POLNI HRY. SE 40 OBRÁZKY, NAPSAL ANT. B. SVOJSÍK. V PRAZE 1916

POLNI HRY. S E 40 O B R Á Z K Y , NÁČRTY A T A B U L K A M I . NAPSAL

ANT. B. SVOJSÍK.

V

P R A Z E 1916.

ČESKÉ L I D O V É K N I H K U P E C T V Í A A N T I K V A R I Á T (JOSEF SPRINGER V P R A Z E I. (FILIÁLKA K R Á L . V I N O H R A D Y . ) - T I S K E M DR- E D . G R É G R A A SYNA V PRAZE. f

PŘEDMLUVA. Přítomným s p i s k e m rozmnožujeme sbírky her tělocvičných p r o naši mládež. J s m e s i vědomi, že sbírek stávajících používá se v e l m i málo. J e to vlastně jen několik málo her, jež stále n a hřištích našich se objevují; ostatní zůstávají nepovšimnuty. Mládež řídí se hlavně módou, a h r y , o nichž se n e ­ píše a nemluví, jež

neprovozují se veřejně

pro

obecenstvo, ji nezajímají. A p r o h r u je zájmu tře­ ba, jako chuti k jídlu. Nestihne stejný osud také t y t o h r y ? v té příčině o b a v .

Nemáme

Naši junáci, kteří první u nás

některé z nich prováděli, hrávají je často a v e l m i rádi a hrají je skauti po celém světě, neboť for­ m o u her a závodů provádí se značná část s k a u t ­ ského výcvikw. Sehráli jsme však některé z n i c h i se studenty, kteří předem nejevili o ně nejmenšího zájmu, ale h r y upoutaly je n a ráz t a k , že jsme toho ani sami neočekávali. K výcviku v

pozoro­

vání, bystření smyslů a p r o výchovu v

přírodě

vůbec s o t v a najde moderní v y c h o v a t e l prostředku vhodnějšího. Polní h r y předpisují výnosy m i n i s t e r s t v a zeměb r a n y a k u l t u a vyučování o vojenské přípravě mládeže, neboť předepsaná cvičení pochodová a i*

v polní službě dají se právě jako polní h r y p r o v o z o v a t i nejvhodněji, účelnost jejich zřejmě při nich se objeví a mládež v této formě nejtrvaleji upou­ tají. Z toho důvodu doufáme, že sbírka přijde v h o d všem, kdož n a školách nebo v e spolcích zabývají se vojenským

výcvikem

mládeže, neboť

najdou

v ní více než sto cvičeni v e formě her a závodů od nejjednodušších až po snazší úkoly prováděné v krajině po způsobu vojenském, jež k polním hrám pravidelně se připojují. V P R A Z E , 1. února 1916. A . B . S.

O POLNÍCH HRÁCH. Požadavek zvýšiti pozorovací schopnosti u m o ­ derního člověka upadající, objevil se v posledních létech současně ze d v o u stran. V e d l e v y c h o ­ v a t e l ů , kteří došli k potřebě usilovného, s o u ­ stavného bystření smyslů, pěstění všímavosti a správného a rychlého usuzování na p o d k l a d u v ě ­ deckých bádání moderní p s y c h o l o g i e , přišly s týmž požadavkem téměř současně k r u h y vojen­ ské. A tak dostává se poměrně r y c h l e do v ý ­ c h o v y dorostu nová složka vzácné h o d n o t y v ý ­ chovné nejen p r o budoucího vojína, ale též p r o příslušníka kteréhokoli povolání občanského, n o ­ v ý obor cvičební, jehož inteligentní v y c h o v a t e l d o ­ rostu nebude podceňovati nebo vůbec pomíjeti. V A m e r i c e , k d e nejdříve u v e d e n y b y l y t y t o požadavky v p r a x i , v o l e n a k v ý c h o v ě této f o r m a junáckých her a závodů, jež dle možnosti konány v e volné přírodě při vycházkách a delším p o b y t u v přírodě — táboření, jež t a m b y l o již dříve hojne rozšířeno. H r y n a l o v y , ráz závodu a boje v e hrách b y l y v ž d y mládeži nejvítanější, proto i t y t o prosté h r y , jsou-li správně v přírodě z a v e d e n y , obestírá mladá duše její k o u z l e m r o m a n t i k y , lne k n i m a p o d rouškou ušlechtilé zábavy získává mnohou potřebnou vlastnost, osvojuje si nejeden ušlechtilý r y s . A ještě jiný významný moment postřehne p o ­ zorný čtenář. Jest to snaha, a b y mládež co nej-

více přikládala činně r u k u k dílu, a b y s a m a v y ­ tvářela nářadí k e hrám a cvičením. Vychází se tu ze zkušenosti, že nejprimitivnější výrobek vlastní více h o c h a těší, než nejdrahocennější h r a ­ čka. Upozorňuji n a to, jako jsem již při jiné příle­ žitosti učinil, neboť c i z i n a m o h l a b y nám býti v z o r e m při žádoucím zjednodušení a zlevnění tě­ lesné v ý c h o v y u nás v budoucnosti. Prospěšné v l a s t n o s t i s v r c h u uvedené v y k a z u j e většina těchto her, p r o t o b u d o u vhodným doplň­ k e m známých u nás her tělocvičných, s p o r t o v ­ ních. Některé z n i c h dají se prováděti i při po­ chůzkách městem a v místnosti uzavřené, k če­ muž zvolíme hlavně nepříznivé počasí, avšak p r a ­ v é prostředí p r o ně jest příroda a provádíme je v každé době roční, hlavně při vycházkách, v ý ­ letech, při plování a veslování, při sportech z i m ­ ních a při trvalém p o b y t u v e n k u — při táboření. A každý přítel mládeže s radostí uvítá, že bude tak dopřáno mládeži naší opět více času prožívati n a č e r s t v é m v z d u c h u , v p ř í r o d ě vše hojící, že vydána bude častěji blahodárným účin­ kům v z d u c h u , paprskům slunečním, otuží se proti každé změně povětrnosti, a stane se v z d o r n o u vůči chladu, v l h k u , dešti, vichřici i sněhu. Při hrách těchto bude míti mládež hojně příležitosti k vydatnému t ě l o c v i k u p ř i r o z e n é m u jako chůzi rychlé a vytrvalé, chůzi s břemenem, k l u ­ su, běhu, skokům, stoupání n a skály a s t r o m y , c v i ­ čení rovnováhy, vzpírání, přemáhání překážek všeho d r u h u , zápasu, házení, plování, dále ke střel­ bě, veslování, jízdě n a kole, po případě p r o v e d e h r u při jízdě n a lyžích, bruslích a p o d . A b y uplatnila se v těchto cvičeních také s t ř e l b a, jež patří k nejkrásnějším a nejoblíbenějším sportům, připojili jsme stať o střelbě l u k e m . Pří­ slušné h r y d a l y b y se z a vhodných okolností p r o vésti ručnicí. Umožnilo nám to připojiti k naší

sbírce s t a r o b y l o u h r u » S t ř e 1 b a k u p t á k u « , která právě jako » H o n ě n í k e k r o u ž k u « b y l a po staletí rozšířenou kratochvílí p a n s t v a i l i d u , a oživiti tak v dnešní mládeži cenný o d k a z paměti­ hodné m i n u l o s t i . V e snaze uplatňovati i při hrách a cvičeních sportovních moment ethický v z a t b y l tu zřetel k praktickému provádění poznatků z p r v n í p o ­ moci, zachraňování, konání dobrých s k u t k ů a p r o naše s k a u t y , jimž tato sbírka bude doplňkem odborné l i t e r a t u r y , ukázky vážných i žertovných h e r p ř i t á b o r o v ý c h o h n í c h a předvádění různých oborů skautské činnosti v e formě dramatické z a účelem propagace hnutí a pro získání finančních prostředků k šlechetným účelům, jak se z d a r e m s t a l y se již v t o m ohledu p o k u s y v cizině i u nás. Kromě her a závodů c e n y hlavně tělocvičné sle­ duje většina těchto her účely zvláštní a to přede­ vším pěstování schopností p o z o r o v a c í c h a s tím souvisící c v i k y v p o z o r o v á n í , o r i e n ­ t a c i a o d h a d o v á n í , j a k s e k r y t i , nepo­ zorovaně se přiblížiti a vzdáliti — p l í ž i t i s e , s t o p o v a t i a u s u z o v a t i . Hoví se tu všem zvláštním požadavkům v ohledu b r a n n o s t i , neboť je tu hojně příležitosti k ú č e l n é m u hlášení zpráv, rozkazů, vyzvídání, zavádě­ ní b e z p e č n o s t n í s l u ž b y , s t a v ě n í z á ­ l o h , n á s t r a h á m , p ř e p a d ů m , signalisování atd. P o d k l a d e m veliké většiny těchto h e r jsou t u ­ díž c v i k y v p o l n í s l u ž b ě , jež spolu se c v i ­ k y p o c h o d o v ý m i jsou hlavním z n a k e m v o j e nsk ý m her polních. V ohledu i n t e l l e k t u a l n í m a m o r á l n í m vyvinují tyto h r y , prováděné v náležitém výběru a střídání, zinačnou měrou s o u d n o s t , intelligenci, cit p r o z o d p o v ě d n o s t , budí d u c h a d r u ž ­ n o s t i , pravé k á z n ě , v e d o u k dobrovolnému,

ochotnému podřizování se pravidlům, naprosté v z á j e m n é 1 o y a 1 i t ě, takže i moment sociál­ ní plně padá tu n a váhu. A č zdálo b y se n a prvý pohled, že přirozeně jistou měrou vyvinují c t i ­ žádost a sobectví, neděje se tak a při taktním v e ­ dení se s t r a n y intelligentního vůdce řevnivost, ne­ návist, hrubé jednání, p o d v o d a jiné nepříznivé z j e v y , jež derou se v poslední době povážlivou měrou do s p o r t u , směrodatnou bude v ž d y zásada, již tak krásně před mnoha léty v y s t i h l — divošský — indiánský náčelník siouxský, když po ukonče­ ní tělocvičné h r y s bojovníky jiného kmene p r a ­ v i l , že n e b y l a to sobeckost, jež v e d l a bojovníky jeho k vítězství, ale přátelský závod, v němž kaž­ dá strana snaží se dokázati svoji udatnost. ( D r . A . E a s t m a n - O h i y e s a »Indián v mládí«.) Složkou veliké působnosti zvláště při těchto hrách jest o b r a z o t v o r n o s t . Hráči pověře­ ní určitými úkoly, vžijí se do svých rolí a bezděky snaží se, b y počínali si co nejdokonaleji, b y všecky své schopnosti dali do služeb věci společné a při­ spěli tak co nejplatněji k e zdárnému výsledku. Prá­ v ě proto vidíme v těchto zábavných zaměstnáních výchovný prostředek tak veliké důležitosti, že hoch poznává při sobě, schopnosti, jichž ani nebyl si jasně vědom, v zápětí dostavuje se vědomí vlastních s i l a s ním síla vůle a energie — zdravý, nevysýchající to p r a m e n všech mužných činů. H r y t y t o poskytují možnost v y n i k n o u t i i účast­ níkům tělesně slabším a uplatniti se jinými p r o ­ spěšnými v l a s t n o s t m i v e službách c e l k u , takže v radostné činnosti, mládež naučí se prožívati volný svůj čas pod širým nebem, všímati si celé přírody, m i l o v a t i j i , pozná s a m a n a sobě blahodárný její v l i v , počne vyhledávati příležitosti k životu v pří­ rodě a časem ráda sáhne také po ostatních, ne­ méně vábných a důležitých složkách v ý c h o v y v přírodě.

Uvedené h r y jsou pouhými náčrty, což dle n a ­ šeho názoru úplně stačí, neboť většinou jsou jed­ noduché, beze složitých p r a v i d e l , takže schopný cvičitel, zvláště začne-li snazšími, d o v e d e je ná­ ležitě v y p r a v i t i . Každou h r u zevrubně vysvětlí, vylíčiv předem, oč při ní jde a jaké jsou úkoly stran i jednotlivců, načež přesně v y m e z í hřiště, vysvětlí po případě nářadí a ostatní pomůcky ke hře, jako m a p y a j . , vnější označení s t r a n , vůdců a rozhodčího, nástup, zahájení, průběh h r y , oznámí dobu trvání a způsob ukončení h r y , označí místo, k d e sejdou se účastníci po hře, při čemž se přepočtou a pohovoří se o přednostech a nedostatcích provedení. H r a provádí se p r a v i d e l ­ ně bez přerušení. P r a v i d l a h e r si každý vůdce dle okolností pozmění, doplní, po případě bez velkých obtíží i nové h r y v y t v o ř í . Náležitý zřetel v e z m e k stáří hochů, roční době, terénu, povětrnosti, únavě a bdí n a d tím, a b y síly hráčů n e b y l y přepínány. C h u t a zájem účastníků o h r u nebývá tu v ž d y správným měřítkem! Vůdce rozhoduje také v e všech sporných otázkách a dbá přísně n a z a c h o ­ vávání p r a v i d e l . Při hře zaujme místo skýtající m u co největší r o z h l e d a ponechá s i , je-li tollo tře­ ba, d v a nebo tři h o c h y u sebe jako p o s l y . P r o z d a r her je důležito, a b y protivné s t r a n y při hře b y l y přibližně s t e j n ě s i 1 n y . Není-ii stá­ lých družin, je nejlépe utvořiti z 'hráčů stejně schopných dvojice a vedoucí obou stran nechť stří­ davě volí s i z každé dvojice po jednom. Při většině těchto her není třeba úzkostlivě d o držeti určitý p o č e t h r á č ů jako při hrách s p o r ­ tovních. Provádíme je obyčejně s tím počtem, k t e ­ rý máme po ruce a p r o jednodušší h r y a z á v o d y celek rozdělíme n a dvě nebo několik družin. N ě -

které z her zvláště budou zajímati, p r o v e d o u - l i se velikým počtem, jednoho, d v o u i tří set hráčů a v území rozsáhlém. Několik her tělocvičných připojeno jakožto vhodné zaneprázdnění při zastávkách, při koupá­ ní a při delším p o b y t u v přírodě vůbec, některé pak uvedeny jako vhodná průprava k u složitějším hrám polním, jako n a př. h r a » 0 šátek« a » 0 p r a ­ p o r y « « , jež doporučuje se sehráti přede h r o u » V á ­ lečná o prapory«. P r o polní h r y volíme nejraději krajinu pahorkatou s cestami, řekou, p o t o k y , stráněmi s nízkým porostem skýtajícím hojně úkrytů, s háji i většími lesy, zkrátka terén co nejrozmanitější. N a nebez­ pečná místa, srázné břehy, močály předem účast­ níky upozorníme. P o h y b u j e m e se pravidelně n a cestách a v místech všeobecně přístupných, opouštíme-li je, vyžádáme si předem svolení m a ­ jitele p o z e m k u . Při provádění her tohoto d r u h u , k d y pobýváme s mládeží v přírodě po delší dobu, než jak b y l o tomu z p r a v i d l a dosud, často n a s k y t n e se příleži­ tost k e k o u p á n í a p l o v á n í . O koupání mlá­ deže u nás při vycházkách nutno říci důrazné slo­ v o , neboť děje se pravidelně bez náležitých o p a ­ tření, nebo se prostě zakaz,uje. Není správno to, ani ono. Zakáže-li vedoucí z a parného dne k o u ­ pání, nejen že připravuje mládež o příjemné a zdravé cvičení, po němž zdravým instinktem touží, ale zákaz dodrží se obyčejně jen, p o k u d jsme v pochodovém útvaru, a při delší zastávce, k d y nelze tak snadno nepřítomnost j e d n o t l i v c o v u postřeh­ nou ti, neposlušný odběhne a koupe se sám často n a místě nejméně vhodném, uhřát, stane-li se m u nehoda, přijde pomoc obyčejně pozdě a tak nejča­ stěji dochází k neštěstí. P r o t o postarejme se o to, a b y všichni účastníci b y l i si vědomi, že bez svolení n i k o m u není d o v o -

leno se k o u p a t i . Koupání při vycházkách děje se jen s vědomím a z a d o z o r u vedoucího a s největší opatrností! J s m e - l i poblíž m í s t a k e k o u p á n í určeného, zajisté ho použijeme. Není-li ho n a blíz­ k u , v o l m e místo, k d e není vírů ai k d e neproudí p r u d c e v o d a , neboť n a takových místech někdy jednotlivci ztrácejí r o z v a h u a tonou i n a mělčině. S e staršími h o c h y , p l a v c i vyzkoušíme předem, není-li t a m prohlubní a kolíky nebo dobrými p l a v ­ ci vyznačíme, jak daleko smějí hoši o d břehu; při t o m dbáme, a b y i nejmenším všude b y l o v o d y jen do v ý š e p r s o u . Nenajdeme-li místa vhodného, u pustíme ovšem o d koupání vůbec. J e - l i účastníků větší počet, rozdělme je n a dvě nebo tři s k u p i n y a koupe se s k u p i n a po skupině, neboť při velkém počtu n i k d o obyčejně s i nevšim­ ne, zmizí-li k d o p o d hladinou. Ostatní n a břehu a hlídka sestávající ze d v o u nebo tří nejlepších p l a v ­ ců n a břehu nebo n a člunu stále sledují své d r u h y , připraveni přispěti okamžitě, k d y b y někdo tonul. Hlídka koupe se naposledy po ostatních. Všem při­ pomeneme, a b y ihned z a v o l a l i o pomoc, k d y b y b y l i postiženi křečí, slabostí nebo jinou nehodou. K e koupání připojíme pravidelně cvičení, jak z a c h r a ň o v a t i t o n o u c í a z a v á d ě t i um ě l é d ý c h á n í , jichž všichni rádi a horlivě se zúčastní a jež přispějí k bezpečnosti všech při koupání. Cvičení n a l o ď k á c h a h e r v o d n í c h smějí se zúčastniti jen dobří p l a v c i , neboť cvičení t a vyžadují v y t r v a l o s t i při plování a n i k d y není v y ­ loučena možnost, že se člunu spadneme do h l u b i ­ n y , nebo že loďka se překotí. Nešetření těchto p r a v i d e l zaviní každoročně ztrátu m n o h a životů, proto doporučujeme je co nejdůtklivěji, neboť jen tak může vedoucí s do­ brým svědomím převzíti zodpovědnost z a mládež péči jeho svěřenou.

Zavedení her předcházej výklad o významu těchto cvičení p r o vybudování mnoha cenných schopností branných u každého. P r o theoretické poučení, jak s i při hrách v přírodě počínati, není v této stati místa a odkazujeme k e spisu »Umění pozorovati« (A. B . Svojsík u J . S p r i n g r a v P r a z e z a 1 K 60 hal.) Těm, kdož nemají v e vedení her vůbec a polních zvláště zkušeností, služiž co příklad podrobné po­ psání h r y 44. z péra studujícího-skauta, považu­ jeme však z a správnější přestátí n a stanovení h l a v ­ ních p r a v i d e l a ponechati volné pole důvtipu hráčů, neboť jen tak doznají cvičení naše zdárných a trvalých výsledků. P r a m e n y uvádíme n a k o n c i .

POZOROVÁNÍ. ZÁVODY V POSTŘEHOVÁNÍ. 1,

BYSTROZRAKÝ. (Králíkovy s k v r n y . ) Pozorování na dálku.

N a dvě bílá prkénka čtvercová o straně 16 c m nalepíme nebo namalujeme d v a úplně shodné o b ­ r y s y králíka. K e každému o b r a z c i patří ještě d e ­ set hřebů s černými kulatými h l a v i c e m i o průměru 1 cm.

Ke hře: Pozorování na dálku.

J e d e n z hráčů nabodá n a různá místa o b r a z c e několik nebo všechny hřeby a postaví prkénko tak, a b y b y l o zřetelně viděti. Druhý postaví se

na vzdálenost asi 120 kroků a blíží se tak dlouho, až uvidí tečky zřetelně, že může je umístiti také na svém nákresu králíka, jejž s sebou nese. Podaří-li se m u to bezvadně třikrát z pěti pokusů na vzdálenost 75 m*), má z r a k v ý t e č n ý ; k d o b e z ­ pečně vidí b o d y t y ze vzdálenosti 60 m , má ještě z r a k v e l m i dobrý. 2. K I M O V A H R A . (Doma.) Rozložte asi třicet drobných předmětů jako knoflík, zátka, tužka, bob, ořech, křída, h a ­ dřík, s k l o , nůž, síťužka, sklíčko, hřebík, přeska a j . a přikryjte je k u s e m látky, papírem nebo kabátem. Sepište s e z n a m předmětů těch do sloupce a vedle napište jména hochů a s i t a k t o : Předměty

Novák

Marek

Kouba

Beneš

Jelen

atd.

Knoflík Zátka Tužka Bob Ořech atd.

O d k r y j t e předměty, a po jedné minutě (počítejte pochodovým tempem do šedesáti) předměty zase přikryjte. N a to každý šeptem sdělí rozhodčímu předměty, jež s i z a p a m a t o v a l . Zaznamenáme je pod jeho jméno do t a b u l k y závodní. Vítěz, k d o největší počet předmětů si z a p a m a t o v a l . — Mož­ no také uložiti hochům, a b y předměty postřeh­ nuté každý sám sepsal. H r a nazvaná dle K i p p l i n g o v a r e k a K i m a , jenž tím způsobem b y l cvičen, ukáže nám ihned, jak *)

75 m =

100 krokům (4 kroky =

3 m).

různá je pozorovací schopnost hochů a jak při častějším opakování h r y r y c h l e stoupá. D o t a z e m zjistěte, které podrobnosti nejvíce upoutaly pozornost hochů.

předmětů

3. S E T O N O V A H R A . ( V uzavřené místnosti.) Při cvičeních v postřehování po způsobu h r y K i m o v y m o h o u hoši všímati si též p o l o h y a v z á ­ jemného umístění předmětů vyložených. Nechf zhotovují z paměti též nákresy předmětů v y l o ­ žených. Z a týmž účelem s e s t a v i l z a k l a d a t e l amerických skautů E . T . S e t o n h r u , jež p r o cvičení místní

• ®

•

<2>

®

• •

<2>

•

Setonova hra.

paměti jest ještě výhodnější. P r o zajímavou for­ m u a neobyčejně příznivé výsledky nelze ji a n i dosti doporučovati. H r u p r o v e d o u d v a hoši jako závod. Každý má čtverec o straně a s i 30 c m , jejž s i z h o t o v i l z prkénka nebo l e p e n k y , rozdělený n a 25 čtverců, jak naznačeno. Každý h o c h má 5 oblázků a 5 ořechů.

Jeden z, hráčů rozloží je na svém čtverci v j a ­ kémkoli pořádku. Druhý hráč může si to p r o hlédnouti po dobu 5 vteřin, načež se čtverec z a ­ k r y j e na př. víkem k r a b i c e a druhý musí na svém prkénku předměty sestaviti právě tak. N a to se obě pole přirovnají. Z a každý ořech neb oblázek správně umístěný získává se b o d , z a předmět špatně položený neb neumístěný ztrácí b o d . N a to s i úlohy vymění a závodí střídavě po dobu určenou nebo do stanoveného počtu bodů. D l e pozorovacích schopností hochů h r u větším počtem předmětů a pod. 4. V Ý K L A D N Í

lze

ztížiti

SKftíR

(Postřehnouti větší počet předmětů. N a ulici.) Rozhodčí jde s několika h o c h y ulicí a zastaví se u šesti výkladních skříní v ž d y po dobu půl m i ­ nuty nebo déle. N a to hoši dostanou z a úkol n a psati z paměti, co z p o z o r o v a l i v e d v o u z těchto výkladů. K d o si z a p a m a t o v a l správně nejvíce podrobností, vítězí. P r o povzbuzení můžeme někdy zjistiti též nejslabšího pozorovatele tím způsobem, že hoši m i m o vítězícího závodí v ž d y dále, až zůstane jediný. Místo k výkladcům vyšleme h o c h y k n á v ě š tn í m t a b u l í m na ulici a určeme počet plakátů, jichž obsah mají v určené době si zapamatovati. 5. V B U D O V Ě . Podobný závod možno k o n a t i v budově, dám e - l i hochům nazírati na rozestavení nábytku, u místění předmětů v místnosti nebo n a jediné stě­ ně, načež jest j i m sepsati předměty postřehnuté nebo z h o t o v i t i příslušný zpravodajský nákres.

6. N A H L E D A N O U . (Doma.) V celém světě rozšířená h r a »na hledanou« p a ­ tří také k těmto cvičením. V některých krajích při pomlázce nebo koledě schovávají dětem na všechna možná místa v pokoji c u k r o v i n k y a kaž­ dé dítě ovšem snaží se, a b y našlo co nejvíce. Podobně zařídíme h r u p r o h o c h y (mladší). P o ­ šleme je z místnosti, načež položíme náprstek, pe­ níz, prsten neb jiný drobný předmět n a místo, kde jej méně snadno l z e postřehnouti; n a to h o c h y přivoláme. K d o předmět zahlédne, usedne. Mož­ no žádatí, a b y to napsal n a papírek. N a v y z v á n í musí předmět ukázati těm, kdož jej dosud nepo­ střehli. 7. N A P O Z O R O V A T E L E . (Venku.) Hochům uložte běžeti k mísíu, k d e postaven jest rozhodčí. Každému je z d e d o v o l e n o s e t r v a t i po dobu m i n u t y , a b y prohlédl s i c o nejdůkladněji nejbližší okolí. Postupně, jak doběhli, odesílá je po jedné minutě rozhodčí zpět k vůdci, jenž zapíše každému čas, k d y se vrátil a zjistí dotazem, jejž j e d n o t l i v c i zodpoví třeba písemně, co z p o z o r o v a l k d o v okolí rozhodčího. 8. JINÝ Z P O S O B T O H O T O

ZÁVODlí

( P r o větší počet hochů.) Vůdce rozestaví h o c h y n a tři s k u p i n y a postaví je n a různá místa vzdálená o d sebe o d 300 do 1000 metrů. Hoši v každé skupině buďte různě oděni, držte v r u k o u rozmanité předměty (hole, papír, části oděvu atd,) J s o u - l i poblíž diváci, p o k l e k n o u hoši n a koleno, nebo zaujmou jinou nápadnou p o S v o j s í k : Polní h r y .

2

lohu, a b y b y l i o d obecenstva n a první pohled r o ­ zeznatelní. N a dané znamení vyběhnou jednotliví závodníci z každé s k u p i n y k sousední skupině a postupně p a k k dalším. R y c h l e s i povšimnou všech podrobností (šatů, předmětů, jež hoši drží v r u k o u , vzájemného postavení jednotlivců a j.). Vůdce u každé s k u p i n y sdělí j i m směr, k d e n a ­ jdou s k u p i n u další. Každý závodník napíše o každé skupině zprávu obsahující, k o l i k hochů čítá s k u p i n a , jak jsou oblečeni a označeni, jak jedno­ t l i v c i b y l i vzdáleni o d s k u p i n y , co si p a m a t o v a l o místě, kde stáli, vzdálenost s k u p i n a t d . a odevzdá zprávu svému vůdci. Vůdce počítá 10 bodů z a úplné a správné p o ­ psání každé s k u p i n y , 1 b o d z a každých 20 vteřin, o něž se k d o vrátí dříve než následující závodník. B o d po případě půl bodu se odčítá z a c h y b y neb důležitější opomenutí v e zprávě. 9. N A J D Ě T E (V

CHYBY!

městě.)

