Receptors and Their Basic Function Jiří Erban SpliN, s.r.o. - TRN oddělení, Praha 1. LF UK, Ústav patologické fyziologie, Praha
Souhrn V posledních deseti letech došlo k mimořádně bouřlivému rozvoji molekulární biologie a genetiky. Denně přibývají nové poznatky umožněné nejen procesem vlastního výzkumu, ale též obrovským rozvojem jeho technologického zázemí. Uvedený rozvoj výzkumu přiblížil dobu, kdy výsledky výzkumu se stanou součástí praktické medicíny i jiných odvětví. Tak, jako jsme museli znát alespoň základy klasické biochemie, abychom porozuměli základům farmakologie, tak pro blízkou budoucnost bude nezbytné znát minimální základy molekulární biologie a genetiky, abychom byli schopni zodpovědně využívat možností diagnostiky a terapie nemocí, které nám současné výzkumy nabídnou. Proto se autor pokusil shrnout základní a zjednodušené informace o struktuře a funkci receptorů, o přenosu informace (signálu) z extracelulárního prostoru přes membránu do cytosolu a pak dále na úroveň transkripce. Na příkladu desenzitizace beta adrenoreceptoru je pak naznačena šíře složitosti popsaných procesů. Klíčová slova: receptor, druhy buněčných receptorů, přenos signálu Summary The extraordinary intensive development of the molecular biology and the genetics as well as the technological development supporting both sciences brought an unusual amount of our knowledges that were discovered in the past 10 years. The mentioned results of the research are still the closer part of the practical medicine. The basic knowledge of the molecular biology and the genetics became very important for the everyday medical practice. Therefore the author attempted to summarize and simplify the information about the structure and the function of the receptors and about the transduction of the signals from the extracellular side across the cell membranes to the cytosol and then to the transcriptional level. The example of the desensitization of beta 2-adrenoceptor was used to show the extensive difficulties of the described processes. Key words: receptors, types of cellular receptors, signal transduction Veškeré chemické signály jako neurotransmitery, růstové hormony, cytokiny, antigeny a další humorální faktory jsou selektivně rozeznávány vysoce specifickými receptory, které jsou umístěny na povrchu buňky, nebo v cytoplazmě nebo dokonce v nukleoplazmě. Obecně platí zásada: receptory vázané v buněčné membráně rozeznávají látky, které jsou rozpustné ve vodě, zatímco cytoplazmatické receptory rozeznávají signály rozpustné v tucích (steroidy, hormony štítné žlázy). Po vazbě s receptorem musí být biologický signál převeden do buněčného jazyka kaskádami intracelulárních reakcí. Zde se uplatní především produkce a uvolnění několika druhých poslů. Jsou to cAMP, cGMP, IP3, DAG (diacylglycerol) a zvýšení hladiny volného Ca2+. Poté je signál amplifikován a přenášen buněčnými membránami a cytosolem, kde fosforylace a defosforylace několika bílkovin reguluje buněčnou odpověď. Receptor je více definován na základě sekundární struktury molekuly, typ receptoru je však určen sekvencí aminokyselin hydrofobní transmembránové domény, kterou má většina receptorů. Na buněčném povrchu se obecně vyskytují tři hlavní třídy receptorů (obr. 1).
