R o č n í k 2005
Věstník MINISTERSTVA ZDRAVOTNICTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY Částka 8
Vydáno: SRPEN 2005
Kč
OBSAH
ZÁVAZNÁ OPATŘENÍ 2. Statut a Jednací řád Komise pro posuzování rozmístění přístrojů vybrané zdravotnické techniky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . METODICKÁ OPATŘENÍ 5. Postup při ochraně před vznikem a šířením vztekliny u lidí po poranění zvířetem . . .
str. 2
str. 25
ZPRÁVY A SDĚLENÍ 1. Vzdělávací programy pro specializace lékařů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . str. 27 2. Stanoviska Komise pro posuzování rozmístění přístrojů vybrané zdravotnické techniky k 18. 4. 2005 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . str. 166 3. Český lékopis 2002 - Doplněk 2005 - vydání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . str. 167 4. Průběžná informace o platných právních předpisech a směrnicích (instrukcích) vydaných na úseku Ministerstva zdravotnictví publikovaných ve Sbírce zákonů - doplnění . . . . . . . . . . . . str. 168
1
ZÁVAZNÁ OPATŘENÍ
2. STATUT A JEDNACÍ ŘÁD KOMISE PRO POSUZOVÁNÍ ROZMÍSTĚNÍ PŘÍSTROJŮ VYBRANÉ ZDRAVOTNICKÉ TECHNIKY ZN.: OVS/598/2005 REF.: Mgr. Vladimíra Kalfusová, tel. 22497 linka 2813 K odbornému posouzení žádostí zdravotnických zařízení o souhlas s umístěním a provozem (obměnou) přístrojů vybrané zdravotnické techniky zřizuji při Ministerstvu zdravotnictví (dále jen „ministerstvo“) Komisi pro posuzování rozmístění přístrojů vybrané zdravotnické techniky (dále jen „Komise“), která je odborným poradním sborem ministerstva dle § 70 odst. 6 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, a vydávám pro její činnost tento Statut (část A) a Jednací řád (část B) : Část A: STATUT Čl. 1 Úkoly Komise 1. Komise projednává dle kritérií, uvedených v odstavci 3, žádosti o umístění a provoz či obměnu přístrojů vybrané zdravotnické techniky (dále jen „VZT“), které jsou hrazeny z prostředků veřejného zdravotního pojištění prostřednictvím výkonů na nich poskytovaných, nebo jde-li o nákup přístrojů s poskytnutím dotace ze státního rozpočtu. 2. Mezi přístroje VZT patří: a) počítačový tomograf, b) magnetická rezonance, c) angiografický komplet, d) terapeutický ozařovač, e) RTG simulátor pro radioterapii, f) RTG skiaskopicko-skiagrafický přístroj s velkou rozlišovací schopností, g) gamakamera, h) PET kamera, včetně hybridních systémů, i) lithotryptor (neinv. na principu rázové vlny), j) hyperbarická komora, k) mamografický rtg přístroj, l) hemodialyzační lůžka a hemodialyzační monitory, m) plánovací 3D systém pro radioterapii, n) rtg celotělový dvoufotonový kostní denzitometr,
2
o) operační lasery, p) systémy pro peroperační navigaci, r) přístroje pro chirurgickou robotiku a další investičně a provozně nákladné přístroje, na kterých se členové Komise dohodnou. 3. Komise posuzuje žádosti podle těchto kritérií: •
splnění podmínek na straně žadatelů (vyrovnané hospodaření, erudice personálního obsazení, zajištění plného vytížení přístroje, zajištění potřebných medicínských návazností a poskytnutí péče pro určené území),
•
požadavky na státní rozpočet na pořízení přístrojů VZT,
•
požadavky na zdroje veřejného zdravotního pojištění,
•
odborná kritéria pro rozmístění VZT schvalovaná Komisí; jsou schválena Komisí na základě platných koncepcí příslušných oborů, srovnávání se stavem v zahraničí a na základě studií typu Health Technology Assessment (HTA), popř. dalších studií, které hodnotí klinickou efektivitu; kritéria obsahují i indikace a rozsah poskytovaných výkonů a jsou projednávána Českou lékařskou společností Jana Evangelisty Purkyně (dále jen „ČLS JEP“) a Vědeckou radou ministerstva,
•
výsledky výběrových řízení na lůžkovou péči, cíle restrukturalizace lůžkových zdravotnických zařízení,
•
počet, struktura a využívání přístrojů VZT ve spádovém území dle statistik Ústavu zdravotnických informací a statistiky České republiky (dále jen „ÚZIS“),
•
stanoviska příslušných odborných společností, event. Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (dále jen „SÚJB“),
•
stanoviska zdravotních pojišťoven s vyhodnocením dopadů úhrad provozu přístrojů VZT do prostředků veřejného zdravotního pojištění, včetně dalších nákladů,
•
stanoviska České lékařské komory (dále jen „ČLK“),
•
stanoviska zřizovatelů zdravotnických zařízení,
•
stanoviska vyšších územích samosprávných celků. Čl. 2 Složení členů Komise
1.
předseda Komise místopředseda Komise ekonomický náměstek ministra
3
zástupci ministerstva : náměstek ministra pro zdravotní péči a mezinárodní vztahy ředitel odboru zdravotní péče ředitel odboru investičního rozvoje ředitel odboru veřejné správy a organizace sítě zdravotnických zařízení ředitel odboru rozvoje zdravotního pojištění zástupci Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR (dále jen „VZP“) 3 zástupci zástupci Svazu zdravotních pojišťoven ČR (dále jen „SZP“) 3 zástupci zástupce České lékařské komory (dále jen „ČLK“) 1 zástupce zástupce SÚJB 1 zástupce (ke konkrétní žádosti zdravotnického zařízení) zástupci krajů 1 zástupce (ke konkrétní žádosti zdravotnického zařízení) zástupci odborných společností 1 zástupce (ke konkrétnímu přístroji a indikaci jeho použití dle Čl.1 odst. 2). 2.
Předsedu, místopředsedu a členy Komise zastupující ministerstvo jmenuje a odvolává ministr. Předseda Komise nemůže být jmenován ministrem z řad zaměstnanců ministerstva.
3.
Zástupci VZP ČR jsou jmenováni a odvoláváni ministrem na návrh ředitele VZP ČR. Zástupci SZP ČR jsou jmenováni a odvoláváni ministrem na návrh prezidenta SZP ČR. Člen zastupující SÚJB je jmenován a odvoláván ministrem na návrh předsedy SÚJB. Zástupce ČLK je jmenován a odvoláván ministrem na návrh prezidenta ČLK.
4.
Členem Komise, který zastupuje příslušný kraj je hejtman kraje nebo jím pověřený zástupce, členem Komise, který zastupuje příslušnou odbornou společnost je vždy její předseda nebo jím pověřený zástupce.
5.
Jednání Komise se mohou účastnit jako hosté poslanci Výboru pro sociální politiku a zdravotnictví Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, senátoři Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu Parlamentu ČR a zástupci pacientských organizací ČR.
Čl. 3 Předseda, místopředseda a členové Komise (viz Čl. 2 „Složení členů Komise“) vyslovují závazný názor, který je pro přijetí doporučení rozhodný. Vyjádření hostů není pro přijetí doporučení závazné.
4
Doporučení je výsledkem názorové shody všech členů Komise. Nedojde-li ke shodě, jsou odlišné názory členů Komise podrobně se zdůvodněním zaznamenány v zápise. Čl. 4 Finanční zabezpečení činnosti Komise Zřízení a činnost Komise s sebou nenese žádné nároky na její finanční zabezpečení. S členstvím v Komisi není spojen nárok na odměnu. Část B: JEDNACÍ ŘÁD Čl. 5 Činnost Komise 1. Komise zasedá podle potřeby zpravidla jedenkrát do měsíce. Podklady pro jednání Komise soustřeďuje ministerstvo a předkládá je členům Komise nejpozději 2 týdny před jednáním Komise. Podklady pro jednání Komise tvoří žádosti uchazečů a další podklady, přiložené v souladu s přílohou tohoto Statutu a Jednacího řádu Komise. 2. Zasedání Komise svolává na pokyn jejího předsedy pověřený pracovník ministerstva (dále jen „tajemník komise“), který také vede veškerou administrativu spojenou s činností Komise (evidence žádostí, příprava materiálů pro jednání Komise, příprava zápisu k podpisu členům Komise po skončení jednání, apod.). 3. Na jednání Komise jsou zváni předkladatelé žádostí (uchazeči) ohledně nově pořizovaných přístrojů VZT. Pokud se jedná pouze o obměny přístrojů VZT, nebo o prodloužení stanoviska ministra po uplynutí 1 roku od jeho vydání, jsou předkladatelé zváni jen v odůvodněných případech. 4. Jednání Komise zahajuje, řídí a ukončuje její předseda, v době jeho nepřítomnosti místopředseda, popřípadě jím písemně pověřený další člen Komise z řad zástupců ministerstva. 5. Na jednání Komise mohou být vedle hostů zváni i další odborníci podle povahy projednávaných věcí, a to na základě rozhodnutí předsedy Komise. 6. Žádosti předkladatelů podepisované statutárními orgány příslušných zdravotnických zařízení, kteří odpovídají za pravdivost a úplnost údajů uvedených v žádostech, prezentuje zástupce ministerstva. 7. Je-li přizván předkladatel uvede svoji žádost a odpovídá na případné dotazy členů Komise. Předkladatel není přítomen rozpravě Komise. 8.
Projednávání žádostí jednotlivých předkladatelů je ukončeno rozpravou Komise. V této rozpravě se posuzuje oprávněnost žádosti, včetně majetkoprávních vztahů k posuzovanému přístroji VZT v souladu s kritérii uvedenými v čl. 1 odstavci 3. Komise po rozpravě, a po posouzení žádosti vyslovuje na základě názorové shody
5
doporučení, uvedené v zápise. Doporučení je výsledkem názorové shody členů Komise. Nedojde-li ke shodě, jsou odlišné názory členů Komise podrobně zaznamenány v zápise. 9. Komise je usnášeníschopná, je-li přítomna nadpoloviční většina členů Komise. V případě střetu zájmů se příslušný člen Komise nevyjadřuje. 10.
Po projednání všech žádostí je bezprostředně po jednání Komise připraven tajemníkem komise zápis z jednání s doporučením Komise a v případě názorové neshody se zaznamenáním odlišných názorů členů Komise včetně zdůvodnění, který všichni přítomní členové podepisují. Zápis je neprodleně předán ministrovi k dalším opatřením. Hosté mají právo vyslovit svůj názor k projednávaným žádostem. Jejich vyjádření není pro přijetí doporučení Komise rozhodné.
11. Komise vždy na závěr jejího zasedání projedná předběžný příští program dle stanoveného časového harmonogramu na příslušný kalendářní rok. 12. Stanovisko ministra je nejpozději do 30 pracovních dnů od jeho vydání zasláno předkladatelům žádostí a ředitelům zdravotních pojišťoven. Kopie stanoviska je zasílána členům Komise. Stanovisko ministra je platné jeden rok ode dne jeho vydání. V případě kladného stanoviska ministra ve věci nově pořizovaného přístroje VZT, je ve stanovisku doporučeno předkladateli vstoupit v jednání se zdravotními pojišťovnami do jednoho měsíce od doručení tohoto stanoviska za účelem případného uzavření smlouvy. 13. V případě kladného stanoviska ministra ve věci obměny přístroje VZT, je ve stanovisku doporučeno předkladateli vstoupit v jednání se zdravotními pojišťovnami do jednoho měsíce od doručení tohoto stanoviska za účelem uzavření případného dodatku ke stávající smlouvě. 14. Kladné stanovisko ministra nezakládá povinnost ministerstva k poskytnutí dotace ze státního rozpočtu na pořízení přístroje VZT. Nezakládá také povinnost zdravotní pojišťovny uzavřít smlouvu o poskytování a úhradě zdravotní péče nebo její dodatek, resp. hradit zdravotní péči poskytnutou v souvislosti s pořízením přístroje VZT. 15. V případě nesouhlasného stanoviska ministra, nebo odložení projednání žádosti Komisí nebo ministrem, obsahuje toto stanovisko důvod zamítnutí nebo odložení žádosti. 16. V případě nesouhlasného stanoviska ministra k projednávané žádosti, může být nová žádost předložena Komisi k opětovnému projednání nejdříve po uplynutí jednoho roku od vydání stanoviska ministrem. Projedná-li Komise zásadní změnu skutečností a učiníli závěr, že k této změně skutečností došlo, může být původní nebo nová žádost opětovně projednána Komisí před uplynutím této doby. 17. Žádosti budou zařazovány do pořadí na jednání Komise jen v případě, budou-li podány na příslušném formuláři, který je přílohou Statutu a Jednacího řádu Komise. Tajemník Komise potvrdí žadateli přijetí žádosti, která bude obsahovat veškeré požadované náležitosti. Zařazování žádostí do Komise podléhá čtvrtletním uzávěrkám.
6
18. Veškeré změny Statutu a Jednacího řádu Komise podléhají předběžnému projednání se členy Komise. 19.
Členové Komise a účastníci jednání jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, které se dověděli při jednání Komise. Mlčenlivost se nevztahuje na doporučení Komise. Čl. 6 Závěrečné ustanovení
Příkazem ministryně č. 31/2005 se zrušují Statut a Jednací řád Komise VZT č. 6/2004 vydaný v rubrice „Závazná opatření“ Věstníku Ministerstva zdravotnictví, částce 10 z roku 2004 a Příkaz ministra č. 4 z roku 1999 včetně dodatků.
Doc. MUDr. Milada Emmerová, CSc., v. r. ministryně zdravotnictví
7
Příloha
Žádost zdravotnického zařízení k projednání v Komisi pro posuzování rozmístění přístrojů vybrané zdravotnické techniky při MZ
Žadatel
Předmět žádosti :
Zdůvodnění nezbytnosti nákupu a vyhodnocení efektivnosti 1. a) U nově pořizované techniky – stručná charakteristika ZZ, potřebnost VZT z hlediska dostupnosti a návaznosti zdravotní péče, současný způsob zajištění dané péče, předpokládaný počet výkonů za rok, schopnost zajištění plného vytížení přístroje, zajištění potřebných medicínských návazností doložení spádového území odhadované navýšení zdrojů z veřejného zdravotního pojištění. b) U obměny techniky - údaje o stávající technice, potvrzení o technickém stavu stávající techniky, dosavadní počet výkonů za rok, předpokládaný počet výkonů za rok, důsledky případného neobnovení techniky, požadavek na navýšení zdrojů z veřejného zdravotního pojištění. 2.
Základní ekonomické údaje ZZ – objem investic do přístrojů a budov v posledních 3 letech, hospodářský výsledek, objem pohledávek a závazků po lhůtě splatnosti, průměrná mzda lékařů a SZP, a to vše v předešlém roce a aktuálně.
3.
Jiné doprovodné závažné údaje a sdělení.
8
Zajištění provozu přístroje po stránce personální, věcné a prostorové:
Typ a cena uvažovaného přístroje VZT:
Zajištění hrazení nákupu a provozu přístroje VZT – samostatné prohlášení:
Stanoviska odborných společností a zdravotních pojišťoven k úhradám:
Stanovisko zřizovatele (fakultativně) a příslušného kraje (hejtmana) podložené projednáním v komisi (výboru) pro zdravotní věci, návaznost na krajskou koncepci zdravotnictví:
Prohlášení o majetkoprávních vztazích k pořizovanému přístroji:
Datum zpracování žádosti:
Předkládá:
Razítko a podpis statutárního orgánu:
Jiná podpůrná vyjádření:
Telefon: 02 2497 1111
tiskopis MZ
Fax: 02 2491 6003
9
Kritéria a indikace pro rozmístění, provoz a obměnu vybrané zdravotnické techniky
Úvod Komise pro posuzování rozmístění přístrojů vybrané zdravotnické techniky (dále jen „Komise VZT“) projednává žádosti zdravotnických zařízení o souhlas s nákupem, obměnou, umístěním a provozem přístrojů VZT na základě žádostí, podaných na příslušném formuláři, včetně všech požadovaných dokladů. Komise VZT posuzuje žádosti z hlediska spádovosti, frekvence výkonů, parametrů efektivity doby využití, indikací k výkonům a erudice personálu k provozování přístrojů. Kromě uvedených hledisek posuzuje Komise VZT soulad provozování přístrojů s koncepcemi odborných společností, optimální koncentrací specializovaných pracovišť v lůžkových zdravotnických zařízeních, dostupnost v celostátním měřítku s cílem zabezpečení jejich rovnoměrného rozložení (síť přístrojů VZT) s ohledem na koncepce zdravotnictví jednotlivých krajů („Zdravotní plány krajů“), sleduje dovybavení zdravotnických pracovišť přístroji VZT dle priorit stanovených krajem. Komise VZT zohledňuje kategorizaci přístrojů, krytí jejich nákupu a provozních nákladů, posuzuje amortizační dobu ve vztahu k obměně přístrojů VZT (technická zastaralost a morální opotřebení přístroje). Kritéria a indikace budou aktualizována 1x ročně, v případě podnětu zástupců odborných společností v kratším termínu, jelikož provozování přístrojů VZT musí být v souladu s trendy EU a potřebami České republiky.
10
Kritéria a indikace pro rozmístění, provoz a obměnu zdravotnické techniky
Přístroje VZT spadající do oboru radiodiagnostiky: 1) Přístroj MR: - amortizační doba cca 8 let (10 let v případě, že byl po 4-6 letech proveden na přístroji zásadní upgrade) I. kategorie • výzkumná centra a fakultní nemocnice, zasazené do sítě spádových oblastí 250 tis. obyvatel na 1 MR přístroj, speciální indikace bez spádového vymezení, • síla magnetického pole nad 1T, rychlé sekvence, možnost spektroskopie, • dvousměnný provoz, stálá dostupnost, • tři lékaři-radiologové s potřebným vzděláním a erudicí, 1 technik - vysokoškolák, kvalifikovaní středně zdravotničtí pracovníci (SZP), • počet vyšetření-min. 3.500 nemocných ročně (nutno však zohlednit spektrum výkonů – jejich časovou a technickou náročnost); II. kategorie • velké a dříve krajské nemocnice s napojením na neurochirurgii a traumatologii, spádová oblast 250 tis. obyvatel, • upřednostňování přístrojů 1T a výše, vybavení základními i rychlými sekvencemi, • dvousměnný provoz, stálá dostupnost, • tři lékaři-radiologové s potřebným vzděláním a erudicí, kvalifikovaní SZP, • počet vyšetření-min. 3.500 nemocných ročně. Poznámka: Vzhledem k nápadné poddimenzovanosti a nehomogenitě sítě MR přístrojů v ČR (u nás 2.7 přístroje/1 mil. obyv., země EU s nejnižším počtem přístrojů 4/1mil., průměrně 8/1mil.) doporučuje RS ČLS JEP doplňování sítě o zdvojování přístrojů ve velkých, především fakultních nemocnicích a instalace v krajích. Kromě MR přístrojů I. a II. kategorie je možné využít i systémy 0,2 – 0,3 T. V nejbližších několika letech bude Komise VZT schvalovat nové kapacity přístrojů MR pouze do lůžkových zdravotnických zařízení s odpovídajícím odborným zázemím: minimálně 3 radiologové s II. atestací z radiodiagnostiky (rozšíření stávajícího týmu o 3 tabulková místa), z nichž alespoň dva získali erudici na školícím pracovišti - 800 výkonů MR, z toho 400 vlastních popisů). 2) CT přístroj: - amortizační doba 8 let I. kategorie
11
• • • • •
velké, dříve krajské nemocnice, fakultní nemocnice, specializované ústavy, vysoce výkonné multispirální CT přístroje nejvyšší třídy v ceně cca 30-35 mil. Kč, dvousměnný provoz, stálá dostupnost, nejmodernější spektrum aplikací (angiografie, vyšetření srdce – věnčitých tepen), tři lékaři - radiologové s potřebným vzděláním a erudicí, kvalifikovaní SZP, počet vyšetření - min. 5 tisíc nemocných ročně (nutno však zohlednit spektrum výkonů – jejich časovou a technickou náročnost);
II. kategorie •
•
• • • •
nemocnice středního typu (v zásadě jednoho CT v rámci okresu, spádová oblast cca 120 tis. obyvatel, spád však není rozhodujícím hlediskem; tím je napojení na urgentní medicínské obory - ARO, traumatologie; doplnění opodstatněných potřeb velké nemocnice (fakultní a dříve krajské nemocnice s neurochirurgickými a onkologickými centry) s přístrojem I. kategorie, působí-li v okresu další nemocnice s akutními lůžky v základních oborech (významným prvkem je existence lůžkového oddělení ARO), považuje RS ČLS JEP instalaci CT přístroje rovněž za opodstatněnou, CT přístroj střední třídy s (multi)spirální vyšetřovací technikou, cena kolem 20 mil. Kč, využití alespoň během celé pracovní doby, stálá dostupnost, 2 lékaři - radiologové s potřebným vzděláním a erudicí, kvalifikovaní SZP, počet vyšetření - min. 3 tisíce nemocných ročně.
3) Angiografický komplet -
amortizační doba přístrojů cca 8 let (12 let v případě, že byl po 5-6 letech proveden na přístroji zásadní upgrade s výměnou zobrazovacího řetězce a softwaru). Rozlišují se angiokomplety:
I. A kategorie: dvouprojekční přístroj nejvyšší třídy s velkoplošným zesilovačem, plně digitalizovaný, včetně intervenčních programů - cena kolem 40- 50 mil. Kč; I. B kategorie: plně digitalizovaný přístroj, jedna projekce s velkoplošným zesilovačem - cena od 25 - 40 mil. Kč; II. kategorie: univerzální sklopná stěna s C ramenem, velkoplošným zesilovačem a angio programy, cena 18 – 25 mil. Kč (dříve skiaskopicko-skiagrafický komplet I. kategorie); -
přístroje jsou používány angio-intervenčními centry I. a II. kategorie.
Angio-intervenční centrum I. kategorie • • • •
součást radiologických klinik a oddělení, provádějící perkutánní endovaskulární intervenční výkony v celotělových indikacích mimo srdce a věnčité tepny, především fakultní nemocnice a výzkumné ústavy s klinickými centry angiologickými, neurochirurgickými, transplantologickými a onkologickými. Nadregionální spádová oblast, pracoviště je vybaveno dvěma přístroji, a to: a) angiokompletem I. A, b) angiokompletem I. B nebo II. kategorie, práce v 1,5 směnách denně, stálá dostupnost, 12
• •
vyškolený tým - minimálně 4 radiologové školení v cévních a mimocévních intervencích, kvalifikovaní SZP, minimální počet nemocných (bez rozlišení spektra) 1800 ročně.
Angio-intervenční centrum II. kategorie: •
• • • •
na RDG pracovištích velkých (krajských, oblastních) nemocnic, které zabezpečují mimo jiné i neurochirurgické a/nebo urgentní angiologické služby (vybrané vyšší územní celky); fakultní nemocnice, ve kterých není angio-intervenční pracoviště I. kategorie, pracoviště je vybaveno jedním přístrojem - angiokompletem I. B nebo II. kategorie, minimálně 2-3 radiologové školení v cévních a mimocévních intervencích, kvalifikovaní SZP, práce v 1,5 směnách denně, stálá dostupnost, minimální počet nemocných 900 ročně.
Poznámka: Pokud pracoviště (především oblastní – dříve okresní nemocnice), které nesplňuje podmínky provozu angio-intervenčního centra I. nebo II. kategorie a hodlá obnovit svůj stávající skiaskopicko - skiagrafický park univerzální sklopnou stěnu s C ramenem (angiokomplet II. kategorie, dříve skiaskopicko-skiagrafický komplet I. kategorie, cena 18 – 25 mil. Kč, umožňující kromě angiografických a endovaskulárních léčebných výkonů (mimo srdce) provádění rutinních vyšetření gastrointestnálního traktu a dalších mimocévních výkonů), musí doložit erudiční a kapacitní připravenost. Tou se rozumí jednak přítomnost alespoň jednoho radiologa školeného v cévních a mimocévních intervencích a dále provedení intervenčních výkonů minimálně u 450 nemocných ročně. 4) Skiaskopicko-skiagrafický komplet s velkou rozlišovací schopností: - amortizační doba 8 – 12 let • •
• •
jde o základní vybavení RDG pracovišť v nemocnicích akutní lůžkové péče, ve kterých není zřízeno angio-intervenční pracoviště I. – nebo II. typu, sklopná stěna s velkoplošným zesilovačem a digitalizací obrazu, fixní kolmá osa rentgenkazesilovač vůči vyšetřovacímu stolu (bez C-ramene); cena do 12 mil. Kč. Přístroj je určen k nativním skiaskopiím, kontrastním vyšetřením GIT a k intervenčním mimocévním diagnostickým a terapeutickým výkonům (PTC event. PTD, ERCP event. urologické instrumentální výkony), využití v celém rozsahu pracovní doby, stálá dostupnost, jeden až dva radiologové s patřičnou erudicí, kvalifikovaní SZP.
Poznámka: Skiaskopicko-skiagrafické služby by v budoucnosti měla zabezpečovat RDG oddělení nemocnic. Co se týče obnovy skiaskopicko-skiagrafických kompletů poliklinických (ambulantních) zařízení, je tato opodstatněná tehdy, není-li pokryta spádová oblast 50-75 tis. obyvatel. Vzhledem k obecnému trendu významného snižování potřeby vyšetření trávicí trubice není třeba obnovovat zastaralé konvenční skiaskopické stěny bez digitalizace, nahradí je účelně centralizovaná síť digitalizovaných kompletů. Velkou část skiaskopických výkonů lze rovněž provádět pomocí mobilních C-ramen (nepatří mezi VZT, cena do 5 mil. Kč).
13
1) Přístroj MR: I. kategorie • výzkumná centra a fakultní nemocnice, zasazené do sítě spádových oblastí 250 tis. obyvatel na 1 MR přístroj, speciální indikace bez spádového vymezení • síla magnetického podle nad 1T, rychlé sekvence, možnost spektroskopie • dvousměnný provoz, stálá dostupnost • tři lékaři-radiologové s potřebným vzděláním a erudicí, 1 technik - vysokoškolák, kvalifikovaní středně zdravotničtí pracovníci (SZP) II. kategorie • velké a dříve krajské nemocnice s napojením na neurochirurgii a traumatologii, spádová oblast 250 tis. obyvatel • upřednostňování přístrojů 1T a výše, vybavení základními i rychlými sekvencemi • dvousměnný provoz, stálá dostupnost • tři lékaři-radiologové s potřebným vzděláním a erudicí, kvalifikovaní SZP • počet vyšetření-min. 3.500 nemocných ročně Poznámka: vzhledem k nápadné poddimenzovanosti a nehomogenitě sítě MR přístrojů v ČR (u nás 1,9 přístroje na 1 milion, Německo 15/1mil, Rakousko 14/1mil, nejméně v EU v Británii 6/1mil a Francii 5/1mil; nápadná koncentrace přístrojů v Praze) doporučuje RS ČLS JEP zahájení doplňování sítě o zdvojování přístrojů ve velkých, především fakultních nemocnicích a instalace v okresech (kromě nemocničních RDG oddělení i oddělení ambulantní, a to za předpokladu náležité personální připravenosti pracovišť (minimálně 2 radiologové s II. atestací z radiodiagnostiky, na školicím pracovišti 800 výkonů MR, z toho 400 vlastních popisů). Kromě MR přístrojů I. a II. kategorie je možné využít i systémy 0,2 – 0,3 T. 2) CT přístroj:
I. kategorie • velké, dříve krajské nemocnice, fakultní nemocnice • vysoce výkonné spirální CT přístroje nejvyšší třídy v ceně do 30 mil. Kč • dvousměnný provoz, stálá dostupnost, možnost stereovýkonů a radioterapeutického plánování • tři lékaři - radiologové s potřebným vzděláním a erudicí, kvalifikovaní SZP • počet vyšetření - min. 5 tisíc nemocných ročně II. kategorie • nemocnice středního typu (v zásadě jednoho CT v rámci okresu, spádová oblast cca 120 tis. obyvatel, spád však není rozhodujícím hlediskem; tím je napojení na urgentní medicínské obory - ARO, traumatologie; doplnění opodstatněných potřeb velké nemocnice (fakultní a dříve krajské nemocnice s neurochirurgickými a onkologickými centry) s přístrojem I. kategorie • působí-li v okrese další nemocnice s akutními lůžky v základních oborech (významným prvkem je existence lůžkového oddělení ARO), považuje RS ČLS JEP instalaci CT přístroje rovněž za opodstatněnou
14
• • • •
CT přístroj střední třídy s možností spirální vyšetřovací techniky, radioterapeutického plánování; cena do 18 mil. Kč využití alespoň během celé pracovní doby, stálá dostupnost 2 lékaři - radiologové s potřebným vzděláním a erudicí, kvalifikovaní SZP počet vyšetření - min. 3 tisíce nemocných ročně
možnost
3) Angiografický komplet:
amortizační doba cca 8 let (12 let v případě, že je možno po 5-6 letech provést na přístroji zásadní upgrade s výměnou TV řetězce a softwaru) Pracoviště I. kategorie: • především fakultní nemocnice a výzkumné ústavy s klinickými centry angiologickými, neurochirurgickými, transplantologickými a onkologickými. Nadregionální spádová oblast. • pracoviště je vybaveno dvěma přístroji. Jeden je nejvyšší třídy s velkoplošným zesilovačem, plně digitalizovaný, včetně intervenčních programů - cena do 50 mil. Kč. Druhý přístroj, opět plně digitalizovaný, s velkoplošným zesilovačem - cena do 25 mil. Kč. Je možno využít univerzální sklopnou stěnu s C ramenem a angio programy (skiaskopickoskiagrafický komplet I. kategorie) • práce v 1,5 směnách denně, stálá dostupnost • vyškolený tým - minimálně 4 radiologové školení v cévních a mimocévních intervencích, kvalifikovaní SZP • minimální počet nemocných (bez rozlišení spektra) 1500 ročně Pracoviště II. kategorie: • velké nemocnice, zabezpečující mimo jiné i neurochirurgické a urgentní angiologické služby (vybrané vyšší územní celky); fakultní nemocnice, ve kterých není angiointervenční pracoviště I. kategorie • jeden přístroj s C-ramenem, velkoplošným zesilovačem, plně digitalizovaný; cena do 40 mil. Kč • minimálně 2-3 radiologové školení v cévních a mimocévních intervencích, kvalifikovaní SZP • práce v 1,5 směnách denně, stálá dostupnost • minimální počet nemocných 1000 ročně, při hodnocení je však nutno přihlížet ke skladbě (složitosti) výkonů
15
4) Skiaskopicko-skiagrafický komplet s velkou rozlišovací schopností:
I. kategorie • jde o základní vybavení RDG pracovišť lůžkových zařízení vyššího typu (okresní, krajské, fakultní nemocnice). Zařízení s více než 1000 lůžky jsou zpravidla vybavena dalším skiaskopicko-skiagrafickým přístrojem II. kategorie, a to především tehdy, pokud v nich není angio-intervenční pracoviště • plně digitalizovaná sklopná stěna s C-ramenem a velkoplošným zesilovačem, základními angiografickými programy; cena do 22 mil. Kč. Přístroj je určen k běžným nativním skiaskopiím, kontrastním vyšetřením GIT, jednoduchým angiografickým (mimo CNS) a intervenčním diagnostickým a terapeutickým výkonům (urologické instrumentální výkony, PTC, PTD, ERCP, periferní PTA) • využití v celém rozsahu pracovní doby, v případě potřeby doplnění odpoledními směnami, stálá dostupnost • dva radiologové s patřičnou erudicí, kvalifikovaní SZP II. kategorie • vybavení RDG pracovišť menších nemocnic se základními klinickými obory • sklopná stěna s velkoplošným zesilovačem a digitalizací obrazu, fixní kolmá osa rentgenkazesilovač vůči vyšetřovacímu stolu; cena do 12mil. Kč. Přístroj je určen k nativním skiaskopiím, kontrastním vyšetřením GIT a k intervenčním mimocévním diagnostickým a terapeutickým výkonům (PTC event. PTD, ERCP event. urologické instrumentální výkony) • využití v celém rozsahu pracovní doby, stálá dostupnost • jeden radiolog s patřičnou erudicí, kvalifikovaní SZP Poznámka: skiaskopicko-skiagrafické služby by v budoucnosti měla zabezpečovat RDG oddělení nemocnic, co se týče obnovy skiaskopicko-skiagrafických kompletů poliklinických (ambulantních) zařízení, je tato opodstatněná tehdy, není-li pokryta spádová oblast 50-75 tis. obyvatel. Zastaralé konvenční skiaskopické stěny bez digitalizace vzhledem k redukci především baryových vyšetření není v zásadě třeba obnovovat, nahradí je účelně centralizovaná síť digitalizovaných kompletů I. a II. kategorie. Velkou část skiaskopických výkonů lze rovněž provádět pomocí mobilních C-ramen (nepatří mezi VZT, cena do 5 mil. Kč) 5) Mamografický přístroj Mamografický přístroj pro diagnostickou mamografii: • spádová oblast přibližně 110 – 180 tis. obyvatel, pro přístroj se stereotaxí 300 tis. obyvatel • mamograf bez zařízení pro stereotaxi cena do 4 mil. Kč, se zařízením pro stereotaxi cena do 8 mil. Kč. U zařízení pro stereotaxi je preferována digitalizace obrazu • minimálně 1 radiolog s patřičnou erudicí, minimálně 2 radiologické laborantky či asistentky, nejméně jedna s absolvovaným specializačním studiem či ekvivalentním vzděláním. • práce minimálně na 1,5 směny, minimální počet vyšetřených žen 3000/rok
16
Poznámka: Problematika umístění (obměny) a provozu mamografických přístrojů je projednávána Komisí MZ pro screening nádorů prsu. Tato komise také schvaluje zařazení mamodiagnostických pracovišť do screeningového programu (viz Věstník MZ ČR, částka 11, 2002). • Spádová oblast 110 – 180 tis. obyvatel, pro přístroj se stereotaxí asi 400 tis., pro screeningové pracoviště přibližně 180 – 250 tis. obyvatel. Údaje o spádové oblasti jsou pouze orientační, spádovost se posuzuje vždy individuálně podle dostupnosti péče v regionu. • Mamograf s příslušenstvím bez zařízení pro stereotaxi cena do 4 mil. Kč, se zařízením pro stereotaxi do 8 mil. Kč. U stereotaktického zařízení se doporučuje digitalizace obrazu. • U diagnostické (nescreeningové) mamografie minimálně 1 radiodiagnostik (radiolog) s erudicí splňující kvalifikaci u příslušných výkonů vyhlášky MZ ČR č.101/2002 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, u screeningové mamografie 2 radiologové pro zajištění druhého čtení, nejméně 2 radiologické laborantky či asistentky, nejméně jedna z nich s absolvovaným specializačním studiem či ekvivalentním vzděláním. • U diagnostické (nescreeningové) mamografie minimální počet vyšetřených žen 2 500/rok. Poznámka: Ruší se rozdělení na přístroje I. a II. kategorie. Screening nádorů prsu metodicky řídí a organizuje Komise pro screening nádorů prsu MZ, jejíž režim je upraven statutem.
VZT spadající do oboru kardiologie: 6) Pracoviště intervenční kardiologie ( kardio-angiografický komplet ): - amortizace cca 8 let, - pořizovací cena cca 30 mil. Kč, - spádová oblast 300-500 000 obyvatel na jedno pracoviště, - alespoň 3 držitelé licence na plný úvazek pro intervenční kardiologii na každém pracovišti, - pracoviště musí provádět alespoň 500 intervenční výkonůy u alespoň 500 pacientů ročně, - celoroční zajištění 24 hodinové služby na pracovišti, - technické parametry: C rameno, kardioprogram, vysoká rozlišovací schopnost, záznam v systému DICOM . Poznámka: Síť je v současné době dostatečná (kromě kraje Vysočina, Karlovarského kraje a severní části Olomouckého kraje).
7) Laser pro transmyokardiální revaskularizaci ( TMLR )
17
Problematika kritérií pro rozmístění, provoz a obměnu laseru pro TMLR není v současné době dořešena, jedná se prozatím o pilotní záležitost. Dosud nebyl prokázán jednoznačný efekt této metody. Přístroje VZT spadající do oboru radioterapie: RT pracoviště I. kategorie: krajská zdravotnická zařízení, vybraná fakultní pracoviště Vybavení: • 2-3 vysokoenergetické ozařovače, přednostně lineární urychlovače, minimálně jeden z nich s duální energií X a elektrony (X 6 a 18 MV, elektronový svazek 4 - 15 MV). 2 urychlovače 6 MV, MLF kolimátor v rozsahu "high tech", síťové propojení, verifikační systém. • Simulátor (Rtg simulátor, příp. CT simulátor). • Plánovací systém 3 D. • Dozimetrický systém, včetně dozimetrie in vivo. • Vše v síťovém propojení. • Specializovaná pracoviště: speciální vybavení pro TBI, stereotaktické ozařování, IMRT, hypertermii apod. • Afterloadingový systém pro brachyterapii. • Vhodný rtg přístroj např. C rameno (s možností skiaskopie a skiagrafie) pro brachyterapii. • Možnost plánovacího CT v rozsahu 10-15 hodin týdně. Personální vybavení: Lékaři s atestací z radioterapie II. st. 1/200nových pacientů/rok, minimálně 4 Radiologický fyzik 3 a více Inženýr elektrotechnik : 2 Radiologický laborant/asistent –simulátor : 2 Radiologický laborant /asistent-Linac : 3/přístroj/na 1 směnu Radiologický asistent – plánování : 2 Radiologický laborant/asistent-brachyterapie: 1-2 Technici : 2 Technik/laborant v modelové laboratoři : 2 Lůžková kapacita podle charakteru spádové oblasti – minim. 25 lůžek. RT pracoviště II. A kategorie: vybraná oblastní zdravotnická zařízení, vybavení pro radikální radioterapii vybraných diagnóz (ve spolupráci s pracovištěm I. typu) a pro paliativní radioterapii. Vybavení: • 2 vysokoenergetické ozařovače - lineární urychlovač + kobaltový ozařovač. • Simulátor. • Kvalitní plánovací systém. • Dozimetrie. • Verifikační systém. • Možnost CT plánování. • ev. AFL systém pro brachyterapii (není podmínkou). Personální zajištění: Lékaři s atestací z radioterapie II. st.-minimálně 3 Radiologický fyzik :2-3 Inženýr elektrotechnik:1 Radiologický laborant/asistent na simulátoru:2 Radiologický laborant/asistent na Linac 3/přístroj,/ 1 směnu na Co 60 2/přístroj /směnu
18
Radiologický laborant brachyterapie: Technik : Technik/laborant v modelové laboratoři:
1 1 1
Lůžková kapacita dle charakteru spádové oblasti cca 25 radioterapeutických lůžek. Výše uvedené dvě kategorie pracovišť tj. I. a II. A by měla postupně do roku 2005 zajišťovat veškerou radioterapeutickou péči o nemocné se ZN. RT pracoviště II. B kategorie: okresní zdravotnická zařízení Zajišťuje zásadně jen paliativní radioterapii a nenádorovou terapii. Postupně by měli být nemocní se ZN přeřazováni na pracoviště I. a II. A typu. Vybavení: • Izotopový ozařovač. • Rtg lokalizace. • Jednoduchý plánovací systém. • Základní dozimetrické vybavení. Personální vybavení podle typu a počtu ozařovačů a podle počtu ozařovaných pacientů. Radiologický fyzik musí být přítomen. RT pracoviště III. kategorie: Zajišťuje nenádorovou radioterapii v daném rozsahu. Nemá vlastní radioterapeutická lůžka. Personální vybavení: lékař specialista v radioterapii (v současnosti atestace I. stupně). Vybavení: • Rtg hloubkový přístroj/Cesiový ozařovač. • Dozimetrie zajišťovaná smluvně. 8) Lineární urychlovač Lineární urychlovač s jednou energií svazku X-6MeV Cena: cca 50.6 mil. Lineární urychlovač s duální energií svazku a s elektronovým svazkem včetně MLC, verifikačního systému a portal vision. Režim IMRT podléhá zvláštnímu schválení. Cena: cca 60 – 80 mil. Kč podle vybavenosti. Spádové území:
1 lineární urychlovač na 350.000 obyvatel.
Směnnost: 1.5 směny (6 hod. směna), 1.25 směnném provozu (8 hod. směna). Počet výkonů/rok: 1.5 směny (6 hod.) nebo 1.25 směnném provozu (8 hod.) 30 000 polí/rok (při zohlednění fyzikálních kontrol a údržby). 9) Kobaltový ozařovač Cena: cca 19 – 20 mil. Kč (se zdrojem) + 800 000 verifikační systém. Spádové území: 1 kobaltový ozařovač na 400.000 obyvatel. Směnnost: 1.5 směny (6 hod. směna) nebo 1.25 směny (8 hod. směna). Počet výkonů/rok: 25.000polí/rok při zohlednění fyzikálních kontrol a údržby. 10) Rtg simulátor Cena: cca 18-20 mil. Kč jeden pro každé pracoviště.
19
CT simulátor Cena: cca 30 mil. Kč jeden přístroj pro každé pracoviště. Poznámka: Pro pracoviště I. typu oba simulátory, pro pracoviště II.a kategorie jeden z uvedených. 11) Afterloadingový přístroj pro brachyterapii (HDR) (včetně rtg přístroje - C rameno, plánovací konsola) Cena: cca 13 mil. Kč + výměny zdrojů 820 tis. Kč ročně. Spádové území: 700.000 obyvatel. Personální vybavení: 2 lékaři s atestací II.st z RTO a s předchozí zkušeností s brachyterapií. Radiologický fyzik: 1 Počet výkonů/rok: minimálně 400-600. 12) Plánovací systém 3D pro radioterapii: Cena: cca 13-15 mil. Kč + 4 mil. Kč vybavení modelové laboratoře. 1 soubor pro každé pracoviště. 13) Rtg terapeutický ozařovač: Cena : cca 10 mil. Kč Spádové území: 1 rtg terapeutický ozařovač na 500 000 obyvatel. Personální vybavení : 1 lékař s atestací z radioterapie I. nebo II. st. / l směna. Radiologičtí laboranti: minimálně 1 laborant / 1 směna ( + zástup o dovolené a nemoci). Směnnost : 1.5 směny (6 hod. směna ), 1.25 směny (8 hod. směna). Počet výkonů/ rok: 10 000 polí / rok. Léčebné indikace : nenádorová radioterapie, nádory kůže, kostní metastázy. Dozimetrické vybavení radioterapeutického pracoviště: Podle zákona č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a následujících vyhlášek je nezbytně nutné pro zabezpečování jakosti celého terapeutického procesu mít dostatečné dozimetrické a měřící vybavení. Toto vybavení je nutné pořídit vždy současně s novými přístroji a může sloužit po značně dlouhou dobu (10 let). Některé části celého souboru je nutné doplňovat, opravovat nebo zcela nahradit v průběhu užívání, a to asi do výše 3 % z celkové pořizovací ceny za jeden rok. Rozsah dozimetrického vybavení závisí na počtu ozařovacích jednotek, na jejich typu, na léčebné technice, která je na daném pracovišti používána. Část přístrojů je společná pro všechny ozařovače, část musí být trvale nainstalována na jednotlivých ozařovačích. Typické vybavení a jejich ceny jsou dány v následujícím přehledu. Druh dozimetrické techniky Relativní dozimetrie
Základní přístroje Cena vodní scanovací fantom soubor detektorů, řídící počítač software, densitometr, kabely, příslušenství, kontrolní dozimetry pro jednotlivé ozařovače
20
Absolutní dozimetrie
Zajištění jakosti
In vivo dozimetrie
(3 ks) referenční dozimetr s ionizační komorou, kontrolní zářič, kalibrace elektrometru, pracovní dozimetr s ionizačními komorami, kontrolním zdrojem zařízení na stanovování geometrických a optických vlastností svazků, měřící zařízení mechanických parametrů, atd. denní kontrolní dozimetry měřící přístroj, polovodičové detektory, kabeláž, příslušenství počítač pro zpracování dat, software (pro 1 ozařovač). TLD dozimetrie, detektory, anealingová pec, příslušenství, atd.
