Moto dovolená - Polsko, Balt, Litva… (Nebo to bylo Maďarsko, Chorvatsko, Itálie, Slovinsko a Rakousko???) prostě sever proti jihu A to už by mohlo stačit, nadpisy by neměly být tak dlouhé! 30.6. – 8.7.2007 ÚVOD Tak jsem se konečně odhodlal sepsat takový menší rádoby cestopis z naši dovolené. A protože už je nějaký ten pátek za náma, tak prosím o slitování, jestli nebudou sedět nějaké údaje kdy a kde se co stalo. Snažil jsem se pořádně zalovit v paměti, tak snad bude vše odpovídat realitě. Na fórky se nezlobte, určitě tam nejsou omylem, ale schválně :))
PÁTEK Ono to ve skutečnosti bylo trošku komplikovanější, než se nám z počátku zdálo… Už dlouho jsme se domlouvali, že bychom mohli společně vyrazit na motodovolenou, a taky proč ne, že? Ale kam? Přetahovali jsme se mezi severem a jihem až to vyhrál sever. Teda jih. No, vlastně sever :)) Takže plány byly následující: nebyly žádné… prostě se v sobotu nabalit a vyrazit směr polsko až nahoru k baltskému moři, není to zas tak daleko, takže by se to mohlo zvládnout na jeden zátah. Jeden až dva zátahy. A pak se třeba mrkneme i do Litvy, když všichni říkají, jak je tam nádherně! Realita však byla trošku jiná. Už týden dopředu jsme sledovali počasí, abychom věděli do čeho vlastně jdeme - jedeme a v Polsku, obzvlášť u moře, to nevypadalo zrovna nádherně, spíše to tam vypadalo méně nádherně až skoro vůbec nádherně. Prostě pršelo. Proto jsme si před sobotním odjezdem dali páteční srazík u Galliuse (Dušana), abychom se domluvili, kam se vlastně pojede. Tolik lidí jsem snad ještě u něj neviděl. Přišli opravdu všichni. Jo a nakonec to stejně vyhrál jih.
Tomass s Petrou se pochlubili novým přírůstkem do rodiny.
SOBOTA + NEDĚLE Ostrava – Maďarsko (Balaton) – 462,4km Sraz v 9:00 na parkovišti před Carefourem, nyní Tescem, kde na kawasaki drifteru 1500 bude čekat Gallius s Radianou a na kawasaki versys 650 Machi (Roman). Tam ve směnárně vyměníme peníze a pak pofrčíme k benzínce do Frýdku Místku, kde by měli na hondě magně 750 přijet Tomass (Tomáš) s Petrou a na suzuki banditu 650 Majcherovci (Jirka a Petra). Toť výčet ranního sobotního srazu a lidí, kteří sebrali odvahu a vydali se na dovolenou trošku dál, než jen okolo komína. Samozřejmě, že já jsem ke Carefouru dorazil jako poslední, protože jsem měl před barákem co dělat, abych upnul všechny věci na motorku… ne, že by jich bylo nějak moc, ale ty popruhy byly nějak malé… což mi potvrdí i Machi, který mi později trpělivě a vší silou pomáhal věci na motorku připínat. Spíše vší silou, než trpělivě :)) každopádně směna korun českých na eura proběhla úspěšně, i když to byl trošku šok,. Když za necelých 6000kč jsem dostal jen 190€… ale hodnota byla stejná, jen těch nul bylo méně... Pak jsem ještě s Machim dotankoval plnou nádrž a jelo se do Frýdku Místku, kde jsme dorazili přesně v 9h a čekali na zbytek skupiny, který nakonec taky úspěšně dorazil!
Sraz na benzině ve Frýdku Místku. Všici krom fotografa… Troufám si tvrdit, že ač se moje zavazadla špatně připevňovala, tak tolik popruhů, jako Tomass jsem tam neměl… a to ještě na benzínce pár popruhů přikoupil, protože se mu to nějak nezdálo… každopádně už věřím, že na motorku se dá zabalit všechno. I Felície má menší kufr :))
Jistota je jistota!
Směrem do Makova.
Tady jsme se i domluvili přesněji kam pojedeme. V plánu bylo dojet do Maďarska k Balatonu. Dobalili jsme poslední věci, natankovali a frčeli směr hraniční přechod se Slovenskem – Makov. A jelo se. Za Makovem jsme se napojili na dálnici a vydali se směr Bratislava. Po cestě nám začalo trošku pršet, ale nic, co by se nezvládlo. I když chvilku jsme se museli schovat pod mostem. A až na pár kamioňáků, kteří nepochopili, že se schováváme před vodou a míjeli nás hezky z blízka (abychom si užili vody i z boku) byli ostatní řidiči ohleduplní. První pauzu jsme měli trošku nenadále u krajnice na dálnici, když jsme zjistili, že se nám ztratili Majcherovci, kteří jeli jako poslední. Ale asi po 15 minutách nás dohánějí. Málem se jim náporem větru ztratila miniplachta na nosiči na kufru. A když už Majcher zastavil, určo si dal i cigáro, jak ho znám (tohleto nevím, jen si domýšlím). Ti lepší z nás své technické problémy řešili až na benzínce v Trenčíně kde byla první odpočinková a benzinová pauza. Tedy já a Tomass. Mě neblikal levý zadní blinkr a Tomassovi se nějak začala trhat brašna… Takže nastalo sundání všech zavazadel z motorky i se sedlem a hledání příčiny, která byla posléze nalezena – konektor. Prostě se vyklepal vibracemi… Taky jsem možná o něj zavadil, když jsem v pátek dělal úpravy na moto. Ještě, že to byla takové blbost. Každopádně nandávání sedla a všech věcí zpátky bych nikomu nepřál…. A zase na dálnici...
