Na tomto místě si dovoluji čtenářům nabídnout pokračování volného seriálu o rámci podnikání v oblasti soukromé bezpečnosti v jednotlivých členských státech Evropské unie. Ačkoli se ne vždy jedná o informace zcela aktuální, a ačkoli se ne o všech zemích ne vždy podaří zjistit stejné množství údajů – je možné tvrdit, že se jedná o inspirativní sondu, překračující například veřejně přístupné materiály CoESS. RÁMEC PODNIKÁNÍ V OBLASTI SOUKROMÉ BEZPEČNOSTI: LITVA Mgr. Oldřich Krulík, Ph.D., katedra krizového řízení Policejní akademie České republiky v Praze
[email protected] 1. Základní údaje o zemi1
Počet obyvatel: 3 310 700 (odhad, květen 2010). Rozloha země (km2): 65 200. Administrativní uspořádání: 10 provincií, 60 „obcí“ (střediskové obce). Počet obcí (sídel): 536.
2. Bezpečnostní komunita země
Policejní sbor: odhadem 20 000 osob. Policejní pomocníci: nezjištěno, není zřejmé, zda je zde tento institut zřízen. Pohraniční stráţ (Valstybės sienos apsaugos tarnyba2): více neţ 5 000 osob Zpravodajská komunita údaje o svém personálu nezveřejňuje, odhadem se můţe jednat o „několik set osob“. Armáda: 14 500 osob (z toho přes 200 v zahraničních misích, Afghánistán, Irák, Somálsko). Armáda – rezervy: nezjištěno, v praxi jsou jako rezervy označováni příslušníci Národní dobrovolnické obranné síly. Národní dobrovolnická obranná síla (Krašto apsaugos savanorių pajėgos, KASP3): okolo 4 300. Soukromé bezpečnostní sluţby: podle CoESS 2008: okolo 10 000 osob. Hasiči (Priešgaisrinės apsaugos ir gelbéjimo departamentas4): 4 689 osob (březen 2011), z toho asi 3 700 tvoří „mokří hasiči“. Dobrovolní hasiči (priešgaisrinės gelbėjimo savanoris): tento institut zde existuje a je poměrně rozšířen, konkrétní počty zapojených osob nezjištěny. Počet stráţníků v rámci obecních policií: tento institut zde zřejmě neexistuje, „obecní policií“ se patrně rozumí sloţka národní policie s územně vymezenou příslušností v jednom ze 49 policejních okrsků.5
V Litvě policejní sloţky na „vyšší“ úrovni sledují administrativní uspořádání státu (tedy hranice 10 provincií států). „Niţší“ administrativní úroveň (60 okresů, z toho 6 „velkoměstských“, 9 „městských“ a 45 „venkovských“), však nesledují zcela. Všech 9 1
Statistikos Departamentas
. Valstybės sienos apsaugos tarnyba
. State Border Guard Service . 3 Lithuanian National Defence Volunteer Forces . Krašto apsaugos ministerija . 4 Priešgaisrinės apsaugos ir gelbéjimo departamentas . 5 The Ministry of the Interior of the Republic of Lithuania . 2
1
„městských“ okresů (Birštonas, Druskininkai, Elektrenai, Kalvarija, Kazlu Rüda, Marijampole, Neringa, Pagegiai, Rietavas), stejně jako 2 „nejmenší velkoměsta“ (Alytus, Šiauliai), jsou pro potřeby výkonu policejní práce v území přičleněna k přiléhajícím „venkovským“ okresům. Samostatná z tohoto ohledu zůstávají jen 4 největší města země (Vilnius, Kaunas, Klaipéda, Paneveźys, která jsou takto oddělena od svého zázemí, tj. existují i „policejní“ okresy Vilnius – venkov, Kaunas – venkov, Klaipéda – venkov, Paneveźys – venkov). Výsledkem je tedy celkem 49 „policejních“ okresů (které se dále strukturují do 115 základních spádových oblastí).6 Administrativní rozdělení země na 10 provincií a 60 okresů:7
Trestné činy na 100 obyvatel: jako i jinde ve světě, i v Litvě v tomto ohledu „vedou“ největší města:8
Pro doplnění je moţné konstatovat, ţe například justiční (soudní) struktura v Litvě nekoresponduje ani s administrativní ani s policejní strukturou. Jejím základem je pětice spádových oblastí, jejichţ středobodem je konkrétní regionální respektive odvolací soud (Vilnius, Kaunas, Klaipéda, Paneveźys, Śauliai).9
6
Policijos Departamentas (oficiální presentace policie v Litvě). Policing OnLine Information System: Lithuania (Organisace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě o policejních silách Litvy). Answers.com: Municipalities in Lithuania (administrativní uspořádání Litvy). Wikipedia: Municipalities in Lithuania . 7 Apskričių VPK Vadovybė (policejní rozcestník). 8 Policijos Departamentas (oficiální presentace policejního sboru Litvy). 9 The World Law Guide: Lithuania .
