Reakce Nizozemska na pronikání firmy Baťa na jeho místní i koloniální trh mezi dvěma

Reakce Nizozemska na pronikání firmy Baťa na jeho místní i koloniální trh mezi dvěma světovými válkami v kontextu mezinárodních hospodářských vztahů Sylva

Sklenářová

Prvni svě tov á válka znamenala pro Nizozemské království ínímo jíné přeru še ní spojení se trhy, na n ě mž do té doby do značné mÍly závisela jeho prosperita. Kromě toho ten to konflikt p ř ines l intenzivni vládní zásahy do liberálni ekonomiky, včet ně nastoleni válečného ho spodářs tví s diktátem cen, zákazem vývozu č i s výzvami k financová ni nejchudšich vrstev obyvatelstva státem.' Po sko n če ni války se země navzdory četným potížim poměrně Iychle vrá tila k ekonomickému liberalismu,' což umožnilo proniknout na jej i území mnoha zahrani č nim podnikům, včetně české firmy Ba ťa . svě tovýmí

I) Počátky existence budouciho světového podniku Baťa sa haji do konce 19. stoleti, konkré tn ě do roku 1894, kdy Tomáš Baťa se sourozenci Antoninem a Annou založili na ná m ěsti ve Zlin ě obuvnickou dílnu.' V roce 1910 měli na 1500 zaměs tnan ců, kteři d e nně vyrábě li pi"ibližně 3000 pá rů obuvi. Po čí naje rokem 1914 vývoj firmy výrazn ě ovlivnila první světová válka; Baťa se svou produkcí zařadil mezi skuteč n ě velké podniky Rakouska-U herska: válečné zakázk)' stály u počá tku dynamického rozvoje firmy; do konce války se pak počet za měst nanců zvýšil desetkrát.' Skutečnost, že se po rozpadu Rako uska-Uherska na úzenli Ceskoslovenské republi ky ocitlo té m ěř 80 % průmys lu monarchie, ovšem znamenala, že mnoho podniků ztratilo svá o dbyti š tě. To se týkalo i firmy Baťa. Jejímu vedení se nicm é ně v letech 1920-1922 dai'ilo zakládat sesterské s pol ečno sti v zahraničí, ko nkrétně ve Spojených státech amerických, Velké Británii, Jugoslávii, Dánsku, Polsku a takév Nizozemsku. Jejich hlavnim úko lem bylo zajistit pro mateřskou firmu ve Zlíně odbytiště a nákup potřebných surovin a materiálu.' Sesterské spo lečnosti se navic zasazovaly o vybudování sitě prodejen, č im ž položily základ pozdějš iho rozsáhlého Baťova podniku.'

Ecorlomischc gL'sclliede"is 1'0/1 Neder/tmd Ol/der redaclie \'all Dr. Ji fl . \'011SWijenb,'rg, Groningen 1979, s. 271. 2 3

Tamtéž., s. 278. HLÁVKovA , v., B/ldol'á1/íjifiáfckjirmy Ba('a ,'e 30./ctL'ch 20. slolecíl'Africc, in: ACI3 muscalia MUlcajillový-

chodní Moravy ve Zlíně , suplcmenta 200612 , s. 1t. 4

Tam též, 5.12.

5

LE HÁR, B., Di!ji"yBaťol'a kOIlCCťIIll (1894-1945), Praha 1960, s. 294; HLÁVKOvA. V., e.d .. 5. 12.

6

LEI'IÁR, B., c. d., s. 89.

125

)X( 2010/1

Do Nizozemska zača la firma Baťa pronikat na počátku dvacátých let minulého století. nebyly nijak snadné, ať už sejednalo přímo o nizozemský trh, nebo o koloniální trhyv tehdejší Nizozemské východn í Indii. Vedeni firmy ale vycházelo z dobře propracova né a vyzkoušené obchod ni strategie, cóž mu pomáhalo překonávat při rozšiřování výroby a tím i prodejní sítě doma i v za hrani či překážky. Pokud jde o Baťovo proniká ni do Nizozemského království, o tom, že se neobešlo bez problémů, svědč í citát z Tribuny z prosince 1920, podle niž se " tamější průmysl obuvnický a kož ní obrátil ... na holandskou vládu se žádosti o ochranu proti dovozu z Ceskoslovenské republiky. " Těžkosti v Nizozemsku nastaly v okamžiku, kdy firma Baťa založi la v Amsterodamu pobočku,jež si během krátké doby získala kvalitou a přijatelnou cenou svých výrobků mnoho zákazniků z celé země, pi·evážně z řad středníc h vrstev. "Firma Baťa vyvezla před časem do Amsterdamu z na čné množství obuvi a nabízela ji velkoobch odn íkům ke ko upi. Prodáno bylo málo, ač ceny byly levné, k če muž přispivá ... velký rozdil mezi československou a zdejši valutou. Proto zřídi la firma Baťa před několika týd ny vlastní prodejnu zdev Amsterdamě," pokračovala Tribuna.' Nizozemský obuvnický průmysl totiž zaměřova l do té doby pozornost hlavně na luxusní obuv, která nebyla cenově dostupná pro širší veřejnost. Ceskoslovenská stra na proto doufala, že vysoká poptávka po Baťových výrobcích přiměje nizozemskou vládu k tomu, aby žádosti na omezeni dovozu nevyhověla.' V této souvislosti vyšel v amsterodamském časopise Nielllve van den Dag článek, v němž stálo: "Jak jest známo, měla obec [Amsterdam - pozn. S. S.l dosud úspěch ve svých snahách směřujících k potíráni drahoty, a to ... právě ... v odvětv í obuvnických výrobků . Situace jest nyni taková, že všude ve městě,jak v obecnich krámech, tak i mimo ně možno dostati dobrou obuv za spravedlivé ceny. Před nějakým časem při šel ale konkurent se zahra n ičním výrobkem, o němž mů že býti prospěšné n ěco sděliti. Jedna firma z Ceskoslovenska, jejíž reklamní vůz vzbuzuje dosti pozornosti, uvádí do obchodu obuv, ježje o n ěco l ac in ěj ší než obuv obecní, jež ale má tu vadu, že jej í podpatky, jež daji se snad nositi na suchém Východu, nap rosto n epočítají s vlhkým podnebím Holandska.''' Stejně jako napři klad v Dánsku, také v Nizozemsku obuvnické kruhy, jak vidno, protestovaly proti prodeji Baťovy levné a kvalitní obuvi. Místní výrobci volali po odstranění nepříjemné ko nkurence, přičemž se odvolávali na vysoko u n eza městnanost a odbytovou krizi. Ceskoslovenské ministerstvo zahraniční proto své vyslanectvi v Haagu instruovalo, aby na ko mpetentních místech proti tě mto tl akům zakročilo, aby dovoz obuvi do království zů sta l na stejné úrovni a aby se neměnily podminky pro dovoz." Firma Baťa se dokonce dopisem z 29. dubna 1921 obrátila na Úřad pro zahran i čn í obchod v Praze se žádostí o pomoc. ,:Veliké ú spěc hy v Holandsku a Dánsku," stálo v listu, "vyvolaly v tamějšíc h interesovaných kruzích agitaci, s m ěřující k tomu, aby dotyčné vlády zakázaly, neb z nač n ě omezily dovoz obuvi. 11mto aktem byla na naše industrie kožařská n esm írně poškozena neb jest z 50 % na vývoz odkázána. Začátky

