Raná péče a integrace zrakově postižených dětí

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Lékařská fakulta

Raná péče a integrace zrakově postižených dětí bakalářská práce

vedoucí práce: MUDr. Tomáš Jurečka Brno, květen 2006

vypracovala: Kateřina Vávrová Optika a optometrie

2

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen literaturu

uvedenou v seznamu literatury, který je v práci uveden.

Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně

Lékařské fakulty a byla zpřístupněna studijním účelům.

............................................................... podpis

3

Děkuji MUDr. Tomáši Jurečkovi za cenné rady a připomínky v průběhu psaní mé

bakalářské práce.

Velké díky patří také Mgr. Martě Trčalové, ředitelce Speciálně pedagogického

centra v Brně, která mi věnovala spoustu svého volného času, aby se se mnou mohla podělit o zkušenosti ze své dlouholeté praxe a zapůjčila mi odbornou literaturu.

4

OBSAH ÚVOD .................................................................................................................................. 3

1. HISTORIE RANÉ PÉČE A SPECIÁLNĚ PEDAGOGICKÝCH CENTER............ 4

2. RANÁ PÉČE ................................................................................................................... 5 2.1. Společnost pro ranou péči ............................................................................... 5 2.1.1. Struktura společnosti pro ranou péči................................................... 6 2.1.1.1. Metodické centrum .............................................................. 6

2.1.1.2. Střediska rané péče (SRP) .................................................... 7

2.1.2. Charakteristika rané péče .................................................................... 7

2.2. Spolupráce Společnosti pro ranou péči s dalšími organizacemi.................. 9 2.2.1. Hmatové knihy ................................................................................... 9

2.2.2. Videotrénink interakcí v rodině (VIT) .............................................. 10

2.2.3. Zraková stimulace ............................................................................. 11

2.2.4. Vyšetřování zrakové ostrosti u miminek a malých dětí .................... 13

3. ZRAKOVĚ POSTIŽENÉ DÍTĚ ................................................................................. 18 3.1. Vývoj vidění a psychomotoriky u zdravých dětí ........................................ 18

3.2. Odlišnosti vývoje dítěte se zrakovým postižením ....................................... 19 3.2.1. Vývoj motoriky ................................................................................ 20

3.2.2. Vývoj úrovně sebeobsluhy ............................................................... 21 3.2.3. Charakteristické znaky psychického vývoje zrakově postižených dětí

a vývoj poznávacích procesů ........................................................... 23

3.3. Nejčastější poruchy zraku u dětí .................................................................. 25

3.4. Testování očí hrou ......................................................................................... 28 3.5. Přehled nejčastějších projevů postižení zraku ........................................... 28

4. INTEGRACE ZRAKOVĚ POSTIŽENÝCH DĚTÍ ................................................. 30

4.1. Speciálně pedagogická centra ....................................................................... 31 4.2. Úloha rodiny a školy při integraci dítěte ..................................................... 32 4.2.1. Rodiče ............................................................................................... 32

4.2.2. Dítě ................................................................................................... 33 4.2.3. Spolužáci .......................................................................................... 34 4.2.4. Učitel ................................................................................................ 35

5

4.3. Základní metodická doporučení .................................................................. 35

4.3.1. Výchova zrakově postiženého dítěte v mateřské škole .................... 35 4.3.1.1.Rozvoj zrakového vnímání ................................................. 36

4.3.1.2. Rozvoj sluchového vnímání ............................................... 37 4.3.1.3. Rozvoj hmatového vnímání ............................................... 38

4.3.1.4. Rozvoj čichu a chuti ........................................................... 40 4.3.1.5. Rozvoj řeči ......................................................................... 40

4.3.1.6. Rozvoj estetického vnímání ............................................... 40 4.3.1.7. Pohybová činnost ............................................................... 41 4.3.1.8. Nácvik sebeobsluhy ........................................................... 42

4.3.2. Výchova zrakově postiženého dítěte v základní škole ..................... 43 4.3.2.1. Smyslová výchova ............................................................. 44

4.3.2.2. Tělesná výchova ................................................................. 44 4.3.2.3. Pracovní výchova ............................................................... 45 4.3.2.4. Hudební výchova ............................................................... 45

4.3.2.5. Čtení ................................................................................... 46 4.3.2.6. Psaní ................................................................................... 47

4.4 Základní materiálně-technické podmínky pro úspěšnou integraci ........... 49

4.4.1. Osvětlení ........................................................................................... 49 4.4.2. Teplota .............................................................................................. 50 4.4.3. Hluk .................................................................................................. 50

4.4.4. Úpravy interiéru ................................................................................ 50 4.4.5. Pracovní prostředí ............................................................................. 50 4.4.6. Kompenzační pomůcky .................................................................... 50

4.5. Vysokoškolské vzdělání pro zrakově postižené .......................................... 51

ZÁVĚR .............................................................................................................................. 52 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ............................................................................ 53 PŘÍLOHY ......................................................................................................................... 55

6

ÚVOD „To, co vidomé dítko dovede a koná, tomu může se i nevidomé naučiti, je-li

náležitě k tomu vedeno a máme-li dostatečné trpělivosti.“ (ŠPIČKA, A.: Výchova nevidomých dětí, 1904)

Zrakově postižené dítě potřebuje lásku a péči svých rodičů stejně jako jeho zdraví

sourozenci, má stejné potřeby jako ostatní děti, avšak v některých činnostech potřebuje více naší pomoci, nežli zdravé dítě. Pokud těmto dětem dáme šanci na rozvoj jejich

osobnosti, schopností a dovedností, budeme jim pomáhat s cvičením zbytků zraku, rozvojem kompenzačních smyslů a učením vůbec, mohou se pak stát téměř samostatnými

a nebudou odkázáni na pomoc druhých. Těmto dětem musíme věnovat mnohem více času a pozornosti, ale zároveň je musíme vést také k samostatnosti.

Cílem této práce je nastínit problematiku péče o zrakově postižené dítě jak v raném

věku, tak i během školní docházky. Práce je určena všem, kteří přichází do styku se

zrakově postiženými dětmi, především pro rodiče těchto dětí, učitele běžných škol, kteří mají ve své třídě zrakově postižené dítě, ale i pro zdravotníky, kteří se o tyto děti starají. .

7

1. Historie rané péče a speciálně pedagogických center První, kdo přišel v 70. letech 20. století s myšlenkou péče o zrakově postižené děti

již v raném věku byl PhDr. Josef Smýkal, tehdejší ředitel základní školy pro nevidomé a

slabozraké v Brně, který začal pořádat tzv. poradenské dny pro rodiče těchto dětí. Tato poradenská činnost byla nezbytná, neboť do základní školy mnohdy nastupovaly děti ve

věku deset a více let s opožděným vývojem jen kvůli tomu, že rodiče neměli možnost

nikde získat informace, jak efektivně rozvíjet osobnost a dovednosti dítěte. V roce 1977 založil tyflopedickou poradnu pro nevidomé a slabozraké děti do tří let věku.

V návaznosti na vznik této poradny byla v roce 1978 obnovena činnost mateřské školy pro

nevidomé děti, která byla v roce 1950 zrušena. V roce 1981 uskutečnil PhDr. Josef Smýkal 1. seminář pro rodiče dětí, které měly nastoupit do mateřské školy. Tyflopedická poradna pracovala nejdříve v rámci činnosti školy a starala se o rodiny z celé Moravy a Slezska.

V Čechách vznikla obdobná poradna asi o deset let později. Od roku 1990 byla

tyflopedická poradna projektem organizace Česká unie nevidomých a slabozrakých, později Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých, a byla umístěna v prostorách mateřské školy v Brně Pisárkách. V roce 1998 došlo k osamostatnění tohoto speciálního poradenství a vznikla Raná péče, nynější Společnost pro ranou péči.

Speciálně pedagogické centrum (SPC) při základní škole pro nevidomé a

slabozraké v Brně vzniklo jako jedno z prvních již v roce 1990. V prvních letech SPC pečovalo asi o 60 dětí na Moravě a ve Slezsku. V pozdějších letech vznikala speciálně

pedagogická centra na všech speciálních školách. Od 1. září 1994 bylo Ministerstvem

školství, mládeže a tělovýchovy zřízeno Speciálně pedagogické centrum jako součást Základní a zvláštní školy pro nevidomé a slabozraké s internátem v Brně. SPC postupně rozšiřovalo svoji činnost pro žáky od předškolního věku až po středoškolskou mládež.

8

2. Raná péče Raná péče je soustava služeb a programů poskytovaných ohroženým dětem a dětem

se zdravotním postižením a jejich rodinám. Cílem rané péče je předcházet postižení,

eliminovat nebo zmírnit jeho důsledky a poskytnout rodině, dítěti i společnosti předpoklady sociální integrace. Služby rané péče mají být poskytovány od zjištění rizika

nebo postižení do přijetí dítěte vzdělávací institucí tak, aby zvyšovaly vývojovou úroveň dítěte

v oblastech,

psychologickými.

které

jsou

ohroženy

faktory

biologickými,

sociálními

a

Od narození prodělávají mozkové buňky překotný rozvoj, v němž hrají zásadní roli

zejména první tři roky života dítěte. Právě v období do tří let jsou kompenzační možnosti mozku tak obrovské, že umožňují nejlépe rozvinout náhradní mechanismy i u těch dětí,

které mají v některé oblasti vývoje vážný handicap. Pokud se právě toto období zanedbá, možnosti vývoje dítěte v určitých oblastech se mohou zcela uzavřít nebo extrémně snížit. Přesto, že mozek je schopen vytvářet nová nervová spojení po celý život, člověk se nejrychleji rozvíjí a nejlépe přizpůsobuje změnám v raném dětství.

2.1. Společnost pro ranou péči Občanské sdružení „Společnost pro ranou péči“ je nestátní organizací, která

poskytuje odborné služby rané péče, podporu a pomoc rodinám, ve kterých se narodilo dítě se zrakovým nebo i kombinovaným postižením. Posláním společnosti je také hájit práva rodičů dětí s postižením a prosazovat zakotvení rané péče jako služby a oboru.

Cílem činnosti sdružení je prosazovat a hájit ranou péči pro děti s postižením a

jejich rodiny jako soustavu služeb a programů poskytovaných ohroženým dětem, dětem se zdravotním postižením a jejich rodinám s cílem eliminovat nebo zmírnit důsledky

postižení a poskytnout rodině, dítěti i společnosti předpoklady sociální integrace, a to se zřetelem na včasnou diagnostiku a následnou péči.

K dosažení svého cíle vykonává a zajišťuje sdružení zejména tyto činnosti: -

poskytuje služby rané péče dětem se zrakovým a kombinovaným postižením a jejich rodinám prostřednictvím středisek rané péče, která za tímto účelem zřizuje 9

-

spolupracuje s odbornými pracovišti

-

spolupracuje při přípravě právních norem a předpisů upravujících ranou péči a její

-

dbá o odbornost svých členů a jimi poskytovaných služeb

-

-

-

-

-

-

poskytování

uchází se o členství a činnost v mezinárodních organizacích pro ranou péči

spolupracuje s rodiči dětí s postižením

provádí a zajišťuje rekvalifikační a rehabilitační činnosti

zajišťuje vzdělávací a osvětovou činnost

vydává odborné neperiodické publikace, periodický tisk a informační tiskoviny

poskytuje a zajišťuje odborné konzultační a informační služby

Služby rané péče poskytuje dětem se zrakovým a kombinovaným postižením a jejich rodinám prostřednictvím Středisek rané péče.

2.1.1. Struktura společnosti pro ranou péči

Společnost pro ranou péči zahrnuje Metodické centrum se sídlem v Praze a sedm

Středisek rané péče.

2.1.1.1. Metodické centrum -

-

-

řídí a koordinuje výkonnou a odbornou činnost Středisek rané péče a vytváří jim administrativní, odborné a informační zázemí, aby mohla poskytovat služby programu Provázení

věnuje se problematice oboru rané péče a jejího legislativního zakotvení

shromažďuje informace a literaturu, vydává publikace

-

Plní vzdělávací a školící funkce organizace, podporuje další vzdělávání

-

pořádá semináře a kurzy pro odborníky v příbuzných oborech (lékaře,

-

podává celorepublikové projekty, zajišťuje finanční prostředky a zodpovídá za

-

vede a kontroluje účetnictví

zaměstnanců, pořádá kurzy a školení

pedagogy, psychology)

jejich účelné vynakládání

10

2.1.1.2. Střediska rané péče (SRP)

V naší republice je celkem sedm Středisek rané péče – Praha, Brno,České

Budějovice, Liberec, Olomouc, Ostrava, Plzeň, jejichž poradci jezdí za rodinami do všech okresů ČR.

Přehled o klientech Středisek rané péče – podle výroční zprávy z roku 2004

Přehled služeb poskytovaných regionálními pracovišti SPRP:

-

2.1.2. Charakteristika rané péče

Raná péče má preventivní charakter, protože snižuje vliv prvotního postižení a

brání vzniku postižení druhotného. To je projevem porušení vazeb dítěte s jeho okolím nebo nedostatečným rozvinutím funkcí postiženého orgánu.

-

Posiluje rodinu, využívá jejich přirozených zdrojů tak, že i dítě s postižením může

-

Ekonomický přínos postupně činí rodiče nezávislými na institucích, snižuje nutnost

vyrůstat a prospívat v jejím prostředí.

ústavního pobytu a šetří tím státní výdaje. 11

-

-

Je předpokladem úspěšné sociální integrace.

Je poskytována převážně v přirozeném prostředí dítěte. Základním přirozeným prostředím je rodina. Toto platí zejména pro období od 0 do 3 let. Právě láskyplná a stimulující interakce mezi rodičem a dítětem s postižením je podle posledních výzkumů podstatným

faktorem rozvoje

nejen

jeho psychických,

ale

i

fyziologických funkcí. Proto je pro ranou péči typická forma terénní práce (návštěv -

-

poradenského pracovníka v domácím prostředí).

Poskytuje rodičům nezávislé informace.

Služby rané péče jsou sestavovány na základě analýz potřeb individuální rodiny.

Služby středisek rané péče jsou určeny pro: -

-

rodiny dětí s postižením zraku od narození nejvýše do 4 let

rodiny dětí s kombinovaným postižením (zrakové s mentálním, pohybovým a dalším) od narození nejvýše do 7 let

Střediska nabízí: -

aktivní naslouchání, provázení a podporu rodičů po narození a v prvních letech

-

psychologické, pedagogické a sociální poradenství

-

-

života dítěte s postižením

pomoc při prosazování práv a zájmů dětí s postižením a jejich rodičů

podpora v oblasti výchovy dítěte interakce rodičů s dětmi

-

náměty na výběr vhodných hraček a pomůcek a na úpravy prostředí ke stimulaci

-

funkční vyšetření zraku

-

-

-

-

vývoje dítěte

půjčování speciálních hraček, pomůcek, literatury, videa a CD

čtvrtletní zpravodaj pro rodiče Rolnička

pomoc při výběru předškolního zařízení

odborné instruktáže pro spolupracující zařízení

Forma poskytování služeb: -

-

-

terénní konzultační návštěvy v rodině (1x za 1-3 měsíce) – min.75% všech služeb

ambulantní vyšetření, konzultace ve Středisku

týdenní kurzy pro celé rodiny

12

-

doprovod klientů na vyšetření, jednání na úřadech, vyjádření k různým žádostem (průkazky ZTP a ZTP/P)

Služby rané péče jsou poskytovány zdarma, rodiče přispívají pouze na časopis a na

týdenní kurzy. Služby jsou poskytovány převážně v domácím prostředí, které je pro malé děti nejpřirozenější. Zde se cítí nejjistěji, snáze přijímají nové věci i osoby, lépe se učí novým dovednostem a upevňuje se vazba mezi rodiči a dítětem.