První zastávka v Trenčíně. V Bratislavě jsme úspěšně překročili hranice s Maďarskem a hned za přechodem jsme měnili peníze. To už byl lepší obchod. Za 50€ jsem dostal 12000Ft. A to se vyplatí! I když první tankování opodál mě stálo 3000Ft… což se mi v ČR ještě nepoštěstilo zaplatit za plnou nádrž v motorce. (naštěstí).
Ještě v Bratislavě.
Maďarsko a první lechtivé hrátky s Tomassovým pytlíkem.
A to se vyplatí! Ještě, že to nejsou koruny… Po tankování jsme se nechali vést panem Garminem a jeho (podle mě lepším) bratříčkem, který si říkal Mio. A že chlapi z rodiny GPS vedli báječně! Tedy směrem na Mosonmagyaróvár, Györ, Pápa a Veszprém přímo k Balatonu! Musím poznamenat, že Maďarsko je nádherná země a má cesty do značné míry kvalitní. A až na to, že jsem málem způsobil nehodu tím, že jsem zastavil na semaforu, když byla zelená, protože jsem se podíval na jiný semafor, tak cesta uběhla pohodově, včetně hledání kempu. Vlastně ještě zastávka na „kafe“ byla celkem zajímavá… neměli kafe. Záchody nefungovaly a neměli ani vodu… Otázka je, jestli to všechno neměli jen pro nás, nebo to neměli furt… holt Maďaři… tak jsme ládovali řízky od Radiany… mňamka! Jinak kemp musím pochválit, protože byl prvotřídní, včetně zázemí, sociálek, půjčovny minibajků (elektrických), koloběžek, autíček, lodí, vodních lyží a obchodů (ty se už nepůjčovaly)… ono se vlastně z toho kempu ani nemuselo vycházet ven. Bylo tam úplně všechno. I jezero :)) Jediné, co je na Maďarech hrozné, je jejich řeč. Nejde jim rozumět i když se člověk snaží, jak chce. Ještě, že na recepci uměli anglicky a německy a o dost lépe než já :)) ale domluvil jsem se a zařídil vše potřebné. Kdybych ale byl býval tušil, že Majcher je na tom podstatně lépe, až nejlépe z nás, tak bych si těch pár komunikačních trapasů mohl odpustit… Vybrali jsme si hezké místečko, do kterého jsme naskládali všechny stany a motorky a pak vyrazili prozkoumávat okolí… tedy jako první to vyhrály sprchy, pak se kouknout na vodu a pak na jídlo a pivko (na to jsme se už jen nekoukali, ale i pili) :)) Tady bych začal kafé story… Majcher si objednal kávu a donesli mu takovou pidikávu, že z toho byl nehezky vyjukaný… my se jen smáli :)) zákeřně samozřejmě! Po půlnoci jsme se šli kouknout za hranice kempu. do takového umělého městečka… ale schopni a plni elánu jsem byl jen já s Galliusem a Machim. Na diskotéku jsme ani nešli, páč tam bylo všeho všude jen pět lidí i se servírkou a DJ a až jsme po jedné hodině ranní odcházeli od hambáčů a pivka do stanů, tak se to teprve začínalo scházet… ale většinou chlapi a žen bylo jen pár. Jo a Gallius se se mnou nechtěl vsadit o tisícovku, že projede celý kemp na motorce a trošku to protůruje… prý, že za stovku nebude ze sebe dělat vola… Ale kdyby to bylo v eurech, tak by prý drifťáka postavil i na zadní :)) tak někdy příště…
Zastávka na kafe a odpočinek… ale bez kafe…
Kdesi v Maďarsku…
No nejsem já šikovný Thymallus/Jiřina???
Vjezd do kempu „Füred kempingu kft.“
Mapa kempu.
Naše Maďarská táborová základna.
Fajn přilba, která vylepšuje i účes!
