Reakce na článek v časopise TÝDEN (č. 29 ze 14. 7. 2014) Ač se autoři článku snaží o objektivitu a vysvětlení problému, dopustili se několika nepravdivých a zavádějících informací. Proto musíme reagovat a vysvětlit některé uváděné okolnosti, jak se skutečně staly, uvést na pravou míru nepravdy i vysvětlit nevysvětlené a možná účelově podané informace. Titulek článku „Sanitky smrti“ s tématem vůbec nesouvisí a nebyl v článku ani nijak vysvětlen a potvrzen, což lze vnímat jen jako bulvární styl, aby čtenáře zaujal a přitáhl. Stejně tak další titulek „Proč při převozu umírají lidé“ není v článku nijak vysvětlen a prokázán. Zde se již jedná o zcela zavádějící informaci s cílem vystrašit občany. A třetí titulek „Návod: Jak se zbavit pacienta“ je úplně zavádějící a mimo obsah článku, protože v něm žádný uvedený návod není. Zcela novou a vážnou informací je, když lékaři nemocnic tvrdí, že „záchranka po nemocnicích požaduje věci, které nemohou splnit nebo je zatěžuje prkotinami.“ Záchranka pouze požaduje, aby nemocnice přijímaly pacienty a dodržovaly zákon. Pokud toto nejsou nemocnice v Praze skutečně schopné, pak je na MZ, aby s tím něco konečně udělalo. A v případě tvrzení, že záchranka vozí prkotiny, nutno konstatovat klasické rčení, že po bitvě je každý generál. Je s podivem, že teda ty tzv. „prkotiny“ v nemocnici přijali, vyšetřovali a udělali spektrum laboratorních vyšetření, spektrum přístrojových vyšetření a někdy i konziliární vyšetření lékařů jiných oborů. Nabízí se tak otázka, proč teda pacienty s „prkotinami“ vůbec v nemocnici přijímali a nevyhnali je rovnou ode dveří, jak to požadují po záchranné službě, aby odmítla pomoc lidem, kteří volají na linku 155. Není to tedy opět chyba MZ, které stát určil jako instituci zodpovědnou za zdravotnictví? Není to i chyba ministerstva školství, že nedělá správnou osvětu a výuku o zdravotnictví, kdy volat nebo spíše kdy nevolat záchrannou službu? NIKOLIV! Jsou to všechno nesmysly. Občané mají plné právo na pomoc a v případě zdravotních potíží na poskytnutí zdravotní péče. Tak jak je nastaveno právo v ČR, tak má záchranná služba minimum možností, jak odmítnout péči občanovi, který jí požaduje. Záchranná služba je přednemocniční složkou, z čehož vyplývá, že bez nemocnice má velmi omezené možnosti vyšetřovacích metod i léčby. Nutno uvést, že ZZS HMP vyjíždí k pacientům jen na 2/3 telefonátů, tzn. že 1/3 telefonátů na tísňovou linku je vyřešena telefonicky, a to radou, doporučením, odkázáním na praktické lékaře nebo na nemocnici vlastní dopravou. Tato třetina případů bývá zastoupena banálními obtížemi. Pokud se i tak občas stane, že posádky záchranky ošetří a odvezou do nemocnice banální případy, tak to není závažná chyba a něco k odsouzení hodného, ale naopak to jen dokazuje, jak kvalitní péči mají občané v Praze. Bylo by naopak velmi závažné, kdyby jen jediný případ „prkotiny“ ponechala záchranka doma a on zemřel. To se však na straně nemocnic děje. Jinými slovy evidujeme desítky případů, kdy nemocnice propustila nemocné domů a oni si museli přivolat záchrannou službu, nebo kdy naši lékaři mohli již jen konstatovat smrt. Je toto pro nemocnice už dostatečný argument proti několika prkotinám?! Následující grafy nabízejí zajímavé srovnání:
OSQ01-F-15-00
ČSN EN ISO 9001
Počet výjezdů RLP na 1.000 obyvatel a rok 40
30
Br no 2002
Os t r ava 2004
20
RLP na 1000 ob. - ČR RLP na 1000 ob. - Praha 10
0
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
Počet prim . a sek. výjezdů RLP a RZP (př epočteno r elativ ně v ůči 1996)
3,60 3,40 3,20 3,00 2,80
Prim. RLP + RV
2,60
Prim RZP samost.
