtvrtích města.
Praktická
botanika.
Znalost nejdůležitějších rostlin naší domoviny je pro skauta jednou z nejdůležitějších věcí. Nemyslím, ovšem, že musí znáti celou naši kvěr tenu, že musí umět jmenovat latinská jména všech rostlin atd., ale zna lost nejdůležitějších našich rostlin jedovatých i léčivých je nutná právě tak, jako znalost signalisování, první pomoci a jiných skautských vě domostí. Je smutným zjevem, že prostý venkovský lid často lépe se vyzná v této praktické botanice, než studovaný člověk. Již za nejstarších dob, kdy vlastně léčiva brala se pouze z nejbližší přírody, byla takováto zna lost rostlinstva dosti rozšířena. U člověka na nižším stupni vzdělání sto jícího, byla a je dosud (jako u divokých kmenů) znalost rostlinných léčiv známa kněžím a obětníkům a jen tak si vysvětlíme indiánský ter mín »medicineman«. U starých Gallů byli to druidové, kteří se zabý vali též léčením lidu. U našeho lidu dědí se znalost rostlinných léčiv z pokolení na pokolení a byly to hlavně ženy, které od svých matek, a ty opět od svých matek zvěděly tajemné síly róstlin. Je pravda, že v těchto znalostech bylo mnoho domnělého a mnoho pověry, zvláště po kud se týče doby sbírání, obřadů při něm atd., ale i tu lze leccos při rozeně neb tisíciletou zkušeností vysvětliti. Tak na příklad je pověra, že rostliny sbírané na sv. Jana Křtitele mají nejmocnější účinky. To lze vysvětliti tím, že v tu dobu slunce silně svítí a rostliny nejbujněji rostou. Později v létě, po parných dnech července a srpna, rostliny od kvetly, nasadily plody a není v nich již tak čilá výměna látek jako na samém začátku léta. Lid to ovšem věděl, ale nedovedl to vědecky odůvodniti, což je zcela přirozeno. A tak leccos se dá přirozeně vysvětliti co se zdá pouhou pověrou. Pokud jde o léčivé rostliny domácí vůbec, byl po jistý čas v lékařství směr, který jim nedůvěřoval, ale poslední dobou mnohá z rostlinných léčiv byla opět přivedena k platnosti a mnoho se jich užívá. Pokud se týče užívání bez předpisu lékařského, nutno dbáti toho, abychom nikdy neužívali, třeba v sebe menších dávkách, rostlin, které jsou jedovaté. Tak na příklad nikdo nebude bez předpisu lékaře užívati kýchavice, blínu, rulíku, durmanu, náprstníku atd., věcí to, v lékař ství namnoze velice vážených jako na př. náprstník, ale prudce jedo vatých. Dále nikdo nebude chtít nějakou vážnou chorobu léčiti pouze nějakým thé a neporadí se s lékařem. Konečně nikdo nebude užívati
Str. 20.
»J"nák
Číslo 2.
třeba neškodného jinak prostředku, kdyby věděl, že mu nedělá dobře, neboť každý všecko nesnese. Přes to však, máme-li znalost rostlin léči vých, můžeme často pomoci si v lehkých onemocněních neb při nevol nosti, zvláště jsme-li v přírodě, a rostliny, jichž chceme užiti, jsou tak řka na dosah ruky. Dále jsou mnohé, divoce rostoucí rostliny, které nám mouhou býti potravou neb nápojem, tak že ušetříme peněz, známe-li je. Zmíníme se o některých rostlinách, které člověku v přírodě mohou velice prospěti, nemohu však théma toto vyčerpati. To mohlo by se státi leda dlouhou statí a tu nemám jako nelékař práva psáti. Lidová tradice předpisuje na př. proti kašli jitrocel, devětsil, podběl, jmelí, diviznu, plicník, lípový květ, sléz atd. v podobě odvaru, ve směs rostliny, které všude možno nalézti. Proti špatnému trávení, při ob tížích žaludečních, nechuti k jídlu, dělají dobré služby hořký jetel, pe lyněk, zeměžluč, přeslička, puškvorec, čekanka. Puškvorce se užívá v l i hovém výtažku oddenků. Mnoho léčivých schopností mají také mochny a mezi nimi zvláště mochna nátržník (Potentilla Tormentilla). Tato rostlina bud v podobě thé nebo lihového extraktu je u lidu velice oblí bena proti chorobám žluči, jater, žaludku i plic. Proti průjmům jsou užívány rostliny neb jich části obsahující tannin a působící proto svíravě. Sem náleží kůra dubová, rozemleté plody koňského kaštanu, trnky. Jako neškodná, ale velice příjemná kloktadla při slabé bolesti v krku užívá se odvar mátový, mateřídouškový neb šalvěje lékařského. Proti nemocem čivním, nervose a podrážděnosti jsou dobrá jablka (syrová se slupkou před spaním), odvar jablečných slupek, kozlíkové thé (Valeriana; předepisována i lékaři), tišivě na nervy působí též máta. •— L i hový extrakt arn.ky dává se jak známo na pohmožděniny. Též užití křene (křenových placek) aneb hořčice (hořčičná náplast), je všeobecně známo. Proti hlístům se s úspěchem užívá lihového výtažku semene ocúnového. Nikomu však nedoporučuji, užívati ocúnu bez předpisu lékař ského, obsahujeť prudce jedovatý alkaloid colchicin. Neškodné jsou v tomto ohledu odvary pupavy neb sporýše. Na místě hořkých žaludečních likérů pořídí si skaut prostředek stejně účinný bez alkoholu. Dvě zelené šišky jedlové rozstrouhá na drobno a vaří je s trochou vody asi půl hodiny. Na to odvar sleje a dává znovu povařit s medem; tekuť na nesmí příliš zahoustnouti. Tento přípravek je dobrý pro posílení žaludku i proti kašli. Dobrým prostředkem proti kašli je též med, v němž jsme povařili cibuli. Za velkých letních veder trápívá nás často veliká žízeň. Není zdrávo piti příliš mnoho vody, zvláště studené, která zřeďuje žaludeční šťávu a působí obtíže zažívací. Nemluvím ani o pivě, které žízeň ne uhasí a jehož junáci důsledně se zříkají. Zkuste uvařiti si tak zvanou ječnou vodu. Vaříme třetinu litru ječmene v jednom litru vody. Teku tinu pak slejeme, osladíme trochu medem nebo cukrem a přidáme šťávu z jednoho citronu. Malý doušek ochlazené této tekutiny zažene žízeň a podporuje též trávení. Ještě lépe dá se tento nápoj poříditi z ovsa. Oves je, jak známo, neobyčejně výživný a vřele doporoučím ovesnou kaši a polévku. Lid zná dále neškodné a přece účinné prostředky kosmetické. Tak při nečisté pleti prý znamenitě působí mytí odvarem koňských kaštanů
Skauti při odborném vyučováni v aeronautické škole na letišti.