Velká káva :))
Hospůdka v kempu…
Dávali i pečeni z cigánů…. fůůůj
Takový krásný východ měsíce tam taky v kempu měli! U Balatonu bylo nádherně, tak proč nezůstat déle, že? Ani jsme nikam nespěchali, tak jsme se konečně mohli prospat až do devíti…. Teda prospat – jak se to vezme. Měli tam nějakého spešl ptáka, který co dvě vteřiny udělal takové dlouhé a táhlé tůůůůůůt…. No hrůza. A samozřejmě, že jsem musel všechny ráno vzbudit já. Když už Radiana říká, že jsem jako budíček, tak se toho budu držet, ne? Ještě aby to tvrdila neprávem :)) Takže budíček a snídaně v trávě… teda ze stanů jsme vylezli celkem hnedka, stejně v tom pařáku se stany měnily v sauny a vydržet vevnitř se už ani nedalo. Jen Majcher měl přepychové vstávání. Takové něžné a pomalé… Majcherka si dala záležet! Po snídani a takové té ranní hygieně se vyrazilo k vodě. Měli jsme ji jen kousek za stanem. Byla tak akorát vyhřátá a trochu kalnější, ale to bylo tím, že dno bylo z písku, takže paráda. Byly tam i branky a kačeny, tak se dala zahrát i něco jako házená. (s míčem, ne s kačenami). Jo a taky tobogán! Parádní věc! Ráno jsem ještě obešel celý kemp a koukal co všechno tam mají a nemají, až jsem zapadl s Majcherovci do baru na kafčo… po vysvětlování a ukazování že chceme big kafe nám bylo dopřáno opravdu big kafe. Konečně! A když jsme si později odpoledne řekli že si to zopakujeme, tak tam už byla jiná servírka, která měla jiné představy o big kafe… donesla nám sice velký hrnek ale toho kafe tam moc nebylo… tak jsme ji to vysvětlovali ještě jednou a pak se polepšila teda… oni tam snad kafe vůbec nepijou! A nevím čí to byl potom nápad, koupit dětské tetovačky a tetovat se na ramena. Sice byla legrace, ale jak jsme se všichni hned první den opalovali a krom ženských i spálili a pak se i letovačky setřely, tak jsme každý měli neopálený flek na rameni a vypadalo to vcelku zajímavě :)) Odpoledne jsme vyrazili i kouknout do městečka před kemp, které bylo hezké, i když takové uměle vytvořené… pak byl ještě pokus zajít do města normálního, ale asi ve čtvrtině cesty nás to už nebavilo, tak jsme se otočili a vydali se nazpátek.
Ranní vstávání…
Snídaně v trávě.
Takhle to vypadalo ráno u vody.
Takhle jsme chytali bronz.
Takhle jsme chytali opice :))
Majcherka na tobogánu.
Tomass na tobogánu.
Machi na tobogánu.
Já na tobogánu. Pak to už bylo takové monotónní… koupání, házená, spalovaní se na sluníčku, voda, tobogán, házená, spalování se, oběd… jo oběd! Ten byl taky fajný :)) Jsme se rozhodli, že si dáme pizzu… než jsme si všichni vybrali a objednali jídlo a pivo tak jsme každý měl na stole štamprli jako aperitiv… pak jsme dojedli a ženské někam pospíchaly a my si dali ještě jedno pivko. Šel okolo číšník, spočítal nás a zase jsme měli štamprli na stole… pak jsme platili a jiný číšník se ptal jestli chceme ještě repete a z davu se ozvalo nejednotně: ne, ne, ne, ne, ano… a bylo třetí kolo… člověk se jde najíst a místo toho se opije, k tomu to vedro a pálící sluníčko… taková fajn kombinace. Hruškovice je hruškovice! Po náročném obědě jsme se šli trošku prospat k vodě a taky se spálit (pořád nechápu, proč se říká že kdo maže, ten jede…) já mazal jen málo a sluníčko po mě jelo až až! To se pak v noci špatně spalo… nezvyk na tvrdou karimatku a pak jsem se pořád převaloval abych našel polohu, která byla pohodlná a při které by mě nepálilo levé rameno, pravé rameno, záda a hruď… tak jsem vlastně trpěl prvních pár dnů dovolené… i vzít na sebe koženou bundu byl celkem problém… ale asi jsme nebyl sám, že? Večer jsme se potom u piva (na velké kafe jsme už přestali věřit) domlouvali, kam vyrazíme v pondělí. Chtěli jsme dále na jih, do Chorvatska. Třeba poprvé uvidím moře a třeba se v něm i okoupu :)) Tenhle Maďarský kemp můžu jen doporučit. Celkem přívětiví zaměstnanci, dobré koupání a voda i ceny vcelku podobné našim, jen se platilo v tisících... Nic nám tady nechybělo.
Tetovačky!!!
Zábava ve vodě.
Machi a jeho Ford GT
Já a můj Ford GT
Tomass a jeho neidentifikovatelné kolo na dojezd (povinná výbava)
Oběd!!!!
Výlet do města a megéri…. :))
Tohle jsem neodolal sem nedat… nepřipomíná vám to někoho menšího, snědšího z okolí dukelského průsmyku? Motalo se to ve větším počtu u benzinky :)) Ten pohled…
Voda byla akorát, jen někteří si museli dávat pozor, aby se neutopili…
Pak jsme to samozřejmě museli nafotit i obráceně. Takže jsme si klekli a Tomasse vyzdvihli nad hladinu…
Zátiší…
PONDĚLÍ + ÚTERÝ Maďarsko (Balaton) – Chorvatsko (Novi Vinodolski) – 464km Už okolo sedmé hodiny ranní se spustil můj budíček na mobilu a jen co jsem ho típnul tak začal budit mobil od Majcherů… a vstávalo se! Sice tak trošku líně, ale vstávalo. Snídaně v trávě, kdy se dojídaly poslední kousky suprovních řízků, balení stanů a věcí, poslední fotečka a jelo se.