2
3. Rámec podnikání v oblasti soukromé bezpečnosti Rámec zákonné regulace soukromých bezpečnostních sluţeb
Instituce odpovědná za vytváření rámce regulace Poţadavky
10
Ústava Litevské republiky, zakládající stěţejní principy ochrany lidských práv a svobod (přijata 25. října 1992). Dekret vlády Litevské republiky č. 160 ze dne 12. března 1993, o regulaci při ochraně bezpečnosti osob a majetku, který fyzickým a právnickým osobám výslovně přiznává právo aktivně spoluvytvářet nebo delegovat rámec ochrany vlastní bezpečnosti. Usnesení vlády č. 160-03 z prosince 1993, platné od 5. května 1994, týkající se tématu ochrany bezpečnosti osob a majetku. normu představuje Zákon č. IX-2327, Stěţejní o poskytování služeb při ochraně bezpečnosti osob a majetku, přijatý Parlamentem 8. července 2004, s platností od 1. ledna 2005. Tento bezesporu pozitivní krok v oblasti regulace poskytování sluţeb v oblasti soukromé bezpečnosti upravuje práva a povinnosti soukromé bezpečnostní sluţby při zajišťování bezpečnosti, podmínky pro pouţití fyzického donucení, respektive hlavní zásady vydávání licencí v této oblasti a státní dozor nad těmito činnostmi. Zákon řeší i modelové konflikty mezi personálem soukromých bezpečnostních sluţeb a jinými osobami, které vznikají při poskytování těchto sluţeb. Kromě toho určuje, ţe všichni bezpečnostní pracovníci, kteří jsou zapojeni do poskytování ozbrojené nebo neozbrojené bezpečnosti musí absolvovat výcvik, vzdělávací program a sloţit příslušnou zkoušku. Pro řádné uplatňování ustanovení Zákona, bylo vypracováno několik doprovodných právních aktů (v souladu s článkem 21 tohoto zákona).10 Aby existovala moţnost uvést existující praxi do souladu s poţadavky tohoto zákona, bylo v souvislosti s tím vyhlášeno roční přechodné období, v rámci kterého policejní sloţky pořádaly řadu školících akcí k tématu aplikace ustanovení této nové legislativy. Dekret vlády Litevské republiky č. IV-250 ze dne 2. červenec 2003, k dokumentu „Strategie rozvoje veřejné bezpečnosti do roku 2010“. Dekret ředitele Litevského úřadu pro pracovní trh č. V(9)-169 ze dne 22. prosince 2004, k dokumentu „Výcvikový program pro bezpečnostní pracovníky“. Další dokumenty, týkající se vydávání licencí poskytovatelům bezpečnostních sluţeb. Ministerstvo vnitra, respektive územně příslušné policejní orgány. Zdravotnická a psychologická vyšetření (základní – při náboru – a průběţná).
Bumblys, P., Review of Applying Lithuania’s Law on Security of a Person and Property in Practice, Vilnius 2007.
