R o č n í k V ě s t n í k MINISTERSTVA ZDRAVOTNICTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY OBSAH

R o č n í k 2005

Věstník MINISTERSTVA ZDRAVOTNICTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY Částka 7

Vydáno: ČERVENEC 2005

Kč

OBSAH ZÁVAZNÁ OPATŘENÍ 1. Výsledky dohodovacího řízení o hodnotách bodu a výši úhrad zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění pro 2. pololetí 2005 mezi zástupci Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, ostatních zdravotních pojišťoven a příslušných profesních sdružení poskytovatelů zdravotní péče . . . . . . . . . . . . . . . .

str. 2

METODICKÁ OPATŘENÍ 4. Postup zdravotnického zařízení při propouštění novorozenců do domácí péče . . . . .

str. 14

ZPRÁVY A SDĚLENÍ 1. Oprava vzdělávacích programů pro zubní lékaře a lékaře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

str. 15

2. Stanovisko k § 16 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů . . . . . . . . . . . . . . . . . str. 71 3. Evidence držitelů osvědčení odborné způsobilosti pro posuzování vlivů na veřejné

zdraví.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4. Držitelé osvědčení o autorizaci podle zákona č. 258/2000 Sb.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5. Průběžná informace o platných právních předpisech a směrnicích (instrukcích) vydaných na úseku Ministerstva zdravotnictví publikovaných ve Sbírce zákonů - doplnění . . . . . . . . . . . .

str. 72 str. 73

str. 76

2

ZÁVAZNÁ OPATŘENÍ

1. VÝSLEDKY DOHODOVACÍHO ŘÍZENÍ O HODNOTÁCH BODU A VÝŠI ÚHRAD ZDRAVOTNÍ PÉČE HRAZENÉ Z VEŘEJNÉHO ZDRAVOTNÍHO POJIŠTĚNÍ PRO 2. POLOLETÍ 2005 MEZI ZÁSTUPCI VŠEOBECNÉ ZDRAVOTNÍ POJIŠŤOVNY ČR, OSTATNÍCH ZDRAVOTNÍCH POJIŠŤOVEN A PŘÍSLUŠNÝCH PROFESNÍCH SDRUŽENÍ POSKYTOVATELŮ ZDRAVOTNÍ PÉČE Ministerstvo zdravotnictví podle § 17 odst. 9 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 459/2000 Sb., vyhlašuje výsledek dohodovacího řízení o hodnotách bodu a výši úhrad zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Při posuzování výsledku dohodovacího řízení Ministerstvo zdravotnictví postupovalo v souladu s § 17 odst. 8 a 9 zákona č. 48/1997 Sb., ve znění zákona č. 459/2000 Sb.

Čl. 1 Specializovaná ambulantní zdravotní péče poskytovaná v ambulantních zdravotnických zařízeních (1) Specializovaná ambulantní zdravotní péče poskytovaná v ambulantních zdravotnických zařízeních bude hrazena podle smluvního ujednání mezi zdravotní pojišťovnou a zdravotnickým zařízením podle vyhlášky č. 134/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, úhradou za poskytnuté zdravotní výkony (vč. ZUM a ZULP), kdy hodnota bodu se stanoví ve výši minimálně 1,05 Kč do limitu času nositele výkonu 12 hodin na kalendářní den a s omezením maximální úhradou v návaznosti na počet unikátních pojištěnců příslušné zdravotní pojišťovny ošetřených v hodnoceném pololetí daným zdravotnickým zařízením v dané odbornosti. Referenčním obdobím je odpovídající pololetí minulého roku (pro období 2. pololetí 2005 je referenčním obdobím 2. pololetí 2004). Časová regulace dle § 41 zákona 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, bude stanovována čtvrtletně a vypořádána za obě čtvrtletí současně, a to nejpozději do 120 dnů po ukončení hodnoceného období. Omezení maximální výší úhrady se nepoužije u zdravotnických zařízení (která mají úvazek, resp. PKČ lékaře nebo JVŠ alespoň 0,5) smluvní odbornosti 901 – klinická psychologie, 903 – klinická logopedie, 927 – ortoptická sestra, a dále u zdravotnických zařízení jiných smluvních odborností než 901 vykazujících výkony autorské odbornosti 910 – psychoterapie uvedených v příloze č. 1. Pokud další zdravotnické zařízení jako poskytovatel převážně psychoterapeutické péče prokáže, že splňuje kriteria pro zařazení do seznamu v příloze č. 1 (alespoň 50 % vykázaných a uznaných bodů příslušné zdravotní pojišťovny v posledním celém kalendářním roce vykazovalo prostřednictvím výkonů odbornosti 910 – psychoterapie, má úvazek lékaře nasmlouvaný alespoň ve výši 1,00 a psychoterapeutickou kvalifikaci doloží osvědčením IPVZ), zdravotní pojišťovny jsou oprávněny po uzavření příslušné smlouvy hradit takto dohodnutým způsobem péči i tomuto novému poskytovateli. (2) Maximální úhrada pro zdravotnické zařízení se určí po ukončení hodnoceného pololetí jako součet maximálních úhrad pro dané zdravotnické zařízení za všechny odbornosti nasmlouvané tímto

3

zdravotnickým zařízením s příslušnou zdravotní pojišťovnou. Maximální úhrada za odbornost se určí takto: MUo = POPzpo x (PBPROo x CB x Izr + PUZUMROo x Izc + PUZULPROo x Izc) kde: MUo

- maximální úhrada za příslušnou odbornost

POPzpo

- počet unikátních pojištěnců příslušné zdravotní pojišťovny ošetřených v dané odbornosti zdravotnickým zařízením v hodnoceném pololetí

PBPROo

- průměrný počet zdravotnickým zařízením vykázaných a zdravotní pojišťovnou uznaných bodů na jednoho unikátního pojištěnce příslušné zdravotní pojišťovny ošetřeného v dané odbornosti daným zdravotnickým zařízením v referenčním období

CB

- cena bodu v hodnoceném období /viz bod (1) - tj.1,05 Kč/

Izr

- index dopadu změn minutové režijní sazby na ceny Hodnota tohoto indexu pro období II. pololetí 2005 činí 1,005

PUZUMROo - průměrná úhrada za zvlášť účtovaný materiál na jednoho unikátního pojištěnce příslušné zdravotní pojišťovny v dané odbornosti v daném zdravotnickém zařízení v referenčním období PUZULPROo - průměrná úhrada za účtovaná léčiva na jednoho unikátního pojištěnce příslušné zdravotní pojišťovny v dané odbornosti v daném zdravotnickém zařízení v referenčním období Izc

- index meziročních změn cen Hodnota tohoto indexu pro období II. pololetí 2005 činí 1,028

Vypočtená celková maximální úhrada se porovnává s celkovou hodnotou provedených výkonů vč. ZUM a ZULP za celé zdravotnické zařízení, a to při ceně bodu stanovené v bodu (1). Unikátním pojištěncem se rozumí jeden pojištěnec příslušné zdravotní pojišťovny ošetřený daným zdravotnickým zařízením v dané odbornosti v příslušném pololetí alespoň jedenkrát, přičemž není rozhodné, zda se jedná o ošetření v rámci vlastní péče nebo péče vyžádané. Pokud byl tento pojištěnec daným zařízením v dané odbornosti ošetřen v příslušném pololetí vícekrát, zahrnuje se do počtu unikátních pojištěnců ošetřených v dané odbornosti pouze jedenkrát. Údaje o průměrných počtech bodů a průměrných úhradách za zvlášť účtovaný materiál a zvlášť účtovaných léčivech na jednoho unikátního pojištěnce podle odborností dosažené zdravotnickým zařízením v referenčních obdobích a počty unikátních pojištěnců ošetřených v daných odbornostech v referenčních obdobích oznámí zdravotní pojišťovny zdravotnickým zařízením nejpozději do konce 31.07.2005. U zdravotnických zařízeních, kde oproti referenčním obdobím dojde vlivem změny nasmlouvaného rozsahu zdravotnických služeb (tj. změně spektra nasmlouvaných výkonů) v některé odbornosti k nárůstu průměrné hodnoty počtu bodů na 1 unikátního pojištěnce, resp. kde dojde k odůvodněnému nárůstu průměrné hodnoty vykázaného ZUM a ZULP na 1 unikátního pojištěnce

4

v dané odbornosti, zdravotní pojišťovny tuto změnu pro danou odbornost ve výši maximální úhrady zohlední. V případě, že v ambulantním zdravotnickém zařízení byl v referenčním nebo hodnoceném období ošetřen v některé odbornosti statisticky nevýznamný počet unikátních pojištěnců příslušné zdravotní pojišťovny, resp. že v referenčním období zdravotnické zařízení zdravotní péči v některé odbornosti péči neposkytovalo, se omezení maximální výší úhrady na tyto odbornosti nepoužije. Za statisticky nevýznamný počet unikátních pojištěnců příslušné zdravotní pojišťovny se pro tyto účely považuje méně než 100 unikátních pojištěnců příslušné zdravotní pojišťovny ošetřených v referenčním nebo hodnoceném pololetí v rámci jedné odbornosti, při nasmlouvaném úvazku lékaře, resp. hodnotě poměrného kapacitního čísla (dále jen „PKČ“) větší nebo rovno 1,00. Při nasmlouvaném úvazku lékaře menším než 1,00, resp. pokud je nasmlouvaná hodnota PKČ nižší než 1,00, se limit 100 ošetřených unikátních pojištěnců přepočte příslušnou hodnotou úvazku, resp. PKČ nižší než 1,00. (3)

Regulační opatření:

1.

Limit času nositele výkonů 12 hodin na kalendářní den.

2.

Regulace úhrad za předepsaná léčiva a zdravotnické prostředky (dále jen „ZP“) a za vyžádanou péči v odbornostech 222, 801 - 805, 807, 809, 812-822 (dále jen „vyjmenované odbornosti“). Zdravotní péče autorské odbornosti 823 je obsažena ve smluvní odbornosti 807.

2.1 Pokud zdravotnické zařízení dosáhne průměrné úhrady na jednoho unikátního pojištěnce za předepsaná léčiva a ZP (vyjma léků a ZP schválených revizními lékaři) a za vyžádanou péči ve vyjmenovaných odbornostech v hodnoceném období o více než 20 % vyšší než průměr tohoto zdravotnického zařízení dosažený v referenčním období, může zdravotní pojišťovna uplatnit srážku ve výši odpovídající 25 % zvýšených výdajů za předepsaná léčiva a ZP a za vyžádanou péči v uvedených odbornostech (nad 120 %), a to způsoby obsaženými ve smlouvě zdravotnického zařízení a zdravotní pojišťovny. 2.2 Pokud zdravotnickým zařízením dosažené průměrné úhrady na jednoho unikátního pojištěnce za předepsaná léčiva a ZP (vyjma léků a ZP schválených revizními lékaři) a za vyžádanou péči ve vyjmenovaných odbornostech v hodnoceném období převýší o více než 10 % celostátní průměr na jednoho unikátního pojištěnce u lékařů dané odbornosti, se zohledněním věkových skupin v příslušném kalendářním období a zároveň převýší o více než 20 % konkrétní část zdravotní péče (tj. buď úhradu za předepsané léčivé přípravky a ZP nebo za vyžádanou péči ve vyjmenovaných odbornostech), může zdravotní pojišťovna uplatnit vůči zdravotnickému zařízení regulační srážku ve výši 25 % z příslušného překročení, a to způsoby obsaženými ve smlouvě zdravotnického zařízení a zdravotní pojišťovny. 2.3 Zdravotní pojišťovna může vůči zdravotnickému zařízení uplatnit regulaci úhrad za předepsaná léčiva a ZP a za vyžádanou péči buď podle bodu 2.1 nebo podle bodu 2.2, a to tu, která představuje pro zdravotnické zařízení menší regulační srážku.

2.4 Pro účely stanovení výše průměrných úhrad i výše případné srážky se výkony vyžádané péče jak v referenčním tak i v hodnoceném období ocení v odbornosti 809 hodnotou bodu 1,04 Kč a v ostatních odbornostech hodnotou bodu 0,86 Kč. 2.5 U zdravotnických zařízeních, kde oproti referenčním obdobím došlo ke změně nasmlouvaného rozsahu zdravotnických služeb (změna počtu nositelů výkonů oprávněných předepisovat léčiva a ZP a vyžadovat péči ve vyjmenovaných odbornostech), zdravotní pojišťovny po dohodě se zdravotnickým zařízením hodnoty průměrných úhrad dosažených daným zdravotnickým zařízením v referenčním období pro tyto účely úměrně upraví.

5

2.6 U zdravotnických zařízeních, která v referenčním období neexistovala, se regulace úhrad za předepsaná léčiva, ZP a vyžádanou péči ve vyjmenovaných odbornostech neuplatňuje. 3.

Údaje o průměrných hodnotách úhrad za předepsaná léčiva a ZP - vyjma léků a ZP schválených revizními lékaři a za vyžádanou péči ve vyjmenovaných odbornostech vztažených na jednoho unikátního pojištěnce dosažených zdravotnickým zařízením v referenčním období a údaje o počtech unikátních pojištěnců ošetřených v referenčním období oznámí zdravotní pojišťovny zdravotnickým zařízením nejpozději do konce prvního měsíce hodnoceného pololetí.

4.

Údaje o celostátních průměrných úhradách vztažených na jednoho unikátního pojištěnce oznámí zdravotní pojišťovny zástupcům poskytovatelů zdravotní péče účastnících se dohodovacího řízení do 120 dnů po skončení příslušného pololetí pokud má zdravotní pojišťovna k dispozici statisticky dostatečný počet případů. V případě nedodržení lhůty 120 dnů zdravotní pojišťovna regulaci dle bodu 2.2 neuplatní. Pokud zdravotní pojišťovna nemá k dispozici statisticky dostatečný počet případů, bude daná věková skupina v dané odbornosti z výpočtu regulace dle bodu 2.2 vyloučena.

5.

Při posuzování nezbytnosti překročení průměrných úhrad dle výše uvedených regulačních opatření bude z důvodů zajištění efektivního poskytování zdravotní péče přihlédnuto zejména k důsledkům případného zvýšení cen léků, změn preskripce doporučeným odbornými společnostmi a změn ve struktuře ošetřených pacientů ve vazbě na různé diagnózy a k účelnosti a hospodárnosti preskripce.

6.

Zdravotní pojišťovna může regulační srážku za předepsaná léčiva a ZP a za vyžádanou péči uplatnit maximálně do výše odpovídající 15 % objemu úhrady dané pojišťovny danému zařízení za zdravotní výkony za dané období.

7.

Pokud zdravotnické zařízení ošetřilo v referenčním nebo hodnoceném období v příslušné odbornosti statisticky nevýznamný počet unikátních pojištěnců příslušné zdravotní pojišťovny, tato zdravotní pojišťovna tuto odbornost nezahrne do výpočtu regulace dle bodu 2. Definice statisticky nevýznamného počtu pojištěnců je obsažena v ustanovení odst. (2).

8.

Zdravotní pojišťovny nebudou uplatňovat regulaci podle bodu 2., pokud celkové úhrady za předepsaná léčiva a ZP - vyjma léků a ZP schválených revizními lékaři a za vyžádanou péči ve vyjmenovaných odbornostech v hodnoceném období nepřevýší předpokládanou výši úhrad na tento druh zdravotní péče na dané období vycházející ze zdravotně pojistného plánu příslušné zdravotní pojišťovny.

(4) Zdravotní pojišťovny poskytnou zdravotnickým zařízením měsíční předběžné úhrady buď ve výši hodnoty zdravotnickým zařízením vykázané (event. zdravotní pojišťovnou uznané) zdravotní péče za příslušný měsíc, nebo ve výši minimálně jedné šestiny 102 % objemu úhrady v referenčním období, přičemž zvolenou formu zachovají po celé období. Předběžné úhrady za celé pololetí budou finančně vypořádány v rámci celkového finančního vypořádání, tj. vč. vyhodnocení regulačních opatření dle bodu (3), a to nejpozději do 120 dnů po ukončení hodnoceného období. (5) Jiný způsob úhrady a regulace je možný, pokud se zdravotní pojišťovna a zdravotnické zařízení na takovémto způsobu úhrady a regulace dohodnou a tento způsob nebude v rozporu s právními předpisy upravujícími veřejné zdravotní pojištění. Pokud jedna ze smluvních stran s návrhem jiného způsobu úhrady a regulace nesouhlasí, jsou smluvní strany povinny sjednat způsob úhrady a regulace dohodnutý v dohodovacím řízení.

6

Příloha č. 1 Seznam ambulantních zdravotnických zařízení poskytujících převážně psychoterapeutickou péči (bez odbornosti 901) IČZ 01225000 01255000 02216000 03162000 03220000 04114000 04415000 05374000 06100000 06229000 08140000 09375000 10096000 10415000 42232000 54429000 60071000 61220000 69034004 72218000 72857000 72996229 91894000 20580000 24311000 04794000 44457000

IČ

Odbornost Název zdravotnického zařízení

49626337 48536482 60436514 60437715 62935356 48549151 48585386 63110113 49371461 49628038 45701822 69775079 48137995 60163577 41197518 46739467 15060951 49332171 00195201 48510408 65268300 62160168 65477219 68403968 15060055 69068194 45335648

305, 306 305 305 305, 306 305 305 305, 308 305, 306 305, 306 305 305 305 305 305 305 305, 309 305 305 305 305 305 305 305 305, 309 305 305 305

Sídlo

Pedopsychiatr. a psychiatr. amb. MUDr. Růžičková Střed. psychoter.služeb Břehová s.r.o. Psychiatrická ordinace MUDr. Singer Odborný lékař psychiatr MUDr. Kopřivová Psychiatrická ordinace MUDr. Vimr Denní psychoterapeutické sanatorium ESET – psychoter. a psychosom. klin. s.r.o. Psychiatrie, dětská psychiatrie MUDr. Vrbová Odb. amb. pro psychosom. med. a psychiatrii MUDr. Macek Psychiatr psychoterapeut MUDr. Kodišová FOKUS Praha Psychiatrie a psychoan. psychoterapie MUDr. Dejdar Psychiatrie MUDr. Tůma Soukromá psychiatr. ord. MUDr. Jelínková Ord. psych. a sanatorium MUDr. Kalina MUDr. Chvála MUDr. Radosová – psychiatr. amb. MUDr. Pavlová Helena Sdružení O a L – RIAPS MUDr. Berka Jiří MUDr. Lemanová Hana MUDr. Klimpl Petr, CSc. Psychiatrická ambulance MUDr. Krabec MUDr. Křížková Dagmar MUDr. Doležal Igor MUDr. Lukuvka Marek EPOCHE-RIDZ

Praha 1 Praha 1 Praha 2 Praha 3 Praha 3 Praha 4 Praha 4 Praha 5 Praha 6 Praha 6 Praha 8 Praha 9 Praha 10 Praha 10 KarlovyVary Liberec Havl. Brod Hradec Král. Trutnov Brno Brno Brno Mor.Ostrava Benešov Kutná Hora Praha 4 Plzeň

Čl. 2 Hemodialyzační péče poskytovaná ambulantními zdravotnickými zařízeními (1)

Tato zdravotní péče bude hrazena podle smluvního ujednání mezi zdravotní pojišťovnou a ambulantním zdravotnickým zařízením podle vyhlášky č. 134/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, úhradou za poskytnuté zdravotní výkony (vč. ZUM a ZULP), kdy hodnota bodu je stanovena ve výši minimálně 1,02 Kč do limitu času nositele výkonu 12 hodin na kalendářní den, a to níže uvedeným zdravotnickým zařízením:

Seznam ambulantních zdravotnických zařízení hemodialyzační péče č. 1. 2. 3.

IČO 41695003 45790949 45790949

IČZ 08305000 04156000 41165000

Název zdravotnického zařízení Parallel 50 FMC-DS FMC-DS 7

Sídlo Praha 8 Praha 4 Mariánské Lázně

4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20.

45790949 45790949 45790949 45790949 45790949 47452196 47785225 60721901 60722827 61856827 61856827 61856827 61856827 61856827 61856827 61975567 62061127

48048000 52679000 56457000 57259000 65385000 68042000 5515700 81601000 72691000 44463000 58166000 70022000 85414000 86222000 91978000 93301000 66205001

FMC-DS FMC-DS FMC-DS FMC-DS FMC-DS INMED Renart Austerlitz Medical INNEF, Centrum Mendelovy nadace EuroCare EuroCare EuroCare EuroCare EuroCare EuroCare Dr. Schlemmer Dialcorp

Sokolov Chomutov Louny Most Pardubice Svitavy Litoměřice Slavkov u Brna Brno Plzeň Teplice Ústí nad Orlicí Bruntál Třinec – Podlesí Ostrava – Vítkovice Šumperk Rychnov nad Kněžnou

Pokud bude výběrovým řízením doporučeno uzavření smlouvy s dalším zdravotnickým zařízením jako s poskytovatelem hemodialyzační péče poskytované ambulantním zdravotnickým zařízením, jsou zdravotní pojišťovny oprávněny po uzavření příslušné smlouvy hradit takto dohodnutým způsobem péči i tomuto novému poskytovateli. Referenčním obdobím je 2. pololetí 2004. Časová regulace dle § 41 zákona 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, bude stanovována čtvrtletně a vypořádána za obě čtvrtletí současně, a to nejpozději do 120 dnů po ukončení hodnoceného období. (2) Úhrada režijních nákladů zdravotních výkonů č. 18521, 18522, 18530, 18550, 18560, 18570, 18580 a 18590 je stanovena ve výši minimálně 4,00 body/minutu výkonu. (3)

Regulační opatření jsou shodná jako u ostatních ambulantních zdravotnických zařízení poskytujících ambulantní specializovanou péči (viz ustanovení bodu (4) předchozího článku).

(4) Zdravotní pojišťovny poskytnou zdravotnickým zařízením měsíční předběžné úhrady buď ve výši hodnoty zdravotnickým zařízením vykázané (event. zdravotní pojišťovnou uznané) zdravotní péče za příslušný měsíc, nebo ve výši minimálně jedné šestiny 100 % objemu úhrady v referenčním období, přičemž zvolenou formu zachovají po celé období. Předběžné úhrady za celé pololetí budou finančně vypořádány v rámci celkového finančního vypořádání, tj. vč. vyhodnocení regulačních opatření dle bodu (3) předchozího článku, a to nejpozději do 120 dnů po ukončení hodnoceného období. (5) Jiný způsob úhrady a regulace je možný, pokud se zdravotní pojišťovna a zdravotnické zařízení na takovémto způsobu úhrady a regulace dohodnou a tento způsob nebude v rozporu s právními předpisy upravujícími veřejné zdravotní pojištění. Pokud jedna ze smluvních stran s návrhem jiného způsobu úhrady a regulace nesouhlasí, jsou smluvní strany povinny sjednat způsob úhrady a regulace dohodnutý v dohodovacím řízení.