Střediska rané péče pracují na multidisciplinárním principu, tzn. že mezi poradci rané

péče jsou vysokoškolsky kvalifikovaní speciální pedagogové, sociální pracovnice, instruktorky zrakové stimulace, psychologové a další odborníci. Depistáž i péče je prováděna v úzké spolupráci s lékaři.

Společnost pro ranou péči realizuje program „PROVÁZENÍ“, který je zaměřen na

pomoc celé rodině a staví na silách a schopnostech každého jejího člena a na účinné podpoře cílů klienta. Poskytuje rodičům (nebo zákonným zástupcům) zázemí informací, služeb a terapií, které jim pomáhají být kompetentními, nezávislými a zodpovědnými při

výchově a stimulaci jejich dětí v raném věku. Dále společnost prosazuje terénní mobilní služby, které nevytrhují dítě ani rodinu z jejich přirozeného prostředí a komunity, jako efektivní službu a prevenci ústavní a institucionalizované péče.

2.2. Spolupráce Společnosti pro ranou péči s dalšími organizacemi

2.2.1. Hmatové knihy

V roce 2003 začala Společnost pro ranou péči spolupracovat s mezinárodním

sdružením Tactus. Toto sdružení se zabývá podporou tvorby a zpřístupňováním hmatových

knížek pro děti do cca 12 let. Sdružení každoročně vyhlašuje soutěž pro tvůrce hmatových knih, která se vyhodnocuje vždy koncem roku ve Francii. Projekt Tactus je propojen s chráněnou dílnou Les Doifts qui revent (Zasněné prsty) v Dijonu, kde se vyrábějí všechny oceněné publikace.

13

Ukázka hmatových knih

2.2.2. Videotrénink interakcí v rodině (VTI)

Tato nová metoda může velmi pomoci při výchově dítěte, když rodiče mají pocit

zmaru a že se jim nic nedaří. Videotrenéři jsou odborníci z oblasti psychologie, sociální

práce a speciální pedagogiky. Videotrenér pořídí krátké videozáznamy běžných situací

v rodině, jako je např. společné jídlo, hra s dítětem, příprava do školy. Společný rozhovor nad nahraným záznamem umožní rodičům najít jejich případné chyby nebo naopak si

uvědomit své nedostatky, co by se dalo ještě vylepšit. Zřizovatelem Národního centra pro videotrénink interakcí je občanské sdružení SPIN.

14

2.2.3. Zraková stimulace u dětí raného věku

Střediska rané péče jako první u nás začala používat metodu zrakové stimulace.

V roce 1999 začala společnost pro ranou péči spolupracovat s nizozemskou organizací Theofan na projektu „Zraková stimulace u dětí raného věku“. Vyškolení poradci rané péče navštěvují děti s těžkým zrakovým postižením v rodinách, diagnostikují zrakové funkce dítěte a provádí instruktáž rodičů o metodách stimulace zraku v běžném denním režimu dítěte.

Děti, které v perinatálním období prodělaly onemocnění způsobující těžké

poškození zraku, mají díky plasticitě nervové soustavy šanci na rozvoj a využití i omezené

funkce svého zraku. Zrak je třeba cíleně a systematicky stimulovat podněty, které jsou přizpůsobené typu a stupni postižení zraku. Vzhledem k tomu, že k největšímu rozvoji funkce zraku dochází v prvních třech letech života a v prvním roce zejména, je třeba se

stimulací dítěte začít co nejdříve, pokud možno již v průběhu léčby základního onemocnění a nebo ihned po ukončení základní léčby.

Princip zrakové stimulace je založen na vytváření kontrastů mezi předmětem a

pozadím, vytváření kontrastů pomocí světelných efektů, vytváření barevných kontrastů apod. Největším stimulačním podnětem pro vývoj zrakové dráhy je pohybující se kontrastní předmět v zorném poli dítěte. I novorozenec, u kterého je vnímání barev v

prvních 2-3 týdnech života dosud nedokonale vyvinuté, reaguje na černo-bílé, případně

černo-bílo-červené kontrastní hračky zdobené např. pruhy, šachovnicí, spirálou nebo schématickým obličejem. Později je možno využít celé škály barev, působení různých povrchů materiálů v kombinaci se světelnými efekty. Tyto charakteristické rysy by neměly postrádat ani hračky pro zcela zdravé děti.

Pro tyto děti jsou vhodné hračky výrazných barev, pestrobarevná chrastítka,

panenky s výrazným oblečením a černou konturou kolem celého těla a obličeje apod. Vhodná jsou leporela s geometrickými obrazci v kombinaci kontrastních barev, jako je černá a bílá, žlutá a černá, zelená a černá, červená a černá, zelená a bílá apod. Nevhodné

kombinace jsou světle modrá a bílá, oranžová a žlutá, červená a oranžová apod. Když

budeme dítě učit poznávat obrázky, měly by být zpočátku monotematické v jasných barvách, např. žlutá kačenka, červená jahoda, hnědý medvídek. V pozdějším věku používáme již polytematické obrázky v základních barevných odstínech, vhodné je aby jednotlivé postavy a zvířátka měly výrazný černý obrys.

15

Ukázka obrázků vhodných jako námět na různé hračky, leporela apod.

Pro těžce zrakově postižené děti, obzvláště pokud je poškození centrálního původu,

bývá často těžké naučit se poznávat obrázky. Pro tyto děti je vhodná nová pomůcka, kterou si mohou rodiče vytvořit i sami doma. Jedná se o sadu předmětů, které děti dobře znají ze

svého okolí (autíčko, rohlík, zubní kartáček, lžička, různé druhy ovoce a zeleniny apod.) a jejich fotografie. Dítě se tak snadněji naučí rozpoznávat souvislosti mezi trojrozměrným předmětem a dvojrozměrným obrázkem.

Další pomůcka pro zrakovou stimulaci, kterou si každý může vyrobit doma sám

jsou již vyřazené CD. Lesklá strana odráží pro děti zajímavé odlesky a druhou stranu můžeme polepit různými geometrickými obrazci v kontrastních barvách, které jsou pro děti také velmi zajímavé.

16

2.2.4. Vyšetřování zrakové ostrosti u miminek a malých dětí

Abychom mohli správně provádět zrakovou stimulaci, je nutné nejdříve zjistit

zrakovou ostrost miminka. Ve spolupráci s nizozemskou organizací Theofan převzali pracovnice SRP jejich vyšetřovací test Lea GRATINGS, který navrhla nizozemská

doktorka Lea Hyvärien. U miminek nemůžeme používat klasické optotypy, protože miminko obrázky nezná a hlavně je neumí pojmenovat, proto tento test využívá pouze

černo-bílých pruhů o různé šíři. Miminku budeme nabízet pruhovaný vzor současně se šedou plochou stejné velikosti a jasu. Pokud miminko pruhy rozezná, bude se dívat na ně, protože je na nich více k vidění, než jen na šedivé ploše.

Test má tvar pádla s rukojetí pro pohodlné držení. Pruhová mřížka je definována

frekvencí, to znamená počtem dvojic černo-bílých pruhů nebo cyklů (ucelené řady) uvnitř

jednoho stupně zorného úhlu. Frekvence může být definována také jako počet dvojic pruhů na centimetr. Budeme-li mřížku držet ve vzdálenost 57 cm od obličeje miminka odpovídá

jeden centimetr jednomu stupni zorného úhlu. Tato testovací vzdálenost je výhodná,

protože počet cyklů na centimetr (cpcm) odpovídá v této vzdálenosti počtu cyklů na stupeň

zorného úhlu (cpd). Pokud miminko není ještě schopno zaostřit na vzdálenost 57 cm použijeme vzdálenost menší. Pokud vzdálenost měníme, je vhodné používat části nebo

násobky 57 cm, např. 28cm, 43cm, 85cm, 114cm nebo i 228cm. Když budeme mřížku držet v poloviční vzdálenosti, bude počet cyklů na stupeň také poloviční, naopak budeme-li držet mřížku ve 114 cm, bude počet cyklů na stupeň dvojnásobný.

17

V následující tabulce jsou vypočítány hodnoty cpd pro některé všeobecné

vyšetřovací vzdálenosti.

Pokud budeme používat jinou vyšetřovací vzdálenost, můžeme výsledky přepočítat

na cpd podle tohoto vzorce:

Použitá vzdálenost 57.2 cm

x cpcm = cpd

Vyšetřovací vzdálenost 57 cm byla vypočítána takto: Kruh, v němž jeden stupeň odpovídá 1 cm má obvod kruhu 360 cm. Poloměr tohoto kruhu je 2πr. Z toho: r =

360 cm 2

= 57.2 cm

Proč potřebujeme cykly na stupeň, proč nestačí hodnoty zrakové ostrosti?

Když měříme zrakovou ostrost na pruzích měříme funkci sítnice v různých

oblastech, narozdíl od optotypu, kde měříme pouze centrální krajinu sítnice. Poznání jednoho optotypu, mimo Plügerovy háky a Landoltovy kruhy, představuje mnohem vyšší a

náročnější zrakovou činnost, než rozlišení pruhů. Proto není správný postup přepočítávat a srovnávat zrakovou ostrost zjištěnou na pruzích se zrakovou ostrostí na optotypech. Mimo 18

to do periferie klesá zraková ostrost zjištěná na pruzích mnohem pomaleji, než zraková ostrost na optotypech.

Také když dítě má centrální skotom nebo nepravidelný foveolární obraz, může

vidět mříž relativně dobře a jeho reakce na pohyb pruhovaného pádla je „normální“.

Následující obrázek nakreslila dospělá osoba, která měla jedno oko amblyopické, a to tak, že amblyopickým okem se dívala na mříž a pomocí zdravého oka malovala.

U zrakově postižených je poměr mezi zrakovou ostrostí na pruzích a optotypech

různý, mnohdy je na pruzích i 20x lepší než na optotypech. Když se nám podaří rozpoznat druh poškození zraku, můžeme odhadnout zrakovou ostrost na optotypech, ale je to velmi

nepřesné. Proto není rozumné přepočítávat zrakovou ostrost na pruzích na zrakovou ostrost na optotypech.

Následující graf ukazuje, co je považováno za normu v daném věku, ale ani tento

graf nemůžeme považovat za 100%, proto, i když zraková ostrost dítěte leží v šedé oblasti normy, rodičům neříkáme, že zraková ostrost jejich dítěte je normální. Raději říkáme, že

zraková ostrost leží v oblasti normálních hodnot, avšak je nutné další pozorování a měření,

abychom si mohly vytvořit ucelený obraz o zrakových funkcích dítěte. I přesto je však toto vyšetření nezbytné pro zvolení správné metody zrakové stimulace, abychom docílili co nejlepšího výsledku v dalším vývoji zraku.

19

Samotné vyšetřování

Nejprve musíme zajistit aby pozadí, včetně oblečení vyšetřujícího, mělo

nevýraznou nebo tmavou barvu, abychom neodváděli pozornost miminka na jiné objekty. Pokud je zraková schopnost dítěte velmi omezená neovlivňuje okolí zrakovou informaci dítěte, ale dítě může být rušeno šumem nebo nepohodlným držením těla.

Vyšetření začínáme se širokými pruhy. Miminku ukazujeme pruhované pádlo

současně se šedivým pádlem. Když dítě reaguje na silné pruhy, předkládáme postupně užší. Takto snadno najdeme práh vidění dříve, než se dítě unaví. Když se nám zdá, že

miminko nebo dítě ztrácí zájem, ukážeme mu pádlo s obličejem nebo barevnou hračku, abychom dítě motivovali znovu reagovat na pruhy.

Při předkládání pruhovaných pádel sledujeme pohyby očí dítěte. V praxi se

používají tyto dvě metody. Pruhovanou mřížku schováme za šedivou plochu a pádly

budeme pohybovat v opačných směrech (obr. A-C). Zpozorování pohybu je dostatečným podnětem k vnímání mříže. Druhá možnost, kdy držíme před dítětem nehybně zaráz šedivou a pruhovanou plochu, je pro dítě mnohem náročnější, protože chybí pohyb pádla (obr. D).

20

Pokud děti mají poškozenou centrální korovou oblast, mohou mít problém

s vnímáním jak pohyblivých podnětů (při pohybu pádla se děti dívají zmateně, ale když se

zastaví tak na ně dokážou zaostřit) tak stacionárních podnětů (velmi dobře sledují pohyb pádla, ale když zastavíme tak jejich oči začnou bloudit). Také je důležité vědět, jakou

fixaci miminko má, zda centrální nebo excentrickou. U miminka, které používá jen parafoveolární oblast sítnice se pak zdá, že se na stimul vůbec nedívá, ačkoliv se na stimul

skutečně dívá. Před měřením bychom měli také orientačně zjistit, jaký rozsah zorného pole dítě má, abychom mu nepředkládali stimuly do oblasti, kterou nevidí. Také u příliš malých

a opožděně se vyvíjejících miminek musíme napřed zjistit, zda již mají schopnost rychlých

sledovacích pohybů – sakád. To můžeme napřed otestovat se zajímavými hračkami stejné

velikosti a stejné míry zajímavosti, se kterými budeme pohybovat na obě strany od středové linie očí. Miminko budeme lákat nejprve na stimul přímo před ním (obličej,

hračka) a postupně mu předkládáme pruhované pádlo nejprve na jednu, pak na druhou stranu. Přitom si všímáme latence, rychlosti a přesnosti sakádových pohybů. Pokud jsou reakce nesouměrné, měly by být dále vyšetřeny motorické funkce dítěte.

21

3. Zrakově postižené dítě Zrakově postižené děti, jak prokázala praxe, jsou stejné jako zdravé děti. Mají

základní fyzické, intelektuální a citové potřeby jako ostatní děti, navíc však mají speciální potřeby, které vyplývají z jejich zrakového postižení.

Aby rodiče mohli včas odhalit zrakové postižení dítěte je nutné znát normální vývoj

zrakových funkcí.

3.1. Vývoj vidění a psychomotoriky zdravých dětí Od narození do jednoho měsíce dítě sleduje okna a světlé stíny, mrká při prudkém

osvětlení. Lze vyvolat pozitivní zornicový reflex. Dítě se krátce dívá na předměty v jeho

zorném poli. Oči otáčí na opačnou stranu než hlavu - tzv. reflex mrkací panenky. Tento reflex mizí po několika týdnech, kdy dítě začíná fixovat předměty vzdálené přibližně 20 cm.