Str. 22.
.Junák"
Číslo 2.
neb žebříčku. Proti vypadávání vlasů užívá se odvarů lopuchu, žahavky, heřmánku neb chmelu, neb různých jich směsí. K vykuřování proti ko márům je nejlepší jalovec. Bobule jalovce (jalovčinky), žvýkati dopo roučí se v době nakažlivých nemocí. Ale příroda též znamenitě obohatí jídelní lístek toho, kdo ji zná. Tak jistě každý zná šťovík. Méně známo je, že se šťovík dá dobře upraviti jako špenát, což dělají na Balkáně. Vedle toho se z něho dá dělati velmi chutná omáčka i salát. Jako špenát dá se též upraviti lebeda i žahavka. Tato dává též chutný salát (mladé lístky), velice oblíbený ve Francii. Vedle známých salátů kozlíčkového (polníčkového, Valerianella) a chmelíčkového (mladé výhonky chmele), jsou méně známy sa láty jiřinkový (čerstvé lístky mladých jiřinek), čekankový, pampeliškový (též smetánkový, mladé výhonky v březnu neb dubnu), šťavelový a ko nečně z řeřichy potoční nebo-li hořké, jejíž lístky na jaře i za syrová jsou velice chutný. Vím, že skauti užívají hojně sladové kávy, ale nevím, zda také užívají kávy z pražených žaludů, která je výborná, ba snad ještě lepší. Také drahý a nervy dráždící čaj můžeme si úplně nahraditi jinými od vary ať již mařínky, všně (stopky plodů a mladé lístky), jahody, lípy, ostřuž ny, kamejky, vrbky, máty nebo třezalky. Nejlepší smíšenina jest jeden díl lípy na dva díly višňového neb jahodového listí a půl dílu mařínky. Mařínky se užívá k parfumování, neboť obsahuje aromatickou látku kumarin. Jak známo, vešlo před válkou v obyčej ve Francii a Anglii, podávati takovéto bylinné thé po hostinách místo černé kávy. Již z krátkého náčrtku jasně vysvítá, co při znalosti přírody mů žeme z ní vytěžiti, a to za pouhou námahu sbírání. Protož, Junáci, vší mejte si domácí květeny! Dr. J. Sv. Procházka.
N á v š t ě v o u ve X I I . o d d í l e J u n á k ů . V klubovně jejich na Hřebenkéch dne 20. ledna a 23. ledna
1916.
Již před rokem slíbil jsem vůdci XII. oddílu p. Markovi, že o některé schůzce je navštívím, nedošlo však k tomu až minulý týden. Klubovna propůjčena oddílu p. arch. Benešem v jeho překrásně položené vile na Výšince. Již místo samo, odlehlé a přece v samém městě, je nad pomyšlení vhodné, tím spíše pak svou vnitřní úpravou hodí se skautům za útulek jejich klubovna. Skaut skautu nedovede závidět, ale každý oddíl jistě byl by šťasten, kdyby v takovém útulku mohl hospodařiti. Umění zušlechťuje mysl lidskou, mocnější pak je vliv jeho na duši dět skou. M á m za to, že je štěstím pro nováčka, dostane-li se do XII. oddílu. Nejen sladěné okolí, jež duši mile jímá, ale všecko vedení znamenitým způsobem přispívá na zušlechtění srdcí junáků tohoto oddílu. Působivým činitelem jest uspořádání a vzorný příklad vůdcův, jenž dovede vlídně hosty přivítati a stejně vlídnými slovy hochy říditi. Schůzka zahájena z a ú č a s t i 22 h o c h ů . Vůdce přečetl z á p i s . Vede jej s náležitou stručností, ale přiměřeně jasně jeden z junáků oddílu. Zajíanavo je čisti rázovité ty záznamy. Hoši jsou tázáni, nechtějí-li co ke znění zápisu připotiti. Potom prohlíží omluvenky, ospravedlňující nepřítomnost junáků o posledních schůzkách. Následuje s d ě l e n í v ů d c o v o o jednání ve schůzi sboru vůdců, jakož i sdělení o tom, co se chystá v oddílu.
Číslo 2.
„Junák".
Str. 23.