8

Čl. 3 Zdravotní péče poskytovaná v rámci zdravotnické záchranné služby, dopravy raněných, nemocných a rodiček a lékařské služby první pomoci

1. Zdravotnická záchranná služba (odbornost 709) Úhrada dle vyhlášky MZ ČR č. 134/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kterou se vydává Seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, kdy minimální hodnota bodu činí Kč 1,03. 2. Doprava raněných, nemocných a rodiček (odbornost 989) Úhrada dle vyhlášky MZ ČR č. 134/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kterou se vydává Seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami. Hodnota bodu se sjednává ve výši Kč 0,91 s tím, že tato hodnota bodu bude upravena koeficientem: a) ve výši 1,02 pro pracoviště DRNR splňující následující podmínky: o prokazatelný, na vlastním pracovišti fyzicky zajištěný 24 hod. provoz, o vlastní dispečink v nepřetržitém provozu nebo smlouva s centrálním dispečinkem nebo s dispečinkem ZZS, o minimálně 5 plných pracovních úvazků řidičů DRNR v pasportizaci, o minimálně 3 sanitní vozy DRNR vybavené dle platných předpisů v pasportizaci, b) ve výši 0,97 pro ostatní pracoviště DRNR. 3. Lékařská služba první pomoci (odbornost 003) Úhrada dle vyhlášky MZ ČR č. 134/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kterou se vydává Seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, kdy minimální hodnota bodu činí Kč 0,92. Čl. 4 Zdravotní péče v odbornostech 222, 801 - 805, 807, 812 - 819, 822 a v odbornosti 809 poskytovaná ambulantními zdravotnickými zařízeními

(1) Zdravotní péče v odbornostech 222, 801 - 805, 807, 812 - 819, 822 a v odbornosti 809 poskytovaná ambulantními zdravotnickými zařízeními bude hrazena podle smluvního ujednání mezi zdravotní pojišťovnou a zdravotnickým zařízením: a) čtvrtletní paušální sazbou, nebo b) úhradou za provedené výkony podle vyhlášky č. 134/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů. (2) Čtvrtletní paušální sazba se stanoví ve výši 100 % porovnávacího objemu úhrady za péči poskytnutou a uznanou zdravotními pojišťovnami v referenčním období (tj. úhrady za zdravotní výkony vč. ZUM a ZULP). Referenčním obdobím se rozumí odpovídající kalendářní čtvrtletí minulého roku. U zdravotnických zařízení, která zajišťují péči v odbornosti 809 i v laboratorních odbornostech, se stanoví zvlášť paušální sazba pro odbornost 809 a zvlášť pro ostatní odbornosti.

9

Čtvrtletní paušální sazbu hradí zdravotní pojišťovny zdravotnickým zařízením ve třech měsíčních splátkách, a to dle pravidel dohodnutých ve smlouvě mezi zdravotní pojišťovnou a zdravotnickým zařízením. (3) Po vyhodnocení celkového objemu poskytnuté péče v hodnoceném čtvrtletí bude jednotlivými zdravotními pojišťovnami provedena úprava paušální sazby podle následujících pravidel: a) pokud zdravotnické zařízení vykáže a je mu zdravotní pojišťovnou uznán v hodnoceném čtvrtletí počet bodů odpovídající rozpětí 97 – 103 % referenčního počtu bodů (dále jen RPB), výše paušální sazby se nemění, b) pokud zdravotnické zařízení vykáže a je mu zdravotní pojišťovnou uznán v hodnoceném čtvrtletí počet bodů mimo interval 97 - 103 % RPB, upraví se výše paušální sazby vynásobením koeficientem změny výkonnosti, který se vypočte jako podíl vykázaného a uznaného počtu bodů v hodnoceném čtvrtletí a RPB. RPB se pro tyto účely rozumí počet vykázaných, uznaných a proplacených bodů v referenčním období. RPB se pro tento účel nepřepočítává dle aktuálně platného seznamu výkonů. Do počtu vykázaných bodů se zahrnou pouze výkony, které byly zdravotnickým zařízením příslušné zdravotní pojišťovně vykázány nejpozději do 30. 4. 2005 a zdravotní pojišťovnou uznány a proplaceny do 31. 5. 2005. Zdravotní pojišťovny oznámí zdravotnickým zařízením výši porovnávacího objemu úhrady a RPB do 31. 7. 2005. Vyhodnocení celkového objemu poskytnuté péče provedou zdravotní pojišťovny nejpozději do 60 dnů po ukončení hodnoceného čtvrtletí. Přepočtení na základě vyhodnocení objemu péče vykázané v opravných dávkách bude provedeno spolu s vyhodnocením následujícího čtvrtletí tj. do 150 dnů. (4) U zdravotnických zařízení, kde v důsledku výrazně kolísavého objemu poskytované zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění (tj. v případech, kdy zdravotnické zařízení poskytlo v referenčním období péči statisticky nevýznamnému počtu pojištěnců příslušné zdravotní pojišťovny, tj. méně než 75 unikátních ošetřených pojištěnců), není možno objektivně stanovit pro jednotlivé zdravotní pojišťovny paušální sazbu, bude poskytnutá zdravotní péče hrazena podle vyhlášky č. 134/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kdy se hodnota bodu stanovuje takto: a) pro odbornost 809 ve výši minimálně 1,04 Kč, b) pro odbornosti 222, 801 - 805, 807, 812 - 819 a 822 ve výši minimálně 0,86 Kč. (5) Jiný způsob úhrady a regulace je možný pokud se zdravotní pojišťovna a zdravotnické zařízení na takovémto způsobu úhrady a regulace dohodnou a tento způsob nebude v rozporu s právními předpisy upravujícími veřejné zdravotní pojištění. Zdravotní pojišťovna je v tomto případě povinna předložit smluvnímu zařízení současně s návrhem jiného způsobu úhrady a regulace i návrh úhrady a regulace dohodnutý v dohodovacím řízení.

10

Čl. 5 Lázeňská péče Cena lázeňské péče se pro II. pololetí 2005 určuje smluvním ujednáním jednotlivých poskytovatelů lázeňské zdravotní péče s jednotlivými zdravotními pojišťovnami na základě zásad dohodnutých zdravotními pojišťovnami se zástupci profesních sdružení poskytovatelů a s přihlédnutím k cenovému výměru Ministerstva financí, v platném znění, zveřejněnému v Cenovém věstníku Ministerstva financí. Čl. 6 Praktičtí lékaři a praktičtí lékaři pro děti a dorost Zdravotní péče poskytovaná praktickými lékaři pro dospělé a praktickými lékaři pro děti a dorost bude hrazena ve 3. a ve 4. čtvrtletí roku 2005 podle smluvního ujednání mezi zdravotní pojišťovnou a zdravotnickým zařízením takto: A) kombinovanou kapitačně výkonovou platbou Výše kapitačně výkonové platby se vypočte podle počtu registrovaných pojištěnců s příslušným věkovým indexem násobeným základní sazbou ve výši minimálně 34,00 Kč na měsíc (před uplatněním degresního koeficientu). Úhrada výkonů hrazených mimo kapitační platbu a výkonů za neregistrované pojištěnce bude realizována podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č.134/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, kdy hodnota bodu je minimálně 0,97 Kč. B) kombinovanou kapitačně výkonovou platbou s dorovnáním kapitace Dorovnání kapitace se poskytuje v případech, kdy praktický lékař pro dospělé nebo praktický lékař pro děti a dorost má, s ohledem na geografické podmínky, menší počet jednicových registrovaných pojištěnců, než je 70% celostátního průměrného počtu takových pojištěnců (celostátní průměrný počet se stanoví vždy pro daný kalendářní rok podle údajů Centrálního registru pojištěnců, spravovaného Všeobecnou zdravotní pojišťovnou České republiky /dále jen "VZP"/) a poskytování takové zdravotní péče je nezbytné ke splnění povinností zdravotní pojišťovny podle § 46 odst.1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících předpisů, ve znění pozdějších předpisů. Dorovnání kapitace lze poskytnout až do výše 90% kapitační platby vypočtené na celostátní průměrný počet jednicových registrovaných pojištěnců. Na dorovnání se podílejí zdravotní pojišťovny, s nimiž má příslušný praktický lékař uzavřenu smlouvu o poskytování a o úhradě zdravotní péče podílem, který odpovídá procentu jejich pojištěnců z jednicových registrovaných pojištěnců tohoto praktického lékaře. Tento typ úhrady se týká ordinací praktických lékařů, kterým byl Komisí pro malé praxe přiznán statut malé praxe. C) podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 134/1998 Sb.,

11

ve znění pozdějších předpisů, kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, kdy hodnota bodu je minimálně 0,46 Kč do limitu času nositele výkonu 12 hodin na kalendářní den. Podmínky úhrady podle tohoto článku, písmen A) až C): 1. Na základě vyhodnocení komplexní finanční nákladovosti zdravotní péče poskytnuté registrované klientele a porovnáním s obdobnými náklady na zdravotní péči u jiných zařízení praktických lékařů (resp. praktických lékařů pro děti a dorost) může být a) základní sazba smluvně upravena za dodržení podmínek uvedených pod písmenem A) nebo b) celková výše úhrady upravena po skončení období. Při vyhodnocování komplexní finanční nákladovosti pojišťovna zajistí vyloučení nákladů, které praktický lékař nemůže ovlivnit (zejména stomatologie, gynekologie, mimořádně nákladná péče), zohlední především nehomogenitu čerpání nákladů jednotlivými věkovými skupinami. Pro zajištění transparentnosti tohoto opatření jsou zdravotní pojišťovny oprávněny předávat a zdravotnická zařízení přejímat potřebné datové soubory.

2. Pokud průměrná úhrada za předepsané a vykázané léky a zdravotnické prostředky konkrétním zdravotnickým zařízením vztažena na jednoho registrovaného pojištěnce, kromě léků a zdravotnických prostředků schválených revizním lékařem, se zohledněním věkových skupin, převýší o více než 20% celostátní průměrnou úhradu za předepsaná léčiva a zdravotnické prostředky, kromě léků a zdravotnických prostředků schválených revizním lékařem, je pojišťovna oprávněna uplatnit srážku do výše 25% z překročení. Tento regulační mechanismus je zdravotní pojišťovna oprávněna uplatnit, pokud celkové sledované parametry nákladovosti daného zdravotnického zařízení, specifikované zdravotní pojišťovnou, převýší o více než 10 % celostátní průměr zdravotní pojišťovny. Tento regulační mechanizmus se neuplatní v případě úhrady zdravotní péče podle písmena C). 3. Pokud celková úhrada za ošetřené neregistrované pojištěnce převýší 5 % celkové úhrady za registrované pojištěnce ve 3. resp. 4. čtvrtletí 2005, je zdravotní pojišťovna oprávněna uplatnit regulační srážku ve výši 50% z překročení (netýká se péče pro neregistrované ošetřené pojištěnce v rámci řádného zástupu). Tento regulační mechanismus se neuplatní v případě úhrady zdravotní péče podle písmena C).

4. Pokud průměrná úhrada za poskytnutou zdravotní péči (tj. úhrada za zdravotní výkony, za předepsané léky a zdravotnické prostředky a za vyžádanou péči, vč. ZUM a ZULP, v odb. 222, 801 - 805, 807, 809, 812 – 822) na jednoho ošetřeného neregistrovaného pojištěnce, se zohledněním věkových skupin, převýší o více než o 10% průměrnou úhradu ve 3., resp. ve 4. čtvrtletí 2005 a zároveň o více než 20% konkrétní část zdravotní péče (tj. buď úhradu za zdravotní výkony, nebo za předepsané léky a zdravotnické prostředky, nebo za vyžádanou péči, vč. ZUM a ZULP, v odb. 222, 801 - 805, 807, 809, 812 - 822), může zdravotní pojišťovna uplatnit srážku do výše 25% z překročení. Pro účely stanovení výše průměrných úhrad i výše případné srážky se výkony vyžádané péče jak v referenčním, tak i v hodnoceném období ocení v odbornosti 809 hodnotou bodu 1,04 Kč a v ostatních odbornostech hodnotou bodu 0,86 Kč.

12

Poznámka : zdravotní péče autorské odbornosti 823 je obsažena ve smluvní odbornosti 807.

Čl. 7 Zdravotní péče poskytovaná zubními lékaři Zdravotní péče poskytovaná zubními lékaři bude ve 2. pololetí 2005 hrazena podle smluvních ujednání mezi zdravotní pojišťovnou a zdravotnickým zařízením podle níže uvedených sazeb: kód 00901 00902 00903 00906 00907 00908 00909 00910 00911 00912 00913 00914 00915 00916 00917 00920 00921 00922 00923 00924 00925 00926 00927 00931 00932 00933 00934 00935 00936 00937 00938 00940 00941 00943 00949 00950 00951 00952

Název položky Vyšetření a ošetření registrovaného pacienta Opakované vyšetření a ošetření v rámci prevent. péče Vyžádané vyšetření odborníkem nebo specialistou Stomatologické ošetření registrovaného pacienta do 6 let nebo hendikepovaného pacienta Stomatologické ošetření registrovaného pacienta od 6 let do 15 let Akutní ošetření a vyšetření neregistrovaného pacienta jako odbornost 019 Klinické stomatologické vyšetření RTG vyšetření intraorální Zhotovení extraorálního RTG snímku Náplň slinné žlázy kontrastní látkou Zhotovení ortopantomogramu Vyhodnocení ortopantomogramu Zhotovení telerentgenového snímku lbi Anestezie na foramen mandibulae a infraorbitale Anestezie infiltrační Ošetření zubního kazu - stálý zub - fotokompozitní výplň Ošetření zubního kazu - stálý zub Ošetření zubního kazu – dočasný zub Konzervativní léčba komplikací zubního kazu – stálý zub Konzervativní léčba komplikací zubního kazu – dočasný zub Konzervativní léčba komplikací zubního kazu II- stálý zub Vyšetření a ošetření registrovaného pacienta lékařem s Osvědčením ČSK∗ Opakované vyšetření a ošetření v rámci prevent. péče lékařem s Osvědčením ČSK∗ Konzervativní léčba chronických onemocnění parodontu Udržovací léčba chronických onemocnění parodontu Chirurgická léčba onemocnění parodontu malého rozsahu Chirurgická léčba onemocnění parodontu velkého rozsahu Kyretáž na zub Odebrání a zajištění přenosu transplantátu Artikulace chrupu Přechodné dlahy ke stabilizaci zubů s oslabeným parodontem Komplexní vyšetření a návrh léčby onemocnění ústní dutiny Kontrolní vyšetření a léčba onemocnění ústní sliznice Měření galvanických proudů Extrakce dočasného zubu Extrakce stálého zubu Chirurgie tvrdých tkání dutiny ústní malého rozsahu Chirurgie tvrdých tkání dutiny ústní velkého rozsahu

13

úhrada 320 Kč 250 Kč 190 Kč 90 Kč 65 Kč 150 Kč 230 Kč 60 Kč 121 Kč 553 Kč 199 Kč 40 Kč 211 Kč 50 Kč 40 Kč 300 Kč 137 Kč 120 Kč 172 Kč 168 Kč 252 Kč 350 Kč 280 Kč 600 Kč 231 Kč 400 Kč 800 Kč 80 Kč 500 Kč 412 Kč 42 Kč 500 Kč 200 Kč 84 Kč 83 Kč 150 Kč 500 Kč 1100 Kč

00953 00954 00955 00956 00957 00958 00959 00960 00961 00962 00963 00965 00970 00971 00972 00973 00974 00975 00981 00982 00983 00984 00985 00986 00987 00988 00989 00990 00991 00992 00993

Chirurgické ošetřování retence zubů Konzervačně-chirurgická léčba komplikací zubního kazu Chirurgie měkkých tkání dutiny ústní malého rozsahu Chirurgie měkkých tkání dutiny ústní velkého rozsahu Traumatologie tvrdých tkání dutiny ústní malého rozsahu Traumatologie tvrdých tkání dutiny ústní velkého rozsahu Intraorální incize Zevní incize Ošetření komplikací chirurgických výkonů v dutině ústní Konzervativní léčba onemocnění temporomandibulárního kloubu Injekce i. m., i. d., s. c. Čas stomatologa strávený dopravou za imobilním pacientem Sejmutí fixní náhrady - za každou pilířovou konstrukci Provizorní ochranná korunka v ordinaci Oprava fixní náhrady v ordinaci Oprava nebo úprava snímatelné náhrady v ordinaci Odevzdání stomatologického výrobku Ochranný můstek zhotovený razidlovou metodou Diagnostika ortodontických anomálií Zahájení léčby ortodontických anomálií fixním ortodont. aparátem na jeden zubní oblouk Kontrola léčby ortodontických anomálií s použitím fixního ortodontického aparátu Kontrola léčby ortodontických anomálií jinými postupy než s použitím fixního ortodontického aparátu Ukončení léčby ortodontických anomálií s použitím fixního ortodontického aparátu Ukončení léčby ortodontických anomálií jinými postupy než s použitím fixního ortodontického aparátu Stanovení fáze růstu Analýza telerentgenového snímku lbi Analýza ortodontických modelů Diagnostická přestavba ortodontického modelu Nasazení prefabrikovaného intraorálního oblouku Nasazení extraorálního tahu nebo obličejové masky Navázání parciálního oblouku

* Kódy 00926 a 00927 lze vykázat pouze držitelem Osvědčení ČSK

14

600 Kč 400 Kč 400 Kč 800 Kč 400 Kč 650 Kč 100 Kč 500 Kč 43 Kč 109 Kč 50 Kč 200 Kč 50 Kč 66 Kč 69 Kč 37 Kč 0 Kč 578 Kč 500 Kč 1 200 Kč 700 Kč 200 Kč 585 Kč 331 Kč 50 Kč 110 Kč 300 Kč 450 Kč 165 Kč 200 Kč 200 Kč

METODICKÁ OPATŘENÍ

4. POSTUP ZDRAVOTNICKÉHO ZAŘÍZENÍ PŘI PROPOUŠTĚNÍ NOVOROZENCŮ DO DOMÁCÍ PÉČE

ZN.: 16509/05 REF.: MUDr. Iva Truellová, tel.: 22497 linka 2351 Ve snaze minimalizovat pochybnosti zdravotnických zařízení a sjednotit postup těchto zařízení, resp. neonatologů a pediatrů při propouštění novorozenců do domácí péče, vydává Ministerstvo zdravotnictví tento metodický postup: Novorozence lze propustit do domácí péče zpravidla za následujících podmínek: a) věk novorozence je nad 72 dokončené hodiny po porodu (tj. k propuštění dochází nejdříve po 72. hodině po porodu), b) zdravotní stav novorozence dovoluje jeho propuštění do domácí péče, c) nejsou známy jiné závažné okolnosti, které by bránily propuštění dítěte do domácí péče, d) je provedena kalmetizace, pokud není kontraindikována, e) jsou odebrány krevní vzorky pro povinná screeningová vyšetření.

doc. MUDr. Milada Emmerová, CSc., v. r. ministryně zdravotnictví

15

ZPRÁVYASDĚLENÍ

1. OPRAVA VZDĚLÁVACÍCH PROGRAMŮ PRO ZUBNÍ LÉKAŘE A LÉKAŘE

ZN.: 14761/05/VVO REF.: Radka Špírková, tel. 22497 linka 2505 Podle zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta zveřejňuje Ministerstvo zdravotnictví k zajištění specializačního vzdělávání lékařů opravené verze již zveřejněných vzdělávacích programů z Věstníků Ministerstva zdravotnictví č. 1, 3 a 4 z roku 2005. Jedná se o opravu následujících 2 vzdělávacích programů pro zubní lékaře Orální a maxilofaciální chirurgie, Ortodoncie a 7 vzdělávacích programů pro lékaře Dermatovenerologie, Diabetologie, Intervenční radiologie, Neurologie, Plastické chirurgie, Pracovní lékařství a Urologie

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM v oboru ORÁLNÍ A MAXILOFACIÁLNÍ CHIRURGIE 1. Cíl specializačního vzdělávání Specializační vzdělávání je určeno pro absolventy akreditovaného zdravotnického magisterského studijního programu zubní lékařství nebo stomatologie a jeho cílem je získání specializované způsobilosti osvojením potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností v oblasti prevence, diagnostiky a terapie umožňujících samostatnou činnost specialisty v oboru orální a maxilofaciální chirurgie.

2.

Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru orální a maxilofaciální chirurgie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání zubního lékaře ukončením nejméně pětiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném zdravotnickém magisterském studijním programu zubní lékařství nebo stomatologie na lékařské fakultě. Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu povolání zubního lékaře formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícímu stanovené týdenní pracovní době podle § 83a zákoníku práce.

16

Podmínkou pro získání specializace v oboru orální a maxilofaciální chirurgie je zařazení do oboru, absolvování společného chirurgického základu a specializované praxe v minimální délce 6 let. Součástí této praxe je splnění minimálních podmínek pro samostatný výkon povolání zubního lékaře (§ 7 odst. 3 písm. b) v případě absolventů studijního programu stomatologie. 2.1

Povinný chirurgický základ – minimálně 24 měsíců praxe

a) povinná praxe v oboru 22 měsíců úvodní povinné souvislé praxe na lůžkovém oddělení všeobecné chirurgie (s minimálním počtem 50 lůžek se spektrem výkonů odpovídajících vzdělávacímu programu), b) povinná doplňková praxe 2 měsíce na interním lůžkovém oddělení se spektrem výkonů odpovídajících vzdělávacímu programu, c) účast na vzdělávacích aktivitách - povinný kurz Základní chirurgické postupy (po ukončení chirurgického základu a zakončený testem) - 1 týden, - povinný kurz Lékařská první pomoc – 3 dny, - povinný seminář Základy zdravotnické legislativy – 1 den, - doporučené jsou další odborné akce. 2.2

Vlastní specializovaný výcvik – minimálně 48 měsíců praxe Postup do specializovaného výcviku je podmíněn splněním všech požadavků stanovených pro povinný chirurgický základ. a) povinná praxe v oboru na oddělení orální a maxilofaciální chirurgie (lůžkovém oddělení) nebo na specializovaném klinickém pracovišti, z toho: 3 x 2 měsíce na akreditovaných pracovištích orální a maxilofaciální chirurgie (mimo mateřské pracoviště), b) povinná doplňková praxe 2 měsíce - dětské lékařství, 2 měsíce - plastická chirurgie, 2 měsíce - anesteziologicko resuscitační péče, 1 měsíce - oftalmologie, 2 měsíce - otorinolaryngologie, 1 měsíc neurochirurgie, c) doporučená doplňková praxe účast na školicích akcích v zahraničí (pořádá EACMFS), d) účast na vzdělávacích aktivitách aktivní či pasivní účast na 10 národních sympóziích, odborných pracovních dnech apod. 3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností 3.1

Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci výcviku v rámci povinného chirurgického základu

Teoretické znalosti:

17



      

  

patogeneze, diagnostika a léčba (včetně operačních indikací) nemocí podléhajících zpravidla chirurgickému léčení, aby byl lékař ve specializačním vzdělávání schopen pod odborným vedením samostatně pracovat, základy chirurgické anatomie, základy chirurgické patofyziologie, zvláště znalost poruch elektrolytového a vodního hospodářství, problematiky hojení rány, vyšetřovací metody v chirurgii, klinické a paraklinické, předoperační vyšetření a obecná příprava k operaci, asepse a antisepse, chirurgické nástroje, zařízení operačního sálu, principy narkotizačních přístrojů, anestezie: znalost vhodných kombinací farmak užívaných k premedikaci, znalost vlastností farmak užívaných k analgezii a místnímu znecitlivění, opatření při intoxikacích lokálními anestetiky, myorelaxancia, znalosti z celkové intravenózní a inhalační anestezie (včetně vedlejších a nežádoucích účinků), kyslíková terapie, způsoby ošetření při ztrátě vědomí včetně ošetření akutních intoxikací, indikační kritéria a operační postupy u základních chirurgických onemocnění (apendix, kýly, cholelitiáza, varixy DK, tumory GIT, amputace končetin, odběry kožních a kostních štěpů, apod.).

Praktické dovednosti:      

         

evakuace ascitu, punkce hrudníku a drenáž, punkce močového měchýře, rektoskopie včetně jednoduché probatorní excize, místní znecitlivění, blokády (zvláště plášťová, vagosympatická, bederní), základy celkového znecitlivění; zajištění a udržování průchodnosti dýchacích cest včetně intubace, kardiopulmonální resuscitace: umělé dýchaní, nepřímá srdeční masáž, technika defibrilace, ošetření jednoduchých poranění kostí a kloubů, včetně sádrovací techniky, zavedení Kirschnerovy extenze, ošetření nekomplikovaných ran (minimálně 50), jednoduché kožní transplantace (kožní štěpy) (minimálně 5), operace hlíz, flegmón, karbunklů a panaricií (minimálně 20), amputace končetin, ošetřování amputačních pahýlů (minimálně 5), operace volné a uskřinuté kýly tříselné, stehenní či pupeční (minimálně 15), operace varixů (minimálně 5), apendektomie (minimálně 15), steh prasklého žaludečního vředu, steh žaludku a střeva (minimálně 3).