Obr. 1: Hlavní třídy povrchových receptorů
Receptory vázané k iontovým kanálkům Tyto receptory slouží chemickým podnětům otevíráním a zavíráním kanálků pro kationty a anionty. To na druhé straně vede k elektrickému podráždění buňky a k její depolarizaci. Patří sem receptory pro glycin, glutamát, ATP a další. Zajímavostí je, že extracelulární aktivace receptoru pro ATP převádí signál pro otevírání kanálků pro kalcium, natrium, magnezium, zatímco intracelulárně aktivovaný ATP receptor převede signál pro uzavření kanálků pro kalium (8). Katalytické receptory Jsou charakterizovány jednou hydrofobní transmembránovou doménou, podjednotky receptoru tvoří monomery nebo homodimery. Samotnou vazebnou podjednotku tvoří ligand-stimulující tyrozin kináza nebo ligand-stimulující guanylátcykláza. Vnitřní tyrozin kinázová aktivita je vázána na karboxyterminálním konci receptoru (35). Mezi tyto receptory patří např. receptory pro mitogenní růstové faktory, inzulin, natriuretické peptidy a mnohé cytokiny. Fosforylace tyrozinových zbytků ovlivní vlastnosti regulačních nitrobuněčných proteinů, změní jejich vlastnosti, a to vede k fyziologické odpovědi na podnět. Tyrozin kinázy přenášejí informaci dále do buňky jednak fosforylací bílkovin, a dále přímými reakcemi mezi proteiny. Konečně velmi rychlou cestou přenosu informace je autofosforylace. Receptory se sedmi hydrofobními doménami Přenášejí signály ohromného množství látek endogenního i exogenního původu. Jsou tvořeny třemi podjednotkami. Extracelulárně je umístěna podjednotka s aminoterminálním zakončením (NH2). Další sekvence aminokyselin protíná buněčnou membránu od jedné lipidové vrstvy ke druhé sedmkrát. Třetí podjednotka je uložena intracelulárně a má karboxyterminální konec (COOH). Každá podjednotka obsahuje sekvenci schopnou rozeznat G-protein (3, 35). GTP vázající regulační proteiny (G-proteiny) se vážou k mnoha povrchovým receptorům včetně iontových receptorů. Zdá se, že regulují mnohé efektorové buněčné systémy v plazmatických membránách, v sekrečních granulích a dalších buněčných organelách. Aktivace receptoru se sedmi hydrofobními doménami vede k aktivaci dvou hlavních cest převodu signálu: 1. Aktivace nebo inhibice adenylátcyklázové cesty. 2. Stimulace obratu fosfatidylinositolu. Obě tyto cesty jsou ovlivněny G-proteiny. Adenylátcyklázová cesta a nukleární transkripční faktory Zjednodušené schéma uvedené cesty je na obrázku 2. Po vazbě receptoru s ligandem dochází i k aktivaci Gs
proteinů nebo Gi proteinů. První působí stimulačně (např. b2 adrenoceptory) druhé inhibičně (a2 adrenoceptory). Funkce G-proteinů bude popsána dále. Jakmile dojde k aktivaci receptorového komplexu, je rychle aktivována adenylátcykláza (nebo inhibována). Aktivace adenylátcyklázy vede k syntéze (v případě stimulace) většího množství cAMP. To (cAMP) pak indukuje „Protein kinázu A“ (cAMP dependentní) (23). Aktivovaná kináza aktivuje další bílkoviny foforylacemi a její katalytická podjednotka proniká do jádra, fosforyluje aktivátory, které dále působí vazbou s elementy závislými na cAMP (CRE=cAMP responsible elements). Ty se nacházejí v jaderné oblasti obsahující cAMP indukovatelné geny. Aktivátory dále vážou cAMP autoregulační elementy (CARE) v oblasti na cAMP závislých modulátorech (CREM=cAMP responsive element modulator). ICER (inducible cAMP early repressor) jsou bílkoviny tlumící transkripci vazbou jak na CRE, tak v oblasti CREM (23, 25). Přesnější popis všech dosud popsaných dějů i dějů později popisovaných přesahuje autorův záměr.
Obr. 2: Adenylátcyklázová cesta a nukleární transkripční faktory
Fosfatidylinositolová cesta a nukleární transkripční faktory Fosfoinositidy jsou běžnou komponentou membrán eukaryotických buněk. Patří k nim fosfatidylinositol (PI), fosfatidylinsositol-4-fosfát (PIP) a fosfatidylinositol-4, 5,-difosfát (PIP2). Rovnováhu mezi nimi udržují kinázy a fosfatázy (10, 36). Hydrolýza těchto membránových lipidů začíná po obsazení receptoru ligandem. Je katalyzována fosfolipázou C (PLC) (obr. 3).