3
Oblasti pokryté regulací
Činnosti fyzických a právnických osob, stejně jako činnosti poboček zahraničních společností, stejně jako státních či obecních institucí, týkající se oblasti ozbrojené či neozbrojené ochrany osob a majetku a pouţívání speciálních technologií, s cílem:
Poţadavky pro vstup na trh – na úrovní právnické osoby
Ostrahy/ochrany zákazníkova obydlí či sídla. Ostrahy/ochrany zákazníkova movitého nebo nemovitého majetku a obchodního či technologického know-how. Ostrahy/ochrany zákazníkova ţivota a zdraví před kriminálními útoky. Bezpečného převozu peněz a dalších cenností. Licenci platnou po dobu tří let vydává Ministerstvo vnitra. Licence můţe být vydána subjektům se sídlem v Litvě, ostatních členských státech Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru (Norsko, Lichtenštejnsko, Island), nebo Severoatlantické aliance (navíc USA, Kanada, Turecko, Chorvatsko, Albánie). Existují dva typy licencí:
Poţadavky pro vstup na trh – na úrovni fyzické osoby
Pro ozbrojenou a pro neozbrojenou činnost/ochranu. Od subjektů, které jiţ jsou drţiteli licencí, vydaných v jejich domovských státech, se licence nově nevyţadují. Pro krátkodobou (od 3 do 12 měsíců) trvající činnost typu osobní ochrany (tělesní stráţci) na území Litvy (platí pouze pro osoby či subjekty se sídlem v ostatních členských státech Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru.
Některé materiály (zřejmě starší, z doby před vstupem země do Evropské unie) hovoří o jiném systému, a to o existenci tři druhů licencí: 1) k poskytování ozbrojené ochrany na smluvním základě; 2) k poskytování neozbrojené ochrany na smluvním základě; 3) k ostraze a ochraně majetku právnické osoby. Musí se jednat o osobu starší 18 let, schopnou komunikace v litevštině, občana Litvy, nebo členských států Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru nebo Severoatlantické aliance. Povinnosti drţitele licence jsou následující:
soulad s poţadovanými zdravotními, výcvikovými a registračními podmínkami; u osob, u kterých se předpokládá nakládání se střelnými zbraněmi, splnění podmínek podle zákona o kontrole zbraní a střeliva; u osob, určených k ostraze/ochraně obchodního nebo technologického know-how se vyţaduje přinejmenším 5 let právnické praxe; sloţení kvalifikační zkoušky.
Stráţci, kteří budou vykonávat ostrahu se střelnou zbraní, navíc musí splňovat podmínky, stanovené Zákonem pro kontrolu zbraní a střeliva. 4
Omezení pro vstup na trh
Osoby, zapojené do přepravy peněz a cenností musí být navíc vybaveny zvláštními identifikačními průkazy. Platí pro osoby, které:
Další zvláštní poţadavky (uniforma, identifikační průkazy) Střelné zbraně
jsou nezpůsobilé nebo jen částečně způsobilé k právním úkonům; byly soudem uznány vinné ze zapojování se do organizované trestné činnosti; byly odsouzeny k odnětí práva vykonávat stráţní činnosti; byly součástí bezpečnostních sloţek bývalého Sovětského svazu (NKVD, KGB a další). jsou zaneseny do policejní evidence (důvodně podezřelé z nelegálních aktivit – např. na základě vyhodnocování odposlechů); vztahuje se k nim záznam o duševních poruchách nebo o závislosti na návykových látkách včetně alkoholu; nesplňují zdravotní/fyzické předpoklady pro výkon činnosti (neplatí pro management); jsou v současnosti předmětem trestního vyšetřování; byly v minulosti pravomocně odsouzeny k výkonu trestu odnětí svobody; vykonávají civilní sluţbu (neozbrojený ekvivalent sluţby v armádě); v minulosti působily jako pracovníci soukromé bezpečnostní sluţby, ale v době kratší tří let jim byl pro porušení zákona identifikační průkaz odňat; byly v době kratší neţ dva roky propuštěny ze zaměstnání v oboru soukromé bezpečnosti pro závaţné porušení pracovní etiky (po dvou letech je tento faktor promlčen); jsou právníky nebo notáři; jedná se o osoby, které v době 3 let nebo kratší vlastnily soukromou bezpečnostní sluţbu, které byla odňata licence z důvodu závaţných porušení zákona. Nošení identifikační průkazu, vydávaného policejním odborem Ministerstva vnitra nebo územními policejními ředitelstvími. Průkaz je platný po tři roky. Základní rámec regulace představuje Zákon o kontrole zbraní a střeliva. Ten ukládá povinnost vlastnit povolení, vydávané Ministerstvem vnitra. Povolení se vydává na základě absolvování výcviku, který hloubkou převyšuje základní výcvik, nutný k vydání zbrojního průkazu. Zbraň lze v rámci soukromé bezpečnostní sluţby pouţít pouze v těchto situacích:
Sebeobrana před útokem ohroţujícím ţivot. 5
Obrana zákazníka před útokem ohroţujícím jeho ţivot. Obrana objektu důleţitého pro společnost (jejich seznam vytváří policejní síly) před ozbrojeným útokem. Zadrţet osobu důvodně podezřelou ze spáchání trestného činu, která se protiví zadrţení. Pouţít střelnou zbraň proti nebezpečnému zvířeti.