Praktické dovednosti musí být rozvíjeny na domácích, resp. specializovaných pracovištích pod vedením přednostů, kteří stvrzují průběh praktického výcviku, včetně závěrečného zhodnocení do logbooku. 3.2

Rozsah teoretických znalostí a praktických dovedností požadovaných na konci specializovaného výcviku

18

a) z vlastního oboru  vývoj orofaciální soustavy, základní histologická stavba tvrdých a měkkých tkání, současné fyziologické a patologické poznatky,  chirurgická anatomie hlavy a krku,  přehled o současných diagnostických metodách používaných v oboru, jejich význam a diagnostické možnosti,  předoperační příprava nemocného, místní a celkové pooperační komplikace, rehabilitace nemocných,  obecné zásady ošetřování ran včetně poranění cév, nervů a kostí,  problematika náhlých příhod v maxilofaciální chirurgii, život zachraňující výkony,  místní anestezie v maxilofaciální chirurgii,  problematika dentoalveolární chirurgie,  chirurgická a nechirurgická onemocnění temporomandibulárního kloubu,  základy anesteziologie a resuscitace,  zánětlivá onemocnění orofaciální oblasti,  choroby a traumatologie hlavových nervů, chirurgie bolesti,  diagnostika, terapie a prevence nádorových chorob orofaciální oblasti, prekancerózy, dispenzární péče, onkologická etika,  indikace a chirurgická terapie čelistních anomálií a obličejových deformit, systémová kostní onemocnění, endokrinní a metabolické poruchy s projevy na lebním skeletu,  klinika chorob paranasálních dutin,  klinika onemocnění slinných žláz, lymfatický syndrom krku,  traumatologie orofaciální oblasti (obličejová poranění mírová a válečná), úrazy v oblasti báze lební a mozku, polytraumatismy,  chirurgická předprotetická úprava čelisti,  speciální rentgenologie orofaciální oblasti,  základy dentální implantologie,  výživa nemocných,  projevy celkových chorob v dutině ústní, jejich diferenciální diagnostika a terapie,  AIDS,  základy kraniofaciální chirurgie,  principy estetické a rekonstrukční chirurgie obličeje a čelistí, b) z oboru zubní lékařství – základní znalosti a praktické dovednosti v jednotlivých subdisciplínách oboru zubní lékařství • • • • • • • • •

odstranění zubního kamene a úprava povrchu zubního kořene, příprava a přenesení slizničního laloku, provedení gingivektomie, indikace užití periodontálních laloků, endodontické ošetření jedno- a vícekořenového zubu, indikace a provedení jednotlivých výkonů endodontické chirurgie, provedení nekomplikované extrakce zubů, provedení extrakce zalomeného kořene a komplikované extrakce retinovaného zubu, indikace a provedení punkční biopsie a diagnostické excize, provedení replantace zubu včetně fixace replantovaného zubu, hemiextrakce zubního kořene, indikace a provedení implantace dentálního implantátu, 19

• •

rekonstrukce poškozené zubní korunky s použitím moderních zubních materiálů, provedení základní korekce dentálních ortodontických vad, úprava artikulace chrupu, diagnostika a návrh léčebného plánu skeletálních ortodontických vad,

c) z ostatních oborů – v oborech styčných chirurgie - základní znalosti operační techniky, obvazová technika, základní lékařská první pomoc, terapie a prevence šoku, plastická chirurgie - problematika rozštěpových vad; základy fyziologické operační techniky, zásady místních a lalokových přesunů v oblasti hlavy a krku; základy mikrochirurgické techniky, anesteziologie a resuscitace - základy celkové anestezie a pooperační resuscitace; poruchy vodního a eletrolytového hospodářství, poruchy acidobazické rovnováhy; kardiopulmonální resuscitace, otorinolaryngologie - problematika styčných oblastí, stavění krvácení v oblasti ORL, nádory a traumata ORL oblasti, neurologie a neurochirurgie - záchvatovitá onemocnění, poruchy vědomí, nádory a cévní malformace v oblasti báze lební; komoce a kontuze mozku, diferenciální diagnostika obličejových algií, vnitřní lékařství - základní znalost interních onemocnění, která vyžadují neodkladné lékařské ošetření zejména ve vztahu k chirurgickým výkonům a jejich terapie, oftalmologie - poranění oka, orbity a okolí, styčná problematika včetně onkologie orbity, dermatovenerologie - etiologie, diagnostika a terapie kožních chorob s klinickými projevy v orofaciální oblasti, posudkové lékařství - povinnosti lékaře při vystavování legitimace a posuzování pracovní neschopnosti; zásady posuzování invalidity, lázeňská péče, odškodnění bolestného a ztížení společenského uplatnění, základy medicíny katastrof: válečná poranění úst, čelistí a obličeje, neodkladná lékařská pomoc při polytraumatech a zasažení zbraněmi hromadného ničení, nemoc ze záření a terapie mixtů, zásady organizace a třídění se zřetelem k odsunu raněných, zásady k organizace při hromadných poraněních, traumatologický plán.

4.

Všeobecné požadavky

Absolvent specializačního vzdělávání:  dosáhne potřebné úrovně schopností pro komunikaci s pacienty, příbuznými i spolupracovníky,  má základní znalosti posudkového a revizního lékařství, lékařské etiky, právních předpisů ve zdravotnictví, organizace zdravotnické služby a ekonomiky zdravotnictví,  osvojí si provozní a administrativní činnosti a management týmové práce,  osvojí si základy počítačové techniky jako prostředku pro ukládání a vyhledávání dat, odborných informací a komunikace, 

poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

20

5.

Hodnocení specializačního vzdělávání

a) průběžné hodnocení školitelem/primářem - záznamy o absolvované praxi a školicích akcích v průkazu odbornosti, záznamy o provedených výkonech v logbooku. Celkové hodnocení školitelem na konci povinného chirurgického základu, b) předpoklad přístupu k atestační zkoušce získání způsobilosti k samostatnému výkonu povolání zubního lékaře, absolvování požadované praxe, výkonů během povinného chirurgického základu (samostatné provedení nebo asistence), absolvování kurzu Základní chirurgické postupy úspěšně ukončeného písemným testem a dalších školicích akcí (viz 2.2 c, d), předložení seznamu předepsaných operačních výkonů (záznam v logbooku), vypracování písemné práce na zadané téma v rozsahu maximálně 15 standardních stran, c) vlastní atestační zkouška teoretická část - 3 odborné otázky, praktická část - praktické provedení některého z výkonů uvedených v logbooku.

6.

Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Absolvent specializačního vzdělávání v oboru orální a maxilofaciální chirurgie je schopen samostatně provádět všechny výkony související s odbornou způsobilostí zubního lékaře a specializovanou způsobilostí v orální a maxilofaciální chirurgii a dále a dohodnuté spektrum výkonů v oborech plastické chirurgie, otorinolaryngologie, oftalmologie, dermatovenerologie a chirurgie.

21

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM v oboru ORTODONCIE 1.

Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání v oboru ortodoncie je získání potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností v oblasti diagnostiky, indikací, plánování a provádění ortodontické léčby k samostatné činnosti v oboru.

2.

Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru ortodoncie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání zubního lékaře ukončením nejméně pětiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném zdravotnickém magisterském studijním programu zubní lékařství nebo stomatologie na lékařské fakultě. U absolventů studijního programu stomatologie je dále podmínkou 12 měsíců praxe v zubním lékařství. Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu povolání zubního lékaře formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle § 83a zákoníku práce. Podmínkou získání specializace je zařazení do oboru a absolvování specializované praxe v minimální délce 3 roky na akreditovaném ortodontickém oddělení stomatologické kliniky fakultní nemocnice nebo na dalších akreditovaných pracovištích. Součástí této praxe je splnění minimálních podmínek pro samostatný výkon povolání zubního lékaře (§ 7 odst. 3 písm. b) v případě absolventů studijního programu stomatologie. Účast na vzdělávacích aktivitách: - povinný kurz Lékařská první pomoc – 3 dny, - povinný seminář Základy zdravotnické legislativy – 1 den, - povinná účast na odborných seminářích akreditovaného pracoviště, - další odborné akce IPVZ, odborné společnosti, ČSK aj. 3.

Rozsah požadovaných teoretických vědomostí a praktických dovedností

Teoretické znalosti: • anatomie orofaciální soustavy, vývoj deformit faciálního skeletu, • základy lékařské genetiky v aplikaci na obor, • embryologický vývoj obličeje, normální vývoj obličeje, čelistí a zubů, vznik rozštěpů a jiných kongenitálních malformací v obličeji; projevy některých syndromů v obličeji a chrupu; růst a vývoj orofaciální soustavy, variace v růstu a vývoji, • etiologie ortodontických anomálií; genetické a zevní faktory ovlivňující vývoj chrupu a růst; pubertální růstové zrychlení, skeletální věk, zubní věk; růstová centra v obličejovém skeletu; postnatální růstové změny v kraniofaciální soustavě, včetně měkkých tkání, • vývoj chrupu, vývoj normální okluze od narození do dospělosti, variace v tomto vývoji, anomálie v počtu, velikosti, tvaru a poloze zubů, anomálie vztahu zubů a zubních 22

• •

• •

•

•

•

• •

•

• •

• •

oblouků; vývojové tendence u jednotlivých anomálií, též s ohledem na stupeň závažnosti; vliv ageneze zubních zárodků a přespočetných zubů na vývoj chrupu a zubních oblouků; vliv předčasných ztrát dočasných zubů a extrakcí stálých zubů na vývoj chrupu, fyziologie dýchání, řeči, polykání a žvýkání; typy dýchání, polykání, poruchy výslovnosti, normální a abnormální funkce při artikulaci chrupu, normální a abnormální funkce měkkých tkání, normální a abnormální funkce temporomandibulárního kloubu, diagnostika funkce čelistního kloubu, léčebné prostředky při poruchách čelistního kloubu, histologie tkání obličeje a chrupu, vývoj kosti, chrupavky, zubu a svalu, pohyb zubu a tkáňové změny s ním spojené, mechanizmus resorpce kořenů, proces erupce zubu, spontánní posuny zubů, efekty různých typů síly na tkáně a buňky, efekty typu sil a velikosti síly na tkáňové změny; histologické aspekty enchondrálního růstu v nazálním septu, kondylární chrupavce a v růstových štěrbinách dlouhých kostí, růst kosti v suturách a na povrchu kosti; efekt dentofaciálních ortopedických sil na tkáně, psychologie dítěte, adolescenta a dospělého; koncepce vývojové psychologie, aspekty motivace pacienta a odhad kooperace při léčbě; psychologické aspekty puberty a adolescence; vliv vzhledu obličeje a chrupu na sebehodnocení; psychologické aspekty ortodoncie, ortognatické chirurgie, biostatistika, metodologie statistiky, běžně používané metody lékařské statistiky, porozumění a schopnost interpretace statistického hodnocení výsledků v odborné literatuře ortodontické a příbuzných oborů, výběr souboru a požadavky na kontrolní soubor; zhodnocení validity závěrů ve vědeckých pracích; filozofie vědy, etické aspekty výzkumu na zvířatech a u lidí, epidemiologie, principy epidemiologických šetření, analýza dat a kritické zhodnocení nálezů; prevalence a incidence ortodontických anomálií; validita indexů určujících potřebu léčby; vliv společnosti na potřebu ortodontické léčby; aspekty ovlivňující subjektivní potřebu léčby; role ortodontisty v potřebě léčby; faktory používané v odhadu objektivní potřeby léčby, znalost základů radiologie a hlavních radiologických technik používaných v orofaciální oblasti; znalost rizik rtg metod, materiály používané v ortodoncii, jejich složení a vlastnosti; ortodontická biomechanika a její klinická aplikace; znalost základů statiky; ortodontické síly, jejich vlastnosti a účinky; moment síly, centrum rezistence, centrum rotace, biologická interpretace analýzy kefalometrického snímku a znalost hranic možností kefalometrických analýz; znalost možností a limitů různých metod longitudinálního kefalometrického vyhodnocení; limity růstové analýzy a analýzy léčebných změn; validita a limity prognózy růstu a prognózy růstové rotace včetně komputerizované predikce, znalost tendencí k recidivě u různých anomálií a léčebných změn; znalost změn, které mohou nastávat v době retence; změny, které nastávají po skončené retenci, iatrogenní efekty ortodontické terapie; rizika spojená s jednotlivými léčebnými metodami a retenčními prostředky; vliv různých podmínek a věku na iatrogenní efekty; možný vliv léčby na temporomandibulární kloub; dlouhodobý vliv různých typů léčby na parodont; faktory ovlivňující resorpci kořenů; možný vliv léčby na estetiku obličeje, indikace extrakcí zubů v rámci plánu ortodontické léčby; indikace a kontraindikace interceptivní léčby, znalost indikací, konstrukce a používání snímacích aparátů a funkčních aparátů; indikace, konstrukce a různé typy extraorálních tahů; faciální masky, kombinované mezičelistní aparáty s extraorálním tahem; znalost možností a jejich hranic u snímacích aparátů, funkčních aparátů, extraorálních aparátů, 23

• •

• • • • • • • •

• •

• •

•

•

indikace, konstrukce a možnosti palatinálních a linguálních oblouků, aparátu k ruptuře patrového švu, indikace a aplikace plných fixních aparátů; hlavní typy plných fixních aparátů; znalost typických postupů i řešení atypických stavů v průběhu terapie plným fixním aparátem; postupy u typických anomálií; způsob doladění okluze a artikulace v etapě "finishing"; indikace, složení a způsob použití retenčních aparátů, jejich možnosti a omezení; vhodná doba retence, indikace a specifické aspekty ortodontické léčby u dospělých; spolupráce s praktickým zubním lékařem při ortodontické léčbě dospělých, kraniomandibulární dysfunkce, etiologie a prostředky ke zmenšení potíží pacienta; indikace a kontraindikace ortodontické léčby u pacientů s kranimandibulární dysfunkcí, multidisciplinární přístup k léčbě pacientů s rozštěpy rtu, čelisti a patra; indikace a časová aplikace; ortodontická léčba pacientů s rozštěpy, indikace a aplikace kombinované ortodonticko-chirurgické léčby čelistních anomálií; specifické aspekty ortodontické léčby u pacientů s ortodonticko-chirurgickou léčbou, indikace a kontraindikace ortodontické léčby u pacientů s poškozeným parodontem; specifické aspekty ortodontické léčby a její přínos ke stavu parodontu u těchto pacientů, indikace a aplikace ortodonticko-protetického nebo ortodonticko-restorativního řešení, specifické aspekty ortodontického léčení u těchto pacientů, etiologické aspekty zubního kazu, onemocnění parodontu a lézí měkkých tkání s ohledem na ortodontickou léčbu, hygiena dutiny ústní u ortodontického pacienta; rizika poškození skloviny a parodontu, hygienické programy, problematika orální hygieny před, v průběhu a po ortodontické léčbě, prevence přenosu infekce v ortodontické ordinaci; metody sterilizace nástrojů; ošetřování vysoce rizikových pacientů s ohledem na přenos infekce, prostorové uspořádání ortodontické praxe; zařízení a nástroje v ortodontické praxi; získávání a výběr zdravotnického personálu, jeho výuka a kontrola kvality práce; financování a řízení ortodontické praxe, využití počítačů v ortodontické praxi; práce s textovými editory; databázový soubor, ergonomie v ortodontické praxi; optimální poloha pacienta, pozice ortodontisty, instrumentářky a umístění nástrojů k jednotlivým pracovním postupům; efektivní časování a postupy při provádění jednotlivých úkolů, právní aspekty ortodontické praxe; předpisy a zákony; odpovědnost a možné rizikové situace, které mohou vést k soudním sporům; potřebná profesní pojištění; postupy při odborných, resp. soudních sporech, profesionální etika; způsob chování a jednání očekávaný od ortodontisty jako lékaře; etické standardy ve vztahu k personálu, pacientům a kolegům ortodontistům i kolegům jiných oborů; způsob transferu pacientů.

Praktické schopnosti a dovednosti •

identifikovat a popsat stav chrupu ve smyslu normality a abnormality; diagnostikovat abnormality a patologické změny na rtg snímcích; popisovat morfologii hlavy podle kefalogramu; prokreslit hlavní struktury z kefalogramu v norma lateralis a frontalis; provést některé kefalometrické diagnostické analýzy na průkresech; interpretovat biologicky správně odchylky u jednotlivých měření na snímku,

24

instruovat pacienta k provádění optimální orální hygieny před ortodontickou léčbou i při aplikaci ortodontických aparátů; diagnostikovat před léčbou rizikové pacienty s ohledem na demineralizace skloviny a gingivitidy v průběhu ortodontické léčby, • výběr materiálů ortodontického aparátu (dráty, zámky) podle požadovaných účinků a vlastností; určení účinku sil produkovaných různými ortodontickými aparáty; určení účinku ortopedických sil, • podrobné klinické vyšetření; určení maximální interkuspidace a základních poloh dolní čelisti; provedení vysoce kvalitních otisků chrupu s maximální reprodukcí alveolárních výběžků; provést registraci obličejovým obloukem a zamontovat modely do artikulátoru; provést dobré extraorální a intraorální fotografie; zhotovit dobré rtg snímky k ortodontickým účelům, • provést předběžné diagnostické zhodnocení a klasifikaci při ortodontické konzultaci pacienta; poskytnout poradu při konzultaci ohledně vhodnosti léčby, ohledně potřeby podrobnějšího vyšetření, • dosáhnout správného diagnostického vyhodnocení na základě anamnestických údajů, vyšetření pacienta, modelů chrupu (včetně diagnostického "set-up"), rtg snímků, kefalogramu, fotografií a dalších vhodných podkladů, • určit léčebný plán pro různé typy ortodontických a dentofaciálních anomálií, včetně strategie léčby a retence, terapeutických prostředků, časového určení a sekvence jejich aplikace, prognózy a odhadované doby léčby a doby retence; prognózovat pravděpodobný vliv na vývoj obličeje a chrupu, pokud nebude prováděna žádná ortodontická terapie; definovat cíle léčby s patřičným zvážením alternativ, • provést růstovou analýzu na dvou časově vzdálených kefalogramech téhož pacienta; určit změny způsobené léčbou na průkresech kefalogramů léčeného pacienta, • praktická aplikace interceptivních metod; schopnost zhotovit a provést opravu snímacích aparátů; zhotovení a používání palatinálních a lingválních oblouků, aparátů k ruptuře patrového švu; plná znalost a schopnost práce s alespoň jedním typem plného fixního aparátu; schopnost provádění typických i atypických ohybů na drátěných obloucích; zhotovení typických retenčních aparátů. Školenec získává tyto dovednosti cvičením na modelech (fantomech) a praktickou léčbou minimálně 60 dobře dokumentovaných pacientů po celou dobu přípravy (s výjimkou prvých 9 měsíců). •

4. Všeobecné požadavky Znalosti právních předpisů ve zdravotnictví, systému zdravotní péče, posudkového lékařství. Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

5. Hodnocení specializačního vzdělávání a) průběžné hodnocení školitelem - celá příprava probíhá na akreditovaném pracovišti podle studijního programu, školitel vyhodnocuje pravidelně pokrok školence v přípravě, b) předpoklad přístupu k atestační zkoušce - získání způsobilosti k samostatnému výkonu povolání zubního lékaře, - absolvování specializované praxe v trvání 36 měsíců na akreditovaném pracovišti, - předložení záznamu o provedených výkonech (seznam léčených pacientů),

25

- je doporučena pasivní i aktivní účast na domácích, event. i zahraničních vědeckých konferencích v oboru, - předložení odborné atestační práce (klinické, experimentální), která bude obsahovat úvodní literární rešerši ze světové literatury a experimentální část (zpracování menšího úkolu z klinického nebo laboratorního výzkumu); místo experimentální části může být též kasuistická část s úplnou dokumentací léčených pacientů při řešení dané problematiky; téma práce zadává vedoucí školicího pracoviště během první poloviny specializačního vzdělávání, - pro atestační zkoušku si připraví dokumentaci 8 léčených pacientů, dokumentace bude úplná s psaným komentářem k problematice a průběhu léčby, c) vlastní atestační zkouška - teoretická část - 3 odborné otázky, 1 otázku může nahradit obhajoba odborné práce nebo diskuse na odbornou problematiku spojenou s prezentovanou dokumentací (některé z 8 přinesených kazuistik), - praktická část - provedení praktického výkonu na pacientovi (obvykle nasazení zadaného aparátu), - analýza dokumentace ortodontického pacienta a stanovení plánu léčby (jde o dokumentaci jiného pacienta, než na kterém byl prováděn praktický výkon); je podrobně diskutována pravděpodobná problematika spojená s průběhem léčby.

6.

Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Zubní lékař specializovaný v oboru ortodoncie získal způsobilost samostatně vykonávat všechny typy ortodontické léčby, včetně spolupráce s odborníky jiných oborů při řešení ortodontických anomálií specifických typů.

26

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM v oboru DERMATOVENEROLOGIE 1. Cíl specializačního vzdělávání Cílem specializačního vzdělávání v oboru dermatovenerologie je získání potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností v oblasti diagnostiky, léčby (medikamentózní i chirurgické) a prevence chorob kůže a podkoží, sliznic, přídatných kožních orgánů a také kožních projevů systémových chorob a systémových projevů kožních onemocnění. Součástí přípravy je i podpora péče o zdravou kůži. Příprava v oblasti venerologie obsahuje diagnostiku, léčbu a prevenci infekcí přenášených pohlavním stykem a jiných onemocnění pohlavního ústrojí.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru dermatovenerologie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, obsahujícího teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě. Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle § 83a zákoníku práce. Podmínkou pro získání specializace v oboru dermatovenerologie je zařazení do tohoto oboru a absolvování praxe v minimální délce 5 let, z toho: a)

povinná praxe v oboru 24 měsíců úvodní povinné praxe na standardním dermatovenerologickém lůžkovém oddělení, 12 měsíců specializované části praxe ve vlastním oboru takto rozdělené: 1,5 měsíce - dermatologická alergologie a imunologie a profesionální dermatózy, 1 měsíc - dermatologická fotobiologie, 1 měsíc - dermatologická mykologie, 1měsíc - dermatologická onkologie, 1 měsíc - dermatologická angiologie, 0,5 měsíce – andrologie, 2 měsíce - dětská dermatovenerologie, 1 měsíc - korektivní dermatologie, 1 měsíc – dermatohistopatologie, 2 měsíce – venerologie. Vzdělávání v uvedených specializacích (12 měsíců) bude probíhat na mateřském akreditovaném pracovišti v lůžkové nebo ambulantní složce, nebo na jiných akreditovaných pracovištích. Výchova bude probíhat rotačním způsobem s dobou trvání

27

1/2 až 2 měsíce (viz výše). Zbývající část praxe bude absolvována na standardním dermatovenerologickém ambulantním zařízení. b)

povinná doplňková praxe v dalších oborech 3 měsícechirurgické oddělení (z toho až 2 měsíce mohou být na oddělení plastické chirurgie nebo oddělení korektivní dermatologie), 3 měsíceinterní oddělení, 3 týdny infekční oddělení se zřízeným AIDS centrem, 2 týdny lékařská mikrobiologie (laboratorní mikrobiologická diagnostika), c) doporučená doplňková praxe 3 týdny gynekologické oddělení (ambulantní složka), d) účast na vzdělávacích aktivitách - povinný kurz Lékařská první pomoc – 3 dny, - povinný seminář Základy zdravotnické legislativy – 1 den, - další doporučené odborné akce pořádané IPVZ, ČDS JEP, ČLK aj. Pro následující specializace je určeno další jednoleté specializační vzdělávání zakončené atestační zkouškou podle vlastního vzdělávacího programu specializační náplně: dětská dermatovenerologie, korektivní dermatologie. Pro specializaci dermatologická histopatologie je stanoven vzdělávací program navazující na získání specializace z dermatovenerologie nebo patologické anatomie, zakončený po komisionálním ověření znalostí vydáním „Osvědčení k diagnostické činnosti v dermatologické histopatologii“.