Obr. 3: Fosfatidylinositolová cesta
Tato aktivace komplexem ligandu s receptorem je řízena G-proteinem. Aktivovány mohou být i izoenzymy. Po hydrolyze fosfoinositidů následuje uvolnění dalších dvou „druhých poslů“ (29). Uvolňuje se diacylglycerol (DAG) a inositol-3-fosfát (IP3). DAG zůstává s malým množstvím kalcia v membráně a aktivuje fosfokinázu C (PKC). PKC má široké spektrum zásahů v cytoplazmě, kde fosforyluje serinové a treoninové zbytky řady bílkovin, takže vede k buněčné odpovědi na počáteční impulz. Navíc proteinkináza C aktivuje NADPH oxidázu (22), což vede k uvolňo-vání superoxidových radikálů, které jsou velmi aktivním elementem zánětlivých procesů. PKC však může měnit DAG na kyselinu arachidonovou. Stejným směrem může být DAG metabolizován lipázou, a konečně kyselina arachidonová může vznikat ještě působením aktivované fosfolipázy A2 - pokud je k reakci dostatek volného Ca2+ (34). Záleží pak na tom, zda v systému převažuje 5-lipooxygenáza, a tak převažuje tvorba leukotrienů, nebo cyklooxygenáza se vznikem prostaglandinů a tromboxanů (obr. 4). I tyto reakce přispívají k aktivaci zánětlivých procesů.
Obr. 4: Převaha 5-lipooxygenázy a tvorba leukotrienů
Inositol-3-fosfát je ve vodě rozpustný. V cytoplazmě dobře proniká do organel, zejména endoplazmatického retikula, odkud uvolňuje další ionty Ca2+. K tomuto kalciu však přibývá další Ca2+ influxem extracelulárního kalcia, jednak prostřednictvím aktivace
napěťově závislých kanálků, a „second messenger operated channels“. První bývají obvykle v excitabilních buňkách, tedy i v buňkách hladkých svalů dýchacích cest. Druhé jsou patrně regulovány IP3 a IP4. Tato cesta není v současné době zcela jistá. Aktivace PKC vede k fosforylaci řady bílkovin, které aktivují též G-proteiny sekrečních granulí a v přítomnosti dostatečného množství kalcia pak dochází k exocytóze. Takto se dostává do místa zánětu histamin z bazofilů, nebo MBP (hlavní bazický protein), ECP (eozinofilní kationický protein), EPO (eozinofilní peroxidaza) z eozinofilů a další. Fosfatidylinosotidová cesta tedy, kromě přenosu informace z komplexu signál-receptor, vede k uvolnění preformovaných mediátorů zánětu a syntéze mediátorů „de novo“, přičemž látky jako DAG se uplatní jako „druhý posel“ i jako substrát metabolizmu uvedených látek. Na obrázku 5 je uvedena další možnost přenosu informace po aktivaci G-protein - coupled receptoru. Dochází k aktivaci tyrozin kinázy. Izomery tohoto enzymu pak aktivují fosforylací tyrozinových zbytků proteinů řadu faktorů účastnících se přenosu (transdukce) signálu i aktivace transkripčních faktorů (13, 15, 20).
Obr. 5: Tyrozin kinázová cesta
Dochází k aktivaci nukleárního faktoru „NF-kB, který se skládá ze tří podjednotek. Inhibiční kB podjednotka je fosforylována a zanechává další podjednotky - bílkoviny p65 a p50. Ty jsou přemístěny do jádra, kde vazbou s kB podjednotkou zahajují transkripci příslušných genů. Jinou skupinou proteinů je STAT (signal transducers and activators of trancription) (1, 16, 19, 21). Tyto proteiny pronikají též do jádra, kde se vážou s ISRE (interferon stimulated response element) (19). Po vazbě dochází k transkripci řady genů, například imunitních odpovědí. Jinými faktory jsou proteiny skupiny MAPK (mitogen-activated protein kinase), které postupně aktivují geny ze skupiny onkogenů (myc, jun/fos), jejichž expresí se syntetizuje řada transkripčních faktorů (akcesinů), které specificky působí transkripci v jim určené oblasti genu. Regulační proteiny vázané na guanin nukleotid - G - proteiny Předpokládá se, že G-proteiny spojují přenos extracelulárních signálů z aktivovaných membránových receptorů k intracelulárním efektorovým molekulám. Současně se ukazuje, že tvorba „druhých poslů“ receptory je také spojena s přítomností G-proteinů. V buňkách existuje pestré spektrum G-proteinů se specifickými funkcemi, avšak mechanizmy regulačních funkcí G-proteinů nejsou ještě plně vysvětleny. Klasifikace a charakteristika G-proteinů Jsou popsány dvě hlavní skupiny G-proteinů: 1. Heterotrimerické G-proteiny, které mají abc podjednotky, přičemž a podjednotka se liší a charakterizuje každý jednotlivý G-protein. Relativní molekulová váha a podjednotek kolísá mezi 39 a 52 kDa, b mezi 35 a 36 kDa a c kolem 7 - 10 kDa. a podjednotka má vazebné místo pro Mg2+ modulovaný guanin nukleotid (obr. 6) (18). 