H r u tuto lze provésti jako závod v postřeho­ vání jednotlivců nebo družin při pochůzce mě­ stem. Hoši projdou jednotlivě, a b y nebudili pozornost několika u l i c e m i jdouce po jedné straně a vracejí se touže cestou po druhé straně ulic k místu, o d ­ k u d vyšli. C e s t o u poznamenávají s i nenápadně do notesu nebo n a papír vše, co zdá se j i m c h y b ­ ným, n a př. rozbité okno, scházející k l i k a , uražené kování, značka* ukazující chybně směr, přeházené zboží v e výkladu, stržená záclona v okně, z a s t a ­ ralé návěstí a j . C h y b n a osobách a v o z e c h nezaznamenají, ne­ boť rozhodčí nemůže se o správnosti jejich p o z o ­ rování přesvědčiti.

S o u p i s pozorování opatřený jménem odevzdá každý rozhodčímu. Vítězí, k d o nejvíce správných pozorování učinil. Při závodu družin rozhoduje úhrnný počet postřehů celé družiny. 10. B L Í Z K O I D A L E K O . (Cestou.) T u t o v e l m i oblíbenou h r u možno hráti v k r a ­ jině při vycházce, při jízdě v l a k e m , p o v o z e m i při procházce městem. Rozhodčí s družinou projde určenou cestou ne­ bo krajinou v e vhodném r o z s t u p u . Předem určí řadu předmětů, n a příklad: Nalezený knoflík, p t a ­ čí stopa, housenka, ptačí hnízdo, dutý s t r o m , r o z ­ bité o k n o , záplata n a šatech nebo botách k o l e m jdoucího, šedý kůň, vranovitý pták, d r a v e c , volně žijící čtvernožec, letící holub, sedící pták, o b r a z na stromě, kříž, jedlá houba, jasan a j . Úmyslně volíme předměty takové, jež hledati jest u nohou, jiné v dálce, opět jiné n a obloze, a b y hoši z v y k a l i si p o z o r o v a t i všestranně. P r v ý z hráčů, jenž ně­ který z předmětů těch zpozoruje, získává b o d . Z a předměty, jež zahlídnouti činí větší potíže, možno stanovití po d v o u nebo několika bodech. Hráči sdělují svá pozorování rozhodčímu, jenž jde m e z i n i m i , nenápadně, zvláště když jde o p o ­ zorování kolemjdoucích lidí, b u d o v a p o d . Rozhodčí předem uchystá s i s e z n a m hráčů a každému ihned připisuje získané b o d y čárkami. Při jízdě v l a k e m dívají se hrající n a téže straně z o k e n a předměty určí se dle okolností, právě jako při pochůzce městem. 11. P O Z O R O V Á N Í P Ř Í R O D Y . C v i k y v bystrém pozorování l z e výhodně s p o j o v a t i s pěstováním zájmu o přírodu. Pošleme 2*

své h o c h y v kterémkoli směru pěšky nebo n a k o l e c h , a b y přinesli ukázku určené květiny, keře nebo s t r o m u , n a př. větévku jasanu, určitý nerost neb h o r n i n u , při pochůzce lesem jedlou houbu atd. P o návratu vyptáme se n a p o d r o b n o s t i místa, kde hoch předmět našel, co p o z o r o v a l cestou a oce­ níme výkon jeho též po stránce tělocvičné, podle času a t d . 12. P O C H Ů Z K Y R Y T Í Ř S K É . (Pozorování lidí, usuzování.) P o v z o r u amerických a jiných skautů v y k o n e j ­ te malý závod v konání dobrých skutků. Jednotlivě neb v e d v o u vyhledejte chudé, ubohé, ženy, děti, zejména s i r o t k y , kteří p o m o c i potře­ bují, a přispějte j i m jakýmkoli vhodným způso­ bem, penízem, jídlem, prací, k n i h o u , vlídným slo­ v e m . Mnohý z vás snad v í o strádajících, zajdi t a m sám nebo s d r u h e m a konej zvláště v těžkých dobách válečných s v o u povinnost. N a venkov m o h o u zajiti celé družiny a v y p o m o c i o prázdni­ nách neb o volném půldni ochotnou prací n a p o ­ lích nebo v zahradách těm, kdož n a práci s a m i nestačují a výpomoci s i zjednati nemohou. S t a ­ r o s t a obce vás upozorní n a o p r a v d u potřebné; bez o s t y c h u k němu zajděte. Ušlechtilý čin rovněž vykonáte, prospějete-li trpícímu zvířeti, žíznícímu k o n i , hladovému p t a ­ ctvu a pod. K d o t a z u vůdcovu sdělte věrně, co jste v y k o ­ nali.

ODHADY- ORIENTACE. 13. O D H A D Č A S U . Hochům rozdejte lístky, n a nichž je napsáno jméno h o c h o v o a n a j a k dlouho má se vzdáliti. Pět minut p r o jednoho, devět p r o druhého atd.,

načež současně všichni se rozejdou. Vracející se hoši odevzdají lístek s počtem m i n u t a připište t a m ihned čas, jenž dle vašich hodinek neb stopek u p l y n u l od jejich r o z c h o d u . Hrající při hře odloží h o d i n k y , neb slíbí n a s v o u čest, že n a ně nepo­ hlédnou. 14. R Ů Z N É (V

ODHADY.

přírodě.)

Při zastávce nechť každý n a o s m e r k u papíru napíše své jméno a odpovědi n a rozmanité otáz­ k y , jež klademe n a př.: J a k daleko je ode m n e k nejbližšímu s t r o m u ? J a k dlouhá je moje hůl? J a k jsem vysoký, maje k l o b o u k n a hlavě? K o l i k v á ­ žím? J a k jsme vzdáleni v přímé čáře o d místa, o d k u d jsme dnes v y š l i ? Potěžkejte můj t l u m o k a napište, k o l i k v á ž í ? J a k v y s o k ý je onen s t r o m ? (A dejme p r o k o n t r o l u vypočísti výšku jeho přes­ ně n a základě podobnosti trojúhelníků.) Kolik váží tento notes, dopis, k l o b o u k ? K o l i k stromů je v oné skupině? K o l i k ovcí v e stádu n a stráni? 15. P O C H O Z K Y . ( O d h a d vzdálenosti a času.) Vyšlete h o c h y různými směry s příkazem jiti na př. 3 k m , popsati místo, k a m došli, načrtnouti plánek nejbližšího okolí a zprávu přinésti c o nej­ dříve. P ř i návratu hlásí h o c h , n a k o l i k minut o d ­ haduje s v o u nepřítomnost. Vůdce s h o c h e m dle náčrtku a své m a p y , nebo návštěvou místa zjistí, kde k d o b y l a posoudí, jak v y k o n a l úkol. 16. O D H A D Z A N O C I . ( V poli z a bezměsíčné noci.) Odhad

světových

stran a vzdálenosti.

Určený hoch odejde o d ostatních a kráčí, nesa zastřenou lucernu po poli t a k dlouho, až vůdce

dá m u znamení píšťalkou. N a znamení zastaví a n a pět vteřin odhalí světlo, a b y b y l o ostatním v i ditelno. P o 5 vteřinách opět světlo schová pod šat a zůstane stati na temže místě. Úkolem ostatních jest, odhadnouti vzdálenost a určiti světovou s t r a n u , k d e se světlo objevilo. S o u d c e zapíše jejich v ý r o k y . N a p o v e l soudcův snaží se závodníci co nej­ dříve dostati se k světlonoši, jenž l u c e r n u odevzdá prvnímu, k d o přijde. N a to vrátí se všichni k soudci, cestou odměří n a k r o k y vzdálenost a se s o u d c e m zjistí přesně i směr; soudce oznámí, k d o nejlépe odhadl směr a vzdálenost. O p a k u j e - l i se závod, jde se světlem, k d o dostal l u c e r n u o d svého předchůdce. Oznámí-li soudce, v k o l i k h o d i n začali závoditi, může se dotázati, n a j a k dlouho odhadují trvání závodu, když b y l dříve zjistil, že se nedívali n a hodinky. 17. O R I E N T A Č N Í C V I Č E N Í . N a různých místech v městě nebo v okolí uložte hochům, a b y položili hůl p o k u d možno přesně od s e v e r u k jihu. Nechť orientují se při t o m dle s l u n ­ ce, dle hodinek, večer dle hvězd, j i n d y opět b e z těchto pomůcek. D l e k o m p a s u zjistěte, k d o sever o d h a d o v a l nejpřesněji. Rozešlete h o c h y jednotlivě nebo v párech n a různá místa, jež j i m ukážete n a mapě. Jest jim jiti dle m a p y n a určené místo, cestou k o n a t i p o z o ­ rování a co nejdříve vrátiti se zpět. Rozhodčí posoudí, jak se k d o o r i e n t o v a l dle m a p y , j a k r y c h l e výkon p r o v e d l a jak bedlivě p o z o r o v a l cestou.

Ukažte hochům řadu fotografií, reprodukcí neb náčrtů různých nápadnějších míst v městě neb v jeho okolí, kterých povšimne s i , k d o má o t e ­ vřené oci«. J s o u to n a příklad o b r a z y nápad­ nějšího o k n a , s t r o m u , částí ulice, chrlíce neb v ě ­ žičky n a střeše, křižovatky ulic, zrcadlení se části města v e vodě — a je třeba uhodnouti, které b u ­ d o v y je působí, a t d . K závodům toho druhu hodí se dobře části o b ­ rázků, jež jsme z méněcenných reprodukcí o d děHli. * Dejte hochům popsati cestu, k t e r o u často c h o ­ dívají: b u d o v y , o b c h o d y , co l z e viděti v dáli a pod. a přesvědčíte se, jak četné význačné b o d y ucházejí jejich p o z o r n o s t i a mnohé pamatují s i úplně jinak, než j a k skutečně jsou. Nejlepší p o z o ­ rovatelé vítězí.

* Dejte hochům o d h a d o v a t i směr hlavních ulic města dle světových stran a podle plánu o d h a d y jejich o p r a v t e . 18. P O C H Ů Z K Y

LESEM.

Utvořte z hochů dvojice, do každé přidělte .no­ váčka a h o c h a zkušenějšího. D v o j i c e rozejdou se z význačnějšího místa v e středu lesa dle k o m p a ­ su v e směru určeném a jest j i m ujiti 1 až 2 k m . C e s t o u ukládá starší z obou papírky v ž d y asi po 100 krocích pod k a m e n y , d o dutých stromů a p., mladší zapamatuje s i cestu, dle vyznačených bodů, kamenů, stromů, a b y n a zpáteční cestě m o h l jiti touže cestou bez k o m p a s u a sesbírati všechny p a ­ pírky. J e - l i půda a ostatní podmínky přibližně stejný, můžeme k o n a t i cvičení to jako závod.

19. N A P Ř Í Č

LESEM.

R o z e s t a v t e h o c h y v neznámém lese v stejné vzdálenosti (1—4 k m ) o d význačného bodu ( m y ­ s l i v n y , zříceniny, mýtiny a pod.) a určete přesně směr, jímž mají postupovati. V y j d o u v stejnou dobu mající z a pomůcku k o m p a s , nebo řídíce se dle slunce a hodinek nebo p o u z e . d l e slunce, po případě i b e z těchto pomůcek vůbec. K d o první dostal se k cíli, vítězí. 20. Z A N O C I

LESEM.

Hlubokým lesem mají z a n o c i procházeti beze světel větší oddíly v o j s k a . A b y n e b y l y zdržová­ n y hledáním cesty, postaví se, obyčejně ještě z a s o u m r a k u , řetěz ukazovatelů, vzdálených o d sebe v ž d y a s i n a sto kroků přes celý les. Každý z nich p o v e d e oddíl až k dalšímu, proto prohlédne si onu část c e s t y co nejdůkladněji, označí si místa méně schůdná větvemi, k a m e n y a pod., a b y m o h l býti spolehlivým vůdcem. Zkoušku možno učiniti tím způsobem, že jest m u jiti cestou přikázanou se z a ­ vázanýma očima, což jest nejsnadnější, neboť zříd­ k a je temnota noční taková, a b y c h o m k o r u n y stromů nerozeznávali o d oblohy. 21. N Á Č R T (V

KRAJINY.

přírodě.)

J a k m i l e usadíme se k delšímu p o b y t u neb tá­ boření v krajině, jíž jsme n a mapě dosud p o d r o b ­ něji neprohlíželi, z h o t o v m e náčrt okolí. Zvláště zajímavo bude, p r o v e d e m e - l i cvičení to, jako s o u ­ těž družin, ať již stálých, či k t o m u účelu sestave­ ných. Úkolem každé družiny jest z h o t o v i t i co nejvěrnější náčrt okolí tábořiště v o k r u h u d v o u nebo tří kilometrů. Vedoucí každé družiny rozešle n a

všechny s t r a n y své h o c h y a přikáže každému u r ­ čitou část, a b y bedlivě všímal s i cest, železnic, potoků, lesíků, b u d o v , o d h a d o v a l směry, vzdále­ nosti a t d . Méně snadné části k r a j i n y přikáže star­ ším a zkušenějším. M a p u zhotoví vedoucí d l e v ý ­ povědí svých hochů používaje způsobu označo­ vání n a mapách obvyklého. Družina, jež zhotoví v nejkratší době m a p u nejsprávnější, vyhrává. 22. S V Ě T É L K A . Hraje se v e n k u z a t m y . D v a hoši vydají se určeným směrem s elek­ t r i c k o u neb jinou svítící l u c e r n o u , jejíž světlo musí býti odhaleno v ž d y po dobu několika vteřin v každé minutě. J i n d y je u k r y t a p o d šatem; elek­ trická l a m p a se dle potřeby rozsvítí. P o d v o u minutách vydají se ostatní z a n i m i , a b y je polapili. O b a pronásledování m o h o u l u c e r n u nésti střídavě a navzájem si pomáhají. H o c h , jenž nemá právě l u c e r n y , může se nepozorovaně vmísiti m e z i p r o ­ následovatele, m a s t i je a prostřednictvím sigtíálů, jež s d r u h e m svým sjednal, m u pomáhati. 23. H O N B A Z A P O K L A D E M . (V Orientace,

přírodě.)

pozorování, odhadování.

P o k l a d e m jest jakýkoli předmět všem účastníkům známý, jejž vůdce u k r y j e n a vhodném místě v e vzdálenosti 2—8 k m . Účastníci jdou jednotlivě, v e dvojicích nebo v e skupinách, po případě v y j d o u v určitých m e z e ­ rách časových a hrají o z á v o d . K l í č e m k pátrání jest návod, jejž vůdce sdělí všem, n a př. t a k t o : »Vyjděte z našeho města s i l -

n i c i vedoucí k jihu podél pravého břehu řeky, p o půl hodině přijdete k přívozu. O d t u d vidíte n a protějším břehu hřeben vrchů táhnoucích se k jihu podél řeky. N a prvním, nejvyšším z nich spatříte s t r o m ; u paty tohoto s t r o m u p o d nápad­ ným k a m e n e m najdete list s dalšími pokyny«. D l e tohoto klíče shledati jest všechny ostatní.

pokyny

Hráči, kteří najdou list, opíši si jeho text, u s c h o ­ vají jej n a dřívější místo a vydají se n a další pout dle pokynů v listě obsažených. J d o u n a př. n a severoseverozápad 300 kroků, sejdou do údolí, a u 7. telegrafní tyče o d záhybu p o t o k a p r o t i p r o u d u najdou značku, jaké opakují se p a k v ž d y po 10 krocích. Značky přivedou je k aleji odbočující v l e v o o d c e s t y a přijdou asi po 100 krocích k e kříži, kde najdou další p o k y n y , po případě situační plá­ nek okolí a v něm vyznačenu cestu k hledanému předmětu. Plánek hráči s i okreslí neb z a p a m a ­ tují a uloží jej opět n a dřívější místo. H r a j e - l i se o závod, každý, k d o p o k l a d najde, z a ­ pamatuje s i přesně jeho umístění, zjistí čas, k d y jej objevil, ale pátrá ihned zdánlivě dále, jsou-li n a blízku jiní závodníci, kteří dosud hledaného před­ mětu nezahlédli. Při soutěži družin můžeme stanovití j i m různé cesty a p o k y n y k témuž cíli.

KRYTÍ SE. 24. N A S C H O V Á V A N O U . H r a tato je rozšířena po celém světě a s o b l i ­ bou hraje j i mládež nejúťlejšího věku a v složi­ tějších způsobech i dospělí. Dá se různým způ­ sobem u p r a v i t i , n a př.: H o c h odejde opodál a u k r y j e s e ; ostatní po chvíli jdou jej hledati. N e -

najdou-li jej, neb vrátí-li se v ustanovené době k cíli, aniž jej k d o spatřil (možno také stanovití, že je nutno se ho dotknouti), vítězí. K d o jej první z p o z o r o v a l , při opakování h r y jde se u k r y t i . 25. S C H O V Á V A N Á V E D V O J I C Í C H . Vyšlete několik dvojic různými cestami k témuž cíli, jejž ukážete n a mapě. Úkolem každé dvojice je postupovati dle m a p y a skrývati se, a b y

Jak se kryti a pozorovati,

n e b y l a shlédnuta dvojicí d r u h o u . V e zprávě jest j i m vylíčiti cestu, popsati místo, k a m došli, odhad­ n o u t čas a j . 26. K R Á L Í C I A

LIŠKY.

( V přírodě nebo v městě.) K r a j i n a nebo část města asi půldruhého k i l o ­ m e t r u do čtverce se zvolí z a hřiště, popíší se přesně jeho hranice a ustanoví se, v k o l i k hodin cvičení skončí. P o l o v i c e účastníků jsou »králíci«, kteří vyhledají si úkryty; druhá p o l o v i n a — »lišky« — v y j d e o čtvrt h o d i n y později, a b y hle­ d a l a králíky. Lišky se libovolně rozběhnou, ale

udržují m e z i sebou stále spojení hlásíce svému vůdci vše, c o objeví. S každou stranou jde rozhodčí. Králíci p o z n a ­ menávají s i jména, čas a místo, k d e zahlédli ně­ k t e r o u lišku. Podobně poznamenávají si lišky jména a přesný úkryt každého králíka, kterého postřehnou. Neznají-li se dobře hráči nebo při větším počtu účastníků, označí se vhodně, n a př. jedna s t r a n a je b e z kabátů, b e z klobouků, s páskami n a rameně a pod.) Neobjeví-li v určené době n a př. v hodině Jišky králíků, prohrávají. J i n a k vítězí t a s t r a n a , která větší počet ne­ přátel zahlédla. O p a k u j e - l i se h r a , vymění s i s t r a n y své úlohy. Při hrách tohoto d r u h u počítává se hráč p r o ­ tější s t r a n y , jehož jsme p o z n a l i , 2 b o d y , p r o t i v ­ ník, jehož jsme zahlédli, ale bezpečně nepoznali, 1 bodem. 27.

SETKANÁ.

(V městě nebo v přírodě.) J e d n o t l i v c e , dvojice nebo celé družiny posta­ víte p r o t i sobě as n a 3 k m a uložíte j i m , a b y p r o t i sobě p o s t u p o v a l y buď v jisté šířce podél želez­ nice, neb uložíte každé straně, a b y došla k někte­ rému nápadnému b o d u v krajině, na příklad o s a ­ mělému s t r o m u , návrší, které jest právě z a p r o ­ tivníkem, takže dojde k setkání obou stran. Družina, která dříve zahlédne někoho z p r o t i v ­ níků, vyhrává. Oznámí to vůdce družiny z v e d ­ nutím p r a p o r c e , a b y jej rozhodčí viděl, a zapísknutím. Družina nemusí se držeti pohromadě, ale je iťřeba býti se svým vůdcem v e stálém s t y k u znameními, voláním nebo posíláním zpráv, jelikož vyhrává družina, jejíž vůdce dříve vztyčí p r a ­ porec.

Stranám přiděluje se někdy rozhodčí v z a t ý ze s t r a n y nepřátelské, jemuž hlásí hráči každého z a -

Jak se plížiti.

hládnutého protivníka. Vítězí s t r a n a , jež v určené době zahlédla jich větší počet. Hráči mohou k přelstění nepřítele užívati v š e ­ možné lsti, n a příklad vylézati n a s t r o m y a pod., nesmějí se však schovávati v jedoucích v o z e c h a převlékati, leda b y se o t o m předem obě s t r a n y dohodly. H r u l z e provésti n a vhodném terénu i z a n o c i .

28. N E P Ř Í T E L V T Á B O R E . ( V e n k u , v táboře.) Z rána se pověsí k u s červené látky poblíže místa, k d e táboříme, n a s t r o m a když hoši jsou v práci nebo při hře, jde rozhodčí k o l e m n i c h a šeptá každému: » V táboře je nepřítel«, ale jed­ n o m u šeptá: » V ležení je nepřítel a t y j s i jím.« Zároveň označí m u některé dobře známé místo asi čtvrt h o d i n y c e s t y vzdálené jakožto cíl. O z n a ­ čený hráč má nepozorovaně během tří h o d i n

vzíti látku a utéci s ní n a určené místo. N i k d o z ostatních neví, k d o je nepřítel, a n i k d y a k a m poběží. J a k m i l e někdo zpozoruje, že látka z m i z e l a , způsobí poplach, všichni zanechají svých prací a běží z a nepřítelem. K d o z proná­ sledovatelů se zmocní celé nebo jen k o u s k u látky, vyhrává. Nepodaří-li se to n i k o m u , vyhrává n e ­ přítel. 29. N A C I K Á N Y (V

A

LESNÍKY.

krajině porostlé křovím a stromovím.)

Hoši rozdělí se n a dvě oddělení, cikány a lesní­ k y . O b o u je stejný počet. Lesníci mají z a úkol c i ­ kány vyvésíti z a hranice revíru. Nejdou však všichni, nýbrž ustanoví jednoho z lesníků, a b y cikány o d v e d l a sami se utáboří n a blízku. K d y ž tábor zmizí j i m s očí, přepadnou cikáni lesníka, jenž je doprovází, zaváží m u oči a odvádějí jej ssebou. J d o u schválně o k l i k a m i a několikráte jej obrátí, a b y si spletl směr. N a to m u rozváží oči, lesník uteče a hledá tábořící, a b y m u pomohli p o c h y t a t i cikány. Cikáni zatím se ukryjí v o k r u h u 30 m o d místa, k d e lesníka propustili. Lesník vrátí se s posilou a společně hledají ukryté cikány. N a jdou-li je, vyhráli. U p l y n e - l i určitá doba přede h r o u stanovená, aniž je našli, vyhrají cikáni. D o b a počítá se o d chvíle, k d y rozvázali lesníkovi oči. Hru tuto vhodnou jako cvičení v orientaci a skrývání se popsal dle toho, jak ji hoši hrají, na vyzvání vůdcovo junák V. oddílu pražského, Frant. Moravčík (dvanáctiletý).

P L Í Ž E N Í SE. 30. P L Í Ž E N Á . (V

přírodě.)

Rozhodčí — vůdce nebo jeden z hochů před­ stavuje zvěř, není s k r y t , nýbrž stojí obyčejně n a

vyvýšeném místě stráně neb k o p c e s nízkým p o ­ rostem a pohybuje se dle l i b o s t i n a svém stano­ višti. Ostatní se skryjí a snaží se nepozorovaně k němu co nejvíce se přiblížiti, což se děje nejvíce plížením po kolenou a r u k o u , nebo v lehu o p o r e m

Na plíženou.

o lokty. Zahlédne-li koho rozhodčí, poručí m u , a b y v s t a l ; jest n a dále ze h r y vyloučen. Rozhodčí mívá k ruce hocha, jejž pošle se v z k a ­ z e m k hráči, jejž zahlédl. P o určité době zvolá vůdce »Vstálť!« Všichříi v s t a n o u n a místech, k d e právě jsou. Vyhrává, k d o se dostal vůdci nejblíže. 31. N A P O S L O U C H A N O U . (Bystření s l u c h u . Tiše

choditi.)

Hráči blíží se ze vzdálenosti a s i 100 m jedno­ tlivě se všech stran k e střednímu, jenž má zavá­ zané oči a s l u c h e m musí poznat, k d o se p r o z r a ­ dí neopatrnou chůzí. Ukáže v t o m směru r u k o u ,

a hráč onen je vyloučen ze h r y . K d o se nejdříve dotkne středního, neb sejme s jeho h l a v y nebo s hole v e d l e něho zaražené k l o b o u k , aniž b y l jím dříve zpozorován, je vítězem.

Na poslouchanou.

K této hře volíme místo, k d e leží písek, štěrk suché větvičky a pod. H r a j e m e ji z a bezvětří. Při hře učíme se opatrně choditi i bystře naslouchati a dle zvuků se o r i e n t o v a t i . 32. Č Í S L A . ( V krajině

s hojnými

úkryty.)

Každý hráč má v předu n a k l o b o u c e připev něno zřetelně černé nebo tmavomodré číslo trojči ferné n a bílém podkladě; každá číslice jest ás 6 cm vysoká, takže čísla jsou čitelná dobrýn z r a k e m i n a 80 m .

Hráči rozděleni jsou tak, že tři čtvrtiny všech rozejdou se na vzdálenost a s i 300 m a odtud se všech stran blíží se k místu, jež obhajují zbývající hráči; čtvrtina hráčů stačí, neboť o b r a n a jest snazší než útok. Každá strana má vedoucího, h r u sleduje rozhodčí. Útočící plíží se s k r y t i jako při hře »na plíže­ n o u ^ avšak i obránci se skryjí, a b y nepřítel n e ­ zahlédl jejich čísel. Obě s t r a n y se navzájem b e ­ dlivě pozorují. J a k m i l e někdo přečte číslo n a k l o b o u k u protivníkově, hlasitě číslo zavolá a vůd­ ce s t r a n y s i je poznamená. Není d o v o l e n o k l o ­ bouk sejmouti, otočití, nebo čísla zakrývati r u k o u . K d y ž s t r a n y přiblížily se n a 50 m , vůdcové obou s t r a n vyvolají jména těch, jichž čísla b y l a při hře přečtena, načež tito již se h r y nezúčastní. K d y ž vůdce útočících přiblížil se, jak jen úkryty d o v o l o v a l y , dá r o z k a z k útoku. T r y s k e m ženou se útočící vpřed, a b y dostali se k nejbližším z obránců, k d e jsou již chráněni. Obránci snaží se však ještě před tím čísla jejich přečisti a v y v o l a t i , a tak útočníků se z b a v i t i . Útočníci vítězí, dospějí-li cíle s větším počtem hráčů, než zbývá obránců. V opačném případě vítězí obránci. H r a jest výborným cvičením z r a k u , v krytí se a plížení. 33. P L Í Ž E N Á D O T Á B O R A Z A T M Y . P o l o v i n u hochů vyšleme do okolí tábora. Úko­ lem jejich je vplížiti se do tábora. V některém stanu na stůl nebo n a určeném místě můžeme položití předměty, jichž se mají z m o c n i t i . Ostatní hráči tvoří v rozstupu řetěz k o l e m n a o c h r a n u tá­ bora. Při opakování h r y vymění s i hoši své úlohy. S v o j s í k : Polní h r y .

o

34. N A

VYZVÉDACE.