7 500 000 Kč
800 000 Kč
2 500 000 Kč 500 000 Kč
1 500 000 Kč
Poznámka: Kurativní péče by měla být koncentrována do 10-12 špičkových RTO pracovišť ( I., II.a ), maximálně 17 RTO pracovišť celkem ( včetně II.b ).
RT pracoviště I. kategorie: oblastní zdravotnická zařízení, vybraná fakultní pracoviště Vybavení: • 3 vysokoenergetické ozařovače, přednostně 3 lineární urychlovače, minimálně jeden z nich s duální energií X a elektrony (X 6 a 18 MV, elektronový svazek 4 - 15 MV). 2 urychlovače 6 MV, MLF kolimátor v rozsahu "high tech", síťové propojení, verifikační systém. V současnosti alespoň 2 urychlovače (duální energie + l energie) a kobaltový ozařovač moderního typu (Teragam, Teratron) • Simulátor (Rtg simulátor příp. CT simulátor) • Plánovací systém 3 D • Dozimetrický systém, včetně dozimetrie in vivo. • Vše v síťovém propojení • Specializovaná pracoviště: speciální vybavení pro TBI, stereotaktické ozařování , IMRT, hypertermii apod. • Afterloadingový systém pro brachyterapii • Vhodný rtg přístroj např.C rameno (s možností skiaskopie a skiagrafie) pro brachyterapii • Možnost plánovacího CT v rozsahu 10-15 hodin týdně Personální vybavení: Lékaři s atestací z radioterapie II.st 1/200-250 nových pacientů/rok, minimálně 4 Radiologický fyzik : 4 a více Inženýr elektrotechnik :2 Radiologický laborant/asistent –simulátor : 2 Radiologický laborant /asistent-Linac : 3/přístroj Radiologický asistent –plánování : 2 Radiologický laborant/asistent-brachyterapie: 1-2 Technici : 2 Technik/laborant v modelové laboratoři :2 Lůžková kapacita podle charakteru spádové oblasti – minim. 25 lůžek
RT pracoviště II.A kategorie: vybavení pro radikální radioterapii vybraných diagnóz (ve spolupráci s pracovištěm I. typu) a pro paliativní radioterapii Vybavení: • 2 vysokoenergetické ozařovače - lineární urychlovač + kobaltový ozařovač • Simulátor • Kvalitní plánovací systém • Dozimetrie • Verifikační systém • Možnost CT plánování) • ev. AFL systém pro brachyterapii (není podmínkou) Personální zajištění: Lékaři s atestací z radioterapie II. st.-minimálně 3 Radiologický fyzik :2-3
21
Inženýr elektrotechnik:1 Radiologický laborant/asistent na simulátoru:2 Radiologický laborant/asistent na Linac 3/přístroj, na Co 60 2/přístroj Radiologický laborant brachyterapie: 1 Technik : 1 Technik/laborant v modelové laboratoři: 1 Lůžková kapacita dle charakteru spádové oblasti cca 25 radioterapeutických lůžek. Výše uvedené dvě kategorie pracovišť tj. I a II. A by měla postupně do roku 2005 zajišťovat veškerou radioterapeutickou péči o nemocné se ZN.
RT pracoviště II.B kategorie: Zajišťuje zásadně jen paliativní radioterapii a nenádorovou terapii. Postupně by měli být nemocní se ZN přeřazováni na pracoviště I. a II.A typu. Vybavení: • Izotopový ozařovač vyhovující podmínkám Atomového zákona • Rtg lokalizace • Jednoduchý plánovací systém • Základní dozimetrické vybavení. Personální vybavení podle typu a počtu ozařovačů a podle počtu ozařovaných pacientů. Radiologický fyzik musí být přítomen.
RT pracoviště III. kategorie: Zajišťuje nenádorovou radioterapii v daném rozsahu. Nemá vlastní radioterapeutická lůžka. Personální vybavení: lékař specialista v radioterapii (v současnosti atestace I. stupně). Vybavení: • Rtg hloubkový přístroj/Cesiový ozařovač (po roce 2002 s typovým osvědčením) • Dozimetrie zajišťovaná smluvně 7) Lineární urychlovač Lineární urychlovač s jednou energií svazku X-6MeV Cena: 25-32 mil. Kč Lineární urychlovač s duální energií svazku a s elektronovým svazkem včetně MLC, verifikačního systému a portal vision Cena: 50-70 mil. Kč podle vybavenosti Spádové území:
1 lineární urychlovač na 350.000 obyvatel
Směnnost: 1.5 směny (6 hod. směna), 1.25 směnném provozu (8 hod. směna) Počet výkonů/rok: 1.5 směny (6 hod.) nebo 1.25 směnném provozu (8 hod.) 30 000 polí/rok (při zohlednění fyzikálních kontrol a údržby)
8) Kobaltový ozařovač Cena: 12-13 mil. Kč ( se zdrojem) + 800 000 verifikační systém Spádové území: 1 kobaltový ozařovač na 400.000 obyvatel Směnnost:1.5 směny (6 hod. směna) nebo 1.25 směny (8 hod. směna) Počet výkonů/rok: 25.000polí/rok při zohlednění fyzikálních kontrol a údržby 9) Rtg simulátor Cena: 18-20 mil. Kč jeden pro každé pracoviště 10) Afterloadingový přístroj pro brachyterapii (HDR)
22
(včetně rtg přístroje - C rameno, plánovací konsola) Cena: 18 mil. Kč Spádové území: 700.000 obyvatel Personální vybavení: 2 lékaři s atestací II.st z RTO a s předchozí zkušeností s brachyterapií Radiologický fyzik: 1 Počet výkonů/rok: minimálně 400-600 11) Plánovací systém 3D pro radioterapii: Cena: 13-15 mil. Kč + 4 mil. Kč vybavení modelové laboratoře 1 soubor pro každé pracoviště
I.
12) Rtg terapeutický ozařovač:
Cena :
10 mil.Kč
Spádové území: 1 rtg terapeutický ozařovač na 500 000 obyvatel Personální vybavení : 1 lékař s atestací z radioterapie I. nebo II. st. / l směna Radiologičtí laboranti: minimálně 1 laborant / 1 směna ( + zástup o dovolené a nemoci ) Směnnost : 1.5 směny ( 6 hod. směna ), 1.25 směny (8 hod. směna) Počet výkonů/ rok: 10 000 polí / rok Léčebné indikace : nenádorová radioterapie, nádory kůže , kostní metastázy Dozimetrické vybavení radioterapeutického pracoviště: Podle zákona č. 18,/Sb.1997 ve znění pozdějších změn a následujících vyhlášek je nezbytně nutné pro zabezpečování jakosti celého terapeutického procesu mít dostatečné dozimetrické a měřící vybavení. Toto vybavení je nutné pořídit vždy současně s novými přístroji a může sloužit po značně dlouhou dobu (10 let). Některé části celého souboru je nutné doplňovat, opravovat nebo zcela nahradit v průběhu užívání a to asi do výše 3 % z celkové pořizovací ceny za jeden rok. Rozsah dozimetrického vybavení závisí na počtu ozařovacích jednotek, na jejich typu, na léčebné technice, která je na daném pracovišti používána. Část přístrojů je společná pro všechny ozařovače, část musí být trvale nainstalována na jednotlivých ozařovačích. Typické vybavení a jejich ceny jsou dány v následujícím přehledu. Druh dozimetrické techniky Relativní dozimetrie
Absolutní dozimetrie
Zajištění jakosti
In vivo dozimetrie
Základní přístroje Cena (1999) vodní scanovací fantom soubor detektorů, řídící počítač software, densitometr, kabely, příslušenství, kontrolní dozimetry pro jednotlivé ozařovače (3 ks) 7 500 000 Kč Referenční dozimetr s ionizační komorou, kontrolní zářič, kalibrace elektrometru, pracovní dozimetr s ionizačními komorami, kontrolním zdrojem 800 000 Kč zařízení na stanovování geometrických a optických vlastností svazků, měřící zařízení mechanických parametrů, atd. denní kontrolní dozimetry 2 500 000 Kč měřící přístroj, polovodičové detektory, kabeláž, příslušenství 500 000 Kč počítač pro zpracování dat, software (pro 1 ozařovač). TLD dozimetrie, detektory, anealingová pec, příslušenství, atd.
1 500 000 Kč
23
Poznámka: Radioterapeutická péče by měla být koncentrována do 10-12 špičkových RTO pracovišť, maximálně 17 RTO pracovišť celkem.
Přístroje VZT spadající do oboru nukleární medicína: Pracoviště I. kategorie: • fakultní nemocnice a nemocnice nadregionálního typu s přímou vazbou na vědeckovýzkumnou činnost, pregraduální výuku a postgraduální doškolování s dostatečným zázemím ostatních klinických oborů. Poskytuje komplexní spektrum vyšetřovacích metod v nukleární medicíně. Návaznost na kardiochirurgii, onkologii, transplantologii, neurochirurgii, neurologii atd., • nadregionální působnost, • minimálně 4 (optimálně 5-6) scintilačních kamer, z toho na některých pracovištích dedikovaná PET nebo PET/CT kamera, • doporučená denní doba provozu 10 hod. s příslužbou, optimálně s nepřetržitou pohotovostní službou, v případě vybavení PET (PET/CT) kamerou prodloužená směna (1,5 směny), resp. dvousměnný provoz, • personální vybavení: minimálně 4 (optimálně 6) lékaři s příslušnou kvalifikací a erudicí, 2 technici - vysokoškoláci, kvalifikovaný středně zdravotnický personál (SZP), • předpokládaný počet vyšetření 8 tisíc ročně. Pracoviště II. kategorie: • okresní nemocnice poskytující komplexní spektrum vyšetřovacích metod v nukleární medicíně se stanoveným minimálním rozsahem poskytovaných vyšetření (viz Koncepce oboru nukleární medicína, příloha 3), • spádová oblast pro 100 - 200 tisíc obyvatel (pro jeden a více okresů), • minimálně 2 (optimálně 3) scintilační kamery, • doporučená denní doba provozu 6 - 8 hod., doporučená příslužba, resp. pohotovostní služba, • personální vybavení: minimálně 2 (optimálně 3) lékaři s příslušnou kvalifikací a erudicí 1 technik - vysokoškolák, kvalifikovaný SZP, • předpokládaný počet vyšetření 4 - 7 tisíc ročně. 14) Gamakamera • Scintilační kamera se dvěma a více detektory s možností jednofotonové emisní výpočetní tomografie (SPECT) a celotělové detekce. Vyhodnocovací jednotka s výkonným počítačem a moderním softwarovým vybavením, zobrazovacím (hard copy) zařízením, archivační média. Cena 20 - 25 mil. Kč. 15) Kamera pro PET • Celokruhová kamera pro pozitronovou emisní tomografii (PET), vyhodnocovací zařízení s počítačem, příslušný software, eventuálně hybridní systém s kombinací PET a CT. Cena 80 - 100 mil. Kč. 24
Kritéria pro umístění PET kamery: • Pracoviště I. kategorie (vyplývá z Koncepce oboru nukleární medicína), tj. fakultní nemocnice a velké regionální nemocnice. • Cílovým stavem ( v horizontu minimálně 3 let ) by mělo být pokrytí ČR PET kamerami tak, aby jedna PET kamera zahrnovala spádovou oblast okolo 1 mil. obyvatel. • Dalšími důležitými kritérii pro umístění PET kamery jsou: geografická rovnoměrnost rozmístění a spád, personální a odborné zajištění pracoviště, kvalitní klinické zázemí (je předpokladem pracoviště I. kategorie, viz výše). • Nezbytné personální vybavení: při instalaci PET skeneru – 2 lékaři-specialisté v oboru nukleární medicína (resp. 1 se specializací, 1 ve specializační přípravě), při instalaci PET/CT – navíc 2 lékaři-specialisté v oboru radiodiagnostika (resp. 1 se specializací a 1 ve specializační přípravě), • prodloužený provoz (12 hod. denně), resp. dvě směny, • předpokládaný počet vyšetření okolo 1500 ročně (záleží na typu přístroje). • Pro období minimálně 2 let jsou výrobní kapacity dosavadních dvou výrobců pozitronových radiofarmak (18F - FDG) v ČR dostačující a distributoři jsou schopni zajistit dostupnost RF pro celé území ČR (včetně dvousměnného provozu). V současné době proto není nutné budovat další cyklotronová pracoviště pro klinické účely z veřejných prostředků. 13) Gamakamera • Scintilační kamera se dvěma a více detektory s možností jednofotonové emisní výpočetní tomografie (SPECT), celotělové detekce a eventuálně s možností vysokoenergetické kolimace ke snímání anihilačního záření Vyhodnocovací jednotka s výkonným počítačem a moderním softwarovým vybavením, zobrazovacím (hard copy) zařízením, archivační média Cena 20 - 25 mil. Kč 14) Kamera pro PET • Celokruhová kamera pro pozitronovou emisní tomografii (PET), vyhodnocovací zařízení s počítačem, příslušný software, eventuálně hybridní systém s kombinací PET a CT. Cena 80 - 100 mil.Kč Kritéria pro umístění PET kamery: • pracoviště I. kategorie (vyplývá z Koncepce oboru nukleární medicína) • v první etapě vybavit velké fakultní nemocnice (FN Brno, Plzeň, Olomouc, Hradec Králové, Ostrava, 2. PET kamera v Praze) • v následující etapě vybavit velké regionální nemocnice • cílovým stavem by mělo být pokrytí ČR PET kamerami tak, aby jedna PET kamera zahrnovala spádovou oblast okolo 1 mil. obyvatel. • Dalšími důležitými kritérii pro umístění PET kamery jsou: geografická rovnoměrnost rozmístění a spád personální a odborné zajištění pracoviště kvalitní klinické zázemí (je předpokladem pracoviště I. kategorie, viz výše) • prodloužený provoz (12 hod. denně) 25
• •
předpokládaný počet vyšetření okolo 1500 ročně (záleží na typu přístroje) Pro období minimálně 2 let jsou výrobní kapacity dosavadních dvou výrobců pozitronových radiofarmak (18F - FDG) v ČR dostačující a distributoři jsou schopni zajistit dostupnost RF pro celé území ČR ( včetně dvousměnného provozu). V současné době proto není nutné budovat další cyklotronová pracoviště pro klinické účely z veřejných prostředků
Pracoviště I. kategorie: • fakultní nemocnice a nemocnice nadregionálního typu s přímou vazbou na vědeckovýzkumnou činnost, pregraduální výuku a postgraduální doškolování s dostatečným zázemím ostatních klinických oborů. Poskytuje komplexní spektrum vyšetřovacích metod v nukleární medicíně. Návaznost na kardiochirurgii, onkologii, transplantologii, neurochirurgii a neurologii atd. • nadregionální působnost • minimálně 4 (optimálně 5-6) scintilačních kamer, z toho na některých pracovištích dedikovaná PET kamera • doporučená denní doba provozu 10 hod. s příslužbou, optimálně s nepřetržitou pohotovostní službou • personální vybavení: minimálně 4 (optimálně 6) lékaři s příslušnou kvalifikací a erudicí, 2 technici - vysokoškoláci, kvalifikovaný středně zdravotnický personál (SZP) • předpokládaný počet vyšetření 8 tisíc ročně
Pracoviště II. kategorie: • okresní nemocnice poskytující komplexní spektrum vyšetřovacích metod v nukleární medicíně se stanoveným minimálním rozsahem poskytovaných vyšetření (viz Koncepce oboru nukleární medicína, příloha 3) • spádová oblast pro 100 - 200 tisíc obyvatel (pro jeden a více okresů) • minimálně 2 (optimálně 3) scintilační kamery • doporučená denní doba provozu 6 - 8 hod., doporučená příslužba, resp. pohotovostní služba • personální vybavení: minimálně 2 (optimálně 3) lékaři s příslušnou kvalifikací a erudicí. 1 technik - vysokoškolák, kvalifikovaný SZP • předpokládaný počet vyšetření 4 - 7 tisíc ročně
Další přístroje VZT: 156) Lithotryptory Lithotryptor pro urologii: 26
-
jako optimální je 10 pracovišť v ČR vybavených lithotryptorem, to je 1 přístroj na cca 1 mil. obyvatel,
-
litotryptor vybavený RTG (digitální zobrazovací řetězec) a sonografickým zaměřovacím zařízením,
-
dostupnost pracoviště do 100 km,
-
cena přístroje t.č.cca 17 mil. Kč,
-
počet výkonů na jedno pracoviště 600 výkonů za rok, t.j. 2,4 výkonu na jeden pracovní den,
-
stacionární umístění přístrojů ve fakultních a krajských nemocnicích, kde je poskytována komplexní péče,
-
personální zajištění,
-
vedoucí pracoviště:
-
požadavky
-
atestace z urologie II. stupně,
-
oprávnění zvláštní odborné způsobilosti k vykonávání činností zvláště důležitých z hlediska radiační ochrany,
-
erudice v endourologii horních močových cest a invazivní uroradiologii,
-
4 vyškolení lékaři – atestace z urologie I. či II. stupně,
-
permanentní dostupnost přístroje pro řešení akutních případů (ureterolitiáza),
-
přístroj by měl být k dispozici urologům i gastroenterologům (event. i ortopedům).
Poznámka: V současné době je prováděno ročně 6000 terapií na 17 pracovištích, což odpovídá 1,38 výkonu na pracoviště a pracovní den. Do budoucna je žádoucí, aby činnost mobilních litotryptorů na pracovištích, kde není zajištěna jejich trvalá dostupnost, byla utlumena. Síť cca10 pracovišť v rámci urologických oddělení je plně schopna pokrýt potřeby extrakorporální lithotrypse v gastroenterologii. Lithotryptor pro urologii: -
jako optimální je 10 pracovišť v ČR vybavených lithotryptorem
-
spádovost 1 přístroj na 1 mil. obyvatel
-
dostupnost pracoviště do 100 km
-
cena přístroje cca 17 mil. Kč
-
počet výkonů na jedno pracoviště 600 výkonů za rok, t.j. 2,4 výkonu na jeden pracovní den
-
umístění přístrojů ve fakultních a krajských nemocnicích, kde je poskytována komplexní péče
-
přístroj by měl být k dispozici urologům i gastroenterologům
Poznámka: v současné době je prováděno ročně 6000 terapií na 19 pracovištích, což odpovídá 1,26 výkonu na pracoviště a pracovní den
27
Lithotryptor pro gastroenterologii: síť 10 pracovišť v rámci urologických oddělení je plně schopna pokrýt potřeby extrakorporální lithotrypse v gastroenterologii 167) Hemodialyzační lůžka, hemodialyzační monitory: -
počet dialyzačních monitorů je dán počtem dialyzačních lůžek, doporučený koeficient dialyzačních monitorů je 1,3;
-
provoz 3-2 směnný;
-
HDS se zřizují jako samostatná ZZ nebo jako součást nemocnic;
-
HDS léčí akutně nebo chronicky nemocné.
HDS I. typu: -
zajišťuje chronický program, řeší akutní zhoršení zdravotního stavu chronických pacientů,
-
minimální počet 8 lůžek, 10 dialyzačních monitorů,
-
věcné, prostorové a personální vybavení řeší metodický návod z roku 1995.
HDS II. typu: -
zajišťuje chronický a akutní program, řeší akutní stavy chronických pacientů,
-
věcné, prostorové a personální vybavení řeší metodický návod z roku 1995.
HDS III. typu: -
je součástí jednotky JIP a pracovišť zaměřených na intoxikaci a zajišťuje především akutní dialýzy,
-
věcné, prostorové a personální vybavení řeší metodický návod z roku 1995.
Poznámka: Stávající síť HDS v ČR je dostatečná, nová HDS nebudou pravděpodobně vznikat, spíše se budou rozšiřovat již stávající HDS. Podmínky zřizování pracovišť dialyzační služby a klinická praxe v dialyzační službě byly zveřejněny jako metodický návod ve Věstníku MZ v červnu v roce 1995. 18) Hyperbarická komora: PRACOVIŠTE I. KATEGORIE – zařízena přednostně do konce roku 2005 Hyperbarická komora středního až velkého typu - zásada 1 místo v barokomoře/100 000 obyvatel ve velkých krajských nemocnicích, fakultních nemocnicích a pokud je v kraji hyperbarická komora již provozována je nutno k této skutečnosti ve vztahu ke spádu přihlížet, - technické vybavení umožňující léčbu akutně indikovaných pacientů vyžadujících intenzivní péči, 28
-
-
v ceně cca 4 mil. na jedno místo v barokomoře, nepřetržitý provoz (ranní a odpol. směna trvalá přítomnost personálu; noční směna formou domácí příslužby specializovaného personálu – stejné zajištění ve dnech pracovního klidu), 1 lékař na osmihodinovou směnu, tj. minimálně 3 lékaři pro zajištění nepřetržitého provozu se specializovanou erudicí v oboru, 4 specializované zdravotní sestry, počet léčebných expozic: 5/16 hodin maximálně, v noční směně jen akutní indikace (viz příloha „indikace“).
PRACOVIŠTĚ II: KATEGORIE Hyperbarická komora střední nebo dvě jednomístné - jedna z těchto alternativ s kapacitou jedno místo v barokomoře na 100 000 obyvatel, s preferencí umístění v nemocnici (v bývalé okresní), tj. s lůžkovou základnou, - stálá dostupnost, - 2 erudovaní lékaři, 3 specializované zdravotní sestry, - počet léčebných expozic: 2 – 3/24 hodin, v noční směně jen akutní indikace (viz příloha „indikace“). •
Amortizační doba a tlakové zkoušky jsou vyznačeny výrobcem a kontrolovány orgánem pro kontrolu tlakových nádob.
Poznámka: • Stávající síť je nedostatečná. Prioritní vybavení velkých nemocnic (fakultních a krajských). • V zemích EU jde o standardní vybavení velkých i středních nemocnic. • Není zájem na rozšiřování izolovaných pracovišť, mimo lůžkové zázemí. • Současné rozmístění tolerovat s tím, že bude preferováno zřízení centrálního (krajského) pracoviště s jeho dokonalým vybavením přístrojovým, prostorovým, personálním (viz příští metodický pokyn) (viz seznam dosavadních center). • Ambulantní zařízení povolovat jen za předpokladu, že bude respektováno indikační spektrum dle doporučení dosavadní APHM. Seznam indikací HBO: a) plně indikováno 1. Akutní intoxikace oxidem uhelnatým. 2. Popáleniny. 3. Dekompresní choroba. 4. Klostridiová myozitida a myonekróza. 5. Akutním traumatická periferní ischémie. 6. Poranění s rozdrcením tkáně, kompartmentový syndrom. 7. Nekrotizující bakteriální infekce měkkých tkání. 8. Akutní periferní ulcerace při kritických ischémiích. 9. Ohrožené kožní transplantáty. 10. Chronická refrakterní osteomyelitida. 11. Osteoradionekróza. 12. Radionekróza měkkých tkání. 13. Intoxikace kyanidy. 14. Refrakterní aktinomykóza. 29
15. Diabetické defekty. 16. Nehojící se kožní defekty při žilní nedostatečnosti v situaci, kdy selhala veškerá ostatní léčba. 17. Nehojící se a infikované dekubity s osteomyelitidou. 18. Kožní defekty při tepenné nedostatečnosti persistující i po provedené rekonstrukční tepenné operaci. 19. Nekrotizující vaskulitidy. 20. Plynatá sněť. 21. Nekrotizující fasciitidy. 22. Prevence osteoradionekrozy. 23. Plynová embolie. 24. Anaerobní infekce. 25. Crush syndrom. 26. Náhlá hluchota. 27. Neuroblastom st. IV. 28. Postanoxická encefalopatie. 29. Zářením indukovaná enteritis. 30. Zářením indukovaná CNS leze. 31. Reperfuzní syndrom. 32. Replantace končetiny. 33. Akutní isch. oftalm. indikace. 34. Crohnova choroba s postižením periena, b) léčba je možná, ale není jednoznačně prokázána její účinnost 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.
Mediastinitis po stertotomii. Iktus. Sickle cell dissesage. Retinitis pigm. Mozková obrna. Tinitus. Postradiační cystitis. Sclerosis multipl. 9. Fetaplacentální Insuf. 10. Maligní otitis ext. 11. AMI. 12. Bellova paresa. 13. Asept. nekrosa hlav. femuru. a) 17) Hyperbarická komora: -
-
-
barokomora vícemístná, středního typu, s předkomorou, cena cca 5 mil. Kč barokomora jednomístná, malého typu, cena cca 1 mil. Kč 1 barokomora středního typu na 100 tis. obyvatel ( FN, nemocnice krajského typu) 1-2 barokomory jednomístné na okres nepřetržitý provoz barokomory vícemístné a minimálně jedné barokomory jednomístné v okrese barokomora vícemístná: 8-10 nemocných za den, barokomora jednomístná: 4-5 nemocných za den preference pracovišť s lůžkovým zázemím včetně JIP a ARK
30
-
-
absolutní indikací je dekompresní nemoc, anaerobní sepse, těžší stupeň otrav oxidem uhelnatým ( CO ) a kouřovými plyny u převážné většiny dalších indikací ( ICHDK, náhlá hypakusis a tinitus, postradiační nekrozy, hemoragické urocystitidy, osteomyelitidy, anaerobní infekce v pooperačních píštělích, hypoxické postižení mozku ) působí HBO jako patogenetická léčba s významným hojivým efektem, doplňující klasickou medikamentozní terapii u pacientů s hlubokou poruchou vědomí – zajištění napojení v komoře na ventilátor, dostupnost intenzivní péče včetně monitorování životních funkcí provoz realizovat vyškoleným personálem na akreditovaném pracovišti, registrace v APHM
189) Rtg dvoufotonový celotělový kostní denzitometr: Přístroje typu DXA, umožňující vyšetření kostní density v osovém skeletu jsou umístěny v Osteocentrech a Osteologických pracovištích. Pro Osteologické centrum je toto vybavení nezbytnou podmínkou. V souladu s koncepcí klinické osteologie je k rozhodovacímu diagnostickému procesu pro stanovení diagnosy (a zahájení adekvátní terapie) nezbytné vyšetření density kostního minerálu v osovém skeletu. Obvyklými měřenými místy jsou oblast bederní páteře a proximálního femuru. K tomuto měření je nutno využít techniky dvouenergiové rtg absorptiometrie (DXA). Přístroje typu DXA s možností měření BMD v osovém skeletu jsou rozmísťovány v souladu s koncepcí oboru a dle rozhodnutí MZ ČR po konsultaci s krajskými orgány a dle doporučení odborné společnosti pro metabolická onemocnění skeletu (SMOS). V současné době jsou přístroje DXA rozmisťovány v Osteocentrech (obvykle FN, resp. jedno zdravotnické zařízení v kraji) a Osteologických pracovištích. Tato pracoviště musí mít odpovídající personální, prostorové a přístrojové vybavení a poskytovat komplexní péči o nemocné s metabolickými onemocněními skeletu (preventivní, diagnostickou i léčebnou). Spádová oblast přístroje DXA je obvykle 200.000-25300.000 obyvatel s přirozeným spádem. Tento počet by měl být naplněn v průběhu 2-3 let.. Osteologické centrum slouží jako a) pracoviště léčebné péče v rozsahu ambulantním i hospitalizačním, b) diagnostické pracoviště komplementovaného typu pro spádový region, c) superspecializované pracoviště nástavbového typu pro komplikované diagnostické i terapeutické stavy, d) edukační a metodické středisko pro postgraduální doškolování ve všech třech oblastech činnosti (klinické, zobrazovací, laboratorní), e) výzkumné pracoviště ve smyslu grantů, sponzorovaných studií a v rámci Společnosti pro metabolická onemocnění skeletu. Osteologická centra : a) personální vybavení představují odborníci specialisovaní na problematiku metabolických chorob skeletu, jejichž kvalifikace je dána licenčním řízením (vědecká rada ČLK a Společnost pro metabolická onemocnění skeletu), b) nezbytným vybavením je celotělová kostní densitometrie, dostupnost další nejméně jedné zobrazovací techniky (periferní skelet) a pokrytí plného spektra laboratorních metod,
31
c) tým spolupracujících odborníků různých medicínských specializací. Předpoklady pro zřízení Osteologického centra: 1. Personální vybavení a) vedoucí centra, b) vedoucí ambulance, c) další lékaři centra, d) spolupracující odborníci (pediatrie, gynekologie, ortopedie, rehabilitace, radiodiagnostika, laboratorní medicína, endokrinologie, histologie), e) 1-2 sestry, rehabilitační pracovnice. 2. Technické vybavení a) celotělový kostní densitometr typu DXA, b) další typ zobrazovací techniky pro vyšetření kostní tkáně, c) ambulantní prostory (vyšetřovny), d) lůžková basa, e) odběrová místnost, f) specializovaná laboratoř, g) prostory pro rehabilitaci, h) zajištění kostních biopsií. Osteologické pracoviště se zřizuje na úrovni okresu s dostatečnou spádovou oblastí. Vybavení přístrojem typu DXA je doporučeným vybavením. Personálně je Osteologické pracoviště vedeno osteologem s patřičnou kvalifikací a proškolením v Osteocentru, verifikovanou odbornou společností pro metabolická onemocnění skeletu (SMOS). 19) Laser pro transmyokardiální revaskularizaci ( TMLR ) Problematika kritérií pro rozmístění, provoz a obměnu laseru pro TMLR není v současné době dořešena, budou pokračovat příslušná jednání zástupců odborných společností, MZ a VZP ČR. 20) Systém pro peroperační navigaci v současné době je řešeno zařazení této techniky mezi VZT, kritéria rozmístění jsou v přípravě.
32
33
METODICKÁ OPATŘENÍ
5. POSTUP PŘI OCHRANĚ PŘED VZNIKEM A ŠÍŘENÍM VZTEKLINY U LIDÍ PO PORANĚNÍ ZVÍŘETEM - DOPORUČENÝ STANDARD ZN.: 18875/2005/OZP REF.: Eva Křemencová, Bc., tel.: 22497 linka 2565 Ministerstvo zdravotnictví České republiky doporučuje postupovat podle tohoto metodického návodu: čl. 1 Indikace Při rozhodování o antirabické profylaxi se přihlíží zejména k okolnostem, lokalizaci a rozsahu poranění, k druhu a chování zvířete a epizootické situaci. Za možný zdroj nákazy vzteklinou pro člověka se považují zejména lišky a další divoce žijící šelmy, netopýři, z domácích zvířat zejména psi a kočky. Vzácně mohou být zdrojem vztekliny i jiní savci, s výjimkou malých hlodavců, zajíců a králíků. čl. 2 Kontraindikace a alternativní metody Vzhledem k tomu, že jde o postup z vitální indikace, nejsou kontraindikace antirabické profylaxe žádné. Alternativní metody nejsou žádné. čl. 3 Léčebný postup 1. - Rána musí být co nejdříve vymyta mýdlem, pak ošetřena desinfekčním prostředkem (jód, alkohol), - podle potřeby zajistit chirurgické ošetření rány, - profylaxe tetanu v souladu s vyhláškou č. 439/2000 Sb., o očkování proti infekčním nemocem, ve znění pozdějších předpisů (vakcína, případně hyperimunní globulin). Lékař prvního kontaktu může vyřešit pouze případy poranění, způsobené známým, tj. snadno vyšetřitelným zvířetem. V tomto případě nechá neodkladně vyšetřit zvíře u veterináře a pouze v případě pozitivního nálezu odesílá pacienta do antirabického centra při nejbližším infekčním oddělení. Vyšetření mrtvého zvířete (kadaveru) zajišťuje NRL pro lyssu – Vratislavice nad Nisou (tel. 482 751 578). Všechny ostatní pacienty je nutno neodkladně odeslat do nejbližšího antirabického centra. 2. - Doporučit kontaktovat veterináře (jedná-li se o známé zvíře, nechat provést jeho vyšetření, event. vyšetření kadaveru, jedná-li se o nevyšetřitelné zvíře informovat se o epizootické situaci v dané oblasti, kde zvíře člověka napadlo),
34
-
co nejdříve rozhodnout o nutnosti antirabické profylaxe (při rozhodování se přihlíží zejména k okolnostem poranění, chování zvířete, zda se jedná o zvíře, které uniklo nebo zda se jedná o zvíře, které lze vyšetřit veterinářem a epizootické situaci). čl. 4 Antirabická profylaxe
Antirabická profylaxe se provádí v antirabických centrech při infekčních odděleních. Lékař centra rozhodne o indikaci a rozsahu antirabické profylaxe na základě údajů o epizootické situaci v místě poranění, o chování zvířete, o okolnostech poranění a dalších skutečnostech. Řídí se přitom zásadami obsaženými v Konsensu představitelů infekčních pracovišť v ČR a NRL pro vzteklinu (Klin Mikrobiol inf Lék 2003; 9(4): 186-196). Postup při antirabické profylaxi zahrnuje následující kroky: - kontrola a chirurgické ošetření místa poranění dle potřeby, - při známkách bakteriální infekce v ráně podání antibiotik, - podle okolností aplikace antirabického séra či hyperimunního imunoglobulinu, - podle okolností zahájení vakcinace proti vzteklině, - kontrola antitetanické profylaxe. Zahájení antirabické profylaxe je zpravidla spojeno s krátkodobou hospitalizací na infekčním oddělení; doba hospitalizace závisí na snášenlivosti indikované terapie. Vlastní antirabická profylaxe ( zpočátku spojená s hospitalizací ) - dokončení či doplnění postupu uvedeného v čl. 3, - základní laboratorní vyšetření, - podle okolností poranění pasivní imunizace podáním antirabického séra (frakcionovaná aplikace), za současného zajištění antihistaminiky, - aktivní imunizace: dle schématu udaného výrobcem v souladu s údaji příbalové informace k očkovací látce, - při známkách bakteriální infekce rány podání antibiotika, - hlášení orgánům veřejného zdraví, - ambulantní dokončení vakcinace. Obvyklá doba hospitalizace činí 4-8 dnů. čl. 5 Hlavní komplikace vakcinace nebo séroprofylaxe -
lokální reakce v místě aplikace vakcíny ( erytém, infiltrát ), celková reakce ( febrilie, cefalea, myalgie, artralgie, únava ), sérová nemoc v případě podání antirabického séra, anafylaktický šok. čl. 6
Zrušuje se metodické opatření uveřejněné ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví ČSR č. 31/1976 (Postup při ochraně před vznikem a šířením vztekliny u lidí na str. č. 224 v částce 15 až 18) a metodické opatření uveřejněné ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví ČR č. 10/1997 (Standardy léčebných a vyšetřovacích postupů - II. část na str. 10 v částce 9 s názvem Standard 203-22/1997 (Antirabická profylaxe). MUDr. Jiří Koskuba, v. r. náměstek pro zdravotní péči a mezinárodní vztahy
35
ZPRÁVY A SDĚLENÍ
1. VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY PRO SPECIALIZACE LÉKAŘŮ
ZN.: 18102/2005 REF.: Radka Špírková, tel. 22497 linka 2505 Podle zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, zveřejňuje Ministerstvo zdravotnictví k zajištění specializačního vzdělávání lékařů tyto vzdělávací programy:
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM V OBORU ANESTEZIOLOGIE A RESUSCITACE 1.
Cíl specializačního vzdělávání
Cílem vzdělávání ve specializačním oboru anesteziologie a resuscitace je získání specializované způsobilosti osvojením potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností: − v poskytování anesteziologické a perioperační péče pacientům bez rozdílu věku k plánovaným i akutním diagnostickým a léčebným výkonům operační i neoperační povahy vyžadujícím takové zajištění, − v intenzivní a resuscitační péči o pacienty bez rozdílu věku ohrožených selháním nebo se selháním základních životních funkcí, − v léčení akutní a chronické bolesti, − v řešení neodkladných stavů vyžadujících ošetření.
2.
Minimální požadavky na specializační vzdělávání
Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru anesteziologie a resuscitace je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě. Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle § 83a zákoníku práce.
36
Podmínkou pro získání specializace v oboru anesteziologie a resuscitace je zařazení do tohoto oboru, absolvování odborné praxe v minimální délce 5 let a úspěšné složení atestační zkoušky: a) povinná praxe v oboru 54 měsíců minimálně - anesteziologicko-resuscitační oddělení, z toho 12 měsíců na pracovišti akreditovaného zařízení. Pobyt na akreditovaném pracovišti musí zajistit řádné a plné zapojení do práce akreditovaného pracoviště, včetně plné účasti na ústavních pohotovostních službách. Trvání pobytu na akreditovaném pracovišti lze rozdělit nanejvýš na 2 stejně dlouhá období. Nejméně 12 měsíců vzdělávacího programu se musí uskutečnit na lůžkovém oddělení resuscitační péče. b) povinná doplňková praxe v dalších oborech 3 měsíce – oddělení vnitřního lékařství se spektrem výkonů odpovídajících vzdělávacímu programu z toho nejméně 1 měsíc na koronární jednotce, 1 měsíc na jiné interní jednotce intenzivní péče, 1 měsíc na ambulanci s neselektovaným příjmem, 2 měsíce - chirurgické oddělení se spektrem výkonů odpovídajících vzdělávacímu programu, z toho nejméně 1 měsíc na jednotce intenzivní péče, 1 měsíc - neurologické oddělení se spektrem výkonů odpovídajících vzdělávacímu programu. Lékařům, kteří získali specializaci v některém z oborů s povinným základem z vnitřního lékařství nebo z chirurgie, je tato praxe uznána a pokračují v absolvování další povinné a doporučené praxe v oboru, c) účast na vzdělávacích aktivitách povinná účast - specializační kurzy, stáže - 10 dnů ročně, - kurz Lékařská první pomoc – 3 dny, - seminář Základy zdravotnické legislativy – 1 den, doporučená účast - kurzy a vzdělávací akce pořádané odbornou společností a ČLK, - 5 dnů ročně.
3.
Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů
a) Z vlastního oboru Znalosti nezbytně nutné a další požadované znalosti Anesteziologie - anesteziologické přístroje a technika, předoperační vyšetření a příprava, premedikace, předoperační, peroperační a pooperační management anestezie, anestezie u pacientů s přidruženými chorobami, anestezie pro specializované chirurgické obory (dětská chirurgie včetně novorozenců, neurochirurgie, spondylochirurgie, stomatochirurgie, ORL, oční chirurgie, kardiochirurgie, cévní chirurgie, hrudní chirurgie, gynekologie a porodnictví, ortopedie, traumatologie), anestezie k nechirurgickým intervenčním a diagnostickým výkonům včetně anestezie mimo operační sály, anestezie u výkonů prováděných při jednodenní hospitalizaci a ambulantně, regionální a místní anestezie, komplikace v průběhu anestezie a v období po anestezii, péče po anestézii na zotavovacím pokoji. Resuscitace a intenzívní medicína - podrobné znalosti klinického obrazu, diferenciální diagnostiky a léčby a prognózy stavů vyžadujících resuscitační péči, indikace, způsoby 37
podpory a náhrady životních funkcí (umělá ventilace plic, podpora oběhu – kardiostimulace, intraaortální balónková kontrapulsace, přístrojová podpora oběhu), mimotělní eliminační metody, problematika nosokomiálních nákaz, imunologie kritických stavů, psychologie a psychoterapie pacientů v resuscitační a intenzívní péči, postavení a úloha odborníka AR v transplantologické problematice a při stanovení diagnózy smrti mozku, péče o dárce orgánů. Problematika tišení bolesti včetně pooperační, porodní bolesti a chronické bolesti. Organizace anesteziologické služby a resuscitační péče v běžném provozu i za mimořádných podmínek včetně problematiky likvidace následků teroristického útoku a použití zbraní hromadného ničení z hlediska oboru AR, při hromadném výskytu raněných a zasažených, traumatologický plán. Praktické dovednosti nezbytně nutné a další dovednosti • celková a regionální anestezie k plánovaným i akutním diagnostickým a léčebným výkonům operační i neoperační povahy vyžadujícím takové zajištění u pacientů bez rozdílu věku včetně pacientů s komplikujícími onemocněními a u stavů patologického těhotenství a porodu, • zvládnutí komplexní problematiky péče o dýchací cesty, • zvládnutí komplexní problematiky umělé plicní ventilace, • zvládnutí komplexní problematiky kanylací cévního řečiště, • zvládnutí komplexní problematiky péče o vnitřní prostředí včetně umělé výživy a mimotělních eliminačních metod, • ovládání monitorovací techniky, • zvládnutí specializovaných postupů používaných v průběhu operace (řízená hypotenze, hypotermie, postupy šetřící krev), • KPCR včetně nových postupů a komplexní poresuscitační péče, • diagnostika smrti mozku. Seznam, výčet provedených výkonů Celková anestezie Regionální anestezie - epidurální anestezie - subarachnoidální anestezie - periferní bloky včetně katétrových technik
2000 250 250 75
Z toho ve specializovaných chirurgických oborech dětská chirurgie - < 5 let - < 1 rok porodnictví - císařský řez - porodní analgezie hrudní chirurgie neurochirurgie (intrakraniální výkony) cévní chirurgie (břišní a hrudní výkony) urologie (endoskopické výkony) chirurgie hlavy a krku (ORL, oční, stomatochirurgie) ortopedické endoprotetické výkony laparoskopické výkony (chirurgie, gynekologie)
75 10 50 10 50 25 10 75 25 50 75
38
Počty invazivních výkonů zavedení arteriálního katétru katetrizace centrálních žil zavedení plícnicového katétru a interpretace měření bronchoskopie hrudní drenáž
75 75 10 10 10
Z ostatních oborů Požadované teoretické znalosti Aplikovaná anatomie, fyziologie a farmakologie - znalosti vztahující se k praxi v oboru anesteziologie a resuscitace. Biochemie - principy stanovení a rozmezí normálních hodnot biochemických vyšetření v anesteziologické a resuscitační péči, interpretace patologických nálezů. Vnitřní lékařství - znalosti umožňující cílené vyžádání konziliárního vyšetření nebo volbu správných léčivých přípravků a postupů zvláště ve vztahu ke stavům vyžadujícím včasné ošetření, znalosti v diagnostice a léčbě onemocnění vnitřních orgánů provázejících operační výkony a resuscitační péči. Orientace v problematice přenosných nemocí. Chirurgie - základní informace o indikacích a průběhu běžných operačních výkonů, základní diagnostika náhlých příhod břišních, zásady dodržování antisepse a asepse. Gynekologie a porodnictví - fyziologie fetoplacentární jednotky a fetální cirkulace, základní informace o indikacích a provádění běžných gynekologických a porodnických operací, průběh porodu. Neurologie - rámcová diagnostika stavů poruch vědomí, diagnostika smrti mozku, základní orientace v EEG a EMG diagnostice. Radiologie - principy a indikace rentgenového vyšetření, vyšetření počítačovou tomografií, nukleární magnetickou rezonancí a scintigrafií. Rehabilitace - zásady rehabilitační péče u pacientů na resuscitačním oddělení, zejména dechová a pohybová rehabilitace. Audity a kontrola kvality poskytované péče. Etika v souvislosti s oborem anesteziologie a resuscitace. Požadované praktické dovednosti • hodnocení EKG, • základní interpretace nálezu při vyšetření mozkomíšního moku, • základní interpretace CT vyšetření hlavy (nitrolební hypertenze, edém mozku, krvácení, nádor), rentgenových snímků hrudníku, přítomnost plynu a volné tekutiny na snímku břicha, • diagnostika smrti mozku.
4.
Všeobecné požadavky
Znalosti základních právních předpisů platných ve zdravotnictví, systému zdravotní péče, posudkové problematiky v souvislosti s oborem anesteziologie a resuscitace. Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.
39
5.
Hodnocení specializačního vzdělávání
Specializační vzdělávání probíhá pod vedením přiděleného školitele. Na akreditovaném pracovišti je absolvováno nejméně 12 měsíců specializačního vzdělávání. a) Průběžné hodnocení školitelem Školitel pravidelně a průběžně prověřuje teoretické znalosti a praktické dovednosti účastníka specializačního vzdělávání a svá hodnocení zapisuje do průkazu odbornosti nejméně jednou za půl roku. V závěru specializačního vzdělávání školitel zapíše celkové hodnocení účastníka. b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce - absolvování povinné odborné praxe, - předložení seznamu provedených výkonů (logbook) potvrzeného školitelem, - absolvování školicích akcí v předepsaném rozsahu, - úspěšné absolvování písemného testu typu MCQ (Multiple Choice Question). c) Vlastní atestační zkouška - část praktická - rozbor kazuistiky formou eseje, - část teoretická - 3 odborné otázky. Pro úspěšné vykonání atestační zkoušky je třeba úspěšně navrhnout a obhájit postup při rozboru kazuistiky a uspokojivě zodpovědět všechny tři odborné otázky.