V jednom až třech měsících dítě sleduje více tváře lidí. V jednom měsíci se dívá

na okrajové části obličeje - vlasy, uši, brada. Ve dvou měsících se dívá na vnitřní části

obličeje, jako jsou oči, nos, ústa, obočí. Pohyby obou očí jsou ještě špatně koordinované, jedno oko může „zašilhávat“. Dítě sleduje kontrastní obrazce, jako jsou šachovnice, pruhy,

geometrické vzory a trojrozměrné předměty jasných barev. Pomalu se začíná vyvíjet

akomodace a konvergence, zaostřuje i na blízké předměty cca 8-12 cm. Otáčí se za oblíbeným předmětem, očima hledá zdroj zvuku, sleduje pomalu se pohybující předměty.

Ve třetím až pátém měsíci již dítě hledí přímo vpřed, dívá se na ruce a hraje si s

nimi. Natahuje se po předmětech z dosahu rukou, sleduje kutálející se míč, snadno mění

směr pohledu, sleduje rychle se pohybující předmět v oblouku v rozsahu 180 stupňů. Ve skupině hraček vyhledá svoji oblíbenou hračku a začíná vnímat detaily předmětů.

V pěti až sedmi měsících má dítě již relativně dobře vyvinutou koordinaci očních

pohybů, oči se pohybují společně a souměrně. Prohlíží si realistické obrázky, dívá se do zrcadla. Začíná rozlišovat obličeje známých osob a cizích lidí.

V sedmi měsících až roce zvedá dítě hlavu při pohledu vzhůru. Pohybující se

předměty sleduje pouze očima, sleduje výrazy v obličeji a napodobuje je. V tomto období

se ukončuje vývoj většiny zrakových funkcí - fixace, sledování, přenesení pohledu,

22

konvergence a divergence. Dítě hledá předměty uložené pod jinými předměty. Rozvíjí se prostorové vidění.

V roce až roce a půl se dítě učí rozpoznávat podobnosti a rozdíly. Začíná kreslit

tužkou čáry na papír. Na požádání ukazuje známé osoby a hračky, ukazuje a říká si o

předmět, který chce. Rodičům podává hračky přesně do ruky. Prohlíží si obrázkové knížky a otáčí listy.

V období roku a půl až tří let má dítě představu o prostoru, ale odhad vzdálenosti

není ještě přesný, může občas vrážet do předmětů, přestože je vidí. Rozpoznává a

pojmenovává známé předměty, napodobuje různé jednoduché činnosti. Kreslí podle vzoru čáry a kruhy, přiřazuje k sobě předměty stejné barvy nebo tvaru, ve třech letech se učí

pojmenovávat barvy. Začíná se učit poznávat stejné reálné předměty a předměty na fotografii (vztah dvojrozměrného obrázku a trojrozměrného předmětu).

Ve věku tří až čtyř let dítě obkresluje geometrické vzory, třídí do skupin předměty

podle barvy, nebo je seřazuje podle velikosti.

Ve čtyřech až pěti letech rozpoznává dítě barvy včetně jejich odstínů, vývoj

prostorového vidění je již ukončen a pouze se upevňuje. Dítě rozeznává abstraktní symboly, přiřazuje slova k obrázkům.

3.2. Odlišnosti vývoje dítěte se zrakovým postižením Zrakově postižené dítě je sice limitováno v mnoha dovednostech, ale mělo by se

učit stejným dovednostem jako zdravé dítě v daném věku, například učit se chodit, mluvit a samostatně jíst během prvního a druhého roku života.

Ve čtyřech až pěti letech se zrakově postižené dítě začíná více zajímat o okolí a

ostatní osoby a nedostatek zrakových funkcí se snaží kompenzovat zbývajícími smysly.

Hlavním úkolem speciálně pedagogického působení je výcvik smyslů u zrakově

postiženého dítěte, případně reedukace, pokud je vnímání alespoň částečně zachováno. Dalším úkolem je příprava dítěte na školní povinnosti, především pomocí stimulace zraku

a rozvíjení sluchového vnímání. Dále se posiluje čich a chuť, nacvičuje se hmat, prostorová orientace a samostatný pohyb.

23

3.2.1. Vývoj motoriky

Motorika je celková pohyblivost dítěte a její úroveň souvisí s rozvojem řeči,

myšlení a laterality. Zejména u dětí s vrozenou slepotou jsou odchylky a opožděný vývoj

v oblasti hrubé motoriky – pohyby celého těla, pohyby velkých svalových skupin,

schopnost dítěte koordinovaně používat tělo jako celek. Úroveň motoriky se stanovuje podle vývojových norem v jednotlivých věkových kategoriích.

Hrubá motorika úzce souvisí s lokomocí, tzn. aktivní pohyb z místa na místo.

Výcvik hrubé motoriky začíná již v kojeneckém věku. Mnohé těžce zrakově postižené děti

nerady leží na bříšku a nerady zvedají v této poloze hlavu, avšak tato poloha je důležitá pro další vývoj, neboť posiluje zádové a krční svaly. Rodiče mohou dítě přimět ležet na bříšku vhodnou hrou. Dítě musí být také povzbuzováno k lezení a převracení. Lezení je dobré povzbuzovat hrami v prostředí, kde dítě nemůže na nic narazit.

Zrakově postižené dítě zvládne samostatné posazení ve stejném věku jako zdravé,

ale potřebuje ze začátku více pomoci, postaví se ve stejném věku jako dítě zdravé, ale trvá

mu déle než se naučí chodit. Pro zrakově postižené dítě je nezbytné správné zvládnutí chůze. Nejdříve chodí po patách s rukama roztaženýma kolem sebe, aby ho chránily,

později začíná přenášet váhu těla na špičky, vyvíjí se nožní klenba a správné držení těla. K získání jistoty při pohybu je nutné, aby mělo dítě rozmanité příležitosti k pohybu, mohlo při hrách skákat a běhat a tím se naučilo pohybovat rychleji a s větší jistotou. Důležitá je i

vhodná obuv pro zrakově postižené dítě - správná obuv je pevná, podrážky nesmí být silné, aby dítě mohlo rozeznávat různé povrchy, a zároveň by neměly tlumit zvuk kroků, který se pak nemůže odrážet od okolních předmětů a dítě se hůře orientuje.

Zrakově postižené dítě se velmi rychle naučí vnímat části svého těla a až později se

učí vztahy mezi tělem a prostředím, jako např. rozpoznat levou a pravou stranu a různé označení směrů – dolů, nahoru, naproti.

Pro zrakově postižené dítě je velmi důležité aby se cítilo sebejistě ve známém

prostředí domova a tak mohlo rozvíjet další dovednosti a nebylo ve zbytečném stresu z neznámého prostředí. Pro bezpečné zvládnutí mnoha dalších tělesných úkolů a jemné

motoriky je důležité zvládnout rovnováhu. Tu se musí dítě naučit udržovat jemnými, plynulými pohyby a ne rychlými, trhavými. Rovnováhu lze zlepšovat formou hry krátkým

stojem na jedné či druhé noze, napřed s a později bez opory, případně chůzí po provaze položeném na zemi.

24

Jako jemná motorika jsou označovány pohyby ruky, jiní autoři pod tento pojem

zařazují i motoriku mluvidel, mimiku a gesta. Jemná motorika – jemné pohyby ruky –

umožňuje dítěti provádět přiměřený prostorový odhad a je používaná jako kompenzační prostředek zraku. Mimořádný význam pro zdárný vývoj jemné motoriky má kojenecký věk

(od narození do 12 měsíců). Kojenec by měl být povzbuzován k braní věcí do rukou, otáčení hlavy, posazení a postavení. Vidoucí dítě pozoruje své ruce již ve třetím až čtvrtém

měsíci života, hraje si se svými prsty, snaží se uchopovat předměty. Těžce zrakově postižené dítě, kterému chybí zrakové podněty, nepoužívá své ruce často až do věku šesti či sedmi měsíců. Proto rodiče musí učit své děti co nejdříve hrát si s rukama, brát do nich předměty a pouštět je. Jakmile se dítě posadí, je třeba před ně rozložit hračky, aby je mohlo

uchopit, pustit, ohmatat a vyhledávat. Dítě by se mělo seznámit se všemi předměty, které užívá a snažit se podílet i na jídle, vyzkoušet si pohyby lžičkou apod.

3.2.2. Vývoj úrovně sebeobsluhy

Úroveň sebeobsluhy se posuzuje porovnáním s vývojovými normami zdravých dětí.

Sebeobsluha se týká těchto činností: • • •

stravovací sebeobslužné úkony (jídlo, pití)

hygiena (udržování stolice, čistota, umývání se apod.) oblékání a obouvání

Při oblékání a obouvání schází zrakově postiženému dítěti možnost zrakové kontroly – odpozorování.

Dítě s námi začíná spolupracovat asi od jednoho roku, tzn. že při těchto činnostech

neklade odpor. Umožníme mu hrát si s částmi oděvu a pojmenujeme je. Asi v 18 měsících můžeme již požadovat aby dítě při svlékání a oblékání pomáhalo odpovídajícími pohyby

rukou a nohou, opět bude lépe spolupracovat když zvolíme formu hry. Postupně dítě

učíme, aby si některou část oblečení samo svléklo a až nakonec učíme dítě oblékat se, nejprve s pomocí, později samostatně.

Nácvik samostatnosti při jídle vyžaduje správnou pozici u stolu. Matka stojí za

dítětem a krmí je svou pravou rukou a dítě si její ruku přidržuje rovněž svojí pravou rukou, tudíž může sledovat pohyby lžíce od talíře do úst. Dítěti také umožníme sáhnout si do misky, ze které jídlo nabíráme, avšak s nácvikem nepospícháme. Při pití používáme zpočátku hrneček s náustkem, později hrneček s úzkým hrdlem, aby se dítě nepolilo. 25

S posazováním na nočník začínáme v jednom roce. Matka by měla sedět vedle

dítěte, aby se necítilo opuštěné. Těžce zrakově postižené dítě by mělo mít možnost poznat, že jeho snažení nebylo marné.

S mytím rukou začínáme od batolecího věku. Dítě bychom měli seznámit

s potřebami k osobní hygieně formou hry. Dítě začne mít asi v 16 měsících samo zájem o

umývání panenek apod. Pokud má dítě špinavé ruce, dáme mu k nim přičichnout, aby bylo motivované si je jít samo umýt. Pokud má ruce příliš špinavé (např. od písku a hlíny),

většinou si je chce umýt samo, jelikož mu ušpinění brání v poznávání dalších předmětů

hmatem a při hraní. Při čištění zubů učíme dítě napřed pohyby kartáčkem formou hry a až je zvládne tak vymačkáme trochu pasty přímo na zoubky a čistíme je již známou technikou.

V období od dvou do tří let začíná dítě chodit, proto bychom měli ostré rohy

nábytku obložit molitanem a naučit jej samostatné orientaci v bytě. Dítě již chodí i za zvukovým signálem.

Ve dvou letech se s pomocí dítě svléká, věci bychom měli ukládat na jedno stejné

místo. Zdokonaluje se v samostatnosti při jídle, samo drží lžíci a rodič dítěti vede ruku, samo pije z hrníčku. Někdy dítě zvládá používat i vidličku, napichované kousky jídla si přidržuje druhou rukou.

Od dvou do tří let se samo svléká a některé části oděvu si dokáže i samo obléknout

(čepičku, svetr..). Snaží se samostatně jíst tuhé potraviny, někdy zvládne i napichovat jídlo na vidličku bez přidržování. Také si osvojuje základní hygienické návyky.

Ve třech až čtyřech letech projevuje dítě zájem o zapínání knoflíků a nazouvá si

boty, samostatně jí lžící a dodržuje základní hygienické návyky včetně čištění zubů.

Ve věku čtyř až pěti let se dítě samo oblékne a nazuje si boty, lžíci již nedrží

zápěstím způsobem, ale prsty a samostatně se již češe.

V období od pěti do šesti let dítě zvládá oblékání a seznamujeme se s různými

uzávěry a zapínáním oděvů. Zvyšujeme požadavky na pořádek a ukládání věcí na stejném místě, dítě si již vybírá, co si chce vzít na sebe. Dítě se učí jíst samostatně, snažíme se dodržovat stejný pořádek věcí na stole i jídla na talíři, pokud dítě již zná hodiny, použijeme

je i k orientaci na talíři. Dítě zvládá již všechny hygienické požadavky, učí se ještě odměřovat zubní pastu.

V období šesti až sedmi let se upevňují naučené návyky, dítě se učí větší

samostatnosti, dokáže pomáhat při prostírání stolu a nalévání nápojů.

26

Ve vývoji dítěte je velmi důležitá i úloha rodičů a celé rodiny, pokud postižené dítě

je první dítě, mají rodiče mnohdy sklon dítě rozmazlovat a jsou příliš úzkostliví a dítě se tak nemůže naučit dostatečné samostatnosti, proto je lepší, když v rodině již nějaké dítě je

a rodiče mohou snáze srovnávat jeho vývoj a dovednosti, protože shora uvedené vývojové schéma je pouze orientační a velmi záleží na péči rodičů, jak rychle bude dítě dělat další

pokroky. Případná nevhodná výchova v rodině může zpomalit nebo úplně zastavit vývoj dítěte, proto pracovníci rané péče jezdí do přirozeného prostředí dítěte – do rodin, a snaží se rodičům navrhnout správnou metodu ve zdokonalování právě pro jejich dítě, ale hlavní

úkol je vždy na rodičích. Velmi přínosná jsou také setkávání rodičů dětí se zrakovým

postižením, kde si mohou sdělit své zkušenosti a „zlepšováky“ pro své děti. K dítěti se

zrakovým postižením a normální inteligencí bychom měli přistupovat stejně jako ke

zdravému dítěti, avšak s přihlédnutím k jeho možnostem. Někteří rodiče se snaží dítě vést přísně intelektuálně, nebo mají radost , že se naučí spoustu básní a písní a praktikují pouze

tzv. verbální výchovu, ale tyto děti často nejsou vedeny k samostatnosti. Proto žádný extrém ve výchově zrakově postiženého dítěte není vhodný.

3.2.3. Charakteristické znaky psychického vývoje zrakově postižených dětí a vývoj poznávacích procesů

Chybění nebo nedostatek zrakových podnětů jsou příčinou smyslového strádání

(senzorické deprivace). Rozhodující je míra snížení zrakové ostrosti dítěte (vizu). Orientace v prostoru a samostatnost dítěte závisí i na rozsahu zorného pole, které může být zúženo až na trubicovité vidění. Vnímání barev bývá často spojeno s emocionálním prožitkem a může mít specifický informační význam. Velký význam má také doba, kdy

zrakový defekt vznikl. Čím dříve ztratí dítě zrak, tím méně zrakových představ má. Při zachování alespoň částečného vidění zůstávají paměťové stopy mnohem delší dobu. Zraková zkušenost je závislá na kvalitě vidění před ztrátou nebo zhoršením vidění. Obecně platí, že jakákoliv zraková zkušenost, i krátkodobá a nepřesná, je pro další psychický vývoj

dítěte přínosná. Zrakové představy usnadňují orientaci v prostoru, umožňují lepší smyslové

poznávání i přesnější obsah některých pojmů. Pro orientaci v prostoru je přínosný i světlocit.