7

Národní archiv v Pwzc (cl:i le NA Praha), Výstřižkový arch iv MZV 191 6- 1944, laJrton 536, 1ribuna, 9. 12. 1920.

8

NA Praha, Výstřižkový archiv MZV 1916- 1944, karton 536, Národní list)', 9. 12. 1920.

9

Archiv mini sterstva zahraničních věci v Praze (dále AMZV Praha), IV. sekce, karton 765, vyslanectví Haas, 20. l l. 1920, č.6082/20.

10

AMZV Praha, IV. sekce, karton 558, Praha 26. 4.

126

1 924,č.

477/obch/ 1921.

Reakce N izoze mska na pronikimí firmy Baťa na jeho místní j koloni álni lrh mezi vá lkami v ko nte xtu mezinárodních h ospodářskýc h vztahu

dv ě ma

světovými

Bylo by jistě V zájmu českos lovenského kožařského průmyslu, kdyby naše vláda nechala připravované nařízení zmíněných vlád vyšetřití a dala určitými protiopatřeními tamtéž cititi, že by bylo sáhnuto k represáliím."" V dubnu 1921 se sešel zástupce československého vyslanectví se sekčním šéfem ředítelství nizozemského obchodu minísterstva zemědělství, obchodu a průmyslu, aby zjistil úmysly nizozemské vlády ohledně možného omezení dovozu obuvi. Při té přiležitosti se dověděl, že nizozemská vláda na omezení volného dovozu cizího zboží do země zatím nepomýšlí. V květ­ nu 1921 však nizozemský kabinet předložil parlamentu návrh na všeobecné zvýšení celních sazeb; v případě obuvi šlo o zvýšení z 5 na 7 %." O tom, že situace zůstávala i nadále komplikovaná, svědč il článek, který v únoru 1922 pi'inesly Lidové noviny a který popísoval stav nizozemského obuvnického průmyslu. Tamní vláda podle n ěj musela čelit dlouhodobému nátlaku ze strany odborů na zákaz č i omezení dovozu levných průmyslových výrobků, zvláště pak ze zemí,jež měly znehodnocenou mě nu . Nako· nec tlaku neodolala a výsledkem byl návrh záko na na omezení dovozu obuvi, který vstoupil v platnost v květnu 1923. Nizozemská vláda dospěla k přesvědčení, že vzhledem k rozdílům ve výrobních nákladech v různých evropských zemích nemohou být domáci výrobky konkurenceschopné. Přitom víděla tři možnosti,jakjim pomoci: buď mohla vydat úplný zákaz dovozu urč it é ho zboží, nebo omezit jeho dovoz na určité množstvi a nebo zvýšit dovozni cla. Evropští finančníci, kteří v roce 1921 jednali o podobných otázkách v Londýně , se ve své zprávě shodli na tom, že je lepší zvyšovat cla než omezovat dovoz konkrétního zboží. Nizozemští zástupci na konferenci ale proti tomu protestovali a nizozemská vláda trvala na stanovisku, že pouze politika volného obchodu může zemi prospět, zvláště když snižování výrobních nákl adů představovalo podle níjednu z hlavních podmínek obnovy trvalého hospodářského blahobytu. K výjimce mohlo dojít, pouze pokud by nastaly "zvláštní okolnosti". V obuvníckém průmyslu však právě k takové situaci došlo, a to vzhledem kjíž zmíněné silné konkurenci ze zahraničí. Hodnota dovozu obuvi do království stoupla v roce 1922 na 14,2 mílionu holandských zlatých proti 10,2 milionu z roku 1921 a 1,6 milionu z předválečného roku 1913. Nizozemský trh faktícky ovládlo Německo, zatímco dovoz ze strany dřívějších hlavních dodavatelů, Velké Británie a Belgíe, značně klesl; ze Spojených států amerických pak de facto úplně ustal. Ceskoslovenská republika se v roce 1922 dostala v dovozu obuvi do Nízozemska na čtvrté místo s 6,6% podilem. Záležítost byla velmi složitá; v nizozemském obuvnickém průmyslu byla vysoká nezaměst­ nanost - v 57 velkých závodech poklesl počet dělníků za jediný rok o 42 %. Pokles výroby přitom pokračoval , takže továrny stále pracovaly s vět š ím počtem za mě stnanců, než kolik jich bylo třeba. Rozdíl v cenách obuvi byl značný; za za hraniční obuv se průměrně zaplatilo 3,20 zlatých, zatímco za domáci obuv 7,50 zlatých.'l

11

AMZV Praha,lV. sekce, karton '1080, Praha 29. 4. 1921.

12

AMZV Praha,lV.sekce, karton 1080, Haag 14. 4. 1921 (nesprávné datum), č.j. 44521243121-adm.

13

AMZV Praha, IV. sekce, karton 558, Udo\'é novil/Y. 6. 3. 1922.