2. Monomerické G-proteiny s relativní molekulovou vahou 18-32kD patří mezi časté produkty onkogenů. G-proteiny mají následující vlastnosti: 1. Ke své funkci vyžadují GTP. 2. G-proteiny mají vnitřní pomalu hydrolyzující guanozin trifosfatázovou aktivitu (GTPaza). Po obsazení receptoru agonistou reaguje G-protein s GTP za vzniku volné a podjednostky vázané s GTP a dimeru bc. Volná a podjednotka ve vazbě s GTP je aktivní a reaguje s efektorovými enzymy (například adenylátcyklázou). Po hydrolýze GTP na GDP je a podjednotka inaktivována a opět se spojuje s bc podjednotkami. 3. a podjednotka heterotrimerických G-proteinů slouží jako substrát pro ADP rybosylaci bakteriálními toxiny pertuse nebo cholery. Podrobnější charakteristika přesahuje záměr článku (28).
Obr. 6: Funkce G-proteinu
Pestrost rodiny G-proteinů je dána tím, že je derivována z velké genové rodiny, kde nejméně 16 genů slouží pro vznik a podjednotek, 4 pro b a další pro c podjednotky. V poslední době byly objeveny G-proteiny s vysokou molekulární hmotou nad 100 kDa, jejichž funkce je snad spojena se sekrečními aktivitami buněk, ale musí být ještě objasněna (2, 4, 31). Závěrem této části je třeba zdůraznit, že popsané efektorové systémy nepracují izolovaně, ale naopak, jsou
vzájemně propojeny, tak že jeden podnět může aktivovat jak fosfoinositidy, tak tyrozinkinázy nebo adenylátcyklázu. Receptory pro glukokortikoidy Receptory pro glukokortikoidy patří mezi receptory obsažené v cytoplazmě, které jsou schopny vázat molekuly rozpustné v tucích. Jejich funkce je znázorněna na obrázku 7.
Obr. 7: Receptor pro glukokortikoidy
Vlastní receptor pro steroidy (GR) je tvořen základní jednotkou, která je stabilizována vazbou se dvěma molekulami hsp90 (heat shock protein) a jednou molekulou imunofylinu p59. Tento komplex je stabilizován modulátorem nebo kovem s nízkou molekulovou vahou. Glukokortikoidy jsou translokovány z extracelulárního prostředí přes buněčnou membránu. Receptorové podjednotky jsou působením několika druhů kináz odstraněny z receptoru, včetně stabilizující nízkomolekulární podjednotky (M). Vzniká fosforylovaný komplex receptor - glukokortikoid, který je pak translokován do jádra. Tam se váže na specifické frakce DNK označované jako gkukokortikoid-response elements (GREs). Takto steroidní receptory mohou stimulovat nebo inhibovat genovou transkripci přímo nebo prostřednictvím protein - protein interakce. Glukokortikoidy jsou velmi účinné protizánětlivé látky, které inhibují prozánětlivé geny jejichž transkripcí vznikají cytokiny, interleukin 1, 2, 3, TNFa, GM - CSF a další. Zánětlivé geny (I-geny) jsou z druhé strany ovlivňovány prozánětlivými elementy, jako je NF-kB aktivovaný prostřednictvím kináz po interakci receptoru s cytokinem či růstovými faktory. Mezi důležité bílkoviny udržující rovnováhu s glukokortikoidy patří transkripční faktor NF - kB/ReIA (14, 33, 38). Glukokortikoidový receptor suprimuje vazebné místo pro NF - kB /ReIA, zatímco ReIA fyzicky reaguje s