Po vyřízení těchto správních záležitostí přednáší některý z junáků o thematu, j e ž si s á m byl zvolil. Tentokrát vykládá junák Chvojka o cestě do Alp. Albem obrázkovým svůj výklad doprovází. Posluchači poznamená vají si, co zajímavého slyšeli. Po výkladu je rozhovor. Řečníkovi jest odpovídati na dotazy posluchačů, nebo hájiti se proti vysloveným výtkám. V ý t k a musí b ý t odůvodněna. Po vyčerpání látky jdou hoši po s v é zábavě. Čtou, rozprávějí, jíní cvičí se ve hře na housle. Vůdce zatím objasňuje mi zařízení oddílová. Mají velkou knihovnu a bo hatý inventář. Zajímaly mne řády, kterými se oddíl spravuje, a které možná jiným oddílům by se také hodily, ještě více však zasluhují povšimnutí povahopisy junáků v oddílu pobývajících. Neškodilo by, aby zavedeny byly všude, a sbor vůdců aby se shodl na tom, čeho si všímati, kdy a kterak je činiti. V e dvanáctém oddíle zapisuje vůdce po 2—3 měsících povahopísnou větu — po poradě se svým zástupcem. Zkoušky druhotřídní zavedeny dle usnešení sborového. Nováčkové přijímáni jsou na zkoušku. Po šesti měsících je přijetí defini tivní. Před přijetím (zařáděním) nováčka vůdce hochovi vyká — přijatému (zařáděnému) tyká. V uplynulých prázdninách tábořili junáci XH. oddílu u Jindřichova Hradce na proboštských pozemcích u samoty zvané » U malíře«. Pobyli tam osm neděl (v červenci a srpnu). V táboře bylo pravidlem osm až šest náct hochů, mezi nimi tři z Budějovic, jeden z Jindř. Hradce a jeden z Tře boně. Všichni nevytrvali celých osm neděl — každý pobyl dle svých pro středků. Č a s denně trávili v ustavičné účelné činnosti, pracujíce, cvičíce nebo hry skautské a vycházky podnikajíce. Opouštěli tábor teprve, když povinnost školní domů je volala. Dne 23. ledna 1916 přítomen jsem byl skládání slibu. Akt celým prove dením bez theatrálního počínání, jednoduchý, pln upřímnosti. Nepřeji si jiného, než viděti junáky XH. oddílu při práci. Emanuel Roubal, zástupce vrch. vůdce.
Naše úsloví. Mluva naše budiž jadrná. Mnoho přiléhavých slov má mluva l i dová, však upadají v zapomenutí. Junák učiní dobře, když poznamená si pěkná rčení, která slyšel při svém styku s venkovským lidem. *) Získati případné rčení znamená obohacení se. Uvedu zde několik mysliveckých úsloví, vhodných i pro život junácký. K l o u z á n í — lézti zvolna po břiše. N á s t o p n ý — sledující po stopě. N e b e s k é z n a m e n í — když ten, koho stopujeme, bezděky zlomí větvičky neb obrátí lupeny stromové. O b l á č k a , s v r c b u l k a — sníh svrchu zmrzlý. O b n o v a , z á n o v a — čerstvě napadlý sníh, na kterém patrny jsou svěží stopy zvěře. O b r e v — šňůra, protažená nahoře plachtou nebo sítí. O s t r á s t o p a — kterou lze i na kameni poznati. O s t r é p o l e — zmrzlé, hrudovité pole. *) Hoši v táborech našich byli k tomu vedeni a přinesli mnohá pěkná rčení. Na př. o prázdninách 1915 hned druhého dne po příchodu do t á bora pochytili dvě, jež rychle zdomácněla. Domorodec přišel po bouřce k táboru, nahlédl do stanu a ptal se: » N e v h r k l a V á m t a m v o d a ? Teď už budete mít heizky. M r a k y s e r y c h l e p o d j a s n i l y.« (Pozn. redakce.)
Str. 24.
jeme.
.Junák"
Číslo 2.
P á n k o v a t i — seděti na bobku. P e v n ý — je ten, kdo je tak do úzkých zahnán, že dále nemůže. P o s t i h y , p ř i s t i h y — pátrání po škodné. P ř e h á n ě t i s t o p u -— tak kvapně běžeti, že stopy nepozoru
P ř e s m y k — těsný průchod v lese (cestička pro zvěř). P ř í k r a d n i c e — křoví nebo plot, za kterým možno skrytě se blížiti. S t o p u v z í t i — nalézti stopu a jiti po ní. Š o u l a č k a , p ř i l o u d á n í — skrytě se přiblížiti. T 1 u p o v a t i — scházeti se v tlupu. T v r d á s t o p a — když na tvrdé půdě jsou jen okraje znatelný. U j e ď — zvěř od dravců usmrcená. U j i s t i t , z a j i s t i t — prohledání okršku. V y 1 í t a 1 e c — nezkušené mládě. V y 1 o m i t i , v y r a z i t i — vyběhnouti z houštiny. V y v á z a t i -— poznamenali směr cesty uvázáním slaměných povřísel a pod. na stromy. Z a s t o u p i t i — rozestaviti na výkázaná místa. Šachem.
RŮZNÉ
ZPRÁVY.
Bratři. V Eďinburku ve Skotsku stáli kdysi dva pánové před dveřmi hotelu za velmi sychravého dne. T u k nim přiběhl bosonohý, had říky oděný hoch: »Račte koupit sirky?« »Nepotřebuji jich,« odvětil pán. »Krabička stojí jen peimy,« žebronil hoch. »Ale já jich nepotře buji.« »Dám vám dvě krabičky za penny.« Abych se ho zbavil —- vy pravuje onen pán — chtěl jsem si koupiti krabičku, ale shledal jsem, že nemám drobných. »Koupím zítra,« pravil jsem. »Jen račte koupiti dnes, doběhnu pro drobné, mám velký hlad.« Dal jsem mu tedy šillink, ale hoch nepřicházel. Bylo asi veta po šillinku. — Večer, již hezky pozdě, přišel ke mně do hotelu malý hoch, mladší bratr onoho prodavače — ještě hubenější a roztrhanější. Stál chvilku, hmataje do hadříčků, jako by něco hledal. »Jste vy pán, jenž koupil sirky od Sandyho?« »Ano.« » T u je tedy nazpět. Šandy nemůže přijít. Není mu dobře. Přejel ho vůz. Ztratil čepici, sirky a z vašich peněz 1 1 pennií. Je těžce zraněn. M á obě nohy zlámané a lékař praví, že zemře. Proto vám nemůže vrátit všechno,« pravil hošík a kladl 4 pence na stůl za žalostného vzlykání. — Nasytil jsem jej a spěchal k Sandymu. Bydlili u opilé macechy — jich vlastní otec a matka byli mrtvi. Ubohý Šandy ležel na hromádce hoblovaček a jakmile jsem vešel, pravil: »Chtěl jsem dáti zpátky na šillink, pane ale kůň mne porazil a mám obě nohy zlámané. Ach, drahý Reuby, co z tebe bude, až já zemru ?« Vzal jsem ubohého trpitele za ruku a slíbil, že budu o Reubyho pečovati. Porozuměl mi a sebrav poslední sílu, pohlédl mi do očí, jako by chtěl vyjádřiti svou vděčnost. Na to modré oči jeho vyhasly na vždy. — Jest mnoho opravdové bídy. Junáci, ne choďte kolem ní netečně. Zkoumejte, kďe skutečně pomoci je třeba, a pomáhejte!