( Z a t m y v přírodě.) Tábořiště (po příp. v e s n i c e ) opevní se tím způ­ sobem, že rozestaví se k o l k o l e m stráže n a všech cestách i m i m o ně, k u d y může nepřítel pokoušeti se o vpád do tábořiště. Vzdálenost obránců stře­ žících tábor řídí se jakostí okolního terénu. Hraje se z a t m y . Nepřítel jest družina a s i 6 hochů, která odejde před počátkem h r y n a místo vůdcem označené m i m o chráněné pásmo. Obráncům není známo toto místo, ani ten, jehož vůdce v y b r a l , po případě l o s e m určil, a b y b y l v ý z v ě d a č e m . V y z v ě d a č nenápadně obhlíží stráže, až najde mí­ sto slabě střežené. N a to nepozorovaně se v y ­ tratí, dojde n a místo, jež m u vůdce označil jako stanoviště nepřítele a snaží se p o d v o u nebo třech, po případě všechny nepřátele najednou (zá­ stupem) provésti z a o b r a n n o u čáru. D o t k n e - l i se stráž třeba jen jediného z nich, p r o ­ hrávají všichni nepřátelé. Rovněž nepodaří-li se vyzvědači dostati je v určené době do tábora. 35. N A Z P R A V O D A J E . (V

přírodě.)

Rozhodčí postaví se n a volné, v y v ý š e n é místo v krajině a odešle jednotlivce nebo dvojice hrá­ čů různými směry a s i n a 300—700 m daleko. Má­ v n e p r a p o r k e m n a znamení, že začíná h r a . Všich­ ni se skryjí a vplíží se nepozorovaně n a místo, o d ­ k u d nejsouce viděni, s a m i dobře vidí, c o rozhodčí koná. Nejlépe je, když s i to poznamenávají. M á v ­ nutí v l a j k y a současné hvízdnutí končí h r u , všich­ n i p o v s t a n o u a předloží napsaná, neb ústně d r u h po druhu sdělí svá pozorování. Rozhodčí dělá

různé p o h y b y , n a př. sedne s i , k l e k n e , dívá se dalekohledem, použije kapesníku, n a d z v e d n e k l o ­ bouk, jde c h v i l k u k r u h e m . Z a každý správně sdělený výkon dává rozhodčí tři b o d y . Rozhodčí ušetří času, připraví-li s i dříve závodní listinu, vykazující jméno každého účastníka, sloupce p r o jednotlivé své p o h y b y a sloupec p r o b o d y , které se odpočítávají těm, kdož se neprozřetelně uká­ z a l i , neboť rozhodčí se rozhlíží všemi směry po celou dobu trvání h r y a k d y k o l i v uvidí některého, odečte m u z a to d v a b o d y .

36. N O Č N Í H L Í D K Y . (Za tmy.) D v a po případě Ifři hráči v y j d o u se svítilnami z e shromaždiště a v e vzdálenosti 250—400 m se z a ­ staví. S v é místo nesmějí opustiti, ale světla m o ­ hou dle potřeby zakrývati. Źa 10 minut po n i c h v y j d e d o z o r c e stráže — hráč s lucernou opatřenou reflektorem, a b y obešel stráže. D v ě m i n u t y po něm v y r a z í ostatní (bez l u c e ­ ren). Snaží se dostihnouti d o z o r c e i stráže a z a m e ziti j i m návrat k e startu. Stráž dává světlem z n a ­ mení d o z o r c i . Voláním není d o v o l e n o se dorozumív a t i . J a k m i l e d o z o r c e se k ní dostal, shasne stráž světlo a snaží se dostati se zpět. Stejně počíná s i i druhá, po případě třetí stráž, když se k ní d o ­ z o r c e dostal. N a to shasí světlo i d o z o r c e a vrací se nepozorován k východišti. Z pronásledovatelů nikdo nesmí zůstati blíže než n a 100 m o d startu. Stráže s d o z o r c e m , zví­ tězí, vrátí-li se jich většina zpět; nezdaří-li se j i m to, vítězí pronásledovatelé.

37. N A

BITVU.

Měkké míče, udělané z ostřižků nebo vycpané d r t i n a m i , vydají se v stejném počtu bojujícím stranám, a b y každý hráč dostal 5—10 míčů. N e ­ přátelské družiny zvolí si po vůdci a táhnou obe­ zřetně p r o t i sobě, skrývajíce se v příkopech, z a s t r o m y a p o d . Střílí při t o m po protivnících. K d o jest míčem udeřen, jest m r t e v a odstoupí ze h r y . Nemají-li hráči střeliva (míčů), sbírají míče h o z e ­ né nepřáteli. H r a pokračuje, až n a některé straně zbudou jen d v a hoši. Také se hrává, až některá družina b y l a střelbou zahnána z a stanovenou mez.. 38. N A S N Ě H O V O U

BITVU.

Vyznačí se jako při dřívější hře bojiště. Nej­ lépe hodí se pozemek, s něhož b y l větrem sme­ ten sníh, ale po jehož obou stranách je s dostatek sněhu naváto v dolících. Družiny zvolí si po vůd­ ci, při větším počtu účastníků i vedoucí menších oddílů a táhnou do boje p r o t i sobě. Neznají-li se dobře, označí se páskou. Koulují se a nutí s t r a ­ na stranu k ústupu, který nastane, když vystřílí s t r a n a všecky koule. S t r a n a ustoupivší nadělá si z n o v u kulí a vytlačuje protivníky, jimž zatím střelivo došlo. 39. Ú T O K N A T E L E G R A F . ( N a silnici.) Hráči představující útočníky snaží se přerušiti telegrafické spojení, obránci snaží se tomu z a brániti. K e hře zvolí se silnice s telegrafickým v e d e ­ ním, jejíž okolí dovoluje plížiti se, skýtá úkryty a pod.

Útok se zdaří, podaří-li se útočníkům přetnout! tři telegrafní tyče. Naznačí se to tím, že obváží se tyče šátkem. Obránci snaží se tomu zabrániti zajetím útočníků. Zajatcem stane se ten, k o h o d o t k l i se d v a obránci. Obránců je dvojnásob co útočníků a brání tak dlouhý k u s silnice, a b y průměrně na každého obránce přišlo chrániti 1 — 4 tyče, což záleží n a j a k o s t i okolí. Obránci udržují m e z i sebou spojení voláním, signály a pod., a b y druh d r u h a n a n e ­ bezpečí u p o z o r n i l a navzájem s i přispěli. Z a obvázání sloupu počítají se 2 b o d y , z a kaž­ dého zajatce 1 b o d . Mají-li obránci 6 zajatců dří­ ve, než útočící obvázali tři tyče, vítězí obránci. Útočící nezajímají obránců. J e - l i hráčů m n o h o , stanoví se z a úkol přetnouti 5 telegrafních tyčí a hraje se do deseti bodů.

40. (V

P O S E L . přírodě.)

» P o s l a « vyšleme, a b y donesl zprávu n a někte­ ré všem dobře známé místo, k d e n a poštovním úřadě, v e škole, u s t a r o s t y neb jinde (určí se o b y ­ čejně tři místa) vyžádá s i potvrzení úředním r a ­ zítkem nebo jiným d o k l a d e m se v y k á ž e , že v mí­ stě b y l . Určí se předem směr, jímž se posel ubírá a h r a n i c e území po obou stranách (les, pole, ce­ sta), jež posel nesmí překročiti. Ostatní hráči znají posla i jeho cíl. V y j d o u o čtvrt h o d i n y dříve a rozestaví se do záloh tak, a b y znemožnili poslu dostati se na určené místo; hlí­ dají všechny c e s t y a s t e z k y , jimiž pravděpodobně b y m o h l přijíti, avšak n i k d o nesmí býti startu a cíli blíže než n a 200 m . P o s e l prohrává — je-li c h y c e n , to jest, d o t k n o u - l i se ho d v a hráči, než dosáhne místa, k d e má o d e v z d a t i dopis.

P o s e l může se přestrojiti v y j m a z a ženu a postupovati jakýmkoli způsobem. Dopravních p r o ­ středků nesmí použiti. 41. K U R Y R . (V

přírodě.)

J e d e n z hráčů »k u r ý r « (rychlý posel) má d o nésti zprávu do města (do některé obce, d v o r c e , osamělého domu) a vrátiti se s odpovědí. Území, jehož při hře smí se použiti, není nijak omezeno. N a r a m e n i má připevněn červený šátek nebo jakýkoli k u s červené látky, asi 60 c m dlouhý. V y ­ jde z e vzdálenosti tří až šesti k m o d cíle. Ostatní číhají n a něho v zálohách a vůbec na příhodných místech; zejména jsou r o z e s t a v e n i k o ­ lem města, a b y kurýra zajali. K městu nesmějí se přiblížiti více než n a 300 m . Vzdálenost t a se označí nápadnými b o d y v krajině. Rovněž k místu, z něhož kurýr vyšel a k a m se vrací, nesmí n i k d o po zahájení h r y býti blíže než 200 m . K d o jest r o z ­ hodčím přistižen blíže, je ze h r y vyloučen. Kurýr používá jakékoli lsti, přestrojení ( v y j m a z a ženu), ale v ž d y musí být červený šátek volně splývající s ramene viditelný. Smí použiti také dopravních prostředků v y j m a železnice. Kurýr prohrává, odejmou-li m u během h r y — tedy cestou do města nebo nazpět — červený šá­ tek nebo část jeho, aneb když během určeného času (2—4 hodin) nepronikne k cíli a nazpět. 42. K U R Ý R V M É S T É . ( V e velkém městě.) Kurýr, jehož všichni ostatní znají, má během h o d i n y , n a př. o d 4 do 5 h o d . odpoledne d o p r a v i t i v městě zprávu z místa n a místo, n a vzdálenost více než d v o u kilometrů. Pronásledovatelům,

jichž může býti 10, 25 i více, jsou místa tato zná­ m a , nesmí však a n i k východišti (startu), a n i k cíli přiblížiti se více než n a 200 m . Rozestaví se a vhodně obsadí všechny ulice, náměstí, p a r k y , k u d y se bude kurýr pravděpodobně ubírati. T a k é čas kurýru určený je pronásledovatelům znám. Kurýr může užiti jakéhokoli přestrojení, v y j m a z a ženu, může si ovázati tvář nebo nésti nenápad­ ný předmět n a hlavě, a b y částečně k r y l obličej, pos,třehne)-li včas nebezpečí, může v s t o u p i t i do krámu, d o t a z o v a t i se p o cenách zboží nebo něco si k o u p i t i , neboť v e skutečnosti b y s i pronásle­ dovaný také tak počínal, smí jiti po chodníku nebo středem ulice, nesmí však použiti dopravních p r o ­ středků. Kurýr je c h y c e n , přiblíží-li se m u pronásledova­ tel t a k blízko, že může jej o s l o v i t i smluveným hes­ lem, n a př. » D o b r ý den!« Odeberou se spolu ihned k cíli, kamž po uplynutí lhůty přijdou i ostatní. Také pronásledovatel se s k r y j e , vidí-li z d a l e k a blížícího se kurýra a vystoupí teprve, když dle je­ ho odhadu kurýr přiblížil se až k jeho úkrytu. D r u h druhu může při pronásledování býti nápo­ mocen, ale dojdou-li k e kurýru současně, je vítězem ten, k d o začal kurýra pronásledovati dříve. Pronásledování díti se smí výhradně chůzí, n i ­ k o l i k l u s e m nebo během.

43. V Á L E Č N Ý (V

KURÝR.

přírodě.)

Kurýru vyznačíme určitou, a s i 4 k m dlouhou ce­ stu, k t e r o u jest m u se ubírati, a b y donesl dopis do obleženého města. Okolí c e s t y před počátkem h r y obsadí ostatní hráči (oblehatelé) a chystají kurýru růz,né nástrahy, a b y n a vhodném místě jej

přepadli a dopisu jeho se z m o c n i l i . Kurýr je všem znám. Zabezpečení kurýrovo obstarává průvod, se­ stávající a s i z o s m i hráčů, kteří předem okolí ce­ s t y prohledávají a varují blížícího se kurýra, o b jeví-li zálohu. V t o m případě může kurýr uchýliti z cesty, avšak j a k m i l e zálohu obejde, ihned po­ kračuje po cestě určené. J e m u dovoleno použiti jakékoli lsti.

Pomůcky k plížení: Pohyblivý snop a keř.

Kurýr prohrává, b y l - l i m u dopis odňat k d e k o l i , v y j m a posledních 200 m před cílem. K d o z. oble­ hatelů octne se blíže k cíli než n a 200 m , je ze h r y vyloučen. D o j d e - l i kurýr cíle s dopisem v určené době (asi 2 hod.), vítězí. 44. Z V É D O V É . (V přírodě.) Podrobné popsání od Filipa Bráchy, studujícího, skauta II. oddílu pražského. Sehráno při vycházce žáků seamých tříd reál. gymnasia v Praze, Křemencové uil. 17. ledna 1916. Myšlenkou h r y jest: Krajinou obsazenou nepřítelem má se proplížiti řada zvědů a piřimésti zpráivy od cíle zpět k východišti. Na 200 m kolem cíle a východiště nesmí se i.epřítel zdržovati. Vzdálenost cíle od východiště 2 až 6 k m ; počet hráčů libovolný: doba 1—4 hodiny. U výcho­ diště i cíle jsou rozhodčí.

Hlavní podmínkou z d a r u této h r y jest v o l b a vhodné k r a j i n y , a b y obe s t r a n y m o h l y úplně u platniti veškeru s v o u obratnost, vynalézavost i

Hlídka na stromě. Ke hře » Z v e d o v é «

duchapřítomnost v e všech rozličných situacích a žaludech, jež v e hře této jsou možný. Vyhlédně­ me krajinu oživenou, lesnatou, k o p c o v i t o u , s k a l ­ natou, s v e s n i c e m i a řekou. Není-li účastníkům

známa, projdeme ji n a r y c h l o se všemi, a b y se do­ v e d l i v ní o r i e n t o v a t i a z o s n o v a l i s i předem plán. Určíme východiště a cíl, rozdělíme hráče n a dvě s t r a n y , »nepřátele« a » z v ě d y « , jichž může býti menší počet. Ohraničíme přesně válečné území, p o k u d možno přirozenými h r a n i c e m i , (silnicí, c e ­ stou, p o t o k e m , mezí, k r a j e m lesa a p.) a přesně vymezíme trvání h r y . Čtvrt h o d i n y po odchodu nepřátel (podle v e l i k o s t i a vzdálenosti válečného území) vysíláme v určitých lhůtách, (asi 5 min.) zvědy. T i odcházejí a snaží se dostati k cíli, k d e rozhodčí zapíše j i m čas, k d y přišli, načež ihned m o h o u se v y d a t i n a cestu zpáteční, kdež druhý rozhodčí opětně poznamená čas jejich příchodu. D o š 1 a -1 i a l e s p o ň p o l o v i n a zvědů v urče­ ném čase k cíli a zpět, vyhrávají poslové. Z a kaž­ dého zajatého zvěda^ jenž překročil vymezené území neb b y l udeřen r u k o u někým z, ne­ přátel, o d p o č í t á v a j í j i m n e p ř á t e l é po jednom bodu, z v ě d o v é z a s e p ř i p o č t o u s i z a k a ž d é h o n e p ř í t e l e , jenž překročil úze­ mí stanovené nebo přiblížil se k cíli nebo v ý c h o ­ dišti více než n a 200 m , po jednom bodu. H r a začíná. Nepřátelé r o z e s t a v i l i se v několika řadách do úkrytů, a b y n e b y l i p o s l y viděni, ale m o h l i udržovati navzájem spojení. Někteří v y l e z o u n a s t r o m y a zpravují ostatní signalisováním nebo znameními o p o h y b e c h zvědů. Mýtiny jsou prázd­ n y ; nepřátelé jsouce u k r y t i z a n i m i , rnají volný r o z h l e d . Vyptávají se k d e k o h o n a zvědy, dobře dávají n a vše p o z o r , ale při všem zachovávají nejhlubší ticho. Mají dosti času p o z o r o v a t i pří­ rodu, živočichy i r o s t l i n y , s l e d o v a t i povětrnost, naslouchati zpěvu ptačímu, neboť velebný k l i d pří­ r o d y není rušen a n i nejmenším h l u k e m . Z v ě d o v é vycházejí. Znají krajinu a zvolí cestu tak, a b y nešli všichni touže cestou. Užívají nejrozmanitějších uskoků. J e d e n v á ž e s i kabát nebo

k u s látky k o l beder n a z p i i s o b sukně, n a záda v e ­ z m e otýpku roští, k o l h l a v y ováže šátek, jenž m u c o možná k r y j e obličej a předstíraje sbírání dříví shrben, z v o l n a prochází řadami nepřátel. Jiný schová se do mimojedoucího v o z u a v e s e l e proje­ de hlídkami. Třetí proplíží se první řadou a ostat­ ní projde vydávaje se již z a zajatce, střeže se ovšem veškerého doteku se strážemi. O n e n z k u ­ šený hoch proplížil se všudy dosud šťastně, ale teď leží před mýtinou, jež je žárlivě střežena. Z k u ­ sí to buď škarpou, nebo posunuje před sebou, a r c i v e l m i p o m a l u a opatrně veliký k u s keře, pokusí se proplésti se m e z i stádem d o b y t k a — nebo v krajním případě přibere několik zvědů v téže s i ­ t u a c i a obětují nejslabšího. T e n vyběhne a zatím c o jej strážcové honí, přeběhnou ostatní nebezpeč­ né místo. — Vynalézavost má neobmezené pole činnosti. Vypršela ustanovená doba. Všechno se schází k východišti. T a m zjistí se počet zajatých zvědů i zajatých nepřátel a vůdce, jenž s vhodného místa h r u s l e d o v a l , vysvětlí přednosti i nedostatky obou s t r a n . P o d l e záznamu času zjistí se zvěd, jenž v nejkratším čase úkolu dostál. H r u možno různě obměniti a ztížiti buď zvětše­ ním území, zákazem vylézati n a s t r o m y , ome­ zením přestrojování, zkrácením d o b y a p. 45. Z Á V O D Y KURÝRU. ( V přírodě nebo v městě.) Hrají dvě soutěžící s k u p i n y . Vůdce postaví se n a místě všem známém u p r o ­ střed lesa, hraje-li se v městě, n a křižovatce ulic. Z každé s k u p i n y určen jest hráč z a kurýra. O b a kurýrové v y j d o u z o p a č n ý c h s t r a n ze vzdále­ nosti d v o u až tří kilometrů a snaží se c o nejdříve dostati se k vůdci, jenž jest m e z i n i m i uprostřed.

Úkolem ostatních v e straně jest znemožniti k u ­ rýru protějších, a b y dosáhl cíle s poselstvím. K u ­ rýra je nutno skutečně zadržeti; při hře v městě stanovíme, že nejméně d v a protihráči musí se během h r y kurýra d o t k n o u t i a p o d . K cíli a v ý ­ chodiskům kurýrů není d o v o l e n o přiblížiti se n a 200 metrů. 46. L É T A C Í O D D Í L Y . ( V krajině s hojnými úkryty.) Soutěží libovolný počet družin. K místu, k d e družiny odpočívají přijede nebo přichvátá vojín (hráč n a kole, m o t o r u a pod.) a žádá p o m o c p r o pevnost vzdálenou asi 3 k m . Vůdcům družin nastíní vojín místo, k d e pevnost leží a upozorní, že n a několika místech cestou

Náčrt krajiny ke hře: Létací oddíly.

mohou n a r a z i t i n a nepřátelské hlídky. Nejlépe je, ukáže-li hrubý náčrt k r a j i n y . Úkolem každé d r u ­ žiny je dostati se nepozorovaně co nejdříve d o pevnosti. Pevností jest význačné místo v krajině. Nepřá­ telské hlídky jsou zřetelně označeny páskami ne­ bo p r a p o r k y a zapísknou, k d y k o l i zahlédnou ně­ koho z blížících se družin. Zahlédnutí odpadají

ze h r y neb dle ujednání odpočítají se jejich d r u ­ žině b o d y . Vítězí družina, jež první dostala se do pevnosti, aniž z t r a t i l a jediného účastníka. 47. Oi K L O B O U K Y . ( V e n k u nebo v e velké místnosti.) D v ě družiny o stejném počtu hráčů postaví se v rozstupu proti sobě n a vzdálenost 20 i více m e ­ trů. S v é k l o b o u k y srovnají do řady uprostřed m e z i oběma družinami. Vůdce.

w

0

1)

2)

3)

*)

0 0 0 0 0 0 0 0 0

6)

0

(3

(*

(5

o 0

N a povel vůdcův vyběhnou z obou řad první, stojící proti sobě a snaží se uchopiti k l o b o u k 1 ež í c í n ě j b l í ž e k v ů d c i a odnésti jej ke své řadě. K o m u z nich se to nezdařilo, prchajícího p r o ­ následuje a hledí udeřiti. Udeří-li jej, vrátí se k l o ­ bouk na místo dřívější a n a p o v e l běží p r o k l o b o u k další. P o posledních běží opět první atd., až i p o ­ slední klobouk b y l odnesen. Vítězí s t r a n a , která d o b y l a většího počtu klobouků.

48. O Š Á T E K . ( V e n k u nebo v e větší místnosti.) Hráči rozdělí se n a dvě stejné řady a postaví se p r o t i sobě v e vzdálenosti 3 0 — 6 0 kroků. U p r o ­ střed hřiště m e z i n i m i položí se n a z t m šátek, pešek neb jiný menší předmět. Hráči z jedné s t r a n y snaží se šátku z m o c n i t i , hráči z opačné s t r a n y jej chrání. Z každé s k u p i n y přijde do středu po j e d n o m hráči a hlídač musí n a p o d o b i t i všechny p o h y b y druhého, jež tento koná, nežli smí šátek u c h o p i t i a s ním utéci. T e p r v když řádně n a p o d o b i l všechny p o h y b y , smí se pustiti strážce z a prchajícím. Nezdaří-li se m u to, stane se zajatcem protějších, udeří-li prchajícího, než d o ­ běhl k e své řadě, jde do zajetí zloděj. N a to pokračuje se tím způsobem, že vítěz zů­ stává a pouze protější s t r a n a vysílá nového hrá­ če, nebo že také vítěz vrátí se do své řady a obě s t r a n y vysílají hráče nového. Hrává se i t a k , že dopadený zloděj musí hlída­ če o d místa, k d e b y l udeřen, donésti n a zádech zpět do středu nebo do jeho řady a strážce jej ještě při t o m pilně peškem popohání. 49. O P R A P O R Y . Hřiště — místo 4 0 — 8 0 m dlouhé, 20—30 m ši­ roké rozdělí se střední přímkou (několika k a ­ m e n y ) n a dvě stejná pole. V zadní třetině každého pole vyrýsujeme k r u h a s i 3 m v průměru ( p r a pořiště). V každém zabodneme tři neb čtyři p r a ­ p o r c e n a tyčích opatřených b o d c i lehce do země. P r a p o r c e s t r a n liší se b a r v o u . Hráči (počtem 14—50) jsou rozděleni n a d v ě p o l o v i n y a sestaví se čelem p r o t i sobě n a koncích hřiště. N a každé straně je vůdce, h r u sleduje r o z ­ hodčí.

Účelem h r y je d o b y t i nepřátelských praporů. P r a p o r u dobude se tím způsobem, že hráč z každé s t r a n y vběhne do nepřátelského pole, uchopí je­ den z praporů, a aniž b y b y l dopaden, uteče s ním na vlastní p o l o v i n u hřiště. D o b y t ý p r a p o r z a ­ bodne do k r u h u k praporům vlastním. Protější strana snaží se t o m u zabrániti tím, že

< <

• •

r i

<

i>

* >

^ •

<3

< proti každému hráči nepřátelskému, jenž se blíží, vysílá ihned hráče vlastního, jenž jde k e k r u h u , a b y nepřítele zajal, jakmile u c h o p i l p r a p o r , nebo když s ním prchá. Zajetí stane se, udeří-li r u k o u prchajícího neb do p r a p o r u , jejž unáší a zvolá-li » Z a j a t ! « Ovšem stati se musí ještě před střední přímkou. Zajatec vrátí p r a p o r a zůstane stát n a místě, k d e b y l z a ­ jat, t a k dlouho, p o k u d nebude hráčem své s t r a n y v y s v o b o z e n . Hráč, jenž n a útěku překročí nepřá­ telskou h r a n i c i , stává se rovněž zajatcem a posta­ ví se v hřišti 2 k r o k y o d místa, k d e vykročil ze hřiště. Zajatce v y s v o b o d í , k d o se ho dotkne a zvolá » S v o b o d e n ! « Zajatce s i každá s t r a n a hlídá (»obsadí«), avšak není d o v o l e n o stavětí se k zajatci blíže než n a d v a k r o k y . Osvobozený vrátí se k e své řadě, nebo jde k nepřátelským praporům. O s v o b o d i t e l prchá ihned

na své úderní, b y l - l i však při t o m udeřen (se z v o ­ láním » Z a j a t ! « ) , nezdařilo se vysvobození a zů­ stávají jako zajatci o b a . Hráč smí odnášeti jen jeden prapor. J a k m i l e je s p r a p o r e m na svérn poli, může strana dobývati druhého. Praporů vlastních snaží se strana ihned d o b y t i nazpět. D o prapořiště vstupuje se jen p r o prapor, nebo z a hráčem, jenž s ním prchá. Honí v ž d y ten, k d o je k t o m u ustanoven — z a hráčem odnášejícím p r a p o r běží ten, jenž u prapořiště b y l n a hlídce, z a osvoboditelem zajatcovým jen hlí­ dač dotyčného zajatce. N i k d o jiný nesmí utíkají­ cím v běhu překážeti. H r a tato jest d o b r o u přípravou p r o poměrně ne­ snadnou h r u následující »Válečná o prapory«. 50. V Á L E Č N Á O (V

PRAPORY.

přírodě.)

K e hře je třeba 20—50 hráčů majících ze s n a z ­ ších her junáckých dostatečnou průpravu. P r o h r u určíme p r u h k r a j i n y s porostem skýta­ jícím hojně úkrytů v délce a s i 800 m a šířce nej­ méně 100 m . Zvláště dobře hodí se k u hře s v a h údolí, s jehož druhého s v a h u mohou s l e d o v a t i h r u rozhodčí, nováčkové, po případě obecenstvo. K d o překročí hranice vytčeného území, vyloučí se ze hry. H r u řídí rozhodčí, n a každé straně vůdce. Hráči rozdělí se na dvě stejně silné s t r a n y a každá obsadí jednu p o l o v i n u hřiště. V pozadí z a ­ tkne každá s t r a n a své tři p r a p o r y vzdálené od sebe po 20 m . H r a j e - l i se z a t m y , použije se l u ­ ceren, zavěšených 60 c m n a d zemí. N a 200 m (v n o c i n a 100 m) před p r a p o r y rozestaví každá s t r a n a své přední hlídky, a b y chránily p r a p o r y a to obyčejně v tomto rozestavení:

8 0 0 - 1 0 0 0 m.

• • 100 m.

200 m.

_A _A

Přední

Přední 300—500

Vůdce s ostatními

m. hlídky

hlídky

200 m.

Ą_

• Vůdce s ostatními

Ą_

• •

Místa předních stráží nesmí zůstati opuštěna, ale m o h o u vysílati jednotlivce k sousedním strá­ žím nebo ostatním hráčům své s t r a n y . Přední stráže obou stran stojí p r o t i sobě v e vzdálenosti 300—500 m . Útok začíná tím, že vůdce vyšle několik svých hráčů, a b y přesně zjistili a podali zprávu, k d e jsou p o s t a v e n y přední stráže nepřítelovy a k d e jsou umístěny p r a p o r y . N a to snaží se j e d n o t l i v c i n e ­ bo d v o j i c e proplížiti se nepozorovaně z a přední stráže nepřátel, z m o c n i t i se některého p r a p o r u a s ním se opět odplížiti nebo utéci. Hráč získá p r a ­ por, donesl-li jej k e svým n a přední stráži. Smí v ž d y unésti jen jeden p r a p o r . Některé ze z b ý v a ­ jících hráčů rozestaví vůdce vhodně m e z i svými p r a p o r y a předními strážemi, ostatní zůstanou u něho a odcházejí po jednom nebo po d v o u , a b y zasáhli, k d e třeba. D o s t i h n o u - l i hráče aspoň d v a nepřátelé, t. j . přiblíží-li se m u nejdále n a 10 m a zvolají-li » S t á t ! « jest p o v i n e n ihned z a s t a v i t i a je zajat. J s o u - l i p o ­ c h y b n o s t i , není-li vzdálenost větší 10 m , p o z n a ­ mená se místo, k d e k d o z n i c h stál, a zjistí se po hře, k d o b y l v právu. Zajatce s i protější strana počítá, ale m o h o u se zúčastniti h r y dále, j a k m i l e S v o j s í k : Polní h r y .