Pondělí ráno – odjezd. Nejprve samozřejmě na benzínku a pak okolo Balatonu podle pana Mia směr Slovinsko a Chorvatsko… no najeli jsme si asi 30 km takovýma bočníma cestičkami, ale hezkýma. Taky jsme museli zvedat Galliuse, teda jeho parník, který se snažil rozjíždět do kopečka doprava na dvojku a nějak to nevyšlo… ale to se může stát každému. Nádherné počasí, sluníčko pálilo, prostě skoro ideál na cestování. Po cestě Machiho, který jel jen v tričku, 4x bodla vosa, vletíc mu do rukávu, potvora. Ale nakonec to bylo dobře, protože Machi, nechtíc aby se to opakovalo, si oblékl bundu, což se mu později při pádu hodilo. Vydali jsme se směrem na slovinské hranice, bohužel si už nepamatuji, které to byly a projížděli kousek Slovinska, když vidím jak Machimu něco odlétává od motorky. Doháním ho a ptám se, jestli něco neztratil… kouká a rukavice v čudu. Naštěstí Majcherovci, kteří uzavírali naši kolonu si toho všimli také a rukavici po cestě vzali. A jede se dál, k Chorvatským hranicím… Ovšem jak k nim přijíždíme, tak koukáme a koukáme a nic nevidíme. Teda nevidíme Galliusovce s Tomassovci… prostě jsou fuč a přitom nebylo kde odbočit… divné, že? Nám to taky tak připadalo… třeba jsou už za Hranicemi, takže projíždíme Slovinskou i Chorvatskou část a koukáme znova a znova je nikde nevidíme… stavíme motorky u krajnice a čekáme a voláme a nikdo to nebere, tak pořád dokola…
Kdesi v Maďarsku… Nakonec se dovoláme a zjišťujeme, že už jsou taky za hranicemi, ale kde, když jsme je neviděli??? Po kratším dohadování posíláme souřadnice gps aby věděli kde jsme a popojíždíme dále, páč nás nějaký mladý policajt buzeruje za parkování u krajnice… přitom hned vedle parkuje auto na chodníku… ještě byl mladý a neklidný… každopádně jsme ho nechtěli provokovat. Popojíždíme a stavíme u nějakého marketu, kde bohužel neberou eura, tak sušíme :(( a znova voláme. Dozvídáme se, že projeli jiným přechodem, než my. Trošku vzdálenějším… Ono navigace vždy neukazuje tu nejkratší cestu, když zvolíte, že chcete nejkratší cestu a Tomass nekouká na značky a kouká jen do navigace, tak neodbočil tam, kde my a najeli si 30km… ale což, hlavně, že se nikomu nic nestalo ne? Dáváme si sraz u nejbližšího města Čakovec a frčíme. Dorážíme jako první a chvilku čekáme na druhou skupinku… prý jeli přes nějaký přechod v poli, kde nevěřili, že tam někdo přijel a ještě k tomu čech… asi tam mají dobrou náplň práce. :)) My se vydáváme směrem na Varaždin. Můžu potvrdit (a nejen já), že Chorvatské silnice hezky kloužou. Tedy spíše nehezky kloužou… v jednom městečku, kousek za hranicemi, v jedné škaredé a prudké zatáčce Galliusovi podjíždí přední kolo a už se válí na zemi… a Machi, aby nepřejel Radianu, se opičí a válí se hned za ním… naštěstí si před tím oblékl, bundu, takže to nebylo tak hrozné… krom odřených padáků, plastů a pravých ramen, bylo vše ok. Taky už podruhé pomáhám Galldovi zvedat motorku… ještě, že autobusák, který jel v protisměru, přibrzdil, jinak by Galliuse přejel… A ještě nám potom vyčítají, že jsme radši nevzali foťáky a nefotili… tsss! Dáváme si radši pauzu kousek od tohoto klouzacího místa. Něco na hlad a něco na žízeň. A číšnice nás už při placení chtěla obrat, potvora… vlastně od Chorvatska a dále číšníci neumí skoro počítat a když chceme platit každý za sebe, tak se hodně diví… jsou divní. Pak už najíždíme na dálnici, vememe si lístek od mýtného (nikdy bych neřekl, že taková pidi odbočka může vést na dálnici) a pokračujeme směrem na Zagreb, Karlovac, Delnice, Bakar, Crikevnica a Novi Vinodolski… tam už dorážíme okolo 21 hodiny a celkem se začíná stmívat.
Tak tohle jsem chtěl podjet, ale jsem srab, no…
Křižovatka, na které jsme se ztratili…
Zátiší s odřeninami a modřinami… (made by Gallius and Machi)
V pozadí ta “slavná“ Chorvatská zatáčka.