Sek. RLP
Sek. RZP
2,40 2,20 2,00 1,80 1,60 1,40 1,20 1,00 0,80
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
Počet událostí na 1.000 obyvatel a rok West Midlands (UK) > 100 / 1000 ob. 100
90 80
70 EED - USA 60
EED - Rak ous k o + Něm eck o
50 EED - Kanada 40 EED - Evr opa 30
Počet událostí na 1000 obyvatel v ČR
20 10 Cantabria (E) < 10 / 1000 ob. 0
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
Argument, že středočeská ZZS nemá žádné problémy je víc než zarážející a je s podivem, že o toto se novináři nezajímali. Před rokem ředitel středočeské ZZS uvedl, že nemají problémy ve středočeských nemocnicích, ale že to je každodenní problém pouze v pražských nemocnicích u intenzivních pacientů – viz: http://zdravi.e15.cz/denni-zpravy/z-domova/cro-region-rozhovor-s-martinem-houdkemreditelem-stredoceske-zachranne-sluzby-469711 . Ptáme se proto, jak je možné, že nyní už problémy nemá, ale pražská záchranka ano? Jsou v nemocnicích snad vůči pražským záchranářům jiné přístupy nebo mají pacienti ze Středočeského kraje přednost před pražskými? Jedno vysvětlení zde ale existuje. Pražská záchranka má nejvíce problémů s pacienty s CMP a intoxikovanými, které potřebuje umístit na intenzivní lůžka neurologická a metabolická. Takovéto pacienty do Prahy Středočeši ale téměř nevozí, protože iktová lůžka mají ve středočeských nemocnicích a bylo by chybou déle transportovat pacienty do vzdálenějších nemocnic v Praze. Zveřejněné fotografie a jejich popisky nic takového neprokazují. Fotografie č. 1 a 2 neprokazují nic z uvedeného. ZZS HMP nikdy netvrdila, že vozila pacienta hodinu a půl po Praze. Uvedli jsme, že pacient s supraventrikulární tachykardií přes 240/min a po léčbě doma v sanitě kolem 190/minutu byl stále ohrožen na životě a od přivolání záchranné služby byl předán na nemocniční intenzivní lůžko až za hodinu a půl a ve Fakultní Nemocnici Královské Vinohrady, z čehož převážnou část doby byl stále na nosítkách ZZS. Pacient v Nemocnici Na Bulovce předán nebyl a ani jej lékařka nepřevzala a byl stále v péči lékařky ZZS a záchranářů. Na tom nemáme, pane kolego Ziko, nic co dementovat. Tak to prostě bylo. Fotografie č. 3 nijak nedokumentuje, že by si záchranáři na chodbě (čekárně před ambulancí) kupovali kávu. Modré světlo je monitor EKG, který dokumentuje, že pacient byl stále v péči záchranářů a v okamžiku pořízení fotografie byl na WC, kam jej záchranáři dovezli na nosítkách. Personál Bulovky mu ani nebyl schopen podat bažanta nebo na WC dopravit na sedačce, jak bývá u pacientů Bulovky zvykem. A pokud by si záchranáři během čekání u WC koupili nápoj, tak to není nic špatného a kritiky hodného. A už vůbec to nijak nevysvětluje, proč Bulovka odmítla pacienta přijmout. Pouze to dokládá snahu dehonestovat ZZS HMP a záchranáře i odpoutat pozornost od skutečného problému. Fotografie č. 4 jen dokazuje, že pacient v péči ZZS ztratil zbytečných 33 minut na Bulovce, kde jej nebyli schopni přijmout do péče. A poslední fotografie č. 5 nijak neprokazuje, že by záchranář vedle řidiče v kabině pro posádku kouřil. Informace o schizofrenikovi dovezeném na neurologii do Motola, kterou uvedl dr. Zika, je opět zavádějící až neprofesionální, protože pacienti s CMP bývají často zmatení a obtížně či vůbec neartikulují nebo nekomunikují a nelze je bez známé anamnézy nebo bez komplementu vyšetřovacích metod odlišit od pacientů intoxikovaných či psychiatrických. Není žádnou chybou, když se pacient dopraví nejdříve do nemocnice k vyšetření a poté přeloží na psychiatrii. Naopak by bylo chybou, kdybychom jej umístili na psychiatrii a poté se zjistilo, že má CMP. Zcela neprofesionální i neodborné je hodnocení dalšího případu, kdy jsme nemohli umístit intoxikovanou ženu z Palmovky, kterou odmítlo přijmout 7 nemocnic a skončila až v nemocnici Pod Petřínem, kde konstatovali, že je jen opilá a odeslali ji na PZS. Nejdůležitější je informace, že ji provedli vyšetření! Ano, záchranná služba není schopna provést laboratorní vyšetření, zda intoxikace je pouze alkoholem. Také je důležité uvést, že pacientka při příjezdu ZZS byla v mnohem vážnějším stavu než za 2 hodiny, kdy se dostala do nemocnice! Takovéto následné hodnocení situace, je nejen neprofesionální, ale z právního hlediska i nesprávné až nemorální. K další zavádějící informaci, že Nemocnice Na Bulovce přijímá od ZZS nejvíce pacientů nutno doplnit, že ale přijímá nejméně nejzávažnějších pacientů ze všech nemocnic. Pakliže tato nemocnice má nejvíce problémů s odmítáním, pak je situace v této nemocnici o to vážnější.