127

~ 2010/1

V květnu 1923 prosadila nizozemská vláda zákon o omezení dovozu obuvi, podle něh ož importér právo dovést do země čtvrtinu objemu zboži z posledních třech let." Platnost zákona byla sta noven a k 1. ledna 1924. Ve třetím článku tohoto zákona, konkrétně v jeho prvním bodě, přitom stálo že "dovoz obuvi, II níž svršek jest zhotoven většinou z kůže, může dle měřitka označeného v předběžném článku býti toliko povolen tomu, kdo prokáže vždy v určité době, spadající po nabytí platnosti tohoto zákona, že odebral obuv nizoze mské výroby od tová rníka v Nizozemí usedlého nebo, pokud neuplynuly ještě dva měsíce po nabyti platnosti, že takovou objednal a v tomto případě prohlásí, žeji převezme a to v ceně, která jestv určitém poměru, který náš ministr ustanoví k ceně obuvi,jež má býti dovezena." Druhý bod tohoto č lánku naopak povoloval obchod s obuví ze zahraničím v pi'ípadě, že "obchodník od roku 1903 pravidelně a převážně s takovou obchodoval"." V září 1923 navštívil zástupce českosloven ského vyslanectví v Haagu ve věci týkajicí se dovozu obuví firmy Baťa, která požádala o volný dovoz československé obuvi do země, nizozemské ministerstvo zahran ičí. To přislíbilo, že firma bude výj imečn ě osvobozena od povinnos ti prokázat se šestinásobným množstvím prodané obuvi ni zozemské ho původu. Toto rozhodnuti mělo firmě pomoci k tomu, aby nemusela uzavřít své obchody v Nizozemsku." V říjnu 1923 napsal tiskový tajemník československého vyslanectví v Haagu RudolfVonka do Prahy, že se zasedání Svazu nizozemských římskokatolických továrníků obuvi, (Nederlandsehe R. K. Bond van SellOenfabrikanten) rozhodlo požádat vládu o prodloužení platnosti záko na, který výrazně omezoval dovoz zahraniční obuvi do země." V prosinci téhož roku pak nizoze mský parlament návrh Protirevolu č ní strany (Antirevollltie-Parti]) velkou vět š inou hlasů přijal. Zákon tak platil až do konce června 1924." Během několika následujících let, konkrétně do roku 1928, získalo Ceskoslovensko prvenství ve vývozu kožené obuvi do mnoh a zemí, například do Spojených států amerických, Německa, Rakouska či Švédska; na druhém místě bylo v Egyptě, Dánsku, Belgii a také v Nizozemsku. Největší zásluhu na tom měla právě firma Ba(a,jejíž podil v letech 1926-1928 lze označit jako monopolní." Tyto úspěchy se přirozeně setkávaly se stále silnějšími nega tivnějšími reakcemi. Například v zář í 1927 otiskl nizozemský časopis Vakblad voor de Sehoenl7lakerij en den sehoenhandel (Odborný list pro obuvnictví a obchod obuvi) pod názve m Aetie tegen Bata ("Akce proti Baťovi") článek, v němž informovalo průběhu mezinárodniho sjezdu zemských centrál kožedělniků v Londýně a o mezinárodní akci proti zlínské firmě. Clánek citoval n ě­ které zprávy zahraničnich delegátů, kteři poukazovali na neslýchaný slVeating system (tzv. vypoeovací systém ) v Baťových závodech a také na to, že ač v Ceskoslovensku byla uzákon ě­ na osmihodinová pracovní doba, v Baťových závodech se pracuje plných 16, 18 i 20 hodin měl

14

NA Praha, Vý střižkový archiv MZV 1916-1944, \.tartan 436, Tribuna, 4. 7. 1923.

15

AMZV Praha, IV. !lekce, knrton 558, překlad zákona o Z~kflZU dovozu obuvi, StaatsbL N. 198.

16

AMZV Pralm, IV. sekce, karton 558, vyskmccrv[ Haag, 12.9. 1923, č.j. 8491/4032/23,

17

AMZV Praha, IV. sekce, brton 558, vysl::mccrvj !-I .mg, to. 10. 1923, č.j. 90 14/4090/23.

18

AMZV Praha, IV. sekce, karton 558, vyslanectvl l-laag, 13. 12. 1923, č.j . 10 I 52/4090/23.

19

LEHAR,B.,c.d.,s. 110- 111.

128

Reakce Nizozemska na proniká ní firm y Baťa na jeho mí stní i kolon iální trh mezi vá lkam i v I
dvě m a

světovým i

denn ě .

Britský delegát a předseda sjezdu E. L. Poulton v této souvislosti doporučova l sjezdu rezoluci: v niž by se strany zaváza ly nalézt prosti'edky, aby byl do jej ich zemi dovoz výrobků firmy Baťa znemožně n . V podobném tónu se nesl i čl ánek v amsterodamském sociá lně demokratickém deníku Het Volk z téhož měsice, nazvaný De uitbuitingsmethoden derfirma Bata ("Vysávací metody firmy Baťa "),jeh ož autor se odvolával na text z Odborného listu. Ostře kritizoval poměry Baťových dělníků a dále uváděl , že "v CSR byly životní podmínky dělnictva velmi zaostalé, a proto mohl Baťa vládnout jako krá l. Stavě l byty jen pro svobodné za úče l e m , aby jim sebral svobodu"." Protesty proti firmě Baťa pokračovaly i přesto, že si nizozemská ekonomika ve dru hé polovině dvacátých let nevedla nijak tragicky. Již v roce 1925 obnovila vláda zlatý standard a přís libem lepšich časů se stal i zvyšující se dovoz a vývoz, zvolna klesajicí nezaměstnanost či pozitivní vývoj státnich financí stimulova ný výnosy z Nizozemské východní Indie. O zcela pozitivní situaci ale nebylo možno mluvit; n apřik l ad export rostl m é n ě, než bylo žádoucí, a lodni pře­ prava si ln ě trpěla mezinárodní konkurencí, jež se projevila s poválečným roz š iře ním počtu obchodních lodí." II) Velká