6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost Lékař se specializovanou způsobilostí v oboru anesteziologie a resuscitace je schopen: - poskytovat samostatně anesteziologickou a perioperační péči pacientům bez rozdílu věku k plánovaným i akutním diagnostickým a léčebným výkonům operační i neoperační povahy vyžadujícím takové zajištění, - poskytovat samostatně resuscitační a intenzívní péči pacientům bez rozdílu věku se selháním základních životních funkcí nebo ohroženým selháním těchto funkcí, - podílet se využitím anesteziologických postupů na léčbě akutní a chronické bolesti, - pracovat samostatně v oblasti přednemocniční neodkladné péče a medicíny katastrof, - podílet se na vzdělávání a výchově pracovníků oboru a sám se dále trvale vzdělávat.
40
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM v oboru AUDIOLOGIE A FONIATRIE 1.
Cíl specializačního vzdělávání
Cílem vzdělávacího programu v oboru audiologie a foniatrie je příprava odborníka v oblasti poruch a vad mezilidské komunikace, který zná fyziologii a patofyziologii, klinickou problematiku, etiologii, patogenezi, diferenciální diagnostiku, terapii, rehabilitaci a prevenci poruch řeči, hlasu a vad sluchu a funkcí, které tvoří fyziologický základ dorozumívacího procesu, a specialistu v problematice péče o poruchy polykání. V diagnostice uplatňuje vyšetřovací metody otolaryngologie, které rozvíjí o vlastní foniatrické vyšetřovací metody a metody přijaté z jiných hraničních oborů, adaptované na potřeby foniatrie – např. z oborů lékařských - neurologie, psychiatrie aj., z nelékařských oborů – lingvistiky, fonetiky, speciální pedagogiky, logopedie, výuky zpěvního hlasu a jevištní řeči, z klinické psychologie, z technických oborů pak především z akustiky, počítačové techniky, biofyziky atd. Má hluboké teoretické a praktické znalosti v oblasti sluchové a hlasové protetiky. Ovládá problematiku hlasových profesionálů a hudebníků hrajících na dechové nástroje. Zná teorii, indikace, předepisování a praktickou aplikaci rehabilitačních a kompenzačních pomůcek a přístrojů, a tuto protetiku provádí. Svou náplní patří audiologie a foniatrie mezi obory rehabilitačního charakteru, péče o foniatrické pacienty je z velké části pravidelná a dlouhodobá.
2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání Podmínkou pro získání specializované způsobilosti v oboru audiologie a foniatrie je absolvování vzdělávacího programu v oboru otorinolaryngologie a dalších minimálně 24 měsíců praxe v oboru audiologie a foniatrie. Celková délka specializačního vzdělávání v oboru audiologie a foniatrie je 8 let. Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle § 83a zákoníku práce. a) absolvování vzdělávacího programu v oboru otorinolaryngologie – minimálně 72 měsíců, b) povinná praxe v oboru audiologie a foniatrie – minimálně 24 měsíců 21 měsíců na pracovišti se spektrem výkonů odpovídajících vzdělávacímu programu pod vedením pověřeného foniatra, z toho: 6 měsíců na akreditovaném foniatrickém pracovišti, c) povinná doplňková praxe 4 týdny neurologie včetně dětské neurologie na akreditovaném pracovišti, 2 týdny psychiatrie včetně dětské psychiatrie na akreditovaném pracovišti, 4 týdny na pracovišti klinické logopedie, d) doporučená doplňková praxe 2 týdny plastická chirurgie, 41
2 týdny stomatologická protetika, e) účast na vzdělávacích aktivitách - povinná specializační stáž IPVZ - 4 týdny, - povinná předatestační stáž IPVZ a kurz - 2 týdny, - doporučeny jsou další kurzy, stáže a odborné semináře pořádané IPVZ, ČLS JEP, ČLK aj., - povinný kurz Lékařská první pomoc – 3 dny a seminář Základy zdravotnické legislativy 1 den, pokud nebyly absolvovány v rámci předchozího vzdělávacího programu.
3.
Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností
Teoretické znalosti v oboru: a) Hlas anatomie, fyziologie hlasového a dýchacího ústrojí, násadní trubice, centrálního a periferního nervstva, činnost zpětnovazebních mechanismů uplatňujících se při fonaci, fyziologie a patologie tvorby hlasu, fyziologie mluvního a zpěvního hlasu, vyšetřovací techniky hlasové funkce – laryngoskopie, laryngostroboskopie, videokymografie, elektroglottografie, pneumografie, zvukový záznam, hlasové pole, akustická analýza hlasu, elektromyografie fonačního, artikulačního a dýchacího svalstva, funkční poruchy hlasu - poruchy z přemáhání, hyperkinetická dysfonie, psychogenní dysfonie a afonie, mutace a její poruchy, organické poruchy hlasu - u vrozených vývojových vad hlasového ústrojí, při zánětech, po úrazech hlasového ústrojí, při poruchách inervace, při benigních a maligních tumorech, endokrinní poruchy hlasu, spasmodická dysfonie, prevence, diagnostika, terapie, rehabilitace poruch hlasu u hlasových profesionálů: zařazení a rozdělení hlasových profesí, preventivní vyšetření hlasových profesionálů, organické i funkční poruchy hlasu u hlasových profesionálů, posuzování hlasové zátěže, posudková činnost u hlasových profesionálů, metody edukace a reedukace hlasu, rehabilitace laryngektomovaných, hlasová protetika, zásady hlasové hygieny, psychoterapeutické přístupy u hlasových poruch, fonochirurgická léčba, posuzování hlasu, fyzikální terapie a lázeňská léčba u poruch hlasu. b) Řeč anatomie, fyziologie řečového ústrojí, zpětnovazebních mechanismů a funkcí CNS, základy české fonetiky, fonologie a srovnávací lingvistiky; akustika řeči, vývoj dětské řeči; koordinace řečových funkcí CNS, fyziologie a patologie řeči, poruchy výslovnosti, vývojové poruchy řeči – perceptivní i expresivní poruchy, vztah centrální poruchy sluchu a řeči, poruchy řeči u neurologických onemocnění, poruchy řeči u psychiatrických onemocnění, řeč u poškození CNS: periferní a centrální dysartrie, řeč u poškození CNS: afasiologie, poruchy plynulosti řeči, řeč u vrozených vývojových vad obličeje, stavů po úrazech a operacích, rhinofonie a poruchy patrohltanového závěru, specifické poruchy učení, poruchy řeči u pacientů s kombinací vad, poruch řeč při poruchách chování (autismus, mutismus), základy rétoriky; jevištní řeč, edukace a rehabilitace poruch řeči, farmakoterapie, psychoterapie, týmová péče – zastoupení a postavení jednotlivých odborností v týmu, vedení týmové péče, školní zařazování dětí s poruchou řeči, posuzování poruch řeči. c) Sluch anatomie a fyziologie sluchového ústrojí s důrazem na centrální složku, sluch v řečové komunikaci; percepce řeči; zpracování akustického signálu, akustika: zvuk a jeho šíření, teorie maskování, základy architektonické akustiky, elektroakustika: principy zesílení a úpravy analogového nízkofrekvenčního signálu, digitální zpracování signálu, aplikace pro sluchovou
42
protetiku, sluchové vady; diagnostika, terapie, protetika a rehabilitace; dispenzarizace, zařazování do školského systému, centrální a periferní poruchy sluchu, klinická audiologie v celém rozsahu, klinická pedaudiologie v celém rozsahu, sluchová protetika - přístroje, pomůcky, indikace, výběr, nastavení, seřizování, zaškolení v používání a údržbě s důrazem na praxi u sluchadel, funkčně technické přezkoušení pomůcek, kochleární implantace u dětí a dospělých, teorie, indikace, týmová rehabilitace nemocných s CI, vestibulologie, problematika odezírání a znakové řeči, technické pomůcky pro nemocné s vadami sluchu, posuzování sluchových vad. Posudková činnost v problematice mezilidské komunikace u poruch hlasu, řeči a vad sluchu. d) Polykání anatomie, fyziologie a biomechanika polykacího aktu, příčiny, symptomatika a diagnostika dysfagie, poruchy polykání v dětském věku, dysfagie u onkologických onemocnění, dysfagie u neurologických onemocnění, základy konzervativní a chirurgické léčby, kompenzační léčebné strategie u dysfagie, dietetika u dysfagie. Teoretické znalosti z ostatních oborů: • •
• • • • • • • • • • •
plastická chirurgie - zásady chirurgie rozštěpových vad, neurologie - zejména poruchy vývoje a onemocnění CNS, extrapyramidové a mozečkové poruchy aj., neurologická problematika fatických, gnostických a artrických funkcí, poruchy řečové komunikace v důsledku traumat a chirurgie CNS, endokrinologie - onemocnění žláz s vnitřní sekrecí a farmakoterapie ovlivňující hlas, řeč a psychické funkce, genetika - kapitoly týkající se patologie řečové komunikace, dědičnost sluchových vad, psychologie - problematika řečové komunikace a jejích poruch, základy diagnostiky a terapie individuální a rodinné, lingvistika, fonetika, fonologie – základy, akustika - fyziologická, akustická analýza, architektonická – základy, psychiatrie - poruchy řečové komunikace u psychiatricky nemocných, klinická logopedie, pedagogika – základy, organizace péče o nemocné s poruchami a vadami mezilidské komunikace v zemích EU, koordinace péče o nemocné s poruchami hlasu, řeči a vadami sluchu v odboru zdravotním, sociálním a školském.
Praktické znalosti a dovednosti: a) v oblasti hlasu: laryngoskopie, zvětšovací přímá a nepřímá laryngoskopie, laryngostroboskopie, videolaryngostroboskopie a videokymografické vyšetření včetně elektroglottografie a jejich hodnocení, pneumografické vyšetření a jeho hodnocení, hodnocení spirometrického vyšetření, vyšetření hlasového pole a jeho hodnocení, hodnocení elektromyografického vyšetření, epifaryngoskopie, především s ohledem na hodnocení rezonančních vlastností násadní trubice a patrohltanového závěru, hodnocení nasometrie, subjektivní hodnocení kvality hlasu a náhradního hlasu,
43
hodnocení objektivních parametrů akustické analýzy hlasu, vyšetření hlasového ústrojí u adeptů hlasových profesí a hlasových profesionálů, hlasové zátěžové testy, reedukace hlasu a edukace náhradních hlasových mechanismů u poruch inervace hrtanu, u nemocných po parciálních a totálních operacích hrtanu, reedukace hlasu u funkčních poruch hlasu včetně znalostí psychoterapeutických postupů, relaxační metody a autogenní trénink, indikace k fonochirurgickému výkonu a foniatrická před- a pooperační péče, b) v oblasti řeči: vyšetření řeči: hodnocení úrovně fonologické, gramatické, syntaktické a sémantické včetně vyšetření artikulace, zvukového záznamu a jeho fonetického přepisu, praktická úprava poruchy výslovnosti, provedení a vyhodnocení dětského percepčního testu, indexu vnitřní informace řeči, vyšetření vyjadřovacích schopností, aktivní a pasivní slovní zásoby, posouzení schopnosti rozumění řeči u dětí, vyšetření fatických funkcí a vyhodnocení pomocí baterie příslušných testů, vyšetření fonematického sluchu, základní hodnocení celkového vývoje dítěte v oblasti motoriky, intelektu, vizuální percepce, taktilní a kinestetické, vyšetření hrubé a jemné motoriky s důrazem na motoriku mluvidel pomocí příslušných testů, sonografie, vyhodnocení akustické analýzy hlasu a řeči, palatografie, vyhodnocení stupně poruchy plynulosti řeči, sestavení edukačního či rehabilitačního plánu včetně zajištění týmové péče, zajištění školního zařazení dítěte s poruchou řeči, c) v oblasti sluchu: vyšetření sluchu u dětí, provedení a vyhodnocení audiogramu, provedení a vyhodnocení audiologických testů prahových i nadprahových k diferenciální diagnostice kochleární a retrokochleární poruchy sluchu, dichotické testy, impedanční audiometrie, provedení a vyhodnocení slovní audiometrie a slovní audiometrie v hluku, provedení a vyhodnocení otoakustických emisí, provedení a vyhodnocení elektricky evokovaných sluchových odpovědí mozkového kmene a mozkové kůry, hodnocení výsledků elektrokochleografie, SSEP, vestibulární vyšetření základními ORL a neurologickými testy, indikace a kompletní provedení sluchové protetiky sluchadly s instruktáží pacienta a zajištění následné péče (u dětí, dospělých, seniorů), včetně zhotovení otisku pro výrobu všech typů ušních tvarovek a nitroušních sluchadel. Funkčně technická kontrola sluchadel. Indikace sluchadel BAHA a péče o ně, stanovení efektu sluchadla testy ve volném poli včetně testů hlukových, měření akustického tlaku před bubínkem in-situ, hodnocení schopnosti odezírání,
44
kritéria a indikace pro kochleární či kmenovou implantaci dospělých a dětí, standardní vyšetření před implantací a po implantaci, rehabilitace sluchu po kochleární a kmenové implantaci, zajištění školního zařazení dítěte s vadou sluchu, d) poruchy polykání: provedení všech dostupných metod ORL vyšetření ke zjištění příčiny a lokalizace dysfagie, indikace a vyhodnocení zobrazovacích a neurologických metod ke zjištění etiologie dysfagie, komplexní péče o nemocného s dysfagií včetně rehabilitace dysfagie, indikace k výkonům zajišťujících alimentaci. Poznámka: Počet výkonů může být upraven s ohledem na dostupnost z rozhodnutí akreditovaného pracoviště se souhlasem odpovědného školitele. Z rozhodnutí téhož orgánu může být do praxe uznána část výkonů prokazatelně provedená v přípravě na specializaci v oboru ORL, případně při výkonu ORL oboru, pokud byla provedena odpovídající metodou a vyhodnocena v souhlase s požadavky oboru audiologie a foniatrie. Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany. Seznam s počtem požadovaných výkonů: viz logbook
4. Hodnocení specializačního vzdělávání a) Průběžné hodnocení školitelem - záznam o absolvované praxi a konkrétních činnostech na pracovišti školitele v šestiměsíčních intervalech, b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce - absolvování povinných školicích akcí, - předložení seznamu výkonů, - vypracování písemné práce, - úspěšně absolvovaný test z oblasti sluchové protetiky, c) Vlastní atestační zkouška - teoretická část - 3 odborné otázky a 1 týkající se tématu písemné práce, - praktická část - vyšetření pacienta.
5.
Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Lékař se specializací v oboru audiologie a foniatrie je oprávněn samostatně provádět všechny výkony patřící do oboru audiologie a foniatrie. Je schopen vést ambulantní i lůžkové oddělení. Je zejména činný v provádění preventivních vyšetření hlasu u hlasových profesionálů a studentů připravujících se na hlasovou profesi a hodnocení hlasových poruch u nemocí z povolání. Je hlavním diagnostikem poruch řeči především u dětí a koordinátorem týmové péče o nemocné s poruchou řeči. Provádí kompletní sluchovou protetiku u sluchových vad dospělých a výhradně foniatr ji zajišťuje u malých dětí.
45
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM v oboru CÉVNÍ CHIRURGIE 1.
Cíl specializačního vzdělávání
Cílem specializačního vzdělávání je získání teoretických znalostí a praktických zkušeností, které umožní absolventovi provádět samostatně vysoce specializované činnosti v oboru.
2.
Minimální požadavky na specializační vzdělávání
Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru cévní chirurgie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě. Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle § 83a zákoníku práce. Podmínkou pro získání specializace v oboru cévní chirurgie je absolvování 24 měsíců společného chirurgického základu a 48 měsíců vlastního specializovaného výcviku v celkové délce minimálně 6 let. Vlastní vzdělávání může probíhat ve dvou formách: A. Absolvování chirurgického základu a specializovaného výcviku – minimálně 72 měsíců 2.1 Povinný chirurgický základ – minimálně 24 měsíců a) povinná praxe v oboru 22 měsíců úvodní povinné souvislé praxe na kterémkoliv lůžkovém oddělení všeobecné chirurgie (s minimálním počtem 50 lůžek se spektrem výkonů odpovídajících vzdělávacímu programu), b) povinná doplňková praxe 2 měsíce interní lůžkové oddělení se spektrem výkonů odpovídajících vzdělávacímu programu, c) účast na vzdělávacích aktivitách - povinný kurz Základní chirurgické postupy (po ukončení chirurgického základu), zakončený testem - 1 týden, - povinný kurz Lékařská první pomoc – 3 dny, - povinný seminář Základy zdravotnické legislativy – 1 den, 46
- doporučené jsou další odborné akce. 2.2 Vlastní specializovaný výcvik – minimálně 48 měsíců na akreditovaném cévně chirurgickém pracovišti, z toho: 40 měsíců praxe v lůžkovém zařízení, 8 měsíců praxe v ambulantní složce, Postup do specializovaného výcviku je podmíněn splněním všech požadavků stanovených pro povinný chirurgický základ. B. Získání specializace v chirurgii a další specializovaný výcvik – minimálně 84 měsíců 2.3 Získání specializace ve všeobecné chirurgii - minimálně 60 měsíců 2.4 24 měsíců praxe na akreditovaném cévně chirurgickém pracovišti a) účast na vzdělávacích aktivitách Pro obě formy je povinná specializační stáž na vybraném pracovišti v trvání 1 měsíce v každém roce přípravy (IKEM Praha, II. chirurgická klinika FN U Sv. Anny Brno, Nemocnice Na Homolce, Praha, Chirurgická klinika FN Plzeň).
3.
Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností
3.1
Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci výcviku v rámci povinného chirurgického základu
Teoretické znalosti: • patogeneze, diagnostika a léčba (včetně operačních indikací) nemocí podléhajících zpravidla chirurgickému léčení, aby byl školenec schopen pod odborným vedením samostatně pracovat, • základy chirurgické anatomie, • základy chirurgické patofyziologie, zvláště znalost poruch elektrolytového a vodního hospodářství, problematiky hojení rány, • vyšetřovací metody v chirurgii, klinické a paraklinické, • předoperační vyšetření a obecná příprava k operaci, • asepse a antisepse, • chirurgické nástroje, zařízení operačního sálu, principy narkotizačních přístrojů, • anestezie: znalost vhodných kombinací léčivých přípravků užívaných k premedikaci, znalost vlastností léčivých přípravků užívaných k analgezii a místnímu znecitlivění, opatření při intoxikacích lokálními anestetiky, myorelaxancia, znalosti z celkové intravenózní a inhalační anestezie (včetně vedlejších a nežádoucích účinků), • kyslíková terapie, • způsoby ošetření při ztrátě vědomí včetně ošetření akutních intoxikací, • indikační kritéria a operační postupy u základních chirurgických onemocnění (apendix, kýly, cholelitiáza, varixy DK, tumory GIT, amputace končetin, apod.). Praktické dovednosti: • evakuace ascitu, • punkce hrudníku a drenáž, • punkce močového měchýře, 47
rektoskopie včetně jednoduché probatorní excize, • místní znecitlivění, blokády (zvláště plášťová, vagosympatická, bederní), • základy celkového znecitlivění. Zajištění a udržování průchodnosti dýchacích cest včetně intubace, kardiopulmonální resuscitace: umělé dýchání, nepřímá srdeční masáž, technika defibrilace, • ošetření jednoduchých poranění kostí a kloubů, včetně sádrovací techniky, • zavedení Kirschnerovy extenze, • ošetření nekomplikovaných ran (minimálně 50), • jednoduché kožní transplantace (kožní štěpy) (minimálně 5), • operace hlíz, flegmón, karbunklů a panaricií (minimálně 20), • amputace končetin, ošetřování amputačních pahýlů (minimálně 5), • operace volné a uskřinuté kýly tříselné, stehenní či pupeční (minimálně15), • operace varixů (minimálně 5), • apendektomie (minimálně 15), • steh prasklého žaludečního vředu, steh žaludku a střeva (minimálně 3). Praktické dovednosti musí být rozvíjeny na domácích, resp. specializovaných pracovištích pod vedením přednostů, kteří stvrzují průběh praktického výcviku, včetně závěrečného zhodnocení do logbooku. •
3.2
Rozsah teoretických znalostí a praktických dovedností požadovaných na konci specializovaného výcviku
Ve vlastním oboru Teoretické znalosti: • anatomie, fyziologie a patofyziologie kardiovaskulárního ústrojí, • základní znalosti patologické anatomie tohoto ústrojí, • možnosti endovaskulárních technik, • komplexní péče šokových stavů zvláště při velkém krvácení, • resuscitace oběhu a dýchání a bezprostřední návazná péče, • intenzivní péče o chirurgicky nemocné, • farmakologie se zaměřením na nemoci oběhového ústrojí, • cévní náhrady a indikace k jejich užití. Diagnostika včetně rtg i neinvazivní, indikace k chirurgické léčbě, principy chirurgického léčení včetně předoperační přípravy, pooperační péče u ambulantního doléčování: • chronických a akutních uzávěrů tepen, • výdutí aorty a periferních tepen včetně traumatických a ciselujících, • arteriovenózních píštělí vrozených a získaných, • cévní poranění, • cévních poruch horních končetin, • onemocnění žil, • vaskulogenních sexuálních poruch, • kritické končetinové ischemie. Doplňkové obory: • principy konzervativní léčby ischemických stavů, • užití antikoagulační a fibrinolytické léčby, 48
•
problematika onemocnění lymfatického systému, infekce a septické stavy v cévní chirurgii včetně problematiky infikovaných umělých cévních náhrad, základy diagnostiky náhlých mozkových příhod, rtg zobrazovací metody, neinvazivní vyšetřovací metody, funkční vyšetření ledvin se zaměřením na vasorenální hypertenzi, rehabilitace po cévních operacích, perioperační intenzivní péče,
•
vztah k polytraumatům,
•
otázky posudkového lékařství v oblasti cévních chorob.
• • • • • • •
Praktické znalosti • rekonstrukční výkony v rozsahu celého tepenného systému kromě hrudní aorty, • embolektomie a trombektomie včetně žilních, • výkony na dolní duté žíle, • operace varixů a posttrombotického syndromu, • hrudní a bederní sympatektomie, • amputační technika horní a dolní končetiny, • ošetřování gangrén, • zakládání arteriovenózních zkratů pro hemodialýzu. Rámcově požadovaný počet provedených výkonů: rekonstrukční výkony v oblasti aortoilické rekonstrukční výkony v oblasti femoro-popliteální embolectomie operace varixů bederní sympatectomie endarterectomie a. car. int. AV zkraty pro hemodialýzu
4.
25 30 20 50 10 20 25
Všeobecné požadavky
Znalosti základních právních předpisů platných ve zdravotnictví a systému zdravotní péče. Minimálně 1 publikace v domácím nebo zahraničním odborném časopise s autorstvím na prvním místě. Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.
5.
Hodnocení specializačního vzdělávání
a) Průběžné hodnocení – záznamy o konkrétní činnosti v logbooku, o průběžném hodnocení v šestiměsíčních intervalech, zhodnocení po skončení povinného společného základu. b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce - absolvování povinného společného základu a jeho zhodnocení v průkazu odbornosti, včetně úspěšného písemného testu, 49
- absolvování povinných školicích akcí, - předložení seznamu uskutečněných výkonů (logbook) potvrzeného školitelem, - písemný test (75% správných odpovědí je podmínkou pro připuštění k vlastní atestaci). c) Vlastní atestační zkouška - teoretická část - 3 odborné otázky, - praktická část - aktivní účast při cévní rekonstrukci.
6.
Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Absolvent specializačního vzdělávání v oboru cévní chirurgie je oprávněn samostatně provádět veškeré cévní rekonstrukce kromě výkonů na hrudní aortě.
50
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM v oboru DĚTSKÁ GASTROENTEROLOGIE A HEPATOLOGIE 1.
Cíl specializačního vzdělávání
Cílem specializačního vzdělávání je získat znalosti a praktické dovednosti umožňující poskytovat komplexní zdravotní péči dětem s onemocněním zažívacího traktu, jater a poruchami výživy v nemocnici i ve specializovaných odborných ambulancích.
2.
Minimální požadavky na specializační vzdělávání
Podmínkou přijetí do specializačního vzdělávání v oboru dětská gastroenterologie a hepatologie je absolvování vzdělávacího programu v oboru dětské lékařství. Specializační vzdělávání v oboru dětská gastroenterologie a hepatologie trvá nejméně celkem 6 let a zahrnuje 5 let praxe v oboru dětské lékařství a další minimálně 1 rok v dětské gastroenterologii a hepatologii. Do doby 6 let lze započítat část přípravy ze vzdělávacího programu dětské lékařství, jestliže obsahovala osvojení znalostí a dovedností požadovaných pro přípravu k atestaci z dětské gastroenterologie a hepatologie, nejvýše však 1 rok před zařazením do oboru dětská gastroenterologie a hepatologie. Důraz bude kladen na osvojení všech praktických dovedností – viz příloha. Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle § 83a zákoníku práce.
3.
Požadované teoretické znalosti a dovednosti
V průběhu specializačního vzdělávání v oboru dětská gastroenterologie a hepatologie školenec má: - získat všestranné klinické zkušeností s chorobami gastrointestinálního traktu a jater, - získat všestranné klinické zkušenosti s poruchami výživy, - získat praktické zkušenosti s diagnostickými technikami včetně jejich interpretace, - získat znalosti základních principů klinického výzkumu, - navázat a prohloubit kontakty s gastroenterology a hepatology pečující o dospělé pacienty (dále dospělí gastroenterologové), - získat znalosti administrativních a organizačních aspektů péče o děti s chronickými chorobami gastrointestinálního traktu, jater a výživy, 51
-
získat zkušenosti s prací multidisciplinárních týmů včetně psychosociálních aspektů péče.
Obecně: Získat klinické zkušenosti a znalosti epidemiologie o nejdůležitějších chorobách, se kterými se setkáváme v oboru dětská gastroenterologie a hepatologie. 1) Získat praktické dovednosti s diagnostickými a terapeutickými metodami − Esofagogastroduodenoskopie (horní endoskopie), − Kolposkopie, − Endoskopické odstranění cizích těles, − Sací biopsie sliznice tenkého střeva a rekta, − Punkční biopsie jater, − 24hodinová jícnová pH-metrie, − Rektální manometrie, − Testy pankreatické insuficience. 2) Výživa − Vyšetření nutričního stavu, − Nutriční požadavky dětí, − Patofyziologie nutrice, − Teorie a techniky enterální a parenterální výživy. 3) Základní principy kooperace s jinými specialisty (dětský chirurg, histopatolog, radiolog, intervenční radiolog, dospělý gastroenterolog, hepatolog, biochemik, infekcionista). 4) Znalosti příslušných aspektů organizace a managementu. 5) Základní znalosti o klinickém auditu a výzkumu. 3.1 Teoretické znalosti 3.1.1 Gastroenterologie 1. Vztah mezi abnormální embryogenezí a klinickým onemocněním (vrozené vývojové vady gastrointestinálního traktu včetně jater a pankreatu). 2. Fyziologie gastrointestinálního traktu včetně jater a pankreatu. 3. Poruchy elektrolytové a vodní rovnováhy; příčiny a léčba dehydratace. 4. Rozpoznání a interpretace obecných symptomů včetně neprospívání u kojenců, chronického průjmu, recidivující bolesti břicha a zvracení. 5. Symptomatologie, diagnostika a léčba důležitých onemocnění gastrointestinálního traktu (celiakie, gastroesofageální reflux, chronické nespecifické střevní záněty, choroby slinivky břišní). 6. Základní znalosti o imunitě a imunopatologii gastrointestinálního traktu a jater. 7. Etiologie a terapie akutní gastroenteritidy. 3.1.2 Hepatologie 1. Symptomatologie, diagnostika a terapie: a. Onemocnění jater u novorozence, b. Akutních jaterních onemocnění, c. Chronických jaterních onemocnění, d. Jaterního selhání, e. Onemocnění vedoucích k cholestáze, f. Vrozených metabolických jaterních chorob. 2. Poruchy nutrice u onemocnění jater. 52
3. Indikace k transplantaci jater. 3.1.3 Nutrice a. Kojení, b. Umělá výživa kojenců, c. Vyšetření nutričního stavu, d. Diagnostika a terapie poruch příjmu potravy včetně anorexia nervosa a bulimie, e. Etiologie malnutrice, f. Metody nutriční podpory a její indikace, g. Nemocniční dietní systém, h. Krátkodobý a dlouhodobý vliv malnutrice na zdravotní stav kojenců, dětí a adolescentů. 3.1.4 Vyšetřovací metody a. Testy malabsorpce, testy jaterních funkcí; testy funkce pankreatu; dechové testy; 24hod. jícnová pH metrie; manometre, b. Indikace k užití významných zobrazovacích a endoskopických technik. 3.2 Klinické a praktické dovednosti 3.2.1 Klinické dovednosti a. Vyšetření nutričního stavu u kojenců a dětí včetně základů audiologie, b. Stanovení stupně dehydratace, plán rehydratační infúzní terapie, c. Management enterální a parenterální výživy, d. Rozpis eliminačních diet, e. Měření dynamických nutričních parametrů – basální energetický výdej. Konkrétní klinické jednotky a oblasti 1. Hypertrofická pylorostenóza, 2. Intussuscepce, 3. Hirsprungova choroba, 4. Vředová choroba a infekce Hp, 5. Zvracení, 6. Zácpa, 7. Recidivující nebo protrahované průjmy, 8. Akutní a recidivující bolesti břicha, 9. Persistující žloutenka v novorozeneckém a časném kojeneckém věku, 10. Meléna a enteroragie, 11. Střevní obstrukce, 12. Diferenciální diagnostika nitrobřišní resistence, 13. Akutní selhání jater, 14. Syndrom krátkého střeva, 15. Chronický nespecifický střevní zánět, 16. Syndrom nezvladatelného průjmu, 17. Nejčastější infekce gastrointestinálního traktu a jater, 18. Gastrointestinální problematika spojená s AIDS, 19. Potravinová alergie s gastrointestinální symptomatologií, 20. Akutní průjem, perorální dehydratace, 21. Nosokomiální infekce postihující gastrointestinální trakt a játra, 22. Chronická onemocnění jater a vrozené metabolické choroby jater, 53
23. Poruchy střevní motility, 24. Gastrointestinální symptomatologie u handikepovaných dětí, 25. Chronická podvýživa, neprospívání, 26. Poruchy příjmu potravy, 27. Deficity stopových prvků a vitaminů (Fe, Zn, Cu, Se, foláty, vitamin B12, vitaminy D, E, K, thiamin, riboflavin, kyselina askorbová, esenciální MK. 3.2.2 Praktické dovednosti a. Sací biopsie tenkého střeva, b. Horní endoskopie, c. Rektoskopie, kolposkopie, d. Funkční testy pankreatu, e. 24hod jícnová pHmetrie, f. Testy GIT motility – transit time; rektální manometre, g. Punkční biopsie jater, h. Založení perkutánní endoskopické gastrostomie, i. Odstranění polypu z rekta nebo c. sigmoideum polypektomickou kličkou, j. Odstranění cizího tělesa z jícnu, ze žaludku. 3.2.3 Výzkumné dovednosti a. Navrhnout klinický pokus včetně lékařské statistiky, b. Prezentace klinických dat.
4. • • • •
5.
Všeobecné požadavky principy multidisciplinárního přístupu k dítěti s onemocněním gastrointestinálního traktu, jater nebo s poruchou nutrice, vědomí, že každé vyšetření může být pro dítě nepříjemné, bolestivé nebo děsivé a že vyšetření musí být dítěti i rodičům detailně vysvětleno, základní principy komunikace s dětmi a rodiči, dosažení optimální compliance, poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.
Hodnocení specializačního vzdělávání
a) Průběžné hodnocení - školenec má po celou dobu specializačního vzdělávání v dětské gastroenterologii a hepatologii přiděleného školitele. Plnění vzdělávacího programu je kontrolováno školitelem i školencem. Školenec si vede osobní logbook, ve kterém budou hodnoceny teoretické znalosti a evidovány získané praktické dovednosti definované v sylabu. V 3měsíčních intervalech provede školitel kontrolu záznamů v logbooku a po rozhovoru se školencem oba písemně zhodnotí dosavadní plnění požadavků sylabu. Školenec uvede případně požadavky na změnu nebo zkvalitnění výukového programu. b) Vlastní atestační zkouška - praktická část – vyšetření pacienta, stanovení diagnózy, diferenciální diagnostika, vyšetřovací postup, navržení léčby, - teoretická část – 3 teoretické otázky z oboru.
54
6.
Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Absolvent specializačního vzdělávání v oboru dětská gastroenterologie a hepatologie získává specializovanou způsobilost v oboru, která ho opravňuje k samostatnému výkonu činnosti jako dětský gastroenterolog a hepatolog působící v pediatrické lůžkové péči na specializovaných stanicích (úsecích, odděleních), pracující u lůžka, na specializované ambulanci nemocničního dětského oddělení, event. na specializovaných ambulancích v přednemocniční péči.
55
PŘÍLOHA Tab. 1. Minimální počty výkonů vyžadované k získání specializace v oboru dětská gastroenterologie a hepatologie Výkon
Počet
Esofagogastroduodenoskopie včetně biopsie
75a) b)
Rektoskopie včetně biopsie
10
Kolonoskopie včetně biopsie
75a) b)
Dolní endoskopie a polypektomie kličkou
20
Perkutánní gastrostomie
10a)
Punkční jaterní biopsie
20a) c)
Sací biopsie tenkého střeva
20
24hod jícnová pH metrie
20
Anorektální manometrie
10
Pozn.: a)
minimálně polovina výkonů u dětí mladších než 12 let minimálně 15 výkonů u dětí mladších 3 roky c) minimálně 5 výkonů u dětí mladších 3 roky b)
56
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM v oboru DĚTSKÁ KARDIOLOGIE 1. Cíl specializačního vzdělávání Cílem specializačního vzdělávání je vychovat klinicky zkušené dětské kardiology vysokých morálních kvalit s hlubokými teoretickými a praktickými znalostmi, s nezbytnou manuální dovedností a návyky, respektující při výkonu svého povolání za všech okolností zákony lékařské etiky.
2.Minimální požadavky na specializační vzdělávání Specializační vzdělávání v oboru dětská kardiologie trvá celkem 6 let a zahrnuje 3 roky odborné praxe v oboru dětské lékařství (povinný pediatrický základ) a další minimálně 3 roky praxe v dětské kardiologii na pracovišti akreditovaném pro dětskou kardiologii. Získání specializace v oboru dětská kardiologie je možné rovněž po absolvování vzdělávacího programu v oboru dětské lékařství a dalšího specializovaného výcviku v dětské kardiologii podle odst. 2.2. Pokud lékař v rámci vzdělávacího programu z dětského lékařství již absolvoval odbornou praxi v oboru dětská kardiologie, lze započítat nejvýše 1 rok této praxe odpovídající vzdělávacímu programu z dětské kardiologie. Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle § 83a zákoníku práce. 2.1 Povinný pediatrický základ – minimálně 36 měsíců a) obecná část: 12 měsíců - pobyt na akreditovaných pracovištích nebo jiných pracovištích s odborným zaměřením na problematiku dětí a dorostu v lůžkové nebo ambulantní péči, z toho: 3 měsíce chirurgie, traumatologie a ortopedie a dětská gynekologie, 1 měsíc ambulantní ORL, 1 měsíc ambulantní dermatologie, 1 měsíc lůžkové ARO, 2 měsíce infekce, 1 měsíc psychiatrie, 3 měsíce praxe u praktického lékaře pro děti a dorost, b) další povinná praxe v oboru - minimálně 24 měsíců 6 měsíců neonatologie včetně intermediární péče, 18 měsíců dětské lůžkové oddělení z toho, nejméně 3 měsíce na akreditovaném dětském oddělení, 15 měsíců na akreditovaném nebo jiném dětském oddělení – během tohoto pobytu pracuje lékař jako sekundární lékař u lůžka a má projít: příjmovou všeobecně dětskou ambulancí, lůžkovou péčí o všechny věkové skupiny do 19 let, z toho nejméně 3 měsíce na JIP (nejde o pobyt na neonatologickém úseku - oddělení),
57
odborné dětské ambulance – gastroenterologie, hepatologie a výživa, nefrologie, neurologie, kardiologie, plicní a TBC, alergologie a imunologie, lékařská genetika, revmatologie, endokrinologie a diabetes, c) účast na vzdělávacích aktivitách - povinný kurz po absolvování společného základu ukončený testem - 7 dní, - povinný kurz Lékařská první pomoc – 3 dny, - povinný seminář Základy zdravotnické legislativy – 1 den, - doporučené jsou další odborné akce: oficiální specializační vzdělávací akce pořádané ČLK, lékařskými fakultami nebo jinými institucemi akreditovanými pro specializační vzdělávání. -
2.2
Specializovaný výcvik v oboru dětská kardiologie – minimálně 36 měsíců na pracovišti akreditovaném pro dětskou kardiologii
3.
Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností
3.1
Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci výcviku v rámci povinného společného pediatrického základu
a) obecná část: Chirurgie, traumatologie a ortopedie - vyšetření pro podezření na náhlé příhody břišní (včetně vyšetření per rectum), vyšetření dítěte s umbilikální, tříselnou a jinou kýlou, katetrizace močového měchýře, ambulantní ošetření popáleninového úrazu, fixace zlomené končetiny, první pomoc při kraniocerebrálním poranění, péče o dítě s podezřením na poranění páteře, stavění velkého žilního a tepenného krvácení, základní postup při vyšetření kyčlí u kojenců, vyšetření dítěte s vadným držením těla, vyšetření dítěte s bolestmi dolních končetin, vstup do žíly a kostní dřeně, odběry krve k vyšetření, transfuze – praktické dovednosti viz logbook. ORL - otoskopie, postup při paracentéze, postup při koniopunkci, vyšetření sluchu, stavění epistaxe, vyšetření adenoidních vegetací – viz logbook. Dermatovenerologie - atopický ekzém – vyšetření, léčba, plísně – vyšetření, léčba, alergické exantémy – vyšetření a léčba, hnisavé kožní afekce – léčba, aplikace různých forem léčiv v dermatovenerologii, choroby přenosné pohlavním stykem – klinická diagnostika, hlášení, dispenzarizace. Anesteziologie a resuscitace - kardiopulmonální resuscitace – praktické znalosti a dovednosti v plném rozsahu, pokud jde o basic life support, znalosti, pokud jde o advanced life support, toaleta dýchacích cest, zajištění průchodnosti dýchacích cest s pomůckami, dávkování léčiv první pomoci, klinická toxikologie – první pomoc při otravách, antidota, péče o nemocného v bezvědomí, diagnóza a léčba šoku v primární péči, výživa nemocného sondou, vstup do žíly, vstup do kostní dřeně, odběry krve k vyšetření. Poznámka: Část prověřovaných znalostí a dovedností je možno nabýt i za pobytu na pediatrické JIP v části 2.1 b) společného pediatrického základu nebo v části společného pediatrického základu 2.1 a) – chirurgické obory. Infekce – dětské infekční choroby, choroby s exantémem, epidemiologie se zaměřením na dětský věk, očkovací kalendář, druhy a aplikace vakcín, komplikace očkování, správná volba antibiotika, průjmová onemocnění, sepse – postup při podezření na invazivní infekci v primární péči, lumbální punkce, průjem – etiologie, epidemiologie, perorální rehydratace – teoretické základy a praktické provedení.
58
Psychiatrie – zvláštnosti dětské psychiky, přístup k nemocnému dítěti, péče o dítě s ADHD, dětské neurózy, drogová závislost u dětí – screening, péče o dítě s drogovou závislostí, psychické poruchy příjmu potravy, projevy psychózy u dětí, léčba neuróz včetně tiků, péče o dítě s tentamen suicidií, potíže s učením, alkohol u dětí, rizikové chování u dětí a mladistvých. Dětská gynekologie – poruchy pohlavního vývoje u děvčat, záněty zevního genitálu (fluor), poruchy menstruace, pohlavní zneužívání – příznaky, postup vyšetření, záněty dělohy a adnex – bolesti břicha u děvčat z pohledu gynekologa, těhotenství nezletilých, antikoncepce v dospívání. Dorostové lékařství - syndrom rizikového chování u dospívajících – agrese, suicidální tendence, alkohol, drogová závislost, péče o toxikomany, akutní komplikace hormonální antikoncepce, psychosociální screening u dospívajících, biologie dospívání, zvláštnosti klinické medicíny u dospívajících. Praktické lékařství pro děti a dorost – ambulantní léčebná a preventivní péče: preventivní prohlídky dispenzární péče u vybraných nemocí, možnosti očkování mimo očkovací kalendář, aplikace vakcín, postup při komplikacích po očkování, kojení, další výživa kojenců a předškolních dětí; diferenciální diagnóza při: horečce neznámého původu, zvracení u kojenců, kašli, bolestech břicha a bolestech hlavy; návštěva u nemocného dítěte doma; sociální pediatrie – dítě ohrožené prostředím, dítě týrané a zanedbávané, posudková činnost, dispenzární péče, spolupráce s hygienickou službou, spolupráce se zdravotními pojišťovnami, návštěvy u nemocného dítěte doma, péče o novorozence po propuštění z porodnice domů. b) Speciální část společného základu Teoretické znalosti: Základní demografické údaje týkající se dětské populace a pediatrické péče jak celostátní, tak v regionu, kde právě působí. Růst a vývoj dítěte, psychomotorický vývoj dítěte, vývoj imunity, pohlavní vývoj. Hodnocení fyzické výkonnosti dítěte. Rodina a její vliv na vývoj dítěte. Výchova dítěte, integrace nemocného a hendikepovaného dítěte do společnosti. Dospívání, jeho specifické problémy, nemoci a poruchy. Neonatologie - Prenatální pediatrie, základy klinické genetiky. Fyziologie a patofyziologie těhotenství s ohledem na plod, spontánní a operativní porod. Asfyxie a resuscitace novorozence – praktický nácvik postupu při resuscitaci na modelu. Fyziologie a patologie zralého novorozence. Výživa novorozence u prsu. Novorozenec s nízkou porodní hmotností. Nezralost, nedonošenost, přenášení, dysmaturitas. Základy péče o dítě s nízkou porodní hmotností, hlavní patologické stavy, základy neodkladné péče o patologické novorozence a děti s nízkou porodní hmotností. Vrozené vývojové vady, dědičné poruchy metabolismu – novorozenecký screening. Rozdělení dětského věku, zvláštnosti vývoje, nemocí a úrazů v jednotlivých věkových obdobích. Onemocnění jednotlivých orgánů a systémů se zaměřením na nejčastější akutní problémy, jež vyžadují rychlou diferenciální diagnostiku a řešení. Nefrologie: infekce močových cest, diferenciální diagnóza proteinurie a hematurie, akutní selhání ledvin, hemolyticko-uremický syndrom, glomerulonefritis, nefrotický syndrom. Revmatologie – muskuloskeletální bolest – diferenciální diagnóza, JCA, akutní revmatismus, diferenciální diagnóza horečky a antipyretická terapie, projevy systémového onemocnění pojiva. Endokrinologie – kongenitální adrenální hyperplasie, abnormální vzhled zevního genitálu – diferenciální diagnóza, struma, nemoci štítné žlázy, poruchy růstu, hypoglykémie, diabetes mellitus I. typu – diagnóza, léčba hyperglykémie a acidózy, léčba stabilizovaného diabetika, dispenzární péče.