4

vrátili se k e svým předním strážím. Pracují-li d v a spolu a octnou se n a 10 m s dvojicí přední stráže, platí zajetí, jež zvoláním p r o v e d l a dvojice stráží. Každý hráč přední stráže platí z a d v a . B y l - l i k d o zajat, odnášeje p r a p o r , než dostihl svých předních stráží, vrátí prapor n a dřívější místo.

Válečná o prapory.

Hráči pohybují se libovolným způsobem. Ve vhodném okamžiku způsobí m n o h d y úmyslně ta neb o n a strana poplach, a b y odvrátila pozornost nepřátel a usnadnila svým uloupení p r a p o r u . P o uplynutí smluvené d o b y n a znamení dané rozhodčím ukončí se h r a , všichni povstanou n a mí­ stech, k d e právě jsou, a b y b y l o přesně viděti, jak blízko která s t r a n a dostala se k nepřátelským

praporům. Zmocní-li se nepřítel všech tří p r a p o ­ rů, končí h r a rovněž. Z a dobytý prapor získává s t r a n a 3 b o d y , z a jme-li přední stráž po 2 bodech, z a každého j i ­ ného hráče po 1 bodu. Nepodaří-li se stranám z m o c n i t i se a n i jediného p r a p o r u , ocení rozhodčí v ý k o n y (vedle počtu zajatců) podle toho, jak blíz­ ko k praporům při ukončení h r y p r o n i k l i nejbližsí tři hráči nepřátelské s t r a n y . 51. V Á L E Č N Á V O J E N S K Á . (V

přírodě.)

1. H r a provádí se pomocí papírových koulí v e ­ likosti pěsti ze sbaleného papíru, které jsou m o touzem pevně ovázány. Každý hráč obdrží 2 neb 3 koule. Počet hráčů může býti neobmezený, ale obě s t r a n y mají býti p o k u d možno stejně silné. J e d n a strana musí býti viditelně označena k a p e s ­ níky a p o d . 2. Obě s t r a n y volí s i náčelníky, jichž hráči musí býti poslušní. 3. Začátek a konec h r y stanoví se napřed. Obě s t r a n y přesně v y m e z í si tábory, které během h r y nesmí se měniti. V táboře činí vůdce opatření, kterým se musí bezpodmínečně p o d r o b i t i všichni, i zajatí. 4. Každá strana rozdělí se n a obránce tábora a n a mužstvo polní. Polní mužstvo postupuje proti nepříteli, při čemž má každý hráč úplnou volnost a může jednaíi n a svůj vlastní v r u b . 5. Hráči snaží se v poli zajati nepřítele tím, že jej trefí s v o u koulí. Podaří-li se m u některého hráče trefiti, musí jej trefený b e z o d p o r u následov a t i a o d e v z d a t i m u zároveň svoje koule. 6. Zajatec má býti ihned a přímo vítězem o d v e ­ den do tábora, při čemž musí se p o d r o b i t i vedení vítězovu. V táboře musí zajatec z a c h o v a t i ticho 4*

a nesmí upozorňovati nijak stranu s v o u n a s t a ­ noviště nepřítelovo. 7. Nepodaří-li se trefiti nepřítele ze zálohy, anebo potkají-li se d v a nepřátelé, zavolají na sebe: Stát! načež ze vzdálenosti a s i 8 kroků hodí n a sebe současně n a p o v e l 1-2-3! Netrefí-li žádný, anebo trefí-li se oba, opakují h o d z n o v u . Trefí-li jen jeden, o d v e d e s i zajatého do tábora, jak b y l o u v e ­ deno v o d s t a v c i 5. Každý takový souboj musí se vésti do rozhodnutí a n i k d o z ostatních hráčů ne­ smí se do něho mísiti. 8. Míč o d čehokoli odražený platí jako přímý; rovněž i pouhý dotek míčem platí z a plnou treíu. 9. Z a odvádění zajatce nesmí n i k d o začíti z n o v u boj. Odvádějící nesmí býti napaden nikým z n e ­ přátel. T e p r v e po odevzdání zajatého může se zase vmísiti do boje. 10. Obhájcům náleží hájiti tábor před útokem ne­ přátel a střežiti zajaté. Uvnitř hranic táborových jsou proto chráněni před h o d y nepřátelskými a m o h o u je volně odrážeti. Z tábora mohou k d y k o l i vyběhnouti bez zavoláni a nepřítele zajati. D o k u d jsou v táboře, nesmějí býti vyzváni n a s o u b o j ; naopak, v y z v e - l i obránce nepřítele zavoláním n a souboj, musí jej přijati, načež může v boji tom býti ovšem také zajat. 11. D o s t a n e - l i se hráč bez úrazu až k nepřátel­ skému táboru a podaří-li se m u v h o d i t i do tábora míče, a to i takové, které odňal některému zaja­ tému, jest zajatec v y s v o b o z e n , když se m u podaří některý míč dostati. Obhájci smějí míče t y t o c h y t a t i anebo odrážeti, ale nesmějí je b r a t i zajatým z ruky. Vysvobození i vysvoboditelé odeberou se na to doprostřed bojiště a smějí se potom zase zúčastniti boje. Dříve nesmějí však ani sami útočiti, ani býti napadeni.

12. Zvítězí strana, která má n a k o n c i h r y více zajatých. 13. V e sporných případech m o h o u vedoucí r o z hodnouti ihned. Rozhodnutí jeho jest závazné, nepříčí-li se pravidlům herním. P r o vzájemné d o ­ rozumívání volí každá s t r a n a »parlamentáře«, jenž je nedotknutelným. 14. V e sporném případě může s i postižený stěžovati svému náčelníkovi, který vyšle p a r l a m e n táře opatřeného p r a p o r c e m k náčelníku nepřátel­ skému se žádostí o r o z m l u v u . Znamením přeruší se p a k hrai, až jest sporný případ projednán, a d a l ­ ším znamením se h r a opět zahájí. 15. P o k y n y všeobecné. H r a má se prováděti tiše, neboť zbytečný hluk ubírá jí jemnosti. Úspěch záleží v e vzájemném při­ plížení, v prolomení nepřátelské řady a v p r o n i k ­ nutí k táboru nepřátelskému. Hází-li se ze zálohy, může se házeti po druhé, c h y b i l - l i hráč protivníka. V y z v e - l i však napadený nepřítel útočníka zvolá­ ním »stát!« n a souboj, musí se pak provésti dle uvedených p r a v i d e l . Vítěz pak jest n e d o t k n u t e l ­ ným, t. j . nesmí býti napaden, a n i nesmí se m u zajatý nijakým způsobem vzíti. T é t o nedotknutel­ nosti nesmí však zneužiti k nijakým výzvědům v nepřátelském území, nýbrž musí zajatého svého vésti přímo do tábora. K o u l e zajatému odebrané zůstanou jeho majetkem. Zbylé k o u l e vracejí se t e p r v e po ukončení h r y . Náčelníkům h r y může se po vzájemném d o h o d ­ nutí přisouditi výhoda, že stanou se zajatými t e ­ p r v e po trojím úderu. Hráč, který náčelníka již jednou udeřil, nesmí jej hned n a to v y z v a t i n a s o u b o j ; jiný hráč však může t o učiniti. Trefí-li hráč z a souboje jiného hráče, než k t e ­ rého v y z v a l , je trefa neplatná, trefí-li někdo z a

obyčejného boje d v a hráče, je zajat jen hráč, jenž b y l trefen prvý. 16. Útok. Bojují-li p r o t i sobě větší zástupy, stane se, že po delší době jest jedna s t r a n a již v e l m i seslabena. Porážku dokončiti, zejména jsou-li nepřátelé s o u ­ středěni v táboře, je možno povšechným útokem. Z a tím účelem nechá náčelník v e vlastním táboře jen dostatečnou posádku n a o c h r a n u zajatých, shromáždí ostatní mužstvo a v sevřených řadách nebo v e střeleckém řetězci snaží se p r o n i k n o u t i k táboru nepřátelskému a obklíčiti jej. C e s t o u napadají ovšem nepřátele a snaží se je zajati. P o daří-li se nepřátelský tábor obklíčiti a zjistí-li se počítáním, že nepřátelé v něm jsou počtem slabší, jest celý tábor rázem d o b y t . J s o u - l i naopak oblé­ hající slabší, musejí se s a m i vzdáti. Z a vlastního útočení n a tábor se již nestřílí. Ohrožená s t r a n a může však vlastní tábor o p u stiti, zajaté p r o p u s t i t i nebo vzíti s sebou a v y h l e d a t i si včas tábor jiný. N e b o může, má-li obezřetné vedení, provésti i přepadnutí tábora nepřátelské­ ho, jenž jest z a takové chvíle jen slabě obsazen. Také se může rozptýliti a h r a může pokračovati až do d o b y předem stanovené, po jejímž uplynutí rozhodne se sčítáním zajatých o vítězství. Všeobecný útok vyžaduje mnoho obezřetnosti na obou stranách. Silnější s t r a n a musí býti p a mětliva toho, a b y její vlastní tábor n e b y l přepaden a a b y po přepadení tábora cizího také měla s k u ­ tečně většinu početnou. Slabší p a k , a b y útoku u n i k l a ; a b y se tak nepozorovaně se zajatými stalo, jest takřka nemožno. Propustí-li zajaté, má ovšem málo naděje, že se podaří straně slabší zvítěziti bojem v otevřeném poli b e z zajatců. P o vzájemném dohodnutí může všeobecný útok vůbec odpadnouti a h r a vésti se po stanovenou dobu, načež sčítáním zajatých rozhodne se o ví-

tězství. 'Útok má jen t e h d y počet hráčů. —

význam, je-li větší

Autor této hry, uveřejněné v Tělesné výchově 1915, prof. Schulz ve Vídni, představuje si hru prováděnou s po­ užitím bitevních útvarů vojenských.

52. K L A D E N Í Z N A Ć E K . (V krajině s hojnými úkryty.) V e dne nebo v n o c i . (Účastníci rozdělí se n a dvě stejné družiny. Každá zvolí s i vůdce. Všichni hráči v y j m a vůdce mají hůlku a s i 25 c m . dlouhou, n a jednom k o n c i zašpičatěnou, a b y d a l a se z a t k n o u t i do země. M i m o to každý má šátek zastrčený v z a d u z a p a s e m , t a k ­ že škubnutím lze jej vytáhnouti. K e hře zvolí se k r a j i n a vhodná k plížení se, a každá s t r a n a v y b e r e místo, jež se jí zdá nejméně vhodné k obraně. Místo to bude táborem s t r a n y protivné. Tábory m o h o u býti o d sebe vzdáleny 5—20 minut c e s t y a označí se v e dne p r a p o r c e m , v n o c i svítící l u c e r n o u , vztyčenou n a žerdi. T á ­ b o r e m je místo k o l k o l e m n a 2 0 — 3 0 m o d p r a p o r c e (lucerny). V n o c i stanoví se tábor menší. Úkolem hráčů obou s t r a n jest nejen chrániti tá­ bor vlastní, ale také nepozorovaně přiblížiti se k táboru nepřátelskému, z a b o d n o u t i v jeho o k r u h u hůlku a ovázati ji, p a k šátkem, jejž každý má do té chvíle zastrčený z a pasem. V y t r h n e - l i m u ně­ k d o z nepřátel šátek dříve, je » m r t e v « , t. j . nesmí se n a dále zúčastniti h r y a v y č k á k o n c e h r y n a místě, jež předem b y l o z a neutrální prohlášeno. Vítězí strana, jež větší počet hůlek v předepsané vzdálenosti umístila. S vyspělými cvičenci hrajme tak, že s t r a n y s a m y zvolí s i tábor k d e k o l i v určeném území; každá zvolí ovšem místo, jež l z e co nejsnáze u chrániti. Druzí musí t e p r v e dle v l a j k y nebo l u -

c e r n y , jež v stanovenou dobu (počátek h r y ) se vztyčí, zjistiti, k d e tábor nepřátel se nalézá, čímž h r a podstatně se znesnadní.

STOPOVÁNÍ. 53. U P R C H L Í K . (V

přírodě.)

Uprchlík, jemuž dříve rozhodčí řekl, k a m má prchnouti, odběhne o d družiny. Ostatní pustí se z a ním po uplynutí m i n u t y podle stop, jež z a n e ­ chává. Dohoní-li jej někdo z pronásledovatelů a

Želízka ke stopovacím hrám.

dotkne se ho, vyhrávají pronásledovatelé; n e z d a ří-li se j i m to, vyhrává uprchlík. S t o p u zanechává házením drobných předmětů v ž d y po d v o u krocích, n a př. zrní, řezanky, nebo

stopovacími želízky, jež z a v e d l i s i p r o h r y s t o ­ povací v A m e r i c e .

54. S I B Í R S K Ý U P R C H L Í K . ( N a sněhu.) Hoch-uprchlík utíká zasněženou k r a j i n o u , k t e ­ rýmkoli směrem, až najde dobrý úkryt, k d e se u k r y j e . Ostatní pustí se po deseti i d v a c e t i m i n u ­ tách z a ním po stopách. K d y ž se přiblíží k jeho úkrytu, střílí pronásledovaný po nich sněhovými k u l e m i . K d o je z pronásledovatelů zasažen, o d ­ stoupí — je m r t e v . Uprchlík je m r t e v , b y l - l i z a ­ sažen plnou r a n o u třikráte.

55. H O N N A L V A . (V

přírodě.)

Hráč představující l v a zanechává stopu p o d kůvkami n a botách, nejlépe stopovacími ž e l í z k y ; na tvrdém terénu hází zrní neb slámu. Má šest i více míčů dle toho, k o l i k je lovců. P o půl hodině jdou po jeho stopě ostatní. Každý z n i c h má míč k střelbě n a l v a . L e v skrývá vhodno.

se, plíží se i utíká, jak uzná z a

Blíží-li se l o v c i k e l v o v u b r l o h u , hází po nich lev míčky. Udeřený odpadá jako mrtvý a nesmí jeho míče býti použito. L e v klesá m r t e v t e p r v e po třetí ráně. Míčkem smí se házet jen jednou. Každý hráč má svůj míč poznamenaný a musí jej po hře opět najiti a o d e v z d a t i . Nepodařilo-li se lovcům dostati se k e l v u , končí h r a nerozhodně. Stává se, že všichni l o v c i p a d ­ nou z a obět l v u a l e v zůstává vítězem.

56. H O N B A N A L I Š K Y . (Na sněhu.) Stopovati dvojici. D v a hráči-lišky jdou po čerstvě napadlém sněhu ( » p o o b n o v ě « ) ; když zmizí, následují je ostatní podle stop v e sněhu, a b y během h o d i n y obě u l o ­ v i l i . Úkol lišek ztížen je tím, že nesmějí právě j a k o lišky skutečné přecházeti cesty, jimiž šli lidé. Pomáhají s i různou lstí: jdou odděleně, j i n d y p o ­ spolu, chvíli kráčejí pozpátku, j i n d y opět jdou po zdi z a sebou a zadní vstupuje do šlépějí lišky před­ ní, až jedna z n i c h pomocí dlouhé tyče, k t e r o u s sebou brávají, daleko odskočí a odbočí n e p o z o r o ­ vaně stranou a p o d . Nezdařilo-li se lovcům během h o d i n y z m o c n i t i se lišek, prohrávají a lišky vracejí se n a místo, o d k u d vyšly. 57. Z A Č E T O U ! ( S t o p o v a t i četu.) P o l o v i n a hochů odejde, neznámo k a m . Koneč­ ný cíl své c e s t y ponechá druhým naznačený v uzavřené obálce. Druzí následují po půl hodině nebo z a hodinu a jdou podle stop, jež první z a ­ nechávají. Činí t a k všemožným způsobem — kří­ dou dělají smluvené značky n a zdech, n a dláždění, s t r o m e c h , — druzí, jdoucí dle n i c h , odstraňují je v zájmu čistoty a a b y při hrách a cvičeních pří­ štích nesváděly k omylům. N a silnicích není tře­ ba m n o h a z naček, z a to v polích n a lukách bude nutno s y p a t i řezanku a pod., a b y stopa b y l a zře­ telná. V e vsích není vůbec třeba značek, pronásle­ dovatelé m o h o u se dotázati lidí. Označují se také cesty značkami, jinde podloží se dopis s udáním dalšího směru a t d . Ztratí-li stopu, rozejdou se a hledají v širokém o k r u h u , až j i opět najdou; dle (

otisků bot zjistí směr první čety a p a k t e p r v sle­ dují nepřítele dále. D o p i s s udáním konečného cíle c e s t y o t e v r o u ovšem druzí pouze tehdy, j e s t l i ­ že z t r a t i l i stopu úplně, v kterémžto případě p r o ­ hrávají. Č e t a prvá připraví u cíle tábořiště, p o k r m y a podob, p r o obě čety. H r a tato hrává se i v z i ­ mě, po případě s přepadením družiny prvé. 58. P O L Á R N Í

VÝPRAVA.

( N a sněhu.) Družiny nebo dvojice upraví s i sáňky s postroji z provazů. Sáně (táhnou hoši s a m i , nebo s i v y c v i č í k tomu p s y . D v a hráči nebo celá družina v y r a z í o půl h o d i n y nebo hodinu dříve, ostatní se sáněmi je následují podle zanechaných stop a značek, jež první b y l i učinili. První část v ý p r a v y v e z e n a saních zásoby, h r n c e n a vaření a t d . a pustí se, když dostihla cíle, do úpravy teplých pokrmů a nápojů p r o všechny. První zanechají druhé skupině zavřený dopis s udáním cíle; druzí dopis o t e v r o u , ztratí-li stopu, čímž také prohrávají. 59. S N Ě H O V É

CHATRČE.

Sněhové chatrče stavívají se často při zimních vyjížďkách. Šířka jejich stanoví se dle délky holí, jež jsou po ruce k zhotovení střechy. Střecha zhotoví se z tyčí, proutí, klestí, pláten stanových a pod., což p o k r y j e se p a k sněhem, a b y b y l o v chatrči teplo. Také sáněk použije se vhodně k e stavbě. Stěny chat zhotovujeme z balvanů sněhových, jež jsme si z r o b i l i válením kulí sněhových po měkkém sněhu. Pravidelné kvádry sněhové k e stavbě výborně se hodící získáme t a k t o : N a v ý -

právu vezměme p e v n o u bedničku dřevěnou nebo plechovou, napěchujeme j i sněhem, načež jej v y klopujeme na místě, k d e je jich třeba, v e formě pravidelných kvádrů. T é ž s t r o p y klenuté, p o l o kulovité lze ze sněhu dobře h o t o v i t i . Při sněhových výpravách pravidelně uspořádá se sněhová b i t v a (viz, h r i i 38.). 60. S N Ě H O V Ý H R A D . (Na sněhu.) J e - l i hodně sněhu, vystaví s i družina v e l i k o u pevnost sněhovou dle svých vlastních názorů o opevňování, s b u d o v o u , náspy, střílnami n a vyhlí­ žení a p o d . ( V i z návod p r o s t a v b y sněhové v předcházející hře.) Když je h r a d vybudován, podniknou naň utok nepřátelské družiny užívajíce sněhových kulí j a k o střeliva. Hráč zasažený kulí počítá se z a mrtvého. Útočníků bývá z p r a v i d l a nejméně dvojnásob tolik, co obhájců. 61. H L E D Á N Í HÁJEČEK. (V

přírodě.)

Hráči rozdělí se n a dvě oddělení. První mají z a úkoi háječky u k r y t i , druzí je nalézti. V d r u ­ hém oddělení může býti větší počet hráčů než v prvém. Háječky zhotoví s i hráči prvého oddělení z malé h r s t k y (věchtu) slámy, již přehnou, převáží a připevní v rozštěpené hůlce březové neb jiné. D o kůry hůlky v y ř e ž e každý hráč postupné číslo a své jméno., Háječek je tolik, k o l i k je hráčů prvního oddělení. K e hře zvolíme p r u h k r a j i n y — nejlépe přístup­ né p a l o u k y nebo posečené l o u k y n a pokraji lesa

— k i l o m e t r i několik kilometrů dlouhý; šířka úze­ mí n a doslech zavolání. První oddíl vyrazí a postupně s k r y j e (dle čí­ sel) všechny háječky. Zabodává je do země, mezi trávu, zavěšuje na křoviny nebo s t r o m k y ne však výše než n a dosah r u k y a ne hlouběji do lesa než n a deset kroků. První vykonavše svůj úkol, utáboří se k u s c e s t y z?i poslední háječkou. Druhý oddíl vyrazí o něco později dle toho, jak území herní je vzdáleno, a b y nezahlédli prvých ještě při práci. Mají nalézti háječky v době, jejíž trvání vůdce určí dle toho, jak mnoho úkrytů terén skýtá, někdy n a dvojnásobnou i delší dobu, než b y l o třeba k ukrytí háječek. Hledající p o s t u ­ pují v řetězci — rozstouplé řadě v celé stanovené šířce území a pátrají po hájcčkách. K d o ji nalezne, •oznámí to hlasitým zvoláním čísla vějičky. B y l a - l i nalezena n a příklad po šesté vějičce osmá, velí vedoucí z a s t a v i t i a hledati nazpět až k místu, k d e nalezena b y l a šestá. N a l e z n o u - l i všechny vějičky v ustanovené d o ­ bě, vítězí n a d oddílem prvým. 62. S B Í R Á N Í (V

VLNY.

přírodě.)

H r a tato.často hraná v A m e r i c e a v A n g l i i jako závod družin, jest v podstatě shodná se h r o u před­ cházející. N a místě háječek uděláme po krajině stopu l e v n o u v l n o u , jíž nastříháme k o u s k y asi 35 c m dlouhé. P r o nováčky zvolíme v l n u b a r v y nápadnější než p r o stopaře zkušenější. V l n u k l a ­ d e m e nejen n a z e m a t r a v i n y , ale uvazujeme ji na dosah r u k y též n a p l o t y , v r a t a , k m e n y , pře­ vislé v ě t v e stromů a keřů, v ž d y asi po d v a c e t i metrech.

V l n a nechť je po celé své délce viditelná. T a k é možno k e každému k o u s k u přivázati kousek p a ­ píru s běžným číslem. N a to vydají se po stopě dvě nebo tři družiny hochů se svými vedoucími a co možno nejrychleji snaží se v l n u sesbírati. Nálezci ohlašují každý nález zvoláním nebo zvláštním signálem své d r u ­ žiny. K o u s k y v l n y odevzdávají se vůdci. Druži­ na, jejíž vůdce nejvíce v l n y vykáže, vítězí. B y ­ strost jednotlivce i družin v e stopování záhy se tu ukáže; b y l a - l i stopa udělána obratnými h o c h y , budou podrobeni tuhé zkoušce. Používáme-li n a místě v l n y různobarevných proužků papírů, ponecháme hledajícím vzorník, j a k jsou seřaděny a k l a d e n y a h r u ztížíme vhodným umístěním jich hledíce k barvě pozadí. T y t o způsoby stopování mají oproti stopování dle otisků o b u v i tu výhodu, že hráči pátrají nejen po z e m i , ale též po stromech a p o d . a nejsou n u ­ ceni stále »držeti své n o s y k z e m i « . 63. ZAJÍCI A O H A R l . (V

přírodě.)

Několik hráčů představuje zajíce, ostatní ohaře. Z a ohaře volíme lepší běžce. Zajíci vyběhnou a zanechávají po sobě s t o p u , jako zrní (z přebraného h r a c h u ) , řezanku, papírky nebo dělají stopu železným b o d c e m holí. Běží určenou dobu, načež jinou cestou vrátí se, o d k u d vyšli. P o několika minutách — vůdce odhadne to d l e schopnosti obou s t r a n k běhu — v y r a z í ohaři a ž e ­ nou se po stopě z a zajíci, snažíce se je c h y t i t i , dříve než se navrátí. N a 200 m . o d východiště jsou zajíci chráněni.

64. N A P A Š E R Á K A . (V (Pro

přírodě.)

20—60 hráčů.)

Pašuje se přes » h r a n i c i « do města. Hranicí jest úzký pás země a s i 300—400 m dlouhý — nejlépe silnice, široká cesta nebo písčitý pruh pů­ d y , n a nichž s t o p y mohou býti snadno p a t r n y . M ě s t e m je místo označené s t r o m e m , stavením, p r a p o r e m nebo jinak asi k i l o m e t r o d hranice. O b r á n c i (hlídači, celníci), jichž jest dvakrá­ te i třikráte tolik, co pašerů, rozestaví s t r á ž e po celé délce h r a n i c e . Každá stráž obchází při­ dělenou část hranice a bedlivě pátrá p o stopách pašerákových. Zbývající obránci postaví se jako z á l o h y v e vnitrozemí — a s i n a p o l o v i c i cesty m e z i hranicí a městem. Družina p o d l o u d n í k ů shromáždí se n a opáčné straně hranice v e vzdálenosti a s i 800 m . P o u z e jediný z n i c h pašuje zboží, ostatní m u p o ­ máhají. Protihráči je znají (neznají-li se hráči, označí se vhodným způsobem), ale k d o z n i c h op r a v d u pašuje, nevědí; jest j i m pašeráka zjistiti te­ p r v e podle stop. Pašerák má stopovací želízka, po případě zanechává jinak znatelnou, všem zná­ mou stopu. Podloudníci přecházejí přes h r a n i c i libovolným způsobem: jednotlivě nebo hromadně nebo po s k u ­ pinách, směřujíce k městu p o c h o d e m , během ne­ bo střídajíce chůzi s k l u s e m . Stráže přecházející po h r a n i c i pilně pátrají po stopě pašerákově, avšak setrvávají n a svých mí­ stech, p o k u d není stopa zjištěna. K d o stopu o b ­ j e v i l , ihned zavolá n a p o p l a c h a sám se po stopě pustí co nejrychleji. Ostatní stráže opustí svá místa, j a k m i l e s t r h l se p o p l a c h , a běží n a po­ m o c zálohám. Hlavní úkol — c h y t i t i pašeráka, než dostihne města — připadá ovšem zálohám.

Pašerák v o b v o d u města je v bezpečí a vyhrá­ v á i se svými pomocníky. J e - l i polapen, než d o ­ spěl k cíli, získávají h r u obránci. 65. S T Ř E L B A

LUKEM.