Čfslo 2.
„Junák"
Str. 25.
Soudruzi. Lešení na stavbě vysokého domu v Paříži prolomilo se pojednou pod tíží staviva a množstvím tam pracujících dělníků a sřítilo do hlubiny. Jen dva — mladík a muž v prostředních letech — zachytili se na úzké lati, která praskala pod jejich tíží a patrně již již se lámala. » Petře!« zvolal starší, »pusť se, mám doma ženu a děti!« » T o je spravedlivé,« pravil Petr, ihned se pustil, spadl a zabil se. Druhý muž zůstal zachován své rodině. Přírodní park v Čechách. Na ochranu mizící, civilisací stále více potlačované přírody, zřizují se tak zv. »národní parky«. Jsou to určitě
Skautský vůdce uděluje rozkazy své družině při slavnosti, pořádané ve prospěch vojenských účelů ve Vrtbovské zahradě.
vymezené krajiny, kde ponechána rostlinstvu i živočišstvu úplná volnost. Obecenstvo má tu pak před zrakem obraz panenské přírody jak bývala, než člověk svou rukou a rozumem počal do jejího života zasahovati. U nás byl prvním takovým parkem prales na Boubíně v Šumavě, druhý má býti nyní zřízen v severních Čechách v okolí Rumburku. Kníže Lichtenstein věnoval k tomu účelu dva lesní revíry. Princ farmářem. Loňského roku byl po delší dobu na vynikajícím hospodářství Fairford v učení dánský princ Erik, který po dlouhých bo jích- prosaď. 1, aby se mohl věnovati zemědělství. Mladý princ spravoval tu sám dvorec, krmil dobytek a jevil zvláštní zálibu pro chov drůbeže a holubů; také ošetření hnojiště věnoval největší péči. Po ukončení svých
Str. 26.
Číslo 2.
studií v Belgii a v Holandsku vrátil se mladý princ do Dánska, kde v Kodani zařídí pro sébe vzorné hospodářství. Jak Číňan uhodl, že bude válka. Vladař země Tsi radil se tajně s kancléřem o válce proti zemi L i . Pojednou se o chystané válce dozvě děla celá země. Jak se to mohlo státi? Kancléř vyslýchal sluhu, který za rozmluvy stál opodál; na něho padlo podezření. Přiznal se beze všeho, že rozhlásil, že bude válka. »Jak jsi to však mohl uhodnouti?« tázal se udiveně kancléř. »Slyšel jsem, že moudrý muž má tři tváře. Je-li veselý a jasný, je to »hudební tvář«. Vypadá-li klidně a smutně, je to »smuteční tvář*. Je4i mužný a vážný a pohybuje-li mocně rukou a nohou, je to »válečná tvář«. Toho dne byla vaše tvář mužná a vážná, noha a ruka se silně pohybovaly: byla to »válečná tvář«. Ukazoval jste rukou k zemi L i . Mimo to jsem si pomyslil, že všechny země okolní nás již poslouchají, jenom L i ne. Z toho jsem usoudil, že bude válka s Li.« J. N . Na zimní vycházce mnohdy mohou nám zeboucí nohy pokaziti náladu a tím i celý výlet. To stává se nejen za tuhých mrazů, ale i za vlhkého počasí. Všeobecně se myslí, že příčinou toho je vnější vlhkost, jež promáčí boty i punčochy, ale — máme-li dobré boty — stává se to také. Voda, vypařující se z nohou, vniká do punčoch a mění je v stu dené a vlhké obklady. Čím neprodyšněji nohu obalíme, tím více nohy zebou. Jednoduchý a znamenitý prostředek proti tomu jest obyčejný no vinový papír. Holou nohu jím obalíme, na to teprve natáhneme pun čochu a tak vytváříme kolem nohy ochrannou vrstvu vzduchovou. V každé klubovně má býti na stěně na kusu papíru napsáno: Kde je nejbližší lékař, nemocnice, lékárna, ochranná stanice, policejní stráž nice, nejbl žší požární automat, odkud možno telefonovati. Tytéž údaje má míti každý hoch též ve svém notesu! Skauti — obuvníci. Na všebritské výstavě skautské roku 1913 v B rminghamu v Anglii byly zastoupeny všechny druhy řemeslných prací jež skauti pracují a to výstavou předmětů i praktickým provádě ním před obecenstvem. Kdo zaplatil skautům-ševcům přiměřený poplatek, měl za 20—30 minut podraženy boty; mohl si na ně počkati. Na vý stavce ševcovské byla též tabulka, co ušetří skaut, zhotoví-li si boty sám. Potřebná kůže a přípravy na pár botstály 2.50 K, hotové boty 18 K .
I- N.