59
Gastroenterologie, hepatologie a výživa – diferenciální diagnóza zvracení u kojenců, dítě s GER, průjmy z pohledu gastroenterologa (viz i 3.1 a) infekce), bolesti břicha v jednotlivých věkových kategoriích – diferenciální diagnóza, malabsorpce hlavně coeliakální sprue a cystická fibróza, intolerance určitých složek stravy např.kravského mléka) diferenciální diagnóza hyperbilirubinémie u kojenců a starších dětí, hepatitidy, kojení, výživa v druhém půlroce života, výživa v dalších věkových obdobích, obezita, poruchy příjmu stravy. Kardiologie – vrozené srdeční vady, diferenciální diagnóza organického a funkčního šelestu, kardiomyopatie, arytmie a jejich řešení, hodnocení EKG křivky v jednotlivých věkových obdobích, ateroskleróza a poruchy metabolismu lipidů. Pneumologie – TBC u dětí, bronchiolitis, „dlouho“ kašlající dítě (viz i 3.1 a – PLDD), komunitní bronchopneumonie – typický i jiný vyvolavatel, léčba, bronchopulmonální dysplazie – pozdní následek novorozenecké patologie. Alergologie a klinická imunologie – atopie, základní vyšetření dítěte při podezření na atopii, atopický ekzém, pollinosa, astma bronchiale – léčba status astmaticus, často nemocné dítě – imunologický screening, nejčastější imunodefekty, alergický exantém – léčba, potravinová alergie – projevy, vyšetřovací postup. Neurologie – normální psychomotorický vývoj a jeho závažné odchylky, diferenciální diagnóza poruch psychomotorického vývoje, DMO, ADHD, meningeální syndrom, záchvatová onemocnění u dětí, diferenciální diagnóza bezvědomí a křečí, bolesti hlavy – diferenciální diagnóza a diagnostický postup (viz i 3.1 a) – PLDD). Hematologie a onkologie – normální KO v jednotlivých věkových obdobích, anémie, koagulační poruchy – vyšetřovací a diferenciálně diagnostický postup, hemoblastózy – časné klinické projevy, nejčastější nádorová onemocnění u dětí – časné klinické projevy, diferenciální diagnóza uzlinového syndromu, hematologické problémy u novorozenců, strategie užití transfuzních přípravků u novorozenců. Poruchy metabolismu – nejčastější dědičné poruchy metabolismu, jejich klinické projevy, screening, vyšetřovací postup, střádavé choroby. Akutní stavy - bezvědomí a křeče, dušení a respirační insuficience (příčiny, léčba, poruchy vnitřního prostředí), selhání krevního oběhu (příčiny, léčba), šokové stavy obecně (patofyziologie, léčebné postupy, infuzní léčba, perorální rehydratace – viz i 3.1 a) infekce a PLDD), otravy a péče o intoxikované dítě, drogová závislost, léčba intoxikace a abstinenčního stavu, komplexní péče o děti závislé na drogách. Syndrom náhlého úmrtí. Týrané a zanedbané dítě. Přednemocniční neodkladná péče, transport dítěte s ohrožením základních životních funkcí, záchranná služba. Péče o dítě v České republice. Financování zdravotnictví, systém pojišťění. Právní odpovědnost dětského lékaře. Etika a morálka v pediatrii. b) Praktické dovednosti = logbook: Provedení zejména těchto odborných činností: • vstup do žíly, krevní odběr – 30 ∗, • zavedení infuze – 20∗, • plánování a rozpis infuzní léčby – 20∗, • transfuze krve – 3 ∗, • vstup do kostní dřeně - znalost postupu a potřebných pomůcek, • odběr moče včetně cévkování – 5 ∗, • odběr biologického materiálu na mikrobiologické vyšetření – 10, • zavedení žaludeční sondy u: - kojence –5, 60
- dítěte staršího než 1 rok – 5, • lumbální punkce – 3, • výplach žaludku – 5, • postupy při neodkladné resuscitaci – praktický nácvik, záznam o absolvování, • popis pomůcek a znalost postupu při koniopunkci, • otoskopie – diferenciální diagnóza nálezů při otoskopickém vyšetření – 10, • vedení zdravotnické dokumentace v primární péči i jiných zdravotnických zařízeních, • na oddělení chirurgie, - provedení sutury nekomplikované rány – 5, - fixace zlomené končetiny – 5, - vyšetření per rectum při NPB – 5, • účast na ústavních pohotovostních službách - > 30. Ovládání uvedených dovedností a počty ÚPS jsou zaznamenávány v logbooku. Výkony označené ∗ je možno si osvojit a zaznamenat i během pobytu na ARO, dětské JIP nebo na chirurgických odděleních. Na závěr společného základu po 36 měsících bude na akreditovaném pracovišti, které bude pro lékaře v přípravě pracovištěm kmenovým, kontrola logbooku a písemný test ověřující, zda znalosti školeného odpovídají úrovni nezbytné pro uzavření společného základu a vstup do specializované přípravy. 3.2
Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci specializované části v oboru dětská kardiologie
Teoretické znalosti V oblasti teoretické má všeobecné znalosti v následujících specializovaných oblastech: • • • • • • • • • • • • • • •
normální a patologické anatomie srdce a cév, embryologie kardiovaskulárního systému a fetální hemodynamiky, fyziologie a patofyziologie krevního oběhu, fyzikální vyšetření a principy všech používaných vyšetřovacích metod, diagnostika kardiovaskulárních onemocnění u dětí, diferenciální diagnostiky zejména u novorozence, poruchy srdečního rytmu, hypertenze, indikace k operaci, principy a možnosti chirurgické a intervenční léčby, zásady intenzivní a pooperační péče, epidemiologie a rizikové faktory vrozených a získaných srdečních vad a onemocnění, obecná péče o děti se srdečním onemocněním a rehabilitace, psychosociální problematika, organizace péče o děti se srdečním onemocněním, lipidový metabolismus a prevence aterosklerózy.
Praktické dovednosti Praktické znalosti a dovednosti má v následujících oblastech: • fyzikální vyšetření, • indikace a interpretace neinvazivních vyšetřovacích metod (EKG, ECHO, RTG, Holter EKG, spirometrie, ergometrie, CT, MRI), • provedení a interpretace echokardiografického vyšetření včetně fetálního,
61
•
indikace a interpretace katetrizačních a angiografických vyšetření včetně intervenčních zákroků, • diagnostika a léčba poruch srdečního rytmu včetně elektrické stimulace srdce a kardioverze, • indikace a interpretace vyšetření lipidů v séru a prevence aterosklerózy, • poradenská činnost při doporučeních k fyzické aktivitě a sportu, k zařazení pacienta do dětského kolektivu a k pracovnímu zařazení mladistvých, • samostatná práce v odborné kardiologické ordinaci nebo nemocnici, konziliární služba v oboru, • intenzivní léčba dětí se srdečním onemocněním, včetně neodkladných zásahů u život ohrožujících stavů, • indikace intervenčních katetrizačních a operačních zákroků u srdečních vad a poruch rytmu, • sledování pacientů po intervenční léčbě srdečních vad a poruch rytmu, • rehabilitace pacientů po intervenčních zákrocích, • poradenská činnost v psychosociální problematice ve spolupráci s příslušnými odborníky. Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany. Minimální počty výkonů vyžadované před atestací v oboru dětská kardiologie – logbook EKG 24 hodinový záznam (Holter) Kontroly pacientů s kardiostimulátorem – asistence Echokardiografie transthorakální Echokardiografie transesofageální – asistence Echokardiografie fetální Zátěžové vyšetření - asistence RTG hrudníku – popis MRI nebo CT účast a interpretace Srdeční katetrizace diagnostická - asistence Srdeční katetrizace léčebná – asistence Péče o ambulantní pacienty Péče o pacienty na lůžkovém oddělení Péče o pacienty na JIP
1000 100 300 1000 50 100 40 200 20 100 25 1000 300 50
4. Hodnocení specializačního vzdělávání a) Průběžné hodnocení školitelem – záznamy o absolvované praxi a provedených výkonech do průkazu odbornosti v šestiměsíčních intervalech, event. logbooku. b) Předpoklady přístupu k atestační zkoušce - absolvování požadované praxe, výkonů, školicích akcí během společného pediatrického základu a úspěšné zakončení písemným testem, - splnění požadované praxe a výkonů v oboru, - předložení odborné písemné práce na zadané téma, c) Vlastní atestační zkouška - část teoretická – 3 odborné otázky a obhajoba písemné práce, - část praktická – klinické a echokardiografické vyšetření pacienta, stanovení diagnózy, diferenciální diagnostika, vyšetřovací postup a navržení léčebného postupu.
62
5.
Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Specializovaná způsobilost lékaře se specializací v oboru dětská kardiologie představuje soubor teoretických znalostí, praktických dovedností a zkušeností, které umožňují výkon samostatné práce v oboru dětské kardiologie. Dosažení specializace v oboru zavazuje lékaře k soustavnému rozvíjení vlastních znalostí samostatným studiem, účastí na konferencích a sympoziích s problematikou dětské kardiologie a účastí na postgraduálních doškolovacích kurzech a pobytech.
63
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM v oboru DĚTSKÁ NEFROLOGIE 1.
Cíl specializačního vzdělávání
Cílem specializačního vzdělávání je získat znalosti a praktické dovednosti umožňující poskytovat komplexní zdravotní péči dětem s onemocněním ledvin a močových cest v nemocnici i ve specializovaných odborných ambulancích – odpovídá odbornosti charakterizované v materiálech EU jako dětská subspecializace. Uvedené schéma respektuje doporučení European Society for Paediatric Nephrology (dále ESPN).
2.
Minimální požadavky na specializační vzdělávání
Podmínkou přijetí do specializačního vzdělávání v oboru dětská nefrologie je absolvování vzdělávacího programu v oboru dětské lékařství. Specializační vzdělávání v oboru dětská nefrologie trvá nejméně celkem 6 let a zahrnuje 5 let praxe v oboru dětské lékařství a další 1 rok v dětské nefrologii na akreditovaném pracovišti. Do 6 let přípravy lze započítat část přípravy z dětského lékařství, jestliže obsahovala osvojení znalostí a dovedností požadovaných pro přípravu k atestaci z dětské nefrologie, nejvýše však 1 rok před zařazením do oboru dětská nefrologie. Důraz bude kladen na osvojení všech praktických dovedností – viz úsek 3.2. Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle § 83a zákoníku práce. Povinná praxe: 24 měsíců - pobyt na pracovišti dětské nefrologie (doporučeno vystřídat dvě různá pracoviště), z toho: 3 měsíce na pracovišti, kde se provádí eliminační metody a 1 měsíc v dialyzačnětransplantačním centru pro děti, 3 měsíce na pracovišti dětské urologie, 3 měsíce volného programu – doporučeno akreditované pracoviště pečující o dospělé nemocné s chorobami ledvin a močových cest, dietologie, JIP a ARO, psychologie a psychiatrie, kardiologie (diagnosa a léčba hypertenze).
3.
Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností
Obecně: Dětský nefrolog si musí osvojit znalosti a dovednosti nezbytné ke zdravotní péči o děti s onemocněním ledvin a vývodných močových cest. Spolu s gynekology a neonatology působí jako konzultant v případě prevence vrozených nefropatií resp. uropatií u ještě nenarozeného dítěte. 1. Teoretické znalosti: • Homeostáza, její poruchy zvláště v souvislosti s poruchami funkce ledvin, objem, osmolalita, elektroneutralita a acidobazická rovnováha.
64
•
•
• • • •
• • •
• •
• • •
Anatomie, histologie a patofyziologie funkce ledvin, embryologie vývodných močových cest a ledvin, vrozené vývojové vady, lékařská genetika s ohledem na choroby ledvin – dědičné choroby a vady postihující ledviny. Vyšetření moče, vyšetření funkce ledvin, zobrazovací metody, intepretace vyšetření moče, vyšetření vnitřního prostředí (biochemické vyšetření krve) a nálezů ze zobrazovacích vyšetření. Imunologie a alergologie ve vztahu k chorobám ledvin. Histologie ledvin – základní popisy patologických nálezů a jejich interpretace. Základy urologie, urologické vyšetřovací metody, urodynamické vyšetření – principy a interpretace. Příčiny a diferenciální dg hematurie – nemoci glomerulů – glomerulonefritidy akutní a chronické, imunologicky podmíněné problémy, hematologicky podmíněné problémy, hemolyticko-uremický syndrom, anatomické problémy včetně traumatu, metabolické problémy - urolitiáza, dolní močové cesty. Příčiny a diferenciální dg proteinurie-glomerulární a tubulární proteinurie, přechodná a ortostatická proteinurie, nefrotický syndrom. Poruchy funkce tubulů, syndromy s renální tubulární acidosou, tubulointesrsticiální nefritis. Infekce močových cest – diagnóza, léčba, vyšetřovací metody, dispenzární péče, prevence, vesikoureterální reflux, obstrukční nefropatie, parazitární choroby u dětí, gynekologické problémy u dětí. Hyperetenze – diagnóza, diferenciální diagnóza, léčba. Urologie – vrozené vady vývodných močových cest a ledvin, fimosa, konglutinace, chlopně uretry, stenóza uretry, skrotální syndrom, retence varlat, nádory varlat, tumory uropoetického systému, úrazy ledvin, lokalizované infekce ledvin – absces ledvin, trombóza renálních cév. Toxické neuropatie. Tumory ledvin a močových cest. Selhání ledvin – akutní a chronické selhání ledvin, příčiny, klinika, vnitřní prostředí, dietní a konzervativní léčba, eliminační metody, transplantace ledvin.
2. Praktické dovednosti: • mikroskopické vyšetření močového sedimentu 30 • katetrizace močového měchýře – 20 • suprapubická punkce – 10 • indikace k hemoperfúzi, hemodialýze, řízení eliminace – 10 • renální biopsie, indikace, provedení – 10 • (ultrazvukové vyšetření ledvin – fakultativní dovednost, většinou vyšetření provádí obor radiologie, dětská radiologie).
3.
Všeobecné požadavky
Absolvent specializačního vzdělávání: • • •
dosáhne potřebné úrovně schopností pro komunikaci s pacienty, příbuznými i spolupracovníky, má základní znalosti lékařské etiky, právních předpisů platných ve zdravotnictví, organizace zdravotnické služby a ekonomiky zdravotnictví, osvojí si provozní a administrativní činnosti a management týmové práce, 65
• •
4.
osvojí si základy počítačové techniky jako prostředku pro ukládání a vyhledávání dat, odborných informací a komunikace, poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.
Hodnocení specializačního vzdělávání
a) Průběžné hodnocení školitelem - záznam o absolvované praxi a školicích akcích v průkazu odbornosti v šestiměsíčních intervalech, záznamy o provedených činnostech, výkonech v logbooku. b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce - absolvování požadované praxe, výkonů, školicích akcí během školení. c) Vlastní atestační zkouška - teoretická část - 3 odborné otázky, - praktická část - vyšetření pacienta, diagnostika, diferenciální diagnostika, vyšetřovací postup, navržená léčba.
5.
Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Absolvent specializačního vzdělávání v oboru dětská nefrologie získává specializovanou způsobilost, která ho opravňuje k samostatnému výkonu činnosti jako dětský nefrolog působící v pediatrické lůžkové péči na specializovaných stanicích (úsecích, odděleních), pracující u lůžka, na specializované ambulanci nemocničního dětského oddělení, event. na specializovaných ambulancích v přednemocniční péči.
66
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM v oboru DĚTSKÁ ONKOLOGIE A HEMATOONKOLOGIE 1.
Cíl specializačního vzdělávání
Cílem specializačního vzdělávání je získat znalosti a dovednosti v diagnostice a léčbě dětí s krevními nemocemi a zhoubnými nádory v nemocniční i ambulantní praxi. Absolvent studia musí rovněž získat základní znalosti o teoretických základech a výzkumu těchto onemocnění a o praktickém provádění laboratorních metod, musí umět interpretovat výsledky laboratorních vyšetření. Absolvent studia musí dále rozumět principům klinických studií a znát jejich praktické provádění. Nedílnou součástí studia je pochopení etických problémů spojených s výzkumem a klinickou praxí.
2.
Minimální požadavky na specializační vzdělávání
Podmínkou pro zařazení do specializačního vzdělávání v oboru dětská onkologie a hematoonkologie je absolvování vzdělávacího programu v oboru dětské lékařství. Specializační vzdělávání v oboru dětská onkologie a hematoonkologie trvá celkem 6 let a zahrnuje 5 let odborné praxe v oboru dětské lékařství a další minimálně 1 rok v oboru dětská onkologie a hematoonkologie. Do doby 6 let lze započítat část přípravy z dětského lékařství, jestliže obsahovala osvojení znalostí a dovedností požadovaných pro přípravu k atestaci z dětské onkologie a hematoonkologie, nejvýše však 1 rok před zařazením do oboru dětská onkologie a hematologie. Důraz bude kladen na osvojení si praktických dovedností – viz modul 2. Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle § 83a zákoníku práce. 2.1
Vlastní specializovaná praxe v oboru dětská onkologie a hematoonkologie minimálně 2 roky, z toho alespoň 1 rok musí být zaměřen klinicky.
Specializační vzdělávání je navrženo ve formě modulů. Ve většině center bude probíhat několik modulů současně. Nebude-li školící pracoviště poskytovat školení v některé zvláštní oblasti, jako je například transplantace kostní dřeně, školenec bude muset absolvovat tuto část přípravy na jiném pracovišti. Uvedená doba trvání modulů je považována za minimální. 2.2
Základní program v oboru dětská onkologie a hematoonkologie
Modul Teoretická příprava, výzkum
Minimální doba trvání realizováno v průběhu 2 let 67
Praktická příprava realizována v průběhu 2 let, z toho: Laboratorní hematologie 3 měsíce Klinická nemaligní hematologie (včetně trombózy a hemostázy) 3 měsíce Leukemie 3 měsíce Transplantace krvetvorných buněk 2 měsíce Nádory CNS 2 měsíce Ostatní solidní nádory 4 měsíce Radioterapie 1 měsíc Flexibilní část přípravy vyhrazená k delší přípravě ve výše uvedených modulech či ve výzkumu 6 měsíců
3.
Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů
Sylabus požadovaných znalostí a dovedností v jednotlivých modulech
-
Modul 1 – Teoretické základy a výzkum v dětské onkologii a hematoonkologii Epidemiologie leukémie a solidních nádorů, Biologie leukemie a solidních nádorů, Cytogenetika, molekulární genetika, genová terapie maligních onemocnění, Imunologie nádorů a imunoterapie nádorů, Zobrazovací metody, Principy chirurgie, Principy chemoterapie, farmakologie, farmakokinetika, vývoj nových léčivých přípravků, Principy radioterapie, Náhlé situace, Podpůrná léčba: použití krevních derivátů, antibiotik, výživa, růstové faktory, Problematika nádorových onemocnění u dospívajících a mladých dospělých, Psycho-sociální aspekty, Epidemiologie nemaligních hematologických onemocnění, Hematopoeza, Koagulace, trombóza, krvácivé stavy, Krevní transfuze, HLA typizace, transplantační imunologie, Organizace péče, Statistika, incidence, přežití, Metodologie klinických studií, Metodologie výzkumu a audity, Etické problémy, informovaný souhlas, ochrana osobních údajů.
-
Modul 2 – Praktické dovednosti požadované v oboru Optimální využití diagnostických metod, Používání správné klinické praxe, Podpůrná léčba včetně péče o centrální žilní katétry, Péče o dospívající, Dlouhodobé sledování pacientů,
-
68
-
-
-
-
-
-
-
-
Pozdní následky léčby, Paliativní léčba, léčba bolesti, terminální péče, Akademické dovednosti: výzkum, audity, výuka, prezentace dat, dokumentace klinických studií, Komunikace s rodiči a pacienty, Psycho-sociální aspekty, Organizace péče, Vedení multidisciplinárního týmu, Aktivní účast na národních i mezinárodních konferencích a/nebo publikování výsledků v odborném tisku. Modul 3 – Laboratorní hematologie Krevní transfúze, Cytologie a morfologie kostní dřeně, krve, mozkomíšního moku (včetně schopnosti interpretovat nálezy), Průtoková cytometrie, Cytogenetika, molekulární cytogenetika a molekulární biologie, Imunofenotypizace, Histo/cytochemie, Koagulace, Trombofilie, Elektroforéza hemoglobinu. Modul 4 – Klinická hematologie (bez malignit) Anémie, Hemolytická onemocnění (anémie, hemoglobinopatie, talasemie), Onemocnění hemostázy, defekty destiček, trombocytopenie, trombofilie, Neutropenie, Selhání kostní dřeně (aplastická anémie), Krevní transfúze – aplikace, bezpečnost, Neonatální hematologie a imunologie, Vrozené a získané imunodeficience, Hematologické projevy systémových onemocnění včetně infekcí, Molekulární diagnostika, Prenatální diagnostika a poradna, Účast na klinicko-patologických konferencích. Modul 5 – Klinická hematologie - malignity (leukémie, lymfomy, myelodysplastické syndromy, histiocytózy) Diagnóza včetně morfologie, cytochemie, cytologie, cytogenetiky, molekulární cytogenetiky a molekulární biologie, imunofenotypizace včetně schopnosti interpretace výsledků, Péče o hospitalizované pacienty a ambulantní péče, Náhlé příhody, Stratifikace dle rizika a volba léčby, Správný sběr dat, 69
-
Léčba v klinických studiích, Hodnocení léčebné odpovědi, Diagnóza a léčba relapsu, Pozdní následky, Účast na klinicko-patologických seminářích.
-
Modul 6 – Transplantace krvetvorných buněk/transfuze kmenových buněk Indikace k transplantaci/léčbě kmenovou buňkou, Tkáňová typizace, Výběr dárce, Poučení dárce, Manipulace s kmenovými buňkami, Podpůrná léčba, Conditioning/imunosuprese/ transplantační imunologie, Reakce štěpu proti hostiteli, Akutní komplikace a pozdní následky.
-
-
Modul 7 – Nádory CNS Diagnostika a péče o hospitalizované a ambulantní pacienty, Náhlé situace, Hydrocefalus, Zobrazovací metody, Pooperační péče, Stratifikace dle rizika a volba léčby, Odběr správných biologických vzorků a sběr dat, Léčba v klinických studiích, Hodnocení léčebné odpovědi, Rehabilitace, Řešení neurologického postižení, kognitivních defektů, endokrinní dysfunkce a jiných pozdních následků, Diagnóza a léčba relapsu, Účast v klinicko-patologických seminářích.
Modul 8 – solidní nádory s výjimkou nádorů CNS Neuroblastom, nefroblastom, sarkomy měkkých tkání a kostí, germinální nádory, retinoblastom, jaterní nádory, endokrinní a epiteliální nádory a další vzácné typy nádorů dětského věku, nádorová onemocnění specifická pro adolescenty a mladé dospělé vyžadující terapeutické postupy obvyklé v dětském věku. -
Diagnóza a léčba hospitalizovaných a ambulantních pacientů, Náhlé situace, Pooperační péče, Staging, stratifikace dle rizikových faktorů, volba léčby, Odběr biologických vzorků, sběr dat, Léčba v klinických studiích, 70
-
Hodnocení léčebné odpovědi, Rehabilitace, Řešení handicapů, endokrinní dysfunkce, protéz a jiných pozdních následků, Diagnóza a léčba relapsu, Účast na klinicko-patologických seminářích.
Modul 9 - Flexibilní Je doporučen studijní pobyt na imunologii. Účast ve výzkumu by neměla přesáhnout 6 měsíců. Obecně slouží tato doba k prohloubení znalostí uvedených v předchozích 8 modulech zejména se zaměřením na další profesionální zařazení (hematologie, transplantace, onkologie apod.). Zahraniční studijní pobyt je akceptován, uskuteční-li se na akreditovaných pracovištích. Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.
4.
Hodnocení specializačního vzdělávání
a) Průběžné hodnocení školitelem na školicím akreditovaném pracovišti. Formou dokumentace je záznam o absolvované praxi v průkazu odbornosti. Záznamy o průběžném hodnocení školitelem pravidelně v šestiměsíčních intervalech. Úspěšné dokončení přípravy je potvrzeno školitelem. b) Předpoklady přístupu k atestační zkoušce - absolvování povinných školicích akcí, - předložení seznamu provedených výkonů, - účast na odborných akcích, konferencích, přehled výzkumné, publikační činnosti, - absolvování písemného testu, předložení písemné práce, c) Vlastní atestační zkouška - část praktická - vyšetření pacienta a prokázání schopnosti diferenciální diagnózy, vyhodnocení běžných laboratorních vyšetření, -část teoretická - 3 odborné otázky (z hematologie, hematoonkologie, onkologie speciální a obecné).
5.
Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Absolvent specializačního vzdělávání v oboru získává specializovanou způsobilost v dětské onkologii a hematoonkologii, tj. péči o tyto nemocné od 0 do 19 let života, výjimečně, v odůvodněných případech i dále, která ho opravňuje k samostatnému výkonu činnosti v rámci specializované léčebně preventivní péče v lůžkovém i ambulantním zařízení. Provádí konziliární činnost pro jiné obory a podílí se na vzdělávání specialistů v oboru dětská onkologie a hematoonkologie.
71
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM v oboru DĚTSKÁ OTORINOLARYNGOLOGIE 1.
Cíl specializačního vzdělávání
Cílem specializačního vzdělávání v oboru dětská otorinolaryngologie je příprava lékaře pro práci s dětským pacientem při ošetřování onemocnění v oblasti uší, nosního kompartmentu, dutiny ústní a měkkých částí krku, se zřetelem k epidemiologickým, diagnostickým i léčebným zvláštnostem v dětském věku. Významná pozornost je kladena na chápání významu jednotlivých onemocnění pro možnost vzniku dlouhodobých následků, depistáž onemocnění včetně vrozených vad, preventivní opatření a vyloučení nebo zmírnění trvalého poškození. Konečným cílem vzdělávání je osvojení potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností umožňujících samostatnou činnost specialisty v ambulantní péči a samostatnou činnost v lůžkové péči v rozsahu náplně vzdělávacího programu specializace.
2.
Minimální požadavky na specializační vzdělávání
Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím týdenní pracovní době podle § 83a zákoníku práce. Podmínkou pro získání specializace v oboru dětská otorinolaryngologie je absolvování vzdělávacího programu v oboru otorinolaryngologie, zařazení do oboru dětská otorinolaryngologie a absolvování další praxe minimálně 12 měsíců v dětské ORL, v celkové délce minimálně 7 let, z toho: a) absolvování vzdělávacího programu v ORL – minimálně 72 měsíců b) povinná praxe v oboru dětská ORL – minimálně 12 měsíců z toho: 10 měsíců praxe na ORL pracovišti s dětským lůžkovým oddělením, 2 měsíce praxe na akreditovaném lůžkovém zařízení pro dětskou ORL, c) doporučená doplňková praxe (fakultativní stáže) 2 měsíce praxe na dětském lůžkovém oddělení, 1 měsíc dětské ARO, d) účast na vzdělávacích aktivitách - povinná specializační stáž IPVZ – 2 týdny, - doporučené jsou další kurzy, stáže IPVZ nebo pořádané ČLS JEP, ČLK aj., - povinný kurz Lékařská první pomoc – 3 dny a seminář Základy zdravotnické legislativy – 1 den, pokud nebyly absolvovány v rámci předchozího vzdělávacího programu. 72
Pro získání specializace v oboru dětské ORL se započítává již absolvovaná praxe pro specializaci v ORL. Pro splnění podmínky získání znalostí odpovídající specializaci ORL (kompatibilita s požadovanou praxí EU) je potřeba předložit logbooky uvedené pro obor ORL i obor dětská ORL.
3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností Náplní vzdělávacího programu dětské ORL je diagnostika, léčba, výzkum a prevence onemocnění a patologických stavů v ORL oblasti u dětí od novorozenců (včetně nedonošených a rizikových) až po adolescenty, tj. v indikovaných případech do 18 let. Speciální pediatrickou ORL problematiku tvoří: V oblasti zažívacích a dýchacích cest - vrozené anomálie, např. stenózy hrtanu a průdušnice, rozštěpové vady, komplikovaná cizí tělesa, obstrukce dýchacích cest, např. záněty včetně epiglottitis, tracheotomie, zejména u nejmenších dětí a péče o dlouhodobé nosiče tracheostomické kanyly, traumata včetně kaustických poškození, rozštěpové vady a velofaryngeální insuficience, nádorová onemocnění u dětí, gastroezofageální reflux, vývoj a poruchy hlasu a řeči v dětském věku (včetně hyperkinetické dysfonie, zpěváckých uzlíků), papilomatóza hrtanu u dětí. V oblasti ucha - vrozené anomálie, např. atrézie zvukovodu, mikroocie, cholesteatom zejména u nejmenších dětí, konzervativní i chirurgická léčba sluchových vad, rozvoj komunikačních schopností dítěte v návaznosti na sluchové poruchy, implantabilní sluchové pomůcky, vertigo, obrna lícního nervu, traumata lebky, především spánkové kosti, hnisavé intratemporální a intrakraniální komplikace středoušních zánětů, nádorová onemocnění. V oblasti nosu, nosohltanu, paranazálních dutin - vrozené anomálie, např. choanální atrézie, funkční endoskopická chirurgie nosu a paranazálních dutin, hnisavé komplikace sinusitid, traumata včetně maxilofaciálních a frontobazálních, nádorová onemocnění. V oblasti hlavy a krku - vývojové anomálie, např. branchiogenní, mediální krční cysty a píštěle, thymické cysty, onemocnění slinných žláz, hluboké krční abscesy, diferenciace rezistencí v oblasti krku včetně uzlinového syndromu, traumata, nádorová onemocnění. Z foniatrického hlediska vývoj a poruchy hlasu a řeči v dětském věku (včetně hyperkinetické dysfonie), vývoj a poruchy komunikačního procesu u dětí při vadách sluchu, možnosti a cesty rehabilitace. Pro dětského otorinolaryngologa jsou nezbytné i základní znalosti z následujících oblastí: vrozené i geneticky podmíněné vady, syndromy s projevy v ORL oblasti (např. CHARGE, ROBIN, trisomie 21, Turnerův sy), primární i sekundární imunodeficience (např. DiGEORGE), nemoci revmatické, např. KAWASAKI, cystická fibróza, koagulopatie, metabolické choroby (diabetes), endokrinní poruchy, nutriční poruchy, kongenitální anomálie kardiovaskulární, vývojové poruchy včetně mentální retardace, psychosociální problémy, včetně syndromu zneužívaného, týraného dítěte, rizika anestezie, základy resuscitace a intenzivní péče o děti. Teoretické znalosti Obecné - základní biologické hodnoty v závislosti na stáří dítěte; základy výživy kojenců, starších dětí; dávkování, formy léčivých přípravků u dětí; zobrazovací metody v dětské ORL; základy anestézie a resuscitace u dětí; specifické rysy vztahů dítě – zdravotník. Otologie - vývoj spánkové kosti, zevního, středního a vnitřního ucha - prenatální a postnatální; vývojové vady (epidemiologie, etiologie, klinika, zásady léčby); základní genetické syndromy s projevy v ORL oblasti; záněty zevního ucha; záněty středouší 73
(zvláštnosti etiologie, diagnostiky, kliniky zejména u dětí do 1 roku); recidivující otitidy; otitis media secretoria; adhezivní procesy středouší; imunologické, alergologické faktory ovlivňující kliniku otitid u dětí; komplikace otitid; zásady léčby otitid, prevence; vyšetřování sluchu u dětí (včetně využití objektivních metod); poruchy sluchu u dětí: typy, etiologie, možnosti léčby včetně sluchadel a implantačních technik. Nos, vedlejší nosní dutiny (VDN) - vývoj a jeho poruchy (prenatální, postnatální); rhinitis, sinusitis (epidemiologie, etiologie, diagnostika, význam alergie, imunologických poruch, vrozené syndromy se vztahem k horním dýchacím cestám), mukoviscidóza, syndrom nepohyblivých řasinek; sinobronchiální syndrom; zásady léčby rinitid, sinusitid, prevence; rinogenní komplikace ( etiologie, diagnostika, klinika, léčba). Hltan - fyziologie, patologie Waldeyerova kruhu, hypertrofie, záněty (angíny); akutní, chronické záněty hltanu (epidemiologie, etiologie, diagnostika, léčba); komplikace paratonzilární, parafaryngeální, uzlinové; sleep apnoe syndrom; zásady léčby chorob hltanu. Hrtan, trachea, bronchy - vývoj a jeho poruchy (stenózy, klefty, jejich diagnostika, léčba), akutní, chronické stenózující choroby (etiologie, diagnostika, léčba), záněty - laryngitis, laryngotracheobronchitis (typy, etiologie, diagnostika, léčba), komplikace laryngitid a jejich řešení, zásady léčby jednotlivých typů laryngitid. Zevní krk - vývoj branchiálního systému, vývojové anomálie (cysty, píštěle), diferenciální diagnostika rezistencí na krku, uzlinový syndrom. Onkologie - zvláštnosti nádorů dětského věku obecně, epidemiologie nádorů ORL oblasti u dětí, lokalizace, histologické typy, základní staging, nádory benigní včetně teratomů, hemangiomů, lymfangiomů, angiofibrom nosohltanu, maligní nádory dětského věku, maligní lymfomy, diagnostika, léčba nádorů ORL oblasti u dětí z hlediska otolaryngologa. Cizí tělesa v ORL oblasti u dětí - výskyt: ucho, nos, zažívací, dýchací trakt (diagnostika, léčba, komplikace). Praktické dovednosti Zvládnutí základních vyšetřovacích metod u kojenců a malých dětí, hodnocení nálezů. • Vyšetřování sluchu od kojeneckého věku. Pneumatická otoskopie. Tympanometrie, audiometrie, hodnocení nálezů objektivních vyšetřovacích metod – otoakustické emise, význam stapediálního reflexu, BERA, teoretické základy SSEP. • Vyšetřování průchodnosti dýchacích cest, včetně jejich zajištění. • Hodnocení základních zobrazovacích metod zejména rtg spánkové kosti, VDN. • Hodnocení základních biochemických vyšetření a sérologických testů ve vztahu k věkové kategorii dítěte. Otologie - paracentéza, odsátí ze středouší (vždy s použitím mikroskopu), zavedení ventilačních trubiček, mastoidektomie. Hltan - vyšetřování nosohltanu včetně rigidními a flexibilními optikami, AT, TE v celkové anestezii, stavění krvácení po AT, TE, ošetření paratonzilárního abscesu. Hrtan, trachea, bronchy - nepřímá laryngoskopie, přímá laryngoskopie, laryngotracheobronchoskopie rigidní, flexibilní optikou, extrakce nekomplikovaných cizích těles, endotracheální intubace, tracheotomie u dětí. Nos, VDN - punkce čelistní dutiny v celkové anestezii, ošetření nekomplikovaných poranění: repozice fraktury nosu, nosního septa, ošetření epistaxe: přední, zadní tamponáda, akutní řešení atrézie choan u novorozenců. Zevní krk - punkce, incize, drenáž abscedující lymfadenitidy, exstirpace střední krční cysty, branchiogenní cysty. •
74
Seznam, výčet provedených výkonů Vyšetření úst, otoskopické, rinoskopické a vyšetření krku u dětí do 1 roku věku Otomikroskopické vyšetření dětí v předškolním věku Hodnocení komplexních audiometrických vyšetření u dětí do 4 let věku – OAE, BERA, SSEP, event. audiometrického vyšetření Endoskopické vyšetření tracheobronchoskopické a ezofagoskopické Chirurgické dovednosti v jednotlivých oblastech ORL u dětí: Adenotomie za endoskopické kontroly Tonzilektomie, ošetření peri, paratonsilárních abscesů Zákroky v oblasti nosu a paranazálních dutinách Zákroky na měkkých tkáních krku (mimo kožních lézí) Odstraňování cizího tělesa bronchiálního stromu, jícnu Zákroky v oblasti mastoideálního systému Paracentéza u dítěte do jednoho roku věku Zákroky na bubínku u dítěte (mimo paracentézy)
100 250 20 50 50 20 10 20 10 15 50 10
Zvláštní znalosti a znalosti z dalších oborů
Vyžaduje se znalost souvisejících onemocnění a diferenciálně diagnostických znalostí z dětského lékařství a z pediatrické problematiky oborů stomatologie, maxilofaciální chirurgie, oftalmologie, neurologie, endokrinologie, chirurgie, plastické chirurgie. Dětské lékařství: je požadována především znalost léčby akutních stavů v dětském lékařství. Znalosti etiopatogeneze a diagnostiky těch onemocnění, která mají přímou souvislost s oborem otorinolaryngologie, především je-li nutná při jejich léčbě účast ORL odborníka. Zvláštní zřetel je kladen na zvláštnosti v pneumologii a gastroenterologii. Chirurgie: jsou požadovány znalosti první lékařské pomoci včetně její organizace, schopnost organizovat týmovou práci. Znalosti z urgentní medicíny a medicíny katastrof. Znalosti z organizace záchranné služby. Ošetřování traumat v oblasti hlavy a krku, včetně základní chirurgické profylaxe. Diagnostika náhlých příhod břišních a život ohrožujících chirurgických onemocnění v rozsahu znalostí všeobecného lékaře. Znalosti antisepse a asepse a jejich praktické provádění. Znalost chirurgických technik (infuzní terapie se vztahem k vnitřnímu prostředí po chirurgické léčbě, léčba krevními deriváty včetně hygienicko-epidemiologických opatření). Anesteziologie a resuscitace: kardiopulmonální resuscitace bez přístrojové i s přístrojovou podporou, zajištění dýchacích cest, intubace, koniotomie, tracheotomie. Kyslíková terapie, první lékařská pomoc při polytraumatech, úrazech elektrickým proudem, po fyzikálních únicích tepla, při utonutí, po škrcení a oběšení. Léčba šoků, a to i nechirurgických. Léčba metabolického rozvratu u dítěte. Farmakologie a farmakodynamika léčivých přípravků,
75
používaných ke všem druhům znecitlivění. Diagnostika intoxikace těmito farmaky a její léčba. Základy léčby hemoragických šokových stavů. Defibrilace na zavřeném hrudníku. Oční lékařství: ovládá znalosti diagnostiky a léčby orbitocelulitidy, endokrinní oftalmopatie, onemocnění slzných cest, léčba nádorových onemocnění oka a očních adnex ve spolupráci s očním lékařem. Ovládá léčebné postupy z traumatologie v oblasti stěny orbit. Neurologie: má znalosti neurologické diagnostiky onemocnění především ve vztahu k vestibulární problematice. Diagnostika a neurologické projevy traumat lbi, tumorů CNS a příznaky nádorů v oblasti hlavy a krku s možnou neurologickou symptomatikou. Radiodiagnostika: diagnostické metody, indikace – rtg vedlejších dutin nosních, znalost základních projekcí rtg lbi, rtg spánkových kostí, především se zřetelem ke zvláštnostem dětské lebky, vyšetření polykacích cest, plic. Ovládá základy sonografie krku, slinných žláz, uzlinového systému a měkkých tkání krku. Ovládá interpretaci výsledků scintigrafie, NMR a CT v oblasti hlavy a krku, indikaci a hodnocení arteriografie. Farmakologie: znalosti farmakodynamiky léčivých přípravků používaných v léčbě ORL onemocnění, zvláště pak znalost antibiotické léčby zánětlivých onemocnění v ORL a ATB politiky ve vztahu k oboru. Balneologie a její uplatnění v otorinolaryngologii. Foniatrie: Základní protetika v otorinolaryngologii (sluchadla, hlasová protetika). Rehabilitace a ergoterapie v oboru. Základy fonochirurgie. Péče o pacienty s kochleárním implantátem. Problematika poruch řeči u dětí. Klinická onkologie: onkologická terapie (chirurgická i nechirurgická) nádorů v ORL oblasti u dětských a dospívajících pacientů.
4.
Všeobecné požadavky
Znalosti základních právních předpisů platných ve zdravotnictví, orientace v systému zdravotní péče a pravidlech posudkového lékařství. Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.
5.
Hodnocení specializačního vzdělávání
a) Průběžné hodnocení školitelem – v šestiměsíčních intervalech praxe ve vlastním oboru, u dalších oborů po ukončení stáže záznamem do průkazu odbornosti. Úloha a zodpovědnost školitele v oboru ORL je především charakterizována potvrzením seznamu výkonů, odpovídajícím realitě a dobrozdáním o praktických znalostech a dovednostech uchazeče, které jej opravňují k výkonu práce v rozsahu dané specializace. b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce - absolvování a potvrzení požadované praxe a školicích akcí a jejich zhodnocení v průkazu odbornosti (indexu), - vypracování písemné práce/projektu na téma zadané subkatedrou dětské otorinolaryngologie IPVZ, - předložení seznamu výkonů (logbook) potvrzeného školitelem, - obhájení písemné práce, c) Vlastní atestační zkouška - teoretická část - 3 odborné otázky, - praktická část - vyšetření pacienta a diferenciálně diagnostická rozvaha (zkoušený si určuje vyšetřovací postup, neuskutečnitelné vyšetření je provedeno virtuálně). 76
6.
Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Absolvent specializačního vzdělávání v dětské ORL pracuje samostatně v ambulantním i lůžkovém zařízení, je oprávněn vést specializované lůžkové oddělení s dětskými pacienty, provádí konziliární vyšetření u dětských pacientů pro ostatní obory a podílí se na vzdělávání specialistů v oboru dětská otorinolaryngologie, je oprávněn provádět veškeré ambulantní výkony a operační zákroky u dětí v závislosti na akreditaci zařízení, ve kterém vykonává svou činnost.
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM oboru DĚTSKÁ PNEUMOLOGIE 1.
Cíl specializačního vzdělávání
Cílem specializačního vzdělávání je získat znalosti a dovednosti umožňující lékaři působit jako specialista dětský pneumolog, umožňující poskytovat komplexní zdravotní péči dětem a mladistvým s onemocněním respiračního ústrojí v nemocnici i ve specializovaných odborných ambulancích – odpovídá odbornosti charakterizované v materiálech EU jako dětská subspecializace.
2.
Minimální požadavky na specializační vzdělávání
Podmínkou přijetí do specializačního vzdělávání v oboru dětská pneumologie je absolvování vzdělávacího programu v oboru dětské lékařství. Specializační vzdělávání v oboru dětská pneumologie trvá celkem 6 let a zahrnuje 5 let odborné praxe v oboru dětské lékařství a další minimálně 1 rok v oboru dětská pneumologie. Do doby 6 let lze započítat část přípravy z dětského lékařství, jestliže obsahovala osvojení znalostí a dovedností požadovaných pro přípravu k atestaci z dětské pneumologie, nejvýše však 1 rok před zařazením do oboru dětská pneumologie. Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle § 83a zákoníku práce. Praxe v oboru: 12 měsíců na akreditovaném lůžkovém oddělení, zaměřeném na problematiku akutních i chronických respiračních onemocnění, 6 měsíců ve specializované odborné ordinaci pro dětské pacienty s různou respirační problematikou, nejméně 6 měsíců specializované praxe v níže uvedené problematice a) - g) vždy v rozsahu odpovídajícímu potřebám školence: a) laboratoř funkční diagnostiky (F/V, bronchoprovokační testy, bodyplethysmografie, analýza krevních plynů, měření kalibrace, interpretace výsledků, hygienické zásady, nácvik spolupráce – děti, rodiče), b) bronchologie flexibilní bronchoskopie u dětských pacientů všech věkových skupin – 50 asistencí, 25 bronchoskopií, c) alergologie a imunologie 77
základy alergologické a imunologické diagnostiky včetně kožních testů, d) zobrazovací metody hodnocení a klinická interpretace rtg snímků, orientační hodnocení CT a MR plic a mediastina, indikace a orientační interpretace plicních scanů a sonografického vyšetření hrudníku, e) vrozené anomálie respiračního traktu, diagnostika, terapeutické postupy, dlouhodobá péče, spolupráce s chirurgy, f) léčebné postupy u všech akutních a chronických plicních chorob (asthma bronchiale, cystická fibróza, obstrukční projevy v 1. roce života, intersticiální plicní procesy, bronchopulmonální dysplazie a další perinatální respirační patologie, základy onkologické plicní diagnostiky v dětském věku, akutní i chronické plicní infekce – laryngitis, bronchitis, bronchiolitis, pneumonie a pneumonitidy, pleurální patologie, hnisavé afekce plicního parenchymu, empyemy, atd.), g) tuberkulóza a problematika kalmetizace v dětském věku.
3.
Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností
Je třeba si osvojit znalosti/dovednosti: • o etiologii a patogenezi akutních a chronických onemocnění respiračního traktu, • o prevalenci a epidemiologii respiračních onemocnění včetně dlouhodobé prognózy chronických onemocnění v dospělosti, • o základech problematiky TRN specifické pro dospělý věk (CHOPN, plicní onkologie apod.), • o základech problematiky oboru ORL souvisejících s onemocněními dýchacích cest, • o základních i specializovaných vyšetřovacích a terapeutických metodách v oblasti respirační medicíny, • o infekčních chorobách, alergologii a imunologii včetně relevantních diagnostických a terapeutických metod, • znalosti organizace péče o chronicky nemocné včetně rehabilitačních programů a psychosociálních aspektů.
4.
Všeobecné požadavky
Absolvent specializačního vzdělávání: • dosáhne potřebné úrovně schopností pro komunikaci s pacienty, příbuznými i spolupracovníky, • má základní znalosti lékařské etiky, právních předpisů platných ve zdravotnictví, organizace zdravotnické služby a ekonomiky zdravotnictví, • osvojí si provozní a administrativní činnosti a management týmové práce, • osvojí si základy počítačové techniky jako prostředku pro ukládání a vyhledávání dat, odborných informací a komunikace, •
5.
poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.
Hodnocení specializačního vzdělávání
78
a) Průběžné hodnocení školitelem - záznam o absolvované praxi a školicích akcích v průkazu odbornosti, záznamy o provedených činnostech a výkonech v šestiměsíčních intervalech,. b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce - absolvování požadované praxe, výkonů, školicích akcí během vzdělávání, c) Vlastní atestační zkouška - teoretická část - 3 odborné otázky, - praktická část - vyšetření pacienta, diagnostika, diferenciální diagnostika, vyšetřovací postup, navržená léčba.
6.
Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Absolvent specializačního vzdělávání v oboru dětská pneumologie získává specializovanou způsobilost v oboru, která ho opravňuje k samostatnému výkonu činnosti jako dětský pneumolog působící v dětské lůžkové péči na specializovaných stanicích (úsecích, odděleních), pracující u lůžka, na specializované ambulanci nemocničního dětského oddělení nebo na specializovaných ambulancích v přednemocniční péči. Absolvování specializačního vzdělávání zakončené atestací je podmínkou pro získání dalších funkčních kvalifikací opravňujících k samostatné a vedoucí práci na specializovaných úsecích – funkční diagnostika, dětská bronchologie apod. Tyto funkční kvalifikace nejsou automaticky získány absolvováním specializačního vzdělávání.
79
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM v oboru DĚTSKÁ REVMATOLOGIE 1.
Cíl specializačního vzdělávání
Tento program popisuje vědomosti, dovednosti a postoje nezbytné pro vzdělávání lékařů v oboru dětské revmatologie v souladu s doporučeními pediatrické sekce Evropské společnosti lékařských specialistů (UEMS).
2.
Minimální požadavky na specializační vzdělávání
Podmínkou pro zařazení do oboru dětská revmatologie je absolvování vzdělávacího programu v oboru dětské lékařství. Specializační vzdělávání v oboru dětská revmatologie trvá celkem 6 let a zahrnuje 5 let odborné praxe v oboru dětské lékařství a další minimálně 1 rok v oboru dětské revmatologie na akreditovaném pracovišti. Do doby 6 let lze započítat nejvýše 1 rok vzdělávacího programu odpovídajícího vzdělávacímu programu z dětské revmatologie, který lékař absolvoval ve vzdělávacím programu z dětského lékařství. Důraz bude kladen na osvojení si praktických dovedností – viz 3. II. Povinné moduly. Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle § 83a zákoníku práce. Akreditovaná klinická pracoviště budou zaměřena na autoimunitní nemoci pojiva s lůžkovou a ambulantní základnou s celorepublikovou působností. Spolupracující vzdělávací pracoviště se bude zabývat imunologií, revmatologií dospělých, oftalmologií, dětskou revmatoortopedií, rehabilitací a fyzikální léčbou.
3.
Rozsah požadovaných znalostí a dovedností
I. Struktura vzdělávacího programu Tento vzdělávací program je rozdělen do jednotlivých modulů. Simultánní účast v různých modulech je možná. Jednotlivé moduly lze absolvovat v několika různých vzdělávacích střediscích, kterými mohou být fakultní pediatrická pracoviště, oddělení dospělé revmatologie nebo imunologická oddělení. Školenec si po celou dobu vede záznam o vzdělávání do průkazu odbornosti, event. logbooku. Předpokládá se, že školenec bude mít 80
zkušenosti v rozsahu celého uvedeného sylabu. Vzdělávání je rozděleno do modulů povinných a výběrových. Je specifikován spíše minimální počet pacientů/výkonů požadovaných pro celé školicí období než minimální doba, která by měla být strávena jednotlivými moduly. V rámci každého modulu vzdělávacího programu musí být splněny příslušné části programu. II. Povinné moduly 1. Juvenilní idiopatická artritida (JIA) Lůžková a ambulantní péče o pacienty s JIA. Školený pracovník má získat zkušenosti s poznáním etiologie, klinických projevů, komplikací a léčby dětí s chronickou artritidou stejně jako vlivu artritidy na růst a vývoj. Minimální počet pacientů vyšetřených v průběhu školicího období: • 30 - 50 nových pacientů s celým spektrem podtypů JIA, • 100-300 pacientů v dlouhodobé péči s celým spektrem podtypů JIA, • někteří pacienti jsou sledováni nejméně 1 rok. 2.
Zánětlivá onemocnění pojivové tkáně Lůžková a ambulantní péče o pacienty s multisystémovým zánětlivým onemocněním pojivové tkáně (včetně SLE, juvenilní dermatomyozitidy, juvenilní sklerodermie a dětské vaskulitidy). Školenec musí získat zejména znalosti o počátečních stavech, které mnohdy napodobují chronickou artritidu. Je třeba, aby porozuměl práci s ostatními pediatrickými specialisty (nefrolog, dermatolog, oftalmolog, ortoped) stejně jako s dospělými revmatology. Minimální počet pacientů vyšetřených v průběhu školicího období: • 5 - 10 nových pacientů s různými chorobami: SLE, sklerodermie, dermatomyozitida, dětská vaskulitida, • 15 -20 pacientů v dlouhodobé péči nejméně po 1 rok. 3.
Nezánětlivá onemocnění pohybového aparátu Klinická diagnóza a management nezánětlivých onemocnění pohybového aparátu v dětství a adolescenci včetně vrozených poruch. V tomto modulu jsou vyžadovány znalosti specifických vyšetření pro každé z těchto onemocnění a interpretace jejich výsledků. Minimální počet pacientů vyšetřených v průběhu školicího období: • 100 pacientů se všemi různorodými stavy uvedenými v sylabu jako „nezánětlivá onemocnění“, • 10 pacientů s různými vrozenými poruchami. 4.
Akutní stavy v dětství s příznaky postižení pohybového aparátu Diferenciální diagnostika, vyšetření a praktické zvládnutí revmatologických náhlých stavů u dětí. Jsou zde zahrnuty choroby, při kterých je dítě celkově ohroženo, jako při akutní artritidě, SLE, dermatomyozitidě, vaskulitídě nebo jiných stavech, začínajících revmatologickou symptomatologií, jako je leukémie, malignity nebo non-akcidentální trauma. Minimální počet pacientů vyšetřených v průběhu školícího období: • 20 pacientů. 5. Praktické dovednosti v dětské revmatologii Punkce, aspirace a aplikace léčivého přípravku do kloubu. Minimální počet artrocentéz: 30 6.
Interpretace laboratorních výsledků
81
Školenec je schopen rozumět principu a interpretovat výsledky imunologických vyšetření včetně vyšetření autoprotilátek, komplementového systému, hladin imunoglobulinů, HLA. Požaduje se též interpretace výsledků zobrazovacích vyšetření týkajících se pohybového aparátu. Rozumí také histopatologickým změnám v synoviální tkáni, svalu, kosti, kůži a ledvině. 7.
Rehabilitační péče u juvenilní idiopatické artritidy Školenec porozumí nezbytnosti týmové práce a úloze jednotlivých členů týmu. Znalost klinického a funkčního hodnocení u dětí je nezbytná stejně jako problematika jeho zpětného zapojení do života v rodině, škole a komunitě. 8.
Farmakologie léčivých přípravků používaných u revmatických onemocnění v dětství Školenec potřebuje řádně rozumět všem léčivým přípravkům, užívaným v léčbě dětí s revmatickým onemocněním včetně chorobu modifikujících léčivých přípravků, cytotoxických preparátů, nových a experimentálních terapeutických postupů. Potřebuje také rozumět použití všech léčivých přípravků v dospělé revmatologii, jelikož často ovlivňují léčbu těchto nemocí u i dětí. 9.
Management bolesti Školenec umí hodnotit bolest různého charakteru (zejména chronickou, psychogenní) a vypořádat se s ní v rámci multidisciplinárního týmového přístupu. Tento modul může obsahovat účast v ambulanci bolesti nebo psychologické ordinaci, pokud jsou k dispozici. 10.
Pedagogické zkušenosti Školenec se naučí připravit si a prezentovat přednášky pro posluchače v rámci nemocnice, stejně jako na národních a mezinárodních setkáních. Získá také zkušenosti s vedením stáží a seminářů menších skupin mediků, mladých lékařů i jiných pracovníků stejně jako v edukaci rodičů a pacientů. 11.
Vědeckovýzkumné zkušenosti Školenec získá zkušenosti se získáváním a zpracováním informací z publikované literatury, s prováděním auditových projektů, má se učit jak naplánovat, vést, hodnotit a publikovat výzkumné projekty. Požadované minimum: jedna publikace v odborném tisku, jedna ústní nebo plakátová prezentace na národním nebo mezinárodním setkání. 12.
Péče o adolescenty a mladé dospělé Školenec získá zkušenost v práci s dospělými revmatology tak, aby byla zajištěna tranzitorní péče o pacienty s dětskými chronickými revmatickými nemocemi. Je vyžadována znalost chorob vyskytujících se v období adolescence a jejich management. 13.
Výchova v dospělé revmatologii Je požadována určitá praxe i v dospělé revmatologii zejména u těch onemocnění, která se vyskytují u dospělých i u dětí, jako jsou spondylartropatie, SLE a další. Účast ve specializovaných dospělých ambulancích je potřebná ke zvýšení počtu vyšetřených pacientů a ke zdokonalení speciálních dovedností. 14.
Etická problematika Porozumění etice výzkumu u dětí, získání zkušenosti s podáváním žádostí o schválení klinických studií místním etickým komisím. Školenec rozumí a je schopen absolvovat proces tvorby a získání informovaného souhlasu k účasti na klinické studii. Doporučené nebo volitelné moduly 1. Pediatrická intenzivní péče
82
Kriticky nemocné děti s revmatickými chorobami včetně multisystémových onemocnění často vyžadují po určitou dobu intenzivní terapii i péči. Jsou potřebné dovednosti a znalosti získané ve spojení s dalšími specializacemi stejně jako pediatrickou intenzivní péčí. 2. Manažerské dovednosti Význam těchto dovedností se liší mezi jednotlivými zeměmi. Požaduje se zájem a zkušenost s celkovou organizací činnosti oddělení a organizační struktury stejně jako konstruktivní postoj k procesu rozhodování. 3. Věda a výzkum Školenec bude iniciovat diskuze se svým školitelem na téma výzkumných projektů vedoucích ke zvýšení kvalifikace. Toto se může odehrávat na pracovišti zabývajícím se základním výzkumem. 4. Praktické dovednosti Školenec může dále rozvíjet dovednosti v technice kloubních injekcí pod ultrazvukovou či MR kontrolou nebo v provádění kožní nebo svalové biopsie s ohledem na místní podmínky a potřeby. Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.
4.
Hodnocení specializačního vzdělávání
a) Průběžné hodnocení školitelem – záznamy o průběhu praxe a prováděných výkonech do průkazu odbornosti, event. logbooku v šestiměsíčních intervalech. b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce písemné zpracování vybraného tématu, kontrola záznamů provedených výkonů. c) Vlastní atestační zkouška - část teoretická - 3 odborné otázky, - obhajoba písemné práce, - část praktická - vyšetření pacienta, stanovení diagnózy, diferenciální diagnostika, vyšetřovací postupu, navržení léčby.
5.
Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Specializovaná způsobilost představuje soubor znalostí, dovedností a postojů, který lékaře opravňuje k výkonu činnosti jako dětský revmatolog – specialista pečující o děti se systémovými chorobami pojiva.
83
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM V OBORU DĚTSKÁ UROLOGIE 1.
Cíl specializačního vzdělávání
Cílem specializačního vzdělávání je získání teoretických znalostí a praktických dovedností, které umožňují samostatně vykonávat odbornou činnost urologa u dětí a dospívajících ve věku od 0-18 let a spolupodílet se na léčebném postupu u plodů se zjištěnou fetální uropatií.
2.
Minimální požadavky na specializační vzdělávání
Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě. Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle § 83a zákoníku práce. Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru dětská urologie je ukončená specializace v oboru urologie. Lze též zpětně započítat odbornou praxi u lékařů se specializací v oboru dětská chirurgie, kdy specializační vzdělávání v oboru dětská urologie probíhá podle upraveného programu za účelem doplnění základní urologické erudice (viz dále). Podmínkou pro získání specializace v oboru dětská urologie je zařazení do tohoto oboru a absolvování praxe v minimální délce 2 let. Celková délka specializačního vzdělávání je minimálně 8 let. a) povinná praxe v oboru 6 měsíců akreditované pracoviště dětské urologie, 9 měsíců lůžkové pracoviště dětské urologie pod vedením atestovaného dětského urologa.
84
Celá tato praxe probíhá pod dohledem školitele z akreditovaného pracoviště, přičemž školitel může mít přidělené pouze dva školence. b) povinná doplňková praxe v dalších oborech 6 měsíců pracoviště dětské chirurgie se zaměřením na břišní chirurgii (netýká se lékařů se specializací v dětské chirurgii), 2 měsíce dětské oddělení se zaměřením na neonatální péči, na nefrologii, příp. na transplantace ledvin, 1 měsíc pediatrické oddělení anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, 9 měsíců lůžkové urologické oddělení (pro lékaře se specializací v dětské chirurgii). c) povinná účast na vzdělávacích aktivitách - minimálně 2 kurzy či stáže s problematikou dětské urologie, - povinná účast na dvou konferencích pediatrické sekce České urologické společnosti či Evropské společnosti pro dětskou urologii, - povinný kurz Lékařská první pomoc – 3 dny a seminář Základy zdravotnické legislativy 1 den, pokud nebyly absolvovány v rámci předchozího vzdělávacího programu.
3.
Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů
a) Z vlastního oboru Teoretické znalosti Patogeneze, epidemiologie, diagnostika, prevence, konzervativní a chirurgická léčba a prognóza vrozených a získaných chorob uropoetického traktu dětského a dorostového věku, genitálního traktu u chlapce, intersexuálních stavů, přehled o genetice a embryogenezi vrozených vad urogenitálního traktu. Znalost zásad, techniky a hodnocení diagnostických metod užívaných v oboru. Znalost předoperační a pooperační péče u dětí všech věkových kategorií, znalost péče o dítě na vozíku. Znalost zásad farmakoterapie v dětském věku, zejména dávkování a vedlejších účinků léčivých přípravků. Praktické dovednosti Základní vyšetřovací způsoby v dětské urologii (standardní vyšetřování, vyšetření moče, endoskopie - alespoň 50 cystoskopií, ultrasonografie, uroradiologie, urodynamické vyšetření). Zvládnutí transuretrální léčebné techniky, základní urologické operativy u dětí, zejména mikrochirurgické pyeloplastiky, heminefrektomie, nefrektomie, ureterektomie, antirefluxní operace močovodu, derivace moče (nefrostomie- punkční i otevřené, epicystostomie, ureterostomie, vezikostomie), rekonstrukční operace hypospadie, příp. i jiných anomálií dolních močových cest, pediatricko-andrologické operace. Řešení urgentních stavů. Seznam a minimální počet provedených výkonů podmiňujících ukončení specializační průpravy z dětské urologie musí zahrnout minimálně 250 výkonů, které by měly být provedeny rovnoměrně v průběhu vzdělávacího programu. Lze započítat i výkony na dětech provedené v průběhu již ukončeného vzdělávacího programu z urologie či dětské chirurgie •
Otevřené operace Operace na ledvině a močovodu Operace na měchýři a močové trubici Operace novorozence či kojence (mimo výkony na zevním genitálu) Operace zevního genitálu
40 40 10 120 85
•
•
Endourologie Perkutánní nefrostomie (případně perkutánní extrakce konkrementu) Perkutánní epicystostomie Transuretrální operace na močovém měchýři či močové trubici Laparoskopické operace (možná asistence) Sondáž močovod včetně zavedení stentu Extrakorporální litotripse u dětí (možná asistence)
5 10 20 15 5 10
b) Z ostatních oborů Teoretické znalosti Základní znalosti z dětské nefrologie, zejména ledvinného selhání, z endokrinologie nadledvin a pohlavních žláz, z dětské gynekologie, z oblasti anorektálních malformací, v problematice náhlých příhod břišních u dětí. Přehled o zásadách očkování u dětí. Znalosti z akutní medicíny u dětí: kardiopulmonální resuscitace, péče o pacienta v bezvědomí, šok, úžeh, úpal, otrava opioidy, péče o pacienta s poraněním lebky, crush syndrom, blast syndrom, úraz elektrickým proudem. Praktické dovednosti Aktivní provedení malých akutních chirurgických operací u dětí a dospívajících: • Chirurgických operací minimálně 20 - Apendektomie 5 - Hernioplastik 5 • Drobné chirurgické výkony (resutura rány, drenáž abscesu, stavění krvácení apod.) • Asistence při chirurgických břišních operacích v dětském věku minimálně 30 • Schopnost prakticky se orientovat v diferenciální diagnostice náhlých příhod břišních U lékařů se specializací v dětské chirurgii: • • • • •
Cystoskopie a uretroskopie u dospělých nemocných Ascendentních ureterografie a zavedení stentu Transuretrálních biopsie Dilatace uretry Asistence u transuretrálních operačních výkonů, perkutánních extrakcí konkrementů a ureteroskopií
25 5 5 5 40
c) Vědecko-výzkumná činnost Vyžaduje se publikační aktivita (první autor) alespoň jedné původní práce v recenzovaném českém či zahraničním časopise, vycházející též z výzkumné činnosti na akreditovaném pracovišti. Dále prezentace alespoň dvou sdělení (posteru či ústního sdělení) na konferenci s problematikou dětské urologie.
86
4. •
•
• • • • • •
5.
Všeobecné požadavky Základní znalost zdravotnických právních předpisů a systému zdravotní péče, znalost všeobecných i speciálních vyhlášek, nařízení a metodických pokynů v současné době platných pro tento obor. Znalost standardní dokumentace používané v oboru - chorobopis a denní dekurs, list o prohlídce mrtvého, návrh lázeňského léčení, hlášení onkologické, hlášení o pracovním úrazu, hlášení nežádoucího účinku léčivých přípravků, náležitosti lékařské zprávy, dokumentaci pro potřeby pojišťoven. Schopnost komunikace s pacienty, příbuznými i spolupracovníky. Základní znalost posudkového a revizního lékařství (posuzování způsobilosti nemocného k práci), lékařské etiky, organizace zdravotnické služby a ekonomiky zdravotnictví. Provozní a administrativní činnosti a management týmové práce. Základy počítačové techniky jako prostředku pro ukládání a vyhledávání dat, odborných informací a komunikace. Znalost anglického jazyka jako základního jazyka mezinárodních odborných časopisů a jednacího jazyka všech významných mezinárodních konferencí. Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.
Hodnocení specializačního vzdělávání
a) Průběžné hodnocení školitelem Průběh specializačního vzdělávání je monitorován v průkazu odbornosti, kam každý školitel pravidelně (nejméně za 6 měsíců) nebo vždy po ukončení pobytu na pracovišti zapíše hodnocení, výčet získaných dovedností (viz logbook) a teoretických znalostí (ve formě studia časopisů, účasti na specializačních kurzech). Školitel zajistí, aby příprava byla všestranná, tj. postihla obor v celé své šíři, podle požadavků specializačního vzdělávání. Výčet získaných dovedností je monitorován podle pokynů v Záznamu provedených výkonů (logbooku). Zápisy v Záznamu provedených výkonů musí být potvrzeny přednostou školicího pracoviště. b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce Přihlášku k atestační zkoušce doloží uchazeč údaji o léčebné, vědecké, pedagogické a zdravotně výchovné činnosti. - absolvování povinné praxe a povinných školicích akcí, - úspěšné absolvování písemného testu (lze uznat absolvování písemného testu na úrovni Joint Committee of Paediatric Urology UÉMS ), - předložení seznamu výkonů podle pokynů v logbooku potvrzený školitelem, - vypracování písemné práce nebo projektu, - potvrzení o aktivní účasti na odborných konferencích a o publikační aktivitě, c) Vlastní atestační zkouška - praktická část - samostatně provedená urologická operace u dítěte (s příslušnou diagnosticko-indikační rozvahou) na akreditovaném pracovišti dětské urologie, za přítomnosti člena z jiného akreditovaného pracoviště, který je určen atestační komisí,
87
- teoretická část - ústní: 3 odborné otázky (výhradně klinické situace či kazuistiky). Součástí je i obhajoba písemné práce či projektu, která může nahradit jednu otázku.
6.
Charakteristika činností, k nimž absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Lékař se specializací v dětské urologii je oprávněn provádět veškerou diagnostiku, léčbu a prevenci u dětí a dospívajících s urologickým onemocněním ve věku 0-18 let. Je oprávněn se spolupodílet na léčebném postupu u plodů se zjištěnou fetální uropatií.
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM v oboru GERONTOPSYCHIATRIE 1.
Cíl specializačního vzdělávání
Cílem specializačního vzdělávání je získání potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností v oblasti prevence, diagnostiky, diferenciální diagnostiky, léčení a rehabilitace v oboru gerontopsychiatrie, které umožňují samostatnou činnost, případně řízení týmu v ambulantní a lůžkové péči.
2.
Minimální požadavky na specializační vzdělávání
Podmínkou pro zařazení do oboru gerontopsychiatrie je absolvování vzdělávacího programu v oboru psychiatrie. Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle § 83a zákoníku práce. Celková délka přípravy v oboru gerontopsychiatrie je 6 roků, z toho absolvování vzdělávacího programu v oboru psychiatrie (5 let) a další odborné praxe v oboru gerontopsychiatrie v minimální délce 12 měsíců (6 měsíců na akreditovaném pracovišti), z toho:
88
a) povinná praxe v oboru 12 měsíců, z toho nejméně 6 měsíců v lůžkovém gerontopsychiatrickém zařízení a nejméně 2 měsíce v ambulantním gerontopsychiatrickém zařízení, b) povinná doplňková praxe 2 měsíce na lůžkovém geriatrickém oddělení, c) doporučená doplňková praxe 1 měsíc v ústavu sociální péče pro dospělé, 1 měsíc v léčebně dlouhodobě nemocných, d) účast na vzdělávacích akcích - povinné vzdělávací akce v každém roce přípravy - 4 týdny z toho: - povinný specializační kurz zakončený písemným testem – 1 týden, - zbytek na jiných vzdělávacích akcích (Psychiatrická společnost, ČLK, IPVZ a další), - povinný kurz Lékařská první pomoc a seminář Základy zdravotnické legislativy, pokud nebyly absolvovány v rámci předchozího vzdělávacího programu, - doporučena pravidelná účast na vědeckých schůzích Psychiatrické společnosti ČLS a na jiných akcích (konferencích, sympoziích, sjezdech, kongresech, seminářích apod.).
3.
Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů
Znalosti z vlastních oborů Dovede hodnotit somatické, psychologické, sociální a ekonomické faktory v etiologii a patogenezi psychických změn, reakcí a duševních poruch u jedinců staršího věku. Zná diagnostiku, diferenciální diagnostiku, léčení, rehabilitaci, prevenci a posudkové hodnocení těchto poruch s přihlédnutím k zvláštnostem daným věkem. Zná atypické a kombinované duševní poruchy ve stáří, vývoj psychických poruch vznikajících v dospělém věku a pokračujících do vyššího věku. Zná problematiku závislostí na psychoaktivních látkách a sexuálních poruch ve stáří. Zná indikace a hodnocení psychologických a dalších laboratorních vyšetřovacích metod. Zná základy orientačního interního a neurologického vyšetření. Zná základní právní předpisy a sociálně právní předpisy. Zná základy farmakoekonomiky a formální náležitosti lékařského předpisu. Znalosti z hraničních a příbuzných oborů Orientuje se v gerontologii a geriatrii, fyziologii, patofyziologii, genetice, klinické psychologii, v psychologii stárnutí, sociologii a sociální psychiatrii ve vztahu ke gerontopsychiatrii. Orientuje se v diagnostice a léčení základních interních, neurologických a sexuálních poruch jedinců vyššího věku. Praktické dovednosti Dokáže samostatně postupovat v diagnostice a diferenciální diagnostice psychických poruch ve stáří, vypracovat terapeutický a rehabilitační plán, posudkové zhodnocení a návrh na preventivní opatření. Umí organizačně a administrativně řídit a plánovat provoz všech typů gerontopsychiatrických zařízení. Ovládá odbornou výchovu lékařů, dalších zdravotnických pracovníků a realizaci opatření k podpoře zdraví (health promotion). Zvládá spolupráci s rodinou pacienta, jeho pracovištěm, orgány sociální péče a s veřejnými institucemi. Dokáže poskytovat konziliární služby jiným oborům, spolupracovat s praktickými lékaři a s různými
89
zdravotnickými institucemi. Ovládá problematiku ochranného léčení a umí v praxi aplikovat základní právní a sociální předpisy. Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.
4.
Hodnocení specializačního vzdělávání
a) Průběžné hodnocení školitelem a záznamy v průkazu odbornosti v šestiměsíčních intervalech, b) Předpoklady přístupu k atestační zkoušce - absolvování povinné praxe se zhodnocením školiteli v průkazech odbornosti, - absolvování vzdělávacích a vědeckých akcí v požadovaném rozsahu, - úspěšné absolvování závěrečného testu v povinném kurzu v IPVZ, - předložení komplexního Seznamu výkonů potvrzeného školiteli, - předložení písemné práce na předem zadané téma, c) Vlastní atestační zkouška - část praktická - vyšetření pacienta s vypracováním diagnostického a diferenciálně diagnostického rozboru, plánu dalších vyšetření, terapeutického a rehabilitačního plánu, prognostické úvahy a posudkového zhodnocení, - část teoretická - 3 odborné otázky a obhajoba písemné práce.
5.
Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Absolvent specializačního vzdělávání v oboru gerontopsychiatrie je oprávněn v plné šíři uskutečňovat odborné výkony v ambulantních i ústavních zařízeních. Je kvalifikován k výkonu konsiliárních služeb. Je schopen řídit pracovní tým a odborně vést lékaře a rovněž ostatní zdravotnické pracovníky.
90
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM v oboru HRUDNÍ CHIRURGIE 1. Cíl specializačního vzdělávání Cílem je příprava lékaře, který je schopen kvalifikovaně poskytnout pacientovi vysoce specializovanou chirurgickou péči. Každý lékař si musí být vědom toho, že získáním specializace se současně stává osobně odpovědným za volbu metod a postupů, a tím i za výsledek léčby, kterou jako specialista volil.
2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru hrudní chirurgie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě. Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle § 83a zákoníku práce. 91
Podmínkou pro získání specializace v oboru hrudní chirurgie je zařazení do oboru, absolvování společného chirurgického základu a dále specializovaného výcviku v celkové minimální délce 5 let, z toho: 2.1
Povinný chirurgický základ – minimálně 24 měsíců
a) povinná praxe v oboru 22 měsíců úvodní povinné souvislé praxe na kterémkoliv lůžkovém oddělení všeobecné chirurgie (s minimálním počtem 50 lůžek se spektrem výkonů odpovídajících vzdělávacímu programu), b) povinná doplňková praxe 2 měsíce interní lůžkové oddělení se spektrem výkonů odpovídajících vzdělávacímu programu, c) účast na vzdělávacích aktivitách - povinný kurz Základní chirurgické postupy (po ukončení chirurgického základu) zakončený testem - 1 týden, - povinný kurz Lékařská první pomoc – 3 dny, - povinný seminář Základy zdravotnické legislativy – 1 den, - doporučené jsou další odborné akce. 2.2
Vlastní specializovaný výcvik – minimálně 36 měsíců
Postup do specializovaného výcviku je podmíněn splněním všech požadavků stanovených pro povinný chirurgický základ. a) povinná praxe v oboru 36 měsíců minimálně souvislé praxe na specializovaném akreditovaném pracovišti,
b) účast na vzdělávacích aktivitách - povinná specializační stáž na kardiochirurgickém pracovišti – 3 měsíce, - doporučený kurz na specializovaných klinických pracovištích zabývajících se hrudní chirurgií – 4 týdny, doporučené jsou další odborné akce pořádané IPVZ, odbornou společností a ČLK.
3.
Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností
3.1
Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci výcviku v rámci povinného chirurgického základu
•
• • •
Teoretické znalosti patogeneze, diagnostika a léčba (včetně operačních indikací) nemocí podléhajících zpravidla chirurgickému léčení, aby byl školenec schopen pod odborným vedením samostatně pracovat, základy chirurgické anatomie, základy chirurgické patofyziologie, zvláště znalost poruch elektrolytového a vodního hospodářství, problematiky hojení rány, vyšetřovací metody v chirurgii, klinické a paraklinické,
92
• • • •
• • •
předoperační vyšetření a obecná příprava k operaci, asepse a antisepse, chirurgické nástroje, zařízení operačního sálu, principy narkotizačních přístrojů, anestezie: znalost vhodných kombinací léčivých přípravků užívaných k premedikaci, znalost vlastností léčivých přípravků užívaných k analgezii a místnímu znecitlivění, opatření při intoxikacích lokálními anestetiky, myorelaxancia, znalosti z celkové intravenózní a inhalační anestezie (včetně vedlejších a nežádoucích účinků), kyslíková terapie, způsoby ošetření při ztrátě vědomí včetně ošetření akutních intoxikací, indikační kritéria a operační postupy u základních chirurgických onemocnění (apendix, kýly, cholelitiáza, varixy DK, tumory GIT, amputace končetin, apod.).
Praktické dovednosti • evakuace ascitu, • punkce hrudníku a drenáž, • punkce močového měchýře, • rektoskopie včetně jednoduché probatorní excize, • místní znecitlivění, blokády (zvláště plášťová, vagosympatická, bederní), • základy celkového znecitlivění. Zajištění a udržování průchodnosti dýchacích cest včetně intubace, kardiopulmonální resuscitace: umělé dýchaní, nepřímá srdeční masáž, technika defibrilace, • ošetření jednoduchých poranění kostí a kloubů, včetně sádrovací techniky, • zavedení Kirschnerovy extenze, • ošetření nekomplikovaných ran (minimálně 50), • jednoduché kožní transplantace (kožní štěpy) (minimálně 5), • operace hlíz, flegmón, karbunklů a panaricií (minimálně 20), • amputace končetin, ošetřování amputačních pahýlů (minimálně 5), • operace volné a uskřinuté kýly tříselné, stehenní či pupeční (minimálně15), • operace varixů (minimálně 5), • apendektomie (minimálně 15), • steh prasklého žaludečního vředu, steh žaludku a střeva (minimálně 3). Praktické dovednosti musí být rozvíjeny na domácích, resp. specializovaných pracovištích pod vedením přednostů, kteří stvrzují průběh praktického výcviku, včetně závěrečného zhodnocení do logbooku. 3.2
Rozsah teoretických znalostí a praktických dovedností požadovaných na konci specializovaného výcviku
Rozsah požadovaných teoretických znalostí je stále upravován v návaznosti na rozvoj oboru • • • • •
anatomie hrudní stěny, bránice a orgánů mediastina, fyziologie dýchání, základní znalosti funkce kardiovaskulárního systému a jícnu, základní diagnostické metody chirurgických hrudních onemocnění (laboratorní, radiologické, endoskopické, sonografické a chirurgické), předoperační indikace a rozvaha, pooperační péče, včetně zvládání komplikací, zvládání operativy: operační přístupy, plicní resekce, operace v mediastinu a na jícnu, chirurgie hrudní stěny a bránice. Terapie poranění hrudníku, trachey a velkých bronchů.
93
Tyto operace zvládnout jak v programu elektivním, tak urgentním, operace jak klasické, tak videoasistované. Požadavek na operativu: • anatomické resekce plic - minimálně 40, • mediastinální výkony, včetně operace jícnu - 5 – 20 VATS.
4.
Všeobecné požadavky
Absolvent specializačního vzdělávání: - dosáhne potřebné úrovně schopností pro komunikaci s pacienty, příbuznými i spolupracovníky, - má základní znalosti posudkového a revizního lékařství, lékařské etiky, právních předpisů platných ve zdravotnictví, organizace zdravotnické služby a ekonomiky zdravotnictví, - osvojí si provozní a administrativní činnosti a management týmové práce, - osvojí si základy počítačové techniky jako prostředku pro ukládání a vyhledávání dat, odborných informací a komunikace, -
5.
poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.
Hodnocení specializačního vzdělávání
a) Průběžné hodnocení školitelem/primářem - záznamy o absolvované praxi a školicích akcích v průkazu odbornosti v šestiměsíčních intervalech, záznamy o provedených výkonech v logbooku. Celkové hodnocení školitelem na konci povinného chirurgického základu a po ukončení specializovaného výcviku, b) Předpoklady přístupu k atestační zkoušce - absolvování povinného chirurgického základu, - absolvování specializačního školení včetně povinné doplňkové praxe, - předložení seznamu předepsaných operačních výkonů (záznam v logbooku), - vypracování písemné práce na zadané odborné téma, c) Vlastní atestační zkouška -teoretická část- 3 odborné otázky, 1 otázku může nahradit obhajoba písemné práce, -praktická část - operační výkon (může být proveden během specializační stáže).
6.
Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Lékař se specializací v oboru hrudní chirurgie je oprávněn k provádění všech thorakochirurgických operací a je způsobilý jako vedoucí lékař oddělení, které se zabývá problematikou hrudní chirurgie.
94
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM v oboru HYPERBARICKÁ MEDICÍNA A OXYGENOTERAPIE 1.
Cíl specializačního vzdělávání
Cílem specializačního vzdělávání v oboru hyperbarická medicína a oxygenoterapie je získání specializované způsobilosti k provádění indikace a realizace léčby kyslíkem v přetlaku, tj. v léčebné barokomoře při inhalaci 100% medicinálního kyslíku, při respektování specifických bezpečnostních a provozních předpisů při práci s tlakovou nádobou s užitím čistého medicinálního kyslíku, se zvýšeným nebezpečím požáru a výbuchu.
2.
Minimální požadavky na specializační vzdělávání
95
Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle § 83a zákoníku práce. Podmínkou pro získání specializace v oboru hyperbarická medicína a oxygenoterapie je absolvování vzdělávacího programu v některém z níže uvedených specializačních oborů, zařazení do oboru a absolvování další praxe v oboru v minimální délce 12 měsíců. Celková délka přípravy je minimálně 6 let, z toho: a) absolvování vzdělávacího programu v oborech anesteziologie a resuscitace nebo chirurgie nebo vnitřní lékařství nebo neurologie nebo dětské lékařství nebo ortopedie nebo praktické lékařství pro dospělé nebo rodinné lékařství – minimálně 5 let, b) 12 měsíců povinné specializované praxe v oboru hyperbarická medicína a oxygenoterapie a doplňkové praxe v dalších oborech z toho: minimálně 6 měsíců na akreditovaném specializovaném pracovišti oboru, včetně rotace na ambulantních a lůžkových pracovištích, 2 týdny na specializovaném pracovišti kliniky nemocí z povolání, minimálně 1 týden povinné doplňkové praxe na těchto odděleních: anesteziologie a resuscitace, interního lékařství, chirurgie, ortopedie, neurologie, ORL, c) doporučená doplňková praxe minimálně 1 týden praxe na očním oddělení a v ordinaci praktického lékaře pro dospělé, d) účast na vzdělávacích aktivitách - povinný kurz v hyperbarické medicíně a oxygenoterapii – 1 týden, - doporučené jsou semináře Asociace pracovníků v hyperbarické medicíně v ČR a tematické školicí akce dalších institucí a organizací, - povinný kurz Lékařská první pomoc a seminář Základy zdravotnické legislativy, pokud nebyly absolvovány v rámci předchozího vzdělávacího programu.
3.
Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů
I. Obecné teoretické znalosti • Hyperbarická fyzika, biochemie. • Tlak, přetlak, jednotky, plynové zákony, difuze, perfuze. • Optika, šíření světla ve vzduchu a vodě. • Akustika, ultra- infrazvuk. • Termodynamika. • Vlastnosti, chemická a buněčná toxicita: kyslíku, dusíku, vzácných plynů, oxidu uhličitého, uhelnatého, metanu, kyanidů. • Volné kyslíkové radikály. • Anatomie a fyziologie. • Dýchací systém. Mechanika dýchání, alveolo-kapilární výměna, transport plynů, regulace. • Oběhový systém. Oběh za podmínek malého a velkého tlaku. Mikrocirkulace. Oběh při zátěži organismu. Regulace. • Nervový systém. Vědomí, principy narkózy. • Oko. • Ucho.
96
•
• • •
•
Výměna tepla organismu s okolím, regulace, hraniční podmínky, tepelná pohoda. Bezpečnostní předpisy. Zákonné normy a vyhlášky EU pro provoz tlakových nádob. Norma EN 14931 - Pressure vessels for human occupancy (PVHM). Metodologie lékařského výzkumu, základy statistiky.
II. Normobarická oxygenoterapie (NBO) • Princip léčby kyslíkem, žádoucí a nežádoucí vliv krátkodobého a dlouhodobého podávání kyslíku na organismus. • Technologie léčby, přehled různých typů zařízení pro NBO. • NBO ve vnitřním lékařství, pulmologii, dětském lékařství, intenzivní medicíně a dalších oborech. III. Hyperbarická oxygenoterapie (HBO) • Princip působení kyslíku v přetlaku. • Technologie hyperbarie a HBO. Typy hyperbarických komor, povinné a doporučené vybavení dle standardů EU. Monitory, ventilátory, infuzní pumpy v hyperbarických komorách. • Kontraindikace HBO. • Příprava a sledování pacienta při HBO. • Nehody v hyperbarických komorách. • Vedlejší účinky HBO, léčebná a preventivní opatření. IV. Indikační spektrum HBO • HBO v intenzivní péči, akutní indikace. • HBO a toxikologie – otrava CO, kyanidy, nitráty. • HBO a infekce – přehled patogenů způsobujících sněť, gangrénu, myonekrózu, nekrotizující fasciitis, abscesy. Působení HBO. • HBO v neurologii – plynová embolie mozku, post anoxická encefalopatie, apalický syndrom. CMP, roztroušená skleróza mozkomíšní. • HBO v chirurgii – nehojící se kožní defekty, kožní štěpy, crush syndrom, popáleniny. • HBO v ORL – nedoslýchavost, tinnitus. • HBO v očním lékařství – embolie a. retinae, retinopatie. • HBO v onkologii – osteoradionekróza, radionekróza měkkých tkání. • HBO ve vnitřním a kožním lékařství - léčba defektů tepenné, žilní, lymfatické a smíšené etiologie. Diabetická noha. Colitis ulcerosa. Crohnova choroba. Autoimunní choroby. • Potápěčské nehody, dekompresní nemoc. • HBO a gravidita. • HBO v ortopedii –osteomyelitis, Sudeckova dystrofie. V. Medicína sportovního potápění • Preventivní prohlídka sportovního potápěče. Problematika potápění dětí. • Potápění v otevřené a chráněné vodě, apneické potápění. Potápění se vzduchem a se směsmi, potápění s přilbou. Vliv prostředí na potápění. • Vybavení potápěče, důsledky poruch jednotlivých částí vybavení na zdraví potápěče.
97
• • • •
Dekomprese. Principy, použití. Léčebná opatření při chybné dekompresi. Povrchová dekomprese a při různých nadmořských výškách. Patologie a léčba potápěčských nehod. Barotrauma. Zásady organizace záchranného systému při potápěčských nehodách. Organizace sportovního potápění v ČR, EU, ve světě. CMAS, PADI, DAN.
VI. Medicína profesionálního potápění • Organizace a řízení práce v přetlaku. Přehled o dotčených profesích, klasifikace. • Předpisy a vyhlášky pro práci v přetlaku. • Profesní choroby vyplývající z rizika přetlaku – viz obor pracovní lékařství. • Léčba dotčených profesních chorob. • Technologie používaná při profesním potápění. Potápění s ABC, povinné vybavení při saturačním potápění, bimix, trimix, požadavky na kvalitu plynu, dýchací systémy. Vliv na zdraví potápěče. • Dekomprese profesionálních potápěčů – ve vodě, povrchová, v komorách. • Právní aspekty profesionálního potápění, pracovní úrazy a choroby, odškodnění. VII. Potápěčské nehody a choroby z přetlaku • Etiopatogeneze nehod. • Barotrauma. • Intoxikace kyslíkem, oxidem uhličitým, dusíková narkóza. • Dekompresní choroba. Typy, dělení, léčba. • Související choroby, úrazy pod vodou. • Chronické choroby z přetlaku. Dysbarická osteonekróza, chronická postižení plic, ucha, mozku. VIII. Neodkladná péče • Kritické situace v hyperbarické komoře. • Kritické situace v terénu, zajištění nemocného v podmínkách přednemocniční péče s ohledem na anamnézu pobytu v přetlaku (viz související část oboru urgentní medicína).
4. -
-
5.
Všeobecné požadavky Znalosti základních právních předpisů platných ve zdravotnictví, organizace a systému zdravotní péče, základy lékařské etiky, psychologie (komunikativní dovednosti), posudkového a revizního lékařství, znalost základní dokumentace oboru (chorobopis, zprávy, povinná hlášení, statistiky), poskytování neodkladné lékařské péče, znalosti počítačové techniky a její využití pro dokumentaci i získávání informací, manažérské dovednosti a schopnosti týmové práce aj., poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.
Hodnocení specializačního vzdělávání
98
a) Průběžné hodnocení školitelem – záznam o absolvované praxi (konkrétních činnostech na pracovišti) v průkazu odbornosti. Záznamy o průběžném hodnocení školitelem pravidelně v šestiměsíčních intervalech. b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce absolvování vzdělávacího programu a jeho zhodnocení v průkazu odbornosti, absolvování povinných školicích akcí – záznam v průkazu odbornosti, úspěšné absolvování písemného testu, vypracování písemné práce/projektu, c) Vlastní atestační zkouška - praktická část - vyšetření pacienta, stanovení a zdůvodnění indikace pro HBO a zavedení expozice v léčebné tlakové komoře, - teoretická část - 3 odborné otázky, obhajoba písemné práce, projektu.
6.
Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Lékař se specializací v oboru hyperbarická medicína a oxygenoterapie je způsobilý k výkonu zejména těchto činností: -provádění léčby kyslíkem v přetlaku, tj. stanovení indikace, vyloučení kontraindikací, bezprostřední vyšetření nemocného před expozicí, -řízení průběhu jednotlivých fází expozice, tj. komprese, izokomprese, dekomprese, -zajišťování teoretické a praktické akce sportovních a profesionálních potápěčů, -ovládání specifické kritické situace v hyperbarické komoře s pobytem v přetlaku, -vést specializované pracoviště oboru.
99
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM v oboru CHIRURGIE 1.
Cíl specializačního vzdělávání
Cílem je příprava lékaře, který je schopen kvalifikovaně poskytnout pacientovi chirurgickou péči. Každý lékař si musí být vědom toho, že získáním specializace se současně stává osobně odpovědným za volbu metod a postupů, a tím i za výsledek léčby, kterou jako specialista volil. U lékaře se specializací z chirurgie se předpokládá schopnost zastávat samostatné nebo vedoucí místo v oboru a je proto nezbytné, aby vyhovoval níže uvedeným dalším požadavkům, ke kterým patří:
• • • • •
zvládnutí teoretických znalostí celého oboru chirurgie a potřebných znalostí z oborů s chirurgií hraničících - zejména urologie, ortopedie, gynekologie, dětské, cévní a hrudní chirurgie, anesteziologie a resuscitace, rentgenologie, biochemie a onkologie, získávání stále nových poznatků a využívání moderních technických prostředků v oboru, ovládání základů vědecké práce a pravidel pro vedení odborných diskusí, samostatné provádění všech typů obecně chirurgických operací a z hraničních oborů, ovládání těch operačních postupů, které musí být provedeny zejména při neodkladné odborné pomoci u akutních stavů, schopnost samostatně posuzovat a hodnotit všechna chirurgická onemocnění a ovládat zdravotnickou legislativu,
• 2.