Objevujeme kemp, i když celkem zralý na atomovku… sprchy a záchody nic moc a celkově působí tak nějak divně… Machi s Majcherem ještě jdou hledat něco lepšího, nebo apartmán, ale shánějte něco tak pozdě večer… však na jednu noc to bude stačit, ne? Tak vybalujeme věci a stavíme stany, bohužel někde poblíž mraveniště, páč jich tam bylo fakt hodně a jdeme se shánět po jídle… procházíme podél pobřeží, kde není nic zajímavého až kousek opodál nalézáme takovou prima restauraci, kde ještě přemlouváme číšníky, aby nám v kuchyni něco uvařili. A proč ne něco z moře, když už jsme u moře… tady vlastně zjišťuji, že kalamáry, sépie a olihně jsou totéž. A vaří báječně! A mají na stromě papouška :))
Odpočinek v Chorvatsku na benzínce. Jde se spát za cvrkotu jedné dost hlasité cikády… ta cvrkotá celou noc až do rána, kdy já (jak jinak) budím ostatní a hlavně Radianu :)) Nakonec jsme se rozhodli, že tady ještě jeden den vydržíme a pak se posuneme o kus dál. Později se všichni shodneme, že tenhle kemp a vůbec celé město byly zbytečné zabité dva dny… Moře bylo krásně čisté, ale přístup k němu jen z jednoho místa všude byly jen šutry (au au), do města je daleko a v okolí (kromě té suprovní restaurace) nic nebylo… takže jsme celý den trávili u moře, pálili se na sluníčku, někteří se zahrabávali do šutráků za pomoci ostatních škodolibých lidiček :)) zvláště těch, kteří na mě pokládali velké balvany… tady bych nerad jmenoval Machiho, který si v tom doslova liboval… :)) Zde jsem se poprvé koupal v moři… a taky poprvé se nechal zahrabat… vlastně jsem byl poprvé v životě u moře celkově. Paráda! A opravdu je dost slané… :)) K večeru taky dorazil Krysař, který vyjížděl do Chorvatska o něco dříve, než my, tak se rozhodl k nám na pár dnů přidat. Hezky zabodoval se svým stanem, který se dal lehce zaměnit s rakví :)) a i když jsme měli na své straně Krysaře, tak mravenci pokoj nedali. Asi ještě není v zahraničí tak známý deratizátor, jako u nás v Ostravě :)) Ráno, jak jsme vstávali a balili se, abychom se posunuli o kus dál, tak jsme mravence vyklepávali snad ode všad… já ještě za jízdy z přilby… fuj!!!
Náš základní tábor v kempu Ponuda v Novi Vinodolski.
Krysařova rakev… teda prý stan…
Večerní rozbouřené moře.
Taky večerní rozbouřené moře.
Ranní klidné moře (opravdu čistá a SLANÁ voda)
Ranní klidné moře s ranním klidným Galliusem.
Pohled na minipřístav…
I papoušci tam byli!
Umělecké dílo z křižovatky - ranní kontrola modřiny :))
Gallius a moře.
Všimněte si, jak schovávají pravé ruce…
Kontrola studenosti vody…
Já musím mít vždycky něco extra…
Krysař a moře.
Já a zábradlí a moře.
My a moře.
Cestou na oběd…
Nojono, do všeho strká nos :))
Polední suprová žranice.
Místní hezoun.
Jsem si nemohl odpustit…
Romantika :))
Večerní siesta s Karlovačkou
STŘEDA + ČTVRTEK Chorvatsko (Novi Vinodolski) – Chorvatsko (ostrov Krk, pláž Baška) - 78,4km To jsme si ráno mohli klidně přispat, protože v plánu nebylo žádné velké cestování, jen jsme se chtěli přesunout na lepší místo v Chorvatsku, abychom si užili více moře a přímořského prostředí (městečko, zmrzliny a tak…).
Odjezd. Na ostrov Krk se dá dostat dvěma způsoby. Pomoci trajektu, přes most, nebo přeplavat… Plavat s motorkami na zádech se nám nechtělo, zvláště, když byly motory ještě horké, přes trajekt by to bylo na dlouho a potit se v kůži, ještě ne ve vlastní, je taky celkem nezáživné… zvolili jsme tedy most. Projeli jsme podél pobřeží, zaplatili mýtné na mostě a už jsme byli v Krku. Teda na Krku. Zajeli jsme se kouknout i do přístavu, kde bylo dost plno (lidí, aut, lodí… prostě všeho) a pak jsme zamířili do Bašky. Opravdu Chorvatské silnice kloužou jak jen to jde, ale to už jsme věděli, tak jsme jeli opatrněji. Pak nastalo vybírání kempu… v prvním nám chlapík dal slevu 20€ za den, což nebylo špatné, ale jak jsme zajeli do kempu, kde bylo vše vyšutříkované a koukli přes plot, na ten krásný trávník a stromy (=stín), bylo nám jasné, že tady nezůstaneme… vyslali jsme Tomasse, coby rychlého posla, aby vyzvěděl, jak se věci mají a mile nás překvapil cenou, která byla skoro stejná jako v prvním kempu, ale za lepší prostředí... Tak jsme se stěhovali… Báječný kemp, až na obsluhu. Při odjezdu nás chtěli natáhnout o 50€, což jsme si nechtěli nechat líbit a díky Radianě a kolektivu jsme si to taky líbit nenechali. Potvory Chorvatský… Rozložili jsme stany, vybalili věci a šlo se mrknout do městečka a na pláž… prostě nádhera! Pláž byla opět šutříková, ale jak se vešlo do moře (to bylo zase kupodivu slané) tak byl všude písek.
Kdesi v Chorvatsku
Hned za projetí mostu na ostrov Krk.