h ospodářská

krize, která propukla v roce 1929 ve Spojených státech ame rických, při­ proto učinila vláda královstvi první kroky, n aznačující odklon od dosavadní politiky volného obchodu; příslušná opa tření však byla v praxi prováděna dosti nedůs ledně a za podmínek, jež um ožňovaly udržovat i nadále tradiční obchodní styky bez vážnějších narušení; fakticky sejednalo o n ěkolik záko nů , sm ě řujících k u s n adnění situace zemědě l stv í odvětví, postižených krizí n ejtíživěj i. Zástupci nizozemského průmyslu, který pozvolna ztrácel zahraniční odbyt i š t ě, zvlá ště ve svých koloniích, se nicm éně domáhali ochranyve form ě vysokých cel nebo kontingentů . V roce 1931 vládajej ich nátlaku ustoupila a předlo ž ila parlamentu ke schválení zákon o kontingentnim dovozu za hraniční h o zboží. Poslanci návrh koncem prosince přijali a na počátku roku 1932 byla jeho ustanovení apliková na na značný počet dováženého za h ra ni čníh o zboží. V roce 1932 se k tomu připojil i zákon o úpravě obchodu vepřovým dobytkem a masem, který produkci reguloval stanovením maximálního počtu kusů vep řového dobytka pro každého chovatele." Po čtyřech m ěs icích platnosti zákona však politikové pochopili, že nizozemský obchod přivedli na scestí - protiopatřenijiných s tátů totiž p ůsobila hospod ářstv í velké ztráty, takže odpor proti kontinge ntnímu režimu rostl i v té části veřej n os ti , jež vůči n ě mu byla dosud lhostejná." Na poč á tku roku 1933 si rostoucí hos podářské obtíže vyžádaly raza ntn ěj ši zásahy ze strany státu, a to jak s ohledem na domácí produkci, tak i na dovoz , za h ra ni č níh o zboží. Další č lánek rozeně zasáhla i nizozemskou ekonomiku.nV roce 1931

20

AMZV Prah[l, lV.sekce, krlrton 1080, Konzulát v Rotterdamu, Rotterdam 29, 9. 1927, č,j, 171 2/267/27,

21 ECOllomische gesclJiedellis ... , s. 28 1.

22

Tamtéž, s. 286-287.

23

AMZV, Politické zprávy Haag 1933- 1934, vyslaneclvl Haag, 9. 7. 1934, č.j. 7013.

24

AMZV, IV. sekce, karton 559, Ceskoslovenské vyslanectví Haag, 21.4. 1932, č.j. 3035/32.

129

}X(

2010/1

v řetězu obchodně politických nástrojů představoval zákon o sjednáváni clearingových úmluv a o úpravě platebního styku s cizinou, pokud byl platební styk podložen výměnou zboží. V témže roce se v Londýně uskutečnila hospodářská konference, na níž Nizozemsko zastupoval premiér Hendrik Colijn. Tenjako liberál zaujal po nezdarujednání stanovisko, že království již nemůže nadále pokračovat ve své blahovolné obchodní politice, protožejej ostatní země utlačují ochranářskými nařízeními. Nizozemsko se přitom změně obchodní politiky, kterou většina evropských států praktikovalajiž od koncem roku 1929, bránilo poměrně dlouho, přičemž bralo ohled na dosavadní tradici, diktovanou zejména zeměpisnou polohou, i na specifické hospodářské a finanční zájmy propojené s mezinárodním obchodem ajeho potřebami. V první j·adě sejednalo o rozsáhlé koloniální panstvi (Nizozemci své zisky z koloniálního ochodu investovali převážně v cizině), dále o rejd?řství vybudované a sloužící mezinárodní dopravě, o reexportní mezi obchod a, v neposledni řadě, o finančni zájmy podložené vlastními investicemi a půjčkami v zahraničí. Za "normálních okolností" byla tato závislost na mezinárodnim dění zdrojem značných příjmů, které nejenže pokrývaly schodek zahraničního obchodu, ale navíc tvoj·i1y stamiliónový přebytek platební bilance. Vzhledem ke změně světo­ vého hospodářského klimatu však tyto výnosy dramaticky poklesly, což ohrozilo rovnováhu platební bilance. Nizozemská vláda tak musela hledat jiné cesty, aby zastavila nebo alespoň zabrzdila prudký ekonomický sestup doma i v koloniích. Neúspěch hospodářské konference londýnské, definovaný Colijnem slovy .. ted· aspoň vime, kam musíme jít" , vyústil v Nizozemsku v rychlý obchodně politický obrat. Jakmile se nouzový zemědělský zákon po krátkém působení projevil v několika směrech jako ne zcela funkční, přistoupili zákonodárci v září 1933 kjeho novelizaci; nová úprava pak vybavila vládu téměř diktátorskými pravomocemi ve všech otázkách nizozemského zemědělství, jež se ocitlo na pokraji zhrouceni v důsledku ztrát vývozních trhů, zvláště v Německu a ve Velké Británii. Novelizace kontingentního zákona pak poskytla nový základ pro úpravu obchodních styků se zahraničím, neboť postavila nizozemský dovoz zcela do služeb vývozu. Království totiž přijalo zásadu,již se většina evropských států řídila již dříve , tj. že kontingenty nespadají pod doložku nejvyšších výhod. Toto opatření N izozemsku umožnilo povolovat dovoz zahraničního zboží ve stejném poměru, v jakém jednotlivé země umožňovaly dovoz jeho zboží. Novelizovaný kontingentní zákon tak vytvořil nutnost sjednávat se zainteresovanými státy kontingentní dohody. Na počátku roku 1934 přistoupilo Nizozemsko kjednáním o kontingentní dohodě s Německem a poté následovaly podobné smlouvy s Itálií, Francií, Belgií, Svýcarskem, Ceskoslovenskem, Spanělskem, Portugalskem, Velkou Británií a Dánskem. Tyto dohody předpokládaly existenci obchodní smlouvy s doložkou nejvyšších výhod, přičemž tvořily pouzejejich dodatek, který na určitou dobu (ve většině najeden rok) upravoval otázky týkající se dovozu a vývozu mezi Nizozemskem a ostatními zeměmi. Aby kontingentní dohody mohly být doplňovány ujednánimi ve věcech tarifů, přijal v květnu téhož roku nizozemský parlament zákon, který vládu zmocňoval, aby nařízením zvyšovala, snižovala, rušila, případnějinak upravovala stávající cIa, a nebo zaváděla nové celní sazby.