L u k zhotovíme z rovného s t r o m k u nebo silněj­ ší v ě t v e jasanu, jeřábu, tisu, moruše, jilmu, j a ­ bloně, ořechu nebo b o r o v i c e v délce 130—175 c m . Uřízneme ji nejlépe n a p o d z i m , zbavíme kůry a necháme n a suchém místě a s i měsíc s c h n o u t i . D ř e v o n a l u k možno také uříznouti z p r k n a , jež má rovná »leta«, přesně dle nich. N a to ohoblujeme střed l u k u n a vnitřní straně tak, a b y průřez b y l s k o r o p o l o k r u h . K o n c e l u k u shoblují se s obou stran n a p o l o v i n u šířky a poně­ k u d i n a vnitřní straně, a b y n e b y l příliš tuhý. Všechna zúžení jsou ponenáhlá, a b y l u k n e b y l při ohnutí hranatý. A s i n a 4 c m o d každého k o n c e v y p i l u j e m e zářez p r o tětivu dle nákresu, nebo nasadí se tu pevný prstenec ze silné kůže, a b y se tětiva nedřela. Tětivu uděláme z pevných nití n a d r a t v e , jež stočíme a natřeme smolou. Na k o n c i je pevná klička, a b y se tětiva m o h l a v y pnouti, jestliže se nestřílí. N a místě, k d e nasazují se šípy, ovine se tětiva silnou nití; místo, k d e držíme l u k , o v i n e m e plátnem a k o u s k e m sametu. L u k hotový natřeme mořidlem a po uschnutí lně­ ným olejem. . . . Š í p y naděláme z lísky, modřínu, j a v o r u , b o r o ­ v i c e nebo v r b y a dbáme, a b y v předu b y l y těžší; v z a d u připevníme 2 neb 3 p e r a a v y p i l u j e m e zá­ řez pro tětivu. C h c e m e - l i býti dobrými střelci, zvykněme si o d počátku s p r á v n é m u z p ů s o b u s t ř í l e ­ ní: L u k uchopíme l e v o u , šíp přiložíme k tětivě p r a v o u a uchopíme ji třemi p r s t y (mimo malík a p a l e c ) ; ukazováček je n a d šípem. Stojíme levým

b o k e m p r o t i terči vzpřímeni v e stoji rozkročném (pata o d p a t y asi 30 c m ) , levým c h o d i d l e m směrem k cíli. L u k držíme s v i s l e , šíp spočívá ria r u c e při levé straně l u k u . N a to napneme l u k , až h r o t šípu se ho dotýká a palec je poblíž úst. Hledíme v e

Střelba

lukem

a

šípy.

a) L u k připravený ke střelbě; b) tětiva uvázaná na levé straně; c) klička k vypínání tětivy na pravé straně; d) péro upravené k upevnění na šíp; e) péra připevněná; f) jak držeti šíp a napínati luk; g) šíp.

směru šípu. C v i k e m naučíme se odhadnouti, j a k šíp vznésti, a b y o b l o u k e m snesl se n a cíl. Míříme krátce. Šíp vypustíme tím, že napneme p r s t y a zároveň vztáhneme r u k u zpět, ale špička palce zůstane u úst L e v o u r u k o u nehneme, p o k u d se šíp nezabodl. Začínáme cvičiti n a m a l o u vzdále­ nost a jen p o m a l u j i zvětšujeme. K výcviku v e střelbě z h o t o v m e s i t e r č veliký 1 m , n a němž vyznačíme zlatý střed v průměru 20 c m a dále v ž d y 10 c m široké k r u h y červený, 2

Svojsík: Polní h r y .

5

modrý, černý a bílý a oceníme ránu do středu 9, ostatní postupně 7, 5, 3 a 1 b o d e m , h r a n i c i d v o u kruhů číslem středním. T e r č zhotovíme n a p r k e n ­ ném podkladě ze slámy, potažené voskovaným plátnem. Dobrý l u k střílí n a v e l i k o u dálku a proto dlužno dbáti při střelbě z l u k u opatrnosti jako při z a ­ cházení jinou zbraní, zvláště j s o u - l i šípy opatřeny železnými neb ocelovými h r o t y . K našim hrám není toho třeba. Zápěstí levé r u k y opatřujeme chránítkem. D l e věku a tělesné vyspělosti střelcovy volíme luk přiměřeně silný. Sílu l u k u měříme tím způso­ b e m , že l u k postavíme svisle jedním k o n c e m n a z e m a n a tětivu dole v y p j a t o u zavěšujeme závaží, až se l u k přiměřeně ohne. B ý v á to 4, 6, 12 i více kilogramů. P r o h o c h y stačí l u k o síle 5 k g a kaž­ dým r o k e m doporučuje se přidávati n a síle asi půl kilogramu. 66. Z Á V O D D R U Ž I N V E S T Ř E L B Ě . Závodí dvě družiny o stejném počtu účastníků. Každý hráč má l u k , stanovený počet š í p ů a kruhový t e r č z l e p e n k y o průměru 30 c m s řád­ ným číslem dle toho, kolikátým je v řadě. Družiny vymění si terče, postaví je n a stojato do řady n a s v a h u , a b y b y l vyloučen úraz a šípy nezalítaly. V e vzdálenosti 10—30 m vyznačí se přímka, n a níž postaví se v dostatečném r o z s t u p u obě družiny. N a p o v e l počnou současně všichni stříleti, každý n a terč m u přikázaný. Trefí-li jej, v y v o l á hlasitě jeho číslo a majitel terče je m r t e v — m i m o h r u . J s o u - l i všechny šípy vystříleny, doběhnou s i n a p o v e l všichni současně p r o ně a střílejí dále, až některá družina je pobita. Počítají se vítězství družin, po případě též c e l ­ k o v ý počet hráčů nezasažených v e vítězící d r u ­ žině.

N a místě kotoučů můžeme použiti k r a b i c o d k o n s e r v , láhví a pod., a střelbu můžeme n a h r a d i t i házením k a m e n y nebo oštěpy. 67. H O N B A N A Z V Ě R . ( V lesnaté krajině.) Nejlepší znatel života v přírodě, z a k l a d a t e l a vrchní vůdce amerických skautů, E . T h o m p s o n Seton, považuje tuto h r u z a jednu z e svých nejlepších a mládež americká hraje ji vášnivě ráda. Z v ě ř zhotovíme z drátěné k o n s t r u k c e , k t e ­ rouž obalujeme měkkým senem, až se docílí žá-

Ke hře »Honba na zvěř*.

dané v e l i k o s t i a t v a r u , načež j i pošijeme p y t l o vinou. Několik bílých a tmavých s k v r n dodá m o d e l u přirozeného v z h l e d u . N a r y c h l o možno z h o t o v i t i z v ě ř méně ovšem v z h l e d n o u z p y t l e vycpaného senem, k němuž připevníme z menšího pytle zhotovený k r k a h l a ­ v u . H o t o v ý m o d e l postavíme n a čtyři tyčky-nohy. N a obou stranách zvířete vyznačí se velká e l i ­ psa a uvnitř té k o l e m srdce (»na k o m o ř e « ) menší kruh. K e střelbě n a tuto z v ě ř užíváme výhradně luků a šípů a je starostí hochů, a b y s i z h o t o v i l i s a m i zbraně co nejdokonalejší.

C h l a p e c , který dělá zvěř, v e z m e ji p o d paždí a odběhne a s i n a vzdálenost deseti minut cesty, p o případě vrátí se dříve volaje » H o t o v o « . Zvěř u k r y j e k d e k o l i , k d e d l e vlastního jeho názoru nej­ lépe je s k r y t a . Z v ě ř může stati nebo ležeti, může ji u k r y t i z a silným k m e n e m , nestaví ji však m e z i s k a l k y , k d e b y při střelbě polámalo se mnoho šípů, a n i n a v r c h o l e k k o p c e , k d e b y šípy zalétaly a z t r a t i l y se. C e s t o u k místu, k d e je u k r y t a , musí zvěř z a n e nechávati s t o p u . S t o p u dělá hráč tím způsobem, že při každém k r o k u upustí n a z e m dvě z r n k a nebo kousíčky slámy (řezanky). Papírky, jichž se někdy také užívá, znesváří l e s y a při hře příští matou, kdežto zrní ptáci a v e v e r k y záhy odstraní a půda je opět cista. Ještě lépe však hodí se k dělání stop želízka, podkůvka připevněná n a botě; zanechává stopu podobnou zvířecí a pronásledo­ v a t e l i skytá možnost p o z n a t i k a m zvěř šla, k u d y šla dvakráte a t d . ; k d o se naučí s l e d o v a t i tuto stopu, záhy d o v e d e bezpečně také jiti dle skuteč­ né s t o p y zvěře. P o u z e n a terénu tvrdém, k d e podkůvka nezanechává stop, naznačí se stopa j i ­ nak. H o c h naznačující stopu nejde ovšem přímo, nýbrž o k l i k a m i a počíná s i vůbec jako zvěř s n a ­ žící se o k l a m a t své nepřátele. »Na p o v e l » H o t o v o « jdou l o v c i n a h o n j a k o z a zvěří skutečnou, sledujíce stopu nebo pátrajíce v lese před sebou. Dobrý l o v e c činí ovšem obé. Ztratí-li l o v c i stopu, zvolá vůdce: S t o p a z t r a ­ cena^ K d o j i najde, získává 2 b o d y . Takto l o v c i postupují, až někdo zahlédne zvěř. Zvolá » Z v ě ř « a získává 10 bodů. Ostatní volají: »Druhý«, » T ř e t í « a t d . postupně, jak zvěř uvidí, ale nezískávají z a to bodů. Zvolá-li první mylně » Z v ě ř « , ztrácí 5 bodů; rovněž tak i druhý atd. K d o z v ě ř objevil, střílí první z onoho místa po zvěři. Chybí-li, postoupí »druhý« l o v e c o pět k r o -

ků blíže a střílí; chybí-li, postoupí o 5 kroků třetí, střelí atd., až někdo zvěř trefí, nebo až se d o ­ stanou n a 10 kroků o d zvěře. B y l a - l i z v ě ř z a s a ­ žena už dříve, nepostupuje se dále, ale střílí se s místa, o d k u d první trefa se stala. Rána do velké e l i p s y počítá se z a 5, rána m i m o ni jest jen »škrábnutí« a počítá se z a 2 b o d y . Rána do malého k r u h u je trefa do s r d c e , odměňuje se 10 b o d y a l o v tím končí. N a šípy, jež neuvázly v ráně, nebéře se zřetele, leč b y se dalo dokázati, že prolítly n a s k r z e tělem zvěře, v kterémžto případě platí z a nejlepší. J s o u - l i všechny šípy vystříleny a žádný n e v n i k l d o srdce, prchá z v ě ř dále a h o c h , jenž b y l zvěří, získává 25 bodů. Přísně se z a p o ­ vídá, a b y některý l o v e c stál před střílejícím; všich­ ni jsou z a čarou, s níž dotyčný střílí. H o c h , jenž první objevil zvěř, jde ji u k r y t i při hře příští. H o n b a b ý v á n a 3, 5 i více kusů zvěře podle úmluvy a výsledek se posuzuje dle počtu bodů z a celý h o n . J e s t v e l m i mnoho kombinací této h r y a zejména obratná zvěř může značně zvýšiti zajímavost h r y .

HRY RŮZNÉ. HRY VE FORMĚ VOJENSKÉ. 68. Š T A F E T A . (Rozestavný běh). (Venku.) Ze všech účastníků utvoříme p r o závod dvě, tři neb čtyři s k u p i n y dle počtu hochů a vzdáleno­ sti. Mají-li hoši výzbroj, t l u m o k y a pod., hledíme, a b y závodníci b y l i zatíženi stejnoměrně. N a místě zanecháme o d každé s k u p i n y po jed­ n o m cvičenci, o 100 m dále opět a t d . Každý ví, v které skupině závodí. Máme-li h o c h y různého věku a zdatnosti, určíme nejvyspělejším z každé s k u p i n y dráhy delší. Povinností každé s k u p i n y

jest co nejrychleji d o p r a v i t i předmět (zprávu), jenž jejich skupině b y l dán, postupně až k vůdci stojí­ címu v určité vzdálenosti o d posledních vpředu. N a dané znamení p r a p o r c e m nebo písknutím vyběhnou první, doběhnou k dalším a v plném běhu předá každý předmět, jejž nese, d r u h u ze své s k u p i n y , jenž nese jej opět k třetímu a t d . N a d bíhati běžci, o d něhož-máme předmět převzíti, není dovoleno. Vítězí s t r a n a , která první svůj předmět vůdci doručí. —

P r o rychlé doručení zpráv stačí ovšem řada jednotlivých běžců. Dobře hodí se k t o m u méně používaná silnice s kilometrovými s l o u p y . Postavíme-li n a k i l o m e t r deset dobrých běžců, z nichž každý svých sto metrů uběhne průměrně v e 12—13 vteřinách, p r o v e d o u výkon asi v e třech minutách. — * * * Tímto způsobem upravíme si též závod n a k o ­ lech jako r o z e s t a v n o u jízdu n a větší vzdálenosti. 69. Š T A F E T O V Á P O Š T A . R e 1 a i s. ( V krajině skýtající hojně úkrytů.) Oddíl sestávající z deseti až d v a c e t i hráčů p r o ­ jde krajinou, v níž má c o nejrychleji doručovati zprávy. Jelikož vzdálenost nelze u r a z i t i dosti r y c h l e a bez značné únavy, zanechají se (»podl o ž í « ) n a vhodných místech dobře ukrytí poslové, kteří donesou zprávu opět k dalším. Takovéto vsunuté stanice (mezistanice, mezihlídky) šlovou »r e 1 a i s« (čti: relé). V této hře zanecháme n a 3

místech n a 1 k m o d sebe skrytá relais, každé o 3 hráčích. Místa, k d e se relais skrývají, jsou takto známa i ostatním z oddílu, kteří jdou ještě asi o 1 k m . , dále a odtud vracejí se jednotlivě jako p o ­ slové, a b y doručili » z p r á v u « , (nejčastěji šátek při­ pevněný n a levém rameni) k nejbližšímu relais. O d t u d donáší zprávu svěží posel k dalšímu, až konečně šátek dostane se k místu, o d k u d se v y ­ šlo. P o s e l , jenž svůj úkol v y k o n a l , vrátí se opět na své stanoviště, a b y b y l pohotově, až ho bude opět třeba k odnášení dalších zpráv. Jiný oddíl představuje nepřítele, jenž v y j d e o půl h o d i n y později, prochází k r a j i n o u , snaží se p o c h y t a t i p o s l y , vypátrati a zahnati relais, a p o ­ blíže jejich stanovišť se u k r y t i , a b y přicházející posel p a d l do zálohy. T o m u relais snaží se z a brániti tím, že zůstane rovněž n a blízku a o d p o ­ sla převezme šátek, a b y se nedostal do r u k o u nepřítele. První posel v y j d e z a hodinu po odchodu první­ ho oddílu. K cíli a startu poslů nesmějí se druzí přiblížiti více než n a 200 m . Zmoení-li se nepřítel většiny doručovaných » z p r á v « , vítězí. 70. H L Á S N Ý

RETÉZ.

Podávání zpráv n a dálku voláním. P r o libovolný počet hráčů. (Venku.) Římský vojevůdce Caesar ve svém díle » D e bello G a l lico« mluví o podávání důležitých zpráv na dálku voláním: »Rychle o tom ke všem obcím gallským pověst se donese. Neboť kdekoli nějaká větší a znamenitější věc se zběhne, rozkřikují ji po nivách a dědinách; to jiní potom zaslech­ nuvše sousedům r o z h l á s í . . . Neboť co se v Qenabu při východu slunce sběhlo, to zaslechli před uplynutím prvé ponůcky v území arvenském, což jest vzdálenost asi 160.000 kroků.*

N a tomto podkladě založíme jednoduchou h r u polní, při níž naučíme se r y c h l e sdělovati zprávy do dálky; bude nám toho často třeba p r o zajištění oddílů, neboť v e l m i r y c h l e dostane se nám takto zpráv o d vystavených hlídek včas nebezpečí. Hodí se nám dobře též jako pomůcka při různých jiných hrách. V y j d e m e s h o c h y do kraje a n a místě, k a m c h c e ­ m e zprávy posílati, zůstavíme p r v n í h l í d k u . Nařídíme s i s ní stejně h o d i n k y a odevzdáme jí v zavřené obálce napsanou odpověď. A s i o 100 m . dále zanecháme hlídku d r u h o u , o 100 m . dále opět třetí atd., až utvoří se ř e t ě z h l í d e k h l á s ­ n ý c h přes pole, les, údolí, říčku; délka jeho řídí se počtem účastníků. Vzdálenost jednotlivců řídí se též dle síly a směru větru, dle b y s t r o s t i sluchu hráčů a jiných okolností, p r o t o při tvoření ře­ tězu v y k o n e j m e v ž d y oběma směry zkoušku. N a nejvzdálenějším k o n c i je vůdce, jenž sdělí s l o v o , jež chceme poslati (parole), poslední hlídce a z a ­ znamená přesně čas. Hlídka upozorní zvednutím paže hlídku předposlední, obrátí se k ní, přiloží ruce k ústům a volá. Hlídka předposlední v y ­ slechne volání s r u k a m a u uší, obrátí se k další a volá opět atd., až »parole« dojde k prvnímu, jenž zapíše s l o v o t a k , jak m u rozuměl, a čas, k d y d o ­ šlo. Z d o p i s u zanechaného zjistí, co má odpověděti, zapíše přesně čas, k d y odpověď odeslal, a v o ­ lání jde řetězem k vůdci, jenž opět zjistí čas. N a podrobné mapě nebo měřením (pomocí úhloměrného zrcátka a pod.) zjistíme vzdálenost obou konečných stanic. Záhy poznáme, že lze takto doručiti krátké zprávy r y c h l e j i , nežli štafetami běžců, ovšem často budou s l o v a z k o m o l e n a , neboť mnohé z v u k y nesou se špatně d o dálky.

71. P Ř E P A D Y . (V

přírodě.)

S k u p i n a , sestávající ze d v o u družin, postupuje silnicí nebo po jiné cestě v pahorkaté krajině. Zajištění obstarávají z v ě d o v é vyslaní po obou stranách. P o s t u p děje se volně, se zastávkami, po případě též o k l i k a m i . D v ě družiny nepřítelovy se z v ě d y v předu je následují opodál a postupují dle pokynů svých zvědů. K d e je příhodná k r a j i n a , snaží se jedna z n i c h v e velikém p o l o k r u h u nepřítele předejiti, a v dobrém úkrytu položití se do zálohy, načež s družinou, jež zůstala v z a d u , současně n a n e ­ přítele udeří a co nejvíce nepřátel zajme. Zajetí děje se lehkým úderem nebo pouhým d o t y k e m . Jestliže pokus nepřítele obejiti druzí včas z p o ­ z o r o v a l i , přecházejí s a m i k útoku p r o t i oběma družinám a snaží se co nejvíce nepřátel zajmouti. Rozhodčí posoudí, j a k s i s t r a n y počínaly a k d o je vítězem. Také možno stanovití p r o h r u přes­ nou dobu. Opakujeme-li h r u , vymění s i s t r a n y své úlohy a postupuje se krajinou dále k u předu. 72. O S P O J E N Í . (V

přírodě.)

Větší počet hráčů (24 až 60) rozdělí se n a čtyři stejné s k u p i n y . S k u p i n a A odejde do dálky jed­ noho nebo d v o u kilometrů, s k u p i n a B stejně d a ­ leko, ale v e směru opačném. Ostatní zůstanou n a místě a tvoří společnou vojenskou jednotku. S k u p i n a A a B jsou součástky téhož v o j s k a a snaží se navzájem dorozuměti a spojití se. N e ­ přítel — obě s k u p i n y , jež zůstaly n a místě — snaží se j i m v t o m zabrániti a zajímá d o t y k e m r u k y z v ě d y i jednotlivce z nepřátelských družin.

Při hře: O spojení.

S k u p i n y A a B vyhýbají se srážce s nepřítelem, neboť je v e dvojnásobné přesile. Podaří-li se j i m spojití se během stanovené d o b y , již rozhodčí u r ­ čuje dle vzdálenosti s k u p i n a útvarů půdy, vítězí s k u p i n y A a B , nezdaří-li se to, vítězí nepřítel. Území p r o h r u nutno předem v y m e z i t i . 73. Ú T O K N A H Á J E N O U V E S . (V

přírodě.)

P r o velký počet hráčů. (40, 80 i v í c e ) . Pozorování, hlídky, krytí se, štafety, útok. Účelem h r y je d o b y t i v c h o d u do hájené v s i n a návrší ležící, vzdálené o d východiska několik k i l o ­ metrů. O b r á n c i v y j d o u o hodinu dříve než útočníci a zastaví u v s i n a místě, jež skýtá nejlepší roz­ hled do k r a j i n y (hlavní stan). O d t u d vystaví vůdce š t a f e t y z nejlepších běžců k e všem v ý ­ chodům ze v s i . N a k o n c i každé štafety je z v ě d , jenž pátrá po okolí, snaží se nepřítele zahlédnouti, odhadnouti jeho zámysly, zejména k e kterým vchodům do v s i směřuje a jak silný je oddíl, jejž tam vysílá. Z v ě d nesmí se o d v s i vzdáliti více

než na 500 m . Má-li z a to, že hrozí nebezpečí v c h o d u , jejž chrání, nebo jinému, napíše o t o m zprávu n a čtvrtku papíru, zprávu o v i n e a připev­ ní k holi a štafeta dopraví ji co nejrychleji do hlavního stanu. T a m shromážděni jsou všichni obránci ostatní a tvoří družiny po o s m i . Vůdce řídě se zprávou a o d h a d e m z v ě d o v ý m , vyšle k ohroženému v c h o d u t o l i k družin po osmi hrá­ čích, a b y obránci b y l i oproti útočníkům v číselné převaze. Obránci vyslaní obsadí r y c h l e v c h o d a zastoupí v e spořádané řadě blížícímu se nepříteli cestu. Zdařilo-li se j i m to v y k o n a t i včas, vítězí obránci, přiblíží-li se nejméně p o l o v i n a nepřátel při útoku n a 10 m k e v c h o d u do v s i dříve, než c e ­ sta silnějším oddílem obránců v e spořádané řadě neb několika řadami b y l a přepažena, vítězí úto­ čící. P o d r o b n o s t i zjistí rozhodčí. Během h r y každý setrvá v e své úloze, p o k u d n e b y l vůdcem odvolán. Ukáže-li se obsazení ně­ kterého v c h o d u zbytečným, zejména změní-li ne­ přítel včas své úmysly, zpraví o t o m štafeta vůd­ ce, jenž obránce odvolá. Obránci musí býti počtem silnější, z p r a v i d l a t a k , a b y b e z šta­ fet a zvědů u ostatních vchodů do v s i m o h l i u ohroženého místa v y r o v n a t i se počtem nepříteli. Pravidelně stanoví se 2 — 5 vchodů, jimiž jedině d o v o l e n o jest nepříteli do v s i v n i k n o u t i . Zajímání a jakékoli zápolení jest vyloučeno. R o z h o v o r o průběhu h r y koná se u místa h l a v ­ ního stanu. 74. G U E R I L L A . (D r o b n á v á 1 k a.) N a kolech. P r o větší počet jezdců (24—60). K e hře zvolíme krajinu s četnými v e s n i c e m i spojenými navzájem s i l n i c e m i a cestami, po nichž možno jezditi n a k o l e c h .

Účastníky rozdělíme n a čtyři družiny. J e d n a je n e p ř í t e l , druhá rozdělí se n a dvojice — h l í d k y , jež obsadí tolik v e s n i c , k o l i k je d v o j i c v této družině. H r a j e - l i n a př. 24 jezdců, obsadí se 3 v e s n i c e . Ostatní zůstanou v e v s i nebo n a jiném vhodném místě uprostřed herního území j a k o zá­ l o h a — reservní sbor. Nepřítel n e m o h a p r o t i trojnásob silnému o d ­ půrci vésti pravidelný boj, r o z h o d l se p r o g u e ­ r i l l u (drobnou válku) a snaží se zničiti c o nej­ více v e s n i c . V n i k n e - l i nepřítel do v e s n i c e a se­ trvá v ní určenou dobu (čtvrt nebo půl h o d i n y , dle vzdálenosti v e s n i c ) , je v e s n i c e zničena. J a k m i l e nepřítel se přiblížil, ustoupí dvojice m a ­ jící v e v s i hlídku před jeho větším počtem a je­ den z obou v e d v o j i c i odjede, a b y přivedl potřeb­ nou posilu z reservního s b o r u ; druhý zůstane p o ­ blíž a sleduje počínání nepřítele. Hlídky m o h o u přivolávati p o m o c a dorozumívati se s reservním s b o r e m také signály. Jednotlivého hráče z hlíd­ k y může nepřítel také zajmouti, d o t k n e - l i se ho nebo předjede-li jej. Nepřítel vniká do v e s n i c různými cestami, přepadá současně dvě a je-li četnější, i několik v e s n i c . Blíží-li se přesila, ihned ustoupí, prchaje n a různé s t r a n y , a b y své další plány z a k r y l a stihatelům úkol ztížil. Zničí-li nepřítel během ustanovené d o b y nejmé­ ně p o l o v i n u v e s n i c střežených, vítězí. 75. H R A S I G N Á L O V Á . (V

přírodě.)

Účastníci (libovolný počet) rozdělí se n a 3 s k u ­ p i n y . S k u p i n a A budiž nejmenší, C největší. S k u p i n a A vystoupí n a v y s o k ý v r c h , v ě ž , s t r o m a pod., o d k u d nejlépe přehlédne určené místo, as na — 1 k m k o l k o l e m . V e z m e ssebou vše, čeho

třeba k signalisování, n a př. v l a j k y , píšťaly, d a l e k o ­ hledy a pod. K d y ž první s k u p i n a zaujala své stanoviště, v y ­ razí B . Úkolem jejím je projiti částí krajiny, mizí a opět se objevují, až n a vhodném místě, p o k u d možno nepozorováni skupinou A , se skryjí.

Signalisování na dálku.

Čtvrt h o d i n y po nich v y j d e s k u p i n a C . Má rovněž v l a j k y k signalování. Řídíc se dle signálů s k u p i n y A sleduje skupinu druhou a snaží se n e ­ pozorovaně k ní přiblížiti a v u k r y t u ji obklíčiti. Zdaří-li se to, vítězí A s C . Nezdaří-li se to v určené době, vítězí B . H r a jest výbornou obměnou cviků v dorozumí­ vání se n a dálku. Hrává se také tak, že j e d n o t l i v c i ze s k u ­ p i n y B snaží se obklíčeni ujiti. Zdaří-li se to aspoň polovině, získávají vítězství p r o skupinu B .

76. V B I T E V N Í C H Ř E T Ě Z E C H . P r o větší počet (40—100) účastníků. V krajině se zarostlým údolím. Účastníci rozdělí se n a d v a oddíly odlišně o z n a ­ čené. O b a mají vůdce. Menší (as čtvrtina všech) má z a úkol k r y t i ústup většího vojenského tělesa a tudíž nepřítele n a tomto místě co nejdéle zdržeti. V y j d e as o půl h o d i n y dříve, r o z v i n e se v ře­ tězy o r o z s t u p u 2 — 5 kroků m e z i j e d n o t l i v c i , vyšle z v ě d y do nejbližšího okolí a obsadí vhodně úbočí n a jedné straně údolí. Větší oddíl (nepřítel) má je z údolí vytlačiti. Rozdělí se n a družiny a s i po o s m i s vedoucími v y ­ branými z nejschopnějších hochů. Postupuje pří­ m o . Hlídky v ý z v ě d n é jdou vpředu a hlásí vůdci, co zahlídnou, načež vůdce znameními, jež po něm opakují vedoucí družin, určuje, jak s i počínati. Blíží se opatrně, používajíce všech krytů, jež okolní krajina skýtá, jako údolí, úžlabin, příkopů, lesíků, postupují z a křovím a vysokým osením; kde není k r y t u p r o stojící p o s t a v u , jdou sehnuti, jinde plíží se, lezouce po z e m i a přes místa ote­ vřená dostanou se velikými s k o k y nebo během. K d y ž podařilo se j i m takto přiblížiti se co nejvíce, p o d n i k n o u »ú t o k « . Rychlým k r o k e m postoupí a pak v r h n o u se, opětujíce po svém vůdci hlasitě »Hurrá«, k u předu. Wtok l z e pokládati z a zvláště zdařilý, vyrazí-li současně všechny s k u p i n y útočí­ cího nepřítele a obráncům nezbude, než v celém rozsahu dáti se n a ústup. P r o utkání menších s k u p i n učiníme p r a v i d l e m , že před dvojnásobnou přesilou nutno ihned u s t o u piti. Samozřejmě nutno při stanovení h r y vzíti zřetel k rázu k r a j i n y a nepostupovati v ž d y dle téhož plánu.