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností a) všeobecné požadavky Absolvent specializačního vzdělávání - musí znát standardní dokumentaci používanou v oboru dermatovenerologie – chorobopis a denní dekurs, list o prohlídce mrtvého, návrh lázeňské péče, hlášení onkologické, hlášení některých infekčních nemocí, hlášení o pracovním úrazu, hlášení nežádoucího účinku léčivých přípravků, náležitosti lékařské zprávy, - dokumentaci pro potřeby pojišťoven, - dosáhne potřebné úrovně schopností pro komunikaci s pacienty, příbuznými i spolupracovníky, - má základní znalosti posudkového a revizního lékařství, lékařské etiky, právních předpisů platných ve zdravotnictví, organizace zdravotnické služby a ekonomiky zdravotnictví, - osvojí si provozní a administrativní činnosti a management týmové práce, - osvojí si základy počítačové techniky jako prostředku pro ukládání a vyhledávání dat, odborných informací a komunikace. b) z vlastního oboru Z obecné dermatologie musí lékař prokázat: -

důkladné a rozsáhlé znalosti, opřené o potřebné vědomosti z anatomie, histologie, fyziologie, klinické biochemie, mikrobiologie, sérologie, alergologie, klinické imunologie a molekulární biologie kůže, jejich adnex a sliznic,

28

-

-

-

důkladnou znalost klinické a laboratorní diagnostiky kožních a sexuálně přenosných chorob, správné vedení dokumentace, znalost etiopatogeneze kožních chorob podle současných poznatků, znalost základních patologických změn v kůži a histopatologických nálezů u základních i složitějších dermatóz, znalost diferenciální diagnostiky kožních a pohlavně přenosných chorob a jejich vztahu k infekčním, interním, chirurgickým, gynekologickým a onkologickým onemocněním, znalost používaných vyšetřovacích a diagnostických metod a postupů a jejich hodnocení, znalost obecných terapeutických zásad a účelné farmakoterapie spolu s nežádoucími účinky zevních i celkově podávaných léčivých přípravků v oboru používaných, znalost dermatologické receptury, znalost fyzikální terapie, fotodermatologie, fototerapie a reakce na fyzikální léčbu.

Ze speciální dermatologie se vyžadují přesné a hluboké znalosti na úseku - diagnostických a vyšetřovacích metod a postupů mikrobiologických, mykologických, dermatohistopatologických (biopsie a technika zpracování vzorků), imunohistologických, alergologických, imunologických a molekulárně biologických a způsob jejich interpretace. Znalosti školence musí splňovat požadavky vyplývající z rozvoje oboru na zlepšování diagnostické (znalost a využívání výsledků nových laboratorních metod a vyšetřovacích postupů), klinické a terapeutické (nové léčivé přípravky) úrovně dermatovenerologie. Dále je nezbytné si osvojit: - znalost diagnostických a vyšetřovacích metod a postupů mikrobiologických, mykologických, dermatohistopatologických (biopsie a technika zpracování vzorků), imunohistologických, alergologických, imunologických a molekulárně biologických a způsob jejich interpretace, - znalost správného odběru materiálu, jeho zpracování a zajištění pro odeslání do laboratoře, - teoretické a praktické znalosti problematiky profesionálních dermatóz, - důkladné znalosti zevní i celkové léčby a různých léčebných metod spolu se znalostmi farmakodynamického a farmakokinetického účinku léčivých přípravků, jejich toxikologie a nežádoucích účinků, správných indikací a vzájemných interakcí, znalosti medikace v dětském a seniorském věku, - odpovídající teoretické i praktické vědomosti o fyzikální terapii (o léčbě zářením různými typy UV zdrojů, o infračerveném záření, vysokofrekvenčních proudech, fotochemické a fotodynamické léčbě, laseroterapii se všemi fyzikálními i biologickými souvislostmi), o rehabilitaci a balneoterapii, - teoretické i praktické znalosti lékařské kosmetologie, - teoretické i praktické znalosti dermatologické angiologie a proktologie, - znalosti základů andrologie, - znalost diferenciální diagnostiky dermatóz dětského věku, znalost genetiky, - znalost zásad dietního stravování u kožních a STD pacientů, - zvládnutí posudkové činnosti pro účely posuzování krátkodobé i dlouhodobé pracovní neschopnosti včetně posuzování změněné pracovní schopnosti a odškodnění pracovních dermatóz, - znalosti prevence, diagnostiky a léčby dětských dermatóz, zvláštnosti péče o kůži dětí a mladistvých,

29

- důkladné znalosti prevence, diagnostiky a terapie kožních onemocnění stáří, zejména se zřetelem na kožní malignity, - znalost tropické, geografické a ekologické medicíny, - znalosti estetické a preventivní medicíny, - znalosti podmínek pro klinický a laboratorní výzkum, - seznámení se s problematikou výuky na pregraduální a sesterské úrovni, - znalosti sociálních a psychologických aspektů dermatologie, - adept se aktivně zapojuje do klinických, histopatologických a jiných seminářů. V oblasti venerologie je nezbytné získat vědomosti a zkušenosti o - epidemiologii nemocí přenosných pohlavním stykem (STD) a o HIV infekci, - laboratorní diagnostice STD, - prevenci a kontrole STD včetně způsobu hlášení a organizaci péče o nemocné s STD, - HIV infekci a AIDS, - běžných gynekologických a andrologických poruchách, - dermatózách genitálu, - přidružených systémových projevech STD, - STD v těhotenství a u novorozenců, - psychosexuálních a sociálních aspektech STD, - výchově ke zdravému pohlavnímu životu. c)

z ostatních oborů

Požadují se základní znalosti z biologie, lékařské genetiky, fyziologie, klinické biochemie, klinické imunologie, farmakologie a z molekulární biologie, vnitřního lékařství, dětského lékařství, chirurgie (znalosti první pomoci, způsobů resuscitace při poruchách dýchání, srdeční činnosti a krevního oběhu). Dále se požaduje dobrá znalost infekčních chorob nutná pro diferenciální diagnostiku dermatóz a infekčních exantémů, znalosti chirurgických onemocnění postihujících kůži a podkožní tkáně a jejich diferenciální diagnostiky, znalosti diferenciální diagnostiky urologických onemocnění s příznaky na uretře, prostatě a nadvarlatech, a znalosti diferenciální diagnostiky zánětlivých gynekologických chorob ve vztahu k pohlavně přenosným chorobám. Rozsah požadovaných praktických dovedností a) vyšetřovací metody a léčebné postupy samostatné vedení, dokumentování a uzavření chorobopisu, včetně chorobopisu onkologického, onkologické hlášení, klinické vyšetření kůže a kožních adnex, vyšetření lupou, diaskopie, samostatné provedení a hodnocení mikroskopického (louhový preparát) a kultivačního mykologického vyšetření (50 vyšetření) a vyšetření Woodovou lampou (30 vyšetření), základní funkční a přístrojové vyšetření žilního systému (100 vyšetření), provedení Tzanckova testu (20 vyšetření), znalost histopatologických a imunohistologických nálezů 70 základních dermatóz,

30

-

-

-

odběr materiálu, příprava a mikroskopické vyšetření preparátu na kapavku, včetně barvení podle Grama, u ženy (50), včetně vyšetření vaginy v zrcadlech (30), vyšetření nativního preparátu na T. vaginalis (30) a vyšetření proktoskopického (15), odběr materiálu, příprava, barvení podle Grama a mikroskopické vyšetření preparátu na kapavku a jiné zdroje uretrálního výtoku u muže (50), zkouška 2 sklenic (30), event. vyšetření proktoskopické (15), odběr materiálu, příprava a vyšetření nativního preparátu na syfilis (vyšetření v zástinu) u muže a ženy (celkem 50), znalost rozsahu a možností sérologického vyšetření u syfilis a interpretace prováděných sérologických testů, hodnocení výsledků moderních diagnostických metod detekce gonokoků, chlamydií, kvasinek, BK, virů (hybridizační, PCR, amplifikační metody), vyšetření prostaty a semenných váčků p. r. a proktoskopické vyšetření (30), provedení a interpretace výsledků epikutánních a dalších druhů kožních testů, funkčních testů a fototestů (100 pacientů), hodnocení diagnostické validity imunologických vyšetření, vyšetření a hodnocení trichogramu (20), vyšetření ejakulátu včetně diferenciálního spermiogramu (20), provedení a interpretace výsledků dermatoskopického vyšetření (150), zhodnocení 3 dermatoskopických nálezů při zkoušce,

b) terapeutické výkony a postupy - exkochleace (100 výkonů), kauterizace (50 výkonů), - diatermokoagulace (50 výkonů), epilace (30 výkonů), - metody a druhy kryoterapie – různé způsoby aplikace sněhu CO2 a tekutého dusíku, kryopřístroje (100 výkonů), - zásady kompresivní léčby, předpis a provedení (100 výkonů), - exprese komedonů a milií, - masáž prostaty (25 výkonů), - anestezie povrchová, okrsková, topická (100), - odstranění perigenitálních a perianálních akuminátních kondylomat (50 výkonů), - světloléčba (100 pacientů), - laseroterapie (vaskulární, CO2 lasery, lasery používané k odstranění pigmentací a ochlupení (30), - sklerotizace mikrovarixů (metliček) (30), - kožní biopsie průbojníkem nebo skalpelem obličej a krk (30 výkonů), jiná oblast (50 výkonů), - excize skalpelem drobného kožního útvaru bez sutury, - excize skalpelem drobného kožního útvaru se suturou (50 výkonů), - excize léze, sutura od 2 - 10 cm (30 výkonů), - odstranění nekróz ze spodiny ulcerací (20 výkonů), - exstirpace podkožního útvaru (cysta, lipom aj.) (25 výkonů), - operační zákrok na nehtu (15 výkonů).

31

Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

4. Hodnocení specializačního vzdělávání a)

Průběžné hodnocení školitelem – průběžně je dokumentována celá praxe v období specializačního vzdělávání, jak v průkazu odbornosti (indexu), tak i v Záznamu o provedených výkonech (tzv. logbooku). Pravidelně v šestiměsíčních intervalech budou školitelem kontrolovány a hodnoceny všechny povinné, doporučené a dobrovolné samostatně provedené výkony, školení, studijní pobyty a veškerá operativa s celkovým hodnocení po skončení předepsané lhůty.

b)

Předpoklad přístupu k atestační zkoušce absolvování povinného společného základu a jeho zhodnocení v průkazu odbornosti, absolvování povinných školicích akcí se záznamem v průkazu odbornosti, úspěšné absolvování písemného testu, předložení seznamu výkonů (logbook) potvrzený školitelem, vypracování písemné práce, Vlastní atestační zkouška část praktická: vyšetření pacienta, vypracování chorobopisu, zhodnocení 4 histopatologických preparátů (výběr ze 70), jednoduchých a složitějších dermatóz, zhodnocení 3 mykologických vzorků mikroskopicky (louhový preparát) vyšetření a zhodnocení 3 dermatoskopických nálezů pigmentových lézí; část teoretická: 2 odborné otázky z dermatologie, 1 odborná otázka z venerologie, obhajoba písemné práce.

c) -

-

5. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost Získání specializace v oboru dermatovenerologie poskytuje kvalifikaci pro výkon samostatné diagnostické, léčebné a preventivní činnosti v rozsahu celého oboru při poskytování specializované zdravotní péče v ambulantním nebo lůžkovém zařízení jakéhokoliv typu, včetně výkonu vedoucích funkcí. Umožňuje výkon konziliární činnosti pro jiné obory. Dosažená kvalifikace, podložená znalostí interdisciplinární problematiky a platné legislativy, vytváří předpoklady i pro práci vědecko-výzkumnou a výchovně pedagogickou.

32

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM v oboru DIABETOLOGIE 1. Cíl specializačního vzdělávání Cílem specializačního vzdělávání v oboru diabetologie je získání potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností v oblasti prevence, diagnostiky a terapie diabetu, metabolických chorob a poruch výživy včetně jejich komplikací, umožňujících samostatnou činnost specialisty v ambulantní i lůžkové péči. Součástí je získání znalostí z oblasti týmové práce v péči o pacienty.

2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru diabetologie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě. Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce. Podmínkou pro získání specializace v oboru diabetologie je zařazení do tohoto oboru a absolvování společného interního základu a specializované praxe v minimální délce 5 let, z toho: 2.1 Povinný interní základ – minimálně 24 měsíců a) povinná praxe v oboru 18 měsíců na standardním lůžkovém interním oddělení s neselektovaným příjmem nemocných, z toho:

33

3 měsíce na JIP, 3 měsíce na příjmové ambulanci pod odborným dohledem, b) povinná doplňková praxe 1 měsíc pneumologie, 1 měsíc hematologie a transfúzního lékařství, 1 měsíc neurologie, 1 měsíc infekční lékařství, 2 měsíce chirurgie (převážně na příjmové chirurgické ambulanci), c) doporučená doplňková praxe 1 měsíc dermatovenerologie, 1 měsíc psychiatrie, 1 měsíc rehabilitační a fyzikální medicína, 1 měsíc geriatrie, d) účast na vzdělávacích aktivitách - povinný kurz po absolvování společného základu ukončený testem – 1 týden, - povinný kurz Lékařská první pomoc – 3 dny, - povinný seminář Základy zdravotnické legislativy – 1 den, - doporučené jsou další odborné akce pořádané IPVZ, ČIS JEP, ČLK atd. 2.2 Vlastní specializovaný výcvik – minimálně 36 měsíců a) povinná praxe v oboru 12 měsíců diabetologické praxe na lůžkovém oddělení, 18 – 24 měsíců v diabetologické ambulanci minimálně v úvazku 0,5 s garancí pověřeného diabetologa, b) povinná doplňková praxe 6 měsíců povinná specializační stáž v diabetologii na akreditovaném pracovišti, z toho: 2 týdny v podiatrické ambulanci, 2 týdny na jednotce intenzivní metabolické péče, 1 týden celkem při edukaci pacientů, 1 týden na akreditovaném obezitologickém pracovišti, 2 týdny na akreditovaném osteologickém pracovišti, 1 týden na dialyzační jednotce, 1 týden na koronární jednotce, c) doporučená doplňková praxe neurologie, dermatologie po 2 týdnech, d) účast na vzdělávacích aktivitách - povinný specializační kurz před atestací – 1 týden, - doporučené další odborné akce pořádané IPVZ, ČDS JEP, LK aj., - kurz v léčbě obezity – 1 týden.

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností 3.1 Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických prokazatelných na konci výcviku v rámci povinného interního základu Vlastní obor: Teoretické znalosti:

34

dovedností

• • • •

• •

•

získat základní diagnostické, terapeutické, psychologické a etické znalosti ve snaze o globální přístup k pacientovi, zdůraznit základ klinického přístupu k pacientovi - anamnézu a fyzikální vyšetření, naučit se analýze, syntéze a kritickému uvažování v průběhu rozhodovacích procesů, zejména ve vztahu k diferenciální a etiologické diagnostice, podrobněji se obeznámit se základními vyšetřovacími metodami a jejich diagnostickou cenou (rentgenových, ultrazvukových a endoskopických vyšetření) a interpretaci výsledků nejčastěji prováděných laboratorních vyšetření, rozpoznat a správně postupovat u akutních interních příhod, důvěrně se obeznámit s nejčastěji používanými léčivými přípravky, indikacemi a kontraindikacemi, optimálním dávkováním, významnými interakcemi a nežádoucími účinky léčivých přípravků, obeznámit se s organizací zdravotnictví, systémem zdravotních pojišťoven, sociální medicíny a prováděním prevence.

Kardiologie - má ovládat kromě fyzikálního i základní funkční vyšetření srdce a periferní cirkulace, interpretaci elektrokardiogramu včetně diagnózy nejdůležitějších arytmií, základy ostatních neinvazivních a invazivních vyšetřovacích metod. Má znát etiopatogenezi, klinický obraz, diagnostiku a léčbu nejčastějších kardiovaskulárních onemocnění, zejména arteriální hypertenze, ischemické choroby srdeční včetně akutního infarktu a jeho komplikací, arytmií, chorob periferních tepen a žil, plicní embolie a ostatních akutních kardiovaskulárních příhod, včetně kardiogenního šoku, plicního edému, akcelerované hypertenze, disekce aneuryzmatu aorty, tamponády perikardu a diferenciální diagnostiku synkop i možnosti vyšetření. Dále má ovládat základní diagnostiku a léčbu nejčastějších vrozených a získaných srdečních vad, endokarditidy, myokarditidy a perikarditidy. Má prokázat znalosti farmakoterapie nemocí srdečních a cévních, současné možnosti nefarmakologické léčby, zejména z oblasti katetrizačních metod, dočasné a trvalé kardiostimulace, intervenční radiologie a kardiochirurgie. Má být obeznámen s novými poznatky v oblasti aterosklerózy, jejich rizikových faktorů a možnostmi prevence kardiovaskulárních onemocnění. Pneumologie - má znát patofyziologii dýchání, základní parametry spirometrických vyšetření a krevních plynů, interpretaci rtg nálezu a základy ostatních diagnostických a terapeutických metod v pneumologii, včetně oxygenoterapie. Z akutních příhod musí ovládat zejména diagnostiku a léčbu pneumotoraxu, astmatického záchvatu, rozsáhlých forem pneumonií, akutního respiračního selhání, obstrukce horních dýchacích cest. Pozornost musí věnovat zejména nejčastějším plicním onemocněním jako jsou plicní záněty, chronická obstrukční plicní nemoc, tuberkulóza, chronické astma, bronchiektázie, nádory plic a dále diagnostice a léčbě chronické respirační insuficience. U onemocnění pohrudnice má zvládnout navíc hrudní punkci a aspiraci výpotku k laboratorním vyšetřením. Má znát klinické projevy a diagnostiku intersticiálních plicních nemocí, empyému, syndromu spánkové apnoe a možnosti léčby. Musí umět provést diferenciální diagnostiku nejčastějších projevů plicních nemocí jako je dušnost, kašel, expektorace, bolesti na hrudníku, hemoptýza. Má znát základy epidemiologie a dispenzarizace plicních nemocí. Gastroenterologie - má ovládat klinický obraz, diferenciální diagnostiku, léčbu a prevenci nejčastějších gastrointestinálních onemocnění: onemocnění jícnu, vředové choroby žaludku a dvanáctníku, chorob jater, žlučníku a žlučových cest, slinivky, tenkého i tlustého střeva. Zvláště se musí obeznámit s diagnostikou a diferenciální diagnostikou náhlých příhod břišních i diagnostikou a terapeutickými přístupy u krvácení z gastrointestinálního traktu. Zvláštní pozornost musí věnovat časné diagnostice nádorů trávicího ústrojí a konečníku. Má znát interpretaci hlavních laboratorních, rtg a ultrasonografických vyšetření, dále indikace a

35

kontraindikace endoskopických vyšetření, má být obeznámen s možnostmi současných léčebných endoskopických zákroků i ostatních vyšetřovacích a léčebných metod používaných v gastroenterologii. Má znát i základní indikace k chirurgickému řešení chorob GIT. Hepatologie - má zvládnout diagnostiku, diferenciální diagnostiku, terapii i prevenci jaterních chorob, má znát typy žloutenek i raných a pozdních stadií chronických jaterních onemocnění včetně časných stadií jaterních selhání. Revmatologie - má znát klinické projevy nejčastěji se vyskytujících revmatických onemocnění, jejich diagnostiku a diferenciální diagnostiku včetně interpretace laboratorních testů. Dále má znát základy farmakoterapie revmatických onemocnění, možnosti léčby fyzikální, komplexní rehabilitace a léčby chirurgické. Má se obeznámit s možnostmi prevence u revmatických onemocnění. Nefrologie - má ovládat klinický obraz a léčbu onemocnění ledvin a vývodných cest močových včetně diferenciální diagnostiky nefrotického syndromu, nefrogenní hypertenze, nefrolitiázy, diagnostiku a léčbu glomerulonefritid a intersticiálních nefritid. Dále by měl ovládat základní diferenciální diagnostiku selhání ledvin, základní principy hemodialýzy a peritoneální dialýzy. Měl by též prokázat znalosti dávkování léčivých přípravků u nemocných se snížením renálních funkcí (vylučování léčivých přípravků, nežádoucí účinky, nefrotoxicita léčivých přípravků apod.). Dále musí ovládat základní principy funkčního vyšetřování ledvin, zejména vyšetřování a interpretaci glomerulární filtrace a koncentrační schopnosti ledvin. Musí znát indikace a kontraindikace biopsie ledvin a základní problematiku transplantací ledvin. Endokrinologie - má znát základní funkce žláz s vnitřní sekrecí a jejich poruchy, klinický obraz onemocnění hypotalamohypofyzárního systému, štítné žlázy, příštítných tělísek a nadledvin, jejich laboratorní diagnostiku a principy léčby, a to i s ohledem na ovlivnění akutních, život ohrožujících stavů u endokrinních chorob. Má znát i účast endokrinního systému při vzniku a rozvoji jiných onemocnění. Musí mít i základní vědomosti o léčbě hormony a znát rizika s tím spojená. Diabetologie - má znát diagnostiku a klinický obraz inzulin dependentního a nondependentního DM, léčbu inzulinem a perorálními antidiabetiky. Má znát kritéria kompenzace diabetu, diagnostiku a léčbu hyperglykemického a hyperosmolárního kómatu, hypoglykemické stavy, akutní a pozdní diabetické komplikace a jejich léčbu. Metabolismus a výživa - má znát základy hlavních metabolických pochodů a jejich regulací, diagnostiku a léčbu poruch vnitřního prostředí, principy racionální výživy, etiopatogenezi a diferenciální diagnostiku výživových poruch a některých enzymopatií, principy jejich léčby, dietoterapii a základy enterální a parenterální výživy. Hematologie - má prokázat znalosti celého spektra krevních nemocí i sekundárního postižení krvetvorby. Má znát indikace hematologických vyšetření morfologických, hemokoagulačních a imunologických a jejich užití v diferenciální diagnostice. Má mít základní znalosti o současných možnostech léčby hematoonkologických onemocnění. V oboru transfúzní lékařství má zvládnout příslušné požadavky dané obecnou náplní interního základu se zvláštním důrazem na znalost biologických účinků transfuze krve a jejich složek, indikací transfuze a transfúzní techniky, prevence, diagnostiky a léčby posttransfúzních komplikací. Klinická imunologie a alergologie - má mít základní znalost o imunitním systému a jeho fyziologické funkci. V oblasti patologie imunity pak teoretické základy alergie, stavů imunitní nedostatečnosti a autoimunitních chorob, znát klinickou symptomatologii těchto stavů a možnosti její laboratorní diagnostiky a léčby. Onkologie - musí ovládat principy časné diagnostiky nádorů. Musí znát rizikové faktory vzniku nádorů a možnosti event. prevence. Musí být seznámen s možnostmi současné léčby nádorových onemocnění. 36