130

Reakce Ni zoze mska na proni ká ní firmy Baťa na jeho místní i kolon iálni trh mezi d v ě m a vá lkami v kontextu mezin árodních ho spodářských vztahů

s v ě tový mi

Na základě tohoto zákona vstoupila 1. července 1934 v platnost revize nizozemských celních tarifu, současně se zvýšením celních sazeb průměrně O2 %.25 Velká hospodářská krize logicky postihla i firmu Baťa ajejí plány v zahraničí včetně Nizozemska. Jakjiž víme, provozovalo Nizozemsko až do počátku třicátých letv zásadě svobodný obchod." Počínaje rokem 1930 ale mnoho států vykročilo na cestu ochranářské politiky, čímž se zhoršily podmínky pro vývoz respektive pro dovoz. Dovozní cla na obuv postupně zavedly USA, Německo, Rakousko, Egypt a Kanada; o rok později zvýšily cla na obuv i další země, například Francie, Norsko, Finsko či Itálie. V Polsku, Belgii a Nizozemsku byly zavedeny na dovoz obuvi kontingenty.:!7 Pokud jde o firmu Baťa, rok 1930 přinesl mimo jiné vznik jejích dalších sesterských společ­ ností, z nichž jedna začala působit právě v Nizozemsku -jednalo se o společnostN. V. Hallde/smaatschappij Bata, Amsterodam." Počínaje rokem 1931 měla firma pronikání do zahraniční usnadněno, neboť získala generální oprávnění československé Národní banky k devizovým operacím. Celá třicátá léta minulého století se tak nesla navzdory hospodářské krizi ajejím následkům ve znamení vzniku nových poboček firmy Bata v zahraničí;jejich chod zajišťovali zaměstnanci vyškolení ve Zlíně.~ Celková situace ale nebyla nijak snadná. V roce 1932 zakázali Nizozemci dovážet boty firmy Baťa do země. Aby si firma dokázala tento trh udržet, rozhodl se Jan Baťa postavit továrnu na boty přímo v N izozemsku. Jeho záměr provázely četné spekulace v tisku, zda jej opravdu uskutečnÍ. Napřiklad v květnu 1932 vyšel v listu Vader/and článek Geen Bata-vabriek inAmsterdam,jehož název naznačuje, že původně mělo jít o závod v Amsterodamu, z čehož však sešlo." O rok později se objevily informace, že místem pro stavbu továrny na obuv bude malé městečko Best." Právě zde, v províncii Brabant, objevil Jan Antonín Baťa příhodné misto pro budoucí stavbu. Best se nacházel a dodnes nachází nedaleko od nizo7emsko-německých hranic, nedaleko Belgie, poblíž dálnice a v blízkosti železniční trati spojujici nedaleký Eindhoven s městem Den Bosch, navíc na Wilhelminině kanálu. Neúrodná a proto laciná půda poskytovala firmě dobré možnosti k dalšimu rozšířenÍ. Brabantsko bylo ve třicátých letech 20. století velmi zaostalým a chudým krajem a mladí lidé převážně z rodin sedláků zde nenacházeli mnoho pracovních příležitostí, což zajistilo továrně vhodný počet zaměstnanců."

25

AMZV, Politickc zprnvy Haag 1933-1934, vyslanectvi Haag, 9. 7.1934, č.j. 7013.

26

KLEMANN , H. A. M., Eell hallde/sllarie ifl de twifl(igsrceeulI', in: De Nederlandse buitenlandse politick in de twintigste eeuw, Zoetemeer 2003, s. 107.

27 28

LEHÁR, B., c. d., s. 135. Tumtéž,5.139.

29

POKLUDA, Z., Ze Zlífla dosl'l:ra.

30

Het Vaderland, 7. 5. 1932, Avondblad A, Geen Bata - fabriek in Amsterdam, s. 1, in: http://kranten.kb.nl/ inde:<.html (27. 10.2004). Het Vaderland, ll. 8. 1932, Avondblad A, Een Bma - fabriek te Best?, s. 1, in: http://kranten.kb.nl/index.html (27.10.2004).

31 32

Příběh

Tomaše Baci, Zlint2004, s. 39.

KABELA, M., Ceši a S/ol'dci 1lI'lzli I' holandsk)Pch močálech a bažinlÍch, in: Holandsko a my, Haarlem 1993 , s.164.

131

)K 2010/1

Nizozemská pobočka firmy Bata se sídlem v Amsterodamu požádala zastupitelstvo obce Best o prodej 160 i1 ekta rů půdy, za což obec obdržela 62,25 i1olandskýci1 zlatých." V roce 1934 zde Jan A. Baťa otevřel první továrnu a o dva roky pozdějijiž stál celý komplex Baťova závodu skládajíci se ze t řech velkých a čtrnácti menšíci1 továrních i1al. Celkem podnik zaměstmival2000 lidi." Stavba továrny vnesla do řad nizozemských výrobců obuvi četné obavy. Plány výroby čes­ koslovenské firmy totiž předsta vova ly jednu desetinu celkové produkce nizozemských obuvnických firem. Firma si předsevzala vyrobit za rok přibližně jeden milión párů bot, gumových i kožených. Celková produkce nizozemskýci1 továren přitom č inil a deset miliónů kožených bot. Pro nizozemské tová rny vyrábějí ci kůži přes tavov a l a existence československé továrny rov něž