77. B O J O P R Ů C H O D Č E T Y

LESEM.

L e s e m obsazeným četou A má projiti četa B . S k u p i n a B v y š l e předvoj 8 — 1 0 hochů silný, jehož špičku tvoří 2 — 3 hoši n a k o l e c h . Spojení s předvojem udržují dvojice hochů postupujících p o k u d možno krytě podél c e s t y ; křídelní hlídky obstarají též hoši n a k o l e c h . K r y t týla — 3 neb 4 hoši několik desítek kroků z a četou. Předvoj bývá dle terénu — v rovině dále o d čety, v pahorkatině blíže. Četa A hlouběji v lese utvoří řetěz s velkými r o z e s t u p y a ležíc dobře maskována s křídly chrá­ něnými očekává zpráv o d hlídek vyslaných n a pokraj lesa. Hlídky t y t o bývají dvojice hochů mající z a úkol vypátrati směr, kterým dojde pravděpodobně k hlavnímu náporu čety B . P r o pozorování hodí se s t r o m y na p o k r a j i lesa. (Jeden hoch je n a stromě, druhý dole očekává sdělení, jež doručí četě.) Úkol čety B je nesnadnější a může dobrého výsledku dosíci jen tehdy, když c o možno krytě a r y c h l e dostane se do lesa, k d e předvoj, široce rozvinutý podnikne nápor určitým směrem, zatím co hlavní oddíl pokusí se obchvátiti pravé nebo levé křídlo (výhodnost posoudí se dle udání kří­ del, hlídek). Četa A nesmí se dát svésti demonstračním ná­ p o r e m , poměrně slabého předvoje s k u p i n y B , ale musí klidně vyčkati hlavního oddílu, který p a k snaží se obejiti. 78. S R Á Ž K A V Ý Z V Ě D N Ý C H O D D Í L Ů A HLÁŠENÍ. Příklad z okolí P r a h y během odpoledne ditelný.

JICH

prove­

S k u p i n a A o síle jedné setniny opustí P r a h u o 1^ h o d i n y dříve a tvoří v ý z v ě d n ý oddíl nepři-

tele, který postupuje po silnici Klíčany-Praha. S k u ­ pina A p r o h l e d a l a právě D o i . C h a b r y . S k u p i n a B , stejně silná, představuje v ý z v ě d n ý oddíl obranné s k u p i n y pražské a s k r y j e se n a již. s v a h u s k a l k y při Vavroušce n a d Trojí. A postupuje náležitě zabezpečena z D . C h a b e r k Bohnicům, spojení s jádrem v o j . obstarají hoši n a kole, m i m o to však v e l i t e l v y s l a l X h o d . předem 3 silné v ý z v ě d n é hlídky, které mají z a úkol skrytě dostati se co nejblíže k nepříteli, v y z v ě d ě t jeho sílu, co dělá, v k t e r é m č a s e to b y l o a na kterém místě a okamžitě zaslat z p r á v y v e l i t e l i , nesmějí však p o s t u p o v a t i ofensivně, d o k u d není r o z k a z u a řídí se p r a v i d l e m , všechno viděti, ale nedat se viděti. Hlídka č. 1. má z a úkol projít Drahoňským údolím až k Vltavě a po hřebenech vrátiti se do Bohnic. Hlídka č. 2. postupuje přes H o s t o p e t y , Čimice do B o h n i c , Hlídka č. 3. jde silnicí k Ďáblicům, dá se v o z o ­ v o u cestou k háji Ladví, dále k o l hřbitova obce K o b y l i s do háje bohnického čimického u B o h n i c . V konečných posicích čekají rozkazů. V e l i t e l s k u p i n y B , pošle z T r o j e rovněž 3 hlíd­ k y a t o : Hlídka č. 1. po silnici do K o b y l i s , p r o ­ hledat obec a z a k o p a t se n a kotě 329, s e v . záp. od K o b y l i s ( v i z speciál, mapu).*) Hlídka č. 2. pěší cestou údolím k s e v e r u a z a k o ­ pat se n a kotě 311. Hlídka č. 3. postupuje po hřebenech pravého břehu vltavského a obsadí k o t u 266. Všechny hlídky n a udaných místech vyčkávají dalších rozkazů. Z b y t e k postupuje zabezpečen o ^ h o d i n y později směrem severním přes k o t u 270. *) Kota (výška zaměřeného bodu nad hladinou mořskou) značí se na mapách značkou -6- s připojením čísla výško­ vého.

V e l i t e l i s k u p i n y A došly přiložené zprávy (4) a sám podává svému velitelství rovněž hlášení; rovněž tak u s k u p i n y B . S k u p i n a A p r o v e d e útočný plán a zajme skupinu B , o čemž pošle v e l i t e l z n o v u sdělení. (Zprávy a hlášení připojeny.) Zpráva č. 1.

Výzvědná hlídka č. 2. Vedoucí V. O. Velitelství setniny č. . . .

(B).

na cestě Troj — kota 270. Místo: Kota 311. Čas: 3. června 1916, 202 odp. Východ, část Bohnic obsazena nepřítelem, několik mužů snaží se dosíci háje u Bohnic. A b y hlídka č. 1. nebyla o d ­ říznuta, navážeme spojení. Sledujeme nepřítele dále. P ř e v z a l : X . Y. Zpráva č. 1.

V. O., vedoucí. Výzvědná hlídka č. 2. Vedoucí C . D,

Velitelství setniny č. . . . (A), na cestě Dol. Chabry-Bohnice. Místo: Kota 294.. Křižovatka silnice vých. od Bohnic. Č a s : 3. června 1916, 215 hod. odp. Kota 311 obsazena nepřítelem, jehož hlídku jsme dale­ kohledem zpozorovali v kanumě stromu. Postoupíme ještě asi 600 kroků jižněji k vozové cestě, kde se skryjeme a budeme sledovati úkony nepřítele. Převzal: K. S. C . D., vedoucí. Zpráva č. 1.

Výzvědná hlídka č. 3. Vedoucí: řt. F . Velitelství setniny č. . . . (A), na cestě Dol. Chabry-Bohnice. Místo: Jižní kraj háje Ladví. Č a s : 3. června 1916, 2/35 hod. odp.

Na silnici vedoucí z Kobylis na sever zpozorována hhoka 2 mužů, která b r z y opět zmizela ve vesnici a po chvíli na­ stal pohyb nepřátel na sev.-záp. od Kobylis. A b y c h o m ne­ byli odříznuti, postupujeme k sev. konci háje bohnického a pozorujeme dále nepřítele. Převzal: S. K. Svojsík: Polní h r y .

H. F., vedoucí. 6

Zpráva č. 1.

Výzvědná hlídka č. 1. Vedoucí: U . V . Velitelství setniny č. . . . (A), na cestě Dal. Chabry-Bohnice.

Místo: Kota 264 sev.-záp. od Bohnic. Č a s : 3. června 1916, 3 hod. odpol. 3—4 muži, patrně špička nepřátelské hlídky, zpozoro­ vána na jihu. U zdi hřbitova zanecháme stráž, sami do­ razíme do Bohnic a budleme pozorovati dále pohyby ne­ přátel. Převzali: X . Z. Zpráva č. 1.

U . V., vedoucí. Výzvědná hlídka č. 1. Vedoucí O. F.

Velitelství s e M n y č. . . .

(B).

na cestě Troj — kota 270. Místo: Kota 329. C a s : 3. června

1916, 3 i 0 odp.

Háj bohnický obsazen slabě hlídkou nepřátel. Rovněž od háje Ladví zpozorovali jsme pohyb nepřátel směrem k Bohnicům. V o z k a dotázamý sdělil, že Doi. C h a b r y obsa­ dil nepřítel v síle *Á setniny a že hlavní síla je nyní na cestě Klíčany—Zdibsko. Pozorujeme dále. Převzal: S. O. O. F., vedoucí. Zpráva č. 1.

Výzvědná hlídka č. III. Vedoucí: A. S. Velitelství setnliny č. . . .

(B).

na cestě Troj — k!ota 270. Místo: Kota 266. Č a s : 3. června, 3*20 odp. B y l i jsme viděni nepřátelskou hlídkou as 12 mužů, která postupuje od hřbitova, kde zanechala 2 muže, k Bohnicům. Abychom nebyli odříznuti, potřebujeme posilu a pak mů­ žeme útočit na pravé křídilo nepřátel. Sledujeme dále a kotu 266 udržíme. Převzal: V. R. A. S., vedoucí. Zpráva č. 2.

Výzvědná hlídka č. 1. Vedoucí: U . V. Velitelství setniny č. . . . (A), na cestě Dol. Chabry-Bohnice.

Místo: Bohnice. Č a s : 3. června 1916, 3*35 odp. Stráž u hřbitova hlásí, že nepřátel, hlídka (kota 266) odtáhla směrem jihovýchodním. Patrně stáhla se ke stře­ du nepřátel, který leží jižně od háje bohnického a jmeno­ vaná hlídka b y l a patrně ochrana levého křídla. P ř e v z a l : Q. U . U . V., vedoucí.

Zpráva č. 1.

Výzvědný oddíl č. III. Velitel: F. J .

Velitelství p i l k u č. . . . (k němuž patří A), na Císařském Ostrově. Místo: Kota 270. Č a s : 3. června 3*45 odp. Nepřátelský předvoj dostihl Bohnic a obsadil slabě čáru: Kota 264 (záp. od Boh.), jižní stranu osady Bohnic až k vých. okraji háje bohnického. Naše pravé křídlo dotýká se obce Kobylis. Obsazenu máme čáru kota 329—311 (střed), levé křídlo obsadilo kotu 266. Udělil jsem r o z k a z y : Hlídce na levém křídle, abv zdán­ livě a nepříteli viditelně odtáhla na jihovýchod (k naš. středu). Zatím stáhne se db Podhoře, kde spojí se s v y ­ slanou posilou a obejde pravé křídlo nepřátel. Střed zatím bude zvolna postupovati, pak náhlým ústupem bude hleděti soustřediti pozornDSt nepřítele na nebezpečí útoku a pak podnikne současně útok s levým křídlem. Náčrt přiložen.

Převzal: cyklista S. Š.

F. J . , velitel setniny č. • . • (a) 6*

Zpráva č. 1.

Výzvědný

oddíl č. II. Velitel K. Š.

Velitelství divise č. . . . (k níž patří

B).

na cestě Klíčany—Zdibsko. Místo:

Bohnice.

Č a s : 3. června 1916 4*00 odp. Nepřítel hlášen hlídkami jižně od Bohnic, jádro jeho tezí na spojnici kot 311—329, levé křídlo, které d o s e l o se ažnakotu266,uistoupilo dle posledních zpráv na jihovýchod. Čekám rozkazy, útočně postupovat nemohu, neboť roz­ sáhlost fronty nedovoluje zasaženi záloh v pravý čas. S posilou výhodně b y bylo napadnou ti levé křídlo a obe­ jiti posici 311—329. Náčrt přiložen.

Převzal: O. Zpráva č. 2.

cyklista.

K. Š., velitel setniny č. (B).

Výzvědný oddíl č. III. Velitel F. .1. Velitelství pluku č. . . .

(A)

na Cis. Ostrově. Místo:

Bohnice.

Čas: 3. června 520 odp. Nepřítel dle sdělena hlídky napaden a z velké části za­ jat, zbytek uchýlil se přes Ladví k Ďáblicům a je násle­ dován.

Zaujmeme pevné postavení očekávám dalších rozkazů. P ř e v z a l : cyklista S. Š.

na hřebenu Hostopet, kde

F . J . , velitel setniny č. . .

.(A).

79. O C H R A N A P R E C H O D O P R E S Ř E K U . S k u p i n a A , kryjící týl ustupujícího v o j s k a , má zabrániti přechodu nepřátel přes řeku n a místě, k d e je most a b r o d , a zadržeti nepřítele p o k u d možno nejdéle. S k u p i n a B (silný předvoj nepřítele) pronásleduje ustupující a má z a úkol v y n u t i t i s i přechod přes řeku; podaří-li se to skupině B v udanou dobu, vítězí, v opačném případě, je ustup zachráněn a vyhrává s k u p i n a A . V e l i t e l s k u p i n y A několik set kroků před řekou r o z v i n e bitevní řetěz, v y š l e v ý z v ě d n é hlídky a čast hochů do zálohy 100—200 kroků z a střed ře­ tězu. Hlídky obsadí taková chráněná místa nejvyšších bodů, o d k u d je nejlepší výhled, zvláště na komunikační síf. Spojení hlídek m e z i sebou a těchto s v e l i t e l e m obstarají hoši, rychlí poslové pěší, n a k o l e c h , někdy výhodně též signalisováním. S k u p i n a B postupuje zabezpečena. V e d l e o b ­ vyklého zajištění vysílá k u předu velitel s a m o ­ statné hlídky, které mají z a úkol prohledati objekty v cestě ležící, které b y m o h l y p o s k y t n o u t i nepří­ teli úkryt (na př. d v o r c e , háje), a opět se vrátit. Dobrý výsledek p r o s k u p i n u B závisí o d r y c h ­ lého, krytého postupu a p o k u d možno neočekáva­ ného napadení řetězce obránců. Nejvýhodnější v tomto případě b y l b y tento p o s t u p : S k u p i n a B rozdělí sel n a 2 nestejné díly, menší postupuje na b r o d , silnější směrem k mostu, ovšem krytě a r y c h l e , současně p a k udeří obě s k u p i n y , ale slabší prudčeji, a b y ochránce k l a m a l a o své síle. Vyláká-li p a k přispění zálohy — u s t o u ­ pí, zatím co větší oddíl podnikne útok n a most.

Menší oddíl v á ž e část s k u p i n y A a ulehčuje práci silnějšímu oddílu. 80. O B E J I T Í O P E V N Ě N É H O M Í S T A ; NUTÍ F R O N T Y .

POSU­

Příklad z okolí P r a h y . Hrají p r o t i sobě dvě s k u p i n y , každá o síle jedné setniny. S k u p i n a B (červení, nepřítel) vyjde z P r a h y o hodinu dříve směrem k Horoměřicům. Myšlenka h r y : S k u p . A (modří, naši) je vyslána znepokojov a t i a pronásledovati nepřítele, jenž utrpěv p o ­ rážku, o d P r a h y přes Horoměřice ustupuje k e ke Slanému. D l e hlášení našich výzvědných o d ­ dílů usadil se nepřítel v síle jedné setniny ( s k u ­ p i n a B ) n a hřebenech n a d Jenerálkou, k r y j e tak ústup ostatních a má pronásledovatele n a několik hodin zadržeti. V e l i t e l s k u p i n y A u v až í všechny závažné o k o l n o s t i jako vzdálenost nepřítele, z d a úkol l z e ještě z a denního světla v y k o n a t i , možno-li ono postavení napadnouti z předu, obejitím z p r a ­ vá, z l e v a , nebo z obou s t r a n , l z e - l i se nadití v pří­ padě potřeby posil a k d y b y m o h l y dojiti a vůbec je-li celý podnik možný či n i k o l i . Z á v ě r u s u ­ zování v e l i t e l o v a jest, že b e z velkých ztrát není možno provésti útok z předu, neboť nepřítel z a ­ ujímá výhodné postavení n a návrších z a údolím, že však útok je možný z pravé s t r a n y (obejitím levého křídla nepřátel). R o z k a z jeho: Zabezpečený pochod z H r a d ­ čan n a Střešovice a silnicí k Jenerálce. Předvoj (pod vedením velitele s k u p i n y A ) tvoří 1., 2. a 3. družina I. čety. P r a v o u postranní hlídku tvoří vedoucí 4. družiny se 6 h o c h y , l e v o u jeho zástupce se z b y t k e m družiny. Velení n a d setninou svěří v e l i ­ tel četaři I. čety.

P r o v e d e n í r o z k a z u : Předvoj vyšle n a př. vedoucího 1. družiny s 5 h o c h y , a b y tvořili špi­ čku, která postupuje a s i 60—100 k r o k u před ostat­ ními. S e t n i n a následuje přední hlídku po 400—800 krocích (dle j a k o s t i okolí). Postranní hlídky p o ­ stupují p o k u d možno po návrších, a b y měly větší r o z h l e d a chránily o d přepadu se s t r a n y . Spojení předvoje s hlavním oddílem obstará ně­ k o l i k dvojic hochů v mezierách po 40—60 krocích. Poslední čtyřstup zůstane 6 0 — 8 0 kroků p o z a d u a k r y j e týl s k u p i n y . V našem případě pravá p o ­ stranní hlídka postupuje z Hradčan k o l dělostřeleké laboratoře, S t . D e j v i c e m i a, polní cestou n a Zlatnici. L e v á hlídka projde Střešovicemi, pře­ jde traf i s i l n i c i k Vokovicům a postupuje polními pěšinami n a Červený V r c h . Přední hlídka asi v první třetině c e s t y S t . Dejvice-Jenerálka obdrží zprávu o d špičky, že nepřítel má obsazena obě návrší silnice Jenerálka-Horoměřice, k o t y 279 až 281. V e l i t e l r o z v i n e bitevní řetěz p o obou s t r a ­ nách silnice, již ponechá v o l n o u , postupuje krytě a opatrně k u předu tak dlouho, až získá výhled n a nepřítele. Současně zašle hlášení a r o z k a z h l a v ­ nímu oddílu a t o : III. a I V . četa p o d vedením če­ taře čety III. dá se přes Z l a t n i c i a zástupem c e ­ stou údolím r y c h l e přejde silnici a obejde ( z n o v u údolem) levé křídlo nepřátel. II. četa r o z v i n e se v bitevní řetěz p o levé straně silnice v e směru k Jenerálce a pošle hlídku n a Špičaté Skály. D i s p o s i c e n e p ř á t e l : S k u p i n a B (nepřítel, červení) má chrániti ústup svého p r a p o r u k e S l a ­ nému a zadržeti pronásledovatele. V e l i t e l její u váží rovněž všechny možnosti a uzná z a nejvýhodnější obsaditi návrší k o l silnice JenerálkaHoroměřice, po které jistě bude se díti pronásle­ dování, a udělí r o z k a z y : I. četa obsadí k o t u 279, II. četa 281, obě vyšlou přes údolí hlídky, které mají vypátrat směr postupu

pronásledovatelů a jeho sílu, ale b e z boje se stáh­ nou, j a k m i l e vyplní svůj úkol. Svá křídla rovněž chrání hlídkami. III. a I V . četa rozloží se několik set kroků dále po silnici k Horoměřicům zálohou. V e l i t e l bude u II. čety, kamž všechna sdělení se posílají. — Podaří-li se skupině A obejiti levé křídlo n e ­ přátel během d v o u h o d i n a nespatří-li hlídky ne­ přátel tento pokus a v e l i t e l s k u p i n y B nenasadí v udanou dobu zálohu n a levé křídlo, vítězí s k u ­ pina A . — Doporučuje se dáti oběma stranám zapečetěné r o z k a z y , jež smějí otevřití t e p r v e n a cestě přesně v určenou hodinu, jež stanoví se p r o obě s t r a n y stejně.

PRVNÍ POMOC. 81. Z Á V O D V P R V N Í

POMOCI.

D o m a nebo v e n k u . Hoši jsou rozděleni po dvojicích. J e d e n z hochů počíná h r u tím, že se obrátí k e svému druhu, řka: »Vymkl jsem si nohu v kotníku,« nebo »řízl jsem se do prstu«; při t o m p o h y b e m těla naznačuje svůj úraz, neb ukáže poraněný úd. Úkolem druhého jest, a b y ihned »ordinoval«, jak rána má býti léčena. N e d o v e d e - l i správně výkon popsati a provésti, nastoupí n a místo m a ­ roda. Odpoví-li správně, o b a zůstanou v e svých úlohách. H r a pokračuje u ostatních dvojic v ž d y s jinou nemocí neb úraziem, taikže n a k o n c i jedné h r y p o ­ l o v i n a hochů jsou pacienti (prohrávající), druhá p o l o v i n a zdraví (vyhrávající). Poraněný stěžuje s i p a k z n o v u sousedovi na nějakou bolest neb ránu, zlomeninu neb jiný úraz vážnější. Vystřídají se opět všecky dvojice a

^bude několik vítězů,, kteří d o v e d l i po obě fory zodpověděti dané otázky. J e n tito hoši smějí se zúčastniti další h r y ; k d o obě h r y prohráli, neb vyhráli v jedné, ale v druhé prohráli, jsou z p o ­ kračování vyloučeni. Z b y t e k vyhravších pokračuje v e hře tak d l o u ­ h o , až konečně zbude hlavní vítěz. Vůdce má býti přítomen hře a poslouchati otáztk y i odpovědi, a b y m o h l r o z s o u d i t i v pochybných případech. H r a jest dobrým a zábavným p r o ­ středkem, a b y s i hoši v r y l i v paměť základní p r a ­ v i d l a první p o m o c i a naučili se hbitě provésti pří­ slušné výkony. Při opakování vymění s i n a počátku o b a hoši v e d v o j i c i své úlohy. 82. H R D I N A Č E R V E N É H O KŘÍŽE. V krajině s hojnými úkryty, K místu, kde hoši při odpočinku táboří, přijde p o s e l a sděluje vůdci, že spatřil zraněného, ale n e m o h l m u přispěti k u p o m o c i . Vůdce svolá všech­ n y a táže se, k d o dobrovolně chce v y p r a v i t i se p r o zraněného. Z přihlášených zvolí nejschopnějšího. Když posel z h r u b a m u popíše, k d e z r a ­ něný leží, zachránce se vydá jej v y h l e d a t i . A s i po čtvrt hodině odejdou ostatní, a b y hráli úlohu n e ­ přítele, jenž se snaží zachránce v y h l e d a t i a z m o c niti se ho. P o s e l převezme hlídku v táboře. Zachránce má v e l m i nesnadný úkol. Především jest m u zraněného najiti, naložiti si jej n a b e d r a , nésti jej k táboru a při t o m obezřetně ukrývati se zrakům nepřátel. B y l - l i zahlédnut, s k r y j e zraně­ ného a prchaje o d v e d e pronásledovatele, načež j i ­ n u d y vrací se p r o raněného. Podaří-li se m u d o p r a v i t i jej n a určitou vzdálenost (asi 200 m) k tá­ b o r u , získává název » H r d i n y Červeného k ř í ž e«.

Nošení bezvědomých.

J e - l i hochů větší počet, m o h o u se rozděliti na dvě nebo tři s k u p i n y , jež hrají současně, ale jedni od druhých neodvisle. Z a zraněné určí se menší hoši.

HRY VODNÍ, 83.

HONIČKY.

Při koupání v mělké vodě možno hráti si růz­ ným způsobem »n a h o n ě n o u«, při níž určí se místo »hrada«, k d e prchající je chráněn, p o příp. na honičku » s e d a v o u « nebo » k l e k a v o u « , kde chráněn je, k d o usedne, k l e k n e a p o d . P l a v c i hrají n a honěnou plovajíce. Místo budiž v ž d y určitě v y m e z e n o . 84. N A K R O K O D Ý L Y . Čtyři, pět i větší počet hochů utvoří » k r o k o ­ tí ý l a « tím způsobem, že v e z m o u si k o l pasu ře-

m i n k y nebo jiné pasy, sestoupí se do řady z a sebe a zadní uchopí oběma r u k a m a řemen předního. P l o v a t i m o h o u pouze n o h a m a ; pouze první p l o v e pazerna i n o h a m a . K d y ž se v plování tímto způsobem vycvičili, hrají d v a nebo několik krokodýlů » n a h o n ě ­ no u«. Honí krokodýl, jehož přední p l a v e c d a l ně­ kterému p l a v c i z jiného řetězu »babu«. Přetrhneli se krokodýl, přechází n a něho ihned povinnost honiti. 85. Š T I K A A

PSTRUH.

P l a v c i utvoří k r u h a hrají dle v z o r u h r y »na kočku a m y š « h r u »na štiku a pstruha«. 86. V R H A N Á V E V O D É O

POSTUP.

Hráči rozdělí se n a dvě stejně silná družstva, jež zaujmou plovajíce místa p r o t i sobě v e v h o d ­ ném r o z s t u p u .

)

(

)

(

>

> )

<

(

(

(

K u hře opatříme si dutý míč, jejž hráči vrhají p r o t i straně protější. K d o se první míče d o t k l , hází jej zpět. Ostatním hráčům jest v ž d y u s t o u piti z a míč. Při hře jde o to, zatlačiti protivníky co nejdále z a h r a n i c i . 87. V O D N Í

POLO.

( V e vodě.) Uvádíme stručné p o k y n y , jak hrává se tato h r a u nás, ježto dá se dobře provésti při koupání

na hlubších místech, a p r a v i d l a nejsou v e sbír­ kách her u nás rozšířených obsažena. B r a n k y jsou 2 m . 10 c m . dlouhé a 80—90 c m . vysoké (nad v o d o u ) . Rozestavení hráčů: Tři p ř e d á c i ( f o r w a r d s ) a to střední (centr) a a dvě křídla, d v a z a d á c i (backs), b r a n k á ř (goalmen). H r a trvá dvakrát po 7—10 minutách. Začátek h r y : N a znamení píšťalkou dané r o z ­ hodčím, vyhodí střední míč, ne však proti b r a n c e . K o m b i n u j e se j a k o při jiných hrách příbuzných a to až před b r a n k u , ovšem jsou-li před útočníkem aspoň d v a protihráči. Střílení n a b r a n k u smí se prováděti jakýmkoli způsobem, avšak pouze jed­ nou r u k o u . Trestné b o d y jsou z a : a) off side (čti ofsajd), b) potopí-li hráč hráče nebo míč, c) c h y t n e - l i do obou r u k o u neb hodí-li míč oběma. Vyletí-li míč z pole (out), vhodí jej do h r y hráč ze s t r a n y , jež toho n e z a v i n i l a . H o d i l - l i hráč míč z a h r a n i c i vlastní (t. j . strana hřiště s vlastní b r a n k o u ) , vhodí míč do h r y protihráč z rohu (»roh«). P o dobytí b r a n k y (goal), začíná h r u centr s t r a ­ n y prohravší. P o 7—10 minutách, následuje přestávka, neboť h r a při plování v e vodě jest v e l m i namáhavou, k l a d o u c vysoké požadavky zvláště n a výkonnost plic a srdce. Z téhož důvodu doporučuje se z e ­ jména s nedospělými hráti n a hřišti malém. Hraje-li se d l e m e z i n á r o d n í c h p r a v i d e l , bývá hráčů sedm: 2 předáci, 2 záloha (half-backs), 2 zadáci a brankář. Všichni na počátku h r y jsou za brankou. Soudce dá znamení, hodí míč do středu hřiště, načež hráči z obou stran teprve k němu plavou. Stříleti na branku smí se nej-

blíže ze 2 metrů; trestný hod jest také za hraní pěstí; po trestném hodu platí branka teprve, když protihráč se b y l dotknul míče.