V přístavu Krk na ostrově Krk. (Zdejší zamilovaný páreček) Konečně změna k lepšímu. Tady se nám líbilo :)) pláž se táhla podél skoro celé promenády. Na které bylo spoustu stánků, restaurací a zmrzlin… sice jeden kopeček stál 5 kun, ale velikostně odpovídal třem kopečkům v ČR a chutí našim zmrzlinám neodpovídal skoro vůbec… A Machi je velký lízač no. 78! Ví to o něm všichni i v Chorvatsku… I když si vybral banánovou zmrzlinu, která je pro ženské… :)) Na oběd jsme si dali pizzu s mořskými plody a číšník opět nechápal, že chceme platit každý zvlášť… a nedej bože chtít po něm, ať spočítá, kolik má kdo zaplatit… prostě tele… Večer jsme si udělali seanci v kempovém altánku až skoro do rána, kdy si kluci koupili pivo ve dvoulitrových plastových láhvích… vyšlo to vlastně na stejno, jako čepovaný půllitr… pak už nám z vrátnice v altánku zhasli… a to jsme nebyli vůbec hluční… asi nemají rádi čechy… Pak už šli všichni spát, teda Krysař jako první a to jsem si myslel, že je velký pařmen, dokonce i Jiřina chodila spát později, než má ve zvyku! Já s Machim a Galliusem jsme si udělali v noci výlet na pláž. Machi pořád říkal, jaké tam jsou skvělé diskotéky a akce a přitom jsme tam byli sami, všude zima a mokro až jsme se odhodlali jít zpátky… Přes noc jsme se konečně hezky vyspali, protože zde měli méně hlučné cikády a žádného pípavého ptáka, jako v Maďarsku :)) Jinak den jsme trávili skoro celý u moře, sem tam v městečku. Majcherovci si udělali i výlet na motorce po ostrově. Večer jsme si udělali opětovný výlet do městečka a nutno říct, že tam to žije. Všude plno lidí a akcí, prostě nádhera! A jak jsme si kupovali na večer víno, tak prodavač už ani o sobě nevěděl, jak byl opilý… ale víno bylo dobré. Moc dobré! :)) Pak jsme se večer dohodli, že další den budeme pokračovat směrem do Itálie a pomalu se vracet domů… Krysař se rozhodl vyrazit dříve a že už pojede domů přímou čarou… jak se říká, proti gustu… :))
Jsem si zase nemohl nechat odpustit…
Základní tábor v Bašce.
Na konci pobřeží…
Hlad je hlad…
Místní hezoun II.
Gallius
Já
Krysařovi došla MMS od manželky, kde byla fotka s rodinou, tak jsem ho taky fotil a chtěl přidat i dvě slečny, které šly okolo, ale Krysař nechtěl… prý by to Sylva nepochopila…
Místní hezouni.
Výprava po kolonádě…
Trošku rozbouřenější moře…
To jen tak vypadá, že je špatné počasí… krom větru bylo fajn.
Já.
Celá naše partička.
Zátiší…
Menší panorama…
Počasí nám přálo :))
Výprava na pláž.
Drsní muži umí skákat z výšky do moře.
Drsný muž Krysař.
Drsný muž Thymallus.
Drsný muž Gallius.
Drsný muž Machi.
Drsný muž Majcher.
Trošku připálený Thymallus, nesoucí si sebou „babu“… ale hlavně, že je legrace!
Polední žranice v pizzerii, kde číšníci neumí počítat.
Polední siesta u Galliuse a Radiany.
Polední siesta u Thymalla.
Polední siesta u Majchera.
Polední siesta u Krysaře.
U Tomassovců se honil ve stanu pták :))
Jojo, kdo si to umí zařídit, ten prostě umí… (foto pro Sylvu).
Později už Krysař odhodil plavky a nosil jen ledvinku… vedro je vedro.
Velký lízač 78!
Měli tam i zvlášť semafory pro trpaslíky!
Měli tam i slunečníky pro trpaslíky!
Vlastně… oni tam měli i trpaslíky!
Machi je frajer. Umí zatnout sval a ještě ho obarvit do fialova!
Večerní procházka městečkem…
Pohled na promenádu…
Bratři v triku… teda v mikině.
Párty na pláži.