Pouţití střelné zbraně je zakázáno na místech koncentrace velkého počtu osob, respektive proti ţenám, osobám zjevně nezletilým nebo tělesně postiţeným, s výjimkou případů, kdy takové osoby samy útočí střenou zbraní nebo kdy takové osoby jsou součástí větší skupiny útočníků. Povolení je vydáváno na fyzickou osobu a paralelně s tím i na právnickou osobu. Právnická osoba (firma) je odpovědná za uloţení zbraní ve svých prostorách v mimopracovní době. Co se týče registrace střelných zbraní, existují omezení s ohledem na počty a typy zbraní: pistole menších kalibrů jsou povoleny jako standard; ochranka bank a převoz cenností pouţívá i automatické pušky. Některé klíčové objekty (ale i stěţejní VIP) mohou být střeţeny i za vyuţití jiných zbraní. Pravomoci Nosit a pouţívat střelné zbraně a „speciální zařízení“. Poţádat osobu, podezřelou ze spáchání správního deliktu nebo trestného činu, k zastavení takové nelegální činnosti. Zadrţet pachatele nelegálního jednání při činu nebo bezprostředně poté a předvést ho na policii. Právo poţádat o průkaz totoţnosti, právo přistoupit ke kontrole neseného či vezeného nákladu, včetně souvisejících dokumentů. Právo pobytu a pohybu v prostorách střeţeného objektu dle potřeby. Právo poţádat osobu, podezřelou ze spáchání správního deliktu nebo trestného činu, o umoţnění (písemný či ústní souhlas) s její kontrolou (osobní prohlídkou). Právo zabránit vstupu osob do hlídaného prostoru či objektu (na základě písemného poţadavku či objednávky klienta). Právo pouţít vozidla s oranţovým blikajícím světlem s cílem vyvolat poplach. Zapojení do Ano, do určité míry. ostrahy a dalších sluţeb pro potřeby orgánů veřejného sektoru Kontrola Úřady mohou ţádat jakékoli informace potřebné pro vyhodnocování souladu fungování firmy s podmínkami licence. Sankce Administrativní (výstraha, peněţní pokuta, odebrání licence) a trestněprávní sankce. 6
Výcvik
Počet firem
Zaměstnané osoby Psi
Ministerstvem vnitra jsou stanoveny minimální poţadavky na vstupní vzdělávání personálu, zakončené certifikátem (doba, struktura programu, poţadované výsledky). Přezkušování personálu probíhá kaţdé tři roky. Vyšší úroveň výcviku je fakultativní (podle specializace personálu). Roku 2003 se jednalo o 67 firem (z toho čtyři s více neţ 500 zaměstnanci). Roku 2007 to bylo 121 firem (s okolo 11 000 zaměstnanci). Roku 2009 to uţ bylo 143 firem (z toho 47 „dceřiných společností“), provádějících „ozbrojenou ochranu“) a 18 dalších společností bez licence pro provozování „ozbrojené ochrany“. Naprostá většina firem sídlí a poskytuje sluţby v rámci největších měst (Vilnius, Kaunas, Klaipėda, Šiauliai, Panevėţys, Alytus).11 Aktivity v ostatních obcích jsou údajně spíše zanedbatelné (prostory komerčních bank, větší obchodní střediska nebo průmyslové závody, se zvláštním důrazem na ropný průmysl). Dnes se jedná o zhruba o 10 000 osob. Psi mohou být pouţíváni pouze pro ostrahu konkrétních prostor (a v jejich perimetru). Ţádná další specifická pravidla pro uţívání psů soukromými bezpečnostními agenturami nebyla stanovena.