kortikosteroidním receptorem, takže dochází k represi transkripční aktivace kortikoreceptorů prostřednictvím GRE. Tyto předpoklady mohou být molekulárním podkladem protizánětlivého působení kortikosteroidů během zánětu. Regulace vazby receptoru a jeho odpovědi Obecně může být receptor regulován změnou jeho denzity, afinity nebo lokalizace. Dále odpověď na aktivaci receptoru může být regulována ovlivněním některého kroku v řetězcích převodu signálu v buňce. Výsledkem těchto zásahů je buď snížení, nebo naopak zvýšení funkce receptoru. Z praktického hlediska bude zmíněn stav desenzitizace receptoru pro b agonisty u astmatiků. Desenzitizace receptoru může nastat rychle nebo pomalu. Vedou k tomu různé cesty. 1. Pomalá regenerace z inaktivní formy receptoru. 2. Tvorba endogenního inhibitoru. 3. Agonistou zprostředkované snížení počtu receptorů. 4. Deplece „druhého posla“ nebo endogenního uvolňovacího faktoru. Počet receptorů je regulován několika mechanizmy. První zahrnuje „down regulation“ neboli vymizení receptorů z buněčného povrchu po obsazení receptoru ligandem. Fenomen může být způsoben řadou změn receptoru a bývá označován jako homologní desenzitizace. Naproti tomu „heterologní desenzitizace“ nastává, dojde--li ke snížení efektivity receptoru na postreceptorové straně. Proces „down regulation“ postihuje nejrůznější buněčné typy různými podněty. Příkladem může být „down regulation“ b-adrenoreceptoru lymfocytů a buněk hladkého svalu dýchacích cest (7, 17, 24, 26, 27). Snížení denzity receptorů bylo pozorováno po působení PAF (5, 6). Účinek může být buď přímý nebo nepřímý po zásahu uvolněných mediátorů, například IL-1 nebo TNFa, přičemž se předpokládá, že efekt nastává fosforylací plazmatických membrán v receptorech spojených s adenylátcyklázou. Jiným mechanizmem receptorové desenzitizace je stav, kde je receptor stále přítomen na povrchu buňky, ale není v aktivní formě nebo není schopen přijímat ligand. Týká se opět receptoru pro b agonisty nebo inzulin. b adrenoreceptory jsou fosforylovány a desenzitizovány. Fosforylace je mediována serin - treonin kinázami (bARK - b-adrenoreceptorová kináza) nebo GRK (G-protein-coupled receptor kinase). Aktivace receptoru vede k translokaci b ARK z cytosolu do plazmatických membrán, kde fosforyluje receptory obsazené agonistou. Více než 70% bARK je translokována během několika minut, avšak po 20 minutách se tato kináza vrací zpět do cytosolu. Zjistilo se, že bARK se váže s bc podjednotkou G-proteinu po uvolnění a podjednotky, což vede k inhibici odpovědi receptoru na následující impulz, a tak k desenzitizaci, která však není závažná. Maximální homologní desenzitizace je dosaženo teprve po uvolnění další bílkoviny z cytosolu (b-arrestin) (9, 39). K desenzitizaci b receptoru může docházet i z důvodů polymorfizmu receptoru. Záměna Arg za Gly 16 a Gln za Glu 27 je spojována s nočním astmatem, tedy spontánní desenzitizací v době spánku. Záměna Tre za Ile 164 v hydrofobní doméně b adrenoreceptoru nastává v blízkosti serinu, který váže b agonistu (11, 32, 37). Změna konfigurace vazebného místa je pak důvodem snížené senzitivity b receptoru. Zajímavostí je ochrana b receptoru ketotifenem proti agonistou navozené desenzitizaci. Souhrnně lze tedy říci, že funkce receptorů je regulována mnoha mechanizmy. Desenzitizace receptoru je jedním z nich. Na jeho příkladu byla popsána homologní a heterologní „down regulation“ a některé pravděpodobné mechanizmy jejího vzniku. Kromě agonistou navozené desenzitizace existuje i desenzitizace endogenní způsobená polymorfizmem b receptoru. Práce byla podpořena grantem 4184-3 IGA MZ ČR. Autor děkuje za vydatnou technickou pomoc firmě Novartis. MUDr. Jiří Erban, CSc. SPLiN, s.r.o., oddělení TRN Čimická 446, 182 00 Praha 8 LITERATURA 1. Abebe W, Agrawal DK. Role of tyrosine kinases in norepinephrine-induced contraction of vascular smooth muscle. J Cardiovasc Pharmacol, 1995; 26: 153-159. 2. Abebe W, Edwards JD, Agrawal DK. G-proteins in rat blood vessels-I. Identification. Gen Pharmacol 1995; 26: 65-73.