negativum . Firma Baťa si dovážela vlastní

kůž i ,

a proto bylo možno očekávat, že ni-

zozemští výrobci prodaji o deset procent kůže méně." Baťa zača l v Bestu s výrobou kožených bot, pozdějiji ale rozši ři l i o výrobu gumové obuvi. Postupně zde vyrostl celý prů myslový ko mplex s koželužnou, s výrobou kartonových krabic, krémů na boty, kotelnou atd. Vedení podniku zůstalo v českýc i1 rukou, prvnim ředitelem se stal Josef Kokeš, později Arnošt Nosek, dr. Zamec. Každý, kdo pracoval ve firm ě Baťa, se stal součásti tzv. "Baťovy rodiny". O nizozemském závodě platilo totéž. Baťa založil Bata Ontspannings Vereniging, de B.O. V. (Baťův spolek zábavy), jenž se staralo vol ný čas zaměstnanců, kte ří mohli i1oldovat sportu - fotbalu, hokeji, stolnímu i klasickému tenisu. Součástí spolku byla i divadelní spo leč n os t a dechová kapela, každou středu se promítaly filmy ve filmovém sále." Baťův podnik měl velký vliv i na samotnou obec Best, pro niž zajistil vybudová ní vodovodu a plynovodu, přispíval na udržování ko up al i ště a kulturního s třed i ska. Na proti továrnimu komplexu vyrostlo obytné s ídli š tě, kde stálo asi 130 rodinnýci1 domků , v nici1ž bydleli zaměstnanci i vedouci pracovníci podniku." Domky byly na tehdejší poměl)' modern ě vybaveny, každý měl koupelnu, tekouci vodu, zavedenou elektřinu i vlastní zai1rádku. Mnozi obyvatelé si na takové vymoženosti museli zvykat pomalu, protože do té doby znali jen džber, kamna na uhli a suchou toaletu na za hradě. Se znalosti výše uvedených údajů nijak nepřel-vapi, že na p očá tku tř icátých let odpor nizozemskýci1 obuv ni ků vůči firmě Baťa dále vz rostl. Vše vyvrcholilo svoláním Mezinárodního ko ngresu obuvnickýc i1 organizaci ll. a12. září 1931 do Vídně,jei1o ž se zúčastnili zástu pci z deseti zemi - Ceskoslovenska, Německa, Mad·arska, Jugoslávie, Švýcarska, Belgie, Buli1arska, Itálie a Nizozemska. Jednim z i1lavníci1 bodů,jimž se obuvníci zabývali, bylo projednávání spo l ečnýc h opatře ni k boji proti Baťově expanzi v jednotlivých zemích. Výsledkem bylo mimo D

33

Hel Vaderl:md, 1 J. 8. 1932, Avondblad A. Ecn Bata-fabriek te Besl?, s. I, in: http://kranten.kb.nl/ indc)\.html (27. 10.2004).

34

Een Tsjcchischc schocnfabrick in Nedcrlnad, in: ftttp:llt hedulch lion.n l/baw .php (27. 10. 2004).

35

Het Vaderland , 17. 10. 1932, Avondblad A., Dc Nederlandschc industri cin nood, in: http://kranten.kb.n l/ indcx. lltmJ (27. 10.2004).

36 37

Ecn Tsjcchischc schocnfabriek in Nederln ad, in: http://lhedutchlion.nl/bata.php(27. 10.2004). KABELA,M.,c.d.,s.164.

38

Een Tsjcchische schoenfabriek in Nedcrlnad, in: hup://lhedulchlion.nl/ bala.php (27. 10. 2004).

132

Reakce N izozelllska na pron ikáni firmy Ba ťa na jeho místní i ko lon iil lní lrh mezi dvěma vá lkam i v kOllle xtu mez in á rod ních hospodářskýc h vzt ahLI

světový mi

jiné usnesení o zřízení mezinárodní organizace "Pracovní souručenství obuvnických svazů" pod vedením Říšsko-německého svazu obuvníků se sídlem v Hannoveru,jejímž základním cílem bylo bojovat proti expanzi firmy Baťa ve všech evropských státech." Vedení firmy Baťa se přitom již na konci dvacátých let začalo zajímat také o trh v nizozemských koloniích. Jako doklad tohoto tvrzení lze uvést dotaz vedení firmy na československý konzulát v Batávii ohledně možnosti odbytu její obuvi ve zdejší oblasti. Tamější celní úřady se ale o zemi původu zboží nezajímaly, a proto byly stávající údaje nepřesné a ve své podstatě nic nevypovídaly; většina československého zboží se řadila mezi zboží země, zjejichž přístavů bylo vypraveno. Konzulát nicméně odhadoval, že dovoz československé obuvi nedosahuje ani 3 %z celkového importovaného množství. Informací o tom,jak velká byla domácí výroba obuvi, nešlo definovat vůbec, mechanická výroba v této oblasti se totiž vůbec nevyskytovala. Konzulát firmu Baťa informoval té o tom, že pro prosazení se na zdejším trhuje třeba lepšího obchodního zastoupení, neboť v té dob ě prodávala Baťovu obuv pouze jediná místní firma, která ale vyráběla obuv sa ma. Konzulát proto doporučoval zříd it vlastní prodejny nejen v Batávii, ale i v Soerabaji, Bandoengu, Semarangu a v Medanu na Sumatře, kde by se mohla prodávat specíální obuv pro plantážníky. Ceskoslovenský konzulát v Batávii se domníval, že by o tuto obuv mohl být velk" zájem, neboť mohla cenově konkurovat obuvi zdejších výrobců. K dosaženi tohoto cile bylo třeba zohlednit jisté zvláštnosti , například specifický tvar nohou domorodých obyvatel, pro něž byla "normální bota" poněkud nízká v prstech a v nártu. Pokud se pro její výrobu použil málo poddajný materiál, znemožňovala fakticky chůzi . Již v prosinci 1931 nizozemská indická vláda povolila činnost sesterské společnosti firmy Baťa pod názvem N. V. Nederlandsch -Indische Schoenenhandelmaatschappij Bata, Batavia,jež disponovala základním kapitálem ve výši 50 000 Hli. V roce 1937 měla 32 vlastních prodejen a přibližně 60 prodejen přičleněných k cizím soukromým obchodům. Ve stejném roce zača la fungovat v Batávii i menší výrobna obuvi. 41 V lednu 1932 zavital do Nizozemské východní Indie Jan Antonín Baťa, který osobně navštívil fungující prodejny firmy a zkoumal možnosti pro otevření dalších. Za tímto účelem navštívil v Batávii čínské čtvrti ajiné části m ěst, kde si u čínských obchodniků prohliželjimí prodávanou obuv a informoval se o cenách obuvi; některé vzorky i zakoupil. V červenci téhož roku otevřela firma Baťa v Batávii prodejnu a současn ě i ústřednu, v srpnu pak další prodejny v Soerabaya, v Malangu a v Badoengu, vesměs na Jávě. Obrat prodejen však nenaplnil očekávání; důvodem byl fakt, že domorodé obyvatelstvo do čtvrtí, kdy byly prodejny otevřeny, takřka nechodilo a samotní Evropané nedokázali firmě zajistit adekvátní obrat. Hlavním cílem firmy však bylo získání klientely z řad místního domorodého obyvatelstva, a proto sejejí vedení rozhodlo otevřít malou a úmyslně nedbale zařízeno u prodejnu v domorodém pasaru (tržišti pro domorodé obyvatelstvo), v části nazývané Glodok ve městě Batávie. Tato prodejna, určená takřka výhradně pro domorodce, měla hned od počátku vyšší 40

39 40

LEHÁR, B., c. d., '.146. AMZV Praha, IV. sekce, kanon 1080, Konzulát Republiky českos lovenské v Batávii, 15. 8. 1929, č.j . 354/29.