Geriatrie - má se obeznámit s diagnózou, léčbou a prevencí častých onemocnění pozdního věku, např. mozkové cévní příhody, arteriální hypertenze, Parkinsonovy choroby, demence, artrózy, osteoporózy atd. Dále se seznámí s problematikou nespecifických problémů stáří, jako jsou závratě a pády, močová inkontinence, imobilita, dekubity, poruchy paměti a v neposlední řadě také úskalími medikamentózní léčby, iatrogenním poškozením léčivými přípravky a základy geriatrické rehabilitace a geriatrického ošetřovatelství. Klinická farmakologie - musí znát základní údaje o farmakologii a farmakoterapeutickém použití léčiv potřebných pro léčbu vnitřních nemocí. Zejména musí ovládat indikace, kontraindikace, hlavní nežádoucí účinky a základy kinetiky léčivých přípravků používaných v léčbě nejčastějších vnitřních onemocnění. Infekční lékařství - má znát etiologii, patogenezi, klinický obraz a terapii běžně se vyskytujících onemocnění virových, bakteriálních, parazitárních a mykotických. Pozornost musí věnovat hlavně vyšetření febrilního pacienta, rozpoznávání urgentních infekčních situací včetně septických stavů, nosokomiálním infekcím, infekcím u imunokompromitovaných nemocných a postupům u teploty nejasného původu. Dále má ovládat základy interpretace mikrobiologických vyšetření, nejčastěji užívané antimikrobiální léčivé přípravky, dávkování, způsoby aplikace, průnik do jednotlivých orgánů. Má být obeznámen s možnostmi kontroly infekčních onemocnění ve společnosti včetně epidemiologie, přenosu a prevence. Pro stanovení komplexní terapie má prokázat základní znalosti pro sestavení celkového režimu nemocného, jehož součástmi jsou: - farmakoterapie s účelným použitím jednotlivých léčivých přípravků, - zásady výživy v prevenci a terapii interních nemocí (dietoterapie), - stanovení pohybového režimu a rehabilitačních postupů, - zásady prevence a dispenzarizace ve vnitřním lékařství, - základní znalosti principů pracovního lékařství. Ostatní obory a zvláštnosti: Absolvent interního základu musí prokázat i znalosti z jiných oborů, v rozsahu nutném ke správnému stanovení diagnózy a diferenciální diagnózy a k rozhodnutí o účelné terapii. Neurologie - má být schopen neurologické anamnézy u pacienta s neurologickými projevy, základního neurologického vyšetření se závěrem pravděpodobné lokalizace neurologického poškození, dokázat klinicky vyhodnotit časté neurologické projevy jako jsou bolesti hlavy, závratě, křeče, bezvědomí, zmatenost, mimovolní pohyby, parestézie, bolesti. Má být obeznámen se základy vyšetřovacích technik v neurologii, s diagnostikou a léčbou nejčastějších neurologických onemocnění, zejména diagnostikou a léčbou urgentních neurologických situací. Dermatologie - musí se obeznámit s vyšetřovacími postupy u onemocnění kůže, vlasů, nehtů a sliznic, s diagnostikou a léčbou nejčastějších kožních nemocí, zejména ve vztahu k možným projevům vnitřních onemocnění. Psychiatrie - obeznámí se s nejčastěji se vyskytujícími psychiatrickými nemocemi, zejména s vyšetřením a léčbou depresivních onemocnění, deliria, sebepoškozování, panickou atakou, alkoholismem a jinými toxikomaniemi, stavy zmatenosti. Obeznámí se s vyhodnocováním rizika sebevraždy, jednáním s agresivním pacientem i příbuznými, psychosomatickou problematikou. Rehabilitace - obeznámí se se základní terminologií dle definice WHO, s vyhodnocováním rehabilitačního potenciálu ve vztahu k neurologickým onemocněním, stavům po úrazech, chronických muskuloskeletálních onemocněních a následků a komplikací těchto onemocnění např. bolest, kontraktury, deformity, infekce, stres, poruchy výživy apod. Obeznámí se s možnostmi léčby těchto poruch, např. lokální injekční technikou, používáním prostředků

37

zdravotnické techniky, obeznámí se s týmem nelékařských spolupracovníků (klinický psycholog, sociální pracovník, logoped apod.). Chirurgie - má se obeznámit s klinickými a laboratorními projevy nejčastějších chirurgických onemocnění s důrazem na diferenciální diagnostiku akutních břišních příhod a ošetřováním nejčastějších úrazů. Má se obeznámit s možnostmi léčby chirurgických onemocnění včetně endoskopických a laparoskopických technik. Musí znát rizika interních onemocnění ve vztahu k chirurgickým zákrokům, význam interních předoperačních vyšetření a konziliární činnosti internisty v chirurgických oborech. Praktické dovednosti: Absolvent společného interního základu má ovládat techniku některých diagnostických a terapeutických výkonů jako je vyšetření per rectum, rektoskopie, punkce hrudníku, břišní dutiny (ascitu), sternální a lumbální punkci, punkci kolenního kloubu, cévkování močového měchýře, zavádění žaludeční a duodenální sondy, zavedení Sengstakenovy sondy, provést výplach žaludku, odsávání sekretu z dýchacích cest a techniku kardiopulmonální resuscitace. Musí umět zavést žilní kanylu a dlouhodobou péči o ni, péči o centrální žilní katétr a měření centrálního žilního tlaku (blíže logbook). Během výcviku má školenec na starosti minimálně 10 a maximálně 20 lůžek, přijme, ošetří a propustí minimálně 300 pacientů na oddělení a ošetří minimálně 600 ambulantních pacientů za rok.

3.2

Rozsah požadovaných teoretických znalostí prokazatelných na konci specializovaného výcviku

a

praktických

dovedností

a) Z vlastního oboru Teoretické znalosti: Fyziologie glykoregulace, lipidový metabolismus, struktura a funkce endokrinního aparátu pankreatu, sekrece inzulinu, účinek inzulinu, definice a klasifikace diabetu, diagnostika diabetu, etiopatogeneze diabetu 1. a 2. typu, klinický obraz a průběh diabetu, ostatní typy diabetu, cíle léčby a parametry kompenzace, zásady dietní léčby diabetu, zásady a metody inzulinoterapie, perorální antidiabetika, pohybová a rekondiční léčba diabetu, edukace diabetika a selfmonitoring, akutní metabolické komplikace, léčba ketoacidózy, hypoglykémie a diferenciální diagnóza, syndrom inzulínové resistence, patogeneze diabetické mikro- a makroangiopatie, rizikové faktory a prevence aterosklerózy, hypertenze a diabetes, hyperlipoproteinémie, oční změny u diabetu, diabetická nefropatie, selhání ledvin u diabetu, transplantace u diabetiků, polyneuropatie, autonomní neuropatie, diabetická noha, kardiovaskulární choroby a diabetes, obezita, kostní a kloubní změny u diabetu, kožní změny u diabetu, infekce a diabetes, příprava k chirurgickému výkonu, umělá výživa u diabetiků, těhotenství a diabetes, diabetes u dětí, diabetes ve stáří, gastroenterologické poruchy u diabetu, urogenitální poruchy u diabetu, psychosociální a sexuální problémy diabetika, pracovní zařazení diabetika. Možnosti prevence, diagnostika a léčba obezity a jejích komplikací, dyslipidemie, hypertenze, rizikových faktorů aterosklerózy, diagnostika a léčba poruch kostního metabolismu, hodnocení stavu výživy, způsoby enterální a parenterální výživy. Praktické dovednosti:

38

Stanovení vyšetřovacího a léčebného plánu diabetika, navržení jídelníčku pro konkrétního diabetika, práce s glukometrem a orientačně s inzulínovou pumpou, dopplerovské vyšetření dolních končetin, ošetření defektu u diabetické nohy, senzorické testy, návrh skupinové edukace diabetiků, práce s aplikátory inzulínu, práce s perfuzorem, základní vyšetření autonomní neuropatie. Hodnocení stavu výživy, antropometrická vyšetření, stanovení příjmu energie, doporučení jídelníčku pro obézního pacienta, stanovení výdeje energie, hodnocení vyšetření složení těla a rozložení tukové tkáně, indikace k bariatrickému výkonu, interpretace densitometrického vyšetření. Seznam a počet požadovaných výkonů je uveden v logbooku. b) Z ostatních oborů Požadované jsou teoretické znalosti v nefrologii, angiologii, kardiologii, oftalmologii, neurologii, ortopedii v rámci diabetických komplikací, pro spolupráci s příslušnými odborníky a praktickými lékaři.

4. Všeobecné požadavky Absolvent specializačního vzdělávání: • musí znát standardní dokumentaci používanou v oboru - chorobopis a denní dekurs, list o prohlídce mrtvého, návrh lázeňského léčení, hlášení onkologické, hlášení některých infekčních nemocí, hlášení o pracovním úrazu, hlášení nežádoucího účinku léčivých přípravků, náležitosti lékařské zprávy, dokumentaci pro potřeby pojišťoven, • dosáhne potřebné úrovně schopností pro komunikaci s pacienty, příbuznými i spolupracovníky, • má základní znalosti posudkového a revizního lékařství, lékařské etiky, právních předpisů platných ve zdravotnictví, organizace zdravotnické služby a zdravotnické ekonomiky, • osvojí si provozní a administrativní činnosti a management týmové práce, • osvojí si základy počítačové techniky jako prostředku pro ukládání a vyhledávání dat, odborných informací a komunikace. Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

5. Hodnocení specializačního vzdělávání a) Průběžné hodnocení školitelem - záznamy o absolvované praxi a školicích akcích a průběžném hodnocení v šestiměsíčních intervalech do průkazu odbornosti, záznamy o provedených výkonech do logbooku potvrzuje příslušný vedoucí lůžkového oddělení, resp. Diabetologického centra, u ambulantně pracujících lékařů pověřený diabetologgarant. b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce - absolvování požadované praxe, výkonů, školicích akcí během povinného interního základu a úspěšné zakončení písemným testem, - absolvování požadované praxe a povinných školicích akcí během specializovaného výcviku, - předložení seznamu výkonů v logbooku, c) Vlastní atestační zkouška 39

- písemný test znalostí z oboru, - praktická část - vyšetření pacienta a stanovení léčebného plánu, - teoretická část - 3 odborné otázky (1 otázku může nahradit obhajoba písemné práce).

6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost Absolvent specializačního vzdělávání v oboru diabetologie získává specializovanou způsobilost v oboru, která jej opravňuje k samostatné kvalifikované činnosti v diabetologické ambulanci, obezitologické, osteologické či nutriční ambulanci, na jednotce intenzivní metabolické péče a na lůžkových odděleních nemocnic, včetně péče o nemocné s vaskulárními a dalšími orgánovými komplikacemi. Jako specialista poskytuje konsiliární služby jiným lékařům a specialistům, zajišťuje přípravu diabetika k operaci. Tvoří koncepce a organizuje edukační akce, podílí se na postgraduálním vzdělávání praktických lékařů v diabetologii.

VZDĚLÁVÁCÍ PROGRAM v oboru INTERVENČNÍ RADIOLOGIE 1.

Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání v oboru intervenční radiologie je získání specializované způsobilosti osvojením teoretických znalostí a praktických dovedností ve všech typech intervenčních výkonů prováděných pod kontrolou zobrazovacích metod. Intervenční radiolog je schopen v celé šíři diagnosticko-terapeutického spektra provádět intervenční výkony, ve kterých je vyškolen. Intervenční radiolog úzce spolupracuje s kliniky odpovídajících specializací.

2.

Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou přijetí do specializačního vzdělávání v oboru intervenční radiologie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě a po absolvování tříletého společného základu s oborem radiologie a zobrazovací metody. Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle § 83a zákoníku práce. 40

Podmínkou pro získání specializace v oboru intervenční radiologie je zařazení do tohoto oboru a absolvování lékařské praxe v minimální délce 5 let, z toho: 2.1 Společný základ v radiologii a zobrazovacích metodách - 36 měsíců povinné praxe a) povinná praxe v oboru 31měsíců nemocniční radiologické, event. akreditované pracoviště, b) povinná doplňková praxe v dalších oborech 3 měsíce chirurgické oddělení, 2 měsíce interní oddělení, c) účast na vzdělávacích aktivitách povinná účast - kurz základů radiologie na akreditovaném pracovišti - 1 týden, - kurz s tematickým zaměřením (neuroradiologie, dětské radiologie, event.další) na akreditovaném pracovišti - 1 týden, - kurz radiační ochrany v radiodiagnostice a v radioterapii s absolvováním závěrečného testu a získáním certifikátu – 4 dny, - kurz Lékařská první pomoc – 3 dny, - seminář Základy zdravotnické legislativy – 1 den, doporučená účast - odborné akce České radiologické společnosti, ČLK a odborných pracovišť, zahraniční kongresy. Po úspěšném absolvování písemného testu, kterým bude společný základ ukončen, pokračuje povinná praxe v intervenční radiologii. 2.2 Specializovaný výcvik v oboru intervenční radiologie - 24 měsíců praxe a) povinná praxe s následujícím rozdělením: 3 měsíce ARO, 2 měsíce oddělení cévní chirurgie, 1 měsíc MR zobrazování na akreditovaném pracovišti, 12 měsíců vaskulární intervence, z toho: 4 měsíce diagnostická katetrizace, z toho 2 měsíce na akreditovaném pracovišti, 8 měsíců vaskulární intervence, z toho 4 měsíce na akreditovaném pracovišti, 6 měsíců nevaskulární intervence, vč. intervencí pod UZ, CT, event. MR, z toho 3 měsíce na akreditovaném pracovišti, b) účast na vzdělávacích aktivitách povinná účast - společné klinicko-radiologické semináře dle profilu pracoviště, - vzdělávací akce CSIR, - celostátní kongresy, zejména České Radiologické společnosti ČLS JEP, - týdenní výukový kurz nebo postupná návštěva 20 hodin odborných přednášek v průběhu 2 let, doporučená účast - zahraniční kongresy (CIRSE, SIR USA).

41

3.

Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů

3.1

Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů v rámci společného základu

a) Z vlastního oboru: Znalost koncepce oboru a k němu se vztahujících aktuálně platných předpisů. Teoretické znalosti nezbytně nutné: • radiologická fyzika, • fyzikální principy zobrazovacích metod, přístrojová technika, • programy zajištění kvality, • radiobiologie, rizika záření, principy ochrany před ionizačním zářením, Atomový zákon, • farmakologie kontrastních látek a jejich aplikace, zásady prevence nežádoucích účinků použitých kontrastních látek a léčby v případě vzniklých reakcí, • anatomie, fyziologie a patologie ve vztahu k zobrazovacím metodám, • základy výpočetních technik, • současné algoritmy vyšetření a jejích postupy s ohledem na diagnostický přínos a ekonomiku výkonů, • základní znalosti principů vědeckého výzkumu a použitelných statistických metod. Znalosti klinické diagnostiky (zobrazování a praktické dovednosti) nezbytně nutné: • samostatné provádění diagnostických zobrazovacích metod v celé šíři (skiaskopie, skiagrafie, ultrasonografie, výpočetní tomografie, základní vyšetření magnetickou rezonancí, základní angiografické postupy), • diagnostika a diferenciální diagnostika orientovaná orgánově nebo systémově, zahrnující problematiku hrudní, kardiologickou, angiologickou, gastrointestinální a břišní, urogenitální systém, diagnostiku mamární, lymfatického a endokrinního systému, diagnostiku neurologickou, muskuloskeletální, otorinolaringologickou a stomatofaciální, • věkově orientovaná diagnostika pediatrická (včetně prenatální a perinatální) a gerontologická, • diagnostika v neodkladné péči, • intervenční radiologie (samostatné provedení základních intervenčních výkonů, ke kterým patří perkutánní biopsie, evakuace, drenáže, event. další, ve kterých byl školenec vyškolen). Seznam a výčet provedených vyšetření a intervenčních výkonů v rámci společného základu trávicí trubice, břišní orgány, žlučové cesty vyšetření hrudníku muskuloskeletální systém centrální nervový systém oblast hlavy a krku kardiovaskulární systém pediatrická radiologie retroperitoneum, urogenitální systém mamografie

42

1250 1000 1250 400 400 300 1000 500 500

b) Z ostatních oborů: Znát potřeby kliniků, pro něž radiolog pracuje. 3.2

Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů na konci specializovaného výcviku

a) Z vlastního oboru: Znalost koncepce oboru a k němu se vztahujících aktuálně platných předpisů. Teoretické znalosti nezbytně nutné • fyzikální principy zobrazovacích metod, přístrojová technika, • radiobiologie, rizika záření, principy ochrany před ionizačním zářením, Atomový zákon, • kontrastní látky, jejich aplikace, prevence nežádoucích účinků a léčba v případě jejich vzniku, • indikace, kontraindikace a komplikace každé diagnosticko-terapeutické metody, • vhodná volba zobrazovacích metod a jejich techniky u jednotlivých intervenčních výkonů, • vhodný algoritmus výkonu s ohledem na diagnosticko-terapeutický přínos a ekonomiku výkonů. Požadované teoretické znalosti a praktické dovedností, seznam požadovaných výkonů: b) Z oboru intervenční radiologie: Vaskulární: - diagnostické a terapeutické katetrizace jako první katetrizující - 450, - z toho 50 PTA jako první katetrizující (včetně implantace stentů) a minimálně 5 žilních intervencí (PTA, implantace stentu, zavedení kaválního filtru), - trombolýza – teoreticky, - TIPS – asistence alespoň u 3 výkonů, - cévní přístupy – teoreticky, - stentgrafty – teoreticky, - PTA - ACI asistence alespoň 10-15 výkonů, - neurointervenční výkony - nejméně 3-5 asistencí, - embolizace a chemoembolizace – 10 výkonů. Nevaskulární: - PTC a PTD, stenty žlučových cest – nejméně 25-50 výkonů jako první katetrizující, - biopsie a drenáže (CT, MR, UZ i skiaskopickou kontrolou) a ostatní nevaskulární intervence jako první vyšetřující – 40-80 výkonů, (mezi tyto výkony patří intervence na GIT včetně gastrostomie, urointervence, intervence na dýchacích cestách, skeletální intervence aj.). Všechny nevaskulární intervence je nutné znát teoreticky. Provedené výkony budou zapsány v logbooku a podepsány školitelem. Poznámka: Všechny uvedené počty výkonů mohou být změněny podle aktuálního stavu oboru. c) Z ostatních oborů: Intervenční radiolog musí znát problematiku pacientů a potřeby kliniků, pro něž pracuje. 43

4.

Všeobecné požadavky

Znalost systému zdravotní péče, platných právních předpisů ve zdravotnictví, managementu oddělení, první pomoci. Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

5.

Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení školitelem - záznamy o absolvované praxi v průkazu odbornosti a v logbooku s údaji o provedených vyšetřeních a intervenčních výkonech v šestiměsíčních intervalech s podpisem školitele. Dále budou provedeny záznamy o ukončení povinné praxe v požadovaných oborech a o školení v jednotlivých odvětvích oboru. b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce - absolvování společného tříletého základu v oboru radiologie a zobrazovací metody, - absolvování povinných školicích akcí, záznamy v průkazu odbornosti, - předložení seznamu vyšetření a intervenčních výkonů v logbooku s potvrzením školitele. c) Vlastní atestační zkouška - část praktická - úspěšné absolvování písemného testu, - zhodnocení snímkové dokumentace 3 pacientů, rozhodnutí o dalším diagnostickoterapeutickém postupu, včetně volby terapeutického algoritmu, techniky výkonu a selekce instrumentaria, - část teoretická - 3 teoretické otázky týkající se problematiky intervenční radiologie.

6.

Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Lékař se specializací v oboru intervenční radiologie je schopen aktivně se podílet na indikacích k intervenčním výkonům, určit nejvhodnější diagnosticko-terapeutický postup a jeho algoritmus. Je schopen samostatně výkon provést, zvládnout jeho případné komplikace a účastní se následné péče po výkonu. Podílí se také na vzdělávání dalších intervenčních radiologů.

44

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM v oboru NEUROLOGIE 1.

Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání v oboru neurologie je získání potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností v oblasti prevence, diagnostiky a terapie umožňujících samostatnou činnost s vyšší specializací v ambulantní a lůžkové péči.

2.

Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru neurologie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě.

45

Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní doby podle § 83a zákoníku práce. Podmínku pro získání specializace je minimálně 60 měsíců praxe v oboru, z toho: a) povinná praxe v oboru 30 měsíců minimálně na standardním lůžkovém oddělení, 22 měsíců neurologická ambulance, z toho 12 měsíců na akreditovaném pracovišti, b) povinná doplňková praxe 3 měsíce interní lékařství, 3 měsíce neurochirurgie, 1 měsíc psychiatrie, 1 měsíc neurologická JIP nebo ARO, c) doporučená doplňková praxe 1 měsíc rehabilitace, d) účast na vzdělávacích aktivitách - povinný úvodní kurz po zařazení do specializace – 4 týdny, - povinné absolvování specializačního kurzu před atestací – 3 týdny, - povinné absolvování specializační stáže před atestací – 3 týdny, - povinný seminář Základy zdravotnické legislativy – 1 den, - povinný kurz Lékařská první pomoc - 3 dny, - doporučené jsou další odborné akce pořádané IPVZ, ČLS JEP, ČLK.

3.

Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů

Z vlastního oboru: Z teoretických základů se předpok1ádají znalosti z normální a pato1ogické anatomie, histologie, fyziologie, biochemie a farmakologie nervové soustavy v rozsahu odpovídajícím vědomostem absolventa lékařské fakulty. Úkolem specializačního vzdělávání je konkrétní aplikace těchto znalostí v oboru. Zcela zásadní důraz se klade na znalosti neurologické semiologie (nauka o příznacích nervových chorob, jejich významu vzhledem k patogenezi i etiologii postižení nervové soustavy) a schopnost shrnout příznaky do syndromů a určit topiku léze. Schopnost klasifikace podle různých hledisek - nosologicky, etiopatogeneticky, epidemiologicky. Ze speciální neurologie musí školenec znát: klinické obrazy, diferenciální diagnostiku a terapii všech onemocnění nervové soustavy, která se vyskytuji v naší zemi. Dále etiopatogenezi neurologických onemocnění. Musí znát iniciální příznaky i u vzácně se vyskytujících onemocnění, zejména u těch, u kterých je známa účinná léčba. Zvláštní důraz se klade na znalosti urgentní neurologie: traumata mozku a míchy, cévní afekce nervové soustavy, akutní infekční onemocnění, status epilepticus, komatosní stavy 46

z primárně cerebrálních příčin a akutní komprese míšní s ohledem na urgentní chirurgickou léčbu. Musí ovládat problematiku epileptologie. U bolestivých syndromů musí být schopen rozlišit kořenové vertebrogenní syndromy od bolestivých syndromů jiné etiologie. Musí ovládat problematiku diferenciální diagnózy a léčby bolestí hlavy a závratí. Z pomocných vyšetřovacích metod musí znát indikace a umět posoudit běžné nálezy laboratoře klinické biochemie. Musí znát normá1ní cyto1ogický a biochemický obraz likvoru (včetně elektroforézy). Umět charakterizovat likvorový obraz u zánětlivých, cévních, traumatických a nádorových onemocnění nervové soustavy včetně výkladu patogenezi těchto změn. Musí znát indikace zobrazovacích a elektrofysiologických pomocných vyšetřovacích metod, včetně jejich interpretace. Musí znát veškeré léčebné možnosti vycházející z nejnovějších poznatků. Znalost farmakoterapie včetně mechanismu účinku léčivých přípravků a principů hodnocení účinků léčivých přípravků, event. jejich kontraindikace a nežádoucích vedlejších účinků. Znalost indikace a zásad léčebné rehabilitace nejčastějších neurologických onemocnění, vertebrogenních syndromů, periferních a centrálních pares. Podrobnější znalosti z interdisciplinárních oblastí - neurooftalmologie, neuroinfekce, neuroimunologie, neurorehabilitace, průmyslová neurologie neuroradiologie, znalost podstaty a indikací nových zobrazovacích a funkčních vyšetřovacích metod. Osvojení stávajících a sledování nových "guidelines" v oboru. Z ostatních oborů: Psychiatrie: Znalost psychiatrické terminologie. Orientační posouzení psychického stavu pacienta. Znalost hlavních psychiatrických syndromů. Zásady psychoterapeutických přístupů. Základy psychofarmakoterapie. Posouzení psychogenního faktoru v klinickém obrazu neurologických onemocnění. Znalost problematiky psychopatií, toxikomanie a lékové závislosti. Schopnost medikamentosně zvládnout akutní amentní stav. Umět indikovat psychiatrické vyšetření. Vnitřní lékařství : Znalost problematiky postižení nervové soustavy u interních onemocnění. Anesteziologie a resuscitace: Znalost principů regulace vnitřního prostředí. Indikace konsiliárního vyšetření a hospitalizace na ARO. Oftalmologie: Indikace oftalmo1ogického vyšetření. Interpretace oftalmologického nálezu ve vztahu k neurologickému onemocnění. Otorinolaryngologie: indikace ORL vyšetření. Interpretace ORL nálezu ve vztahu k neurologickému onemocnění. Požadované výkony provedené během specializačního vzdělávání (minimální počet) Indikace k neurochirurgickému výkonu Počet dnů práce na JIP (ARO) LP Komplexní neurologické vyšetření Kořenový obstřik Zpracování a prezentace zvoleného nebo zadaného tématu Interpretace EMG pod dohledem specialisty

47

100 30 100 1000 100 3 100

Interpretace EEG pod dohledem specialisty Interpretace EP pod dohledem specialisty Interpretace likvorového nálezu Interpretace snímků CT, MRI

4.