Vyjádření tiskového mluvčího Bulovky stejně jako ředitele FN Motol ke zdravotnímu stavu pacientů nebo posuzovat odbornou medicínskou problematiku je více než nekolegiální a neprofesionální. Nemají medicínské vzdělání a často ani nemají veškeré potřebné informace, aby objektivně a správně posoudili situaci. Opět není žádnou chybou, pokud pacient s bolestmi v zádech a bez jiných známek infarktu byl umístěn na neurologii, kde se teprve časem prokáže infarkt a na podkladě několika vyšetření potvrdí infarkt. V nemocnici, kde léčí infarkty, to není vůbec problém. Pouze to dokazuje, že v NNB chybí oddělení centrálního příjmu pacientů a problémové kontaktní místo bylo zřízeno daleko po termínu určeném v zákoně. Další mystifikací je informace tiskového mluvčího, že pacient schizofrenik, kterého na Bulovce opět odmítli přijmout a ošetřit, byl přijat na záchytku a poté, kdy vystřízlivěl, byl ošetřen. Paní ředitelka ale uvedla v TV, že na záchytce nezjistili v dechu žádný alkohol a odmítli jej hospitalizovat a že po ošetření byl asi po 4 hodinách propuštěn na revers. Tak kdo vlastně z nich nám neustále lže? A psychiatrický pacient byl nakonec propuštěn domů? I to je podivné. Stejně tak není nic podivného na tom, že pacient po transplantaci plic (není uvedeno v jakém roce) s dušností (nemusí s transplantací souviset) byl umístěn na interní oddělení. Přesto to tiskový mluvčí uvádí jako nějaké pochybení. Vrchní sestra urgentního příjmu není dostatečně kompetentní, aby hodnotila fungování ZZS v ČR i s ohledem na platné zákony a předpisy, což prokazuje i uvedenými případy. Nevím, kolik z pacientů,
propuštěných urgentním příjem v Motole domů, nemělo potřebu vyhledat znovu pomoc či přivolat záchrannou službu, ale v našich datech je nemalé množství případů, kdy jsme již jen konstatovali smrt. Jsou tohle skutečně vážné případy? Není tohle silný argument proti několika prkotinám, které musel personál urgentního příjmu ošetřit? A ptáme se, proč je teda vůbec ošetřili, když po nás požadují odmítnout jim pomoci? Vždyť vrchní sestra mohla to samé učinit sama, když to požaduje po záchranářích, které zpochybňuje a dehonestuje bez konkrétních a jasných důkazů. Fluktuace lékařů. Nevím, jaká fluktuace lékařů a nelékařských profesí je ve FN Motol, ale na ZZS HMP není nijak závažná. Je s podivem, že vrchní sestra neuvádí, že je zajištěn provoz urgentního příjmu díky lidem ze ZZS HMP. Možná nebýt zaměstnanců ze ZZS, tak by urgentní příjem mohli zavřít. A důvodem odchodu lékařů ze ZZS HMP jsou i právě zmíněné problémy s odmítáním pacientů. Návrhy řešení, které článek uvádí, nejsou nic nového a nepřicházejí od kolegů z Motola. Ředitel Schwarz o nich píše již ve své 17 let staré koncepci včetně navrhovaných řešení situace. Záchranka je personálně zdecimovaná, ale nikoliv pouze v Praze, ale v celé ČR, kde chybí několik stovek erudovaných lékařů i kvalifikovaných záchranářů. Lékařů je dlouhodobě nedostatek i v nemocnicích, kde jsou dokonce pro nedostatek peněz a sester zavřena celá oddělení. Zejména v období prázdnin a svátků nám velká část pouze ohlásí, že zavírají, ale už vůbec neřeší, kam s pacienty. Záchranka, na rozdíl od nemocnic, nevyhlašuje STOP STAV a nefunkční provoz, protože si to oproti nemocnicím nemůže vůbec dovolit a prostě musí na každou tísňovou výzvu vyjet. Parametry jsou i při zmíněné personální zdecimovanosti stále v celosvětovém měřítku výborné, jak lze snadno doložit. To pražské nemocnice hlásí problémy proč nemohou přijímat pacienty de facto denně, v poslední době pod mediálním tlakem je situace o něco málo lepší. Zdravotnická záchranná služba hlavního města Prahy, v Praze, dne 15. července 2014