účast na odborné výchově a na dalším vzdělávání podřízených spolupracovníků.
Minimální požadavky na specializační vzdělávání
Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru chirurgie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě. Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle § 83a zákoníku práce. Podmínkou pro získání specializace v oboru chirurgie je zařazení do oboru, absolvování společného chirurgického základu a dále specializovaného výcviku v celkové minimální délce 5 let, z toho: 2.1
Povinný chirurgický základ – minimálně 24 měsíců
a) povinná praxe v oboru
100
22 měsíců úvodní povinné souvislé praxe na kterémkoliv lůžkovém oddělení všeobecné chirurgie (s minimálním počtem 50 lůžek se spektrem výkonů odpovídajících vzdělávacímu programu), b) povinná doplňková praxe 2 měsíce interní lůžkové oddělení se spektrem výkonů odpovídajících vzdělávacímu programu, c) účast na vzdělávacích aktivitách - povinný kurz Základní chirurgické postupy (po ukončení chirurgického základu) zakončený testem - 1 týden, - povinný kurz Lékařská první pomoc – 3 dny, - povinný seminář Základy zdravotnické legislativy – 1 den, - doporučené jsou další odborné akce. 2.2
Vlastní specializovaný výcvik – minimálně 36 měsíců Postup do specializovaného výcviku je podmíněn splněním všech požadavků stanovených pro povinný chirurgický základ. a)povinná praxe v oboru 22 měsíců na oddělení všeobecné chirurgie, z toho minimálně 12 měsíců na akreditovaném pracovišti, b) povinná doplňková praxe - 14 měsíců na vybraných specializovaných pracovištích níže uvedených oborů, z toho: 2 měsíce - popáleninová medicína, plastická chirurgie (včetně chirurgie ruky), 1 měsíc - dětská chirurgie, 1 měsíc - neurochirurgie, 1 měsíc - hrudní chirurgie, 1 měsíc - urologie, 1 měsíc - cévní chirurgie, 1 měsíc - intenzivní péče a resuscitace, 6 měsíců - úrazová chirurgie (není-li součástí školicího chirurgického oddělení), c)účast na vzdělávacích aktivitách - doporučený specializační kurz před atestací - 5 týdnů, - doporučená účast na specializační odborné stáži - 1 měsíc, - povinná účast na význačnější domácí či zahraniční chirurgické konferenci - minimálně 1x ročně a na konferenci regionálního významu s aktivní účastí minimálně 2x ročně, - doporučená účast na školicí akci s aktuální chirurgickou tematikou – 1x ročně.
3.
Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností
3.1
Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci výcviku v rámci povinného chirurgického základu
Teoretické znalosti • patogeneze, diagnostika a léčba (včetně operačních indikací) nemocí podléhajících zpravidla chirurgickému léčení, aby byl školenec schopen pod odborným vedením samostatně pracovat, • základy chirurgické anatomie,
101
• • • • • •
• • •
základy chirurgické patofyziologie, zvláště znalost poruch elektrolytového a vodního hospodářství, problematiky hojení rány, vyšetřovací metody v chirurgii, klinické a paraklinické, předoperační vyšetření a obecná příprava k operaci, asepse a antisepse, chirurgické nástroje, zařízení operačního sálu, principy narkotizačních přístrojů, anestezie: znalost vhodných kombinací léčivých přípravků užívaných k premedikaci, znalost vlastností léčivých přípravků užívaných k analgezii a místnímu znecitlivění, opatření při intoxikacích lokálními anestetiky, myorelaxancia, znalosti z celkové intravenózní a inhalační anestezie (včetně vedlejších a nežádoucích účinků), kyslíková terapie, způsoby ošetření při ztrátě vědomí včetně ošetření akutních intoxikací, indikační kritéria a operační postupy u základních chirurgických onemocnění (apendix, kýly, cholelitiáza, varixy DK, tumory GIT, amputace končetin, apod.).
Praktické dovednosti • evakuace ascitu, • punkce hrudníku a drenáž, • punkce močového měchýře, • rektoskopie včetně jednoduché probatorní excize, • místní znecitlivění, blokády (zvláště plášťová, vagosympatická, bederní), • základy celkového znecitlivění. Zajištění a udržování průchodnosti dýchacích cest včetně intubace, kardiopulmonální resuscitace: umělé dýchaní, nepřímá srdeční masáž, technika defibrilace, • ošetření jednoduchých poranění kostí a kloubů, včetně sádrovací techniky, • zavedení Kirschnerovy extenze, • ošetření nekomplikovaných ran (minimálně 50), • jednoduché kožní transplantace (kožní štěpy) (minimálně 5), • operace hlíz, flegmón, karbunklů a panaricií (minimálně 20), • amputace končetin, ošetřování amputačních pahýlů (minimálně 5), • operace volné a uskřinuté kýly tříselné, stehenní či pupeční (minimálně 15), • operace varixů (minimálně 5), • apendektomie (minimálně 15), • steh prasklého žaludečního vředu, steh žaludku a střeva (minimálně 3). Praktické dovednosti musí být rozvíjeny na domácích, resp. specializovaných pracovištích pod vedením přednostů, kteří stvrzují průběh praktického výcviku, včetně závěrečného zhodnocení do logbooku. 3.2
Rozsah teoretických znalostí a praktických dovedností požadovaných na konci specializovaného výcviku Rozsah požadovaných teoretických znalostí je stále upravován v návaznosti na rozvoj
oboru. Ve vlastním oboru: • chirurgická anatomie a chirurgická patofyziologie, • komplexní lékařská péče při šoku, prevence vzniku šoku,
102
• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •
diferenční diagnostika komatózních stavů, farmakoterapie při chirurgických chorobách, prevence a léčba mozkového edému, diagnostika a indikace k chirurgické léčbě chronických chirurgických nemocí, principy běžných chirurgických operací se zřetelem ke zvláštní předoperační přípravě, pooperační péči i ambulantnímu doléčování, soudobé možnosti boje proti zhoubným nádorům, diagnostika, výkony komplexní terapie, diagnostika, operační indikace a chirurgická léčba NPB, u dospělých i dětí, intenzivní péče o chirurgicky nemocné (kardiorespirační, metabolická) - akutní selhání ledvin a jater, diagnostika a léčení chorob periferních cév se zvláštním zřetelem na akutní příhody, chirurgické léčení chorob žláz s vnitřní sekrecí, léčení hnisavých onemocnění, zvláště prstů a ruky, velkých kloubů a kostí, diagnostika a léčení septických stavů chirurgického původu, diagnostika a ošetřování všech otevřených i zavřených poranění měkkých částí, kostí, velkých kloubů, šlach, cév, periferních nervů a orgánů dutiny břišní, hrudní a lební, indikace a principy osteosyntéz, klinika a terapie popálenin, omrzlin a chemických poranění včetně transplantací, podstata a principy všech transplantací včetně základních imunologických problémů, metody tkáňových přesunů a uzavírání kožních defektů, resuscitace krevního oběhu a dýchání; bezprostřední poresuscitační péče, zásady léčení chronických vředů a jiných kožních defektů; chirurgické přístupy k léčení dekubitů, podrobné znalosti klinického obrazu, průběhu a léčení chirurgických chorob u starých lidí, zvláštnosti předoperační a pooperační péče, indikace, kontraindikace, provádění a komplikace miniinvazivních chirurgických výkonů.
V oborech příbuzných a doplňkových: • principy pomocných vyšetřovacích metod, • použití a hodnocení laboratorních vyšetření potřebných v chirurgii a hodnocení základních histologických nálezů, • hodnocení běžných rentgenových snímků, • diagnostika a zásady terapie poranění orgánů dutiny hrudní, • základy urologického vyšetřování a diagnostiky, ošetření akutních urologických onemocnění, u nichž hrozí nebezpečí z prodlení, • diagnostika a indikace k operacím náhlých i chronických afekcí dětského věku, metodika a technika dětské chirurgie, zvláštnosti rentgenologie dětského skeletu, • klinická diagnostika život ohrožujících arytmií a jejich léčba, • diferenční diagnostika nejčastějších chorob z hraničních oborů, zejména z lékařství vnitřního, neurologie, gynekologie a porodnictví, • tracheostomie, koniotomie, přímá srdeční masáž (indikace a technika), • rehabilitace po operacích a úrazech, • indikace a kontraindikace lázeňské péče u chirurgických chorob a poúrazových stavů. Další znalosti:
103
•
• • •
zvláštnosti diagnostiky, třídění, chirurgické léčby, předoperační a pooperační péče u poranění měkkých tkání (kůže, svalstva, šlach, cév, periferních nervů), kostí a kloubů, tělesných dutin a jejich orgánů za podmínek hromadných zdravotnických ztrát, organizace zdravotnického zabezpečení za mimořádných podmínek, organizace, diagnostika a léčba následků použití zbraní hromadného ničení, chirurgická posudková činnost pro účely soudně lékařské, veřejného zdravotního pojištění a odškodňování úrazů.
Rozsah požadovaných praktických dovedností: Praktické dovednosti musí být rozvíjeny na domácích, resp. specializovaných pracovištích pod vedením přednostů, kteří stvrzují průběh praktického výcviku do logbooku. Struktura a počty požadovaných provedených operačních výkonů jsou určeny po konzultacích s odbornými společnostmi. Požadované praktické dovednosti: • punkce hemoperikardu při tamponádě, • měření CVT, • trepanace lebky a laminektomie při poranění (minimálně 3), • strumektomie (minimálně 3), • miniinvazivní chirurgické postupy, • ošetření poranění hrudníku včetně urgentní torakotomie (minimálně 12), • operace pro nádorové onemocnění prsu (minimálně 20), • gastrostomie, enterostomie, střevní anastomózy (minimálně 15), resekce žaludku (minimálně 5), resekce tenkého a tlustého střeva (minimálně 13), • cholecystektomie (minimálně 50 - z toho 40 laparoskopicky), • výkony na žlučových cestách (minimálně 5), • ošetření poraněných jater a sleziny (minimálně 3), • operace větších břišních kýl, • nefrektomie při poranění, ošetření ureteru poraněného při úrazu nebo operaci (minimálně 2), • výkony na kostech a velkých kloubech při hnisavých onemocněních, • kožní přenosy volné (minimálně 10), • steh šlachy, cévy a periferních nervů (minimálně 5), • embolektomie periferních tepen, výkony na žilním systému při TEN (minimálně 3), • konzervativní i operační léčení všech poranění pohybového ústrojí, osteosyntézy (minimálně 30), • přímá masáž srdce, defibrilace při zavřeném i otevřeném hrudníku. Připouští se, aby výkony, které školenec nemůže pro jejich méně častý výskyt provést na nemocném, provedl na mrtvém za stejných kautel (školitel, asistence).
4.
Všeobecné požadavky
Absolvent specializačního vzdělávání: -
dosáhne potřebné úrovně schopností pro komunikaci s pacienty, příbuznými i spolupracovníky,
104
-
5.
má základní znalosti posudkového a revizního lékařství, lékařské etiky, právních předpisů platných ve zdravotnictví, organizace zdravotnické služby a ekonomiky zdravotnictví, osvojí si provozní a administrativní činnosti a management týmové práce, osvojí si základy počítačové techniky jako prostředku pro ukládání a vyhledávání dat, odborných informací a komunikace, poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.
Hodnocení specializačního vzdělávání
a) Průběžné hodnocení školitelem/primářem - záznamy o absolvované praxi a školicích akcích v průkazu odbornosti (v šestiměsíčních intervalech), záznamy o provedených výkonech v logbooku. Celkové hodnocení školitelem na konci povinného chirurgického základu a po ukončení specializovaného výcviku. b) Předpoklady přístupu k atestační zkoušce - absolvování povinného chirurgického základu, - absolvování specializačního školení včetně povinné doplňkové praxe, - předložení seznamu předepsaných operačních výkonů (záznam v logbooku), - vypracování písemné práce na zadané odborné téma, - vypracování traumatologického posudku. c) Vlastní atestační zkouška - teoretická část - 3 odborné otázky (oblast obecné chirurgie, speciální chirurgie a úrazové chirurgie, včetně podoborů), - praktická část - operační výkon (může být proveden během specializační stáže).
6.
Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Získání specializace v oboru chirurgie opravňuje k provádění diagnosticko-chirurgické praxe v plném rozsahu všeobecné chirurgie. Umožňuje vykonávání vedoucí funkce, včetně funkce přednosty všeobecného chirurgického oddělení.
105
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM v oboru INTENZIVNÍ MEDICÍNA Definice oboru Intenzivní medicína (IM) je komplexní zdravotní péče poskytovaná na oborových jednotkách intenzivní péče (JIP) a resuscitačních odděleních (AR, KAR) u nemocných po závažných operačních a invazivních výkonech, u nemocných a poraněných, ohrožených selháním základních životních funkcí nebo již s funkcemi selhávajícími. Cílem poskytované péče je udržení, podpora nebo dočasná náhrada a dosažení obnovy reverzibilně poškozených životních funkcí.
1. •
•
•
• • • •
2.
Cíl specializačního vzdělávání Získání teoretických a praktických znalostí nezbytných pro poskytování optimální zdravotní péče nemocným ohrožených selháním životních funkcí nebo již s funkcemi selhávajícími. Získání dostatečných klinických zkušeností v intenzivní medicíně a schopnosti převzít odpovědnost za nemocného v kritickém stavu, s přihlédnutím ke vzdělání v základním medicínském oboru. Osvojení schopnosti racionálního použití diagnostických a léčebných postupů při respektování správné klinické praxe, dostupnosti zdrojů a základních etických principů medicíny. Uplatňování etických principů u nemocných s ireverzibilním selháním životních funkcí. Schopnost adekvátního psychologického přístupu a komunikace s příbuznými nemocných. Rozvoj schopnosti administrativního řízení procesu poskytování péče. Cílené formování osobnosti schopné kombinovat ochotu k týmové spolupráci se schopností samostatného rozhodnutí v konkrétní situaci v intenzivní péči.
Minimální požadavky na specializační vzdělávání
106
Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru intenzívní medicína je absolvování vzdělávacího programu v některém z následujících oborů: anesteziologie a resuscitace, vnitřní lékařství, chirurgie, dětské lékařství, kardiologie, neurologie, tuberkulóza a respirační nemoci. Výjimečně po individuálním posouzení žádosti uchazeče lze povolit zařazení do specializačního oboru intenzivní medicína i lékařům se specializací v jiných oborech. Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle § 83a zákoníku práce. Podmínkou pro získání specializace v oboru intenzívní medicína je absolvování vzdělávacího programu v jednom z uvedených oborů, zařazení do oboru a absolvování další odborné praxe v rozsahu 24 měsíců, v celkové minimální délce 7 let, z toho:
a) absolvování vzdělávacího programu - minimálně 5 let v oboru anesteziologie a resuscitace, vnitřní lékařství, chirurgie, dětské lékařství, kardiologie, neurologie, tuberkulóza a respirační nemoci, b) povinná praxe v oboru – minimálně 24 měsíců 24 měsíců minimální další povinné praxe v oboru intenzívní medicína, z toho minimálně 12 měsíců na akreditovaných pracovištích IM (pracoviště a délku pobytu určí akreditované pracoviště s přihlédnutím k již získané specializaci a absolvované odborné praxi uchazeče).
3.
Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností
a) Komplexní problematika sledování a monitorování pacienta v intenzivní péči. b) Teoretické a praktické znalosti kardiopulmonální a cerebrální resuscitace včetně problematiky poresuscitačního období. c) Komplexní problematika péče o pacienta ohroženého selháním nebo se selháním základních životních funkcí, včetně vnitronemocničních a mezinemocničních transportů. d) Patologie, fyziologie, diagnostika a postupy při funkčních poruchách životně důležitých orgánů a systémů – zejména respiračního, kardiovaskulárního a centrálního nervového systému. e) Patologie, fyziologie, diagnostika a postupy při závažných funkčních poruchách krvetvorby, ledvin, metabolismu, vnitřního prostředí a žláz s vnitřní sekrecí včetně problematiky umělé výživy a mimotělních eliminačních metod. f) Infekční, imunologická a transplantační problematika v intenzivní medicíně. g) Intoxikace. h) Etika a management v intenzivní medicíně. i) Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany. Seznam léčebných a diagnostických výkonů prakticky provedených v průběhu pobytu na akreditovaném pracovišti IM • •
Tracheální intubace (50), Tracheostomie (10),
107
• • • • • • • • • • • •
4.
Konitomie (1 – kadaver), Drenáž PNO (5), Zavedení arteriálního katétru (20), Zavedení CVP katétru (30), Zavedení PA katétru (10), Zavedení HD katétru (5), Kardioverze a defibrilace (5), Zevní stimulace (1), Drenáž hrudníku – tekutina (5), Zavedení NG sondy (20), Zavedení močového katétru (10), Lumbální punkce (10).
Hodnocení specializačního vzdělávání
a) Průběžné hodnocení školitelem - záznam o absolvované praxi (konkrétních činnostech na pracovišti) v průkazu odbornosti a logbooku v šestiměsíčních intervalech, b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce - absolvování stanovených povinných školicích akcí - záznam v průkazu odbornosti, - úspěšné absolvování písemného testu, - předložení seznamu výkonů (logbook) potvrzený školitelem, - vypracování písemné práce /projektu, c) Vlastní atestační zkouška - praktická část - provádí se na akreditovaném pracovišti, - teoretická část - 3 odborné otázky s diskusí k předložené práci + rozbor klinické situace.
5.
Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Lékař se specializovanou způsobilostí v oboru intenzivní medicína je schopen samostatně pracovat na resuscitačních odděleních, jednotkách intenzivní péče anebo na pooperačních odděleních a poskytovat komplexní zdravotnickou péči pacientům bez rozdílu věku ohrožených selháním základních životních funkcí nebo již s funkcemi selhávajícími.
108
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM V OBORU KARDIOCHIRURGIE 1.
Cíl specializačního vzdělávání
Cílem specializačního vzdělávání je získání adekvátních teoretických znalostí a dostatečných praktických zkušeností umožňujících absolventovi vzdělávání provádět samostatně vysoce specializované výkony v oboru.
2.
Minimální požadavky na specializační vzdělávání
Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru kardiochirurgie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě. Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle § 83a zákoníku práce. Podmínkou pro získání specializace v oboru kardiochirurgie je absolvování 24 měsíců společného chirurgického základu a minimálně 60 měsíců další praxe na akreditovaném kardiochirurgickém pracovišti v celkové minimální délce 7 let, z toho: 2.1 Povinný chirurgický základ – minimálně 24 měsíců a) povinná praxe v oboru 22 měsíců úvodní povinné souvislé praxe na kterémkoliv lůžkovém oddělení všeobecné chirurgie (s minimálním počtem 50 lůžek se spektrem výkonů odpovídajících vzdělávacímu programu), 109
b) povinná doplňková praxe 2 měsíce interní lůžkové oddělení se spektrem výkonů odpovídajících vzdělávacímu programu, c) účast na vzdělávacích aktivitách - povinný kurz Základní chirurgické postupy (po ukončení chirurgického základu) zakončený testem - 1 týden, - povinný kurz Lékařská první pomoc – 3 dny, - povinný seminář Základy zdravotnické legislativy – 1 den, - doporučené jsou další odborné akce. 2.2
Specializovaný výcvik v kardiochirurgii – minimálně 60 měsíců
a) povinná praxe v oboru 48 měsíců kardiochirurgie dospělých (včetně 2 měsíců dětské kardiochirurgie), nebo stejnou dobu dětská kardiochirurgie (včetně 2 měsíců kardiochirurgie dospělých), b) povinná doplňková praxe v dalších oborech 5 měsíců JIP na kardiochirurgii, 3 měsíce cévní chirurgie, 2 měsíce mimotělní oběh, 2 měsíce kardiologie získaných nebo vrozených vad, c) doporučená doplňková praxe 3 měsíce na zahraničním pracovišti v rámci přípravy na základním oddělení, d) účast na vzdělávacích aktivitách - povinná stáž na vybraném pracovišti během přípravy - celkem 3 měsíce, - doporučená pravidelná účast na dalších odborných akcích.
3.
Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností
3.1
Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci výcviku v rámci povinného chirurgického základu
Teoretické znalosti •
• • • • • • •
patogeneze, diagnostika a léčba (včetně operačních indikací) nemocí podléhajících zpravidla chirurgickému léčení, aby byl školenec schopen pod odborným vedením samostatně pracovat, základy chirurgické anatomie, základy chirurgické patofyziologie, zvláště znalost poruch elektrolytového a vodního hospodářství, problematiky hojení rány, vyšetřovací metody v chirurgii, klinické a paraklinické, předoperační vyšetření a obecná příprava k operaci, asepse a antisepse, chirurgické nástroje, zařízení operačního sálu, principy narkotizačních přístrojů, anestezie: znalost vhodných kombinací léčivých přípravků užívaných k premedikaci, znalost vlastností léčivých přípravků užívaných k analgezii a místnímu znecitlivění, opatření při intoxikacích lokálními anestetiky, myorelaxancia, znalosti z celkové intravenózní a inhalační anestezie (včetně vedlejších a nežádoucích účinků),
110
kyslíková terapie, • způsoby ošetření při ztrátě vědomí včetně ošetření akutních intoxikací, • indikační kritéria a operační postupy u základních chirurgických onemocnění (apendix, kýly, cholelitiáza, varixy DK, tumory GIT, amputace končetin, apod.). •
Praktické dovednosti • evakuace ascitu, • punkce hrudníku a drenáž, • punkce močového měchýře, • rektoskopie včetně jednoduché probatorní excize, • místní znecitlivění, blokády (zvláště plášťová, vagosympatická, bederní), • základy celkového znecitlivění. Zajištění a udržování průchodnosti dýchacích cest včetně intubace, kardiopulmonální resuscitace: umělé dýchaní, nepřímá srdeční masáž, technika defibrilace, • ošetření jednoduchých poranění kostí a kloubů, včetně sádrovací techniky, • zavedení Kirschnerovy extenze, • ošetření nekomplikovaných ran (minimálně 50), • jednoduché kožní transplantace (kožní štěpy) (minimálně 5), • operace hlíz, flegmón, karbunklů a panaricií (minimálně 20), • amputace končetin, ošetřování amputačních pahýlů (minimálně 5), • operace volné a uskřinuté kýly tříselné, stehenní či pupeční (minimálně15), • operace varixů (minimálně 5), • apendektomie (minimálně 15), • steh prasklého žaludečního vředu, steh žaludku a střeva (minimálně 3). Praktické dovednosti musí být rozvíjeny na domácích, resp. specializovaných pracovištích pod vedením přednostů, kteří stvrzují průběh praktického výcviku, včetně závěrečného zhodnocení do logbooku. 3.2
Rozsah požadovaných teoretických znalostí prokazatelných na konci specializovaného výcviku
a
praktických
dovedností
Teoretické znalosti • anatomie, fyziologie kardiovaskulárního ústrojí, • patologická anatomie a patologická fyziologie získaných a vrozených vad, • principy a technika mimotělního oběhu, • indikace a kontraindikace balonkové kontrapulzace a mechanické podpory, • principy předoperační přípravy a pooperační péče v chirurgické léčbě onemocnění srdce a hrudní aorty, • znalosti a volba nejvhodnějších operačních postupů chirurgicky řešitelných vrozených a získaných vad, • ochrana myokardu při výkonech na zastaveném srdci, • problematika hluboké hypotermie, • problematika ochrany míchy před ischemií při výkonech na sestupné aortě, • diagnostika a chirurgická léčba disekce hrudní aorty, • farmakoterapie selhávajícího kardiopulmonálního ústrojí, • resuscitace oběhu a dýchání, včetně intenzivní péče v bezprostředním pooperačním období, • léčebné postupy při závažných poruchách srdečního rytmu, 111
dispenzarizace nemocných po kardiochirurgických operacích, problematika konzervativního doléčení, včetně rehabilitace a lázeňské léčby, • znalosti patologických změn krevních, vodního hospodářství, elektrolytů, poruch funkce ledvin, jater a plic, vyskytujících se v souvislosti se zvláště náročnými kardiochirurgickými operacemi, prevence a léčba těchto změn, • znalosti a interpretace invazivních vyšetřovacích metod, • indikace ke kardiochirurgickým výkonům. •
Praktické dovednosti 1. Hodnocení laboratorních a funkčních vyšetření používaných v kardiochirurgii. 2. Standardní kardiochirurgické výkony - všechny způsoby thorakotomie a jejího pooperačního ošetření, - kanylace velkých cév a zapojení přístroje pro mimotělní oběh, - intraaortální balonková kontrapulzace, - podpůrný levo- a pravostranný bypass, - uzávěr defektu síňové a komorové přepážky, - plastiky a náhrady srdečních chlopní, - přímá revaskularizace myokardu, - resekce poinfarktové výdutě levé komory, - pro kardiochirurgy zaměřené na vrozené vady všechny standardní výkony, - rekonstrukční výkony na hrudní aortě. 3. Zásady pooperačního ošetřování Požadované výkony V kardiochirurgii dospělých: Revaskularizace myokardu a řešení komplikací ICHS Výkony na chlopních Ostatní výkony v mimotělním oběhu Asistence při výkonech na hrudní aortě
200 50 25 25
V dětské kardiochirurgii Vrozené vady v plném rozsahu
300
4.
Všeobecné požadavky
Základní znalosti právních předpisů platných ve zdravotnictví a systému zdravotní péče. Minimálně 1 publikace v domácím nebo zahraničním odborném časopise s autorstvím na prvním místě. Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.
5.
Hodnocení specializačního vzdělávání
a) Průběžné hodnocení školitelem – záznam o prováděných výkonech a činnostech do logbooku, pravidelné (v šestiměsíčních intervalech) hodnocení odborné praxe během
112
společného chirurgického základu ukončeného úspěšným absolvováním písemného testu a specializovaného výcviku. b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce - absolvování povinných školicích akcí, - předložení záznamu provedených výkonů, - písemný test (minimum 75 % správných odpovědí je podmínkou pro připuštění k vlastní atestaci), c) Vlastní atestační zkouška - teoretická část – 3 odborné otázky, - praktická část – aktivní účast při kardiochirurgickém výkonu.
6.
Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Absolvent specializačního vzdělávání v oboru kardiochirurgie získal způsobilost k výkonu činnosti jako samostatně pracující kardiochirurg.
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM v oboru KARDIOLOGIE 1.Cíl specializačního vzdělávání Cílem specializačního vzdělávání je získání potřebných teoretických i praktických znalostí a dovedností v oblasti prevence, diagnostiky, diferenciální diagnostiky a léčby kardiovaskulárních chorob, umožňujících samostatnou ambulantní i lůžkovou práci kardiologa v celém rozsahu tohoto oboru.
2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru kardiologie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě. Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle § 83a zákoníku práce.
113
Podmínkou pro získání specializace v oboru kardiologie je zařazení do oboru, absolvování společného interního základu a specializované praxe v minimální celkové délce 6 let, z toho: 2.1
Povinný interní základ – minimálně 24 měsíců
a) povinná praxe v oboru 18 měsíců na standardním lůžkovém interním oddělení s neselektovaným příjmem nemocných, z toho: 3 měsíce na JIP, 3 měsíce na příjmové ambulanci pod odborným dohledem, b) povinná doplňková praxe 1 měsíc pneumologie, 1 měsíc hematologie a transfúzní lékařství, 1 měsíc neurologie, 1 měsíc infekční lékařství, 2 měsíce chirurgie (převážně příjmová chirurgická ambulance), c) doporučená doplňková praxe 2 měsíce anesteziologie a resuscitace, 1 měsíc rehabilitační a fyzikální medicína, 1 měsíc geriatrie. Výcvik probíhá na standardních interních odděleních resp. klinikách s nepřetržitým a neselektovaným příjmem nemocných a dostatečně velkým spádovým územím. Pracoviště disponují náležitým personálním a přístrojovým vybavením a zázemím pro školence. Doplňková praxe probíhá na příslušných odděleních téže nebo i jiné nemocnice. d) účast na vzdělávacích aktivitách povinný kurz po absolvování interního základu ukončený testem – 1 týden, povinný kurz Lékařská první pomoc – 3 dny, povinný seminář Základy zdravotnické legislativy – 1 den, doporučené jsou další odborné akce pořádané IPVZ, ČIS JEP, ČLK atd. 2.2
Vlastní specializovaný výcvik – minimálně 48 měsíců Postup do specializovaného výcviku je podmíněn splněním všech požadavků stanovených pro výcvik v rámci povinného interního základu. Specializační vzdělávání v kardiologii probíhá po celou dobu výhradně na kardiocentrech, kardiologických pracovištích v nemocnicích, provozujících i kardiochirurgii, z toho minimálně 12 měsíců na akreditovaných kardiologických pracovištích. Tato kardiologická pracoviště svým odborným vedením a vybavením zaručují výchovu i praktický výcvik v kardiologii v celém rozsahu tohoto oboru a umožní uchazečům i pobyt na kardiochirurgickém oddělení. a) povinná praxe v oboru 12 měsíců kardiologické lůžkové oddělení, 6 měsíců koronární jednotka, 3 měsíce arytmologické oddělení a elektrofyziologický / kardiostimulační sál, 6 měsíců oddělení neinvazivní kardiologie, 3 měsíce kardiochirurgie, 3 měsíce katetrizační sál (oddělení invazivní kardiologie), 114
3 měsíce lůžkové oddělení anesteziologie a resuscitace, 12 měsíců kterékoli z uvedených oddělení podle potřeby školicího pracoviště s přihlédnutím k zájmu uchazeče (během této doby se uchazeč může již pod odborným vedením školitele profilovat k jednotlivých subspecializacím v rámci kardiologie), b) účast na dalších vzdělávacích aktivitách - povinný specializační kurz - 2 týdny, - akce České kardiologické společnosti a Evropské kardiologické společnosti (zejména každoroční kongresy) a akce pracovních skupin těchto společností, školicí akce pořádané akreditovanými kardiologickými pracovišti.
3.
Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností
3.1
Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci výcviku v rámci povinného interního základu (před vstupem do vlastní specializační přípravy na kardiologickém pracovišti)
Vlastní obor: Základní cíle povinného interního základu: -
-
-
získat základní diagnostické, terapeutické, psychologické a etické znalosti ve snaze o globální přístup k pacientovi, zdůraznit základ klinického přístupu k pacientovi - anamnézu a fyzikální vyšetření, naučit se analýze, syntéze a kritickému uvažování v průběhu rozhodovacích procesů, zejména ve vztahu k diferenciální a etiologické diagnostice, podrobněji se obeznámit se základními vyšetřovacími metodami a jejich diagnostickou cenou (rentgenových, ultrazvukových a endoskopických vyšetření) a interpretaci výsledků nejčastěji prováděných laboratorních vyšetření, rozpoznat a správně postupovat u akutních interních příhod, důvěrně se obeznámit s nejčastěji používanými léčivými přípravky, indikacemi a kontraindikacemi, optimálním dávkováním, významnými interakcemi a nežádoucími účinky léčivých přípravků, obeznámit se s organizací zdravotnictví, systémem zdravotních pojišťoven, sociální medicíny a prováděním prevence.
Kardiologie - má ovládat kromě fyzikálního i základní funkční vyšetření srdce a periferní cirkulace, interpretaci elektrokardiogramu včetně diagnózy nejdůležitějších arytmií, základy ostatních neinvazivních a invazivních vyšetřovacích metod. Má znát etiopatogenezi, klinický obraz, diagnostiku a léčbu nejčastějších kardiovaskulárních onemocnění, zejména arteriální hypertenze, ischemické choroby srdeční včetně akutního infarktu a jeho komplikací, arytmií, chorob periferních tepen a žil, plicní embolie a ostatních akutních kardiovaskulárních příhod, včetně kardiogenního šoku, plicního edému, akcelerované hypertenze, disekce aneuryzmatu aorty, tamponády perikardu a diferenciální diagnostiku synkop i možnosti vyšetření. Dále má ovládat základní diagnostiku a léčbu nejčastějších vrozených a získaných srdečních vad, endokarditidy, myokarditidy a perikarditidy. Má prokázat znalosti farmakoterapie nemocí srdečních a cévních, současné možnosti nefarmakologické léčby, zejména z oblasti katetrizačních metod, dočasné a trvalé kardiostimulace, intervenční radiologie
115
a kardiochirurgie. Má být obeznámen s novými poznatky v oblasti aterosklerózy, jejich rizikových faktorů a možnostmi prevence kardiovaskulárních onemocnění. Pneumologie - má znát patofyziologii dýchání, základní parametry spirometrických vyšetření a krevních plynů, interpretaci rtg nálezu a základy ostatních diagnostických a terapeutických metod v pneumologii, včetně oxygenoterapie. Z akutních příhod musí ovládat zejména diagnostiku a léčbu pneumotoraxu, astmatického záchvatu, rozsáhlých forem pneumonií, akutního respiračního selhání, obstrukce horních dýchacích cest. Pozornost musí věnovat zejména nejčastějším plicním onemocněním jako jsou plicní záněty, chronická obstrukční plicní nemoc, tuberkulóza, chronické astma, bronchiektázie, nádory plic a dále diagnostice a léčbě chronické respirační insuficience. U onemocnění pohrudnice má zvládnout navíc hrudní punkci a aspiraci výpotku k laboratorním vyšetřením. Má znát klinické projevy a diagnostiku intersticiálních plicních nemocí, empyému, syndromu spánkové apnoe a možnosti léčby. Musí umět provést diferenciální diagnostiku nejčastějších projevů plicních nemocí jako je dušnost, kašel, expektorace, bolesti na hrudníku, hemoptýza. Má znát základy epidemiologie a dispenzarizace plicních nemocí. Gastroenterologie - má ovládat klinický obraz, diferenciální diagnostiku, léčbu a prevenci nejčastějších gastrointestinálních onemocnění: onemocnění jícnu, vředové choroby žaludku a dvanáctníku, chorob jater, žlučníku a žlučových cest, slinivky, tenkého i tlustého střeva. Zvláště se musí obeznámit s diagnostikou a diferenciální diagnostikou náhlých příhod břišních i diagnostikou a terapeutickými přístupy u krvácení z gastrointestinálního traktu. Zvláštní pozornost musí věnovat časné diagnostice nádorů trávicího ústrojí a konečníku. Má znát interpretaci hlavních laboratorních, rtg a ultrasonografických vyšetření, dále indikace a kontraindikace endoskopických vyšetření, má být obeznámen s možnostmi současných léčebných endoskopických zákroků i ostatních vyšetřovacích a léčebných metod používaných v gastroenterologii. Má znát i základní indikace k chirurgickému řešení chorob GIT. Hepatologie - má zvládnout diagnostiku, diferenciální diagnostiku, terapii i prevenci jaterních chorob, má znát typy žloutenek i raných a pozdních stadií chronických jaterních onemocnění včetně časných stadií jaterních selhání. Revmatologie - má znát klinické projevy nejčastěji se vyskytujících revmatických onemocnění, jejich diagnostiku a diferenciální diagnostiku včetně interpretace laboratorních testů. Dále má znát základy farmakoterapie revmatických onemocnění, možnosti léčby fyzikální, komplexní rehabilitace a léčby chirurgické. Má se obeznámit s možnostmi prevence u revmatických onemocnění. Nefrologie - má ovládat klinický obraz a léčbu onemocnění ledvin a vývodných cest močových včetně diferenciální diagnostiky nefrotického syndromu, nefrogenní hypertenze, nefrolitiázy, diagnostiku a léčbu glomerulonefritid a intersticiálních nefritid. Dále by měl ovládat základní diferenciální diagnostiku selhání ledvin, základní principy hemodialýzy a peritoneální dialýzy. Měl by též prokázat znalosti dávkování léčivých přípravků u nemocných se snížením renálních funkcí (vylučování léčivých přípravků, nežádoucí účinky, nefrotoxicita léčivých přípravků apod.). Dále musí ovládat základní principy funkčního vyšetřování ledvin,
116
zejména vyšetřování a interpretaci glomerulární filtrace a koncentrační schopnosti ledvin. Musí znát indikace a kontraindikace biopsie ledvin a základní problematiku transplantací ledvin. Endokrinologie - má znát základní funkce žláz s vnitřní sekrecí a jejich poruchy, klinický obraz onemocnění hypotalamohypofyzárního systému, štítné žlázy, příštítných tělísek a nadledvin, jejich laboratorní diagnostiku a principy léčby, a to i s ohledem na ovlivnění akutních, život ohrožujících stavů u endokrinních chorob. Má znát i účast endokrinního systému při vzniku a rozvoji jiných onemocnění. Musí mít i základní vědomosti o léčbě hormony a znát rizika s tím spojená. Diabetologie - má znát diagnostiku a klinický obraz inzulin dependentního a nondependentního DM, léčbu inzulinem a perorálními antidiabetiky. Má znát kritéria kompenzace diabetu, diagnostiku a léčbu hyperglykemického a hyperosmolárního kómatu, hypoglykemické stavy, akutní a pozdní diabetické komplikace a jejich léčbu. Metabolismus a výživa - má znát základy hlavních metabolických pochodů a jejich regulací, diagnostiku a léčbu poruch vnitřního prostředí, principy racionální výživy, etiopatogenezi a diferenciální diagnostiku výživových poruch a některých enzymopatií, principy jejich léčby, dietoterapii a základy enterální a parenterální výživy. Hematologie - má prokázat znalosti celého spektra krevních nemocí i sekundárního postižení krvetvorby. Má znát indikace hematologických vyšetření morfologických, hemokoagulačních a imunologických a jejich užití v diferenciální diagnostice. Má mít základní znalosti o současných možnostech léčby hematoonkologických onemocnění. V oboru transfúzní lékařství má zvládnout příslušné požadavky dané obecnou náplní interního základu se zvláštním důrazem na znalost biologických účinků transfúze krve a jejich složek, indikací transfúze a transfúzní techniky, prevence, diagnostiky a léčby posttransfúzních komplikací. Klinická alergologie a imunologie - má mít základní znalost o imunitním systému a jeho fyziologické funkci. V oblasti patologie imunity pak teoretické základy alergie, stavů imunitní nedostatečnosti a autoimunitních chorob, znát klinickou symptomatologii těchto stavů a možnosti její laboratorní diagnostiky a léčby. Onkologie - musí ovládat principy časné diagnostiky nádorů. Musí znát rizikové faktory vzniku nádorů a možnosti event. prevence. Musí být seznámen s možnostmi současné léčby nádorových onemocnění. Geriatrie – má se obeznámit s diagnózou, léčbou a prevencí častých onemocnění pozdního věku, např. mozkové cévní příhody, arteriální hypertenze, Parkinsonovy choroby, demence, artrózy, osteoporózy atd. Dále se seznámí s problematikou nespecifických problémů stáří, jako jsou závratě a pády, močová inkontinence, imobilita, dekubity, poruchy paměti a v neposlední řadě také úskalími medikamentózní léčby, iatrogenním poškozením léčivými přípravky a základy geriatrické rehabilitace a geriatrického ošetřovatelství. Klinická farmakologie - musí znát základní údaje o farmakologii a farmakoterapeutickém použití léčivých přípravků potřebných pro léčbu vnitřních nemocí. Zejména musí ovládat indikace, kontraindikace, hlavní nežádoucí účinky a základy kinetiky léčivých přípravků používaných v léčbě nejčastějších vnitřních onemocnění.
117
Infekční lékařství - má znát etiologii, patogenezi, klinický obraz a terapii běžně se vyskytujících onemocnění virových, bakteriálních, parazitárních a mykotických. Pozornost musí věnovat hlavně vyšetření febrilního pacienta, rozpoznávání urgentních infekčních situací včetně septických stavů, nosokomiálním infekcím, infekcím u imunokompromitovaných nemocných a postupům u teploty nejasného původu. Dále má ovládat základy interpretace mikrobiologických vyšetření, nejčastěji užívané antimikrobiální léky, dávkování, způsoby aplikace, průnik do jednotlivých orgánů. Má být obeznámen s možnostmi kontroly infekčních onemocnění ve společnosti včetně epidemiologie, přenosu a prevence. Pro stanovení komplexní terapie má prokázat základní znalosti pro sestavení celkového režimu nemocného, jehož součástmi jsou: -
farmakoterapie s účelným použitím jednotlivých léčivých přípravků, zásady výživy v prevenci a terapii interních nemocí (dietoterapie), stanovení pohybového režimu a rehabilitačních postupů, zásady prevence a dispenzarizace ve vnitřním lékařství, základní znalosti principů pracovního lékařství.
Ostatní obory a zvláštnosti: Absolvent interního základu musí prokázat i znalosti z jiných oborů, v rozsahu nutném ke správnému stanovení diagnózy a diferenciální diagnózy a k rozhodnutí o účelné terapii. Neurologie má být schopen neurologické anamnézy u pacienta s neurologickými projevy, základního neurologického vyšetření se závěrem pravděpodobné lokalizace neurologického poškození, dokázat klinicky vyhodnotit časté neurologické projevy jako jsou bolesti hlavy, závratě, křeče, bezvědomí, zmatenost, mimovolní pohyby, parestézie, bolesti. Má být obeznámen se základy vyšetřovacích technik v neurologii, s diagnostikou a léčbou nejčastějších neurologických onemocnění, zejména diagnostikou a léčbou urgentních neurologických situací. Anesteziologie a resuscitace – osvojí si základy resuscitační péče včetně intubace, umělé plicní ventilace a dalších základních postupů v tomto oboru. Rehabilitace – obeznámí se se základní terminologií dle definice WHO, s vyhodnocováním rehabilitačního potenciálu ve vztahu k neurologickým onemocněním, stavům po úrazech, chronických muskuloskeletálních onemocněních a následků a komplikací těchto onemocnění např. bolest, kontraktury, deformity, infekce, stres, poruchy výživy apod. Obeznámí se s možnostmi léčby těchto poruch např. lokální injekční technikou, používáním zdravotnických prostředků, obeznámí se s týmem nelékařských spolupracovníků (klinický psycholog, sociální pracovník, logoped apod.). Chirurgie – má se obeznámit s klinickými a laboratorními projevy nejčastějších chirurgických onemocnění s důrazem na diferenciální diagnostiku akutních břišních příhod a ošetřováním nejčastějších úrazů. Má se obeznámit s možnostmi léčby chirurgických onemocnění včetně endoskopických a laparoskopických technik. Musí znát rizika interních onemocnění ve vztahu k chirurgickým zákrokům, význam interních předoperačních vyšetření a konziliární činnosti internisty v chirurgických oborech. Praktické znalosti: Absolvent společného interního základu má ovládat techniku některých diagnostických a terapeutických výkonů jako je vyšetření per rectum, rektoskopie, punkce 118
hrudníku, břišní dutiny (ascitu), sternální a lumbální punkci, punkci kolenního kloubu, cévkování močového měchýře, zavádění žaludeční a duodenální sondy, zavedení Sengstakenovy sondy, provést výplach žaludku, odsávání sekretu z dýchacích cest a techniku kardiopulmonální resuscitace. Musí umět zavést žilní kanylu a dlouhodobou péči o ni, péči o centrální žilní katétr a měření centrálního žilního tlaku (blíže logbook). Během výcviku má v době pobytu na lůžkových odděleních školenec na starosti minimálně 6 a maximálně 20 lůžek. 3.2
Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických prokazatelných na konci specializovaného výcviku v kardiologii
dovedností
Uchazeč o specializaci musí ovládat etiologii, patogenezi, kliniku, diagnostiku i diferenciální diagnostiku, terapii i prevenci chorob oběhu krevního včetně nových poznatků v oboru. Musí prokázat: a) zejména důkladnou znalost: fyziologie a patofyziologie kardiovaskulárního ústrojí včetně základních údajů o koronárním průtoku, o metabolismu myokardu, neurohumorálním řízení kardiovaskulárních funkcí a základech hemodynamiky, znalost patologické anatomie kardiovaskulárního ústrojí a základů kardiopulmonální funkce, b) podrobnou znalost v těchto klinických okruzích problémů: výskyt, patogeneze, patologická fyziologie, diagnostika, léčba a prevence zejména těchto stavů: ischemická choroba srdeční, zejména infarkt myokardu a jeho komplikace, různé formy anginy pectoris, poruchy srdečního rytmu, srdeční selhání, esenciální i sekundární hypertenze, získané chlopenní vady srdeční, vrozené vady srdeční, kardiomyopatie, plicní embolie, myokarditidy, endokarditidy a perikarditidy, dyslipidemie, plicní hypertenze a chronické cor pulmonale, choroby periferních tepen, žil, kapilár a lymfatických cév, funkční poruchy kardiovaskulárního ústrojí, kardiologická problematika těhotenství a kardiologické indikace k jeho přerušení, c) znalost doporučení pro diagnostické a terapeutické postupy některých kardiovaskulárních onemocnění ("guidelines") České kardiologické společnosti a Evropské kardiologické společnosti, d) ovládání: stanovení indikací ke kardiochirurgickým výkonům, pooperačního sledování nemocných po těchto výkonech, posuzování rizika nesrdečních operací u kardiaků, základů diagnostiky a léčby onemocnění cév mozkových, e) dobrou znalost zejména:
119
zásad kardiopulmonální resuscitace a její uplatnění v praxi, diagnostiky a léčby urgentních oběhových stavů na koronárních jednotkách, nefarmakologické léčby arytmií, kardiovaskulární farmakoterapie, zejména znalost trombolytické léčby, antiagregační a antikoagulační léčby, hypolipidemickou léčbu, léčbu inhibitory ACE, betablokátory, diuretiky, blokátory kalciových kanálů, antiarytmik a ostatních léčivých přípravků užívaných v kardiologii, indikací a kontraindikací, dávkování, způsobu aplikace, nežádoucích účinků a lékových interakcí, problematiky léčby ICHS intervenčními (PCI) a chirurgickými postupy, intervenční i chirurgické léčby získaných a vrozených vad srdečních z hlediska kardiologa. Indikace, výsledky a pooperační péče o nemocné a jejich dispenzarizace včetně posudkových hledisek, indikace k dočasné i trvalé kardiostimulaci a kontroly nemocných s kardiostimulátorem, indikace a kontraindikace k srdeční transplantaci včetně dalšího sledování a léčby těchto nemocných, preventivní kardiologie, zásad komplexního léčebného režimu u chronických kardiaků včetně farmakoterapie, dietní léčby, pohybového režimu, indikací k pohybové a fyzikální rehabilitaci a k lázeňské léčbě, f) ovládání zvláštností v symptomatologii, diagnostice i diferenciální diagnostice, terapii i posuzování u starších nemocných, g) ovládání posudkové činnosti při krátkodobé i dlouhodobé pracovní neschopnosti pro všechny posudkové účely v oboru kardiologie.