Období, ve kterém došlo ke vzniku zrakové vady, má velký význam pro vývoj

osobnosti. Postižení vzniklé v období puberty či adolescence působí jako trauma, se 27

kterým je třeba se nějak vyrovnat, z toho důvodu je „výhodnější“ vrozená vada.

Z objektivního hlediska je však „výhodnější“ získaná vada, protože jsou zachovány paměťové představy a zkušenosti, o které jsou vrozeně postižené děti ochuzeny.

Zrakově postižené dítě vnímá okolní svět neúplně a méně přesně. Neschopnost

rychle a pohodlně vnímat prostor zrakem se odráží v omezení samostatného pohybu. Funkční zlepšení sluchového vnímání není vrozené, ale dítě se mu učí v rámci rozvoje

kompenzačních smyslů. Důležitou funkcí sluchu se stává lokalizace zvuku v prostoru. Zvuková kulisa má pro postižené děti i aktivační charakter, udržuje jejich bdělost hlavně

v kojeneckém a batolecím věku, kdy se ještě samostatně nepohybují. Zvuková stimulace ovlivňuje i náladu dítěte.

Hmatové vnímání je dalším kompenzačním smyslem, který částečně nahrazuje

zrak. Hmatové poznávání je analytické, probíhá postupně, od částí k celku, větší předměty ani prostor nelze vnímat najednou. Poznávání hmatem vyžaduje větší pozornost, paměť a myšlení než zrakové vnímání. Navíc hmatem nelze poznávat barvy. Prostor, ve kterém lze

hmatově vnímat, je ohraničen rozpaženýma rukama dítěte a nazývá se haptický prostor. Představu o prostoru získávají nevidomí hmatem, pohybem (chůzí) a sluchem. Tato představa je méně přesná než zraková a je náročná na paměť a myšlení. Hmatové vnímání je třeba systematicky rozvíjet, nejedná se o vrozenou dovednost.

U dětí se zbytky zraku v naprosté většině převažuje zrakové vnímání okolí, protože

je přesnější a rychlejší, ale neměli bychom zapomínat právě na rozvoj kompenzačních smyslů – hmat a sluch. Častým omezením spíše emocionálního charakteru je chybění

barevného vnímání. Velmi důležitá je stimulace kompenzačních smyslů u zrakově postiženého dítěte, děti bývají pasivnější, bez velkého zájmu o okolí, někdy mají i

autistické rysy, kdy odmítají podněty z okolí, protože v nich vyvolávají hrůzu. Z tohoto hlediska je velmi důležitý rozvoj řeči.

Nevidomé a těžce zrakově postižené děti mívají výbornou paměť jak sluchovou,

hmatovou i verbální. Nevidomé dítě získává mnohé informace také na základě slovního

vysvětlení, mnohdy preferují nepřímé poznávání prostřednictvím řeči před hmatovým, protože je rychlejší.

28

3.3. Nejčastější poruchy zraku u dětí U dětí je důležitá správná a včasná diagnóza jejich poruchy zraku, obzvláště pokud

je porucha vrozená, tak dítě neví, že by mohlo vidět lépe a vlastně si ani neuvědomuje, že

špatně vidí. Pokud se na poruchu zraku nepřijde, tak dítě je ve škole považováno za nesoustředěné a neschopné.

Nejpočetnější skupinu zrakově postižených dětí tvoří děti šilhavé a tupozraké. U

těchto dětí nejdříve léčíme tupozrakost (amblyopii), což je snížení zrakové ostrosti na jednom oku bez anatomického nálezu na oku. Amblyopii léčíme okluzorem na zdravém

oku a po jejím vyléčení můžeme přistoupit k operaci šilhání. Šilhání, neboli strabismus, je

porucha rovnovážného postavení očí, a rozeznáváme mnoho druhů strabismu a podle toho i druhy léčby. Mezi nejčastější typy patří tzv. akomodativní strabismus, který lze upravit

brýlemi, ale u většiny strabismů je potřeba pro správné postavení očí provést operaci

okohybných svalů. Většina šilhajících a tupozrakých dětí navštěvuje běžné školy a pokud je včas zahájena léčba, může se vidění významně zlepšit. V některých dětských nemocnicích bývají zřízeny tzv. optické třídy (1.-3. třída) právě pro tyto děti.

Další početnou skupinu tvoří děti slabozraké. Vidění oběma očima i s brýlovou

korekcí je sníženo natolik, že dítěti neumožňuje číst písmo běžné velikosti, špatně rozeznává detaily, mnohdy se špatně orientuje i v barvách. Příčinou slabozrakosti bývají

refrakční vady vyššího stupně, astigmatismus, nystagmus, atrofie očního nervu, albinismus, glaukom, katarakta, zánětlivé onemocnění sítnice, barvoslepost a další.

Krátkozraké dítě vidí dobře do blízka, tudíž mu nečiní problém čtení a psaní, často

při čtení odkládá brýle, ale špatně vidí do dálky, např. na tabuli. Krátkozraké dítě má oko větší než normálně a sítnice je v důsledku protahování oka křehčí, proto jsou u těchto dětí důležitá omezení v tělocviku – předklony, kotouly, přemety a zdvihání těžkých věcí.

Dalekozraké dítě vidí dobře do dálky, na tabuli, ale ani práce do blízka mu nečiní

velké potíže, protože v dětské věku má velkou schopnost akomodace, kterou si dokáže

svoji vadu vyrovnat. Avšak při dlouhodobé práci do blízka se začnou objevovat astenopické potíže a měli bychom předepsat dítěti vhodné brýle.Při vyšší hypermetropii

(asi nad 6 dioptrií) začíná mít dítě problémy i s prací do blízka, nezvládne již vadu

vyrovnat vlastní akomodací. Zvláštní formou dalekozrakosti je afakie, kdy v oku po 29

operaci katarakty chybí vlastní čočka, tím pádem i schopnost akomodace, a dítě musí mít dvoje brýle, jedny na dálku a druhé do blízka, případně bifokální.

U dětí s vyšším astigmatismem (nepravidelné zakřivení rohovky, příp. čočky) je

nutná včasná korekce a dítě se musí „naučit“ přes brýle dívat, protože doposud

nevyužívalo jemnosti své sítnice. Pokud se na astigmatismus nepřijde včas, tak může vzniknout meridionální amblyopie, která je hůře odstranitelná.

Nystagmus jsou bezděčné záškubovité pohyby očí, kdy tyto děti mají problémy

obzvláště se čtením, neboť text se jim neustále pohybuje. Dítě mívá natočenou hlavu ve

směru pomalejší složky pohybů. Při vyučování je důležité, aby si dítě mohlo „zrakově“ odpočinout a vizuální aktivity by se měly nahrazovat auditivními nebo jinou prací.

Barvoslepost je porucha vnímání jedné, případně všech barev a často bývá spojena

se sníženou zrakovou ostrostí a nystagmem. Tyto děti také špatně vidí při ostrém světle.

Lehčí formy barvosleposti se mohou projevit až ve škole při výtvarné výchově, proto by měl učitel být informován o tomto onemocnění. Problém je i při budoucí volbě povolání, dítě např. nemůže dělat elektrikáře, řidiče, malíře apod.

Šeroslepost (hemeralopie) je snížená adaptace na tmu, příp. úplná neschopnost

vidění za šera. Projevuje se špatnou orientací v prostoru za šera, proto je nutné správné osvětlení nejen ve třídě, lampička na lavici dítěte, ale hlavně dostatek světla na chodbách, schodišti apod.

Zraková ostrost je také snížena při šedém zákalu, kdy se postupně kalí oční čočka.

Zde ve většině případů pomůže operace.

Světloplachost při albinismu je způsobena celkovým nedostatkem pigmentu, kdy

pigment chybí i v duhovce a sítnici a duhovka nemůže dobře clonit světlu. Pro tyto děti je vhodné lokální osvětlení se sníženou intenzitou světla.

Další příčinou snížené zrakové ostrosti je retinopatie nedonošených, kdy

v inkubátoru za zvýšené hladiny kyslíku dochází k neovaskularizaci sítnice. U těchto dětí se dělají laserové zákroky, které by měly zabránit pokračování neovaskularizace, ale vizus bývá často velmi snížen, a to i z důvodu zúženého zorného pole.

U pigmentové degenerace sítnice bývá často zúžené zorné pole až na trubicovité

vidění. Tyto děti mívají problém se čtením a orientací v prostoru.

Při zanedbání léčby zeleného zákalu dochází k postupnému odumírání zrakového

nervu a s tím spojené zužování zorného pole. Vhodné je u dětí omezit některé pohybové aktivity – hluboké předklony, kotouly, velká fyzická námaha apod.

30

Poškození zorného pole a tudíž snížená orientace v prostoru je u atrofie zrakového

nervu a poruch zrakové dráhy. Záleží na tom, jak velká část zorného pole je postižena. Při

výpadku periferního vidění je zhoršená orientace v prostoru, při výpadku centrální části zorného pole vznikají problémy se čtením a často dítě neumí rozeznat barvy, při výpadku

spodních polovin zorného pole mají děti problém při čtení a s chůzí po schodech, pokud schází pravá polovina zorného pole má dítě při čtení problém se sledováním řádků, při

výpadku levých polovin zorného pole dítě obtížně hledá následující řádek, ale může číst plynule.

Děti se zbytky zraku jsou mezistupněm mezi slabozrakostí a slepotou, oficiální

název je praktická slepota. Příčiny sníženého vizu jsou obdobné jako u dětí slabozrakých. Při zkoušce vizu děti rozeznávají pouze prsty a za pomoci speciální optiky jsou schopny

číst tištěný text. Děti se zbytky zraku dělíme na dvě skupiny. První inklinuje k poznávání

typickému pro nevidomé, kdy je důležitá kompenzace postiženého smyslu hmatem a

sluchem. Druhá skupina dětí upřednostňuje poznávaní zrakem stejně jako slabozrací. Důležité je zvolit vhodnou formu učení, podle toho, ke které skupině dítě patří, vhodná je však kombinace prvků z metodiky jak pro slabozraké tak i nevidomé děti. Dobré je využívat maximálně zbytky zraku a zároveň cvičit hmat a sluch, proto se tyto děti učí číst

černotisk i Braillovo písmo. Děti se zbytky zraku se špatně samostatně pohybují v prostoru a někdy používají i bílou hůl.

Jako nevidomé děti označujeme děti s absolutní ztrátou zraku (amaurózou), avšak

často do této skupiny řadíme i děti se zachovalým světlocitem, tj. prakticky slepé. U

nevidomých dětí se řeč rozvíjí přirozeným způsobem, nevznikají komunikační potíže,

občas se část slovní zásoby neshoduje s realitou kvůli absenci zrakového vnímání. Tyto děti mívají velmi dobrou paměť a vývoj osobnosti nebývá narušen. Důležitý je výcvik kompenzačních smyslů, výuka Braillova písma, kterým se dá zapsat i matematický příklad,

chemický vzorec a notový zápis. Hlavním úkolem je naučit dítě samostatnosti. Mezi příčiny slepoty u dětí patří nejčastěji glaukom, retinopatie nedonošených a geneticky podmíněná oční onemocnění.

31

3.4. Testování očí hrou •

•

V jednom měsíci můžeme vedle hlavičky dítěte rozsvítit kapesní svítilnu. Zdravé

dítě, které vidí světlo, je zvědavé a otáčí se za světlem.

Ve čtvrtém měsíci můžeme zájem dítěte trénovat na nějakém pestrém předmětu. Budeme pomalu pohybovat např. dětským chrastítkem a dítě by z něho nemělo spustit zrak.

•

V sedmém měsíci si zahrajeme s dítětem tzv. koukací hru. Budeme se schovávat

před očima dítěte za noviny či polštářek. Najednou nejsme vidět a jen pohled dítěti prozradí, kde jsme schovaní.

•

Kolem osmého měsíce soustředíme zájem dítěte na jednoduše dosažitelné předměty,

•

Ve dvanácti měsících si můžeme hrát s míčem. Dítě posadíme na zem asi dva metry

které dítě rádo strká do pusy. Pozorujeme, jestli se po nich cíleně natahuje.

od nás a kutálíme míč. Pozorujeme, jestli dítě míč sleduje a správně jej chytá.

3.5. Přehled nejčastějších projevů postižení zraku Pokud u dítěte objevíme některý z následujících znaků, měli bychom vyhledat

očního lékaře, aby provedl celkové vyšetření zraku. Vzhled očí -

-

-

-

-

-

-

-

-

oči nehledí přímo, jedno oko šilhá

oči nejsou symetrické (různá velikost a tvar)

dlouhodobě zarudlé oči či oční víčka, příp. povlak na víčkách či řasách

nadměrné slzení

častý výskyt ječného zrna

otoky víček

pokleslá víčka

zakalené rohovky, bělavá zornice

nepravidelné pohyby očí nebo jejich záškuby

32

Projevy chování dítěte -

-

-

-

-

-

-

-

mne si oči nebo si na ně tlačí, nadměrně mrká

nedívá se do očí tomu, s kým mluví

udrží zrakovou pozornost jen krátkou dobu

má špatnou koordinaci oko-ruka

zakopává o překážky, o obrubník a schody, vysunuje nohu, aby se lépe orientovalo

vráží do předmětů nebo do lidí, pokud nestojí přímo před ním

nejistě chodí při změně osvětlení

vyhýbá se sportu a pohybovým hrám

Při pohledu na vzdálené předměty -

-

-

-

má ztuhlý postoj, nápadně vysunuje hlavu dopředu či dozadu

nápadně mhouří oči, naklání hlavu na stranu

neprojevuje zájem o divácké sporty, hry, divadlo, televizi apod.

je nepozorné v hodině při používání tabule nebo nástěnek

Při pohledu do blízka, čtení a psaní -

-

-

-

-

-

strnulá poloha těla

dítě je nepozorné, vyhýbá se činnostem do blízka

čtený text drží v nepřirozené pozici, mnohdy příliš blízko nebo daleko

naklání hlavu nebo používá pouze jedno oko

mhouří oči, po čtení nebo psaní je dítě velmi unaveno

při čtení pohybuje knihou nebo hlavou, nikoliv očima

-

ztrácí orientaci v textu, obtížně hledá další řádek nebo vynechává řádky, někdy si

-

plete si podobná písmena a číslice, vynechává slova nebo jejich části

-

-

pomáhá při orientaci v textu prstem

má potíže při přenesení pohledu z tabule na čtený text na lavici

při psaní dělá špatné mezery, neudrží řádek

Somatické projevy dítěte -

astenopické potíže – závratě, bolesti hlavy nebo nevolnost při práci do blízka,

-

rozmazané či dvojité vidění

-

pálení a svědění očí, únava očí, bolest očí a jejich okolí

slova nebo řádky při čtení splývají 33

4. Integrace zrakově postižených dětí Všechny děti, respektive rodiče dětí se zdravotním postižením si mohou v současné

době vybrat mezi speciální a běžnou školou. Každá má své výhody i nevýhody.

Speciální školy pro zrakově postižené, popř. speciální třídy pro zrakově postižené

zřízené v běžných mateřských nebo základních školách (hlavně ve větších městech) jsou zárukou

speciální

péče,

kterou

poskytují

odborníci

s odpovídajícím

speciálně

pedagogickým vzděláním a děti mají přístup ke speciálním technickým pomůckám.