3. Agrawal DK. Biochemical and Pharmacological Basis of Receptor - Response Coupling and the Role of G Proteins in the Action of Immune - Reacting Substances. In. Immunopharmacology of Allergic Diseases, Ed.: Townley RG, Agrawal DK. M. Dekker Inc, New York, 1996; str.3. 4. Agrawal DK, Ali N, Nuamo T. PAF receptors and G-proteins inhuman blood eosinophils and neutrophils. J Lipid Mediat 1992; 5: 101-104. 5. Agrawal DK, Bergren DR, Byorth PJ, Townley RG. Platelet-acivating factor induces nonspecific desensitisation to bronchodilators in guinea pigs. J Pharmacol Exp Ther 1991; 259: 1-7. 6. Agrawal DK, Townley RG. Effect of platelet- activating factor on beta adrenoreceptors in human lung. Biochem Biophys Res Commun 1987; 143: 1-6. 7. Barnes PJ. Beta-adrenergic receptors and their regulation. Am J Respir Crit Care Med 1995; 152: 838-860. 8. Benham CD. ATP- activated channels gate calcium entry in single smooth muscle cells dissociated from rabbit ear artery. J Physiol Lond 1989; 419: 689-701. 9. Benovic JL, Strasser RH, Caron MJ, Lefkowitz RJ. beta - Adrenergic receptor-kinase identification of a novel protein kinase that posphorylates the agonst occupied form of the receptor. Proc Natl Acad Sci USA 1986; 83: 2797-2802. 10. Berridge MJ, Irvine RF. inositol phosphates and cell signaling. Nature, 1989; 341: 171-192. 11. Borgaer P, Hoekstra Y, Esselink MT, Postma DS, Zaagsma J, Vellenga E, Kauffman HF. Beta-adrenoceptor-mediated inhibition of INF-gama, IL-3,and GM-CSFmRNA accumulation in activated human T lymfocytes is solely mediated by the beta2-adrenoceptor subtype. Am J Respir Cell Mol Biol 1998; 19(3): 400-407. 12. Brode O-E, Petrasch S, Bauch H-J, Daul A, Gnadt M, Oefler D, Michel MC. Terbutalin-induced desensitization of beta2-adrenoceptor in Vivo fanction in humans:Attenuation by Ketotifen. J Cardiovasc Pharmacol 1992; 20: 434-439. 13. Cadena DL, Gill GN. Receptor tyrosine kinases. FASEB J. 1992; 6: 2332-2337. 14. Caldenhoven E, Liden J, Wissink S, Van de Stolpe A, Raaijmakers J, Koenderman L, Okret S, Gustafsson JA, Van der Saag T. Negative cross-talk between RelA and the glucocorticoid receptor, a possible mechanism for the antiinflammatory action of glucocorticoids. Mol Endocrinol 1995; 9: 401-412. 15. Cooper JA, Howell B. The when and how of Src regulation. Cell, 1993; 73: 1051-1054. 16. Darnell JE jr, Kerr IM, Stark GR. Jak-STAT pathways and transcriptional activation in response to IFNs and other extracellular signaling proteins. Science, 1994; 264: 1421. 17. Davis AW, Lefkowitz RJ. Steroid-induced regulation of human leukocyte beta-adrenergic receptors. J Clin Endocrinol Metab 1980; 51: 599-606. 18. Gilman AG. G-proteins:transducers of receptor generated signals Annu Rev Biochem 1987; 56: 615-649. 19. Heim MH, Kerr IM, Stark GR, Darnell JE jr. Contribution of STAT SH2 groups to spcific interferon signaling by the JAK-STAT pathway. Science, 1995; 267: 1347-1349. 20. Hunter T, Karin M. The regulation of transcription by phosphorylation. Cell, 1992; 70: 375-387. 21. Ihle JN, Witthuhn BA, Quelle FW, Yamamoto K, Thierfelder WE, Kreider B, Silvennoinen O. Signaling by the cytokine receptor superfamily.: JAKs and STATs., Trends Biochem Sci, 1994; 19: 222-227.