Milníky ve vývoji sektoru soukromé bezpečnosti v Litvě Vývoj sektoru soukromé bezpečnosti v Litvě je moţné v moderní době strukturovat do dvou základních etap:12 První perioda: Počátek 90. let XX. století: Po rozpadu Sovětského svazu a uvolnění podmínek pro podnikání vznikaly soukromé bezpečnostní sluţby na území Litvy ţivelně, fakticky bez jakékoli regulace. Sektor soukromé bezpečnosti se vyznačoval nevybíravou konkurencí mezi několika skupinami bývalých vojenských, policejních či zpravodajských expertů, kteří tehdy stáli v čele (a tvořili personál) těchto agentur (včetně nelegálních metod, jako je nucené vyţadování objednávek ochrany – tzv. „výpalného“). Licencování bylo tehdy věcí neznámou a tak ani nelze říci, která firma byla v této oblasti první. Tento vývoj šel ruku v ruce s výrazným nárůstem kriminality v celém regionu během tohoto období.
11
Apsauga . Juska, A., Privatisation of State Security and Policing in Lithuania; in: Policing and Society, 3/ 2009, s. 226 – 246 , . 12
7
Grafy: Komparace nápadu zjištěné kriminality ve trojici pobaltských států:13 Registrované trestné činy na území Estonska (modrá), Lotyšska (červená) a Litvy (zelená):
Registrované trestné činy v Estonsku, Lotyšsku a Litvě v přepočtu na 100 000 obyvatel:
Druhá perioda: Zhruba od poloviny 90. let XX. století: Je moţné hovořit o konsolidaci sektoru, kde nemalou roli sehrál nástup nadnárodních subjektů. Přijetí stěţejního zákona v roce 1993 vymezilo rámec vydávání licencí a rok 1994 je tak právem chápán jako první rok vytvoření konsolidovaného trhu v oblasti soukromé bezpečnosti v Litvě:
1994: Certifikace prvních dvou společnost podle nových pravidel. 1995: Bylo certifikováno 11 nových firem a jejich dceřiných společností. 1996: Bylo certifikováno 17 nových firem a jejich dceřiných společností. 1997: Bylo certifikováno 13 nových firem a jejich dceřiných společností. 1998: Bylo certifikováno 15 dalších nových subjektů (takţe dohromady se jednalo o 54 firem, z toho 10 dceřiných společností) 1999: První společnosti zanikly, zejména ty dceřiné. 2002 (1. leden): Situace se stabilizovala okolo 55 firem a 28 jejich dceřiných společností.14
Dnešní situaci je – podle vyjádření klíčových aktérů – moţné chápat následujícím způsobem:
13 14
Trh je nasycen a na řadě jsou snahy po diversifikaci firem a specifické přidané hodnotě jejich sluţeb. Viditelné je úsilí nahradit nekvalifikovaný personál v určité míře technikou (zejména co se týče ostrahy parkovišť nebo prostor supermarketů). Člověk zasahuje aţ tehdy, kdy něco zjistí kamera nebo poplach spuštěný čipy v pronášeném zboţí. Konkrétní větší firmy (například rafinérie Maţeikų nafta) znovuvytváří „závodní stráţe“ a otázku bezpečnosti řeší vlastními silami. Náklady na certifikaci a vzdělávání personálu setrvale rostou. Některé firmy tento fakt obchází nezákonnou formou (zaměstnávání „na černo“). Firmy, které se drţí ustanovení zákona, pak nemohou nabídnout tak nízkou cenu a v konkurenci jsou v nevýhodě. Vládní místa se s tímto fenoménem snaţí bojovat – viz Rozhodnutí Nusikalstamumo prevencijos Lietuvoje centras . Ericson R.; Haggerty K., The Analysis of the State of the Private Security Sector in Lithuania, Clarendon Press, Oxford 1997.