V mateřské škole se odborníci zaměřují na speciální výcvik nepostižených smyslů a na

rozvíjení postiženého smyslu, na sebeobsluhu, orientaci a samostatný pohyb dítěte. V základní škole se děti učí Braillovo písmo, prostorovou orientaci a chůzi s bílou holí. Dle potřeby je poskytována i logopedická péče.

Vzdělávání ve speciálních třídách běžných škol umožňuje kombinovat speciální

výuku s výukou integrovanou.

Integrované vzdělávání, tedy společná výchova a vzdělávání dětí zdravých a

postižených, probíhá v běžných školách. Vychází z předpokladu, že pokud dítě s postižením žije od dětského věku společně se zdravými vrstevníky, nebude mít

v dospělosti velké problémy při začleňování do širší společnosti, ani do pracovního kolektivu. Další výhodou integrace je, že postižené dítě může zůstat v rodině a nemusí být

umístěno na internát. Škola, kterou dítě navštěvuje, je většinou v blízkosti bydliště, tudíž

v prostředí, které dítě zná. Na zdařilou integraci se musí s časovým předstihem připravit jak rodina s dítětem, tak i škola, budoucí spolužáci postiženého dítěte, případně i jejich

rodiče. Učitel by měl úzce spolupracovat se speciálním pedagogem příslušného speciálně

pedagogického centra, aby se dozvěděl potřebné informace o specifice vývoje zrakově postižených dětí a i o metodice jejich výuky.

Klíčovou podmínkou pro dobrý průběh integrovaného vzdělávání je bezproblémové

přijetí zrakově postiženého dítěte spolužáky. Spolužáky je nutno připravit na příchod postiženého dítěte, aby se seznámili s jeho postižením a byli mu schopni pomoci

v orientaci ve třídě a škole. Ani rodiče nemají snadný úkol, protože pokud se rozhodnou pro integraci tak postiženému dítěti musí pomáhat s domácí přípravou, která zabere

mnohem více času než u zdravého dítěte. V některých případech může integrace i ztroskotat na nedostatečné péči rodičů.

34

4.1. Speciálně pedagogická centra Speciálně

pedagogická

centra

jsou

specializovaná

poradenská

pracoviště

vybudovaná při všech mateřských a základních školách pro zrakově postižené, které poskytují své služby nejen dětem, ale i rodičům a učitelům. Tyto pracoviště se starají o děti

předškolního věku od 3 let, o děti školou povinné a i o středoškoláky. V centrech pracují nejen speciální pedagogové, ale i psychologové, sociální pracovníci a mnohdy i oční lékař

či rehabilitační sestra. Služby centra jsou zaměřeny jak na integrované děti, tak i na

předškolní děti v péči rodičů. Poradenské i terapeutické služby jsou poskytovány buď přímo v rodinách, ve školách, nebo i ambulantně v centru.

Speciální pedagog poskytuje rodičům informace o postižení jejich dítěte v širších

souvislostech, pomáhá rodičům připravit dítě na vstup do školy a vybrat pro něj co nejvhodnější formu vzdělávání. Rodičům vysvětlí i právní aspekty zdravotního postižení a probere s rodiči na jaké pomůcky má jejich dítě nárok. Centra nabízí většinou tyto služby: -

-

-

-

psychologické vyšetření klientů

poradenské služby z oblasti sociálního zabezpečení

konzultace a metodická pomoc osobám zainteresovaným na výchově a výuce

zrakově postižených dětí integrovaných do běžných zařízení

pro učitele integrovaných žáků konzultace s příslušnými učiteli speciální školy

vypracování individuálních výchovně - vzdělávacích programů

-

pomoc při výběru vhodného integračního zařízení a vypracování odborného

-

doporučení osobního asistenta

-

posudku Vyjádření k integraci

v rámci možností zapůjčení speciálních pomůcek a učebnic

-

pro integrované děti výuka prostorové orientace a samostatného pohybu, chůze

-

vzdělávací kurzy akreditované MŠMT ČR ukončené vydáním osvědčení

s bílou holí a výuka čtení a psaní Braillova písma

(prostorová orientace a samostatný pohyb zrakově postižených; čtení a psaní

bodového písma, zápisy matematických, fyzikálních a chemických textů; děti

-

s těžkou zrakovou vadou v podmínkách běžné mateřské školy)

pořádání odborných seminářů

35

-

organizování týdenních ozdravných pobytů pro rodiče s dětmi předškolního a raně školního věku

V předškolním věku jsou služby center zaměřeny především na: -

-

-

-

-

cvičení rozvoje smyslů a různé stimulační programy rozumového vývoje dítěte

zrakovou stimulaci u dětí se zbytky zraku a prakticky nevidomých dětí

pravidelnou přípravu na čtení a psaní Braillova písma

pomoc při zařazení dětí do běžné mateřské školy

posouzení školní zralosti

Veškeré konzultace se provádí buď ambulantně, přímo na pracovišti centra, nebo

formou pravidelných výjezdů za klienty do mateřských, základních i středních škol, v případě potřeby i do rodin.

Většina center pořádá i pravidelné diagnostické pobyty pro děti předškolního věku.

Během dvoudenního diagnostického pobytu je dítě zařazeno do speciální mateřské školy kde si zkouší pobyt mezi ostatními dětmi a individuálně se mu věnuje speciální pedagog i

psycholog. Diagnostické pobyty je možno zprostředkovat i pro děti školou povinné, aby

mohly konfrontovat své vědomosti a dovednosti, případně získat některé specifické dovednosti, v běžné škole hůře dostupné. Pokud má dítě problém s osvojením určité učební

látky či dovednosti (Braillovo písmo, prostorová orientace, chůze s bílou holí apod.) mohou být pobyty individuálně prodlouženy.

4.2. Úloha rodiny a školy při integraci dítěte 4.2.1. Rodiče

Rodiče dnes mají možnost rozhodnout o způsobu vzdělávání svého dítěte, toto

rozhodování však není jednoduché a je vhodné poradit se s speciálními pedagogy a psychology ze speciálně pedagogického centra (SPC) pro zrakově postižené. Běžná škola však není ze zákona povinna přijmout dítě s postižením, s integrací musí souhlasit učitel, SPC dává posudek o dítěti a konečné rozhodnutí o integraci je v pravomoci ředitele školy.

36

U předškolních dětí je v některých případech nezbytná přítomnost matky alespoň ze

začátku, aby pomohla učitelce při zvládání některých specifických činností dítěte. Je však nutné dobu přítomnosti matky postupně zkracovat, aby se dítě osamostatnilo.

U školních dětí musí rodiče zajistit dopravu do školy, pomoci dítěti při přípravě na

vyučování, zajistit některé speciální a kompenzační pomůcky, intenzivněji spolupracovat s vyučujícím a ve volném čase dítěte rozvíjet další aktivity dítěte. Rodiče by měli učitele

seznámit s diagnózou dítěte, jeho specifickými schopnostmi a i nedostatky, domluvit se na potřebných úpravách interiéru školy a speciálních pomůckách.

Domácí příprava u zrakově postiženého dítěte je mnohem delší a náročnější než u

zdravého dítěte, rodiče pomáhají dítěti aby dobře porozumělo zadání úkolu. Důležitý je i

správně vybraný stůl a židle, aby nedocházelo k vadnému držení těla. Také pokud bude

dítě používat učebnice v bodovém písmu, bude zapotřebí mnohem více místa na jejich

uložení. Vhodná je i lampička na přisvětlení pracovní plochy. Pro všestranný rozvoj dítěte

je důležité zachovávání určitého denního režimu, ve kterém kromě práce má být i dostatek času na odpočinek, pobyt venku, zábavu a spánek. Pro rozvoj dítěte je vhodné, aby rodiče zajistili i zájmovou činnost dítěte, jako je hudební výchova, keramika, modelování apod.

Další povinností rodičů je zajistit pravidelnou lékařskou odbornou péči, kterou ve

speciální škole zajišťuje škola sama. Rodič by měl seznámit učitele s výsledky vyšetření,

aby nedocházelo k přetěžování dítěte např. v tělocviku a dítě nebylo nuceno dělat zakázané cviky.

I při úspěšné integraci dítěte může dojít k velké změně ve vývoji zdravotního stavu

dítěte a dítě musí být přeloženo do speciální školy.

4.2.2. Dítě

Pro zrakově postižené dítě znamená vstup do běžné mateřské či základní školy

určitou psychickou zátěž, kladou se nároky na jeho schopnost přizpůsobit se skupině

zdravých vrstevníků. Pokud zrakově postižené dítě bude navštěvovat běžnou mateřskou školu, mělo by se postupně seznamovat s prostředím školky, napřed na krátkou dobu a

postupně bychom měli návštěvy prodlužovat, aby se dítě seznámilo s budoucími kamarády

a učitelkou. Vše záleží na dobrém začátku, proto by se dítě mělo ještě před nástupem do

školy (začátkem nového školního roku) seznámit s prostředím školy a třídy v době

nepřítomnosti ostatních dětí, kdy se učitel může dítěti plně věnovat a při procházení učeben není narušováno vyučování.

37

4.2.3. Spolužáci

Pro úspěšnou integraci jsou důležité vzájemné vztahy tolerance, porozumění a

pomoci mezi zdravými a postiženým dítětem. Prvním krokem k vytvoření příznivé

přátelské atmosféry je dobrá příprava ostatních dětí na příchod budoucího kamaráda, která musí být nenásilná a úměrná věku dětí. Většina dětí neměla zatím možnost poznat zrakově

postiženou osobu a neví jak se k ní chovat a jak s ní komunikovat. Některé zrakově postižené děti mohou svým chováním vzbuzovat pozornost, např. některé děti, ve snaze lépe vidět, dělají různé grimasy a neobvyklé pohyby hlavou. Těžce slabozraké a nevidomé děti mají mnohdy problémy s orientací v prostoru, pohybují se nejistě, mají sníženou manuální zručnost a sebeobsluhu. Spolužáci by si měli zvyknout na volný pohyb

postiženého dítěte po třídě při vyučování, aby si mohlo přečíst text na tabuli nebo prohlédnout názorné pomůcky. Některé děti mají i charakteristické zlozvyky, jako je kývání těla, otáčení se kolem osy těla, mačkání očí, třepání rukama a další. Někdy slovně,

ale i fyzicky napadá spolužáky a svévolně vyrušuje ve vyučování, což může vést k odmítavému postoji zdravých dětí. Naštěstí ve většině případů je přijetí postiženého spolužáka přátelské.

Učitel by měl děti naučit také komunikaci s postiženým, informovat dítě průběžně o

činnostech ve třídě, děti by se měli nejprve při každém rozhovoru představit jménem, dokud se postižené dítě nenaučí je rozpoznat podle hlasu. Děti by měly být také připraveny

poskytnout pomoc zrakově postiženému dítěti při pohybu mimo třídu, měly by si navyknout zavírat skříně a upozorňovat na případné překážky. Spolužáci by také měli být

upozorněni na to, že postižený žák potřebuje zvýšenou individuální pomoc učitele, případně i svého asistenta.

Na to, jak informovat zdravé děti o postižení jejich nového kamaráda se vyskytují

dva protichůdné názory. Jeden vychází z toho, že každý má právo být informován o lidech,

se kterými se stýká, a druhý naopak odsuzuje podávání informací jako zbytečné zdůrazňování zvláštností postiženého dítě. Z praxe je však zřejmé, že čím více děti o postižení ví, tím lépe postižené dítě přijmou.

38

4.2.4. Učitel

Učitel musí získat alespoň základní informace o specifice vývoje zrakově

postižených dětí a o metodice jejich výuky, dále navázat těsnou spolupráci s rodiči zrakově

postiženého dítěte a zajistit příznivé klima ve třídě. Pro učitele je nezbytná spolupráce se

speciálním pedagogem SPC, který mu doporučí, případně zajistí potřebné materiály a

pomůcky pro výuku. Na základě potřeb postiženého dítěte pomůže učiteli zpracovat individuální vzdělávací plán.

Nástup zrakově postiženého dítěte do běžné třídy by měl být projednán s určitým

časovým předstihem, aby měl učitel čas seznámit se s problematikou výchovy a vzdělávání

zrakově postižených dětí a mohl uskutečnit hospitaci ve speciální škole pro zrakově

postižené odpovídající věku dítěte a stupni jeho zrakové vady. Doporučuje se také absolvovat odborné semináře a zajistit si konzultace se speciálním pedagogem SPC. Časový předstih lze využít k navázání kontaktu s rodiči dítěte i s dítětem.

Jedním z hlavních úkolů je vytváření přátelské atmosféry ve třídě. Učitel by měl

přihlížet ke zrakové vadě, ale neměl by snižovat požadavky na vědomosti a dovednosti. Ty sice budou odlišné, ale to by nemělo vést k pocitu méněcennosti. Učitel by také neměl

postiženému dítěti poskytovat neúměrnou individuální péči, která by znevýhodnila ostatní žáky. Učitel se domluví se speciálním pedagogem na poskytování podpůrné vzdělávací

činnosti, jako je např. čtení a psaní Braillova písma, výcvik samostatného pohybu a orientace apod.

4.3. Základní metodická doporučení 4.3.1. Výchova zrakově postiženého dítěte v mateřské škole Předškolní věk je pro integrovaný způsob výchovy nejvhodnější, neboť se v tomto

období teprve formují charakterové vlastnosti. Hlavním úkolem SPC v mateřské škole je

rozvíjení kompenzačních smyslů u dětí se zbytky zraku a naučit je co nejefektivněji zrak využívat. Druhým úkolem je příprava dětí na přechod z předškolního věku do školy a osvojení si specifických dovedností.

39

Základem poznání je vnímání smysly. Dítě se má učit od nejútlejšího věku správně

vidět, správně slyšet a správně vnímat hmatem. Platí to bez výjimky pro všechny děti, zejména však pro zrakově postižené.

4.3.1.1. Rozvoj zrakového vnímání

Cílem všech zrakových cvičení je nejen rozvíjet postižené funkce zraku, ale také

naučit se správně pracovat s optickými pomůckami. Při výcviku zbytku zraku se používají různé prosvětlené pomůcky, ale i svítící figurky a hračky, s jejichž pomocí procvičuje dítě vnímání světla formou hry.

Audiovizuální panel pro děti se zbytky zraku - dítě se snaží chytat světýlka a když se panelu dotkne dostane akustickou odpověď

U dětí s vyšší schopností zrakového vnímání se cvičí zraková rozlišovací

schopnost, rychlost zrakového vnímání, zraková lokalizace a pozorování obrázků, zejména v kombinaci předmět-model-obrázek. Současně dítě učíme poznávat barvy, jejich jas a

sytost. Zrakové schopnosti dítěte se rozvíjí hrou s předměty, jako jsou barevné kostky, kolečka, čtverečky. Je nezbytné, aby učitelka zapojila do všech aktivit i ostatní děti.