Párty na pláži…
Snídaně v trávě…
PÁTEK Chorvatsko (ostrov Krk, pláž Baška) – Itálie (Trieste) - 177,6km Opět ranní vstávání, ještě jednou jsme se s obsluhou dohadovali o ceně za kemp, balení, skládání věcí na motorky a odjezd. Jo, ještě jsme snídali :)) Vyrazili jsme směr most z ostrova, poté Bakar, Rijeka a Trieste, což je přístavní město v Itálii, náš páteční cíl. Tedy né moc daleko. Ovšem my jsme šikovní, tak se nám podařilo opět se ztratit. A opět před hranicemi… vlastně jsme projížděli městem v Chorvatsku, kde byl celkem hustý provoz a najednou koukám do zpětného zrcátka a Majcheři nikde… zastavuji tedy u krajnice a hlásím tuto novinku ostatním. Machi zastavuje taky a jde se pěšky kouknout nazpátek na křižovatku, aby jim případně ukázal směr, Gallius a Tomass pokračují dále, i když odbočují nějak divně doleva, když cedule velí doprava… zase pan Mio… Majcheři se naštěstí nacházejí a my pokračujeme dále, až vyjíždíme z tunelu za městem, tak zastavujeme na odpočívadle a telefonujeme ostatním, kde jsou… Jedeme bez nich a opět se setkáváme na hranicích, tentokrát se Slovinskem… tedy spíše za hranicemi. A pořád nevím, jak to udělali, že tam byli dříve než my, protože my jsme jeli po dálnici a oni vedlejšími cestami… no, hlavně, že jsme se našli! Ve Slovinsku to měli policajti nádherně vyřešené… hned před první vesnicí na nás kolegové motorkáři z protisměru mávají, ať zpomalíme, tak zpomalujeme… a v první vesnici stojí policejní auto a fotí rychlíky… před druhou vesnicí se vše opakuje a další policajti, kteří měří… to pak už člověk zbystří a dál jede podle předpisů. Co kdyby náhodou… ono ve Slovinsku nejsou zrovna nejlevnější pokuty a hromadné ani studentské slevy nedávají :))
Odjezd
Tak tady jsme se zase našli… už ve Slovinsku.
Už v Itálii…
Výhled z prvního nalezeného kempu…
Ten samý pohled přiblíženě…
Dokonce mají i parkoviště pro motorky!!!
Tady se točil film účastníci zájezdu :)) Do Itálie jsme dorazili celkem rychle, nebylo to daleko… podle GPS jsme začali hledat kemp, až jsme objevili nějaký, docela vysoko položený, ze kterého byl hezký výhled na přístav… ale my si představovali kemp trošku blíže u moře, tak se jelo hledat dále… dokonce jsme objevili mini přístav, kde se točili účastníci zájezdu… ale měli tam plno. Náš kemp se tyčil přímo nad tímto místem, na skále… proto otázka „kudy se jde na pláž“ mě od Machiho trošku vyvedla z míry… ale asi jsem ho překvapil více, když jsem mu poradil ať skočí ze skály, že je to tak k pláži nejblíže :)) V Itálii je všude dost hustý skútrový provoz… tolik skútrů a motorek jsem ještě jezdit pohromadě neviděl… a jezdili všichni… od patnáctiletých puberťáků až po devadesátileté dědy a babičky… to se mi stalo poprvé, kdy mě skútr předjel v zatáčce… ale což, byla to příjemná změna vidět tolik motorek! A měli to tam zařízené hezky, dokonce měly motorky vyhrazená parkoviště… to by mohli zavést i u nás. Kemp byl jinak opravdu hezky zařízený, teda až na ty Italy… oni mají nějaký divný režim, kdy přes den spí a pracují až večer a v noci… zkrátka dorazili jsme okolo 17h a hospodu otevírali až ve 19h… přičemž bazén právě zavírali, i když sluníčko pralo a člověk by se i rád okoupal, když k moři bylo celkem daleko a taky oproti chorvatskému nebylo zrovna nejčistější… Každopádně jsme se zde chtěli zdržet jen jeden den a jet dále na sever, do slovinských Alp… Po utáboření se jsme se vydali pomoci gps hledat nejbližší hospodu, která byla zavřená a celkem drahá… no, v Itálii bylo draho i tak… třeba pivo za 3,5€… to mluví za vše! Takže část skupiny hledání vzdalo, zašlo si nakoupit do samoobsluhy v kempu a část se vydala dolů k mini přístavu… celkem hezká procházka lesem, obzvláště pak v noci, ve tmě, nazpátek, kdy jsme si na cestu svítili mobilama… ale šlo to :)) a bylo fajně… Celou noc jsme si mysleli, že se nevyspíme, protože v kempu bylo celkem dost cikád, ale nakonec jsme se moc nevyspali proto, že hned za stromy byla hlavní silnice… už jsme chápali, proč stany dávají takhle na okraj kempu…
V přístavu.
Lodičky…
Naše Italská táborová základna.
Pomoci GPS jsme hledali hospodu…
Machi sice vůbec nic nerozuměl, ale smát se umí! A celkem to na ženy i funguje…
Pod kempem jsme měli něco takového…
Panny a Machi :))
Mini panorama… Protože jsme chtěli jsme vyrazit už brzo ráno, platili jsme kemp ještě večer… sice moje angličtina není ve skvělé formě, ke vzájemnému pochopení to stačilo. Akorát chtěli, abychom motorky nestartovali v kempu, ale až za bránou, prý rušení nočního klidu… Italové na takové režimy celkem dají… fakt blbost. Stejně jsme nakonec neodjížděli v šest, ale až po sedmé hodině ranní… Tady v Itálii jsme se oddělili od Galliuse, Radiany, Tomasse a Petry, kteří sice měli namířeno stejným směrem do Slovinských Alp, ale chtěli se vracet až někdy v úterý, kdežto zbytek skupiny už chtěl být v pondělí v práci… teda vlastně jen já, ale ostatní se přidali.
Tak na něčem takovém jsem objel celou dovolenou… asi bych měl více klopit zatáčky…
Kdo umí, ten umí….