Všeumělci. Jednou z odborných zkoušek v Anglii jest zkouška na >>všeumělce« (Handyman). Jest mu spraviti kterýkoli předmět v domác nosti, natírati dřevo, bíliti zdi, opraviti vodovod i kloset, vyměniti pun čošku u plynového hořáku i žárovku, zavěsiti obrazy, záclony, opraviti rozlámaný nábytek, slepovati rozbité porculánové věci, brousiti nože atd. Na b rminghamské výstavě skautské uzřeli návštěvníci zpustošenou svět nici: polámaná okna. stoly i židle, roztlučené džbánky, porušené elek trické i plynové osvětlení atd. Třikrát denně vběhla sem družina skautůvšeumělců (pokaždé i ; ná, aby se n kdo nedomníval že byli předem secvičeni) a vůdce každému vykázal určitou práci. Za krátko světnice byla v úplném pořádku. Cena tohoto cvičení byla zvýšena tím, že nikdo do poslední chvíle nevěděl, jakou práci mu vůdce určí. J. N. Při požáru. Tam. kde organisace skautská značně se rozšířila, jako
Str. 28.
Junák
Číslo 2.
v Americe, Anglii nebo Německu, věnují některé oddíly zvýšenou po zornost určitým oborům činnosti. Tak povstaly o d d í l y s k a u t ů - h a 5 i č ů. V Anglii prvá taková družina založena byla v Londýně a to várník hasičských potřeb Merrywe ather daroval jí stříkačku a veškeré potřebné náčiní. Časopisy často zmiňují se o úspěšné pomoci této dru žiny při požárech. — V zemích, kde hasičská organisace silně jest roz větvena — tedy i u nás, pomoc skautů omezuje se pouze na pomoc ha sičům. Hlavní úkol skautů záleží v tom, zabraňovati, aby zvědavci se nepletli hasičům a nestěžovali záchranných prací. Má-li se určité místo od zvědavců vyprázdniti, postaví se skauti v řad těsně vedle sebe obli čejem k zástupu, držíce se pod paždí. Pak s hlavou skloněnou ku předu postupuje celý řád proti zástupu a zvolna jej vytlačuje. Když je zjed náno volné místo, obklopí je skauti držíce se za ruce nebo pomáhajíce si holemi. Další obor působnosti naleznou skauti vyvádějíce a hlídajíce do bytek, odnášejíce zachráněný majetek a střežíce jej před poberty, nosíce a pumpujíce vodu atd. J. N .
ZPRÁVY
SPOLKOVÉ.
Junák — český skaut konal valnou hromadu svou 29. prosince 1915 v místnostech Umělecké Besedy s obvyklým programem. Zprávu jednatelskou přednesl p. dr. F . S. Procházka, zprávu o životě družin a oddílů vrchní vůdce, proí. A. B. Svojsík, pokladní p. Fediov. Volbami doplněn v ý bor a zasedají v něm pp.: MUDr. Č. Klika (starosta), vl. r. F r . Bílý a J . Klenka (místostarostové), A. B. Svojsík, vrchní vůdce, E . Roubal (zástupce vrch. vůdce), pp. dr. F . S. Procházka (jednatel), J . Novák (zást. jedn.)t prof. dr. Fr. Cáda a J . Kavalír (dozorcové oddílů), E . Štorch (pokladník), MUSt. J . Včelák (hospod, správce), prof. dr. K. Chodounský, dr. J . Guth, dr. M. Klika, dr. V . Klíma, dr. J . Mazánek, J . Milde, sl.: Hořovská, Štěpá nová a Milschůtzová, účetními dozorci pp.: Riedel a Herles; předs. smírčí rady dr. J . Vaniček. Sobotní přednášky pro pražské junáky konané v přednáškové síni ve Vladislavské ulici: Dne 20. listopadu, E . Štorch: »Z našeho táboření u moře«. 27. listopadu, MUSt. J . Včelák: »Mé skautské dojmy a upomínky«. 4. prosince prof. techniky F . Nušl pokračoval ve svých volných kapitolách z astronomie: »Čas na zeměkouli«, 11. prosince prof. dr. K. Velemínský: »Americká mládež a školství«, 18. prosince, Jar. Novák: » 0 sjezdech skautů v cizině«, 22. ledna prof. techniky F . Šimek: »Elektrické dráhy«, (ve fysikálním ústavu české techniky), 5. února prof. Janda: » 0 rozumném š e tření ptactva«, 12. února MUSt. J . Včelák: »Olbrázky ze skautování« (s pro jekcemi). Dívčí oddíl má s v é týdenní schůzky v dívčím lyceu Praha V B . Je-li venku hezky, rozšíří se schůzka na polodenní vycházku, někdy do Roztok (3), jindy do Podbaby, Selce a pod. Při takové schůzce pěstujeme hlavně tělo cvik, skautské hry, orientaci, čtení map a j. Nyní, kdy je den krátký, zůsta neme často ve Stromovce, kde můžeme dobře se cvičit v odhadování vzdáleností, zkoušet zrak i sluch a j. - O d prázdnin jsme byly na jedno denních výletech: pod Medníkem, v údolí pod Řídkou a na Skalce. 8. pro since byly jsme na výstavě Svérázu, první to z vycházek do pražských uměleckých výstav a museí, určených na zimní neděle. V . oddíl vykonal v r. 1915 24 vycházky do přírody s obvyklým skaut ským programem a to: 19 polodenních, 3 celodenní, 1 dvou- a 1 třídenní; mimo to 4 exkurse do průmyslových závodů, pořádal 5 zábav v klubovně a pomáhal při 8 dobročinných podnicích. Kromě toho tábořil 4 dni v Klamovce při »Jarních dnech Junéků« a 31 dní v prázdninovém táboře u V š e -
Číslo 7.
Str. 29.