Pomůcka pro učení se barev

40

Důležitou součástí cvičení zraku je i rozvoj zrakové pozornosti a zrakové paměti,

která je důležitá hlavně u progredujících onemocnění. Nesmíme zapomenout ani na výcvik

zrakové představivosti – doplňování chybějících detailů v obrázku, sestavování děje z obrázků, dokreslování obrázků. Důležitá je také správná koordinace oko-ruka.

Postižené zrakové funkce dítěte je nutné cvičit a využívat i při orientaci v prostoru.

Například při trubicovitém vidění pomáhá pohyb očima, příp. hlavou zprava doleva nebo

zdola nahoru. Pouze spojením všech dílčích informací si dítě může vytvořit představu o prostoru kolem sebe. Každá zraková vada si vyžaduje svoji techniku cvičení.

4.3.1.2. Rozvoj sluchového vnímání

Sluch umožňuje poznávání osob, na základě sluchových vjemů si dítě utváří

představy o lidech a vytváří si k nim svůj vztah. Sluch pomáhá zrakově postiženému dítěti sledovat dění ve třídě, výklad učitelky a je také nezbytný pro rozvoj dobré orientace a motility. Ve školce se děti učí zrakovým dovednostem, rozvíjí sluchovou paměť a učí se

uvědomělé sluchové pozornosti. Dítě se musí naučit nejen slyšet a sledovat hovor, ale také rozeznávat, co se říká, odkud hlas přichází, eliminovat šumy, poznat osoby podle hlasu, poznat hlasitou a tichou řeč, pomalé a rychlé kroky, případně i předměty či činnosti podle

charakteristických zvuků (hudební nástroje). Dítě by si mělo zvuky uvědomit, rozeznat, lokalizovat a určit směr jejich pohybu. Při výcviku sluchu začínáme vždy nejprve se

stacionárním zdrojem, postupně pak přecházíme na mobilní zdroj. Jelikož dítě ze začátku neumí rozlišit šum od zvuku v hlučné místnosti, začínáme se cvičením v tichém prostředí.

Nejpoužívanější pomůcky jsou různé ozvučené míče a plechovky, rolničky na předmětech, později i jednoduché hudební nástroje, magnetofon. Sluchové cvičení můžeme zpestřit např. posloucháním fonendoskopem, či využít i naslouchání mořské mušli.

Doporučuje se, aby i rodiče s dítětem cvičili sluch např. v dopravním prostředku při

cestě ze školky, v nákupním středisku apod. Některé děti mohou ze začátku vnímat okolní

hluk jako velmi rušivý, jejich prostorová orientace se v takovémto prostředí zhorší a dítě se stává bojácné, někdy v hlučném prostředí může trpět i nauzeou, proto ke každému dítěti musíme přistupovat individuálně a cvičit po malých krocích, ale důsledně.

41

4.3.1.3. Rozvoj hmatového vnímání

Výcvik hmatu je zaměřen především na rozpoznávání tvaru a velikosti předmětů,

jejich vlastností (hladký, drsný, měkký, tvrdý), rozpoznávání teploty a vlhkosti, hmotnosti, a vytváření si představ o prostoru kolem sebe.

Pomůcky pro rozvoj hmatového i zrakového vnímání

Při výcviku hmatového vnímání je nutné si uvědomit, že: -

-

-

-

-

různé části pokožky nejsou stejně citlivé (nejpřesnější hmatové vnímání je na

špičce jazyka, potom následuje poslední článek prstu a rty, tepelné podněty jsou nejostřeji vnímány na čele a na lících)

při příliš silném tlaku na kůži vzniká nepřesný hmatový vjem

při pomalém pohybu po kůži se vnímání stává přesnějším

hmatové počitky na povrchu kůže v klidu je nutné spojit s pohybem

k vytvoření správné představy o předmětech a prostoru je nezbytný přesný slovní popis

Vytváření správných představ dítěte vyžaduje pohyb jeho ruky po zkoumaném

předmětu, vedoucí od povrchního dojmu ke zkoumání detailů, za současného slovního doprovodu dítěte. Hmatové vnímání ztěžuje tíha ruky, proto se doporučuje , aby učitelka vzala dítě za ruku a nacvičila s ním lehké přejíždění po povrchu předmětu.

Při hmatovém vnímání využíváme všechny jeho druhy – pasivní (položení ruky na

zkoumaný předmět), aktivní (pohyb ruky po předmětu) a instrumentální (zkoumání předmětu pomocí nástroje, např. bílé hole).

Vhodnou technikou pro výcvik hmatu je modelování. Univerzální pomůckou pro

všechny děti je pískový stůl, na němž si při míchání navlhčeného říčního písku procvičují

drobné svaly rukou, ohybač zápěstí a loketní svaly. Pískový stůl lze u mladších dětí také využít jako psací plochu pro první pokusy o kreslení a psaní. 42

Ruce, jako nástroj hmatového vnímání, je nutné ošetřovat, dbát na úpravu nehtů,

udržovat je suché a ve vhodné teplotě, neboť vlhkost i nižší teplota snižují přesnost hmatového vnímání.

Před nástupem do první třídy by si dítě mělo osvojit následující dovednosti: -

-

-

-

uchopovat a držet předměty

přendávat předměty z jedné ruky do druhé

poznávat předměty

pohybovat prsty

Nevidomé dítě může použít k prozkoumávání velmi jemných předmětů i špičku

jazyka. K prozkoumání nedostupných míst tvarovaných předmětů může použít nehet, špendlík, bodátko, pro předměty vzdálenější může použít bílou hůl.

Pro orientaci v prostoru a samostatný pohyb zrakově postiženého dítěte je důležitý

výcvik hmatu na nohou, proto se doporučuje nechávat dítě chodit bosé, aby mohlo kolem

sebe hmatat nohama. Používáme různé druhy povrchů – v místnosti koberec, PVC,

parkety, na procházce dítěti umožníme prozkoumat povrch chodníku, trávníku, štěrku, písku apod.

šachy pro nevidomé

43

4.3.1.4. Rozvoj čichu a chuti

Čich a chuť jsou další plnohodnotnou součástí systému kompenzačních smyslů.

Čich je stálým průvodcem zrakově postiženého dítěte, při rozvíjení čichu se dítě učí

podněty poznat, stanovit jejich původ, intenzitu a lokalizovat je. Při rozvíjení chuti se dítě učí rozpoznat a znát druhy chuti, určovat jejich intenzitu a původ.

Děti se podle chuti a čichu učí rozlišovat jednotlivá jídla, poznávat jejich vlastnosti

(sladký, kyselý, voňavý, páchnoucí). Osvojení charakteristických vůní a pachů jim usnadní i orientaci v prostoru, např. kde je jídelna, pekárna, řeznictví apod.

Dnes je již plně potvrzena správnost názoru, že nepoškozené smysly nejsou u

zrakově postižených vrozeně lépe vyvinuty, ale že systematickou speciální výchovou je

možné dosáhnout jejich zdokonalení. Proto musíme věnovat mimořádnou pozornost právě výcviku nepoškozených kompenzačních smyslů.

4.3.1.5. Rozvoj řeči

Prostřednictvím řeči si dítě osvojuje vědomosti a stává se soběstačným. U

nevidomých dětí bývá vývoj řeči často opožděn, což však většinou neznamená vadu řeči,

ale je to způsobeno omezenými podněty k mluvení, neboť dítěti chybí zrakové zkušenosti. Proto je nutné využívat každé příležitosti ke komunikaci a rozšiřování slovní zásoby a

vytváření představ. Těžce zrakově postižené dítě většinou nemá dostatečné představy o tvaru a podobě předmětu, který umí pojmenovat, většinou mu chybí i souvislost mezi

určitým slovem a jemu odpovídající činností. Vhodné je, když si dítě může pojmenovávaný předmět ohmatat, pokud to nelze, je důležitý správný slovní popis.

Součástí rozvoje řeči je také naučit dítě jakou polohu má mít jeho tělo a hlava když

s někým mluví, a jaký postoj zaujmout k osobě, které naslouchá.

4.3.1.6. Rozvoj estetického vnímání

Estetické vnímání zrakově postiženého dítěte se rozvíjí především v hudebních

činnostech, působením slova a ve velké míře i při výtvarných projevech.

Hudební výchova napomáhá při rozvíjení sluchu (kompenzační smysl), a učí dítě

orientovat se ve zvukovém chaosu. Dítě se učí napodobovat sluchové podněty – zvuky

z přírody, rozlišovat hudební i nehudební zvuky, poslouchá a reprodukuje písně. Při využívání dětských hudebních nástrojů se zdokonaluje hudební sluch, smysl pro rytmus a vytvářejí se předpoklady pro hru na hudební nástroj. 44

Výtvarná výchova, hlavně volné tvořivé kreslení, rozvíjí představivost a upevňuje

představy zrakově postiženého dítěte. Zároveň si dítě cvičí i okohybné svaly a rozeznávání

barev. Při výtvarných činnostech budou děti slabozraké a se zbytky zraku potřebovat větší papír, silné fixy, pastelky s měkkou tuhou, křídy, štětce se širokou stopou a velmi užitečné

jsou i prstové temperové barvy v pestrých odstínech. Zrakové vnímání ovlivňuje také vztah barvy předmětu a pozadí, vhodné jsou kontrastní barvy, jako je žlutá na černé, bílá na

černé, zelená na černé, zelená na bílé. Slabozraké dítě používá barvy sytých a jasných odstínů. I děti s poruchy barvocitu, případně zcela barvoslepé, mohou pracovat s barvami, pastelky jim označíme nálepkami či zářezy. Kreslení u nevidomých dětí se nahrazuje

kolíčkovou kreslenkou. Nevidomé děti se učí modelování a čtení plastických obrázků. Představy barev si vytváří na základě slovních, senzorických a emocionálních asociací, jako modré nebe, červená krev, bílý sníh, zelená tráva. Před vstupem do základní školy by

každé dítě mělo dosáhnout určitého stupně pohybové koordinace ruky se zrakovou kontrolou. Procvičujeme jemnou motoriku ruky, zápěstí, paže a ramenního kloubu.

4.3.1.7. Pohybová činnost

Pohybová výchova pomáhá dítěti překonávat úzkost z pohybu, jejím cílem je naučit

dítě pohybovat se tak, aby se nelišilo od ostatních dětí. Proto se učí zejména cviky

správného držení těla, samostatnou a správnou chůzi, běh, lezení, házení, cvičení

rovnováhy a různé pohybové hry. K postiženému dítěti musíme přistupovat individuálně, jelikož má sníženou nebo žádnou možnost cviky napodobovat.

Pro rozvoj pohybových schopností je vhodná většina míčových her, kdy se

procvičuje rychlé poznávání předmětů a dítě je nuceno využívat zbytky zraku. Při hře učitelka sleduje rozvoj tělesné zdatnosti, správné držení těla, rozvoj koordinace končetin a 45

ladnost pohybů, rozvoj samostatnosti, využití hmatu a sluchu, zastupování smyslů. Při soutěživých hrách nesmí být cílem rychlost, ale správnost provedení. Při pohybových

aktivitách je nutné dodržovat doporučení oftalmologa, vyvarovat se otřesům hlavy, hlubokým předklonům apod.

Pro pohybový rozvoj je velmi vhodné i plavání či cvičení na velkých míčích

Důležitou součástí pohybové výchovy je i základní výcvik prostorové orientace a

samostatného pohybu. Orientace je omezena podle druhu oční vady – např. trubicovité vidění, světloplaché děti špatně vidí za světla, při výpadku dolních polovin zorného pole je narušena jistota chůze, při výpadku horních částí zorného pole je omezen pohled do dálky

apod. Dítě se učí orientaci v herně, na chodbě, v jídelně, ale i chůzi po schodech. Důležitá je také správná obuv, která musí být pevná, ale podrážka musí být dostatečně měkká, aby dítě poznalo změnu povrchu. Důkladný výcvik prostorové orientace provádí speciální pedagog ze SPC.

4.3.1.8. Nácvik sebeobsluhy

Pro rozvoj aktivní osobnosti těžce zrakově postiženého dítěte má velký význam

výchova k samostatnosti. Zrakově postižené dítě si již v předškolním věku osvojuje základní zásady stolování, jejich dodržování mu usnadní orientaci na stole při jídle. Při

napodobování některých činností je nutné, aby se dítě mohlo dotýkat předmětů, rukou 46

učitelky a někdy zase učitelka vede dítěti ruku. Pro zrakově postižené dítě je obtížné sledovat, zda má čisté ruce, oděv a je správně učesané, proto je dobré dítě naučit, aby se často ptalo na svůj zevnějšek.

Před vstupem do školy by dítě mělo umět: -

samostatně plnit úkoly základní hygieny (WC, umívat se, čistit si zuby), pít ze

-

orientovat se a samostatně se pohybovat ve známém prostředí

šálku, jíst a držet chléb v jedné ruce a správně jíst lžičkou

-

částečně uklízet své šaty, rozeznat jednotlivé části oblečení, obléknout a svléknout

-

uklízet a vyhledávat své hračky

se, zapínat knoflíky a zavázat si tkaničky u bot

Pro vytváření vztahů mezi dětmi se doporučuje dělat co nejvíce společných aktivit,

protože postiženému dítěti pomáhají překonat sociální izolaci a zdravým dětem umožní

poznat schopnosti a možnosti postiženého dítěte. Při hrách mohou zdravé děti pro zpestření používat černé brýle nebo si oči zavázat šátkem.

4.3.2. Výchova zrakově postiženého dítěte v základní škole Často diskutovanou otázkou mezi odborníky je vhodný věk dítěte pro integrovaný

způsob výchovy. Někteří dávají přednost integraci již od 1. třídy. Výhodou je, že dítě přestupuje zaráz se svými vrstevníky a kamarády z mateřské školy a lépe si zvyká na nové

prostředí školy. Podle druhého názoru se dává přednost přípravě zrakově postiženého dítěte ve speciální základní škole, kde se dítě nejprve naučí specifické dovednosti, jako je

čtení a psaní Braillova písma, prostorová orientace a výcvik ostatních smyslů. Předpokládá

se, že dítě bude lépe připravené a nebude pak vyžadovat nadměrnou péči učitele, což zvýší jeho sebedůvěru a pomůže mu snáze se zařadit mezi spolužáky. Ke každému dítěti však musíme přistupovat individuálně.

47

4.3.2.1. Smyslová výchova

Někteří učitelé se mylně domnívají, že zbytků zraku nelze využívat, ale opak je

pravdou. Zrak je potřeba neustále cvičit a i zbytky zraku, i pouhý světlocit, pozitivně

ovlivňují rozvoj jiných smyslů. Výcvikem zbývajících smyslů u zdravých i postižených dětí se rozvíjí paměť, myšlení a řeč a vytvářejí se správné představy.