Taky se chtěla svézt, potvora…
SOBOTA Itálie (Trieste) – Slovinsko (Alpy) - Rakousko – ČR (Mikulov) - 651,2km Plán cesty byl: ujet co nejdál, nejlépe do ČR, což se nám nakonec povedlo… vyrazili jsme směr Slovinské hranice, kde jsem si bláhově myslel, že si dám pořádné presto na benzínce… když jsem viděl Majcherku, jak cpe do automatu jedno euro a vypadává ji velký kelímek, plný kapucina… potom Machiho taky tak… tak jsem se radoval z big pressa… no… kelímek byl stejně velký, jen toho pressa bylo 1,5cm… za jedno euro… tsss! Ve Slovinsku jsme vyrazili trasou N. Gorcia, Kanal, Tolmin, Bovec, Koranjska Gora, což byla cesta přes různé vesničky a přes Alpy, kde bylo opravdu nádherně a všem doporučuji. Bylo tam skoro hezčeji než u moře :)) Většinu cesty jsme jeli podél modro mléčné řeky a pak přišly na řadu Alpy. Tam mě málem sejmul v jedné serpentině autobus, který se celkem dost těsně na mě namáčknul, ale naštěstí se nic nestalo… Jak jsem si říkal, že v Itálii se nám poprvé stalo, že nás předjížděly skútry, tak tady se nám poštěstilo, že nás v zatáčkách (směrem dolů) předjížděli i cyklisti :)) Jak jsme sjeli z Alp (celých 1600 m. n. m.), dali jsme si oběd a dohodli se, že rakousko už projedeme po dálnici… Takže nejbližší hraniční přechod byl Villach a cesta pokračovala směrem na Klagenfurt, Wolfsburg, Graz, Wien a Mikulov… A jsme tak šikovní, že jsme se dokázali sobě ztratit i na dálnici, poblíž Klagenfurtu, směrem na Wien… Machi to valil jako první, já druhý a Majcherovci nás jistili ze zadu a koukám, vpravo odbočka na Wien a Machiho přilba někde přede mnou… tož jedu za ním, nebudu přece trhat partu, ne? Ještě párkrát jsem ho zahlídl a pak ztratil… tak mu telefonuju a že se otočil a čeká za sjezdem… tož paráda. Našli jsme se. Ale ztratili jsme Majchery… :))
Mléčná řeka…
Nedalo nám to se nevyfotit…
Špatně jsme odbočili, tak jsme se vraceli…
Zátiší…
Ještě před výjezdem do Alp.
Skoro na vrcholu…
Takové hezké cestičky…
My :)) S něma jsme se naháněli po dálnici… pořád jsme mysleli, že jsou před námi, ale opak byl pravdou, až jsme se potkali na benzínce, asi 100km před Vídní :)) ale hlavně, že jsme se našli! Pak jsme ještě potkali 7km dlouhou zácpu, kterou jsme nádherně objeli po krajnici a až na jeden kamion, který nás nechtěl pustit a pořád jezdil od kraje ke kraji, jsme už zbytek cesty dojeli v pořádku… Teda Majcheři s Machim si ještě stihli nechat udělat fotku v jednom z tunelů ve Vídni při překročení rychlosti. Na památku. :)) Do Mikulova jsme dorazili až po 21h večer a měli jsme štěstí, že v kempu na pasohlávkách někdo na poslední chvíli odvolal buňku pro 4 osoby, kde jsme se fajně vešli… rozbalovat stany se nám už nechtělo… Akorát byl celkem problém se najíst, protože kuchyně už pomalu zavíraly. (byly zavřené), takže jsme nepohrdli gyrosem na pět způsobů… Když si vzpomenu, že jsme na pasohlávkách byli ještě před otevřením sezóny, koncem března, tak se to nedá vůbec srovnávat… hezky to tam žilo a všude spousta zábavy… a konečně pivo za normální peníze :)) Taky šlo poznat, že jsme zpátky v ČR, protože záchody byly špinavé a jediný toaletní papír se válel všude okolo po zemi… holt náš národ je plný prasat!
Po obědě…
Pasohlávky
NEDĚLE ČR (Mikulov) – Ostrava - 270,4km Ráno se už vstávalo o poznání lépe, čekal nás jen krátký úsek cesty domů… a ještě jsme se chtěli stavit v Čeladné na chatu a pozdravit Barču a malého Macháče :))
Machi učí svého prcka úsměv k balení žen :))
Které dítě by si nepřálo mít tři tatínky? Tři starostlivé tatínky?
Mimozemšťan Machi :)) A to je vše z naší motodovolené :)) Celkově benzín vyšel asi na 4000kč (120 litrů), ostatní výdaje okolo 7000kč a najeto asi 2150km. Počasí nám taky vyšlo báječně (pokud se tak dá nazvat to příšerné vedro). Když jsme dorazili v neděli domů, už od pondělka se začínalo kazit… takže zbytek skupiny, který se od nás oddělil v Itálii už na zpáteční cestě zmokl… Z navštívených míst doporučuji Maďarský Balaton, ostrov Krk s pláží Baška a Slovinské Alpy. Zbytek Chorvatska, který jsme viděli, včetně toho kousku Itálie, za moc nestál…
Thymallus & Jiřina