41

AMZV Praha, lV. sekce, karton 1082, Konzulát Republiky českos l ovenské v Batávii, 12. 4. 1937, č.j. 21/37.

133

)l{

2010/1

odbyt ajen nepatrné výdaje. Tento výsledek přiměl Jana A. Baťu k rozhodn uti o dalším a co možná nejrychlejšímu o tevře ní prodejen v domorodých pasarech v okolí Batávie. Již 20. ledna 1933 došlo ke zříze ní prodejny v Tangerangu a dalších obchodů na ost rově Jáva. Pracovník československého konzulátu Antonín Veselý ocenil tento krok jako "originelní" a první svého druhu. Do té doby totiž všechny firmy zabývající dovozem či výrobou obuvi využívaly služeb místních importních firem. Jako negativum v id ě l Veselý sk ut eč no st, že čí n š tí obchodníci prodávali svou obuv domorodému obyvatelstvu i na úvěr, což v rámci Baťovýc h prodejen nepřipadalo v úvahu." U místních obchod níků se proniká ní firmy Baťa na místní trh s obuví přirozeně nesetkalo s pochopením. Konzul Rudolf Staněk v této souvislosti do Zlína napsal, že místní list Le Telegraf otiskl zprávu týkající se stížností místních obchodníků s obuví na konkurencí firmy Baťa na indickém trhu. S těžovate lé vl ádě psali, že nízké ceny obuvi firmy Baťa jim způsob ují vážné obtíže; kromě toho měli pocit, že se jedná o dumping:' V roce 1932 zůstávala stále aktuální možnost vybudovat v Batávii tová rn u na výrobu obuvi. Antonín Veselý přitom upozorňova l , že místní představitelé jsou índustrializaci v době hospodářské krize n ak l o n ěni. Hlavního konkurenta pro firmu Bota viděl ve vzniku soerabayajského spolku Nederlandsch-Indisch Fabrikant "pro zakládání nových industrií v Nizozemské východní Indii"."

Samotné Nizozemské království uvažovalo,jak pomoci kolonii z nepříjemné situace. Jednou z možností se zdálo být přenesení textilního průmyslu z provincie Twenthe do Nizozemské východ ní Indie. Vláda v Haagu proto up ořáda l a sérii pře d nášek o možnostech investování v koloniích. Vzhledem k tomu, že se právě v té době uskutečn il a návštěva Jana A. Batí v Nizozemské výc hodní Indii, posílilo to u zdejších obyvatel domněnku, že má v úmyslu vyb udovat zde továrnu. Celý Baťův pobyt provázely čl ánky v místním tisku a vše završil.článek v Java Bode z 11. února 1932 informující s takřka stoprocentníjístotou, že firma Baťa bude stavět výrob nu obuvi, takže cizí podnikatel opět "předběhne" ty nizozemské." V březnu 1937 napsal československý konzul v Batávii Rudolf Staněk, že nejčastějš ím typem zde používané obuvi je obuv gumová, dovážená zvláště z Japonska,jemuž se nebylo možno konkurovat. Postavením vlas tni továrny by si podle něj ni cméně mohla firma Bata přece jen si dobýt na trhu "jisté postavení". Zástupci firmy Baťa přitom neuvažovali pouze o výrobě gumové obuvi, ale i o výrobě obuvi kožené, zvl áště těc h typů, které se do země nedovážely. Z tohoto důvodu uvažovali o zřízení i vlastní koželužny. Představitel é místní správy se myšlence na vybudování továrny na gumovou obuv ve nebránili; zříze ni koželužny potřebné pro výrobu kože né obuvi ale odm ítali, nebo ť to podle nich mohlo uškodit domácím výrobcům. Zdejší vláda se domnívala, že by oběma stranám prospělo na lezení "zlaté střed n í cesty". Konz ul Staněk vidě l největší překážku na stra n ě 42

AMZV Praha, IV, sekce, karton 1081, Konzu J ťlt R c pu b Ji kyčeskos l ovenské v Batávii, 21. 1.1932, č,j, 11/32.

43

AMZV Pr:JllD,lV. sekce, karton 1081, Konzulát Republil..-yčcskoslovc n s k év Batávii, 16. 10. 1932, č. j. 2069/32/

44

AMZV Praha , IV, sekce, karton 1081, Konzu lát Republik)' českos l ovenské v Batávii , 21. 1. 1932, Č.j. 1 1/32.

45

AMZV Praha , IV, sekce, karton 1081, Konzulát Republil•."Y českos lovenské v Balávii, 11. 2. 1932, é. j. 124/32.

što.

134

Reakce N izoze mska na pro ni ká ni firmy Baťa na j el1 0 mi stní i ko loni ální trh mezi vá lka mi v kontextu mezin árod níc h h ospo d ářskýc h vzta h ů