4.3.2.2. Tělesná výchova

Tělesná výchova u zrakově postižených dětí je vhodným léčebným a rehabilitačním

prostředkem. Děti mají při cvičení omezenou kontrolu zrakem. Děti se učí házet a chytat ozvučené míče, učí se správnému držení těla s správné chůzi, neboť mívají často sklon

k pohodlné, šouravé chůzi. Učitel musí všechny cviky slovně komentovat, nebo dítě nechat, aby si pozici při cviku mohlo zkontrolovat hmatem. Při cvičení na nářadí si je dítě musí napřed ohmatat. Z lehkoatletických disciplín se doporučuje běh, kdy dítě běží buď za ozvučeným cílem, nebo s traserem, který běží trasu před dítětem, vhodný je i běh ve

dvojici se zdravým dítětem, kdy se drží za ruce. Skoky jsou u většiny slabozrakých dětí zakázány kvůli otřesům očí, nevidomé dítě si může místo odrazu odkrokovat nebo jej lze

označit akusticky, např. tlesknutím. Pokud dítě nosí brýle, musí dbát zvýšené opatrnosti při míčových hrách. Do tělesné výchovy lze zařadit i společenské hry.

Pokud budeme cvičit na nářadí, musí se s ním dítě nejprve dobře seznámit

Dalším úkolem tělesné výchovy je i výuka prostorové orientace, samostatného

pohybu a chůze s bílou holí či průvodcem. Tuto výuku většinou zajišťují speciální

pedagogové ze SPC. Učitelé často neznají specifika tělesné výchovy pro zrakově postižené děti a proto jsou mnohdy tyto děti osvobozovány, i když by mnohé cviky a úkoly zvládly. 48

4.3.2.3. Pracovní výchova

Manuální projev je stejně jako řeč dokladem rozvoje psychických vlastností dítěte.

Zrakově postižené děti se učí rozeznávat jednotlivé druhy materiálů a rozvíjí si jemnou

motoriku. Při pracovní výchově musíme preventivně předcházet poranění ruky. V pracovní výchově se dítě také učí sebeobsluze jako je např. stolování, oblékání, hygiena, příprava

jednoduchých pokrmů, ruční práce, ale i ruční obrábění dřeva, kovů a plastů. Zrakově postižené dítě zvládne většinou stejnou práci jako zdravé, akorát potřebuje více času,

protože předmět poznává hlavně hmatem. Učitel by měl dítě seznámit s prostředím pracovny, zajistit volný přístup k pracovnímu stolu ze všech stran a vyžadovat udržování

pořádku na pracovním místě a stálé ukládání nástrojů a pomůcek. Mnohdy kvůli nevědomosti učitelů o schopnostech zrakově postižených dětí bývají děti z pracovní výchovy často osvobozeny.

4.3.2.4. Hudební výchova

Vyučování hudební výchovy je téměř stejné jako u zdravých dětí, avšak potíže

může činit intonace podle notového zápisu. Proto by měl učitel zajistit zvětšený notový zápis, případně pro nevidomé děti zajistit výuku notového zápisu v Braillově písmu.

Většinou se však děti jednou naučí melodii a pak už ji zpívají zpaměti. Zrakově

postiženému dítěti by měla běžná škola zajistit výuku hry na hudební nástroj a poskytnout mu tak stejné možnosti hudebního vzdělání jako speciální škola. Výuka hry na hudební nástroj je však o to složitější, že dítě musí hrát z paměti a nemá možnost zrakové kontroly správného držení nástroje a prstokladu.

49

Koncert na Tmavomodrém festivalu

Hra na hudební nástroj má přispět k celkovému rozvoji manuálních schopností a

sluchového vnímání dítěte. Hudebně nadaní žáci šesté třídy mají možnost pokračovat v dalších ročnících základní školy na Konzervatoři a ladičské škole Jana Deyla v Praze,

kde je jim umožněna systematická odborná příprava k vykonání talentových zkoušek na konzervatoř.

4.3.2.5. Čtení

Zda dítě bude psát a číst latinkou nebo Braillovým písmem závisí na stupni

zrakového poškození. Schopnost číst tisk ovlivňuje několik faktorů, např. velikost písma, tvar tisku, barva tisku a podkladu. Většina slabozrakých dětí může za pomoci optických pomůcek číst běžný text. Vhodné je bezpatkové písmo, které má všechny linie písma stejně

silné. Při čtení je nutné, aby se žák seznámil s tvarem písmene v různých velikostech,

začíná se s velikostí 12 mm, která se postupně zmenšuje. Rozmanitost typu písma rozptyluje čtenáře opakovaným přizpůsobováním se tvaru, popř. velikosti písma, a vede ke zrakové únavě čtenáře. Čtení usnadňuje také kontrast mezi písmem a podkladem. Při čtení

se doporučuje podkládat pod černý text výraznou barevnou záložku (nejlépe zelenou), která usnadní orientaci v textu a sledování řádků hlavně u dětí se zúženým zorným polem a

nystagmem. Slabozraké děti a děti se zbytky zraku používají při čtení různé optické pomůcky – brýle, lupy i s přisvětlením, turmony a i televizní lupy. Silná brýlová korekce

zužuje zorné pole, proto v některých případech jsou vhodnější kontaktní čočky. Děti se

musí naučit správně zacházet s brýlemi a vždy platí zásada, že všechny optické pomůcky musí být naprosto čisté.

50

Čtení pomocí televizní lupy

U televizní lupy si můžeme regulovat zvětšení písma, avšak při neúměrném

zvětšení textu čtenář ztrácí orientaci v textu, musí číst po jednotlivých písmenech a tudíž

není možné plynulé čtení jednotlivých slov, natož vět. Důležitým faktorem zrakové práce je také umístění žáka ve třídě. Děti s fotofobií nesmí být přímo oslňovány, děti

s hemeralopií naopak potřebují dobré osvětlení a slabozraké děti by měly sedět v prvních

lavicích. Také při poruše zorného pole je důležité vhodné umístění, při pravostranném výpadku by dítě mělo sedět vpravo, při levostranném výpadku vlevo. Žáci

s astigmatismem by měli sedět naproti tabuli, při nystagmu by dítě mělo mít možnost dívat

se na tabuli ve směru pomalé složky nystagmu a jednooké děti by měly mít tabuli v zorném poli vidoucího oka.

Nevidomé děti se učí za pomoci speciálního pedagoga číst i psát Braillovým

písmem. Používají učebnice psané bodovým písmem a učitel má kopii v černotisku, aby mohl sledovat např. čtený text.

4.3.2.6. Psaní

Ve speciálních školách se slabozraké děti učí psát latinkou, nevidomé Braillovým

písmem a děti se zbytky zraku se učí obě techniky, neboť u většiny z nich je

diagnostikováno progresivní zhoršování vidění až k jeho ztrátě. V běžných školách Braillovým písmem píší pouze nevidomí žáci. Děti se zbytky zraku většinou preferují

zrakovou práci a ani jejich rodiče nechtějí, aby se učily obě techniky, které jsou časově

náročné. Rodiče často výuku Braillova písma odmítají i z principu, protože si nepřipouští možnost zhoršování zraku jejich dítěte. Je nezbytně nutné, aby se děti se zbytky zraku učily Braillovo písmo a práci s kompenzačními pomůckami ještě v době, dokud částečně vidí. Některé děti jsou pak nuceny ve vyšších ročnících přejít do speciální školy, kde se Braillovo písmo naučí, mnohdy to však znamená ztrátu jednoho školního roku.

51

Psaní latinky vyžaduje, aby žák byl schopen zapamatovat si jednotlivé tvary písmen

a měl dobrou opticko-motorickou koordinaci. Výcvik písmen můžeme začít psaním na

tabuli, kdy za slovního doprovodu učitel naviguje žáka k obtahování písmene na tabuli.

Většina slabozrakých dětí a dětí se zbytky zraku píše do nelinkovaných sešitů formátů A4, při používání písanek mnohdy děti potřebují výraznější linky s širší roztečí. Pro děti jsou vhodné tužky s měkkou tuhou nebo fixy s výraznou stopou. Zrakově postižení žáci potřebují více času na psaní písemných prací, většinou se přidává polovina času navíc.

Nevidomé děti se učí za pomoci speciálního pedagoga psát již v první třídě na

slepeckém psacím stroji. Učitel by měl znát alespoň základní manipulaci se slepeckým psacím strojem, aby dítěti mohl pomoci např. se zakládáním papíru apod.

Pichtův psací stroj

Všechny zrakově postižené děti by se měly naučit psát na psacím stroji, protože

znalost klávesnice jim usnadní i budoucí práci s počítačem.

52

4.4. Základní materiálně-technické podmínky pro úspěšnou integraci

Zařazení zrakově postiženého dítěte do mateřské nebo základní školy běžného typu

vyžaduje i vytvoření specifických podmínek, které dítěti zajistí především dodržování zrakové hygieny, samostatný pohyb a dobrou orientaci.

4.4.1. Osvětlení

Zajištění vhodného osvětlení je jedna z nejdůležitějších podmínek. Nevhodné ostré

nebo příliš slabé světlo je často příčinou zrakové únavy (bolest očí a hlavy, nepřesné vidění, celková únava). Pro jemnou zrakovou práci, jako je četní, psaní, kreslení, ruční

práce apod., je nutné zajistit vhodnou intenzitu světla, ale také jeho správný rozptyl na

pracovní ploše i v jejím okolí. Snížená zraková ostrost dítěte vyžaduje někdy ještě

individuální přisvětlení pracovního místa lampičkou, nejlépe s halogenovou žárovkou. Světlo má na pracovní desku dopadat zleva šikmo shora, zdroj světla nemá být v zorném

poli dítěte, světlo nesmí oslňovat přímo, ani odrazy od lesklých povrchů. Sluneční světlo můžeme velmi dobře regulovat žaluziemi nebo mírně tónovanými průsvitnými záclonami.

Nesmíme zapomínat ani na čistotu okenních skel, znečištěním se kvalita přirozeného osvětlení snižuje až o 55% (ve městě je to za 10 dní po umytí oken). Dobře bychom měli zvážit i výzdobu oken, aby příliš nestínila.

Účinnost osvětlení můžeme ovlivnit také zvolením vhodné barvy stěn místnosti.

Bílá zeď odráží 80-90% světla, krémový odstín 70%, světle žlutá 60%, světle zelená 55% a

modrá 45-55%. Strop místnosti však musí zůstat vždy bílý. Světloplaché děti vyžadují

naopak světlo tlumené, kterého snadno docílíme tmavšími stěnami a závěsy v oknech. Podlaha by měla být vždy světlá a i světlý nábytek zlepšuje světelné podmínky, avšak

nábytek by měl být vzhledem k podlaze kontrastní. Barva interiéru může mít také psychický účinek, např. zelená vyvolává pocit uklidnění a rovnováhy, oranžová podněcuje, červená dráždí, žlutá vzbuzuje dojem tepla, modrá vzbuzuje dojem chladu a uklidňuje,

fialová naopak může působit až depresivně. Vhodná kombinace barev také ovlivňuje zrakovou ostrost dětí, zrakově postižené děti mají rády jasné a veselé barvy.

53

4.4.2. Teplota

Optimální teplota je mezi 18-20ºC, při vyšší teplotě klesá výkon dítěte (např. při

20ºC je 100%, při 24ºC je pouze 85%) a při nižších teplotách dochází k omezení citlivosti prstů a snižuje se hmatové vnímání, které je důležitou součástí kompenzačního systému, a je znemožněno čtení Braillova písma. Pokud si děti hrají často na zemi, doporučuje se teplota vyšší (hlavně v mateřských školách).

4.4.3. Hluk

Zvýšený hluk obecně negativně ovlivňuje náladu, snižuje schopnost soustředit se,

učit se, vyvolává pohybový neklid, snižuje pozornost a u zrakově postižených dětí navíc znemožňuje jejich orientaci v prostoru. Hlučné prostředí zvyšuje nejistotu dítěte, mnohdy

vede až k pasivitě. Zvukovou pohodu v místnosti ruší i tzv. dozvuk, proto by měla být zadní stěna učebny opatřena vhodnou zvukovou absorpční plochou. Podle norem je přípustná hladina hluku ve škole 40-45 dB (normální výklad učitele je asi 70 dB).

4.4.4. Úpravy interiéru

Pro bezpečný samostatný pohyb dítěte a lepší orientaci se doporučuje označit

zasklené plochy barevnou páskou, umístit zábradlí na obě strany schodiště, barevně označit

začátek a konec každého oddílu schodiště, dostatečně osvětlit chodby a velké místnosti rozčlenit na menší, např. použitím různých podlahových krytin. Kvůli velké odrazivosti se

v interiéru neporučuje používat lesklý obkladový materiál, emailové nátěry a chromové předměty, hlavně kliky.

4.4.5. Pracovní prostředí

Pro slabozraké žáky a žáky se zbytky zraku je velmi vhodná lavice se sklopnou

deskou, kterou lze nastavit až do úhlu 90 stupňů. Většinou dítě sedí v první lavici, pokud možno přímo před tabulí, aby dobře vidělo.

4.4.6. Kompenzační pomůcky

Tyto pomůcky umožňují dětem využít buď zbytky zraku, nebo náhradní smysly,

především sluch a hmat. Typy používaných pomůcek závisí na stupni zrakového postižení. Pomůcky lze rozdělit na neoptické (např. fixy se silnou stopou, sešity s výraznějším

linkováním, kalkulátor s hlasovým výstupem, magnetofon, tabulka pro psaní Braillova 54

písma, slepecký-Pichtův psací stroj, počítač s hlasovým výstupem apod.) a optické (např.

různé lupy, lupové nebo dalekohledové brýle, turmon, televizní lupa apod.).

4.5. Vysokoškolské vzdělání pro zrakově postižené V naší republice existují čtyři centra zřízená při vysokých školách, která pomáhají

studentům se zrakovým postižením. Jejich úkolem je zajišťovat, aby akreditované studijní

obory byly v co největší možné míře přístupné studentům nevidomým a slabozrakým. Centra pomáhají studentům již při přijímacích zkouškách, podle potřeby upravují testy do Braillova písma či zvětšeného černotisku, dále pomáhají se získáváním studijních

materiálů, většinou za pomoci výpočetní techniky, pomáhají s plánováním celého studia

včetně zápočtů, zkoušek, psaní odborných prací a nezbytná je jejich pomoc i při státní závěrečné zkoušce.

Centrum Tereza pro podporu vysokoškolského studia zrakově postižených na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské Českého vysokého učení technického v Praze bylo zřízené roku 1992.

Laboratoř Karolina - Centrum podpory studia zrakově postižených na UK působí při

Kabinetu software a výuky informatiky na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy od podzimu 1994 (od 1992 do 1994 působilo na půdě Fakulty sociálních věd UK)

Středisko Teiresiás, plným názvem Středisko pro pomoc studentům se specifickými

nároky, bylo zřízené Masarykovou univerzitou v Brně v roce 2000 jako samostatné

univerzitní pracoviště. Stará se nejen o studenty nevidomé a slabozraké, ale i neslyšící a nedoslýchavé, s pohybovým handicapem, případně jiným postižením.

Tyflopedický kabinet vznikl v únoru 2003 při katedře Speciální pedagogiky Pedagogické

Fakulty Univerzity Hradec Králové díky dotaci Ministerstva školství jako středisko pro podporu zrakově a kombinovaně handicapovaných studentů vysokých a středních škol východočeského regionu.

55

ZÁVĚR V dnešní době je péči o zrakově postižené děti a vůbec jakkoliv postižené děti

věnována velká pozornost. Pokud se rodičům narodí zrakově postižené dítě mají se dnes kam obrátit pro pomoc a dostanou cenné rady k výchově jejich dítěte. Obohacující jsou i setkávání rodičů postižených dětí, která jsou velkou psychickou podporou.