100 50 100 100

Všeobecné požadavky

Základní znalosti lékařské první pomoci, právních předpisů platných ve zdravotnictví, organizace zdravotní péče, etiky, posudkového a revizního lékařství, znalost dokumentace oboru, ovládání počítačové techniky, komunikativní dovednosti, management týmové práce. Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

5.

Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení školitelem – školitel pravidelně v šestiměsíčních intervalech hodnotí průběh praxe a provádí záznamy do průkazu odbornosti. Potvrzuje souhrnně provedené výkony do logbooku. b) Předpoklady přístupu k atestační zkoušce - absolvování požadované praxe a povinných školicích akcí, - předložení logbooku s provedenými výkony potvrzenými školitelem, - písemná práce na zvolené téma konzultované na katedře neurologie (odevzdat 3 měsíce před atestací ve formální úpravě jako publikace k tisku). c) Vlastní atestační zkouška - teoretická část- 3 odborné otázky, - praktická část - vyšetření 3 pacientů, klinický rozbor, interpretace výsledků, diferenciální diagnostika, syndromologický a nosologický závěr.

6.

Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Absolvent specializačního vzdělávání v oboru neurologie je schopen provádět neurologické vyšetření včetně speciálních neurologických vyšetřovacích testů, hodnocení a interpretaci elektrofyziologických a radiologických výsledků.

48

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM v oboru 49

PLASTICKÁ CHIRURGIE 1.

Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání v oboru je získání teoretických znalostí a praktických dovedností nezbytných pro samostatné provádění výkonů odpovídajících náplni oboru.

2.

Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru plastická chirurgie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě. Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle § 83a zákoníku práce. Podmínkou pro získání specializace v oboru plastické chirurgie je zařazení do oboru, absolvování společného chirurgického základu a specializované praxe v minimální délce 6 let, z toho: 2.1 Povinný chirurgický základ – minimálně 24 měsíců a) povinná praxe v oboru 22 měsíců úvodní povinné souvislé praxe na lůžkovém oddělení všeobecné chirurgie s minimálním počtem 24 lůžek a se spektrem výkonů odpovídající vzdělávacímu programu, b) povinná doplňková praxe 2 měsíce na interním lůžkovém oddělení se spektrem výkonů odpovídajících vzdělávacímu programu, c) účast na vzdělávacích aktivitách povinný kurz Základní chirurgické postupy (po ukončení chirurgického základu), ukončený testem – 1 týden, povinný kurz Lékařská první pomoc – 3 dny, povinný seminář Základy zdravotnické legislativy – 1 den, doporučené jsou další odborné akce. 2.2

Vlastní specializovaný výcvik – minimálně 48 měsíců Postup do specializovaného výcviku je podmíněn splněním všech požadavků stanovených pro povinný chirurgický základ a přijetím na akreditované pracoviště plastické chirurgie. Celková doba specializační přípravy je minimálně 48 měsíců praxe na pracovištích plastické chirurgie, z toho minimálně 12 měsíců na akreditovaném pracovišti I. stupně. a) povinná praxe v oboru – je diferencovaná podle pracoviště, na němž lékař pracuje nebo se školí v době specializačního vzdělávání (typy pracovišť jsou uvedeny v příloze), aa) pro lékaře, kteří trvale školí na výukovém klinickém pracovišti (výukové pracoviště I. typu), 2 měsíce praxe na jiném školicím pracovišti stejného typu, 50

ab) pro lékaře pracující na oddělení plastické chirurgie (výukové pracoviště II. typu), 12 měsíců praxe na klinickém výukovém pracovišti I. typu, ac) pro lékaře pracující na oddělení plastické chirurgie (výukové pracoviště III. typu), 12 měsíců praxe na klinickém výukovém pracovišti I. typu, 10 měsíců praxe na výukovém pracovišti II. typu, ad) pro lékaře pracující na oddělení plastické chirurgie (výukové pracoviště IV. typu), 12 měsíců praxe na klinickém výukovém pracovišti I. typu, 12 měsíců praxe na výukovém pracovišti II. typu, 10 měsíců praxe na výukovém pracovišti III. typu, b) povinná doplňková praxe 2 měsíce praxe na školicím pracovišti popáleninové medicíny, c) doporučená doplňková praxe 1 měsíc praxe v Ústavu chirurgie ruky, 3 týdny praxe na oddělení maxillofaciální chirurgie, 2 týdny praxe na specializovaném pracovišti estetické chirurgie, d) účast na vzdělávacích aktivitách povinná specializační stáž před atestací – 1 týden, povinný specializační kurz před atestací – 1 týden, doporučené jsou další odborné akce pořádané IPVZ, ČLS JEP aj.

3.

Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností

3.1

Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci výcviku v rámci povinného chirurgického základu

Teoretické znalosti: • patogeneze, diagnostika a léčba (včetně operačních indikací) nemocí podléhajících zpravidla chirurgickému léčení, aby byl školenec schopen pod odborným vedením samostatně pracovat, • základy chirurgické anatomie, • základy chirurgické patofyziologie, zvláště znalost poruch elektrolytového a vodního hospodářství, problematiky hojení rány, • vyšetřovací metody v chirurgii, klinické a paraklinické, • předoperační vyšetření a obecná příprava k operaci, • asepse a antisepse, • chirurgické nástroje, zařízení operačního sálu, principy narkotizačních přístrojů, • anestezie: znalost vhodných kombinací léčivých přípravků užívaných k premedikaci, znalost vlastností léčivých přípravků užívaných k analgezii a místnímu znecitlivění, opatření při intoxikacích lokálními anestetiky, myorelaxancia, znalost z celkové intravenózní a inhalační anestezie (včetně vedlejších a nežádoucích účinků), • kyslíková terapie, • způsoby ošetření při ztrátě vědomí, včetně ošetření akutních intoxikací, •

základy resuscitační péče a intenzivní terapie o chirurgicky nemocné,

51

indikační kritéria a operační postupy u základních chirurgických onemocnění (apendix, kýly, cholelitiáza, varixy DK, tumory GIT, amputace končetin, apod.).

•

Praktické dovednosti: • evakuace ascitu, • punkce hrudníku a drenáž, • punkce močového měchýře, • rektoskopie včetně jednoduché probatorní excize, • místní znecitlivění, blokády (zvláště plášťová, vagosympatická, bederní), • základy celkového znecitlivění; zajištění a udržování průchodnosti dýchacích cest, včetně intubace, kardiopulmonální resuscitace: umělé dýchání, nepřímá srdeční masáž, technika defibrilace, • ošetření jednoduchých poranění kostí a kloubů, včetně sádrovacích technik, • zavedení Kirschnerovy extenze, • ošetření nekomplikovaných ran (minimálně 50), • jednoduché kožní transplantace (kožní štěpy) (minimálně 5), • operace hlíz, flegmón, karbunklů a panaricií (minimálně 20), • amputace končetin, ošetřování amputačních pahýlů (minimálně 5), • operace volné a uskřinuté kýly tříselné, stehenní či pupeční (minimálně 15), • operace varixů (minimálně 5), • apendektomie (minimálně 15), • steh prasklého žaludečního vředu, steh žaludku a střeva (minimálně 3). Praktické dovednosti musí být rozvíjeny na domácích, resp. specializovaných pracovištích pod vedením přednostů, kteří stvrzují průběh praktického výcviku, včetně závěrečného zhodnocení do logbooku. 3.2

Rozsah teoretických znalostí a praktických dovedností požadovaných na konci specializovaného výcviku

a) Teoretické znalosti: Vlastní obor: • • • • • •

• • • • • • •

chirurgická anatomie s ohledem na obor, základy fyziologie operování, speciální techniky používané v plastické chirurgii, zásady ošetřování ran na obličeji, hlavě, trupu, genitáliích a končetinách, základy mikrochirurgie, replantační chirurgie a volných tkáňových přenosů, podstata vzniku a léčení vrozených vad obličeje a krku, končetin, genitálií, hrudní a břišní stěny, vrozených kožních onemocnění, včetně hemangiomů a cévních malformací, podstata a principy všech tkáňových přenosů včetně imunologických otázek, chirurgie ruky, chirurgie periferních a některých hlavových nervů, včetně úžinových syndromů, znalost úpravy traumatických defektů, jizvových kontraktur a kloubních nehybností, transverzální míšní léze, zásady léčení dekubitů a chronických vředů, znalost zásad rehabilitace, zejména ruky, benigní a maligní nádory kůže včetně melanomu,

52

• • • • • •

rozsáhlé onkologické resekce a metody rekonstrukce na hlavě, trupu a končetinách, komplexní léčba popálenin, omrzlin a chemických poranění, elektrotrauma, crush a blast syndromů, pomocná konzervativní terapie doléčování, zásady léčení kosmetických vad, základy kraniofaciální chirurgie, transsexualismus a chirurgická léčba.

Obory příbuzné a doplňkové • • • • • •

principy pomocných vyšetřovacích metod, použití a hodnocení laboratorních vyšetření potřebných v plastické chirurgii a hodnocení základních histologických a bakteriologických nálezů, hodnocení běžných rentgenologických nálezů, diferenciální diagnostika nejčastějších chorob, zejména z vnitřního lékařství, pediatrie, chirurgie, neurologie, ORL, foniatrie a oftalmologie, složitější způsoby místního a celkového znecitlivění (svodné, cílené bederní znecitlivění, použití svalových relaxancií), indikace a kontraindikace lázeňské péče u poúrazových stavů.

b) Praktické znalosti a dovednosti: • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

standardní a speciální vyšetřování diagnostické a laboratorní metody, principy elektrofyziologických metod posuzování funkce nervů, metody sloužící k průkazu vitality (radioizotopy aj.), standardní a speciální ošetřovací metody, výkony a postupy, technika operování, nástroje a šicí materiál, obvazová technika v plastické chirurgii, kožní transplantace, aloplastiky, místní a vzdálené lalokové plastiky, kožní nádory a jejich chirurgické řešení, operace obličejových rozštěpů a jiných vrozených vad obličeje, operace pro faryngostoma, rekonstrukční výkony u vrozených i získaných vad hrudníku, operace vrozených a získaných vad stěny břišní, chirurgie končetin - vrozených i získaných vad, operace vrozených a získaných vad genitálu, léčení dekubitů, ošetření úrazů obličeje a jiných částí těla, základy mikrochirurgie, léčení popálenin, omrzlin a chemických úrazů, elektrotrauma, základy estetické chirurgie.

Počet specializovaných výkonů v oboru (A – asistence, OP - operace): A 25

1) rozštěpové

53

OP 1

2) chirurgie ruky - Dupuytrenova kontraktura - syndrom canalis carpi - syndaktylie - rekonstrukce šlach - implantace umělých kloubů - jiné výkony na šlachách

20 10 10 20 3 30

10 5 3 15 0 30

3) vrozené vady zevního genitálu - napřímení a rekonstrukce močové roury u hypospadie - jiné rekonstrukční postupy u hypospadie - fimosa

10 10 3

2 2 0

4) vrozené vady boltce - odstálé boltce - chrupavka do boltce - kožní vložka za boltec - jiné

15 5 5 5

10 0 0 1

5) chirurgie kožních nádorů - excize nádoru a přímá sutura - excize nádoru a kožní transplantace - excize nádoru a místní lalok. plastika

20 15 25

50 25 15

6) chirurgie získaných vad - plastika stěny břišní u velkých kýl - fasciokutánní laloky - muskulokutánní laloky - cross finger flap - exenterace axilly - exenterace inguiny - přímý lalok - léze n. VII

3 6 20 3 3 3 5 3

0 3 5 0 1 1 5 0

7) mikrochirurgie - replantace končetin a jejich částí - přenos tkáňových celků - revize a sutura nervu

10 10 5

0 0 3

8) kosmetické vady - dermolipektomie břišní stěny - gigantomastie - ptosa mamm - augmentace mamm - gynekomastie - ptosa obličeje

10 10 10 5 3 5

3 5 3 2 3 1

54

- horní víčka - dolní víčka - nos - 4x osteotomie - nos měkký - štěp do nosu - liposukce

10 10 7 5 2 5

5 3 2 1 0 5

9) otevřená poranění obličeje a ruky - revise, excise, sutura ran v obličeji - osteosyntéza skeletu ruky

10 10

30 5

10) popáleniny - nekrektomie - xenotransplantace - autotransplantace - uvolňovací nářezy

10 20 20 3

5 10 10 0

4.

Všeobecné požadavky

Absolvent specializačního vzdělávání: • dosáhne potřebné úrovně schopností pro komunikaci s pacienty, příbuznými i spolupracovníky, • má základní znalosti posudkového a revizního lékařství, lékařské etiky, zdravotnických právních předpisů, organizace zdravotnické služby a ekonomiky zdravotnictví, • osvojí si provozní a administrativní činnosti a management týmové práce, • osvojí si základy počítačové techniky jako prostředku pro ukládání a vyhledávání dat, odborných informací a komunikace. Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

5.

Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení školitelem – záznamy o absolvované praxi a školicích akcích v průkazu odbornosti (v šestiměsíčních intervalech), záznamy o provedených výkonech v logbooku. Celkové hodnocení školitelem na konci povinného chirurgického základu. b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce: - absolvování požadované praxe, výkonů během povinného chirurgického základu, - absolvování kurzu Základní chirurgické postupy úspěšně ukončeného písemného testem a dalších školicích akcí, - absolvování povinné praxe a školicích akcí specializačního výcviku, - předložení seznamu předepsaných operačních výkonů (záznam v logbooku), - úspěšné absolvování písemného testu. c) Vlastní atestační zkouška teoretická část – 3 odborné otázky, praktická část – operace s asistencí školitele.

55

6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost Absolvent specializačního vzdělávání v oboru plastická chirurgie je schopen samostatné činnosti v rámci oboru.

NÁVRH TYPŮ VÝUKOVÝCH PRACOVIŠŤ Výukové pracoviště I. typu:

- 8 plastických chirurgů s pracovním úvazkem 1,0, z nichž 5 má nejméně 5 let praxe v oboru po atestaci - 50 a více lůžek - kompletní spektrum operací v oboru - komplement včetně JIP

Výukové pracoviště II. typu:

- 2 plastičtí chirurgové s pracovním úvazkem 1,0 a s délkou praxe 5 let po atestaci - nejméně 15 lůžek - kompletní spektrum operací s výjimkou léčby obličejových rozštěpů, vzácných vrozených vad a replantací - komplement včetně JIP

Výukové pracoviště III. typu:

- 2 plastičtí chirurgové s pracovním úvazkem 1,0, z nichž 1 má nejméně 5 let praxe v oboru po atestaci - nejméně 10 lůžek - spektrum operací blížící se svým rozsahem výukovému pracovišti II. typu - komplement

Výukové pracoviště IV. typu:

- 1 plastický chirurg s pracovním úvazkem 1,0 a s délkou praxe 5 let po atestaci - nejméně 6 lůžek - dostatečné spektrum i počet operací umožňující získat školenci všeobecné základy v plastické chirurgii - komplement

Kategorie Počet lékařů Počet lékařů Lůžka 5 let po po atestaci atestaci

Vlastní JIP

Komplement Spektrum operací

I. II.

5 2

3 _

min. 50 min. 15

ano ano

ano ano

plné

III.

1

1

min. 10

ne

ano

IV.

1

_

min. 6

ne

ano

podobně jako (chybí něco spektra) neúplné spektrum

ostatní pracoviště

Návrh školicích pracovišť. 56

plné mimo rozštěpů, vzácných vrozených vad a replantací II. ze

Výukové pracoviště I. typu:

Výukové pracoviště II. typu:

Výukové pracoviště III. typu

- Klinika plastické chirurgie, FNKV Praha Šrobárova 50, Praha 10, 100 34 - Klinika plastické a estetické chirurgie, FN Brno Berkova 34, Brno, 612 00 - Klinika plastické chirurgie, FN Bulovka Budínova 2, Praha 8, 180 81 - Oddělení plastické chirurgie, FN Plzeň Alej Svobody 80, Plzeň, 304 60 - Klinika popálenin a rekonstrukční chirurgie, FN Brno Jihlavská 20, Brno, 639 00 - Oddělení plastické a estetické chirurgie, FN Olomouc I. P. Pavlova 6, Olomouc, 775 20 - Oddělení plastické chirurgie, Nemocnice Hranice Borovská 1245, Hranice, 753 22 - Oddělení plastické chirurgie, Nemocnice Třinec Dolní Lištná 268, Třinec, 739 61 - Oddělení plastické chirurgie, FN Hradec Králové Hradec Králové, 505 05 - Oddělení plastické a estetické chirurgie , SANUS I. privátní chirurgické centrum s.r.o. Labská kotlina 1220, Hradec Králové, 500 02 - Ústav chirurgie ruky, Vysoké n. Jizerou Vysoké nad Jizerou, 512 11 - Oddělení úrazové a plastické chirurgie, NsP III.České Budějovice Boženy Němcové 54, České Budějovice, 370 01 - Centrum plastické chirurgie a chirurgie ruky, FNsP Ostrava-Poruba Tř. 17. listopadu 1790, Ostrava-Poruba, 708 00

Pracoviště doposud nezařazená mezi výuková pracoviště I. – IV. typu mohou získat statut výukového pracoviště při splnění daných podmínek. Školicí pracoviště nižšího typu bude převedeno do vyšší kategorie při splnění podmínek pro tuto kategorii a naopak pracoviště, které již nesplňuje požadované podmínky, bude převedeno do kategorie nižší, případně ztratí přidělený statut výukového pracoviště. O typech výukových pracovišť rozhodují Subkatedra plastické chirurgie IPVZ a výbor Společnosti plastické chirurgie ČLS JEP.

57

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM v oboru PRACOVNÍ LÉKAŘSTVÍ 1.

Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání je dosažení úplné kvalifikace v oboru pracovní lékařství, tzn. příprava absolventa schopného zhodnotit vliv pracovní činnosti, pracovního prostředí a pracovních podmínek na zdraví pracovníků. Specializace v pracovním lékařství opravňuje k samostatné činnosti v pracovně lékařské péči v rozsahu stanoveném koncepcí oboru, včetně závodní preventivní péče.

2.

Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru pracovní lékařství je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě. Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle § 83a zákoníku práce. Podmínkou pro získání specializace v oboru pracovní lékařství je zařazení do oboru, absolvování společného interního základu (24 měsíců) a vlastního specializačního výcviku (24 měsíců). Celková délka požadované praxe je minimálně 4 roky. 2.1 Povinný interní základ – minimálně 24 měsíců a) povinná praxe v oboru 18 měsíců na standardním lůžkovém interním oddělení s neselektovaným příjmem nemocných, z toho: 3 měsíce na JIP, 3 měsíce na příjmové ambulanci pod odborným dohledem, b) povinná doplňková praxe 1 měsíc pneumologie, 1 měsíc hematologie a transfúzní lékařství, 1 měsíc neurologie, 1 měsíc infekční lékařství, 2 měsíce chirurgie (převážně příjmová chirurgická ambulance). Výcvik probíhá na standardních interních odděleních, resp. klinikách s nepřetržitým a neselektovaným příjmem nemocných a dostatečně velkým spádovým územím. Pracoviště disponují náležitým personálním a přístrojovým vybavením a zázemím pro školence. 58

c) účast na vzdělávacích aktivitách - povinný kurz po absolvování interního základu ukončený testem – 1 týden, - povinný kurz Lékařská první pomoc – 3 dny, - povinný seminář Základy zdravotnické legislativy – 1 den, - doporučené jsou další odborné akce pořádané IPVZ, ČLS JEP, ČLK atd.

2. 2 Vlastní specializovaný výcvik – 24 měsíců Podmínkou pro postup do specializačního výcviku je absolvování společného kmene v interním lékařství. Celková délka specializačního výcviku je 24 měsíců. a) povinná praxe v oboru 12 měsíců na akreditovaných pracovištích zabývajících se komplexně pracovně lékařskou problematikou, z toho: 3 měsíce minimálně na pracovištích zabývajících se problematikou nemocí z povolání, na ambulanci i na lůžkovém oddělení, 3 měsíce minimálně u lékaře vykonávajícího pracovně lékařskou péči)1, 3 měsíce minimálně na odděleních hodnotících zdravotní rizika při práci. Je možné, často i vhodné, rozdělení praxe na více kratších úseků během celého specializačního vzdělávání. b) praxe v doplňkových oborech 2 měsíce dermatovenerologie, 1 měsíc ortopedie, 1 měsíc ORL , 1 měsíc alergologie, 1 měsíc cestovní medicína, 1 měsíc urgentní medicína, l měsíc psychiatrie, 1 měsíc rehabilitace, 1 měsíc neurologie, c) účast na vzdělávacích aktivitách - povinný specializační kurz před atestací – 2 týdny, - povinný kurz výuky radiační ochrany – 4 dny, - doporučená účast na dalších vzdělávacích akcích pořádaných výukovým pracovištěm Pracovní lékařství IPVZ, Společností pracovního lékařství a Společností nemocí z povolání ČLS JEP a ČLK, - doporučená účast na krajských seminářích, kongresech a dalších akcích jednotlivých klinik pracovního lékařství (nemocí z povolání), na konzultačních dnech pro profesionální onemocnění a profesní dermatózy odborných lékařských společností ČLS JEP a konzultačních dnech SZÚ.

3.