Junák"
nor. Celkem tedy Junáci V . oddílu ztrávili 80 dní po skautsku. Oddílových schůzek v klubovní místnosti bylo na 50. V plovárně »Koruna« koná II. oddíl pravidelně každé úterý o 6. hodině večer cvičení v plování. Cvičí se všechny druhy skoku, styl závodní, na prsa, overhand, na znak, potápění, zachraňování, lovení předmětů, různé hry a pod. Zveme též ostatní junáky k četné návštěvě těchto cvičení. St. Z II. oddílu. Po návratu z hor, stanoven byl na první oddílové schůzi pro gram na první polovici roku 1910. Měsíce leden, únor a část března vyhraženy jsou stavbě divadla; žbýtek března a duben správce yachty »Forward«, květen a červen plachtění a kanoistice. Zbývající volný čas připadá pěším túrám a výletům. V lednu podniknuty byly společně s Č. S. C . a Č. y. C . výlety na Klínec a do Karlického údolí. — Z bojiště vrátil se do našeho středu rádce J . Roschehthaler po přestálé těžké chorobě a činně se věnuje práci v oddíle. Dne 20. ledna vykonali Gaston G . a Otakar M. pře depsanou zkoušku a byli prohlášeni II. třídními junáky. Starý. Z Králové Hradce: Prof. Tomášek organisuje studující v družiny skautské a přihlásil je k našemu ústředí.
ZE S K A U T S K É H O
SVÉTA.
Ernst Thompson Seton přestal býti vrchním vůdcem skautů amerických v Unii. Lednové číslo orgánu amerických skautů přináší v této záležitosti prohlášení výkonného výboru: — Nedáváme ve svém listě místa jeho v ý vodům, nemohouce p ř i dnešním nedostatku zpráv z ciziny uveřejniti sou časně důvody druhé strany — Setona. Věříme, že v ohromném sdružení skautů amerických, v jehož čele stojí nejpřednájší osobnosti vědeckého a politického světa amerického, je dnes Seton nahraditelným, ale nenahradi telným je nám jako spisovatel, básník přírody, světa zvířecího, znalec ži vota skautského. Věnuje -li čas, získaný odchodem z vůdčího místa, činnosti literární, budeme my, ostatní skauti míti z toho jen prospěch. Skauty švédské možno postaviti za vzor všem organisacím skautským. Zakladatelem a náčelníkem skautů švédských, jichž nyní čítá se přes 30.000, jest kapitán E . Lieberath, inspektor tělocviku ve Štokholmě. Z počátku pra covalo ve Švédsku několik organisací skautských vedle sebe, došlo však ke spojení jich v sdružení jedno, což velice povzneslo skauting švédský. Celkovým s v ý m rázem neliší se od skautů anglických. Heslo jejich » V a r Redok (Buď připraven!), znak lilie skautská s lukem, symbolem neoďvislosti Skandinávců. Majitel ostrova, Amundon, daroval jej skautům, kteří si tu zbudovali vlastními silami domy a ostrov proměnili na p r v ý stálý tábor skautský. Nyní jsou takovéto tábory rozšířeny po celé zemi. O skutečně junáckém duchu a nadšení švédských skautů svědčí tato skutečnost: Pelle Soderberg, 151etý chlapec sám vydal se do Anglie, aby na vlastní oči shlédl skauting anglický. Navrátiv se, zorganisoval v Djursholmě (před městí Štokholmu) na 100 hochů. V Dánsku bylo roku 1911 4 0 0 0 dobrých skautů, dle vzoru anglického zorganisovanýčh. Oba synové královi jsou skauty. Náčelníkem je poručík Lernbeke v Kopenhadze. J. N. »Norske Gutters Speiderkorps« (norské skauty) založil J . Grottum, nyní jejich vrchní vůdce. Z počátku v různých bodech organisace lišili se od Angličanů, ale během času anglický vzor svou větší praktičností nabyl pře vahy. Heslem jejich j e : »Buď připraven a plň s v é povinnosti!« J. N. Skauti návštěvou u aviatika. Sport tak zajímavý, jakoi je vzduchoulavba, přirozeně, nemohl ujiti pozornosti skautů, kteří se zajímají nejen o přírodu, ale i o všechny významné zjevy ze života společnosti lidské a vynálezy těší se zvláště jejich pozornosti. Na obrázku vidíme družinu skautů, po zorně přihlížející přípravám ku vzletu aviatika. V některých cizích organisacích mají zavedenu také odbornou zkoušku ze vzduchoplavby. Ovšem, takový »letec« nemusí umět létat na skutečném stroji. T o by jich bylo málo! Stačí, když zhotoví model létadla s příslušným motorem, který ulétnejistou vzdálenost a když prokáže znalosti z theorie letu, letadel a jich mo-
Str. 30.
Čfslo 2.
„Junák"
torů. Rekordu dosáhl asi anglický skaut, Corniche, který zhotovil velký model aeroplanu s motorem o 2 koňských silách, který uletěl plný km. Náklad na zhotovení tohoto letadla byl 120 K.
SPORTOVNÍ
HLÍDKA.