d vě m a

světovým i

Baťovců, kteří

byli místrnýmí výrobcí, ale nedokázalí své představy a plány budoucí továrny prezentovat. K tomu bylo podle československého diplomata nutno připočíst ijejich nedokonalou jazykovou výbavu pro vedení jednáni. Místo jednání s místní samosprávou o budoucí č innosti se navíc Baťovci až příliš zaměstnáva li hledáním vhodného pozemku pro budoucí areál továrny. Staněk tuto aktivitu nepovažoval za to nejdůležitěj ši , n eboť sí všíml, že místní department reagoval na odklady jednání s rozpaky a považoval to za urč itý druh aroga nce, což mohlo ovlivnit jeho budoucí rozhodnutí." V prvni polovině roku 1937 podnikl Jan Antonín Baťa leteckou obchodni výpravu po světě a po jejím ukončení vydal kní hu, v níž popsal své dojmy ze zemi, které navštívil.Jednou z nich byly i tehdejší nizozemské kolonie. O Jávě Baťa napsal: "Nádherná země. Nádhernájako kolonie i země. Holandané jsou chlapici. Zdá se, že mají velmi prostý způsob kolonisování. ,.., Hlavní město Batávie mu vůbec nepřípadlo "domorodé". "To přece není tropická kolonie. To je přece Rotterdam. Nu snad ne právě Rotterdam, tam roste n ěco na t ěch písčinách jen s bídou a nouzí, kdežto zde příroda bují a hýři. .. Podívejte se třeba na obrázek sklápěcího mostu ve staré Batávii. Což to není holandský most, přenesený sem do rovníkového kraje?" Jan A. Baťa se přirozeně zajímalo to,jakév Indonésíi existují podmínky pro prodej obuvi. "Klima na Jávěje takové, že pro mnoho lidíje příjemné chodit boso, než v botách, cožje veliké n eštěsti pro ševce. Avšak í zde má obuv důležitý zdravotní výz nam, neboť na horké půd ě vyhřátá noha se snadno ínfikuje kožní plísní a pak nemoci,jíž se říká různě. Malajská noha, číns ká noha nebo siamská noha... Proto všichni vzdělaní lidé i v tropech nosí obuv, aby sejí uchránili a také, aby si nemoc již získanou vyléč ili, což se s tane hlavně časem a zábranou onemocněni."u Pokud jde o další postřehy,jako "nejzajímavější" se mu jevíla "svoboda obchod ni. V tom jsou zde ještě primítivni. Představte si: každý, komu se zachce, může vzít pár věcí, které se mu urodily mna zahradě, sednout si s tím k cestě, nebo chodit dům od domu a prodávat."" Vzhledem kzájmu,jejž Jan A. Baťa o Batávii projevoval, nepřekvapí, že se v roce 1937 tato nizozemská kolonie stala pro jeho firmu jedním z n ejdůlež itějšíc h odbytiš ť mimo Evropu." V následujícím roce zakoupila firma pro výstavbu továrny pozemek v mí s t ě Kali, nedaleko města Batávie na ostrově Jáva. Se stavbou chtěla zočitješt ě týž rok, ze strany místních o čí n­ ských výrobců obuvi však vzešly proti připravované stavbě továrny silné námítky." Protestovali i zástupci místního departementu hospodářských věci, kteří v plánech firmy s patřovali ohrožení zájmů zdejších živnostníků. Nakonec bylo dosaženo dohody v tom smyslu, že nová továrna bude vyrábět plátěnou obuv s gumovou podrážkou ,jež se do Nizozemské východ ní Indie dovážela výhra dn ě z Japonska. Takovou výrobu department vítal, stejně jako nej lev nějš í druhy kožené obuvi v kvalitě ,jaké nemohli místní živnostníci dosáhnout. dobře

46

AMZV Praha, lY. sekce, karton 609, Konzulát Republiky českos l ovenské v Batávii, 25. 3. 1937, č.j. 204/37.

47

BAtA, J. A.: Za obcllOdem kolem S\'ěca. Baťol'O letecká obchodhívýpra\'a kolem světa 6. I. -I. E 1937, Zlín 1937, s. ??? Tamtéž, s. 110.

48

Tamtéž, s. 111. LEHÁR , B.,e. d., s. 227. 5 1 Hel Vaderland, 28. 1. 1938,5, 1, in: hup:/Ikranten.kb.nl/ index. htm l (27. 10.2004)

49 50

135

)X(

2010/1

Vznik továrny byl výhodný i pro Československo jako takové, j ež tento sortiment do Indonésie nikdy nedováželo." Stavba továrny byla nakonec dokončena v roce 1939, pracovalo v ni přibližně 45 Čechů." Firma Baťa tak navzdory silným protestům svých protivniků slavila úspěch neje n v Nizozemském královstvi, ale i v jeho koloniích.

Abstrakt Reakce Nizozemska na pronikání firmy Baťa na jeho místni i koloniální trh mezi dvěma světovými válkami v kontextu mezinárodních hospodářských vztahů

Pronikání firmy Baťa na trh N izozemského království a Nizozemske východní Indie provazely od po čá tku negntivní reakce místních výrobců obuvi. Negativnl reakce vůči metodám a próci československé firmy se vzedmu la zv l áště v období velké ho spodářské krize, kdy jejich protesty vedly k omezeni dovozu obuvi do ze m ě. Vedeni firmy na to reagova lo rozhodnutím postavit v království wvarnu , č ímž hodlalo vyřeš it problémy s dovozem. V roce 1934 se myšlenka sta la skutečnosti 3 mě s t eč ko SeSl v provincii Brab3nt se sta lo sídlem jedné z mnoha továren firmy Bata do dnešních dnů. V téže dob ě nélbývélléljélsnějšícb obrysů i my~lenkél proniknutI nél nizozemský ko loniálni trh, který před s l élvoVél l pro české exportéry neznámou oblélst, él to tím spiš, žejej ovládélly zvláštějnponšti n činští výrobci. Přes stej n ě negéltivni reakci jako v Evropě se nic firmě nn konci třic átých let podařilo továrnu na výrobu gumové obuvi v Nizozemské východn í Indi i otevřít.

Abstract The Reaction of the Netherlands to the Expansion of the Firm Baťa to Its Local and Colonial Markets between the Two World Wars in the Context af Intel·.1ational Economic Relatiol1s Tb e expansion of the firm Bar'a to the mnrkets of the Nethcrlands
52

AMZV Pmha, IV. sekce, karton 739, Ceskoslovcnsky konzulát v Batávii, B
53

KABELA, M., c. d., s. 165.

136

Reakce Nizozemska na pronikimí f irm y

Baťa

na jeho místní i koloniá ln í trh mezi

dv ě ma

světový mi vá lka mi v ko n textu ll1 ezin aro d ních h ospo d ářskýc h vzta h u

Klíčová

slova

Ceskoslovenská firma Baťa, Nizoze ms ké krá lovství, výroba obuvi, Best, Nizozemská východn í Indie, dovoz zboží.

KeyWords The Czechoslovnk Firm Baťa , the Netherlands , Shoe Mnnufacture, Sest, the Dutcl1 East Ind ia, Import of Goods.

137