8
Rady pro kontrolu hospodářské soutěţe Litvy č. 2S-2 ze dne 2. ledna 2006, o zamezení nekalé soutěţe a o stanovení jasné hranice mezi úkoly veřejných úřadů a soukromých bezpečnostních sluţeb.15 Vlastníci soukromých bezpečnostních struktur postrádají často zájem utrácet více peněz na pravidelné zvyšování kvalifikace svých zaměstnanců. Tito zaměstnanci, pracující nezřídka za minimální státem garantovanou mzdu, jsou v některých případech, proto aby si udrţeli zaměstnání, nuceni absolvovat předepsané kvalifikační školení na vlastní náklady. O dobrovolném zvyšování kvalifikace z iniciativy zaměstnanců – s ohledem na chronický nedostatek finančních prostředků na jejich straně – nemůţe být ani řeči. Někteří zaměstnavatelé razí „taktiku“, kdy část zaměstnanců propustí bez udání důvodu v rámci tříměsíční zkušební doby. Místo nich zaměstnají další osoby a tak pořád dokola. To se – vedle stagnace kvalifikace tohoto personálu – odráţí i v širším sociálním prostředí. V určitých nízkopříjmových vrstvách populace tak vzniká pocit o nemoţnosti sociálního vzestupu „v mezích zákona“ a ţene je do náruče zločineckých struktur. Odborná příprava personálu není vţdy zcela dostatečná pro to, aby zaměstnanec mohl vykonávat své povinnosti řádně a kvalifikovaně.16 V současné době je příznačný nedostatek metodické základny pro vzdělávání pracovníků soukromých bezpečnostních sluţeb (odborná literatura a pomůcky pro počáteční odborné vzdělávání), nehledě na skutečnost, ţe zákon neupravuje pravidelné přezkušování úrovně znalostí a dovedností jiţ certifikovaných pracovníků. Na straně širší veřejnosti výše uvedená praxe jen napomáhá při vytváření a priori negativního obrazu celého sektoru soukromé bezpečnosti (jako prostředí, kde se koncentrují osoby s nízkou kvalifikací, které při plnění svých úkolů mohou nabídnout pouze hrubou sílu Dalším nešvarem je snaha optimalizovat mzdy neplacením sociálního pojištění nebo neproplácením přesčasů. Na denním pořádku jsou případy přestupků typu, kdy zaměstnanci nosí zbraně i v situacích a prostředích, kdy je to neţádoucí (v kanceláři atd.). Existující stěžejní problémy v sektoru soukromé bezpečnosti v Litvě jsou zejména následující (kritika, týkající se do značné míry aktuálně platné legislativy):
Regulace je omezena pouze na činnost soukromých bezpečnostních sluţeb, ale – oproti původním očekáváním – nijak nehovoří o roli policejních a armádních sil. Je tak moţné konstatovat, ţe na policisty a vojáky jsou v některých ohledech kladeny méně přísné podmínky pro vstup do bezpečnostních sil, neţ pro personál soukromých bezpečnostních sluţeb. Není nijak odstupňována úroveň licencování a dalších podmínek co se týče střeţení „objektů zvláštní důleţitosti „ („objekty strategického významu“, „prvky kritické infrastruktury“). Existují hlasy, ţe pro střeţení takových objektů (nakolik nejsou ani nijak jednoznačně stanoveny) by firma či jednotlivec měl splňovat určitý nadstandard (např. co se týče testování na přítomnost omamných a psychotropních látek v krvi personálu).