Odborné zkoušky z jízdy na lyžích. N a schůzi vůdců konané 20. pro since 1915, byl přijat návrh, dle něhož se mají konati lyž. odb. zkoušky, vypracovaný rádcem družiny »Bobrů«, II. oddíl. Zní takto: P o d m í n k y (pro připuštění ke zkoušce) : 1. míti svou výzbroj lyžeckou, 2. súčastniti se alespoň jednoho lyžec. kursu, 3. znáti theoretický podklad všeoh cviků lyž e c k ý c h : a) Znáti původ lyží a dějiny lyžectví v Cechách, b) oděv při různé povětrnosti, c) nejdůležitější druhy lyží, vázání, d) postup vyučování při kursu nor. neb jiné školy, e) první pomoc — transport raněných v zimě — signály záchranné atd. — Praktická zkouška: a) Předvésti všechny cviky norské lyžecké školy : a) Chůze (po rovině — telemarský krok — tempo běhu na 100 m, na 5 i 10 km — různé druhy výstupu do kopce), b) obraty pluhem (jízda mezi holemi, v terénu), c) jízda s kopce (slalom t. j. prudký dlouhotrvající sjezd s náhlými obraty a překážkami, brzdění holemi a brz dění lyžemi, d) obrat telemark (na obě strany, zná-li používání jeho v te rénu, na jakém druhu sněhu?), e) obrat dhristiania (totéž co o telemarku), f) skok na lyžích (zná-li theorii skoku, předvésti skok na malém i velikém můstku). — U s t a n o v e n í v š e o b e c n á . (Známkuje se body: velmi dobře 3, dobře 2, dostatečně 1, nedostatečně 0.) Každý zkoušený dostane všech 11 otázek a musí též vyhověti podmínkám daným. Minimální počet bodů je 12 ; potřebných ke zkoušce 20 ; maximál. je 33. Z první pomoci a při praktické zkoušce (v bodech a—d) m u s í o b d r ž e t i nejméně po jednom bodě. R. O. Odbornou zkoušku z jízdy na lyžích vykonali skauti: L . Rašín (III. odd.) a J . Rossler (II. odd.) před pozvaným odborníkem dr. P., členem Čes. Ski Klubu Praha, o vánocích m. r. při zájezdu skautů do Krkonoš na Benecku. Zkoušelo se j í z d ě asi 3 hodiny, t h e o r i i hodinu. Zvláště obtížné a a dobré jízdy vyžadoval stalom, jehož dráha byla dlouhá as 1 km ; též skok se vydařil znamenitě, dík českému cviku při lyžec. kursech. Oba skauti vy konali zkoušku s plným počtem bodů (33).
ZÁVODY. Kdo chce cenu? Poslední zápolení o cenu doznalo takové účasti junáků, že podáváme dnes jakési pokračování. Kdo nejlépe zodpoví při pojené otázky (odpovědi číslujte dle otázek a zašlete redakci t. 1. do konce měsíce), dostane odměnou pěknou knihu. Co b y s t e č i n i l i , 1. jestliže by váš tábor byl napaden hejnem vos; 2. jestliže by vám na kole praskla brzda a jeli byste se srázného vrchu; 3. jestliže byste se octli náhle v hloubce a neuměli plovati; 4. jestliže byste našli dítě, jež prostrčilo hlavu železným zábradlím a nemůže ji dostati zpět; 5. jestliže byste uvízli podpatkem v koleji v okamžiku, když se blíží rozjetý vůz elektrické dráhy nebo vlak; 6. jestliže byste se v noci vzbudili a byli pevně přesvědčeni, že ve vašem obydlí jest zloděj? 1. Císař Augustus a otrok. Ve starých rukopisech zaznamenána
Číslo 2.
Junák"
Str. 31.
je tato zpráva: »Stalo se, když římský císař Augustus večeřel u boháče Nedia Polliona, že služebník rozbil křišťálovou sklenici. Pán jeho se roz hněval a kázal provinilce svázati a do rybníka, mezi ryby murény uvrci, aby jej snědly. 1 utekl se otrok k císaři, padl před ním a prosil jej za to, aby mu učinil kteroukoliv jinou smrt, jenom aby ho mezi ty ryby neuvrhli. Augustus pohlédl shovívavě na nešťastníka a obrátě se k Nediovi pravil: » « Konec zprávy chybí. K o m u z v á s p o d a ř í se n e j l é p e (vhodně a krátce) d o k o n č i t i t e n t o p ř í b ě h ? 2. Spravedliví soudcové. Dva kočovní Arabové, Jusuf a Achmet, hověli si ve stínu před stanem. Právě se chystali jisti, když dorazil k nim unavený poutník. Arabové pozvali poutníka, aby s nimi pojedl. Poutník rád přijal pohostinství. Jusuf vytáhl z tlumoku 3 bochníčky chleba, Ach met 5 bochníčků — více neměli. Jedli z toho všichni, až se nasytili a z chleba ani drobtu nezbylo. Poutník odpočinuv si, vzchopil se k další cestě; ale prve než odešel, položil na koberec osm dukátů darem oběma hostitelům. Jusuf spočítal dukáty a pravil: Rozdělme se o ně! Achmet souhlasil a oba dělili dukáty na dvě hromádky. VŠak divno! — nemohli se dohodnouti o spravedlivém rozdělení. Již by se byli hádali, když přišla sem Jusufova matka nesoucí měch vody. »Matko!« zvolal Jusuf, »rozsud naši při!« A pověděl jí, oč běží. Matka vzala zlato do hrsti a položila 4 dukáty před Jusufa a 4 dukáty před Achmeta. Ale Achmet nebyl spokojen, že prý poskytl více chleba než Jusuf, a po právu mu též větší podíl přísluší. » H l e ! tuto kráčí derviš!« vykřikl Jusuf. »Nechť tedy tento nás roz soudí!* — Derviš přistoupil ku stanu a vyslechnuv oba, položil před jusufa 3 dukáty a před Achmeta 5 dukátů. Teď zase nebyl spokojen Jusuf volaje, že oba dali poutníkovi vše, co měli, po právu tedy jest stej ným dílem se rozděliti. Oba Arabové hádali se až do večera, až dohodli se, že ráno před stoupí před soudce, jehož výroku se podrobí. Moudrý kadi vyslechl je a peníze rozdělil tak, že Jusufovi dal pouze 1 dukát a Achmetovi ostatních 7 dukátů. Pravil k nim pak: »Počtářská věda nehledí na srdce, ale chladně soudí. Poslyšte, co vám povím, abyste neodcházeli nevěříce a podezřívajíce . . . . . . (Dokončení výkladu chybí.) Otázka 1.: K d o v y l o ž í , co s o u d c e p o v í d a l ? Otázka 2.: Jak b y s t e r o z s o u d i l i ? Šachem.