3.3
Rozsah požadovaných praktických dovedností
Uchazeč o specializaci musí prokázat tyto praktické dovednosti a znalosti: a) aktivní ovládání pomocných vyšetřovacích metod: elektrokardiografie včetně Holterovské, echokardiografie (viz další), ergometrie (viz další), b) interpretace vyšetřovacích metod: výsledků katetrizačního vyšetření, orientační interpretace angiokardiografických a angiografických vyšetření, vyšetření nukleární kardiologie, rtg diagnostiky srdečních chorob, spirometrie a vyšetření krevních plynů, c) ovládání diagnostických nebo léčebných výkonů: kanylace centrálních žil (viz další), kardioverze (viz další), dočasné kardiostimulace (viz další), arteriální punkce, zavedení plovoucího Swan – Ganzova katétru.
120
Požadované výkony předložené k atestační zkoušce: Kanylace centrální žíly - předložení jmenného seznamu nejméně 20 pacientů, u nichž uchazeč provedl samostatně kanylaci centrální žíly. Dočasná transvenózní kardiostimulace - předložení jmenného seznamu nejméně 5 pacientů, u nichž uchazeč provedl samostatně zavedení dočasného kardiostimulátoru. Elektrická kardioverze - předložení jmenného seznamu nejméně 5 pacientů, u nichž uchazeč provedl elektrickou kardioverzi. Echokardiografie - předložení jmenného seznamu nejméně 300 pacientů, u nichž uchazeč provedl a interpretoval echokardiografické vyšetření. Zátěžové testy - předložení jmenného seznamu nejméně 150 pacientů, u nichž uchazeč samostatně provedl a interpretoval zátěžové EKG. Holterovské EKG - předložení jmenného seznamu 50 pacientů, u nichž uchazeč provedl a samostatně interpretoval Holterovské EKG. Asistence při dalších výkonech Zkušenosti s indikacemi, kontraindikacemi, komplikacemi a terapeutickými důsledky (asistence při výkonu): pravo- a levostranná srdeční katetrizace - 25, koronarografie - 50, PCI 25, invazivní elektrofyziologie s RFA - 10, metody nukleární kardiologie - 10. Seznamy nemocných musí obsahovat číslo chorobopisu a další data výkonů tak, aby v případě kontroly bylo možné ověřit jejich pravost. Seznamy musí být ověřeny vedoucím pracoviště (primářem či přednostou), na kterém byly provedeny. V nemocniční dokumentaci těchto nemocných musí být jasně uvedeno, že sledovaný výkon provedl skutečně uchazeč.
4.
Všeobecné požadavky Absolvent specializačního vzdělávání: musí znát standardní dokumentaci používanou v oboru - chorobopis a denní dekurs, list o prohlídce mrtvého, návrh lázeňského léčení, hlášení onkologické, hlášení některých infekčních nemocí, hlášení o pracovním úrazu, hlášení nežádoucího účinku léčivých přípravků, náležitosti lékařské zprávy, dokumentaci pro potřeby pojišťoven, dosáhne potřebné úrovně schopností pro komunikaci s pacienty, příbuznými i spolupracovníky, má základní znalosti posudkového a revizního lékařství, lékařské etiky, právních předpisů platných ve zdravotnictví, organizace zdravotnické služby a ekonomiky zdravotnictví, osvojí si provozní a administrativní činnosti a management týmové práce, osvojí si základy počítačové techniky jako prostředku pro ukládání a vyhledávání dat, odborných informací a komunikace, poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.
121
5.
Hodnocení specializačního vzdělávání
a)
Průběžné hodnocení školitelem - záznam o absolvované praxi a školicích akcích v průkazu odbornosti (v šestiměsíčních intervalech), záznamy o provedených činnostech, výkonech v logbooku. Celkové zhodnocení na konci povinného interního základu a jeho záznam v logbooku. b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce absolvování požadované praxe, výkonů, školicích akcí během povinného interního základu a úspěšné zakončení interního základu písemným testem, absolvování požadované praxe ve specializovaném výcviku a záznam o provedení požadovaných výkonů v logbooku, absolvování povinných školicích akcí, povinné předložení 1 publikace z oboru kardiologie in extenso v recenzovaném časopise (Cor et Vasa, Vnitřní lékařství, nebo v zahraničním časopise) a aktivní účast na sjezdu České kardiologické společnosti. Uchazeč musí být prvním autorem. c) Vlastní atestační zkouška písemný rozbor případu (kasuistika), praktická část - zkouška z elektrokardiografie, echokardiografie, hemodynamiky, teoretická část - 3 odborné otázky na vylosované téma z kardiologie.
6.
Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Specialista v oboru kardiologie musí (vedle výše uvedených znalostí a dovedností v oboru) též znát koncepci oboru kardiologie, dále organizační, administrativní a hospodářské povinnosti ve smyslu organizačního a provozního řádu a dalších předpisů tak, aby dovedl: samostatně pracovat na kardiologickém oddělení v kardiocentru nebo na kardiologicky zaměřeném oddělení jiné nemocnice, samostatně pracovat na koronární jednotce nebo na jednotce intenzivní péče s kardiologickým zaměřením, včetně provádění elektrické kardioverze, kanylace centrální žíly a dočasné kardiostimulace, samostatně provádět ambulantní kardiologickou praxi, znát základy kardiostimulace a elektrofyziologie, provádět a hodnotit samostatně ergometrie, echokardiografie a Holterovské monitorování EKG a krevního tlaku, vykonávat konziliární službu v oboru kardiologie a účastnit se výchovy specialistů svého oboru i internistů. Musí znát stav a perspektivu problémů svého oboru. Specialista v oboru prokáže schopnosti postgraduálního vzdělávání v oboru kardiologie pro praktické lékaře alespoň v místě působení a žádoucí je publikační a přednášková činnost v oblasti kardiovaskulárních chorob.
122
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM v oboru KLINICKÁ ONKOLOGIE 1.
Cíl specializačního vzdělávání
Cílem specializačního vzdělávání v oboru klinická onkologie je získání specializované způsobilosti osvojením potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností v oblasti prevence, diagnostiky, terapie a komplexní podpůrné léčby u nemocných s nádorovým onemocněním umožňujících samostatnou činnost v ambulantní i nemocniční sféře. Specialista v oboru klinická onkologie musí být schopen integrace používaných léčebných modalit a plnit roli vedoucího týmu pro diagnostiku a léčbu nádorových onemocnění.
2.
Minimální požadavky na specializační vzdělávání
Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru klinická onkologie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého
123
prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě. Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle § 83a zákoníku práce. Podmínkou pro získání specializace v oboru klinická onkologie je zařazení do oboru a absolvování společného interního základu a specializované praxe v celkové minimální délce 5 let praxe, z toho: 2.1
Povinný interní základ – minimálně 24 měsíců
a) povinná praxe v oboru 18 měsíců na standardním lůžkovém interním oddělení s neselektovaným příjmem nemocných, z toho: 3 měsíce na JIP, 3 měsíce na příjmové ambulanci pod odborným dohledem, b) povinná doplňková praxe 1 měsíc pneumologie, 1 měsíc hematologie a transfúzní lékařství, 1 měsíc neurologie, 1 měsíc infekční lékařství, 2 měsíce chirurgie (převážně příjmová chirurgická ambulance), c) doporučená doplňková praxe 1 měsíc dermatovenerologie, 1 měsíc psychiatrie, 1 měsíc rehabilitační a fyzikální medicína, 1 měsíc geriatrie. Výcvik probíhá na standardních interních odděleních resp. klinikách s nepřetržitým a neselektovaným příjmem nemocných a dostatečně velkým spádovým územím. Pracoviště disponují náležitým personálním a přístrojovým vybavením a zázemím pro školence. d) účast na vzdělávacích aktivitách - povinný kurz po absolvování společného základu ukončený testem – 1 týden, - povinný kurz Lékařská první pomoc – 3 dny, - povinný seminář Základy zdravotnické legislativy – 1 den, - doporučené jsou další odborné akce pořádané IPVZ, ČIS JEP, ČLK atd. 2.2
Vlastní specializovaný výcvik v oboru klinická onkologie – minimálně 36 měsíců Postup do specializovaného výcviku je podmíněn splněním všech požadavků stanovených pro výcvik v rámci povinného interního základu. a) povinná praxe v oboru – minimálně 12 měsíců na akreditovaném pracovišti 2 týdny oddělení dětské onkologie, 1 měsíc oddělení hematoonkologie s akreditací pro transplantační program, b) povinná doplňková praxe 3 měsíce radioterapie, 2 měsíce gynekologie, 1 měsíc urologie,
124
c) doporučená doplňková praxe 1 měsíc ORL, 1 měsíc klinická farmakologie. Povinnou praxi v oboru a povinnou doplňkovou praxi školenec absolvuje na specializovaných pracovištích uvedených oborů. Povinná praxe v oboru probíhá na specializovaném pracovišti klinické onkologie (minimálně 12 měsíců na akreditovaném pracovišti), z toho musí být 12 měsíců v ambulantním provozu. Jednotlivé části specializovaného vzdělávání uchazeč může libovolně absolvovat na kterémkoliv pracovišti, které je schváleno pro tyto účely. Pracoviště disponují náležitým personálním a přístrojovým vybavením a zázemím pro školence. Absolvovanou praxi z jednotlivých oborů i s požadovaným praktickým výcvikem a jejich hodnocením školitelem doloží školenec písemně (logbook). d) účast na vzdělávacích aktivitách povinný specializační kurz IPVZ, který zahrnuje paliativní medicínu (zakončený testem a praktickou zkouškou) – 8 týdnů, doporučené jsou další kurzy pořádané IPVZ, ČIS JEP, ČLK atd.
3.
Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností
3.1
Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických prokazatelných na konci výcviku v rámci povinného interního základu (povinný interní základ je plně totožný s oborem vnitřní lékařství )
dovedností
Základní cíle povinného interního základu: -
-
-
získat základní diagnostické, terapeutické, psychologické a etické znalosti ve snaze o globální přístup k pacientovi, zdůraznit základ klinického přístupu k pacientovi - anamnézu a fyzikální vyšetření, naučit se analýze, syntéze a kritickému uvažování v průběhu rozhodovacích procesů, zejména ve vztahu k diferenciální a etiologické diagnostice, podrobněji se obeznámit se základními vyšetřovacími metodami a jejich diagnostickou cenou (rentgenových, ultrazvukových a endoskopických vyšetření) a interpretaci výsledků nejčastěji prováděných laboratorních vyšetření, rozpoznat a správně postupovat u akutních interních příhod, důvěrně se obeznámit s nejčastěji používanými léčivými přípravky, indikacemi a kontraindikacemi, optimálním dávkováním, významnými interakcemi a nežádoucími účinky léčivých přípravků, obeznámit se s organizací zdravotnictví, systémem zdravotních pojišťoven, sociální medicíny a prováděním prevence.
Kardiologie - má ovládat kromě fyzikálního i základní funkční vyšetření srdce a periferní cirkulace, interpretaci elektrokardiogramu včetně diagnózy nejdůležitějších arytmií, základy ostatních neinvazivních a invazivních vyšetřovacích metod. Má znát etiopatogenezi, klinický obraz, diagnostiku a léčbu nejčastějších kardiovaskulárních onemocnění, zejména arteriální hypertenze, ischemické choroby srdeční včetně akutního infarktu a jeho komplikací, arytmií, chorob periferních tepen a žil, plicní embolie a ostatních akutních kardiovaskulárních příhod, včetně kardiogenního šoku, plicního edému, akcelerované hypertenze, disekce aneuryzmatu aorty, tamponády perikardu a diferenciální diagnostiku synkop i možnosti vyšetření. Dále má ovládat základní diagnostiku a léčbu nejčastějších vrozených a získaných srdečních vad,
125
endokarditidy, myokarditidy a perikarditidy. Má prokázat znalosti farmakoterapie nemocí srdečních a cévních, současné možnosti nefarmakologické léčby, zejména z oblasti katetrizačních metod, dočasné a trvalé kardiostimulace, intervenční radiologie a kardiochirurgie. Má být obeznámen s novými poznatky v oblasti aterosklerózy, jejich rizikových faktorů a možnostmi prevence kardiovaskulárních onemocnění. Pneumologie - má znát patofyziologii dýchání, základní parametry spirometrických vyšetření a krevních plynů, interpretaci rtg nálezu a základy ostatních diagnostických a terapeutických metod v pneumologii, včetně oxygenoterapie. Z akutních příhod musí ovládat zejména diagnostiku a léčbu pneumotoraxu, astmatického záchvatu, rozsáhlých forem pneumonií, akutního respiračního selhání, obstrukce horních dýchacích cest. Pozornost musí věnovat zejména nejčastějším plicním onemocněním jako jsou plicní záněty, chronická obstrukční plicní nemoc, tuberkulóza, chronické astma, bronchiektázie, nádory plic a dále diagnostice a léčbě chronické respirační insuficience. U onemocnění pohrudnice má zvládnout navíc hrudní punkci a aspiraci výpotku k laboratorním vyšetřením. Má znát klinické projevy a diagnostiku intersticiálních plicních nemocí, empyému, syndromu spánkové apnoe a možnosti léčby. Musí umět provést diferenciální diagnostiku nejčastějších projevů plicních nemocí jako je dušnost, kašel, expektorace, bolesti na hrudníku, hemoptýza. Má znát základy epidemiologie a dispenzarizace plicních nemocí. Gastroenterologie - má ovládat klinický obraz, diferenciální diagnostiku, léčbu a prevenci nejčastějších gastrointestinálních onemocnění: onemocnění jícnu, vředové choroby žaludku a dvanáctníku, chorob jater, žlučníku a žlučových cest, slinivky, tenkého i tlustého střeva. Zvláště se musí obeznámit s diagnostikou a diferenciální diagnostikou náhlých příhod břišních i diagnostikou a terapeutickými přístupy u krvácení z gastrointestinálního traktu. Zvláštní pozornost musí věnovat časné diagnostice nádorů trávicího ústrojí a konečníku. Má znát interpretaci hlavních laboratorních, rtg a ultrasonografických vyšetření, dále indikace a kontraindikace endoskopických vyšetření, má být obeznámen s možnostmi současných léčebných endoskopických zákroků i ostatních vyšetřovacích a léčebných metod používaných v gastroenterologii. Má znát i základní indikace k chirurgickému řešení chorob GIT. Hepatologie - má zvládnout diagnostiku, diferenciální diagnostiku, terapii i prevenci jaterních chorob, má znát typy žloutenek i raných a pozdních stadií chronických jaterních onemocnění včetně časných stadií jaterních selhání. Revmatologie - má znát klinické projevy nejčastěji se vyskytujících revmatických onemocnění, jejich diagnostiku a diferenciální diagnostiku včetně interpretace laboratorních testů. Dále má znát základy farmakoterapie revmatických onemocnění, možnosti léčby fyzikální, komplexní rehabilitace a léčby chirurgické. Má se obeznámit s možnostmi prevence u revmatických onemocnění. Nefrologie - má ovládat klinický obraz a léčbu onemocnění ledvin a vývodných cest močových včetně diferenciální diagnostiky nefrotického syndromu, nefrogenní hypertenze, nefrolitiázy, diagnostiku a léčbu glomerulonefritid a intersticiálních nefritid. Dále by měl ovládat základní diferenciální diagnostiku selhání ledvin, základní principy hemodialýzy a peritoneální dialýzy. Měl by též prokázat znalosti dávkování léčivých přípravků u nemocných se snížením renálních funkcí (vylučování léčivých přípravků, nežádoucí účinky, nefrotoxicita léčivých přípravků apod.). Dále musí ovládat základní principy funkčního vyšetřování ledvin, zejména vyšetřování a interpretaci glomerulární filtrace a koncentrační schopnosti ledvin. Musí znát indikace a kontraindikace biopsie ledvin a základní problematiku transplantací ledvin. Endokrinologie - má znát základní funkce žláz s vnitřní sekrecí a jejich poruchy, klinický obraz onemocnění hypotalamohypofyzárního systému, štítné žlázy, příštítných tělísek a nadledvin, jejich laboratorní diagnostiku a principy léčby, a to i s ohledem na ovlivnění akutních, život ohrožujících stavů u endokrinních chorob. Má znát i účast endokrinního
126
systému při vzniku a rozvoji jiných onemocnění. Musí mít i základní vědomosti o léčbě hormony a znát rizika s tím spojená. Diabetologie - má znát diagnostiku a klinický obraz inzulin dependentního a nondependentního DM, léčbu inzulínem a perorálními antidiabetiky. Má znát kritéria kompenzace diabetu, diagnostiku a léčbu hyperglykemického a hyperosmolárního kómatu, hypoglykemické stavy, akutní a pozdní diabetické komplikace a jejich léčbu. Metabolismus a výživa - má znát základy hlavních metabolických pochodů a jejich regulací, diagnostiku a léčbu poruch vnitřního prostředí, principy racionální výživy, etiopatogenezi a diferenciální diagnostiku výživových poruch a některých enzymopatií, principy jejich léčby, dietoterapii a základy enterální a parenterální výživy. Hematologie - má prokázat znalosti celého spektra krevních nemocí i sekundárního postižení krvetvorby. Má znát indikace hematologických vyšetření morfologických, hemokoagulačních a imunologických a jejich užití v diferenciální diagnostice. Má mít základní znalosti o současných možnostech léčby hematoonkologických onemocnění. V oboru transfúzní lékařství má zvládnout příslušné požadavky dané obecnou náplní interního základu se zvláštním důrazem na znalost biologických účinků transfúze krve a jejich složek, indikací transfúze a transfúzní techniky, prevence, diagnostiky a léčby posttransfúzních komplikací. Klinická alergologie a imunologie - má mít základní znalost o imunitním systému a jeho fyziologické funkci. V oblasti patologie imunity pak teoretické základy alergie, stavů imunitní nedostatečnosti a autoimunitních chorob, znát klinickou symptomatologii těchto stavů a možnosti její laboratorní diagnostiky a léčby. Onkologie - musí ovládat principy časné diagnostiky nádorů. Musí znát rizikové faktory vzniku nádorů a možnosti event. prevence. Musí být seznámen s možnostmi současné léčby nádorových onemocnění. Geriatrie – má se obeznámit s diagnózou, léčbou a prevencí častých onemocnění pozdního věku, např. mozkové cévní příhody, arteriální hypertenze, Parkinsonovy choroby, demence, artrózy, osteoporózy atd. Dále se seznámí s problematikou nespecifických problémů stáří, jako jsou závratě a pády, močová inkontinence, imobilita, dekubity, poruchy paměti a v neposlední řadě také úskalími medikamentózní léčby, iatrogenním poškozením léčivými přípravky a základy geriatrické rehabilitace a geriatrického ošetřovatelství. Klinická farmakologie - musí znát základní údaje o farmakologii a farmakoterapeutickém použití léčiv potřebných pro léčbu vnitřních nemocí. Zejména musí ovládat indikace, kontraindikace, hlavní nežádoucí účinky a základy kinetiky léčivých přípravků používaných v léčbě nejčastějších vnitřních onemocnění. Infekční lékařství - má znát etiologii, patogenezi, klinický obraz a terapii běžně se vyskytujících onemocnění virových, bakteriálních, parazitárních a mykotických. Pozornost musí věnovat hlavně vyšetření febrilního pacienta, rozpoznávání urgentních infekčních situací včetně septických stavů, nosokomiálním infekcím, infekcím u imunokompromitovaných nemocných a postupům u teploty nejasného původu. Dále má ovládat základy interpretace mikrobiologických vyšetření, nejčastěji užívané antimikrobiální léčivé přípravky, dávkování, způsoby aplikace, průnik do jednotlivých orgánů. Má být obeznámen s možnostmi kontroly infekčních onemocnění ve společnosti včetně epidemiologie, přenosu a prevence. Pro stanovení komplexní terapie má prokázat základní znalosti pro sestavení celkového režimu nemocného, jehož součástmi jsou: - farmakoterapie s účelným použitím jednotlivých léčivých přípravků, - zásady výživy v prevenci a terapii interních nemocí (dietoterapie), - stanovení pohybového režimu a rehabilitačních postupů, - zásady prevence a dispenzarizace ve vnitřním lékařství, - základní znalosti principů pracovního lékařství. 127
Ostatní obory a zvláštnosti Absolvent interního základu musí prokázat i znalosti z jiných oborů, v rozsahu nutném ke správnému stanovení diagnózy a diferenciální diagnózy a k rozhodnutí o účelné terapii. Neurologie - má být schopen neurologické anamnézy u pacienta s neurologickými projevy, základního neurologického vyšetření se závěrem pravděpodobné lokalizace neurologického poškození, dokázat klinicky vyhodnotit časté neurologické projevy jako jsou bolesti hlavy, závratě, křeče, bezvědomí, zmatenost, mimovolní pohyby, parestézie, bolesti. Má být obeznámen se základy vyšetřovacích technik v neurologii, s diagnostikou a léčbou nejčastějších neurologických onemocnění, zejména diagnostikou a léčbou urgentních neurologických situací. Dermatologie – musí se obeznámit s vyšetřovacími postupy u onemocnění kůže, vlasů, nehtů a sliznic, s diagnostikou a léčbou nejčastějších kožních nemocí, zejména ve vztahu k možným projevům vnitřních onemocnění. Psychiatrie – obeznámí se s nejčastěji se vyskytujícími psychiatrickými nemocemi, zejména s vyšetřením a léčbou depresivních onemocnění, deliria, sebepoškozování, panickou atakou, alkoholismem a jinými toxikomaniemi, stavy zmatenosti. Obeznámí se s vyhodnocováním rizika sebevraždy, jednáním s agresivním pacientem i příbuznými, psychosomatickou problematikou. Rehabilitace – obeznámí se se základní terminologií dle definice WHO, s vyhodnocováním rehabilitačního potenciálu ve vztahu k neurologickým onemocněním, stavům po úrazech, chronických muskuloskeletálních onemocněních a následků a komplikací těchto onemocnění např. bolest, kontraktury, deformity, infekce, stres, poruchy výživy apod. Obeznámí se s možnostmi léčby těchto poruch např. lokální injekční technikou, používáním zdravotnických prostředků, obeznámí se s týmem nelékařských spolupracovníků (klinický psycholog, sociální pracovník, logoped apod.). Chirurgie – má se obeznámit s klinickými a laboratorními projevy nejčastějších chirurgických onemocnění s důrazem na diferenciální diagnostiku akutních břišních příhod a ošetřováním nejčastějších úrazů. Má se obeznámit s možnostmi léčby chirurgických onemocnění včetně endoskopických a laparoskopických technik. Musí znát rizika interních onemocnění ve vztahu k chirurgickým zákrokům, význam interních předoperačních vyšetření a konziliární činnosti internisty v chirurgických oborech. Praktické znalosti Absolvent společného interního základu má ovládat techniku některých diagnostických a terapeutických výkonů jako je vyšetření per rectum, rektoskopie, punkce hrudníku, břišní dutiny (ascitu), sternální a lumbální punkci, punkci kolenního kloubu, cévkování močového měchýře, zavádění žaludeční a duodenální sondy, zavedení Sengstakenovy sondy, provést výplach žaludku, odsávání sekretu z dýchacích cest a techniku kardiopulmonální resuscitace. Musí umět zavést žilní kanylu a dlouhodobou péči o ni, péči o centrální žilní katétr a měření centrálního žilního tlaku (blíže logbook). Během výcviku má školenec na starosti minimálně 10 a maximálně 20 lůžek, přijme, ošetří a propustí minimálně 300 pacientů na oddělení a ošetří minimálně 600 ambulantních pacientů za rok. 3.2
Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci specializovaného výcviku v oboru klinická onkologie
Seznam požadovaných výkonů: Teoretické znalosti
128
a) z vlastního oboru - znalosti nezbytně nutné a event. další požadované znalosti. Obecná onkologie: Epidemiologie nádorů. Sběr dat, národní onkologický registr, onkologické hlášení. Základní regulační pochody. Etiologie a patogeneze nádorového procesu. Kancerogeneze. Onkogeny. Genetika – dědičná nádorová onemocnění. Nádorová imunologie. Nádorový růst, metastazování, angiogeneze. Patologie nádorů. Diagnostika nádorových onemocnění. Diagnostické algoritmy. Laboratorní vyšetření. Klasifikace nádorových onemocnění a staging. Prevence. Primární prevence. Sekundární prevence, screening. Chirurgická léčba. Radioterapie. Imunoterapie. Chemoterapie - postavení chemoterapie v komplexní léčbě nádorů, - preklinický výzkum cytostatik, - klinické zkoušení cytostatik, - aplikační cesty protinádorových chemoterapeutik, - systémová chemoterapie, - regionální chemoterapie, - lokální chemoterapie, - farmakokinetika cytostatik, - mechanismus účinku látek s protinádorovou účinností, - kinetika nádorového růstu a její ovlivnění chemoterapií, - faktory ovlivňující účinnost chemoterapie, - možnosti předběžného posouzení účinnosti chemoterapie, - protinádorová chemoterapie v klinické praxi, - nežádoucí účinky cytostatik, - hematologická toxicita, - poškození kůže a kožních adnex, - gastrointestinální toxicita, - poškození jater a pankreatu, - poškození plic, - poškození srdce, - poškození ledvin a močového ústrojí, - nežádoucí účinky cytostatik na gonády, - neurotoxicita, - méně obvykle projevy toxicity, 129
- teratogenní účinky cytostatik, - mutagenní a kancerogenní účinky, - chemoterapie a imunitní reakce, - nežádoucí interakce cytostatik s jinými léčivy, - cytostatická terapie v těhotenství, - rizika manipulace s cytostatiky u zdravotnického personálu, - hodnocení rozsahu onemocnění, - posuzování léčebné odpovědi, - jiné léčebné metody a jejich vztah k chemoterapii, - chirurgická terapie, - radioterapie, - imunoterapie, - chemoterapie a transplantace kostní dřeně, - ekonomické aspekty protinádorové chemoterapie, - perspektivy chemoterapie a nové směry v terapii nádorových onemocnění, - základní skupiny cytostatik. Hormonální léčba nádorů. Biologická léčba. Podpůrná a doplňková léčba - infekční komplikace, - anorexie, nevolnost a zvracení, - poruchy výživy, - poruchy elektrolytů a acidobazické rovnováhy, - tišení bolesti u onkologických nemocných, - péče o psychický stav nemocného. Rehabilitace onkologicky nemocných. Paliativní léčba a terminální péče. Onkologický výzkum. Klinická část Akutní (blastické leukémie). Myelodisplastický syndrom MDS. Myeloproliferační syndrom. Primární polycytemie. Chronická myeloidní leukémie CML. Chronická lymfatická leukémie CLL. Hodgkinova nemoc. Nehodgkinské lymfomy. Lymfoproliferační onemocnění s tvorbou paraproteinů. Nádory centrálního nervového systému CNS. Nádory ORL oblasti. Zhoubné nádory plic, pleury a mediastina. Nádory trávicího ústrojí. Nádory močového ústrojí. Zhoubné nádory mužských pohlavních orgánů. Zhoubné nádory ženských pohlavních orgánů. Nádorové onemocnění trofoblastu.
130
Karcinom prsu. Nádory žláz s vnitřní sekrecí. Zhoubné nádory kůže. Maligní melanom. Sarkomy. Sádorová onemocnění sdružená s AIDS. Zásady chemoterapie zhoubných nádorů v dětském věku a ve stáří. Diseminovaný nádor s neznámým prvotným ložiskem. Praktické dovednosti nezbytně nutné a další dovednosti Praktická příprava: - komplexní preventivní prohlídka, - vyhodnocení genetického rizika, - hrudní punkce s ošetřením maligního výpotku, - břišní punkce s ošetřením maligního výpotku, - cytodiagnostická punkce tumorózního útvaru, - aplikace chemoterapie do portu, průplach portu, - pohovor s nemocným, - pohovor s příbuznými, - diagnosticko-terapeutická rozvaha u základních typů nádorů, - mammární tým, - pneumoonkologický tým, - tým pro maligní lymfomy, - melanomový tým, - tým pro nádory zažívacího traktu, - transplantační tým, - léčba bolesti, - febrilní neutropenie, - stanovení postupu pro antiemetickou profylaxi. Řešení náhlých stavů v onkologii - Praktické výkony a postupy: - sy horní duté žíly, - komprese míšní, - gastrointestinální komplikace, - hyperkalcemie. Aplikace intraarteriální chemoterapie. Rehabilitace – lymfedém. Určení výkonnostního stavu a stanovení léčebného záměru. Příprava k transplantaci. b) z ostatních oborů –požadované teoretické znalosti, –požadované praktické dovednosti. Požadavky na praktické znalosti a dovednosti jsou podrobně uvedeny v logbooku. Uchazeč o specializaci má: 131
-znát zásady preventivních opatření, sekundární prevence a screeningu, -prokázat samostatnost v určení prognostických a prediktivních faktorů a volbě adjuvantní chemoterapie, hormonální léčby a bioterapie, -samostatně ovládat vyhodnocení nežádoucích projevů léčby podle kritérií WHO a NCI, -samostatně ovládat vyhodnocení léčebné odpovědi podle kritérií WHO a RECIST, -samostatně ovládat indikaci a vyhodnocení výsledků vyšetření v rámci poléčebného sledování nemocných, -prokázat znalost interpretace základních vyšetření molekulární biologie, -prokázat znalost a praktickou aplikaci rozhodovacího procesu při léčbě bolesti.
4.
Všeobecné požadavky
Znalosti základních právních předpisů platných ve zdravotnictví, systému zdravotní péče, posudkového a revizního lékařství, etiky, managementu týmové práce, komunikativní dovednosti. Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.
5.
Hodnocení specializačního vzdělávání
a) Průběžné hodnocení školitelem – záznam o absolvované praxi (konkrétních činnostech na pracovišti) v průkazu odbornosti, event. logbooku. Záznamy o průběžném hodnocení školitelem pravidelně v šestiměsíčních intervalech, hodnocení po skončení povinného společného základu. b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce absolvování povinného společného základu a jeho zhodnocení v průkazu odbornosti, včetně úspěšně absolvovaného písemného testu, absolvování povinných školicích akcí – záznam v průkazu odbornosti, úspěšné absolvování písemného testu, předložení seznamu výkonů (logbook) potvrzený školitelem, vypracování písemné práce na zadané téma. c) Vlastní atestační zkouška část praktická - podrobné vyšetření pacienta, zhodnocení pomocných vyšetření, diferenciálně - diagnostický závěr, návrh terapie, část teoretická - 3 odborné otázky (obecná, klinická, systémová léčba). 6.
Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Lékař se specializací v oboru klinická onkologie je schopen samostatné činnosti při poskytování specializované zdravotní péče v ambulantním nebo lůžkovém onkologickém zařízení. Provádí konziliární činnost pro jiné obory a podílí se na vzdělávání specialistů v oboru.
132
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM v oboru NEONATOLOGIE 1. Cíl specializačního vzdělávání Cílem specializačního vzdělávání je získání teoretických znalostí a praktických dovedností, nezbytných pro práci dětského lékaře, působícího na všech stupních péče o novorozence, zejména pak na úsecích II. a III. typu (perinatologická centra intermediární péče, resp. intenzivně-resuscitační a specializované péče o novorozence).
2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání Specializační vzdělávání v oboru neonatologie zahrnuje pětiletou odbornou praxi v oboru dětské lékařství a dalších minimálně 12 měsíců v oboru neonatologie absolvovaných na akreditovaném neontologickém pracovišti. Celková délka vzdělávání je minimálně 6 let.
133
Podmínkou přijetí do specializačního vzdělávání v oboru neonatologie je absolvování pětiletého vzdělávacího programu v oboru dětské lékařství, který zahrnuje celkem 18měsíční přípravu v neonatologii (v rámci tzv.společného pediatrického kmene 6 měsíců přípravy na akreditovaném pracovišti a dalších 12 měsíců v rámci dvouleté odborné přípravy v pediatrii, z toho minimálně 6 měsíců praxe na akreditovaném neonatologickém pracovišti). U uchazečů, kteří v rámci vzdělávacího programu v oboru dětské lékařství absolvovali přípravu v neonatologii v délce 18 měsíců (z toho 12 měsíců na akreditovaném pracovišti), se tato délka přípravy započítává. Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle § 83a zákoníku práce. Příprava probíhá nejméně na dvou různých akreditovaných pracovištích nebo jiném pracovišti oboru neonatologie.
3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností prokazatelných na konci specializačního vzdělávání v neonatologii Základy sběru, hodnocení a interpretace demografických údajů z oblasti perinatologie a neonatologie. Orientace v problematice péče o těhotnou a plod, vedení porodu za různých situací (chronický/akutní stres plodu apod.), prenatální diagnostice fetálního ohrožení, vč. problematiky vrozených vývojových vad. Dokonalé ovládání fyziologie a patofyziologie poporodní adaptace novorozence a asociovaných patologických stavů, ovládat resuscitaci a stabilizaci novorozence po porodu. Přehled o novorozenecké morbiditě, jejích komplikacích a dlouhodobých následcích. Zvládnutí komplexu péče o novorozence ve zdraví i nemoci, a to u všech typů novorozenců vč. extrémně nezralých. Umět diagnostikovat a lege artis léčit jednotlivé typy neonatální patologie se zřetelem na aktuální potřeby dítěte (sestavovat léčebné a ošetřovací protokoly). Správně interpretovat výsledky laboratorních a dalších specializovaných vyšetření u novorozenců. Samostatně provádět výkony, spojené s intenzivněresuscitační léčbou, zejména vedení umělé plicní ventilace, podpory kardiovaskulárního systému, parenterální výživy a racionální farmakoterapie. Ovládat vedení následné péče o novorozence, kteří prošli intenzivní péčí, zejména předčasně narozené a po porodu vážně nemocné, s cílem předcházet nebo korigovat projevy pozdní morbidity. Ovládat metodiku dlouhodobého sledování perinatálně ohrožených dětí. Teoretické znalosti: 1. Demografické ukazatele a epidemiologická data (vybraná těhotenská patologie, natalita, mortalita, neonatální a pozdní neurosenzorická morbidita), jejich získávání, hodnocení a interpretace. 2. Systém péče o těhotnou, plod a novorozence v ČR – organizace, principy funkce. 3. Fyziologie a patofyziologie těhotenství s ohledem na vývoj plodu (rizikové/patologické těhotenství), vedení porodu, operativní porody, medikace rodičky a farmakologicky deprimovaný novorozenec. 4. Fetální medicína – obsah pojmu, současné možnosti dg nemocného plodu a antenatální léčby. 5. Prenatální diagnostika ohrožení plodu – přehled. 6. Základy genetického poradenství v prevenci/diagnostice vrozených vad a poruch metabolismu. 7. Poporodní adaptace novorozence a její poruchy, diagnostika a vedení léčby.
134
8. Klasifikace rizikových skupin novorozenců podle porodní hmotnosti/gestačního stáří (nedonošený, donošený, přenášený novorozenec, růstově retardovaný novorozenec, novorozenec s nadměrně velkou porodní hmotností), rizika pro poporodní adaptaci. 9. Porodní traumatismus. 10. Patologické stavy neonatálního období, projevy, diagnostika a vedení léčby: - VVV a vrozené poruchy metabolismu, - perinatální hypoxie a důsledky pro novorozence, - perinatální a neonatální infekce, vč. nozokomiálních nákaz, - poruchy dýchání novorozenců - plicní/mimoplicní, - kardiovaskulární problémy – příčiny, projevy, diagnostika a vedení léčba, vrozené srdeční vady, dysfunkce myokardu, arytmie, kardiomyopatie, problematika DAP, - poruchy vnitřního prostředí – etiologie, příčiny, diagnostika, vedení léčby (vodní a elektrolytová dysbalance – Na, K, Ca, P, hypokalcémie, hypoglykémie, hyperglykémie), - hematologické problémy (poruchy červené a bílé krevní řady, trombocytů, porucha hemostázy, DIC apod.), - novorozenecké žloutenky (metabolismus a toxicita bilirubinu, jednotlivé typy hyperbilirubinémií, hemolytická nemoc novorozence v syst. Rh – diagnostika, prevence, antenatální intervence, postnatální léčba atd.), - abnormální neurologické projevy (poruchy vědomí a jejich klasifikace, poruchy svalového napětí, křeče, krácení do CNS – traumatické, hypoxické, komplikace krvácení do CNS, jejich řešení, charakteristiky hypoxické encefalopatie, následky hypoxické léze CNS apod.), - poruchy GIT (poruchy střevní pasáže, GER, zvracení, krvácení do GIT, NEC). 11. Novorozenec diabetické matky – symptomy, diagnostika, léčba. 12. Nedonošený a nezralý novorozenec – charakteristika velmi nezralých a extrémně nezralých novorozenců, zásady resuscitace a stabilizace po porodu, asociovaná neonatální morbidita, komplexní péče o velmi nezralé a extrémně nezralé novorozence, prevence/korekce projevů pozdní morbidity, zásady následné péče o velmi nezralé děti po propuštění do domácí péče, dlouhodobé sledování). 13. Péče o tělesnou teplotu novorozence (nedonošený, hypotrofický, nemocný novorozenec). 14. Strategie vedení ventilační podpory u novorozenců. 15. Monitorování novorozence (srdeční frekvence, dýchání, teplota, saturace kyslíkem, krevní tlak). 16. Zásady léčby kyslíkem (zejména u nedonošených dětí). 17. Perorální výživa novorozenců mateřským mlékem, formulovanými mléky (zdravý, donošený novorozenec, nedonošený, resp. nemocný novorozenec). 18. Parenterální výživy novorozenců – kompletní, resp.doplňková, dlouhodobá parenterální výživa, její komplikace. 19. Specifické problémy intenzivní péče o extrémně nezralé novorozence. 20. Stavy vyžadující urgentní chirurgické řešení. 21. Farmakoterapie, farmakokinetika u donošených a nedonošených dětí. 22. Etické aspekty intenzivní péče o novorozence. 23. Novorozenecký screening. 24. Očkování novorozenců. 25. Pozdní neurosenzorická morbidita a zásady sledování perinatálně ohrožených dětí.
135
26. Sociální, právní a psychologická problematika, zásady komunikace s rodiči. 27. Interpretace laboratorních vyšetření v novorozenecké věku. Praktické dovednosti - logbook: 1. Vyšetření a ošetření novorozence po porodu. 2. Resuscitace novorozence, vč.intubace. 3. Kanylace pupečníkové žíly a artérie. 4. Kanylace periferní artérie. 5. Zajištění vstupu do periferní cirkulace. 6. Zavádění CŽK. 7. Vedení ventilační podpory u novorozenců (donošený, nedonošený, velmi a extrémně nezralý). 8. Punkce hrudníku. 9. Lumbální punkce. 10. Punkce postranních komor mozkových. 11. Punkce kostní dřeně. 12. Výměnná transfuze krve. 13. Odběr kapilární krve (pro screenigová vyšetření, vyšetřeni ABR). 14. Aplikace léčivých přípravků s.c., i.m., i.v. 15. BCG vakcinace. 16. Odsávání z HCD, tracheální odsávání. 17. Zavedení žaludeční sondy. 18. Podání infuze. 19. Transfuze krve a jejích složek, krevních derivátů. 20. Formulace a podávání parenterální výživy. 21. Cévkování novorozence. 22. Screening kongenitální katarakty. 23. Práce s monitorovací technikou. 24. Hodnocení zralosti novorozenců skórováním podle Ballarda. 25. Hodnocení hmotnosti, délky a OHL novorozenců podle percentilových grafů. 26. Orientační hodnocení USG vyšetřování a klinická interpretace nálezů ve spolupráci s odborníkem v oboru zobrazovacích metod v pediatrii. 27. Orientační hodnocení a klinická interpretace rtg snímků (srdce a plic, břicha) ve spolupráci s odborníkem v oboru zobrazovacích metod v pediatrii.
4. Všeobecné požadavky Absolvent specializačního vzdělávání v neonatologii: • dosáhne potřebné úrovně schopností komunikovat s rodiči novorozenců (zejména v kritických situacích – umírající, těžce nemocný, poškozený novorozenec), • ovládá provozní a administrativní činnosti a management týmové práce, • osvojí si etický přístup k nemocným a jeho rodinám, je orientován v příslušných právních předpisech, ovládá organizaci zdravotnické služby, zejména péče o těhotnou plod a novorozence, • ovládá základy elektronické komunikace a výpočetní techniky za účelem zpracování dat, vyhledáváním odborných informací apod., 136
•
poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.
5. Hodnocení specializačního vzdělávání a) Průběžné hodnocení školitelem se záznamy o absolvované praxi a školicích akcích v průkazu odbornosti a záznamy o provedených činnostech a výkonech v záznamu praktických činností a dovedností (logbooku) v šestiměsíčních intervalech. b) Vlastní atestační zkouška - teoretická část – 3 odborné otázky, - praktická část – vyšetření pacienta, stanovení diagnózy, diferenciální diagnostika, vyšetřovací postup, navržení léčby.
6.
Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Dětský lékař se specializací v oboru neonatologie je nejvýše kvalifikovaným odborníkem v oblasti péče o novorozence a je oprávněn pracovat na všech úsecích péče o novorozence, zejména na neonatologických pracovištích III. typu (perinatologických centrech III. typu). Získaná specializace opravňuje držitele ucházet se o místo vedoucího lékaře na neonatologických pracovištích II. typu a přednosty na neonatologických odděleních III. typu. Současně získává odbornou kvalifikaci podílet se na pregraduálním a postgraduálním vzdělávání v oboru neonatologie.
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM v oboru NEUROCHIRURGIE 1.