15
CoESS Declaration, 31. III. 2006 . Juska, A., Privatisation of State Security and Policing in Lithuania; in: Policing and Society, 3/ 2009, s. 226 – 246 , . 16
9
Zákon nijak výslovně nereguluje oblast transportu cenností. Některá legislativní ustanovení týkající se pozastavení a zrušení platnosti licence jsou stanovena vágně anebo jsou z jiných důvodů předmětem kritiky. Například pozastavení platnosti licence se de facto rovná jeho zrušení, protoţe bezpečnostní sluţby lze poskytovat pouze s licencí. Ačkoli zákon údajně umoţňuje firmě po dobu aţ jednoho roku odstranit zjištěné nedostatky, brání jí zároveň v poskytování sluţeb či uzavírání nových smluv. To vlastně znamená, ţe firma musí tak jako tak ukončit svou činnost a prakticky začít znovu od nuly. Důvody pro zrušení platnosti licence jsou diskutabilní. Pokud je zmínka o zrušení platnosti licence jako sankce za tři porušení pravidel, závaţnost takových porušení nesehrává ţádný význam (mohou to být tři maličkosti i tři závaţné případy). Rozpaky vyvolává i ta skutečnost, ţe veškerou odpovědnost za činy zaměstnance nese firma která je drţitelem licence. Platnost licence je zrušena ihned po dni, kdy bylo přijato rozhodnutí o jejím zrušení. Není stanoveno, ţe nabytí účinnosti tohoto rozhodnutí by mohlo být odloţeno aţ poté, co byla stíţnost posouzena (například soudem). Ekonomické a právní vztahy mezi firmou a zákazníky nejsou brány vůbec v úvahu. Činnost firmy je v případě uplatnění stíţnosti proti konkrétní agentuře ukončena ihned. Přitom není stanoveno, kdo (zda vůbec někdo) převezme závazky, plynoucí z uzavřených dohod, respektive zda zajistí bezpečnost zákazníků (osob a majetku). Další nejasnosti vznikají s ohledem na ustanovení (§4.7 a §4.16), hovořící o tom. ţe "bezpečnostní pracovník disponuje právem na zadržení pachatele a jeho bezodkladném předání policejním orgánům“ respektive hovoří o „používání pout při zadržování nebo přepravě osoby podezřelé ze spáchání trestného činu k policejním orgánům, pokud se tato osoba brání zadržení". Nikde jinde v tomto zákoně, ani v zákoně o Policejním sboru Litvy, není stanoveno, jakým způsobem se chápe „neodkladnost“ (jak dlouho můţe trvat zadrţení – například do vystřídání jiným pracovníkem), či jak by taková přeprava probíhala, jaké náleţitosti by musela splňovat (pěšky, osobním či sluţebním vozidlem, prostředky hromadné dopravy atd.). Legislativa přitom výslovně nehovoří o povinnosti policistů, dostavit se na vyţádání na místo zadrţení podezřelé osoby. Poţadavky na bezpečnostní pracovníky byly v zákoně o bezpečnosti osob a majetku stanoveny bez přechodného období pro výcvik, zkoušky, testování, průběh stáţe nebo zkušební dobu. Zaměstnanec tak často (zpravidla) na počátku svého působení v konkrétní agentuře vykonává činnost bez potřebných oprávnění (tedy nelegálně). Je proto poţadováno, aby v rámci zkušební doby, tedy do vydání osvědčení, mohl pracovník vykonávat alespoň bezpečnostní činnosti beze zbraně, například na základě pracovního certifikátu vydaného agenturou. Ačkoli hlavní legislativní poţadavky jsou dle moţností harmonizovány s právem jiných členských států Evropské unie, existují zde určité rozdíly. Například Estonsko a Lotyšsko zavedly pro personál soukromých bezpečnostních agentur šestiměsíční období, během kterého nový pracovník musí získat všechny potřebné licence a certifikáty. Ţádný takový institut právní řád Litvy nezná. Začarovaný kruh představuje § 12 zákona (vydání a zrušení osvědčení bezpečnostních pracovníků): „osobě pracující jako bezpečnostní pracovník může být vydáno osvědčení pro bezpečnostního pracovníka“. To doslova znamená, ţe jestliţe chcete někoho zaměstnat na pozici bezpečnostního pracovníka, musí tato osoba jiţ vlastnit osvědčení o tom, ţe jiţ působí jako bezpečnostní pracovník.