ODPOVĚDI
K ZÁVODŮM
Z Č Í S L A 1.
1. Kdybych byl zasypán vrstvou písku, zavřel bych pevně oči a ústa, snažil bych se zachovati si prostor před obličejem, bych mohl dýchat, a hleděl se vyhrabati směrem, kde by byla vrstva písku nejtenčí. Je-li vrstva písku veliké, nelze pro ohromnou váhu písku nic učiniti. 2. Potkém-li splašené koně, hledím se zmocniti jejich opratí a strhnouti je prudce zpět. Je-li to na volnější prostoře, táhnu koně do kruhu, a tím se sami uklidní. Silnější může bezpečně zadržeti splašené koně pevným uchopením za uzdu se strany a strhnutím hlav koní stranou.
Str"'2
„Junák".
Číslo 2.
3. N a ustrašené lidi vždy velice působí klid. Proto bych se snažil lidi svou výmluvností a klidem uklidniti. Postaral bych se o uvolnění východů: z nouze. Působil bych na rytířskost mužů, aby nechali předem vyjiti ženy a děti. Uvedl bych v činnost nejbližší hasící přístroj a požární automat. Často bývá příčinou poplachu jen věc nepatrná a stačí na to poukázati a obecenstvo uklidniti. 4. Praskne-li roura u vodovodu v bytě, je jediná pomoc možná zataže ním přívodného kohoutku (klíče), buď zvláštního (pro každý byt), neb hlavního, obyčejně ve sklepě. Jsou-li v domě na půdě reservoiry, tedy se uzavrou, aby z nich voda neunikala do potrubí. Postaral bych se o přivo lání zřízence z vodárny. 5. V případě, že bych byl unášen v loďce bez vesla k jezu, lehl bych v loďce obličejem ke dnu a vesloval bych oběma rukama proti proudu. Při tom bych se snažil natočit! loďku šikmo ke břehu. Proud by ji srážel ke břehu, veslováním udržel bych ji nad jezem. Vylučuji ovšem případ, kdybychom se mohli zachránit! skokem do mělké vody a pod. 6. Jsem-li napaden rojem rozjitřených včel, vyhledám dle osvědčeného návodu »Ohiyesy« (Indián v mládí^potok, rybník, krátce vodu, kde se roje zbavím. Někdy je bližší kouř, dým, možno zahaliti se šatem a j. 7. Vidím-li šlehati z komína plamen, vím, že as chytly saze a upozor ním na to domovníka, který zjistí pravou příčinu ohně. Je-li na blízku ko miník, přivolám ho, v případě, že je oheň větších rozměrů, přivolám po moc hasičskou, a to nejlépe telefonem (č. 100). Volám-li ji automatem, odklepu zároveň morseovým tastrem příčinu poplachu, aby na strážnici věděli, o jaký oheň jde. 8. Jsem-li okraden při koupání o šaty, je pomoc lehká. Je-li to v táboře, vrátím se s klidem do tábora, kde náhradní oděv, alespoň prozatímní na leznu. Stane-li se mi to poblíže domova, vypůjčím si oblek svého přítele (s jeho svolením), a s á m se vrátím domů pro svůj. Kdybych poslal pro šaty domů, byli by doma jistě znepokojeni a polekáni. Jsem-li sám, hledím se dostat nepozorovaně domů, do svého pokoje, kde obléknu druhý oděv, a je-li možno, jdu po stopě zlodějově. 9. Kamenem nebo tyčí bych vyrazil okna a otevřel dvéře, aby vznikl prů van. Nebo bych se po zemi připlazil k oknům a otevřel bych je. (Svítiplyn jest lehčí vzduchu.) Pak bych čichem vypozoroval, odkud plyn uchází a východ uzavřel. Byla-li by to trhlina, ucpal bych ji prozatím a vyrozuměl bych zřízence plynárny. 10. Řítí-li se příkrou Nerudovou ulicí vůz bez koní přímo proti 2 malým dětem, strhnu děti s cesty, nebo je-li to v místě, kde je široký chodník práizdný, strhnu nebo srazím oi stranou a zavedu tím vůz napříč k chod níku, kde se zastaví. Jede-li vůz pozpátku, je věc snadnější. Snad by se dal v některém případě vůz zastaviti zabrzděním vlastní brzdou. 2. Hledané slovo je
HAVANA.
Z p ů s o b y n a l e z e n í : a) Úsudkem, t. j. jediné písmeno H v naší abe cedě m á uprostřed vodorovnou čárku plné délky; zlomek písmene ve tvaru A lze doplniti pouze na písmeno Aí zlomek písmene ve tvaru \ lze do plniti v prvém případě jen na V , v druhém jen na N (dle polohy onoho zlomku.) Jiná písmena nevyhovují, b) Hledáním v atlase na mapě Západní Indie. 3. Vložíme-li mezi sirky mýdlo, rozkládá se vodou na kyselou sůl a zásadu. T a utvoří s vodou mydliny, jež jsou lehčí vody a proto vyplývají na povrch. Tlakem nových se první šíří po povrchu, obalují sirky a unášejí je s sebou. Vhodíme-li mezi sirky cukr, prchají z něho bublinky vzduchové. Ty se přichycují předmětů na povrchu, poněvadž voda na předměty vzlíná a bublinky se snaží vystoupiti co nejvýše. A tu se sirky blíží bublinkám. Poněvadž pak bublinky vystupují pouze nad cukrem, blíží se sirky k cukru. Nejlepší odpovědi: Holoubek ze V I . oddílu, Picka ze III., Matoušek z II. (Knihy za odměnu určené v y d á redakce t. 1.). Tiskem Th. Venty, společnost s r. o. v Praze-I. Nákladem Emila Šolce v_Karlíně.