Integrace zrakově postižených dětí do normálních škol je pro další vývoj dítěte

velmi přínosná, avšak i v dnešní době má mnoho odpůrců. Pravdou zůstává, že běžná škola nemůže dítěti nabídnout tak kvalitní vzdělávací podmínky jako speciální škola, kde je

menší počet dětí ve třídě a mají k dispozici speciální pomůcky, které jsou jinak mnohdy

pro normální rodinu finančně nedostupné. Také učitelé a vychovatelky jsou vyškoleni ve

speciální pedagogice. Rozhodnutí zda dát dítě do speciální či normální školy není

jednoduché, proto speciálně pedagogická centra nabízí rodičům své odborné služby a pomáhají vybrat vhodnou školu pro integraci. Zdařilá integrace je závislá na mnoha

faktorech, především na osobnosti dítěte, rozhodující je hlavně stupeň jeho zrakového postižení, schopnosti sebeobsluhy, míře samostatnosti a nezbytné je i zdravé sebevědomí dítěte. Velké požadavky jsou kladeny také na rodiče, učitele a spolužáky dítěte.

Současná koncepce vzdělávání zrakově postižených dětí umožňuje i vysokoškolské

vzdělávání, které dříve nebylo vůbec možné a zrakově postižených absolventů vysokých škol stále přibývá, což je dobře. Díky překotnému technickému rozvoji počítačů vzniká v

současnosti spousta nových kompenzačních pomůcek, které velmi usnadňují těmto dětem a

jejich rodičům každodenní činnosti. Díky této technice se rozšířila také možnost výběru povolání. Zrakově postižený člověk se dnes stává plnohodnotným členem společnosti.

Dnes již není na zrakově postižené děti pohlíženo jako na děti, které patří jedině do

ústavu či stacionáře. Také já bych upřednostňovala kvalitní rodinné prostředí před

internátem. Je však dobré, když zrakově postižené dítě má možnost navázat kontakty a kamarádství s dětmi stejně postiženými, protože některé problémy a těžkosti nemůže řešit se svými zdravými kamarády.

56

POUŽITÁ LITERATURA Jesenský, J.: Vychováváme zrakově postižené dítě, 1.vydání, Praha, UV SI, 1982 Keblová, A.: Čich a chuť u zrakově postižených, 1.vydání, Praha, Septima, 1999 Keblová, A.: Hmat u zrakově postižených, 1.vydání, Praha, Septima, 1999

Keblová, A.: Integrované vzdělávání dětí se zrakovým postižením, 1.vydání, Praha, Septima 1996

Keblová, A.: Kompenzační pomůcky pro zrakově postižené žáky ZŠ, 2.vydání, Praha, Septima,1999

Keblová, A.: Zrakově postižené dítě, 1.vydání, Praha, Septima, 2001

Nielsenová, L.: Učení zrakově postižených dětí v raném věku, 1.vydání, Praha, ISV, 1998 Procházková, I., Hauserová, M., Macholda, O., Jandová, A., Sborník Speciální školy pro zrakově postižené Brno 1835-2005, 1.vydání, Brno, 2005

Smýkal, J.: Čtyři brněnská zastavení, 1. vydání, Brno, Slepecké muzeum v Brně, 1997

Časopisy

Červená, K.: Videotrénink interakcí v rodině, Rolnička, 2000, č. 31

Holubová, H.: Zkušenosti ze stáže v Perkins School for the Blind, Zora, 1999, č. 11 Janoušová, H.: Jak začít s obrázky, Rolnička, 2000, č. 34

Kudlová, D.: Zraková stimulace u dětí raného věku. Zora, 1999, č. 14

Internet

www.brno.braillnet.cz www.fnmotol.cz

www.chaloupka.org www.lea-test.fi www.mpsv.cz

www.ranapece.cz www.skolajj.cz www.sons.cz

www.tactus.org

www.tereza.fjfi.cvut.cz

www.tyflocentrum-bm.cz 57

www.tyfloservis.cz www.zsi-hlinky.cz

carolina.mff.cuni.cz pdf.uhk.cz/ksp/tpk teiresias.muni.cz

58

PŘÍLOHY

59

SEZNAM STŘEDISEK RANÉ PÉČE Brno, Nerudova 7, 602 00 Brno, tel.: 541 236 743

České Budějovice, Jizerská 4, 370 11 České Budějovice 2, tel.: 385 520 088 Liberec, Matoušova 406, 460 01 Liberec, tel.: 485 109 564

Olomouc, Dolní nám. 38, 770 00 Olomouc, tel.: 585 222 921 Ostrava, Nádražní 110, 702 00 Ostrava, tel.: 596 112 473 Plzeň, Tomanova 5, 301 00 Plzeň, tel.: 377 420 035

Praha, Haštalská 27, 110 00 Praha 1, tel.: 224 826 860

60

Příloha č. 1

Příloha č. 2

SEZNAM

SPECIÁLNĚ

PEDAGOGICKÝCH

ZRAKOVĚ POSTIŽENÉ (SPC pro ZP)

CENTER

PRO

1. SPC pro ZP při MŠ, ZŠ a ZvŠI pro nevidomé a slabozraké s internátem, Hlinky 156, 603 00 BRNO

2. SPC pro ZP při SMŠ pro zrakově a tělesně postižené děti, Zachariášova 5, 370 12 ČESKÉ BUDĚJOVICE

3. SPC pro ZP při SMŠ pro zrakově postižené děti, Šimkova 879, 500 02 HRADEC KRÁLOVÉ

4. SPC pro ZP při MŠ se speciálními třídami pro zrakově postižené, Demlova 28, 586 01 JIHLAVA

5. SPC pro ZP při ZŠ při nemocnici, Masarykova 28, 460 01 LIBEREC

6. SPC pro ZP při ZŠ pro slabozraké, nám. Přemysla Otakara 777, 784 01 LITOVEL

7. SPC pro ZP při Speciálních školách a školských zařízeních pro zrakově postižené, Komenského 26, 571 01 MORAVSKÁ TŘEBOVÁ

8. SPC pro ZP při ZŠ pro zrakově postižené, Havlíčkova 1, 746 01 OPAVA

9. SPC pro ZP při ZvŠ s třídami pro zrakově postižené, kpt. Vajdy 1a, 700 30 OSTRAVA

10. SPC pro ZP při Speciálních školách a školských zařízeních pro zrakově postižené, Nad Týncem 38, 312 18 PLZEŇ

11. SPC pro ZP při MŠ, ZŠ a ZvŠ pro nevidomé, Lortánská 19, 118 00 PRAHA 1

12. SPC pro ZP při ZŠ a ZvŠ pro slabozraké, Koperníkova 12, 120 00 PRAHA 2

13. SPC pro ZP při MŠ s třídami pro zrakově postižené, Horáčkova 1095, 140 00 PRAHA 4

14. SPC pro ZP při MŠ pro zrakově postižené, Obeciny 3583, 760 01 ZLÍN

61

Klasifikace zrakového postižení podle WHO

Příloha č. 3

1. Střední slabozrakost

zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí: maximum menší než 6/18 (0,30) - minimum rovné nebo lepší než 6/60 (0,10); 3/10 - 1/10, kategorie zrakového postižení 1 2. Silná slabozrakost

zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí: maximum menší než 6/60 (0,10) - minimum rovné nebo lepší než 3/60 (0,05); 1/10 - 10/20, kategorie zrakového postižení 2 3. Těžce slabý zrak

a) zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí: maximum menší než 3/60 (0,05) - minimum

rovné nebo lepší než 1/60 (0,02); 1/20 - 1/50, kategorie zrakového postižení 3

b) koncentrické zúžení zorného pole obou očí pod 20 stupňů, nebo jediného funkčně zdatného oka pod 45 stupňů 4. Praktická nevidomost

zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí 1/60 (0,02), 1/50 až světlocit nebo omezení

zorného pole do 5 stupňů kolem centrální fixace, i když centrální ostrost není postižena, kategorie zrakového postižení 4 5. Úplná nevidomost

ztráta zraku zahrnující stavy od naprosté ztráty světlocitu až po zachování světlocitu s chybnou světelnou projekcí, kategorie zrakového postižení 5

62

Příloha č. 4

Desatero pro kontakt s nevidomým

Při setkání s nevidomými občany upadají mnohdy ostatní lidé do rozpaků. K odstranění zbytečných zábran při takových setkáních přijměte několik užitečných rad:

1. Mějte na paměti, že nevidomí jsou zcela normální lidé, kteří mají různé přednosti i nedostatky jako každý jiný. I mezi nimi jsou lidé výjimeční, inteligentní i méně nadaní.

2. Při setkání s nevidomým se chovejte přirozeně a nevnuceně. Pomozte tam, kde je to nutné, a to způsobem taktním a nenápadným. Pomoc však nevnucujte.

3. Vyvarujte se projevům soucitu - o ten dnešní nevidomí naprosto nestojí. S velkým povděkem ale vždy uvítají i sebemenší pomoc, která jim přijde vhod ve ztížených podmínkách. Nepřipusťte ani podceňující nebo snižující výroky, vždyť nevidomí mají právo na úctu a uznání stejně jako všichni ostatní.

4. Nevidomého, kterého znáte, pozdravte vždy sami jako první, i když je mladší než vy, a k pozdravu připojte i jeho jméno, aby věděl, že pozdrav patří jemu.

5. Když vstoupíte do místnosti, kde se nachází nevidomý, dejte se zřetelně poznat.

Pokud vás nepozná podle hlasu, povězte svoje jméno. Tichý pohyb neznámé osoby

v jeho okolí působí pochopitelně nepříjemně. Rovněž upozorněte na to, že místnost opouštíte.

6. Velmi nepříjemně na nevidomého působí, projednáváte-li jeho záležitosti nikoli

přímo s ním, ale s jeho průvodcem. Průvodce nevidomého pouze doprovází, nikoli zastupuje.

7. Když se nevidomý octne na ulici, na nádraží apod. v orientačních těžkostech,

zeptejte se ho, zda mu můžete nějak pomoci. Velký hluk, prudký déšť i sníh velmi zhoršují nevidomému orientaci v prostoru. Potom stačí, když nevidomému

nabídnete, aby se lehce zavěsil do vaší paže, protože takto může snadno jít krůček za vámi, sledovat směr vašich pohybů a na vše včas reagovat.

63

8. Při nástupu do dopravních prostředků netlačte nikdy nevidomého před sebou, ale

jděte sami první. Nevtlačujte nevidomého na sedadlo, stačí, když položíte jeho ruku na opěradlo. Při vstupu do auta položte jeho ruku na horní rám dveří.

9. Když nevidomý vstoupí do restaurace bez průvodce, jistě ocení pomoc při

vyhledávání věšáku a volného místa u stolu. S jídlem si poradí sám, stačí, když mu

povíte, jak je jídlo na talíři uspořádané. Určitě uvítá informace o tom, co všechno je na stole (sklenice s vodou, váza, popelník atd.), a kdo u stolu sedí spolu s ním . 10. Když budete nevidomého doprovázet delší dobu, popište mu hlavní rysy okolí,

vybavení místnosti a osoby, které se kolem nacházejí. Při popisování se nemusíte vyhýbat optickým dojmům a barvám.

64

Desatero pro kontakt s nevidomým, kterého vede vodící pes

Příloha č. 5

1. Nikdy vodícího psa nevyrušujte v jeho práci. Nikdy na psa nemlaskáme, nehvízdáme na něj, ani na sebe jiným způsobem neupozorňujeme.

2. Nikdy na vodícího psa nesaháme, nehladíme jej a nemluvíme na něj bez vědomí majitele.

3. Nikdy k sobě vodícího psa nevoláme. 4. Nikdy psa nekrmíme bez vědomí majitele. 5. Chceme-li pomoci člověku s vodícím psem, vždy oslovíme nejprve člověka. 6. Pomáháme-li člověku s vodícím psem, nikdy nemanipulujeme se psem. 7. Jdeme-li po ulici se svým vlastním psem, nikdy mu nedovolíme vodícího psa obtěžovat, očichávat ho či jinak vyrušovat v práci.

8. Míjíme-li vodícího psa se svým psem, máme svého psa vždy na vodítku. 9. Nastupujeme-li se svým psem do dopravního prostředku, vždy dáme přednost člověku s vodícím psem.

10. V dopravním prostředku umožníme umístění vodícího psa - uvolníme místo. Je nutné respektovat fakt, že nevidomý s vodícím psem má přístup do obchodů, restaurací, všech typů škol, školských a zdravotnických zařízení, úřadů a všech kulturních a sportovních zařízení.

65

Příloha č. 6

Žijeme s nevidomým člověkem aneb desatero dobrých rad pro vytvoření příjemného a bezpečného prostředí v domácnosti, škole nebo na pracovišti pro nás oba

Lidé, kteří se denně setkávají s nevidomým člověkem ve škole či na pracovišti, nebo s ním žijí ve společné domácnosti, by měli dodržovat určitá pravidla. Je to totiž na nich, jaké

zázemí pro svého nevidomého kolegu, partnera, rodiče či děti vytvoří. Předpokládá se, že nevidomá osoba se v prostředí své domácnosti, na pracovišti či ve škole umí sama pohybovat a orientovat se. Našim soužitím a naší činností můžeme z neznalosti

komplikovat život nevidomému člověku maličkostmi, které však mohou být značně nepříjemné a mnohdy mohou způsobovat i drobná či větší zranění.

Přinášíme tedy ještě Desatero rad a zásad pro úpravu prostředí v domácnosti, škole či na pracovišti, které mohou napomoci k dobrému a příjemnému soužití s nevidomým člověkem:

1. Zrakovou informaci nahrazujte vždy hlasovou nebo zvukovou informací (pokaždé při odchodu či příchodu z a do místnosti) i když právě s nevidomým nehovoříte. Upozorněte jej, že odcházíte nebo že jste právě vešel.

2. Nepřemísťujte bez vědomí nevidomého člověka žádné jeho osobní věci, ani ty, které právě používá nebo je na chvíli odložil.

3. Věci nevidomého člověka vždy nechávejte uklízet jeho samotného nebo při tom pomozte.

4. Společné věci dávejte na své místo a při potřebě je umístit jinak to neopomeňte sdělit nevidomému člověku.

5. Nenechávejte pootevřené dveře do místností, dvířka od skříněk pokojové stěny či kuchyňské linky.

6. Nenechávejte odsunuté židle od stolu či jiné předměty na volném prostranství, kudy se prochází.

66

7. Sledujte pohyb nevidomé osoby, pokud to vaše činnost dovoluje, a v případě kolize

či nebezpečí vhodně oslovte nebo upozorněte (ne "pozor", ale "stůj", "nepokládej to tam").

8. Pomožte nevidomému člověku nebo pomoc nabídněte, pokud něco hledá, i když vás o pomoc sám nepožádá.

9. Přečtěte nevidomému dopis, článek, pokud vás o to požádá. Nedělejte výběr čteného textu sami, ale ponechejte na něm, co chce slyšet a co ne.

10. Nespěchejte - bez kontroly zrakem jde všechno mnohem pomaleji.

67