10
Důleţitá otázka se týká vydávání osvědčení respektive povolení nosit zbraň pro pracovníka. Pokud pracovník přejde k jiné agentuře, musí znovu absolvovat všechny kursy a zkoušky (protoţe osvědčení je vázáno na zaměstnavatele a místo výkonu činnost). Logičtější by byla vazba osvědčení na konkrétní osobu. Osvědčení bezpečnostního pracovníka zaniká (je zrušeno), pokud je zaměstnanec zbaven práva nosit a pouţívat zbraň. A to i tehdy, pokud konkrétní pracovník vykonává (vykonával, bude vykonávat) pouze aktivity beze zbraně. Zde vzniká otázka, zda by osvědčení pro pracovníky poskytující ozbrojenou a neozbrojenou bezpečnost nemohlo být diferencované. Není zřejmé, zda se bezpečnostní sluţba můţe odvolat proti rozhodnutí o zrušení osvědčení pro konkrétního bezpečnostního pracovníka. Nelze najít jasná ustanovení týkající se této eventuality v zákoně, obecná praxe rovněţ není zřejmá. Související školení není diferencované pro ozbrojené a neozbrojené pracovníky bezpečnostních agentur, i kdyţ poţadavky na činnosti těchto dvou skupin pracovníků jsou zcela odlišné (natoţ aby bylo vyţadováno specifické školení například pro zásahové jednotky). Stávající postup školení je tak „příliš intenzivní“ pro některé (neozbrojený personál) a „příliš omezené“ pro ostatní (ozbrojený personál). Absolvování 52 hodin trvajícího vzdělávacího programu dává moţnost, aby pracovník získat příslušný certifikát, aniţ dosáhl 18 let věku (přičemţ právo obdrţet zbrojní průkaz se vztahuje pouze na osoby starší 18 let).
Téma vzdělávání personálu soukromých bezpečnostních agentur Nejdůleţitější ze změn, které přinesla legislativa v letech 2004 aţ 2005 je ta, ţe soukromé bezpečnostní sluţby se nyní mohou zapojit do udrţování veřejného pořádku při veřejných hromadných akcí (stadiony, náměstí, parky atd.). Toto ustanovení zákona vytváří právní předpoklady pro spolupráci mezi policisty a personálem soukromých bezpečnostních sluţeb při zajišťování veřejného pořádku na akcích tohoto typu. Aktuální praxe týkající se procedury pro získání certifikátu pracovníka soukromé bezpečnostní sluţby je zhruba následující:
Po uzavření pracovní smlouvy probíhají základní školení (podle toho, jak se podaří jejich shromáţdit frekventanty a školitel) a to v horizontu 30 aţ 60 dní. Zkouška v prostorách policejního sboru následuje (včetně odkladů a opravných termínů) během dalších 7 aţ 30 dní. Schválení konkrétní osoby a inspekce na jejím pracovišti – dalších 40 aţ 70 dní. Vydání certifikátu (výběr správního poplatku, ceremoniál), během dalších 5 aţ 10 dní. Celý proces tak můţe trvat aţ 6 měsíců.
11
Tabulka: některé stěžejní firmy, působící v rámci Litvy stav v září 2005 – firmy
Ekskomisarų biuras
G4S
Apsaugos komanda
Argus
Jungtis
ostatní
podíl na trhu stráţních sluţeb (%) podíl na trhu pultů ochrany (%) internetová adresa poznámky
21
19
13
9
-
38
-
21
19
4
12
4417
http://www.ekskomi saru-biuras.lt
http://www.g4s.lt
http://www. komanda.lt
http://argus.lt
http://www.jungtis.lt
firma proniká i do Kaliningradské oblasti Ruské federace firma provozuje stránky na Facebooku18
firma je v zemi aktivní od roku 1994 roku 2010 firma avizuje 2 000 zaměstnanců a 12 000 klientů
firma byla zaloţena roku 1994 počet zaměstnanců od roku 2005 osciluje okolo 730 osob
firma byla zaloţena roku 1995 avizuje okolo 1 000 zaměstnanců, střeţících asi 10 000 objektů celkem 16 poboček ve větších městech působí i v Lotyšsku a Estonsku firma provozuje stránky na Facebooku19
firma byla zaloţena roku 1991
Společnost Apsaugos komanda nejenom poskytuje sluţby v oblasti soukromé bezpečnosti20, ale v rámci Litvy udává tón i co se týče firemních novoročenek (od roku 2003 zadává materiály s motivy tučňáků, ledních medvědů a tanků)21.
17
Zhruba 31 % tvoří přípojky na státní policejní sbor. Ekskomisarų biuras . Argus Saugos Tarnyba . 20 Druskonis: Druskinin ku Krašto Savaitraštis . 21 Apsaugos komanda: Kalėdiniai atvirukai . 18 19
12
Chcete vědět víc?
Litevské sdruţení bezpečnostních agentur (Lietuvos apsaugos darbuotojų asociacija, LADA). Odborová asociace bezpečnostních agentur (Apsaugos verslo grupė, AVG). Výčet firem poskytujících pulty ochrany v Litvě.
13