Rozsah požadovaných teoretických a praktických znalostí

3.1

Rozsah požadovaných teoretických a praktických znalostí prokazatelných na konci výcviku v rámci povinného interního základu

59

Základní cíle povinného interního základu: Z vlastního oboru  získat základní diagnostické, terapeutické, psychologické a etické znalosti ve snaze o globální přístup k pacientovi,  zdůraznit základ klinického přístupu k pacientovi - anamnézu a fyzikální vyšetření,  naučit se analýze, syntéze a kritickému uvažování v průběhu rozhodovacích procesů, zejména ve vztahu k diferenciální a etiologické diagnostice,  podrobněji se obeznámit se základními vyšetřovacími metodami a jejich diagnostickou cenou (rentgenových, ultrazvukových a endoskopických vyšetření) a interpretaci výsledků nejčastěji prováděných laboratorních vyšetření,  rozpoznat a správně postupovat u akutních interních příhod,  obeznámit se s nejčastěji používanými léčivými přípravky, indikacemi a kontraindikacemi, optimálním dávkováním, významnými interakcemi a nežádoucími účinky léčivých přípravků,  obeznámit se s organizací zdravotnictví, systémem zdravotních pojišťoven, sociální medicíny a prováděním prevence. Kardiologie - má ovládat kromě fyzikálního i základní funkční vyšetření srdce a periferní cirkulace, interpretaci elektrokardiogramu včetně diagnózy nejdůležitějších arytmií, základy ostatních neinvazivních a invazivních vyšetřovacích metod. Má znát etiopatogenezi, klinický obraz, diagnostiku a léčbu nejčastějších kardiovaskulárních onemocnění, zejména arteriální hypertenze, ischemické choroby srdeční včetně akutního infarktu a jeho komplikací, arytmií, chorob periferních tepen a žil, plicní embolie a ostatních akutních kardiovaskulárních příhod, včetně kardiogenního šoku, plicního edému, akcelerované hypertenze, disekce aneuryzmatu aorty, tamponády perikardu a diferenciální diagnostiku synkop i možnosti vyšetření. Dále má ovládat základní diagnostiku a léčbu nejčastějších vrozených a získaných srdečních vad, endokarditidy, myokarditidy a perikarditidy. Má prokázat znalosti farmakoterapie nemocí srdečních a cévních, současné možnosti nefarmakologické léčby, zejména z oblasti katetrizačních metod, dočasné a trvalé kardiostimulace, intervenční radiologie a kardiochirurgie. Má být obeznámen s novými poznatky v oblasti aterosklerózy, jejich rizikových faktorů a možnostmi prevence kardiovaskulárních onemocnění. Pneumologie - má znát patofyziologii dýchání, základní parametry spirometrických vyšetření a krevních plynů, interpretaci rtg nálezu a základy ostatních diagnostických a terapeutických metod v pneumologii, včetně oxygenoterapie. Z akutních příhod musí ovládat zejména diagnostiku a léčbu pneumotoraxu, astmatického záchvatu, rozsáhlých forem pneumonií, akutního respiračního selhání, obstrukce horních dýchacích cest. Pozornost musí věnovat zejména nejčastějším plicním onemocněním jako jsou plicní záněty, chronická obstrukční plicní nemoc, tuberkulóza, chronické astma, bronchiektázie, nádory plic a dále diagnostice a léčbě chronické respirační insuficience. U onemocnění pohrudnice má zvládnout navíc hrudní punkci a aspiraci výpotku k laboratorním vyšetřením. Má znát klinické projevy a diagnostiku intersticiálních plicních nemocí, empyému, syndromu spánkové apnoe a možnosti léčby. Musí umět provést diferenciální diagnostiku nejčastějších projevů plicních nemocí jako je dušnost, kašel, expektorace, bolesti na hrudníku, hemoptýza. Má znát základy epidemiologie a dispenzarizace plicních nemocí. Gastroenterologie - má ovládat klinický obraz, diferenciální diagnostiku, léčbu a prevenci nejčastějších gastrointestinálních onemocnění: onemocnění jícnu, vředové choroby žaludku a dvanáctníku, chorob jater, žlučníku a žlučových cest, slinivky, tenkého i tlustého střeva.

60

Zvláště se musí obeznámit s diagnostikou a diferenciální diagnostikou náhlých příhod břišních i diagnostikou a terapeutickými přístupy u krvácení z gastrointestinálního traktu. Zvláštní pozornost musí věnovat časné diagnostice nádorů trávicího ústrojí a konečníku. Má znát interpretaci hlavních laboratorních, rtg a ultrasonografických vyšetření, dále indikace a kontraindikace endoskopických vyšetření, má být obeznámen s možnostmi současných léčebných endoskopických zákroků i ostatních vyšetřovacích a léčebných metod používaných v gastroenterologii. Má znát i základní indikace k chirurgickému řešení chorob GIT. Hepatologie - má zvládnout diagnostiku, diferenciální diagnostiku, terapii i prevenci jaterních chorob, má znát typy žloutenek i raných a pozdních stadií chronických jaterních onemocnění včetně časných stadií jaterních selhání. Revmatologie - má znát klinické projevy nejčastěji se vyskytujících revmatických onemocnění, jejich diagnostiku a diferenciální diagnostiku včetně interpretace laboratorních testů. Dále má znát základy farmakoterapie revmatických onemocnění, možnosti léčby fyzikální, komplexní rehabilitace a léčby chirurgické. Má se obeznámit s možnostmi prevence u revmatických onemocnění. Nefrologie - má ovládat klinický obraz a léčbu onemocnění ledvin a vývodných cest močových včetně diferenciální diagnostiky nefrotického syndromu, nefrogenní hypertenze, nefrolitiázy, diagnostiku a léčbu glomerulonefritid a intersticiálních nefritid. Dále by měl ovládat základní diferenciální diagnostiku selhání ledvin, základní principy hemodialýzy a peritoneální dialýzy. Měl by též prokázat znalosti dávkování léčivých přípravků u nemocných se snížením renálních funkcí (vylučování léčivých přípravků, nežádoucí účinky, nefrotoxicita léčivých přípravků apod.). Dále musí ovládat základní principy funkčního vyšetřování ledvin, zejména vyšetřování a interpretaci glomerulární filtrace a koncentrační schopnosti ledvin. Musí znát indikace a kontraindikace biopsie ledvin a základní problematiku transplantací ledvin. Endokrinologie - má znát základní funkce žláz s vnitřní sekrecí a jejich poruchy, klinický obraz onemocnění hypotalamohypofyzárního systému, štítné žlázy, příštítných tělísek a nadledvin, jejich laboratorní diagnostiku a principy léčby, a to i s ohledem na ovlivnění akutních, život ohrožujících stavů u endokrinních chorob. Má znát i účast endokrinního systému při vzniku a rozvoji jiných onemocnění. Musí mít i základní vědomosti o léčbě hormony a znát rizika s tím spojená. Diabetologie - má znát diagnostiku a klinický obraz inzulin dependentního a nondependentního DM, léčbu inzulinem a perorálními antidiabetiky. Má znát kritéria kompenzace diabetu, diagnostiku a léčbu hyperglykemického a hyperosmolárního kómatu, hypoglykemické stavy, akutní a pozdní diabetické komplikace a jejich léčbu. Metabolismus a výživa - má znát základy hlavních metabolických pochodů a jejich regulací, diagnostiku a léčbu poruch vnitřního prostředí, principy racionální výživy, etiopatogenezi a diferenciální diagnostiku výživových poruch a některých enzymopatií, principy jejich léčby, dietoterapii a základy enterální a parenterální výživy. Hematologie - má prokázat znalosti celého spektra krevních nemocí i sekundárního postižení krvetvorby. Má znát indikace hematologických vyšetření morfologických, hemokoagulačních a imunologických a jejich užití v diferenciální diagnostice. Má mít základní znalosti o současných možnostech léčby hematoonkologických onemocnění. V oboru transfúzní lékařství má zvládnout příslušné požadavky dané obecnou náplní interního základu se zvláštním důrazem na znalost biologických účinků transfúze krve a jejích složek, indikací transfúze a transfúzní techniky, prevence, diagnostiky a léčby posttransfúzních komplikací. Alergologie a klinická imunologie - má mít základní znalost o imunitním systému a jeho fyziologické funkci. V oblasti patologie imunity pak teoretické základy alergie, stavů imunitní

61

nedostatečnosti a autoimunitních chorob, znát klinickou symptomatologii těchto stavů a možnosti její laboratorní diagnostiky a léčby. Onkologie - musí ovládat principy časné diagnostiky nádorů. Musí znát rizikové faktory vzniku nádorů a možnosti event. prevence. Musí být seznámen s možnostmi současné léčby nádorových onemocnění. Geriatrie – má se obeznámit s diagnózou, léčbou a prevencí častých onemocnění pozdního věku, např. mozkové cévní příhody, arteriální hypertenze, Parkinsonovy choroby, demence, artrózy, osteoporózy atd. Dále se seznámí s problematikou nespecifických problémů stáří, jako jsou závratě a pády, močová inkontinence, imobilita, dekubity, poruchy paměti a v neposlední řadě také úskalími medikamentózní léčby, iatrogenním poškozením léčivými přípravky a základy geriatrické rehabilitace a geriatrického ošetřovatelství. Klinická farmakologie - musí znát základní údaje o farmakologii a farmakoterapeutickém použití léčiv potřebných pro léčbu vnitřních nemocí. Zejména musí ovládat indikace, kontraindikace, hlavní nežádoucí účinky a základy kinetiky léčivých přípravků používaných v léčbě nejčastějších vnitřních onemocnění. Musí ovládat léčbu první pomoci a léčbu u nejčastějších otrav. Infekční nemoci - má znát etiologii, patogenezi, klinický obraz a terapii běžně se vyskytujících onemocnění virových, bakteriálních, parazitárních a mykotických. Pozornost musí věnovat hlavně vyšetření febrilního pacienta, rozpoznávání urgentních infekčních situací včetně septických stavů, nosokomiálním infekcím, infekcím u imunokompromitovaných nemocných a postupům u teploty nejasného původu. Dále má ovládat základy interpretace mikrobiologických vyšetření, nejčastěji užívané antimikrobiální léčivé přípravky, dávkování, způsoby aplikace, průnik do jednotlivých orgánů. Má být obeznámen s možnostmi kontroly infekčních onemocnění ve společnosti včetně epidemiologie, přenosu a prevence. Pro stanovení komplexní terapie má prokázat základní znalosti pro sestavení celkového režimu nemocného, jehož součástmi jsou: - farmakoterapie s účelným použitím jednotlivých léčivých přípravků, - zásady výživy v prevenci a terapii interních nemocí (dietoterapie), - stanovení pohybového režimu a rehabilitačních postupů, - zásady prevence a dispenzarizace ve vnitřním lékařství, - základní znalosti principů pracovního lékařství. Ostatní obory a zvláštnosti: Absolvent interního základu musí prokázat i znalosti z jiných oborů, v rozsahu nutném ke správnému stanovení diagnózy a diferenciální diagnózy a k rozhodnutí o účelné terapii. Neurologie - má být schopen základního neurologického vyšetření se závěrem pravděpodobné lokalizace neurologického poškození, dokázat klinicky vyhodnotit časté neurologické projevy jako jsou bolesti hlavy, závratě, křeče, bezvědomí, zmatenost, mimovolní pohyby, parestézie, bolesti. Má být obeznámen se základy vyšetřovacích technik v neurologii, s diagnostikou a léčbou nejčastějších neurologických onemocnění, včetně urgentních stavů. Má být obeznámen s indikacemi základních pomocných vyšetřovacích metod, s diagnostikou a léčbou nejčastějších profesionálních neurologických onemocnění, zejména kompresivních neuropatií, toxických encefalopatií a polyneuropatií. Dermatologie – musí se obeznámit s vyšetřovacími postupy u onemocnění kůže, vlasů, nehtů a sliznic, s diagnostikou a léčbou nejčastějších kožních nemocí, zejména ve vztahu k možným projevům vnitřních onemocnění. Psychiatrie – obeznámí se s nejčastěji se vyskytujícími psychiatrickými nemocemi, zejména s vyšetřením a léčbou depresivních onemocnění, deliria, sebepoškozování, panickou atakou, 62

alkoholismem a jinými toxikomaniemi, stavy zmatenosti. Obeznámí se s vyhodnocováním rizika sebevraždy, jednáním s agresivním pacientem i příbuznými, psychosomatickou problematikou. Rehabilitace – obeznámí se se základní terminologií dle definice WHO, s vyhodnocováním rehabilitačního potenciálu ve vztahu k neurologickým onemocněním, stavům po úrazech, chronických muskuloskeletálních onemocněních a následků a komplikací těchto onemocnění např. bolest, kontraktury, deformity, infekce, stres, poruchy výživy apod. Obeznámí se s možnostmi léčby těchto poruch, např. lokální injekční technikou, používáním zdravotnických prostředků, obeznámí se s týmem nelékařských spolupracovníků (klinický psycholog, sociální pracovník, logoped apod.). Chirurgie – má se obeznámit s klinickými a laboratorními projevy nejčastějších chirurgických onemocnění s důrazem na diferenciální diagnostiku akutních břišních příhod a ošetřováním nejčastějších úrazů. Má se obeznámit s možnostmi léčby chirurgických onemocnění včetně endoskopických a laparoskopických technik. Musí znát rizika interních onemocnění ve vztahu k chirurgickým zákrokům, význam interních předoperačních vyšetření a konziliární činnosti internisty v chirurgických oborech. Praktické znalosti: Absolvent společného interního základu má ovládat techniku některých diagnostických a terapeutických výkonů jako je vyšetření per rectum, rektoskopie, punkce hrudníku, břišní dutiny (ascitu), sternální a lumbální punkci, punkci kolenního kloubu, cévkování močového měchýře, zavádění žaludeční a duodenální sondy, zavedení Sengstakenovy sondy, provést výplach žaludku, odsávání sekretu z dýchacích cest a techniku kardiopulmonální resuscitace. Musí umět zavést žilní kanylu a dlouhodobou péči o ni, péči o centrální žilní katétr a měření centrálního žilního tlaku (blíže logbook). Během výcviku má školenec na starosti minimálně 10 a maximálně 20 lůžek, přijme, ošetří a propustí minimálně 300 pacientů na oddělení a ošetří minimálně 600 ambulantních pacientů za rok. 3.2

Rozsah požadovaných teoretických a praktických znalostí prokazatelných na konci specializovaného výcviku

3.2.1 Hodnocení pracovního prostředí a pracovní činnosti Teoretické znalosti: Rozpoznat a zhodnotit expozice zátěží faktory pracovního prostředí a pracovní činnosti na zdraví, zařadit do příslušné kategorie práce podle druhu a stupně rizika, navrhnout vhodná preventivní opatření na pracovištích k optimalizaci pracovních podmínek včetně režimu práce, konzultace vhodnosti osobních ochranných pracovních prostředků, konzultace při zavádění nových strojů, zařízení, materiálů a technologií. Praktické dovednosti  posouzení pracovišť a pracovní činnosti vlastním pozorováním včetně využití základních detekčních metod,  znalost metod měření fyzikálních, chemických a biologických faktorů pracovního prostředí,  znalost metod měření a hodnocení fyzické, tepelné a neuropsychické zátěže,  posouzení ergonomického řešení pracovního místa,  rozhodování o specializovaných a laboratorních vyšetřeních,  vyhodnocení výsledků těchto vyšetření, 63

 

vypracování posudků o stavu pracovního prostředí a zátěži pracovních činností a návrhu preventivních opatření, znalost principů komunikace a vnímání rizika.

3.2.2 Hodnocení zdravotního stavu pracovníků Teoretické znalosti: 



rozhodovat o zařazení pracovníků k práci odpovídající jejich fyzickým a duševním schopnostem, posuzovat zdravotní způsobilost k práci, navrhovat preventivní zdravotnická opatření a intervenční programy podpory zdraví, rozpoznat a zhodnotit odchylky od zdraví, posoudit jejich vztah k vykonávané práci, diagnostikovat poškození zdraví z práce, navrhnout preventivní, léčebná a posudková opatření, včetně těch, které se týkají nemocí z povolání.

Praktické dovednosti:    

3.3

komplexní vyšetření metodami běžnými v pracovním lékařství včetně detailní pracovní anamnézy, indikování specializovaných, pomocných a laboratorních vyšetření, včetně vyhodnocení výsledků s využitím biostatistických metod, monitorování a praktické použití skupinových ukazatelů zdraví (nemocnost, pracovní neschopnost pro nemoc aj.), zhodnocení vlivu práce na zdravotní stav a návrh dalších opatření preventivních a léčebných. Seznam provedených výkonů

3.3.1 Hodnocení pracovního prostředí Faktory pracovního prostředí Znát charakteristiky fyzikálních, chemických a biologických faktorů, způsoby jejich přenosu nebo vstupu do organismu, metabolismus chemických látek, mechanismy působení. Účinky na zdraví. Metody stanovení a měření velikosti expozice. Biologické expoziční testy. Vztah mezi velikostí expozice a účinky, přípustné expoziční limity. Preventivní opatření k ochraně zdraví. Znát základní metody měření osvětlení, hluku, prachu, vibrací a mikroklimatu a detekční stanovení chemických škodlivin v ovzduší. Vypracovat program měření nebo odběrů vzorků, vyhodnotit výsledky a vypracovat posudek s rámcovým návrhem opatření k omezení rizika. Fyziologické podklady tepelné rovnováhy Znát metody stanovení mikroklimatických podmínek a odezvy organismu na ně (souhrnná tepelná zátěž). Možné zdravotní důsledky nepřiměřené klimatické zátěže. Limitní hodnoty. Horké provozy. Preventivní opatření k ochraně zdraví. Posouzení pracovišť Posoudit stavební provedení a prostorové uspořádání, vliv pracovních (výrobních) zařízení a technologií na pracovní prostředí. Větrání a vytápění. Osvětlení a barevná úprava. Jednotlivé faktory pracovního prostředí. Možná rizika poškození zdraví. Zásady bezpečnosti práce. Sanitární zařízení, zařízení společného stravování a ubytovny, poskytované podnikem. Vliv závodu na okolí. Vyhodnotit výsledky vyšetření a vypracovat posudek včetně návrhu preventivních opatření k ochraně zdraví (technických, organizačních, náhradních).

64

Minimální počet samostatných úkonů pro zvládnutí základních dovedností při hodnocení faktorů pracovního prostředí: osvětlení 4 pracoviště, hluk 3 pracoviště, vibrace přenášené na ruce 2 typy prací, prašnost 3 pracoviště, toxické látky 6 pracovišť, teplotně vlhkostní podmínky 3 pracoviště, celkové posouzení 3 pracovišť 3.3.2 Hodnocení pracovní činnosti Tělesná práce Fyziologické základy svalové práce. Typy svalové práce (dynamická, statická). Pracovní poloha. Odezva orgánů a funkcí na svalovou práci (zejm. kardiopulmonální, humorální změny). Metodika stanovení a hodnocení zátěže fyzickou prací. Možné zdravotní důsledky nepřiměřené fyzické zátěže. Vztah mezi velikostí expozice a účinky na zdraví, hygienické (fyziologické, ergonomické) limity. Preventivní opatření k ochraně zdraví. Vypracovat snímek pracovní činnosti, ovládat hodnocení energetického výdeje a svalové síly podle tabulek, sledování a využívání srdeční frekvence jako ukazatele fyzické zátěže. Základní antropometrické měření, stanovení a hodnocení ergonomických parametrů pracovního místa. Neuropsychická a senzorická pracovní zátěž Neurofyziologické základy senzorické a neuropsychické pracovní zátěže. Podíl psychických procesů na pracovní činnosti. Individuální vlastnosti a motivace ve vztahu k práci. Pracovní prostředí a pracovní činnost ve vztahu k senzorické a neuropsychické zátěži a psychologii. Metody měření a hodnocení neuropsychické zátěže. Možné zdravotní důsledky nepřiměřené neuropsychické zátěže. Psychosociální stres. Kategorizace prací. Preventivní opatření k ochraně zdraví. Komplexní hodnocení pracovní činnosti Znát celkové posouzení pracovní zátěže. Posouzení zdravotní způsobilosti k zaměstnání a vhodnosti pracovního zařazení (antropometrické parametry, zdatnost, schopnosti). Biologické rytmy. Práce na směny. Únava. Zotavení. Režim práce a odpočinku. Minimální počet samostatných úkonů pro zvládnutí základních dovedností při hodnocení vlivů faktorů pracovního prostředí: dynamická a statická práce 4 práce, práce s malými svalovými skupinami 2 typy prací, ergonomické parametry pracovního místa, a pracovní polohy 4 pracoviště (z toho 1 velín), 65

zátěžový EKG test ke stanovení tělesné zdatnosti neuropsychická a senzorická zátěž

10 osob, 2 typy prací.

3.3.3 Hodnocení zdravotního stavu Vztah práce a zdraví, podpora zdraví, nemoci ovlivněné prací, nemoci z povolání. Příčiny, patogeneze, klinický obraz, diagnostika, léčení, prevence nemocí z povolání, ohrožení nemocemi z povolání a profesionálních otrav. Diagnostika, vyšetřovací metody. Posuzování a hlášení nemocí z povolání. Ukazatelé zdravotního stavu jednotlivce a skupin, epidemiologická šetření. Preventivní prohlídky a posuzování zdravotní způsobilosti k práci. Práce mladistvých, žen a osob staršího věku. Preventivní a pracovní rehabilitace. Metodika vyšetření pracovníků v rámci preventivních prohlídek a konziliárních vyšetření (pracovní anamnéza, fyzikální klinické vyšetření, program pomocných, laboratorních a speciálních vyšetření). Zhodnocení výsledků. Vypracování závěru o zdravotním stavu a návrh dalšího postupu. Zásady organizace první pomoci, opatření pro případ nehod, standardní metodika první pomoci, vybavení lékárniček. Minimální počet samostatných úkonů pro zvládnutí základních dovedností: základní klinická vyšetření 200 osob z různých pracovišť, s podezřením na nemoc z povolání, ohlášenou nemocí z povolání, s ohrožením nemocí z povolání, vodní chladový test a pletysmografie 30 osob, tónová audiometrie 30 osob, účast na specializovaných vyšetřeních při podezřeních na nemoc z povolání prováděných dermatologem, neurologem, ortopedem po 20 osobách a otorinolaryngologem - 30 osob, účast na hodnocení 100 rtg snímků plic spirometrická vyšetření, včetně křivky průtok-objem 30 osob. Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

4.

Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžná hodnocení školitelem - záznam o absolvované praxi, konkrétní činnosti a hodnocení průběhu provede školitel do logbooku v šestiměsíčních intervalech. Účast na školicích akcích pořádaných IPVZ v rámci specializačního vzdělávání jsou zaznamenané do průkazu odbornosti. b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce -předložení seznamu výkonů realizovaných v rámci povinné a doporučené praxe potvrzený školiteli, - absolvování vzdělávacích akcí potvrzených v průkazu odbornosti, - předložení publikace přijaté v odborném lékařském tisku. c) Vlastní atestační zkouška

66

praktická část - posouzení zdravotního stavu zaměstnance ve vztahu k jeho konkrétní práci (pracovní prostředí, fyzická a psychická zátěž, další rizikové faktory), teoretická část - 3 odborné otázky.

5.

Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Absolvent specializačního vzdělávání v oboru pracovní lékařství získává specializovanou způsobilost v oboru, která jej opravňuje k samostatné práci v ambulantní sféře nebo na lůžkových odděleních pracovního lékařství, včetně závodní preventivní péče. Opravňuje jej k získávání funkčních míst v oboru a je požadována i pro výkon pedagogické, resp. výzkumné práce. Po získání specializované způsobilosti v oboru pracovní lékařství je možné získat oprávnění k posuzování zdravotní způsobilosti leteckého personálu absolvováním navazujícího vzdělávacího programu, který bude zakončen ověřením znalostí a vydáním osvědčení pro posuzování zdravotní způsobilosti leteckého personálu.

67

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM v oboru UROLOGIE 1.

Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání je získání teoretických znalostí a praktických dovedností, které umožňují samostatně provádět odbornou činnost urologa.

2.

Minimální požadavky na specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru urologie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě. Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle § 83a zákoníku práce. Podmínkou pro získání specializace v oboru urologie je zařazení do specializačního vzdělávání tohoto oboru a absolvování praxe v minimální délce 6 let. a) povinná praxe v oboru 12 měsíců - na akreditovaném urologickém pracovišti, v jejímž rámci bude vedle komplexní urologické péče zajištěna i praxe na přístroji pro extrakorporální litotripsi, praxe na pediatrickém, andrologickém, případně na transplantačním pracovišti; dále aktivní účast na vědecko-výzkumné činnosti pracoviště,

68

48 měsíců - na samostatném lůžkovém urologickém oddělení (primariátu), z toho 6 měsíců v čistě ambulantním zařízení je akceptováno. Celá tato praxe probíhá pod dohledem školitele z akreditovaného pracoviště, přičemž školitel může mít přidělené pouze dva školence. b) povinná doplňková praxe v dalších oborech 9 měsíců minimálně - na lůžkovém chirurgickém oddělení se zaměřením zejména na břišní chirurgii, 2 měsíce - na lůžkovém interním oddělení, včetně nefrologie, 1 měsíc - na oddělení anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, c) účast na vzdělávacích aktivitách - povinná účast na minimálně 5 kurzech specializačního vzdělávání v urologii, které organizuje ministerstvo, lékařské fakulty, Česká urologická společnost ČLS JEP a Česká lékařská komora; lze uznat i blokový edukační kurz ESU, - povinný kurz Lékařská první pomoc– 3 dny, - povinný seminář Základy zdravotnické legislativy– 1 den, - doporučená účast na EBU testu průběžného hodnocení (In Service Examination) každoročně v druhé polovině přípravy, na blokovém edukačním kurzu ESU (t.č. EUREP). účast alespoň na 2 kurzech Evropské školy urologie (ESU).