22. Jörres RA, Magnussen H. Oxidative stress in COPD. Eur Respir Rev, 1997; 7: 131-135. 23. Karpinski BA, Morle GD, Huggenvik J, Uhler MD, Leiden JM. Molecular cloning of CREB-2: an ATF/CREB transcription factor that can negatively regulate transcrition from the cAMP respense element. Proc Natl Acad Sci USA, 1992; 89: 3070-3077. 24. Lai E, Rossen OM, Rubin CS. Dexamethasone regulates the beta-adrenergic receptor subtype expressed by 3T3-LI preadipocytes and adipocytes. J Biol Chem 1982; 257: 6691-6696. 25. Lalli E, Sassone-Corsi P. Signal transduction and gene regulation: the nuclear response to cAMP. J Biol Chem 1994; 269: 17359-17362. 26. Ligget SB. Polymorphisms of the b2-Adrenergic Receptor and Asthma. Am J Respir Crit Care Med 1997; 156: 5156-5162. 27. Mano K, Akbarzadech A, Townley RG. Effect of hydrocortisone on beta-adrenergic receptors in lung membranes. Life Sci 1979; 25: 195-201. 28. Moss J, Vaughan M. ADP ribosylation of gaunyl nucleotide-binding regulatory proteins by bacterial toxins. Adv Enzymol 1988; 61: 303-379. 29. Nishizuka Y. Turnover of inositol phospholipids and signal transduction. Science, 1984; 225: 1365-1369. 30. Northup JK, Sterweis PC, Smigel MD, Schlifer LS, Ross EM, Bilman AG. Purification of the regulatory component of adenylate cyclase. Proc Natl Acad Sci USA, 1980; 77: 6516-6520. 31. Numao T, Ali N, Agrawal DK. High molecular weight GTP-binding proteins in human blood eosinophils:modulation by platelet activating factor. J Allergy Clin Immunol 1992; 89: 294. 32. Oddera S, Silvestri M, Lantero S, Sacco O, Rossi GA. Downregulation of the Expression of Intercellular Adhesion Molecule (ICAM-1) on Bronchial Epithelial Cells by Fenoterol, a b2-Adrenoceptor Agonist. J Asthma 1998; 35(5): 401-408. 33. Paliogianni F, Ahuja SS, Balow JP, Boumpas DT. Novel mechanism for inhibition of human T cells by glucocorticoids. Glucocorticoids inhibit signal transduction through IL-2 receptor. J Immunol 1993; 151: 4081-4089. 34. Putney JW. Receptor-regulated calcium entry. Pharmacol Ther 1990; 48: 427-435. 35. Ross EM. Mechanisms of Drug Action and the Relationship Between Drug Concentration and Effect. In Hardman JG, Gilman AG, Limbird LE. Pharmacological Basis of Therapeutics, McGraw-Hill, New York, 1995; 29-41. 36. Smrcka AV, Hepler JR, Brown KO, Strenweis PC. Regulation of polyphosphoinositide-specific phospholipase C activity by purified Gq. Science, 1991; 251: 804-809. 37. Tan S, Hall IP, Dewar J, Dow E, Lipworth B. Association between b2-adrenoceptor polymorphism and susceptibility to bronchodilator desensitisation in moderately severe stable asthmatics. The Lancet, 1997; 350: 995-999. 38. Vig E, Barrett TJ, Vedeckis WV. Coordinate regulation of glucocorticoid receptor and c-jun mRNA levels, evidence for cross-talk between two signaling pathways at the transcriptional level. Mol Endocrinol 1994; 8: 1336-1346. 39. Wilson CJ, Applebury ML. Arresting G-protein coupled receptor activity. Curr Biol 1993; 3: 683-686.