88. P O D V O D O U . Závody v potápění se a vynášení předmětů. Umění potápěti se a setrvati delší dobu pod vodou patří ke cvičením nejnesnadnějším. Průměrný zdravý hoch vydrží pod vodou pravidelně asi 40 vteřin; avšak zřídka může jiti za tuto mez bez obtíží. A přece lze správným cvičením docíiiti doby mnohem delší, aniž bychom pociťo­ vali větší únavu nebo ohrožovali své zdraví. Při cvičení jde o to, (niaisytiti krev co možno největším množstvím kyslíku a zbaviti ji co nevíce kysličníku uhliči­ tého. T o h o nedocílíte násilným vdechováním a vydecho­ váním, nýbrž takto: S hodinkami v ruce dýchejte asi o s m ­ náctkráte za minutu, o málo hlouběji než obyčejně a zvolna .vydechujte — asi po dobu dvou až půl třetí minuty. N a ­ posledy vdechněte trochu silněji a zadržte dech, pokud můžete. Nedívejte se úzkostlivě n a hodinky; činí to ne­ klidným. Při pravidelném cvičení záhy docílíte 60 i 100 vteřin a íieunavíte se více než dříve. Stejně počínáme si, než potopíme se pod vodu. Setrváme-li nehybně pod vodou, přidržujíce se pouze, aby nás voda nevynesla, vydržíme téměř stejně dlouho. Ploveme-li pod vodou, vynášíme-li tělesa na dno ponořená, zkrátí >^ možnost pobytu našeho pod vodou značnou měrou. Soustavným cvičením docílil osmnáctiletý pražský skaut trojnásobné doby (2 mimi 48 vt.), v Americe při pokusech na universitě v Yale, kde student po tříminutovém klid­ ném dýchání třikrát vdechl kyslíku z plynojemu, zadržel dech po 8 min. 13 vt. Samozřejmě jsou z těchto cvičení vyloučeni hoši s vadami srdečními a i zdravý hoch jako při každém jiném cvičení vyvaruje se všeho přepínání. B o ­ lestivý tlak na zadní části hlavy b ý v á tu výstražným hla­ sem přírody. 1

Z á v o d y v potápění se zařídíme jako závod je­ dinců, sledujeme p o b y t jejich p o d v o d o u a dle stopek zaznamenáme každému čas. Závod se může k o n a t i a) b e z jakékoli přípravy, b) po příprav­ ném s v r c h u popsaném cvičení dechovém, c) zá­ vodník drží se p o d v o d o u pevného předmětu, d) ponoří se a p l o v e , e) skočí do v o d y po hlavě a plove a j .

Ponoříme do h l o u b k y a s i 2 m v ž d y n a totéž mí­ sto a) bílý talířek, jejž l z e v hloubce dobře r o z e znati a snadno uchopiti a sledujeme, k d o jej v y ­ nesl v nejkratší době, b) vynášíme těžší předmět, j a k o velký bílý oblázek, c) figurínu, představující lidský trup s h l a v o u zatížený tak, a b y neploval n a p o v r c h u , ale vznášel se, což bude výbornou přípravou k zachraňování tonoucích a pod.

89. H O N B A N A P O T Á P K Y . Při této hře, jež vznikla při plaveckých cvičeních praž­ ských skautů, honí říční orel vodní ptáky, potápky, jež snaží se mu uniknouti tím, že se potápějí a pod vodou odplavou. Chycené potápky stávají se orly, pomáhají si navzájem, až vychytají všecky potápky. Potápka naposledy chycená stává se orlem. —

K e hře vymezíme hřiště obdélníkové, n a jehož každém k o n c i je meta. M e t y jsou vzdáleny o d sebe 10, 20 i více metrů dle zdatnosti plavců. Šířka hřiště řídí se počtem hráčů, jichž může býti libovolný počet. Vylosovaný hráč » o r e l « jde do jedné m e t y , všichni ostatní hráči »potápky« jdou do m e t y protější. N a znamení, jež dá o r e l n a př. tlesknutím dlaní n a v o d u , vyplují potápky i o r e l , jenž snaží se některou p o l a p i t i ; chycení nastane dotknutím se r u k o u . Chycená potápka stává se o r l e m a odebere se do protější m e t y , kamž ode­ bere se i o r e l , a b y po chvíli oddechu d a l opětně znamení k vyplutí. Potápka, jež b y l a c h y c e n a n a ­ posledy, při opakování h r y stane se o r l e m , ostatní potápkami. Potápky hledí u n i k n o u t i tím, že před blížícím se o r l e m r y c h l e se potopí a plovajíce p o d v o d o u různě mění směr, avšak a n i potápky a n i o r e l ne­ smějí plouti zpět k metě, z níž v y p l u l i . Také v metě nesmí po daném znamení býti n i k d o , k d o n e p r o p l u l herním územím. O r e l a potápky, jež s t a l y se jeho pomocníky, se nepotápějí, l e d a b y se hráči předem n a t o m s h o d l i .

90. H O N É N Á » N A B A B U « N A L O Ď K Á C H . Hráti může libovolný počet loděk, canoí a p o d . Účelem h r y je z b a v i t i se »b a b y « tím, že do­ honíme ostatní čluny, a b y c h o m babu do někte­ rého v h o d i l i . »Babou« jest gumový polštář, g u ­ m o v ý , třeba kopací míč, ranec naplněný k o r k e m a pod., zkrátka předmět, jímž dalo b y se dobře házet, a který se nepotopí, padne-li d o v o d y . P a d n e - l i »baba« místo do člunu d o v o d y , musí ten, k d o špatně h o d i l , babu v y l o v i t a honiti dále. 91. T U R N A J N A Č L U N E C H . K e hře potřebujeme pravidelně dvě loďky. Na každé je zápasník opatřený dřevcem a veslaři, z nichž jeden kormidluje. Zápasník zároveň velí n a lodi. Dřevec je lehká ale pevná tyč a s i 3 m dlouhá (nejlépe bambusová). N a předním k o n c i opatří

D r e v c e k »Turnaji na člunech*.

se v y c p a n o u koulí nebo hákem. Hák může se přip e v n i t i , jak naznačeno, a rovněž důkladně se obalí. O b a l y mají býti nepromokavé; nasáknou-li

v o d o u , činí dřevec příliš těžkým. Zápasníci stojí na přídi svých lodí a snaží se navzájem vytlačiti se z tohoto postavení, tím že se dřevcem odstrkují. J s o u - l i dřevce opatřeny hákem, možno r y c h l e pře­ tlak Ziměniti v přetah tím, že zachytíme protivní­ k a hákem. B o d y počítají se následovně: K d o přinutil p r o ­ tivníka, a b y ustoupil jednou nohou v z a d , počítá si 5, ustoupí-li oběma, 10. Srazí-li jej n a 1 koleno, získává 5, na obě k o l e n a , 10. Vyrazí-li m u dřevec ( v y j m a při pádu do v o d y ) , počítá s i 5 b. Srazí-li protivníka do v o d y , získává 25 bodů. K d o dříve má 100 bodů, vyhrává jedno u t k á n í (kolo, r o u n d čti raund). Hraje se n a několik utkání (rounds) dle d o h o d y . Dřevcem smíme se d o t k n o u t i těla soupeřova jen o d pasu n a h o r u . R u k o u c h y t a t i dřevec p r o t i v ­ níkův není dovoleno. Z a c h y b y odčítává rozhodčí body.

*

* *

Stejně zařídíme si t u r n a j e t y t o n a z e m i po> případě sedě n a s u d e c h, vzdálených od sebe na délku oštěpu. Pustí-li zápasník oštěp a z v e d n e jej, aniž spadl, nepočítá se m u to z a c h y b u . Z a každým zápasníkem stojí d r u h , jenž dá m u při n e ­ bezpečném pádu záchranu, j

92. L O V N A V E L R Y B U . (Na člunech.) T a t o h r a jest v A m e r i c e p o d názvem »Spearingr the Q r e a t Sturgeon« (Harpunování velkého jese­ tera) v e l i c e populární; rušným průběhem a napínavými s c e n a m i , k nimž tu docházívá, je zvláště v h o d n o u k veřejnému provádění pro obecenstvo.

K e hře zhotovíme s i v e l r y b u , z h r u b a přite­ sanou Zi měkkého dřeva, nejméně metr dlouhou. A b y b y l a n a vodě znatelnější, zhotovíme ocasní ploutev s v i s l o u . Uchýlíme se tím o d skutečnosti, neboť právě velryb3^ liší se o d r y b v o d o r o v n o u ploutví ocasní. N a spodní straně v e l r y b u zatíží­ me. V nedostatku času nahradí v e l r y b u malá kláda. Dále nezbytný jsou k u hře d v ě h a r p u n y s ocelovými (železnými) h l a v i c e m i a s i 15 c m . d l o u ­ hými s metrovými násadami dřevěnými. Hroty

Lov

na velrybu.

harpun mají býti ostré, ale b e z zubů. Poblíž h r o t u jest očko, k němuž je připevněn pevný, nepříliš těžký p r o v a z e c , dlouhý a s i 8 m . N a každém p r o ­ v a z e 2 m . o d h a r p u n y jest značka » d v a m e t r y « , udělaná hadříkem nebo provázkem. L o v p r o v e d o u o závod dvě družiny n a d v o u č l u n e c h . N a každém člunu jest h a r p u n n í k , jenž bývá zároveň kapitánem, a veslaři, z nichž zadní jest kormidelníkem. Všichni musí býti d o ­ brými p l a v c i nebo míti n a sobě po celou h r u bez­ pečné záchranné pásy. H r a začíná tím, že n a p o v e l rozhodčího »Ku předu!« v y r a z í čluny z e svých stanovišť (pří­ stavů), jež bývají n a p r o t i sobě n a různých bře­ zích řeky. V e l r y b a jest uprostřed m e z i oběma Svojsík: POIDÍ hry.

7

v o d o u , činí dřevec příliš těžkým. Zápasníci stojí n a přídi svých lodí a snaží se navzájem vytlačiti se z tohoto postavení, tím že se dřevcem odstrkují. J s o u - l i dřevce opatřeny hákem, možno r y c h l e pře­ tlak Ziměniti v přetah tím, že zachytíme protivní­ k a hákem. B o d y počítají se následovně: K d o přinutil p r o ­ tivníka, a b y ustoupil jednou nohou v z a d , počítá si 5, ustoupí-li oběma, 10. Srazí-li jej na 1 koleno, získává 5, na obě kolena, 10. Vyrazí-li m u dřevec ( v y j m a při pádu do v o d y ) , počítá s i 5 b. Srazí-li protivníka do v o d y , získává 25 bodů. K d o dříve má 100 bodů, vyhrává jedno u t k á n í (kolo, r o u n d čti raund). Hraje se n a několik utkání (rounds) dle dohody. Dřevcem smíme se d o t k n o u t i těla soupeřova jen od pasu n a h o r u . R u k o u c h y t a t i dřevec p r o t i v ­ níkův není dovoleno. Z a c h y b y odčítává rozhodčí body.

Stejně zařídíme si t u r n a j e tyto n a z e m i p o případě sedě n a s u d e c h , vzdálených od sebe na délku oštěpu. Pustí-li zápasník oštěp a z v e d n e jej, aniž spadl, nepočítá se m u to z a c h y b u . Z a každým zápasníkem stojí d r u h , jenž dá m u při n e ­ bezpečném pádu záchranu. 92. L O V N A V E L R Y B U . (Na člunech.) T a t o h r a jest v A m e r i c e p o d názvem »Spearingr the Q r e a t Sturgeon« (Harpunování velkého jese­ tera) v e l i c e populární; rušným průběhem a napínavými s c e n a m i , k nimž t u docházívá, je zvláště v h o d n o u k veřejnému provádění pro obecenstvo.

K e hře zhotovíme s i v e l r y b u , z h r u b a přite­ sanou Zi měkkého dřeva, nejméně metr d l o u h o u . A b y b y l a n a vodě znatelnější, zhotovíme ocasní ploutev s v i s l o u . Uchýlíme se tím o d skutečnosti, neboť právě v e l r y b 3 ' liší se o d r y b v o d o r o v n o u ploutví ocasní. N a spodní straně v e l r y b u zatíží­ me. V nedostatku času nahradí v e l r y b u malá kláda. Dále nezbytný jsou k u hře d v ě h a r p u n y s ocelovými (železnými) h l a v i c e m i a s i 15 c m . d l o u ­ hými s metrovými násadami dřevěnými. Hroty

Lov

na velrybu.

h a r p u n mají býti ostré, ale b e z zubů. Poblíž h r o t u jest očko, k němuž je připevněn pevný, nepříliš těžký p r o v a z e c , dlouhý a s i 8 m . N a každém p r o ­ v a z e 2 m . o d h a r p u n y jest značka » d v a m e t r y « , udělaná hadříkem nebo provázkem. L o v p r o v e d o u o závod dvě družiny n a d v o u č l u n e c h . N a každém člunu jest h a r p u n n í k , jenž bývá zároveň kapitánem, a veslaři, z nichž zadní jest kormidelníkem. Všichni musí býti d o ­ brými p l a v c i nebo míti n a sobě po ce!ou h r u bez­ pečné záchranné pásy. H r a začíná tím, že n a p o v e l rozhodčího »Ku předu!« v y r a z í čluny ze svých stanovišť (pří­ stavů), jež bývají n a p r o t i sobě n a různých bře­ zích řeky. V e l r y b a jest uprostřed m e z i oběma Svojsík: POIDÍ hry.

7

starty a opodál ní n a svém člunu r o z h o d č í . Vzdálenost startu o d v e l r y b y obnáší až 500 m . Každý z, člunů hledí býti první n a místě, h a r p u n o v a t i v e l r y b u a odvléci ji n a p r o v a z e do svého přístavu. Trefí-li cíl h a r p u n y obou člunů, nastane zápas, při němž jde o to sprostiti v e l r y b u co nej­ dříve h a r p u n y cizí. D o t k n e - l i se příď l o d i přístaviště, z něhož v y ­ r a z i l a , jest v e l r y b a » v y l o d ě n a « , i když h a r p u n a

Harpuna.

nepřítelova v ní ještě vězí a mužstvo lodi té zí­ skává b o d . H r a j e se obyčejně o jednu, tři nebo pět velryb. O p a k u j e - l i se h r a , mění čluny svá přístaviště. Při hře dlužno šetřiti ještě těchto p r a v i d e l : Není d o v o l e n o v e s l o v a t i až k velrybě nebo posunovati ji před harpunováním, ale po harpunování je d o ­ v o l e n o strhnouti r y b u p o d člun nebo o v i n o u t i ji p r o v a z e m ; není však d o v o l e n o j i uvázati, leda b y se to stalo náhodou při harpunování. Zapovězeno je dotknouti se v e l r y b y , druhého člunu nebo jeho mužstva, avšak je d o v o l e n o opříti se r u k a m a o cizí člun, a b y se zabránilo srážce. Přísně zapovězeno jest házeti h a r p u n u před nepřátelský člun nebo přes vlastní mužstvo. D o v o l e n o je vyškubnouti h a r p u n u nepřítelovu tím, že hodíte vlastní h a r p u n u přes nepřítelovu. K tomu účelu uzpůsoben jest již t v a r h a r p u n y . Táhneme-li v e l r y b u , musí býti značka d v o u ­ metrová n a p r o v a z e umístěná m i m o loď, takže nejméně 2 m . p r o v a z u jsou m i m o loď. Nepočítá

se z a c h y b u , je-li snad méně, ale harpunník musí ihned popustiti p r o v a z , je-li n a to upozorněn v o ­ láním » D v a m e t r y ! « Harpunník může odložiti h a r p u n u , použiti v e s ­ l a , ale nesmí h a r p u n u předati jinému. Hrává se také v canoích nebo člunech obsaze­ ných pouze harpuníkem, jenž nahrazuje všechno mužstvo. Převrhne-li se člun, pomůže jej obrátiti člun soudcův. S o u d c e rozhoduje o chybách a z a trest zadrží člun, jenž nedodržuje p r a v i d e l , o několik délek lodi.

V TÁBOŘE PŘI ODPOČINKU, 93. H O N B A N A

MEDVĚDA.

( V e n k u nebo v e větší místnosti.) L o v í šest nebo více hochů. Každý je o z b r o ­ jen »sekerou«, t. j . obuškem (peškem), který s i

Náhrdelník,

jaký zhotovují v Americe medvěda*.

ke hře

»Honba na

sám z h o t o v i l z e slámy pevně svinuté, pošité, po příp. převázané ještě m o t o u z e m . (

Nejsilnější hoch je m e d v ě d e m . N a . zádech má připevněný, po případě v t l u m o k u nese papí­ r o v ý míč nafouknutý (měchuřinu, papírový p y ­ tlík nebo pod.). J e s t to jeho srdce a to hledí l o v c i zasáhnouti a »sekerou« p r o r a z i t i . N a k r k u má medvěd náhrdelník, jejž hoši z h o t o v i l i z medvě­ dích spárů navlečených n a provázku s dřevěný­ m i vložkami. Medvěd má tři b r l o h y a s i sto k r o ­ ků o d sebe vzdálené sestavené do trojúhelníku. V b r l o h u jest medvěd v bezpečí. J e - l i b r l o h e m s t r o m nebo skála, je chráněn, dotýká-li se j i c h . Medvěd nesmí s e t r v a t i v b r l o h u déle, než napočítá vrchní l o v e c d o sta. J e - l i proražen měchýř, klesá medvěd m r t e v a náhrdelník získává lovec, jenž zasáhl srdce medvědovo. Medvěd jest však stejně jako l o v c i ozbrojen obuškem, jímž snaží se s r a z i t i l o v c i k l o b o u k , což znamená smrt l o v c o v u . L o v e c ten musí odstoupiti ze h r y . (Doporučujeme ujednati, že stačí u d e řiti lovce.) S t r k a t i a tahati se, zápoliti jakým­ k o l i způsobem při hře je zakázáno. Medvěd v í ­ tězí, zažene-li, nebo pobije-li všechny l o v c e . Ví­ těz ponechává s i náhrdelník, až do příští h r y . D i v o k o s t těchto velikých medvědů — praví S e t o n — je nevylíčitelna. M n o h o životů bývá ztraceno při každém l o v u a čaistokráte se přiho­ dilo, že celá družina lovců b y l a zničena takovým n e t v o r e m neobyčejné zuřivosti. 94. K A C H N A N A S K Á L E . ( V e n k u nebo v e větší místnosti.) Každý hráč najde si u řeky nebo v naplavenině »kachnu«, t. j . hladký, kulatý kámen, a s i 12 c m . v průměru. K a c h n u drží každý pohotově v ruce, p o u z e jeden z n i c h postaví ji n a »skálu« — k o p e ­ ček, pařez nebo nižší b a l v a n a hlídají. Přes »ská-

lu« v e d e se přímka » m r t v á « čára, a 5 až 6 m . od ní rovnoběžně čára »h á z e c í « . Hráči házejí po řadě svými k a m e n y n a »kachnu na skále«. K d o h o d i l , může jiti k e své kachně, zalítla-li, posunouti j i nohou až k »mrtvé čáře« procházející s k a l o u , ale nesmí j i odnésti nebo vů­ bec r u k o u se jí dotknouti, neboť v t o m případě má hlídající právo, než doběhne s k a c h n o u k čáře házecí, jej r u k o u udeřiti a poslati, a b y převzal jeho úkol. DoběhMi k »házecí« čáře, a n e b y l při t o m udeřen, je chráněn a má právo z n o v u házeti. S h o dí-li někdo k a c h n u , jest majitel její především p o ­ v i n e n j i n a skále umístiti a p a k t e p r v e může ně­ k o h o z prchajících udeřiti. — S t a n e - l i se, že n a čáře házecí n i k d o nezbude, odejde hlídač se s v o u k a c h n o u k čáře a hlídati jde ten, jehož kámen je nejdále z a m r t v o u čarou. V místnosti užije se místo kamenů pytlíků n a ­ plněných pískem nebo zrním. 95. S T Ř E L B A K U P T Á K Ů . »Střelba ku ptáku« patří k nejstarším bohatýrským hrám lidstva, jež neprávem upadla v zapomenutí a zasluhuje, a b y opět ožila. Zmínky o ní najdeme již v nejstarších lite­ rárních památkách. V XXIII, zpěvu H o m e r o v y »Iliady« Achilles »vztyčiti káže stožár tenxnopřídého korábu na b ř e ­ hu přímořském opodál a holubci plachému tenkou dal tkanicí nohu svázat a naň z luku kázal stříleti.« A podobně ve Vergilově »Aeneidě« (V.) — Aenéas, »rychlou kdo by stříleti šipkou chut měli,« střelce v y z ý v á a klade odměny slušné. A hned nesmírný dal strom ze Serestovy návy v z t y čiti a holubičku živou za provázek uvázal na strom ten vysoký v terč, kam b y zamířili ostřím. Sestupují se muži, z měděné a b y táhnuli přilby los vložený.« — O střelbě na živého ptáka přivázaného na stožáru dějí se zmínky také ve středověku, zejména ve Francii. »Střelba ku ptáku« rozšířila se hlavně jako rytířská hra ve dvanáctém století z Nizozemska a stala se na několik set let oblíbenou kratochvílí panstva i lidu městského. Záhy dostala se i k nám do Cech a pěstována namnoze s veli­ kou horlivostí, jak o tom svědčí četné záznamy a v mnoha místech různé místní názvy, jako » N a ptáku«, » N a ptáčnici«

a i . Obliba střelby ku ptáku měla v důsledku hojné pěsto­ vání sportu střeleckého. Střelci tvořili zvláštní družstva zvaná »ptačí konventy*. Slavnostní střílení o » p t a č í k r á l o v s t v í * konalo se pravidelně jednou v roce s velikou okázalostí za účasti obyvatelstva, úřadů i vrchnosti. Z a městem na volném pro­ stranství, aby nebylo nebezpečí úrazu, vztyčen stožár, na něm připevněn neb zavěšen b y l veliký pták, íehož křídla, ocas a někde i hlava b y l y z prkének, jež silným nárazem odpadala. N a ptáka střílelo se šípy z kuší asi na vzdálenost 300 loket. O d počátku 17. století střílívalo se ku ptáku z pušek. Kdo sestřelili křídla, sluli »m a r š á 1 k o v é«, zazna­ menán i ten, kdo sestřelil hlavu a ocas. Kdo srazil posled­ ní zbytek ptáka, b y l slavnostně pozdraven jako »k r á 1«. Střílelo se po řadě tak dlouho, pokud ranou nespadl i po­ slední zbytek ptáka. Králi zavěšen b y l na hrdlo řetěz se stříbrným ptákem, jejž nosil při slavnostech po celý rok a odevzdal jej teprve po roce, k d y slavnost se opakovala, svému nástupci. Někde dostalo se králi ještě hojně jiných poct a darů. Na Horách Kutných sám český král hřivnou stříbra k tomu přispíval. — Na mnoha místech udržela se hra až do našich dnů.

K e střelbě k u ptáku zvolíme nepoužívané m í s t o, dosti rozlehlé, nejlépe s holou strání v p o z a ­ dí, a b y n i k d o n e b y l zraněn zalétajícími šípy. K e střelbě použijeme luků a šípů okovaných nebo také pušek, obého ovšem s největší opatrností. Zejména p r o střelbu z pušek je třeba vysoké strá­ ně v pozadí, a b y přestřelení stráně b y l o vylouče­ no. V době střelby učiníme náležitá opatření, p o ­ stavíme stráže a pod., a b y se n i k d o nepřiblížil na dostřel. Výroba luků a šípů i ostatního nářadí k z á v o ­ dům potřebného p o s k y t n e hochům hojně příleži­ tosti k účelné a radostné práci řemeslné. Sto­ ž á r (a) budiž nejméně 5 m v y s o k ý a doporuču­ je se u p r a v i t i jej t a k , a b y se d a l sklápěti. P t á k a zhotovíme z dřevěného válečku (b) a ze čtyř prkének v podobě h l a v y (c), křídel (d) a ocasu (e), jež jsou vesměs navrtány a spojí se prostrčením tenké dřevěné tyčinky (špýlu, s i r k y nebo třísky, jak n a o b r a z c i naznačeno). P r á v ě tak připevní se i celý pták ke stožáru, jenž také s h o r a je navrtán,

načež se stožár vztyčí. Nárazem snadno přelomí se kolíček jednotlivé součástky spojující a dotyčná část, po případě i celý pták se stožáru spadne. N a ptáka p r o cvičení střílíme odpovídající d o v e d n o s t i střelců.

ze

vzdálenosti

Při vhodné příležitosti uspořádáme s l a v n o s t ­ ní s t ř e l b u k u p t á k u , při níž jest všem stříleti ze vzdálenosti p r o všecky stejně stanovené. Střelci nastupují v pořadí losem stanoveném; po p o s l e d ­ ním nastupuje opět prvý, až podaří se někomu poslední z b y t e k ptáka se stožáru sestřeliti.

Z a sestřelení ocasu počítáme b o d , z a h l a v u 2, z a levé křídlo 3, z a pravé 4 b o d y . K d o sestřelí trup, je vítězem, k r á l e m . Hoši m o h o u z h o t o -

Stožár s ptákem.

v i t i co vhodný o d z n a k k r á l o v s k ý — k o v o ­ vého ptáka, j a k o činívají skauti, kteří své o d z n a k y s a m i s i modelují a z k o v u lijí. Král nosí o d z n a k n a řetězu nebo stuze až do příští slavnostní střelby,

Střelba ku ptáku. (Starobylá r y t i n a z k n i h o v n y Jagellonské v Krakově.)

kterouž sám zahajuje. O d z n a k odevzdá svému nástupci. N e p o c h y b u j e m e , že krásná, starobylá tato h r a opět ožije a že u táborů našich skautů v e d l e v l a j k y týčiti se bude stožár připravený k e »střelbě k u ptáku«. 96. H O N É N l K E K R O U Ž K U . (Venku.) Starobylá tato hra rytířská záležela v tom, že jezde: v prudké jízdlě snažil se na hůlku dřevěnou (dřevec) nebo železnou navléci mosazný nebo železný kroužek, položený na dřevěném kuželi, nebo na vyzdobené špičaté čapce. H r a byla často jezdci cvičena a při slavnostních turnajích hol­ dovali jí rytíři i korunované hlavy, jak o tom svědčí na příklad zápis o korunovaci Matyášově ve Frankfurtu n. M o h . r. 1611, kde hru císař sám zahájil a »nejprve do té­ hož kroužku s vzetím ho na dřevce honiti ráčil«. Znalost této hry, pocházející pravděpodobně od Arabů, přes Španěly rozšířila se do celé E v r o p y , vnikla i mezi městský a vesnický lid a mladíci venkovští rádi ji napodo­ bili jezdíce na koních, a jak Guts Muths r. 1796 tvrdí, pro­ váděli ji v severním Německu také pěšky. Téhož druhu vesnickými, jejž líku, h á z e n í nebo b ě h ů m a

je z á v o d o v ě n e c věnovaný dívkami hoši v plné jízdě snažili se sejmouti s ko­ oštěpu, střelba v prudké jízdě t e r č a pod.