3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností a) Z vlastního oboru Teoretické znalosti Hloubka požadovaných znalostí v dané oblasti (výčet následuje) se řídí doporučením EBU a je odstupňována od A-C. Aktuální informace mají k dispozici akreditovaná pracoviště a příslušní školitelé. • Zařízení a vybavení urologické ambulance a endoskopické vyšetřovny, • Chirurgické nástroje a zařízení operačního sálu s přihlédnutím na specificitu urologického instrumentária, • Zásady asepse a antisepse, • Symptomatologie chorob urogenitálního traktu, • Diferenciální diagnostika akutních urologických, chirurgických a gynekologických onemocnění, • Zásady operačních indikací akutních chirurgických onemocnění, • Zásady operačních indikací urologických onemocnění, • Příprava pacienta k operaci z hlediska internisty, anesteziologa a urologa, • Základy operační techniky urologických onemocnění, • Obecná pooperační péče, • Pooperační péče v urologii, • Pooperační komplikace, • Rehabilitace v urologii, • Psychologie vztahu lékař / pacient, • Nespecifické infekce ledvin a močových cest, etiopatogeneze, diagnostika, terapie, • Farmakoterapie (antibiotika, chemoterapeutika, základy onkologické terapie), 69

Specifické infekce v urologii (etiopatogeneze, diagnostika, terapie), • Urolitiáza - etiopatogeneze, diagnostika, terapie, metafylaxe, • Obstrukční uropatie, • Sexuologie - poruchy fertility u mužů, erektilní dysfunkce, vývojové anomálie urogenitální soustavy, • Traumatologie urologického traktu, • Zásady ošetřování ran a profylaxe tetanu, zásady septické chirurgie, • Neurogenní onemocnění močového měchýře, • Řešení akutních stavů v urologii, • Urologická onkologie, • Využití rentgenologických metod, včetně CT i NMR a ultrazvuku v urologii, • Využití nukleární medicíny v urologii, • Renální insuficience, • Dysfunkce močových cest, inkontinence moči, • Dialyzační jednotka - indikace pacientů, jejich začlenění v péči o urologicky nemocné, • Urologická onemocnění dětského věku (patogeneze, diagnostika, klinický význam, terapie), • Onemocnění retroperitonea, • Renovaskulární hypertenze, • Laparoskopie, • AIDS a jiné STD, • Zvláštnosti léčby geriatricky nemocných. U urologických onemocnění musí uchazeč ovládat patogenezi, epidemiologii, diagnostiku, diferenciální diagnostiku, konzervativní a chirurgickou terapii urologických chorob, prognózu a prevenci, musí ovládat provedení základních urologických operací, otevřených i endoskopických. •

Praktické dovednosti Základní vyšetřovací způsoby v urologii (standardní vyšetřování, skórovací dotazníky, vyšetření moče, endoskopie, ultrasonografie, uroradiologie, urodynamické vyšetření). Minimální počet provedených operačních výkonů: Endourologie, perkutánní výkony Cystoskopie 200 Ascendentní ureteropyelografie, stent 50 Punkční epicystostomie 10 Punkční biopsie prostaty 30 Perkutánní nefrostomie 15 Perkutánní extrakce konkrementu 5 Ureteroskopie 10 Transuretrální operace močového měchýře 50 Transuretrální resekce prostaty 25 Optická uretrotomie 5 Laparoskopické operace 10 (i jako asistent)

70

Otevřené operace Otevřená operace na ledvině (nefrektomie, nefroureterektomie, pyelolitotomie, pyeloplastika, resekce ledviny) 10 jako operatér, 20 jako asistent, Otevřená operace močovodu (ureterolitotomie, ureterorafie, ureterocystoneoanastomóza, ureterektomie) 5 jako operatér, 10 jako asistent, Cystektomie 5 (i jako asistent), Suprapubická prostatektomie 10 Radikální prostatektomie 10 (i jako asistent), Operace pro stresovou inkontinenci či veziko-vaginální píštěl 10 (i jako asistent), Uretrorafie, uretroplastika 10 (i jako asistent), Malé operace na zevním genitálu (operace hydrokély, spermatokély, fimózy, frenula, varikokély, operace kondylomat apod.) 100 Neodkladné urologické výkony u dětí a dospívajících (např. cévkování, punkční epicystostomie, meatotomie, repozice parafimozy, operační revize u akutního skróta, revize pro akutní krvácení) 20 Extrakorporální litotrypse 20 b) Z ostatních oborů Teoretické znalosti • Znalost z akutní medicíny: kardiopulmonální resuscitace, péče o pacienta v bezvědomí, péče o pacienta se zástavou srdeční činnosti, šok, úžeh, úpal, otrava opioidy, péče o pacienta s poraněním lebky, crush syndrom, blast syndrom, úraz elektrickým proudem. • Orientace v hraničních onemocněních společného zájmu urologie s oborem: gynekologie, chirurgie, nefrologie. Uchazeč si musí osvojit znalosti z problematiky chirurgie se zaměřením na diagnostiku a léčbu akutních stavů, zejména náhlých příhod břišních, na řešení možných chirurgických komplikací u urologického nemocného. Praktické dovednosti Praktické řešení akutních stavů. Technika provedení základních akutních chirurgických operací – minimálně provedení 20 chirurgických operací (z toho alespoň 5 apendektomií a 5 hernioplastik). Dále drobné chirurgické výkony, resutura rány, drenáž abscesu, stavění krvácení), asistence při chirurgickém řešení náhlých příhod břišních (alespoň u 30 případů), a schopnost vést diferenciální diagnostiku náhlých příhod břišních.

• •

c) Vědecko-výzkumná činnost Publikace (jako první autor) alespoň dvou prací v recenzovaném českém či zahraničním časopise, vycházející z výzkumné činnosti na akreditovaném pracovišti.

4. •

Všeobecné požadavky

Základní znalosti zdravotnických právních předpisů a systému zdravotní péče, znalost všeobecných i speciálních vyhlášek, nařízení a metodických pokynů, platných pro tento obor. 71

•

• • • • •

Znalosti standardní dokumentace používané v oboru (chorobopis a denní dekurs, list o prohlídce mrtvého, návrh lázeňského léčení, hlášení onkologické, hlášení o pracovním úrazu, hlášení nežádoucího účinku léčivých přípravků, náležitosti lékařské zprávy, dokumentaci pro potřeby pojišťoven). Schopnost komunikace s pacienty, příbuznými i spolupracovníky. Základní znalosti posudkového a revizního lékařství (posuzování způsobilosti nemocného k práci), lékařské etiky, organizace zdravotnické služby a ekonomiky zdravotnictví. Znalost provozní i administrativní činnosti a management týmové práce. Základy počítačové techniky jako prostředku pro ukládání a vyhledávání dat, odborných informací a komunikace. Znalost anglického jazyka jako základního jazyka mezinárodních odborných časopisů a jednacího jazyka všech významných mezinárodních konferencí.

Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.

5.

Hodnocení specializačního vzdělávání

a) Průběžné hodnocení školitelem Průběh specializačního vzdělávání je monitorován v průkazu odbornosti, kam každý školitel pravidelně (nejméně za 6 měsíců) nebo vždy po ukončení pobytu na pracovišti, zapisuje hodnocení, výčet získaných dovedností (viz logbook) a teoretických znalostí (ve formě studia časopisů, účasti na specializačních kurzech). Školitel zajistí, aby příprava byla všestranná, tedy postihla obor v celé své šíři, a to podle požadavků specializačního vzdělávání. Výčet získaných dovedností je monitorován podle pokynů v Záznamu provedených výkonů (logbooku). Zápisy v Záznamu provedených výkonů musí být potvrzeny přednostou školicího pracoviště. b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce Přihlášku k atestační zkoušce doloží uchazeč údaji o léčebné, zdravotně výchovné, vědecké a pedagogické činnosti. - Absolvování povinné praxe a povinných školících akcí se zhodnocením a záznamem v průkazu odbornosti. - Úspěšné absolvování písemného testu EBU (EBU written examination), případně náhradního testu organizovaného ministerstvem. - Seznamu výkonů (logbook + souhrn jednotlivých výkonů podle skupin), potvrzený školitelem. - Vypracování písemné práce nebo projektu. - Potvrzení o aktivní účasti na odborných konferencích a o publikační aktivitě. c) Vlastní atestační zkouška - praktická část - samostatně provedená urologická operace (s příslušnou diagnostickoindikační rozvahou) na akreditovaném pracovišti, za přítomnosti člena z jiného akreditovaného pracoviště, který je určen atestační komisí, - teoretická část, ústní - 3 odborné otázky (výhradně klinické situace či kazuistiky). Součástí je obhajoba písemné práce či projektu, která může nahradit jednu otázku. Teoretickou část atestační zkoušky je možné nahradit

72

úspěšně provedeným ústním testem EBU (Oral EBU examination) a písemnou práci zhodnotí pověřený pracovník.

6.

Charakteristika činností, pro vzdělávání získal způsobilost

které

absolvent

specializačního

Lékař se specializací v oboru urologie je oprávněn vést samostatně ambulantní i lůžkovou diagnostiku a léčbu urologických nemocných, včetně základní operační léčby. Samostatné provádění specializovaných výkonů předpokládá další klinickou praxi.

73

2. STANOVISKO K § 16 ZÁKONA Č. 48/1997 SB., O VEŘEJNÉM ZDRAVOTNÍM POJIŠTĚNÍ A O ZMĚNĚ A DOPLNĚNÍ NĚKTERÝCH SOUVISEJÍCÍCH ZÁKONŮ, VE ZNĚNÍ POZDĚJŠÍCH PŘEDPISŮ

Podle § 16 hradí příslušná zdravotní pojišťovna ve výjimečných případech zdravotní péči jinak zdravotní pojišťovnou nehrazenou, jsou-li splněny následující podmínky: 1. poskytnutí zdravotní péče je z hlediska zdravotního stavu jedinou možností zdravotní péče. 2. existuje předchozí souhlas revizního lékaře s výjimkou případů kdy hrozí nebezpečí z prodlení. Při postupu podle § 16 tedy zdravotní pojišťovna rozhoduje prostřednictvím revizního lékaře o úhradě zdravotní péče nad rámec úhrady stanovené zákonem č. 48/1997 Sb., poskytnuté konkrétnímu pacientovi, na základě posouzení jeho zdravotního stavu a skutečností, které neumožňují poskytnutí zdravotní péče ze zdravotního pojištění hrazené. Jiné kritérium (např. sociální situace pacienta, vyšší komfort poskytnutí zdravotní péče a pod.) nemůže být při postupu podle § 16 zvažováno, neboť zákon takovou možnost nepřipouští. Příslušná zdravotní pojišťovna pak má, při splnění shora uvedených podmínek, povinnost takovou zdravotní péči uhradit. Pro posouzení, zda podmínky stanovené v § 16 jsou skutečně splněny, však má zdravotní pojišťovna prostřednictvím revizního lékaře právo požadovat, aby lékař, který pro úhradu zdravotní péče u svého pacienta navrhuje použití této výjimky, tyto skutečnosti doložil. Doložena musí být výjimečnost případu, tj. zejména skutečnost, že • navrhované poskytnutí zdravotní péče konkrétnímu pacientovi je jedinou možností jejího poskytnutí této osobě a že neexistuje jiná odpovídající hrazená alternativa péče, kterou by bylo možné s ohledem na zdravotní stav této osoby použít, • se poskytnutí této nehrazené zdravotní péče navrhuje poté, co bylo zjištěno, že zdravotní péče hrazená ze zdravotního pojištění nevedla ke zlepšení zdravotního stavu, nebo způsobovala zdravotní komplikace, které zdravotní stav pacienta zhoršovaly, • existují důvody, pro které lze považovat ošetřujícím lékařem navrženou zdravotní péči, na rozdíl od předchozích použitých možností, za péči, která povede ke kvalitativnímu zlepšení zdravotního stavu a nebude působit komplikace. Zdravotní pojišťovny jsou oprávněny a na základě zákona o finanční kontrole i povinny stanovit v návaznosti na předchozí zásady v příslušné Metodice podrobné požadavky na doporučující lékaře a pravidla vyžadování a posuzování podkladů, na jejichž základě budou revizní lékaři rozhodovat. Teprve po řádném posouzení těchto skutečností podle stanovených pravidel a postupů může revizní lékař odpovědně posoudit výjimečnost situace a rozhodnout o úhradě takové zdravotní péče.

74

3. EVIDENCE DRŽITELŮ OSVĚDČENÍ ODBORNÉ ZPŮSOBILOSTI PRO POSUZOVÁNÍ VLIVŮ NA VEŘEJNÉ ZDRAVÍ

ZN: HEM-300-9.5.05/16126 REF: MUDr. Zuzana Peterková, tel. 22497 linka 2926

Na základě ustanovení § 3 odst. 1 vyhlášky MZ č. 353/2004 Sb., kterou se stanoví bližší podmínky odborné způsobilosti pro oblast posuzování vlivů na veřejné zdraví, postup při jejich ověřování a postup při udělování a odnímání osvědčení odborné způsobilosti pro oblast posuzování vlivů na veřejné zdraví (k zákonu č. 100/2001 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí), zveřejňuje se tento seznam evidence osob, které získaly osvědčení o odborné způsobilosti pro posuzování vlivů na veřejné zdraví - stav k 1. 5. 2005 č. osvědčení 1/2004 2/2004 3/2004 4/2004 5/2004 6/2004 1/Z/2004 2/Z/2004 1/2005 2/2005 3/2005 4/2005 5/2005 6/2005 7/2005

jméno a příjmení žadatele

kontaktní adresa

Bohumil Havel, MUDr. Větrná 9, 568 02 Svitavy Dana Potužníková, Ing. Chodská 1126, 562 06 Ústí n. Orlicí Zdeněk Fiala, Doc. Ing. CSc. J.Masaryka 1314, 500 12 H. Králové Alexander Skácel, RNDr.CSc. Průkopnická 24, 700 30 Ostrava Jiří Kos, RNDr. Vančurova 3, 586 01 Jihlava Jitka Růžičková, Ing. Anglická 22, 360 09 Karlovy Vary Jaroslav Kotulán, Prof.MUDr.CSc. Zemědělská 24, 613 00 Brno Denisa Pelikánová, Mgr. Fričova 1049, 500 06 H. Králové Bohumil Pokorný, RNDr. CSc. Velkopavlovická 2, 628 00 Brno Vítězslav Jiřík, RNDr. Opavská 9, 748 01 Hlučín Irena Dvořáková, RNDr. Slezská 549, 537 01 Chrudim Petra Kapplová, Mgr. Janíčkova 13, 783 01 Olomouc Jaroslav Volf, MUDr. Ph.D. Polní 419, 747 66 Dolní Lhota Jan Karel, Mgr. Sněženková 3095/2, 106 00 Praha 10 Vlasta Pavlíková, MUDr. Erbenova 2038, 272 01 Kladno 1

MUDr. Michael Vít, Ph. D., v. r. hlavní hygienik

75

platnost osvědčení 10.08.2009 14.09.2009 26.10.2009 10.11.2009 11.11.2009 22.11.2009 19.11.2009 20.12.2009 14.01.2010 07.01.2010 26.01.2010 29.03.2010 11.04.2010 19.04.2010 29.04.2010

4. DRŽITELÉ OSVĚDČENÍ O AUTORIZACI PODLE ZÁKONA Č. 258/2000 SB., O OCHRANĚ VEŘEJNÉHO ZDRAVÍ, VE ZNĚNÍ POZDĚJŠÍCH PŘEDPISŮ, PRO OSOBY PŮSOBÍCÍ V OBLASTI OCHRANY VEŘEJNÉHO ZDRAVÍ: ZN.: HEM-300-2.3.05 REF.: JUDr. Zdena Krýsová tel. 22497 linka 2435

Podle § 83a odst. 2 poslední věta zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zveřejňuje se tento seznam držitelů osvědčení o autorizaci Autorizační sety Set I. - Hodnocení zdravotních rizik expozice hluku Set II. - Hodnocení zdravotních rizik expozice neionizujícímu záření Set III. - Hodnocení zdravotních rizik expozice chemickým látkám v prostředí Set IV. - Hodnocení zdravotních rizik expozice biologickým agens v prostředí Set V. - Hodnocení zdravotních rizik expozice chemickým látkám v potravinách a pokrmech Set VI. - Hodnocení zdravotních rizik expozice biologickým agens v potravinách a pokrmech Držitelé Osvědčení (autorizované osoby)

Číslo Set I. Set II. Set III. Set IV. Set V. Set VI. osvěd- Platnost do: Platnost do Platnost do: Platnost do: Platnost do: Platnost do: čení 001/04 16. 4. 2006 5. 4. 2006 -

RNDr. Alexander Skácel, CSc. Zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity Syllabova 5 700 30 Ostrava E-mail: [email protected] Tel: 777 674 897 RNDr. Jiří Kos 002/04 16. 4. 2006 Zdravotní ústav se sídlem v Jihlavě Vrchlického 57 587 25 Jihlava E-mail: [email protected] Tel: 567 574 701 RNDr. Václav Kukačka 003/04 9. 6. 2006

-

5. 4. 2006

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

Zdravotní ústav se sídlem v Jihlavě Vrchlického 57 587 25 Jihlava E-mail: [email protected] Tel: 565 355 435 Ing. Dana Potužníková Zdravotní ústav se sídlem v Pardubicích Kyjevská 44, 532 03 Pardubice E-mail: [email protected] Tel: 465 352 019, 606 677 910

004/04 9.6.2006

76

Držitelé Osvědčení (autorizované osoby)

Číslo Set I. Set II. Set III. Set IV. Set V. Set VI. osvěd- Platnost do: Platnost do Platnost do: Platnost do: Platnost do: Platnost do: čení MUDr. Magdalena Wantochová 005/04 3. 5. 2006 3. 5. 2006 Zdravotní ústav se sídlem v Kolíně U nemocnice, 280 21 Kolín E-mail: [email protected] Tel: 312 292 131, 724 607 490 MUDr. Vilma Pavlíková 006/04 3. 5. 2006 3. 5. 2006 Zdravotní ústav se sídlem v Kolíně U nemocnice, 280 21 Kolín E-mail: [email protected] Tel: 312 292 131, 607 652 110 RNDr. Bohumil Pokorný, CSc. 007/04 22. 12. 2006 29. 11. 2006 21. 6. 2006 -

Zdravotní sídlem v Brně

ústav

se

Gorkého 6, 602 00 Brno E-mail: [email protected] Tel: 541 421 242, 723 299 023 MUDr. Bohumil Havel Polní 2, 568 02 Svitavy E-mail: [email protected] Tel: 461 533 402, 602 482 404 RNDr. Vítězslav Jiřík SZÚ Praha, pracoviště Ostrava Partyzánské náměstí 7 701 48 Ostrava E-mail: [email protected] Tel: 596 200 131, 606 476 656 MUDr. Helena Kazmarová Státní zdravotní ústav Šrobárova 48, 100 42 Praha 10 E-mail: [email protected] Tel: 267 082 555 Doc. MVDr. Jiří Ruprich, CSc. SZÚ Praha, Centrum hygieny potravinových řetězců, Palackého 3a, 612 42 Brno E-mail: [email protected] Tel: 549 246 627 MUDr. Jaroslav Volf, PhD. Státní zdravotní ústav Šrobárova 48, 100 42 Praha 10 E-mail: [email protected] Tel: 267 312 138 Ing. Jitka Růžičková Zdravotní ústav se sídlem v Karlových Varech Bezručova 8, 360 21 Karlovy Vary E-mail: [email protected] Tel: 353 339 331

008/04 9. 6. 2006

-

5. 4. 2006

-

-

-

010/04

-

-

10. 5. 2006

-

-

-

011/04

-

-

14. 3. 2007

-

-

-

012/04

-

-

22. 7. 2006

-

013/04

-

-

18. 5. 2006

-

-

-

-

4. 10. 2006

-

-

-

014/04 9. 6. 2006

77

22. 7. 2006 22. 7. 2006

Držitelé Osvědčení (autorizované osoby) Doc. Ing. Zdeněk Fiala, CSc. Zdravotní ústav se sídlem v Pardubicích Kyjevská 44 532 03 Pardubice E-mail: [email protected] Tel: 495 816 111, 737 979 734 MUDr. František Kožíšek, CSc. Patočkova 91/1712 169 00 Praha 6 E-mail: [email protected] Tel: 220 517 055 MUDr. Petr Šišma Rytířská 12, 110 00 Praha 1 E-mail: [email protected] Tel: 224 211 141 Ing. Jaroslav Kubina V. Nejedlého 590 734 01 Karviná – Ráj E-mail: [email protected] Tel: 596 475 221 MVDr. Renata Karpíšková, Ph.D. SZÚ Praha, Centrum hygieny potravinových řetězců, Palackého 3a, 612 42 Brno E-mail: [email protected] Tel: 541 247 115 RNDr. Irena Řehůřková, Ph.D. SZÚ Praha, Centrum hygieny potravinových řetězců, Palackého 3a, 612 42 Brno E-mail: [email protected] Tel: 541 215 675 MVDr. Vladimír Ostrý, CSc. SZÚ, Centrum hygieny potravinových řetězců, Palackého 3a, 612 42 Brno E-mail: [email protected] Tel: 541 245 037 Ing. Petr Řehák Hoření 2436/9 400 11 Ústí nad Labem E-mail: [email protected] Tel: 477 751 857 Mgr. Jan Karel Sněženková 3095/2 106 00 Praha 10 E-mail: [email protected] Tel: 241 470 090

Číslo Set I. Set II. Set III. Set IV. Set V. Set VI. osvěd- Platnost do: Platnost do Platnost do: Platnost do: Platnost do: Platnost do: čení 016/04 25. 6. 2006 -

017/04

-

-

7. 3. 2007

-

-

-

018/04 10. 12. 2006

-

-

-

-

-

019/04 22. 7. 2006

-

-

-

-

-

022/04

-

-

-

-

-

22. 7. 2006

023/04

-

-

-

-

22. 7. 2006

-

024/04

-

-

-

-

22. 7. 2006 22. 7. 2006

029/05

-

-

8. 4. 2007

-

-

-

030/05

-

-

31. 3. 2007

-

-

-

78

MUDr. Michael Vít, Ph. D., v. r. hlavní hygienik

5. PRŮBĚŽNÁ INFORMACE O PLATNÝCH PRÁVNÍCH PŘEDPISECH A SMĚRNICÍCH (INSTRUKCÍCH) VYDANÝCH NA ÚSEKU MINISTERSTVA ZDRAVOTNICTVÍ PUBLIKOVANÝCH VE SBÍRCE ZÁKONŮ - DOPLNĚNÍ Na základě požadavku uplatňovaného odběrateli Věstníku Ministerstva zdravotnictví zveřejňuje se (od částky 11/1998) průběžná informace o platných právních předpisech a směrnicích (instrukcích) vydaných na úseku Ministerstva zdravotnictví publikovaných ve Sbírce zákonů (označeno tučně kursivou): Vyhláška, kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody, ve znění vyhl. č. 187/2005 Sb.

79

č. 252/2004 Sb.