H r u p r o v e d e m e při jízdě n a k o l e c h . N a volné prostoře, k d e je dosti místa k rozjezdu zatluče­ m e kůl (c, d) s dřevěným kotoučem (b), k němuž natlučeme trojúhelníková prkénka (a), a b y t v o ­ řila kužel. J e - l i po ruce dosti silný kůl stačí přitesati jeho vršek. N a kužel navlékne se k o v o v ý kroužek (f) mající v průměru 12—20 c m . K n a ­ vlečení kroužku pořídíme s i dřevěnou nebo k o ­ v o v o u hůlku-dřevce (e). Kroužek jest n a dosah, takže jezdec volně jeda snadno jej může hůlkou sejmouti. Při závodech ovšem jezdí se plnou r y c h ­ lostí. J e z d c i opatření hůlkami jedou v určitých v z d á ­ lenostech a snaží se v nejrychlejší jízdě kroužek

navléci. K o m u podaří se to p ř i s t e j n é m p o č ­ t u j í z d nejčastěji, je vítězem. H r u možno provésti též v b ě h u a ovšem i v

Honění ke kroužku.

původní formě při j í z d ě n a k o n i . Stejně u s t r o jiti lze h r u , při níž jde o to sejmouti věnec s kolíku, hoditi oštěpem nebo střeliti do terče a p o d . 97. N A V Y S L A N C E . Závod družin v usuzování. ( D o m a nebo venku.) . Hráči rozdělí se n a d v a stejné tábory: zaujmou místo v e d v o u různých světnicích; v e n k u v t a k o -

v é vzdálenosti o d sebe, a b y se navzájem n e s l y ­ šeli. S k u p i n y zvolí ze sebe po v y s l a n c i . V y s l a n c i shodnou se tajně některým s l o v e m , předmětem, osobností, h i s t o r i c k o u událostí, myšlenkou, frází a p o d . a n a obou skupinách jest to uhodnouti. V y s l a n e c tábora A přijde do tábora B ; členové jeho k l a d o u m u různé otázky, n a něž smí odpověděti pouze s l o v y »a n o « nebo »n e « . V y s l a n e c tá­ b o r a B současně vykoná totéž v A . Volí-li a řadi­ li tázající vhodně, m e t h o d i c k y otázky a usuzují-li správně z odpovědí vyslancových, m o h o u poměr­ ně v e l m i r y c h l e uhodnouti věci, o nichž b y c h o m soudili, že nelze se jich dopátrati, j a k o : »Achil­ l o v a pata«, » T ř i p r o s b y královny Dagmar«, »2ižk o v y válečné v o z y « , »Lodi, s nimiž p l a v i l se K o l u m b u s poprvé k Americe«, »Poslední pozdrav« a j . Která s t r a n a dříve hledaná s l o v a uhodne, vítězí a získává v y s l a n c e druhého tábora. T a t o h r a h o c h y naučí přemýšleti, účelně se d o t a z o v a t i a bystře u s u z o v a t i , cvičí jejich o b r a z o ­ tvornost a mile je pobaví. 98. N A SCHŮZI. Příklad řečnických cvičení zi táborů junáckých. ( V přírodě nebo v místnosti.) V ů d c e několika vhodnými s l o v y zahájí r o z ­ h o v o r (debatu) a udá théma (látku), o kterém jest se rozhovořiti. Dříve však dá v o l i t i předsedu, a je-li toho třeba i jeho náměstka a zapisovatele, a to aklamací (pozdvižením r u k y ) . Před tím již u s t a ­ n o v e n b y l zpravodaj (referent), jenž připraví si látku po svém názoru, jakož i usnesení (resoluci), kterým má debata vyznít. P ř e d s e d a v několika s l o v e c h zmíní se v š e ­ obecně o významu projednávaného předmětu a s l o v o dá z p r a v o d a j i .

Zpravodaj pojedná podrobně o předmětu dle svého názoru a to p o k u d možno všestranně, snášeje dle svého vědomí vše, co m l u v i l o b y p r o usnesení, jež chce n a v r h n o u t i . P r o b r a v předmět důkladně, doporučí usnesení (resoluci), k t e r o u pře­ čte. P ř e d s e d a uzavře ziprávu (referát) a vybídne k r o z h o v o r u . Dává s l o v o hochům v t o m pořadí, jak se o ně hlásí. Hoši A a B mluví p r o t i , C a D pro, E p r o t i , F p r o atd., až po návrh n a konec d e ­ baty, jejž dá Ž. P ř e d s e d a zjišťuje, k d o je ještě k s l o v u při­ hlášen: K . L . M . p r o a N . O . P . p r o t i buď volí si hlavního řečníka (generálního), buď každý sám hájí s t a n o v i s k o své, nebo vzdají se s l o v a . Zpravodaj podá souhrn (resumé) r o z h o v o ­ r u , po případě pozmění usnesení dle výsledku de­ baty. P ř e d s e d a dává h l a s o v a t i o usnesení, v y h l a ­ šuje jeho výsledek a několika případnými a p o ­ vzbuzujícími s l o v y r o z h o v o r ukončuje. ROZNÁ

THEMATA.

Referát o význačné k n i z e , debata o směru v umění, o systému filosofickém ovšem bez resoluci, o užitku biografu, o učení se cizím řečem, o zjednodušeném pravopise českém, o a l k o h o l i s m u , v e g e t a r i a n i s m u , přirozené léčbě, o užitku a významu s p o r t u , — samozřejmě různá thémata z užšího života skautského — o spalování ohněm, o zachovávání starých památek, a t d .

*

* *

PROVEDENÍ. Vésti jest řízený r o z h o v o r n a théma: Jaké s t a n o v i s k o z a u j m o u t i k v e ř e j n é do­ bročinnosti. Vůdce, předseda (po př. jeho náměstek a z a p i s o v a t e l ) , debatující junáci.

V ů d c e : Pohovořiti jest nám dnes o thematě: » J a k é stanovisko zaujmouti k veřejné dobročin­ n o s t i«. Zpravodajem ustanoven b y l hoch Z. Jsem jist, že závažnost thematu upoutá vaši pozornost a průběh de­ baty dá nám výsledek, jímž s plnou bezpečnosti budeme se moci říditi. Žádám, aby zvolen b y l předseda této schůze, který by ji řídil. (Aklamací zvolen b y l hoch P.) Zvolen je P., jemuž předávám řízení rozhovoru. P ř e d s e d a : Často již se stalo, že o předmětu našeho dnešního rokování hovořívali jsme v užších kroužcích a tu ukazovala se nápadná různost názorů. A b y zjednána byla jednota nejen názorů, ale i skutků, dáno na denní pořad dnesaího rozhovoru thema: J a k é s t a n o v i s k o z a u j m o u t i k v e ř e j n é d o b r o č i n n o s t i , a žádám, aby každý, vyslechnuv zpravodaje, dal výraz svémoi pře­ svědčení. T a k objasníme si stanovisko, jež junákům v tom­ to směru jest zaujmouti a myslím, že definitivně. ŽáJám Z., aby přednesl svůj referát. Zpravodaj*): Veřejná dobročinnost prospěti má těm, kteří sami, z jakýchkoli příčin, nejsou s to opatřiti si nutných prostředků k živobytí. Příčiny ty jsou 1. ne­ dostatky fysické, 2. nedostatky morální. A d 1. a) Fysické nedostatky vroze.ié: slepota, hluchota, chybný a nedosta­ tečný vývin jednotlivých částí těla. b) Fysické nedostatky nabyté: neštěstím, způsobenýn vlastní neopatrností, v y š ­ ší mocí, neopatrností nebo svévolí jiného, stářím. A d 2. Morální nedostatky a) nezaviněné: nedostatkem výchovy, shodou okolností vnějších (zanedbaný lid, z a ­ nedbaný kraj), zatížením duševním; b) zaviněné: marno­ tratností, leností, nedostatkem vůle a energie. Vrozené nedostatky fysické — mrzáctví — budí nejspí­ še soucit a soustrast. Péči o mrzáky přejímá společnost lid­ ská a živí i opatruje je v ústavech přiměřeně zařízených. Krátký histor. vývoj ústavů pro slepé, hluchoněmé, mrzá­ k y tělesné, duševní (blázince) atd. Fysické nedostatky nabyté vinou cizí (cizí neopatrností a svévolí, vyšší mocí na dráze, paroplavbě a pod.) dávají podnět zákonodárci, a b y vinníka přidržel k náhradě utr­ pěné škody placením životní renty a bolestného. Fysické nedostatky zaviněné vlastní vinoui jsou pro postiženého tím trapnější, že sám sebe připravil o možnost výživy a padl dobročinnosti veřejné na obtíž. Morální nedostatky ať zaviněné nebo nezaviněné na­ pravují se v různých výchovnách, donucovacích pracov­ nách, káznicích a pod. Neschopnost samostatné výživy z duševního zatížení (blbost, kretinism, různé psychosy) p a ralysují ústavy pro neplnosmyslné, duševně choré a pod. *) Z řečí jednotlivců uveden pouze myšlenkový postup. Slovní roucho dá každý řečník dle své individuality a zde pro úsporu místa b y l a stylistická úprava myšlenek v y p u ­ štěna.

Budí-li nedostatky fysické a nezaviněné morální sou­ cit a útrpnost, budí zaviněné morální pouze hnus. Parasiti lidské společnosti! Kdo se dovolává veřejně lidské dobročinnosti — žebrá. Názor na žebráky v dobách historických: Pomáhati jim je povinností křesťana a almužna skutek bohulibý. Příčiny, nedostatek naprostý takových zařízení společenských ( v y ­ jma u některých klášteriV, která by se o mrzáky a lidi neschopné starala. Doba moderní chápe již jinak svou povinnost k lidem nešťastným a hledí jim los jejich usnadniti tím, že chce se o ně starati systematicky zřízeními k tomu vhodnými. Čím inteligentnější lid a spořádanější stát, tím méně žebráků. (Houfy žebráků v Italii, Španělsku, v Orientě!) I v době této je p o v i n n o s t í každého pomáhati ubohým a almuž­ na skutek bohulibý, jenže v jiném smyslu. Zařízení potírající žebrotu a chránící mrzáky a starce: 1. "Oprava chudinství, veřejné chudobince, chorobince, nemocnice obecní, okresní zemské a poskytování podpor na hotovosti, po př. opatření nešťastníků v rodině cizí za plat. 2. Úrazovny, nemocenské pokladny, pojišťovny (na ži­ vot, dožití, úraz). 3. Spolky soukromé pro podporu chudých, mrzáků, du­ ševně chorých (spolek pro »stydlivé« chudé, kteří nechtí žebrat), pro blaho propusť, káranců a trestanců, různé útul­ ny, asyly, lidové kuchyně, ohřívárny; spolky pro zřizová­ ní a udržování ústavů pro slepé, hluchoněmé, mrzáky, epi­ leptiky, nevyléčitelně choré, v cizině Armáda spásy at
2. B u d i ž v š a k ř á d n ě o r g a n i s o v á n a a s o u ­ středěna. 3. V š e c h n y d o b r o č i n n é i n s t i t u c e buďtež usilovně podporovány. 4. V e ř e j n á p o u l i č n í ž e b r o t a b u d i ž n a p r o ­ s t o io d m í t n u t a. P ř e d s e d a : Slyšeli jste názory Z. Jest na Vás, abyste o předmětu vyslovili také mínění svoje. K slovu hlásí se A . (Na lístek zaznamenává si postupně hochy, jak se k slovu přihlašují a v tomto pořadu uděluje jim slovo.) A. Z. založil své vývody na podkladech čistě rozumo­ vých. Dlužno ptáti se též srdce a tu cit mluví jinak. Jak nepodarovat slepce, chromého, bezrukého, stoji-li kdes v mrazu, dešti, sněhu á prosí? B. Jak zachovati se k žebrotě zastřené: kolovrátkáři, harmonikáři, harfeníci, prodavači sirek, řetkvičky, pohled­ nic? M e z e r a v referátu. Z p r a v o d a j : Žebrota zastřená je zase jen žebrota, kterou třeba odmítnouti. (Hochu A.) Jako nestačí důvody rozumové, tak nestačí ani citové. V referáte je cesta střed­ ní: cit ovládaný rozumem. C . Vzpomíná na Šlejharovu povídku o slepé babičce, stojící na hlavní třídě a žebrající. Hojné almužny zneužívá nevlastní dcera se svým mužem, jedí pečené, opíjejí se pivem, vínem; babičku vyhánějí za deště i zimy a odbý­ vají suchými kůrkami. Nač tu almužna? D. veny pravé »Muiž,

Podobně ve velkých městech (Paříž, Londýn) obje­ b y l y případy, kdy se žebrotou dětí podnikány b y l y obchodní podniky nesvědomitými lidmi. Hugův román: který se směje«! Děti ať nežebrají.

E . Poukazuje na dráteníčky, děti chudé Slova če, na savoyské kominíčky, hochy se svištěm. T u není přec mož­ no jen tak šmahem odsouditi žebravé děti, které k torno* nutí chudoba vlasti i lidu. F . Však i tu je jisto, že by lépe bylo postarati se o ta­ kové děti jinak, nežli žebrotou: A co naše řetkvičkářky, prodavači sirek, pohlednic, kteří do noci chodí po hostin­ cích. Zkáza mravní, tělesná. C o druhý den škola? Děti a ť nežebrají. Q. Souhlasí s předřečníky ohledně dětí. A l e co do­ spělí mrzáci, nenajdou-li místa v ústavech? Není jich diosud s dostatek. T u b y pomohla snad jen rychlá organisace a po případě zákonodárství, které b y starost o tyto lidi učinilo povinností obcí domovských. H . Jsou však mrzáci od narození, k ničemu se neho­ dící a vegetující jen, místo aby žili. (Lidé bez nohou i r u ­ kou a pod.) Vzpomíná maně na spartánský Taygeton a má za to, že b y pro mnohého bylo takové zařízení do­ brodiním. C h . T o je názor brutální. Každý má právo na život. Poukazuje na bezrukého mrzáčka Frantíka v ústavu prof.

Jedličky v Praze, který nohou užívá s týmž zdarem, jako jiný rukoiui R. Však i organisovaná dobročinnost leckdy klame. Jak často podnik, pořádaný ve prospěch zřtze.ií humánního, zvrhá se ve společenskou zábavui, za kterou se utratí hrůza peněz a pro účel vlastní zbude obnos nepatrný. A což ča­ sté podniky podvodné a sběratelé-podvodiniíci. S. B y l o b y smutné, k d y b y takové zjevy měly poškoditi dobrou věc a ubrati chuti těm, kteří mají poctivou snahu 0 dobro. Záleží na tom. Kdo pracuje a jíik pracuje. A tu jistě že rozezná se podnik vážný od ničemného, akce poctivá od podvodné. Opatrní musíme býti vždy a všude; proto se cvičíme v pozorování. Ž. Navrhuje konec debaty. Přijímá se. P ř e d s e d a . K slovu hlášen je ještě I., J K. I. Vrací se k vývodům Q. Není možno jen tak zhola zavrhnouti žebrotu^ nepostarali-li jsme se o nápravu jiným směrem. Není-li v Holandsku, Švédsku, Belgii žebráků, je to protoi, že se společnost stará o každého, kdo pomoci po­ třebuje. Upozorňuje na žebráckou kolonii tamní, kam je dopraven každý žebrák ze z v y k u nebo takový, který není ani churav, ani neschopen a tam musí za tuhé kázně pracovati. Podruhé si rozmyslí takový lenoch žebrati a stará se raději o práci. A jen o takové může jiti při potírání žebroty. Skutečným nešťastníkům pomoci odepříti bylo by nelidské. J . Jak však zjistiti okamžitě, kdo pomoci potřebuje? T o jen u očividných mrzáků lze, a i tu se často zklameme. Doporučuje změním v resoluci tím směrem, aby dospělým žebrákům poskytla se peněžitá pomoc jen v nejnutnějších případech, jinak však snahou, do tati je do příslušného ústavu, aby usnadnil se jim Los života. M

r

K. Zavázali jsme se vykonati denně aspoň jeden s k u ­ tek lásky. Je tedy naší povinností jako junáků, starati se o nešťastné. Proto souhlasím úplně s resoluci, která nám dá­ vá určitou direktivu, jak si v této důležité společenské otáizce počínati. Nepodporovati však lenochů, nedbaíců, že­ bráků ze z v y k u je také »skutek lásky« v jistém smyslu. Nemaje odnikud snadné a lehko dosažitelné pomoci, je nu­ cen takový jedinec chopiti se poctivé práce. I v tom je prospěch pro lidskou společnost. P ř e d s e d a . K slovu není již nikdo přihlášen. Žádám zpravodaje, aby shrnul výsledek rozhovoru. Z p r a v o d a j . Z toho, co jsme slyšeli je zřejmo, že mé názory kryjí se s názory většiny řečníků. Než během de­ baty vznikly některé momenty, které neváhám uplatniti 1 v usnesení. Je to žebrota dětí a upravení poměru k že­ brákům skutečně nešťastným, kterým se nepoštěstilo umístiti se v některém vhodném ústavě. V tom smyslu navr­ huji změniu 4. bodu resoíuce a přidávám nový, pátý: S v o j s í k : Polní h r y .

g

4. Veřejná pouliční žebrota dětí buď naprosto odmítnuta. 5. Skutečným nešťastníkům poskytnuta budí almužna jen výjimečně. P o náležité informaci buďte učiněny kroky, aby přijati byli do příslušného ústavu. Než se tak stane, buďte dle možnosti opatřeni tak, aby nemusili žebrati. P ř e d s e d a . K slovu se hlásí L . Uvésti rriožno jen věc­ né poznámky, debata je uzavřena. L . Se změnou resoluce možno jen souhlasiti, neboť hoví všestranně názorům zde proneseným. Doporučuje přijetí. P ř e d s e d a . Nikdo se již nehlásí o slovo; dávám tedy hlasovati. — Resoluce přijata jest j e d n o h l a s n ě (lépe: všemi hlasy). Usnesením naším nenastane ovšem okamžitá změna v zařízeních trvajících. T o také není účelem naší debaty. A l e ujasnili jsme si názory a k dílu dobrému hlásí se tu řada pracovníků cílevědomých, obětavých a houževnatých. A v tom je pokrok. Každý, komui na věci záleží, může s naší účastí počítati. A doufejme, že i u mas b r z y nastane doba, kdy žebrák na ulici, neopatřený slepec, mrznoucí mrzák, třesoucí se stařec prodávající sirky, budou zjevy nezná­ mými. Končím schůzi a děkuji Vám z a horlivoui účast.

99. N A S T A T K U . ( D o m a nebo venku.) Žertovná h r a . J e d e n z hochů v y p r a v u j e povídku, již si v y m y ­ slil, ostatní představují různá domácí zvířata a snaží se věrně napodobiti jejich h l a s y . Povídka může míti tento p o d k l a d : Malý nezbeda je po n e m o c i poslán k tetě n a v e n e k n a z o t a v e n o u . Nesčetná napomenutí s t a ­ rostlivých rodičů vykouří se malému d a r e b o v i ce­ stou z h l a v y a j a k m i l e druhého dne se probudí, v y j d e si ještě před návratem tetiným n a dvůr, a b y se porozhlédl po svém novém domově. N a ­ vštíví všechna domácí zvířata a způsobí neplechu, k a m k o l i přijde. Myslí, že vepřům nejlépe bude v zelinářské zahradě, slepice a k a c h n y vpustí na obilí, kuřata zažene n a rybník, k d e se nebožátka u topí, koně pustí na dvůr, krávy do polí, o v c e do lesa, h o l u b y , husy, krůty a králíky rozežene v š e ­ mi směry, podráždí včely, takže celý statek je zá­ h y vzhůru nohama.

K d y k o l i zmíní se vypravující o některém druhu zvířat, hoši, kteří jej představují, napodobí vážně a c o možno věrně jejich h l a s y . Vyřkne-li s l o v o »statek«, » d v ů r « , »hospodářství« a pod., o z v o u se všichni sborem. R o l e , h u s y a osla neurčují se pře­ dem a jsou v y h r a z e n y těm, kdož opomenuli se oz v a t i , nebo o z v a l i se z v u k e m nesprávným. 100. Ú N O S D Í T É T E . Příklad h r y , jimiž s k a u t i v cizině znázorňují s v o u činnost veřejnosti. ( V přírodě.) Statkářův čeledín k o p e n a p o l i ; k o l e m něho p o ­ bíhá malý hošík statkářův, jemuž se rozvázala tkanice u střevíce. Vstoupí družina skautů a prosí, a b y n a p o l i rolníkově směli tábořiti. Čeledín dává svolení, načež družina postaví stany, zapálí oheň, zarazí do země žerdě s v l a j k a m i , a p a k odejde, zanechSavši jednoho ze skautů, mladého h o c h a nováčka n a stráži. T e n u n a v e n — usne. N a scéně objeví se d v a tuláci. J d o u k čeledí­ n o v i , žebrají, a on j i m dá almužnu. Tuláci nejsou spokojeni, chtějí více, ohrožují čeledína, jenž se dá n a útěk. V t o m o b a o t r h a n c i zpozorují dítě: v r h n o u se na ně, hodí m u kabát přes h l a v u a unášejí je pryč. V zápase ztratí h o c h střevíc, jenž zůstane ležeti n a z e m i . Tuláci zmizí se s v o u k o ­ řistí. Objeví se osmahlý statkář, jenž se zlobí, s p a ­ třiv s t a n y a táborový oheň skautů. Volá n a čele­ dína a chce n a něm vysvětlení. Přichází p o c h o ­ d e m družina skautů. Statkář jde k n i m a hádá se s vůdcem; hrozí j i m dokonce holí, neodejdou-li okamžitě s pole. Vůdce vysvětluje, že čeledín d a l j i m svolení a t d . Statkář volá z n o v u čeledína. T e n přichází bledý a vyděšený v e tváři, lomí r u k a m a a hlásí pánovi, že synáček jeho z m i z e l , a že ho

asi unesli tuláci, kteří zde před chvílí b y l i . T u vůdce družiny předstoupí a nabízí se, že skauti půjdou hledat dítě a že doufají přivésti je zpět k otci. O t e c ovšem s radostí svoluje a všichni, d r u ­ žina i statkář s čeledínem odcházejí. N a cestě zahlédnou s k a u t i dětský střevíc. Mají první znám­ k u a jdou již bezpečněji po stopě z a tuláky. Z pozadí vystoupí o b a otrhanci s dítětem, a b y pojedli; po jídle usnou. Jeden ze skautů objeví tuláky a jdę se zprávou k ostatním. Celá družina přiblíží se potichu, o b ­ klopí darebáky, sváže je a odvádí je k nejbližší četnické stanici. Někteří z hochů připraví i m p r o v i s o vaná nosítka, n a nichž nesou ustrašené dítě domů. Statkář děkuje vroucně zachráncům svého dítěte, nabízí j i m odměnu, které nepřijmou. Prosí jen, a b y směli pokračovati v e svém táboření n a jeho p o z e m k u , počínají obvyklé táborové práce, h r y a cvičení . . . čímž h r a končí.

LITERATURA: Ernest Thompson Seton: T h e Book of Woodcraft. E r n e s t T h o m p s o n S e t o n : Indoor and Outdoor Q a mes. Sir R. B a d e n - P o w e 11: Scouting for B o y s . Sir R. B a d e n-P o w e 11: Scouting Qames. P. G. S c h á f e r : Gelándespiele. M. S c h o n o v s k y v o n S c h ó n w i e s : Militárische K n a benspiele. A. B. S v o j s í k : Základy junáctví.

OBSAH. Strana

Předmluva O polních hrách Pozorování.

.

.

.

3 ó

Závody

2

v postřehování.

1. 2. 3. 4. 5. 6. /. 8.

Strana

26. Králíci a lišky . . 27. Setkaná . . . . 28. Nepřítel v táboře . 9 . Na tikány a lesníky

Bystrozraký . . . Kimova hra . . . Setonova hra . . . Výkladní skříň . . V budově . . . Na hledanou . . . Na pozorovatele . Jiný způsob tohoto závodu Najděte c h y b y ! ! ! Blízko i daleko . Pozorování přírody Pochůzky rytířské .

17 18 19 19 20

Odhady. Orientace. i a n>Au~A . ia 14. Ruzne odhady . .

on fx 21

, 30. Plížena . . . . 31 N a poslouchanou . 32. CiSjk . . . . . 33. š i z e n á do tábora * • • • • 34. Na vyzvědace . . 35. Na zpravodaje . . 36. Nooií hlídky . . 37. Na bitvu . .. . . 38. Na sněhovou bitvu 39. Utok na telegraf . JO. Posel 41. K u r y r 42. Kurýr v městě . . 43. Válečný kurýr . . 44. Zvědové . . . . , kurvrů

15. Pochůzky

21

Jetétecí

9. 10. 11. 12.

PA™/JŁ

''

. . .

13 14 15 16 16 17 17

^ „ , Plíženi se.

16. Odhad z a noci . . 21 17. Orientační cvičení . 22 18. Pochůzky lesem . 23 » K o V S , • * H 9i i-rLI?™ ' ' "->i 2 ł Sv éíé.ka . : i 25 23. Honba z a pokladem 25 „ ' 24. Na schovávanou . 26 25. Schovávaná ve dvojicích 27 á

a ) , n y

ot3k

K

r

y

t

l

s e

o A

K T

Z

t

m

y

z

o M v

™

II 8 íátek

' '

V

'

' ' ' Prapory - Válečná vojenská . - ^ • • Stopování. 53. Uprchlík . . . . 54. Sibiřský uprchlík . 55. Hon na lva . . . 56. Honba na lišky . . 57. Z a četou! . . . . 58. Polární výprava .

S VélSST

5 I

5 2

z

n

a

č

e

k

30 31 32 £ 34 34 35 36 f 36 37 38 38 39 40 43 44

' "

}§• "

27 28 29 30

A tl

46

31 51 5

5

56 57 57 58 58 59

Strana

59. 60. 61. 62. 63. 64.

S n ě h o v é chatrče . Sněhový h r a d . . Hledání háječek . Sbírání v l n y . . Zajíci a ohaři . . N a paseraka . . .

®? SjWta » JP l

59 60 60 61 62 63

• • 64

ke

66. Z á v o d ávfxžm ve střelbě \ . . . 67. H o n b a m - v ě ř . .

Štafeta. R o z e s t a v n ý hÁh fiO

*n & 3 ! L * i

*"

7n

*

5?

79 72. 73. 7/i 74.

'

"

n •" ' ' O spojeni . . . . Útok n a hájenou v e s n.^^.nio ín.nk^ Q u e (Drobna £

75. H r a signálová . . 76. V bitevních řetězech 77. B o j o průchod č e t y lesem 78. Srážka v ý z v ě d n ý c h oddílů a j i c h hlášení 79. O c h r a n a přechodů přes řeku . . .

l

Z

á

d

m

8 2

Q

n

8 8

-

89

'

8

e

8

t

o

d

n

v

™

P o d

H o n b a

Q

L

85

>

^ ™ postup . 87. Vodní p o l o V

^

79

ž

í

8

Červeného

v

T

79

í

n

. . 83. Honičky vodní . 84. N a k r o k o d ý l y . 85. Štika a p s t r u h .

Q 1

78

ř

y

y

[

86

9

„

7, 73 74

76

r

c

H r d i n a

« •

70 HmsnTřetěz 7?" P ř ^ H v

*

g

k

66 67

H r y různé. H r y ve formě vojenské. 68

Strana

80. Obejití opevněného místa; posunutí fronty . . . . První pomoc.

d o u n a

í

o

d

ě

. 90 . 90 . 91 0

. . . . . .

' • ' p o t á l > k y

, yi 91

9

9 3 94

90. N a »babu« n a loď, , * ™ " . " *«;„ " QC 91. l u r n a j v e člunech 95 o v „a velrybu . 96 A

2

Q (

^ b o ř e při odpočinku. 93. N a m e d v ě d a . . . 99 94. K a c h n a n a skále 100 95. Střelba k u ptáku . 101 96. Honění k e kroužku 106 97. N a v y s l a n c e . . . 107 98. N a schůzi . . . . 108 99. N a s t a t k u . . .114 100. Únos dítěte . . .115 v