Cíl specializačního vzdělávání
Cílem specializačního vzdělávání v oboru neurochirurgie je získání specializované způsobilosti osvojením potřebných teoretických a praktických dovedností v oblasti prevence, diagnostiky a terapie umožňujících samostatnou činnost specialisty, jak v lůžkové, tak i ambulantní péči.
2.
Minimální požadavky na specializační vzdělávání
Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru neurochirurgie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního 137
studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě. Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle § 83a zákoníku práce. Podmínkou pro získání specializace v oboru neurochirurgie je zařazení do tohoto oboru a absolvování praxe v minimální délce 7 let, z toho: 2.1 Povinný základ – minimálně 24 měsíců a) povinná praxe 3 měsíce chirurgie (lůžkové oddělení), 3 měsíce vnitřní lékařství (lůžkové oddělení), 3 měsíce neurologie (lůžkové oddělení), 3 měsíce anesteziologicko-resuscitační oddělení, 3 měsíce neuroradiologie, 9 měsíců neurochirurgie (lůžkové oddělení), b) povinná účast na vzdělávacích aktivitách - povinná specializační stáž na jednom z pracovišť neurochirurgické kliniky ÚVN Praha, FN Brno-Bohunice, FN Hradec Králové - 3 měsíce, - povinný kurz v neurochirurgii ukončený písemným testem – 5 dní, - povinný kurz Lékařská první pomoc – 3 dny, - seminář Základy zdravotnické legislativy - 1 den. 2.2
Vlastní specializovaný výcvik – minimálně 60 měsíců Specializovaný výcvik pod odborným dohledem vedoucího akreditovaného pracoviště s příslušnou specializovanou způsobilostí. a) povinná doplňková praxe 3 týdny dětská neurochirurgie, 3 týdny stereotaktická a radiační neurochirurgie, 3 týdny neurointenzivní péče, b) účast na vzdělávacích aktivitách - povinná specializační stáž v neurochirurgii 1 měsíc ročně v průběhu prvních čtyř let výcviku a 2 měsíce v pátém roce výcviku před atestací na neurochirurgické klinice ÚVN, - doporučené jsou další odborné akce IPVZ, ČLS JEP, aj.
3. Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností Teoretické znalosti 1.
Vývoj neurochirurgie (ve světě, v ČR), • základy neurologie – klinické vyšetření.
1.2
Diagnostika • základy elektrofyziologie (EMG, EEG, EP), • zobrazovací metody (CT, MRI, sonografie, AG, PMG) – princip vyšetření, senzitivita, specificita, algoritmus užití.
138
1.3
Pooperační péče v neurochirurgii • intrakraniální hypertenze (mechanismy vzniku, diagnostika, léčba), • monitorování stavu vědomí, • poruchy likvorodynamiky (hydrocefalus, diagnostika, terapie), • vnitřní prostředí, • anestezie, • antibiotika, • rehabilitace.
1.4
Operační technika v neurochirurgii • mikroneurochirurgie (principy, aplikace, indikace), • radiochirurgie (principy, aplikace, indikace), • stereotaxe (principy, aplikace, indikace), • peroperační EF metody, • intervenční radiologie.
1.5
Intrakraniální nádory • klasifikace, • klinika (obecně u všech), • algoritmus diagnostického a terapeutického postupu, • gliomy, • meningiomy, • metastázy, • selární nádory, • nádory pineální krajiny, • nádory koutu mostomozečkového, • nádory mozečkových hemisfér, • nádory kmene, • nádory komorového systému, • pooperační aktinoterapie a chemoterapie.
1.6
Spinální nádory • klasifikace, • extradurální, • intradurální.
1.7
Cévní onemocnění mozku • SAK, • mozková aneurysmata, • mozkové AVM, • ischemie mozku, • karotická endarterektomie, • extra-intrakraniální anastomóza, • intracerebrální krvácení hypertoniků, • kavernomy,
139
•
CC píštěle.
1.8
Kraniocerebrální poranění • klasifikace, • algoritmus diagnostického a terapeutického postupu, • frontobazální poranění, • zlomeniny lbi, • střelná poranění mozku, • poúrazové nitrolební hematomy, • difuzní axonální poranění, • poranění mozkových cév a hlavových nervů, • kranioplastika.
1.9
Poranění míchy • poranění míchy a páteře, • poranění C oblasti, • poranění Th a LS oblasti, • operační přístupy, stabilizace.
1.10 Poranění periferních nervů • patofyziologie poranění PNS, • poranění jednotlivých nervů, • poranění brachiálního plexu, • entrapment syndromy. 1.11 Infekční onemocnění mozku a míchy • absces, • epidurální, subdurální empyém, • osteomyelitida. 1.12 Dětská neurochirurgie • meningokéla, meningomyelokéla, • dysraphismus, • kongenitální defekty lbi, • hydromyelie, syringomyelie, • hydrocefalus, • kraniostenóza, • tethered cord. 1.13 Degenerativní onemocnění páteře • etiopatogeneze lumboischiadického syndromu, • chirurgická léčba výhřezů bederních meziobratlových plotének, • chirurgická léčba bederní stenózy, • etiopatogeneze cervikobrachiálního syndromu, • chirurgická léčba výhřezů krčních meziobratlových plotének, • chirurgická léčba osteofytů krční páteře, • spondylolistéza (algoritmus diagnostického a terapeutického postupu), • failed back surgery syndrom.
140
1.14 Bolest • dráhy bolesti, • chirurgická léčba chronické bolesti, • mikrovaskulární dekomprese, • punkční metody v léčbě neuralgie n. V. 1.15 Epilepsie • non-lezionální epileptochirurgie, • lezionální epileptochirurgie. 1.16 Různé • smrt mozku, • transplantace orgánů, • molekulární biologie v neurochirurgii. Praktické výkony požadované k atestační zkoušce • • • •
•
• • •
• •
•
• •
Komorová punkce Kraniotomie supratentoriální Kraniotomie nad zadní jámou Operační léčba kraniocerebrálních traumat: a) epidurální hematom (kraniotomie) b) akutní subdurální hematom (kraniotomie) c) traumatický intracerebrální hematom (prokrvácená kontuze) – kraniotomie d) chronický subdurální hematom – evakuace Operační léčba zlomenin v oblasti paranasálních sinů a lební báze s likvoreou, pneumocephalem nebo poúrazovou meningitidou - plastika lební báze Operační léčba kominutivních nebo impresivních zlomenin kalvy (ošetření krvácejících splavů) Kranioplastické výkony velkých lebních defektů Poranění periferních nervů: a) sutura mikrochirurgickou technikou b) transplantace Operace SCC Chirurgie gliomů: a) operace supratentoriálních gliomů (nebo meta) b) operace infratentoriálních gliomů (nebo meta) Operace meningiomů: a) konvexit b) parasagitální c) jiné Operace spontánních intracerebrálních hematomů Nitromozkové zánětlivé procesy: a) mozkový absces (punkce – drenáž) 5 b) mozkový absces – exstirpace 2
10 50 10 10 10 10 15
5 5 2 10 5 30 30 10 5 3 2 10
141
Dětská neurochirurgie: a) chirurgická léčba subdurálních hematomů b) hydrocefalus: VA nebo VP shunt • Spinální neurochirurgie: a) přístupy do páteřního kanálu b) dekompresivní výkony v oblasti kraniocervik. přechodu c) přední operační přístup ke krční páteři (cervikální myelopatie apod.) d) výhřezy bederních meziobratlových plotének e) laminektomie pro bederní stenózu •
5 5 10 1–2 10 60 5
Další výkony: Uvedené praktické výkony jsou povinné, vzájemně však zastupitelné. Samotné výkony k atestaci nestačí, musí být doplněny výkony dalšího profilu svědčící o hlubší znalosti oboru. Mohou být profilovány podle zaměření uchazeče a jeho pracoviště. Mělo by se jednat např. o endovaskulární operace, o stereotaktické výkony, o radiochirurgické výkony, o operace aneurysmat, AVM a další vaskulární chirurgii, o endoskopické výkony, o minimální invazivní chirurgii nebo přípravné výkony chirurgie lební báze. Jejich počty zhodnotí zkušební komise před zkouškou.
4.
Všeobecné požadavky
Absolvent specializačního vzdělávání: • má dovednosti komunikace s pacienty i odborným personálem, • má základní znalosti posudkového a revizního lékařství, lékařské etiky, právních předpisů platných ve zdravotnictví, organizace zdravotnické služby a ekonomiky zdravotnictví, • osvojil si provozní a administrativní činnosti (standardní dokumentaci používanou v oboru) a management týmové práce, • znalosti a dovednosti využívat moderní informační technologie, •
5.
poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.
Hodnocení specializačního vzdělávání
a) Průběžné hodnocení školitelem (vedoucí domovského pracoviště) v šestiměsíčních intervalech - záznamy o konkrétní činnosti, výkonech ze všech oborů v průkazu odbornosti a logbooku. Písemné zhodnocení praxe během povinného základu v logbooku, b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce - absolvování povinného základu včetně splnění požadované praxe a školicích akcí, - absolvování kurzu v neurochirurgii na konci povinného základu ukončeného písemným testem, - splnění povinné pětileté praxe v oboru neurochirurgie, - absolvování povinné doplňkové praxe a povinných stáží, - získání požadovaných praktických dovedností (seznam výkonů podle logbooku), 142
c) Vlastní atestační zkouška - teoretická část - 3 odborné otázky, - praktická část - operační výkon.
6.
Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal specializovanou způsobilost
Absolvent specializačního vzdělávání v oboru neurochirurgie získává specializovanou způsobilost v oboru a je oprávněn k provádění samostatné činnosti v oboru.
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM v oboru PALIATIVNÍ MEDICÍNA A LÉČBA BOLESTI 1.
Cíl specializačního vzdělávání
Cílem vzdělávání ve specializačním oboru paliativní medicína a léčba bolesti je získání specializované způsobilosti osvojením potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností pro: - komplexní péči o nemocné v pokročilých stadiích život ohrožujících chorob, - diagnostiku a léčbu chronické bolesti (algeziologii).
143
2.
Minimální požadavky na specializační vzdělávání
Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle § 83a zákoníku práce. Podmínkou pro získání specializace v oboru paliativní medicína a léčba bolesti je zařazení do oboru, absolvování vzdělávacího programu v některém z uvedených specializačních oborů a další praxe minimálně 12 měsíců v oboru paliativní medicína a léčba bolesti zakončeného atestační zkouškou. Celková délka specializačního vzdělávání je minimálně 6 let. a) absolvování vzdělávacího programu minimálně 5 let v oboru anesteziologie a resuscitace nebo neurologie nebo rehabilitační a fyzikální medicína nebo vnitřní lékařství nebo dětské lékařství nebo praktické lékařství pro dospělé nebo rodinné lékařství nebo klinická onkologie nebo neurochirurgie nebo ortopedie. Výjimečně lze po individuálním posouzení zařadit i lékaře z jiných oborů, b) povinná praxe v oboru minimálně 12 měsíců povinné praxe v oboru paliativní medicína a léčba bolesti na pracovišti, které zaručuje vzdělávání v oboru PM-LB v potřebném rozsahu a hloubce, z toho 4 měsíce na akreditovaných pracovištích paliativní medicíny a léčby bolesti, c) doporučená doplňková praxe v dalších oborech 1 měsíc akreditované pracoviště neurologie, 3 týdny akreditované pracoviště rehabilitační a fyzikální medicíny, 2 týdny oddělení klinické onkologie, 2 týdny oddělení radioterapie, 2 týdny akreditované ambulantní pracoviště psychiatrie, 1 týden akreditované ambulantní pracoviště pro drogové závislosti, 1 týden ambulantní pracoviště revmatologie, 1 měsíc pracoviště anesteziologie a resuscitace. Lékařům, kteří absolvovali některou z výše uvedených praxí v rámci specializačního vzdělávání v některém z uvedených oborů, je tato praxe uznána. e) účast na vzdělávacích aktivitách Povinná účast - specializační kurz multidisciplinární léčby bolesti - 3 týdny, - specializační kurz paliativní medicíny - 2 týdny, - specializační kurz myoskeletální medicíny – 4x7 dní nebo 6x5 dní, - specializační kurz lékařské psychologie a komunikace - 1 týden, - povinný kurz Lékařská první pomoc – 3 dny a - seminář Základy zdravotnické legislativy – 1 den, pokud nebyly absolvovány v rámci předchozího vzdělávacího programu. Doporučená účast - kurzy a vzdělávací akce pořádané odbornou společností SSLB a ČLK, IPVZ - alespoň 5 dnů v roce.
144
Účast (aktivní) na kongresech medicínu.
a konferencích zaměřených na léčbu bolesti a paliativní
3.
Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam výkonů
3.1
Paliativní medicína
Požadované teoretické znalosti Somatické aspekty paliativní medicíny: - patofyziologie, klinický obraz a typický průběh chronických život ohrožujících onemocnění, - patofyziologie, diferenciální diagnostika a klinika symptomů provázejících progresivní život ohrožující nemoci a jejich tlumení, symptomy terminální fáze nemoci (umírání) a jejich tlumení, - možnosti rehabilitace u pokročilých onemocnění; farmakologie aplikovaná v paliativní medicíně, - přínosy a rizika léčebných postupů; chirurgická léčba; paliativní radioterapie, - protinádorová farmakologická léčba; paliativní terapie v infekčním lékařství. Psychosociální aspekty paliativní medicíny: - vzájemný vliv nemoci a rodinné, sociální a pracovní situace nemocného, - identifikace potřeb nemocného; typy psychických reakcí na vážné onemocnění, - adaptační postupy a jejich užití v podpoře rodiny, - komunikační dovednosti ve specifických klinických situacích, - psychiatrické syndromy a základní krizové intervence; psychické reakce na ztrátu blízké osoby a možné průběhy fáze truchlení, - komunikační dovednosti s rodinou; spolupráce s jinými specialisty; sociální a ekonomické obtíže pacienta, - možnosti sociální pomoci; komunikace o duchovních aspektech života nemocného, - možnosti duchovní podpory, - základy bioetiky, - možnosti a limity paliativní péče v různých prostředích, - plán péče a jeho realizace; etické problémy výzkumu v paliativní medicíně, etické standardy. Diagnostika a léčba klinických stavů vyžadujících paliativní péči: - horečka u nádorových onemocnění, nevolnost a zvracení, poruchy výživy, zácpa, mukositida, poruchy hydratace, ascites, perikardiální výpotek, respirační syndromy, kožní projevy, lymfedém, urogynekologická problematika, metabolické a endokrinní poruchy, hemoragická a trombotická diathesa, neurologické poruchy. Požadované praktické dovednosti Péče o stomie včetně PEG; zavedení nasogastrické sondy; zavádění močových katétrů; ovládání infuzních pump a dávkovačů; punkce pleurálního výpotku a ascitu; aplikace léčiv a péče o epidurální /spinální katétr, katétry dlouhodobých blokád a porty. Školenec si v průběhu specializačního vzdělávání povede záznam provedených výkonů a absolvovaných školicích akcí (logbook). Minimální počty výkonů a klinických zkušeností v paliativní péči:
145
Vyšetření nemocného a vytvoření plánu komplexní paliativní péče - onkologičtí pacienti Vyšetření nemocného a vytvoření plánu komplexní paliativní péče - neonkologičtí pacienti. Strukturovaný pohovor s pacientem a jeho rodinou o cílech léčby Strukturovaný pohovor s rodinou po pacientově smrti Zpracování a prezentace vybraného nebo zadaného tématu Punkce výpotků (ascites, fluidothorax) Indikace a zajištění nutriční podpory (sonda, gastrostomie, infuze) 3.2
30 15 8 5 3 10 15
Léčba bolesti (algeziologie)
Požadované teoretické znalosti z vlastního oboru a) Obecná témata: - anatomie, fyziologie a patofyziologie procesu bolesti, - farmakologie přenosu bolesti a modulace, - psychosociální aspekty bolesti, - patofyziologická klasifikace bolesti, - obecné principy hodnocení, diagnostiky a léčby bolest (konceptuální model bolesti, korelace objektivního nálezu a intenzity bolesti), - psychiatrické a psychologické hodnocení bolesti, - taxonomie bolestivých syndromů, invazivní a neinvazivní postupy v léčbě bolesti, - pooperační bolest; dětská bolest, - posudková problematika u bolestivých syndromů, - etické problémy léčby a výzkumu bolesti. b) Speciální témata: - farmakoterapie, - invazivní techniky, - neuromodulační techniky, - fyzikální léčba a léčebná rehabilitace, - psychiatrické a psychologické postupy, - chirurgické a neurochirurgické postupy, - multidisciplinární přístup v léčbě bolesti, - jednotlivé bolestivé syndromy (bolest v oblasti zad, myofasciální bolest, bolest u revmatických onemocnění, neuropatická bolest, bolest hlavy, orofaciální bolest, akutní a pooperační bolest, preemptivní analgezie, nádorová bolest, komplexní regionální bolestivý syndrom), - zdravotní, psychologické a sociální poradenství pro nemocné s chronickými bolestivými stavy, - získávání a využívání statistických údajů v rámci oboru. Požadované praktické dovednosti z vlastního oboru Odběr anamnézy pacienta v celé biopsychosociální šíři; zhodnocení bolestivého stavu včetně somatické a psychické složky; diferenciálně diagnostická rozvaha, navržení způsobů léčby podle nejnovějších způsobů a metod v oboru s přihlédnutím k prognóze pacienta; hodnocení a měření bolesti a bolestivého chování (přístrojové techniky, škály, dotazníky); komplexní vyšetření bolestivého stavu zahrnující vyšetření kompletního vzorce bolestivých změn,
146
orientační neurologické, myoskeletální a psychologické vyšetření s následným návrhem terapeutického plánu, včetně invazivních metod; vyšetření pohybového aparátu; vyhledávání a ošetřování bolestivých zón a spoušťových zón; kořenové blokády, obstřiky, blokády periferních nervů; indikace a ošetřování kontinuálních blokád; indikace neuromodulačních systémů; obsluha dávkovacích systémů; zhodnocení patologického nálezu pro posudkové účely; základy poradenství a léčby abusu léčivých přípravků; sestavování komplexních multidisciplinárních terapeutických programů. Minimální počty požadovaných diagnostických a léčebných algeziologických výkonů Logbook - seznam algeziologických výkonů diagnostických a terapeutických: Povinný počet vyšetřených, diagnostikovaných a léčených pacientů s diagnózami: Bolesti zad Bolesti hlavy Bolesti C páteře Postherpetická neuralgie Nádorová bolest KRBS Ostatní Povinný počet invazivních výkonů Kořenová blokáda Obstřik kostrče Obstřik kotníku Obstřik kloubu Obstřik n. occipitalis Obstřik nervů zápěstí Infiltrace jizvy
30 15 15 15 20 5 10 10 5 3 10 5 10 15
SI skloubení Blokáda n. ischiadicus Blokáda n. fibularis Injekce do měkkých tkání Obstřik n. suprascapularis
10 5 5 20 5
Z ostatních oborů: - základy neurologického vyšetření, - orientace v rehabilitačních postupech, - znalost fyzikálních metod, - základy kardiopulmonální resuscitace, - prevence a léčba alergických reakcí, zvláště se zaměřením na komplikace lokálních anestetik, - interpretace základních zobrazovacích metod pohybového ústrojí (rtg, CT, NMR), - interpretace stavu koagulace, - léčení nežádoucích účinků léčivých přípravků, zvláště opioidů, ketaminu, lokálních anestetik, antidota. Etické, právní a administrativní aspekty - praktická znalost základních principů lékařské etiky, - znalost základních zákonných norem pro poskytování zdravotní péče v ČR, - ovládání výpočetní techniky pro uchovávání dat, dokumentace a další vzdělávání, - poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.
4.
Hodnocení specializačního vzdělávání
147
a) Průběžné hodnocení školitelem – záznam o absolvované praxi (konkrétních činnostech na pracovišti) v průkazu odbornosti, logbooku, záznamy o průběžném hodnocení školitelem v šestiměsíčních intervalech, hodnocení po skončení jednoleté praxe, b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce - záznam v průkazu odbornosti o absolvování vzdělávacího programu v jednom z uvedených oborů (viz výše), - absolvování povinných školicích akcí - záznam v průkazu odbornosti, - úspěšné absolvování písemného testu, - předložení seznamu výkonů (logbook) potvrzený školitelem, - vypracování písemné práce /projektu včetně rozboru kasuistiky – 10-15 stran, c) Vlastní atestační zkouška - praktická část - provádí se na vyjmenovaných akreditovaných pracovištích: vyšetření, diagnostika, hodnocení a návrh terapie nemocného s chronickou bolestí nebo v paliativní péči, - teoretická část - 3 odborné otázky rozbor klinického stavu, diskuse k předložené práci.
5.
Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Lékař se specializací v oboru paliativní medicína a léčba bolesti je schopen samostatné činnosti v rozsahu dosaženého vzdělání na pracovištích léčby bolesti nebo paliativní medicíny jak v ambulantním, tak lůžkovém zařízení nebo v domácím prostředí. Je schopen koordinovat multidisciplinární péči nemocných s nádorovým i nenádorovým onemocněním, provádí konziliární činnost pro jiné obory, podílí se na vzdělávání specialistů v oboru PM-LB. Vyvíjí publikační činnost, jak odbornou, tak pro laickou veřejnost.
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM v oboru POSUDKOVÉ LÉKAŘSTVÍ 1.
Cíl specializačního vzdělávání
148
Cílem specializačního vzdělávání ve specializačním oboru posudkové lékařství je získání potřebných teoretických i praktických znalostí umožňující samostatnou činnost při posuzování zdravotního stavu pro: - výkon práce a jiných společensky důležitých činností, - účely pojistných systémů sociálního zabezpečení, - státní sociální podporu a sociální péči, - politiku zaměstnanosti, - výkon služby v bezpečnostních sborech, - sociálně-právní ochranu dětí, - oblast zdravotního a sociálního zabezpečení osob pohybujících se v rámci Evropské unie.
2.
Minimální požadavky na specializační vzdělávání
Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené pracovní době podle § 83a zákoníku práce. Podmínkou pro získání specializace v oboru posudkové lékařství je absolvování vzdělávacího programu v jednom z níže vyjmenovaných oborů, zařazení do oboru posudkové lékařství a absolvování další povinné praxe v minimální délce 1 roku, tj. v celkové délce minimálně 6 let, z toho: a) absolvování vzdělávacího programu v oboru vnitřní lékařství nebo chirurgie, resp. v oboru se společným interním, chirurgickým nebo pediatrickým základem, nebo v oboru neurologie, nebo praktické lékařství pro děti a dorost, nebo praktické lékařství pro dospělé, nebo gynekologie a porodnictví, nebo rodinné lékařství, nebo psychiatrie, nebo dorostové lékařství, nebo anesteziologie a resuscitace, nebo dermatovenerologie, nebo oftalmologie, nebo otorinolaryngologie, nebo rehabilitační a fyzikální medicína – v minimální délce 5 let, b) povinná praxe v oboru posudkové lékařství – minimální délka 12 měsíců posudkové praxe na resortním pracovišti (praktický výkon posudkové činnosti v plném rozsahu pod metodickým vedením), c) účast na vzdělávacích aktivitách - povinné specializační kurzy v celkové délce 7 týdnů na akreditovaném pracovišti: I. část – teorie a metodologie LPČ, její organizace a řízení, právní předpisy o pojistných systémech sociálního zabezpečení, státní sociální podpoře, sociální péči (včetně sociální potřebnosti), posuzování zdravotní způsobilosti k práci a jiným činnostem, správní řád a jeho speciální úpravy k jednotlivým částem posudkové činnosti, veřejné zdravotní pojištění, právní odpovědnost ve zdravotnictví, nemoci z povolání a ohrožení nemocí z povolání, LPČ v rámci zaměstnanosti, základy revizní činnosti – 2 týdny, II. část – posudkové zásady v hlavních klinických oborech (neurologie, chirurgie, vnitřní lékařství, gynekologie, psychiatrie, ORL, ortopedie, traumatologie, oftalmologie, rehabilitační medicína) – 2 týdny, III. část – základy fyziologie, hygieny a psychologie práce, lékařské etiky, základy LPČ v bezpečnostních sborech; repetitorium právních předpisů platných v LPČ, vybrané pojmy ze zákoníku práce, závěrečný test – 2 týdny, IV. část – veřejné obhajoby atestačních prací, závěrečný seminář k celé specializační přípravě – 2 dny, - povinná specializační odborná stáž v laboratoři funkční diagnostiky – 5 dnů, 149
- povinný kurz Lékařská první pomoc – 3 dny a seminář Základy zdravotnické legislativy – 1 den, pokud nebyly absolvovány v rámci předchozího vzdělávacího programu, -
doporučená účast: krátkodobé monotematické kurzy a semináře IPVZ s posudkovou tematikou, odborné akce pořádané ČLS JEP a ČLK.
3.
Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů
a) Z vlastního oboru Teoretické znalosti: •teorie a metodologie lékařské posudkové činnosti, •lékařské vědomosti a znalosti nutné pro zjišťování zdravotního stavu a funkčního hodnocení posuzovaných, •obecná pravidla hodnocení zdravotního stavu ve vztahu k práci a jiným činnostem, •znalost faktorů pracovního prostředí včetně hodnocení fyzické a psychické zátěže v typických druzích pracovních činností, •posudkové zásady u nejdůležitějších nosologických jednotek a jejich aplikace v posudkové činnosti, •potřebné znalosti funkční diagnostiky, fyziologie a hygieny práce, profesiografie, pracovní rehabilitace, psychologie práce, lékařské etiky a sociologie medicíny, •základní orientace v lékařské statistice a demografii, •znalost právní úpravy a organizace provádění lékařské posudkové činnosti v důchodovém a nemocenském pojištění, státní sociální podpoře, sociální péči a politice zaměstnanosti, při poskytování zdravotnické péče, •hlavní zásady posudkové činnosti v bezpečnostních sborech. Praktické dovednosti: •aplikace právních předpisů se schopností vyhotovit kvalifikovaný posudek ze všech oblastí lékařské posudkové činnosti, •schopnost samostatného výkonu lékařské posudkové činnosti, •schopnost stanovit potřebné lékařské nálezy, které jsou podstatné pro posouzení zdravotního stavu, schopnost jejich interpretace a praktická aplikace při hodnocení zdravotního stavu podle příslušných ustanovení právních předpisů, schopnost formulace posudkových závěrů. b) Z ostatních oborů •klinické vyšetření v rozsahu interním, chirurgickém a neurologickém, •zásady poskytování první pomoci.
4.
Všeobecné požadavky
Znalost obecně závazných právních předpisů majících vztah k posudkové činnosti, znalost lékařské etiky a komunikačních dovedností. Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.
5.
Hodnocení specializačního vzdělávání 150
a) Průběžné hodnocení školitelem v době celého specializačního vzdělávání - záznamy o absolvované praxi, - záznamy o průběžném hodnocení školitelem v šestiměsíčních intervalech, vše potvrzeno v průkazu odbornosti, b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce - absolvování specializačních kurzů I. - IV. – záznam v průkazu odbornosti, - úspěšné absolvování písemného testu na závěr kurzu III., - vypracování a ústní obhájení písemné práce s posudkovou tematikou. Práci lze nahradit předložením odborného sdělení s posudkovou tematikou ne starší 3 let, c) Vlastní atestační zkouška - praktická část - vyhodnocení simulovaného (příkladového) posudku, - teoretická část - 3 odborné otázky.
6.
Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Lékař se specializací v oboru posudkové lékařství je schopen: •posuzovat zdravotní stav v rozsahu cílů specializačního programu, •vykonávat funkci znalce v oboru zdravotnictví - odvětví posudkové lékařství po jmenování orgánem k tomu příslušným, •poskytovat poradenskou a organizátorskou činnost v oblasti pracovní a sociální rehabilitace a rekvalifikace, •aplikovat základní právní normy EU v oblasti sociálního zabezpečení. Po získání specializované způsobilosti v oboru posudkové lékařství je možné získat oprávnění k posuzování zdravotní způsobilosti leteckého personálu absolvováním navazujícího vzdělávacího programu, který bude zakončen ověřením znalostí a vydáním osvědčení pro posuzování zdravotní způsobilosti leteckého personálu.
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM v oboru PSYCHIATRIE 1.
Cíl specializačního vzdělávání 151
Cílem specializačního vzdělávání v oboru psychiatrie je získání specializované způsobilosti osvojením potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností v oblasti prevence, diagnostiky, terapie a rehabilitace umožňující samostatnou činnost v ambulantní a lůžkové psychiatrické péči.
2.
Minimální požadavky na specializační vzdělávání
Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru psychiatrie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě. Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle § 83a zákoníku práce. Podmínkou pro získání specializace v oboru psychiatrie je zařazení do tohoto oboru a absolvování praxe v celkové délce 60 měsíců (z toho minimálně 12 měsíců na akreditovaných pracovištích), z toho: a) povinná praxe v oboru 30 měsíců (minimálně) praxe v nespecializovaném (všeobecném) psychiatrickém lůžkovém zařízení, z toho 6 úvodních měsíců akutní péče a později 3 měsíce rehabilitační péče a 1 měsíc krizové intervence, přitom 12 měsíců z této doby je v zařízení akreditovaném, 6 měsíců (minimálně) praxe v psychiatrickém ambulantním zařízení včetně zařízení komunitního typu, 15 měsíců praxe v psychiatrickém zařízení (lůžkovém nebo ambulantním), z toho: 5 měsíců návykové nemoci, 5 měsíců dětská a dorostová psychiatrie, 5 měsíců gerontopsychiatrie, b) povinná doplňková praxe v dalších oborech 3 měsíce interní lůžkové oddělení včetně jednotky intenzívní péče, 3 měsíce neurologické lůžkové oddělení, c) doporučená doplňková praxe 2 měsíce podílu na psychiatrickém výzkumném projektu, 2 měsíce rehabilitační péče, 2 měsíce sexuologie, 2 měsíce behaviorální (psychosomatická) medicína, 2 měsíce péče o pacienty s neurotickými a osobnostními poruchami, 2 měsíce krizová intervence, 1 měsíc ústavní ochranné léčení, 1 měsíc lázeňské zařízení pro pacienty s duševními poruchami, 1 měsíc vězeňská psychiatrie, 1 měsíc geriatrické oddělení, 1 měsíc zdravotní péče v ústavu sociální péče, d) účast na vzdělávacích akcích (nejméně 28 dní ročně), z toho: - povinný specializační kurz v 1. až 4. roce zakončený písemným testem v instituci uskutečňující pravidelně vzdělávání v psychiatrii – 1 týden, - potvrzeními (certifikáty) dokumentovaná účast na vzdělávacích a vědeckých akcích (PS ČLS, ČLK, IPVZ aj.), 152
- povinné absolvování psychoterapeutického vzdělávacího programu akreditovaného PS ČLS (části výcviku v psychoterapeutickém směru nebo psychoterapeutického kurzu organizovaného k tomu účelu), - v posledním roce povinné absolvování specializačního kurzu zakončeného písemným testem připraveným IPVZ – 1 týden, - povinný kurz Lékařská první pomoc – 3 dny, -povinný seminář Základy zdravotnické legislativy – 1 den.
3.
Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů
Znalosti z vlastního oboru • Zná psychopatologické symptomy, platnou klasifikaci, kritéria a obraz duševních poruch a poruch chování v dospělosti, dětství a v dorostovém věku, jejich diferenciální diagnostiku, průběh a rizika, prognostické ukazatele, komorbiditu, genetiku a epidemiologii, orientuje se v problematice kulturně podmíněných poruch. • Zná a umí využívat pomocné vyšetřovací metody a rozumí jejich významu u konkrétních duševních poruch a poruch chování, počítaje v to i možnosti a základní metody klinického psychologického vyšetření a jeho interpretace. • Má přehled o současných teoriích duševních poruch (biologických, psychologických, sociologických a biopsychosociálních), o meznících historie oboru a hlavních orientacích současného psychiatrického výzkumu. • Zná principy prevence duševních poruch a poruch chování i soudobé léčebné metody, má přehled o psychoterapii a socioterapii a umí je použít. Rozumí jejich účinku, možnostem a rizikům ve všech fázích léčby v ústavních i mimoústavních podmínkách. • Je obeznámen s náležitostmi preskripce a zásadami farmakoekonomiky. • Rozumí psychiatrické problematice somaticky nemocných a účinkům somatické léčby na duševní stav. • Je informován o způsobech kvantitativního hodnocení aktuálního stavu a výsledků léčby pacientů. Zná pravidla hodnocení pracovní a funkční schopnosti jedinců s duševní poruchou a zásady soudně psychiatrického hodnocení v trestním i občanskoprávním řízení. Je informován o indikacích a pravidlech ochranného léčení. • Je obeznámen s významem vzájemných vztahů pacienta a rodiny i ostatního pacientova okolí, vlivem duševní poruchy na kvalitu života, s postavením duševně nemocného na veřejnosti. Zná možnosti jeho ovlivňování. Je seznámen s postavením a etikou výzkumu v psychiatrii. • Je informován o struktuře a organizaci zařízení pečujících o pacienty (zdravotnickými i nezdravotnickými), se statistikou psychiatrické péče, administrativní, právní, etickou a ekonomickou problematikou oboru včetně zdravotního pojištění.
Praktické dovednosti • Umí hodnotit informace o pacientovi a jeho okolí nebo z doporučení do péče. Dovede posoudit jeho zevnějšek, psychomotorické projevy, navázat dle možnosti kontakt a vytvořit empatické prostředí. Dokáže identifikovat a interpretovat psychopatologické fenomény v pacientových verbálních i neverbálních sděleních a dovede vést rozhovor k získání potřebných informací o příznacích představujících kritéria duševních poruch a poruch
153
•
• • • •
•
•
•
•
•
•
•
•
chování, provést somatické vyšetření a získané informace převést do písemného záznamu náležité formy. Dovede provést psychopatologický rozbor zahrnující i zjištěnou dynamiku duševní poruchy. Dokáže rozpoznat nepřítomnost duševní poruchy. Umí určit potřebu formy psychiatrické péče a režimu. Dokáže posoudit kvalifikaci k hospitalizaci a léčení pacienta bez jeho souhlasu a rozhodnout o ní. Je seznámen s patřičnými zákonnými podmínkami takového postupu. Z psychopatologického rozboru zvládne odvodit a zdůvodnit diagnózu na osách MKN a provést důkladnou a poučenou diferenciální diagnózu nebo diagnózy aktuálně nejpravděpodobnější a vyjmenovat i alternativy méně pravděpodobné včetně způsobů jejich ověření. Umí zhodnotit konkrétní prognostické ukazatele a posoudit nebezpečí hrozící agrese. Je schopen vypracovat plán pomocných vyšetření od neodkladných k méně naléhavým s konkrétním zdůvodněním každého z nich. Umí provést konsiliární vyšetření somaticky nemocného a zhodnotit i podíl somatického stavu a somatické léčby na případné duševní poruše a spolupracovat s ošetřujícím lékařem. Dokáže s kolegy v ostatních oborech srozumitelně komunikovat a zprostředkovat uplatnění psychiatrických poznatků a dovedností ve prospěch tělesně nemocného pacienta. Dokáže vypracovat komplexní léčebný plán, a to s přihlédnutím k pacientovu duševnímu i somatickému stavu, dosavadní farmakologické anamnéze, k prostředí, kde bude ošetřován, k aktuálně uznávaným léčebným postupům i ke konkrétním možnostem včetně ekonomických. Dovede správně zvážit přínos a rizika léčby duševních poruch v těhotenství. Je schopen hodnotit pacientův stav v průběhu péče včetně stupnicové kvantifikace eventuálních změn, používat monitorování hladin léčivých přípravků a interpretovat výsledky dodatečných pomocných vyšetření i obsah dřívější lékařské dokumentace k eventuálnímu diagnostickému přehodnocení, umí vystihnout okamžik vyžadující změnu režimu nebo způsobu léčby. Umí navázat a udržet terapeutický vztah s pacientem, informovat ho přiměřeným způsobem o jeho stavu, léčebném plánu, alternativách, cíli a riziku léčby. Dokáže poskytnout podpůrnou psychoterapii a získat pacienta k dlouhodobé spolupráci. Dokáže spolupracovat s pacientovou rodinou (je-li to možné nebo přípustné) ve prospěch přesnější diagnózy, lepšího pacientova postavení a zajištění eventuální dlouhodobé spolupráce při léčbě. Osvojil si principy a zásady týmové a kolegiální spolupráce i účasti v terapeutické komunitě, a to v podmínkách různých typů psychiatrických zařízení, dokáže výstižně referovat o pacientovi spolupracovníkům i na odborných setkáních. Umí provést konsiliární vyšetření somaticky nemocného a zhodnotit i podíl somatického stavu a somatické léčby na případné duševní poruše a spolupracovat s ošetřujícím lékařem. Zná a umí vést předepsanou lékařskou dokumentaci a vyhotovovat písemnosti pro zdravotnické i nezdravotnické instituce, a to s použitím současných komunikačních technologií. Má základní znalosti o povaze a způsobu provádění výzkumu v psychiatrii. Pokud jako odborník veřejně vystupuje, dokáže to dělat v souladu se současnými odbornými poznatky a ve prospěch pacientů a lékařské profese. Dokáže zpracovat z cizojazyčné, příp. domácí literatury odborné téma pro přednášku i písemnou publikaci. O odborných tématech dovede veřejnost informovat srozumitelně a přínosným způsobem. Všechny požadované znalosti a dovednosti umí předávat spolupracovníkům a dovede je vést k samostatnému odbornému studiu.
154
Seznam požadovaných výkonů Komplexně vyšetřit, diagnosticky zhodnotit, naplánovat léčbu a rehabilitaci a sledovat dynamiku stavu u pacientů s diagnostickou strukturou a v počtech uvedených v seznamu výkonů, seznámit se s odbornou činností nejméně v úsecích uvedených v části o povinné praxi v oboru a v dalších oborech. Teoretické znalosti z ostatních oborů Návykové nemoci: Orientovat se v toxikologii psychoaktivních látek, v teoriích syndromu závislosti a návykových poruch, ve farmakologické léčbě návykových poruch. Dětská a dorostová psychiatrie: Orientovat se v teoriích o úloze rodiny u duševních poruch v dětství a v dorostovém věku a v alternativách jejich dlouhodobé dynamiky. Orientovat se v návykových poruchách v dorostovém věku. Gerontopsychiatrie: Orientovat se v základních specifikách sociální a zdravotní situace ve stáří. Sexuologie: Orientovat se v problematice antikoncepce. Vnitřní lékařství: Orientovat se v teoriích stresu a psychosomatických poruch (behaviorální medicíny). Znát obvyklý klinický obraz poruch, které mívají často v popředí duševní poruchu nebo poruchu chování. Být informován o nejběžnějších účincích léčivých přípravků, v oboru často užívaných, na duševní stav. Neurologie: Znát obvyklý klinický obraz poruch, které mívají často v popředí duševní poruchu nebo poruchu chování. Rehabilitační a fyzikální medicína: Znát možnosti lázeňské léčby u duševních poruch. Praktické dovednosti z ostatních oborů Urgentní medicína: Umět poskytnout neodkladnou resuscitaci a poskytnout úvodní péči pacientovi s poruchou vědomí. Návykové nemoci: Umět rozpoznat návykovou nemoc i v komorbiditě s duševní poruchou, umět provádět léčbu odvykacích stavů a uskutečnit krátkodobou intervenci u návykových nemocí, umět přizpůsobit léčbu duševní poruchy při komorbiditě s návykovou nemocí. Neurologie: Umět správně indikovat a zdůvodnit konsiliární neurologické vyšetření. Vnitřní lékařství: Umět správně indikovat a zdůvodnit konsiliární vyšetření odborníka ve vnitřním lékařství, umět přizpůsobit léčbu duševní poruchy při komorbiditě s vnitřním onemocněním. Umět přispět k týmové léčbě psychosomatických onemocnění.
4. •
• •
• •
Všeobecné požadavky znalosti standardní dokumentace používané v oboru, návrh lázeňského léčení, hlášení některých infekčních nemocí, hlášení o pracovním úrazu, hlášení nežádoucího účinku léčivých přípravků, náležitosti lékařské zprávy, dokumentaci pro potřeby pojišťoven, potřebná úroveň schopností pro komunikaci s pacienty, příbuznými i spolupracovníky, základní znalosti posudkového a revizního lékařství, lékařské etiky, základních právních předpisů platných ve zdravotnictví, organizace zdravotnické služby a ekonomiky zdravotnictví a zdravotnické statistiky, problematika České lékařské komory, schopnost provozní a administrativní činnosti a managementu týmové práce, základy počítačové techniky jako prostředku pro ukládání a vyhledávání dat, odborných informací a komunikace,
155
•
5.
poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.
Hodnocení specializačního vzdělávání
a) Průběžné hodnocení školiteli v průkazu odbornosti vždy při změně odborného úseku činnosti, nejméně v šestiměsíčních intervalech. Hodnocení postupu vlastního vzdělávání samotným školencem na základě písemných testů na školicích pracovištích. b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce - absolvování povinné praxe se záznamem v seznamu výkonů a se zhodnocení školiteli v průkazu odbornosti, - absolvování vzdělávacích a vědeckých akcí v požadovaném rozsahu se záznamem v průkazu odbornosti, - úspěšné absolvování písemného testu v povinném kurzu v IPVZ v 5. roce přípravy, - předložení kompletního seznamu výkonů potvrzeného školiteli, - předložení vypracované písemné práce na téma předem projednané se školitelem na akreditovaném pracovišti, nebo publikace v recenzovaném odborném časopise, kterou školenec sepsal jako první autor. c) Vlastní atestační zkouška - část praktická – vyšetření pacienta s vypracováním diagnostického rozboru, plánu dalších vyšetření, terapeutického a rehabilitačního plánu, prognostické úvahy a posudkového zhodnocení, - část teoretická – 3 odborné otázky a obhajoba písemné práce.
6. Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost Lékař se specializací v oboru psychiatrie je schopen samostatné činnosti při poskytování specializované psychiatrické péče v lůžkovém nebo nelůžkovém zařízení, je schopen provádět konsiliární činnost pro jiné obory a podílet se na vzdělávání specialistů v oboru psychiatrie.
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM v oboru RODINNÉ LÉKAŘSTVÍ 156
1.
Cíl specializačního vzdělávání
Cílem specializačního vzdělávání v oboru rodinný lékař je získání specializované způsobilosti osvojením potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností lékaře, aby byl schopen plnit povinnosti kladené na rodinného lékaře, který v osobě jednoho lékaře spojuje kompetenci praktického lékaře pro dospělé, praktického lékaře pro děti a dorost a preventivní péči v gynekologii a porodnictví.
2.
Minimální požadavky na specializační vzdělávání
Podmínkou přijetí do specializačního vzdělávání v oboru rodinné lékařství je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě. Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle § 83a zákoníku práce. Podmínkou pro získání specializace v oboru rodinné lékařství je zařazení do tohoto oboru a absolvování praxe v minimální délce 6 let. Rodinným lékařem se dále může stát praktický lékaře pro dospělé rekvalifikací do oboru rodinného lékařství, doplněním specializačních požadavků předepsaných pro praktického lékaře pro děti a dorost a vzděláním v preventivní péči v gynekologii a porodnictví. Praktický lékař pro děti a dorost se může rekvalifikovat na rodinného lékaře doplněním znalostí a dovedností, předepsaných pro praktického lékaře pro dospělé, včetně preventivní péče v gynekologii a porodnictví. a) Povinná praxe v oboru rodinné lékařství - celkem 24 měsíců z toho: 6 měsíců zahajovací stáž, 18 měsíců v ordinaci praktického lékaře- školitele, z toho 12 měsíců v ordinaci akreditovaného školitele, minimálně 6 měsíců v ordinaci praktického lékaře pro dospělé a minimálně 6 měsíců v ordinaci praktického lékaře pro děti a dorost. b) Povinná doplňková praxe v dalších oborech Vnitřní lékařství 15 měsíců včetně plicního oddělení, infekce a specializovaných ambulancí v nemocnici s neselektovaným příjmem pacientů, která bude zaměstnávat budoucí rodinné lékaře po celou dobu specializačního vzdělávání. Dětské lékařství 10 měsíců u lůžka, včetně novorozeneckého oddělení a specializovaných ambulancí. Gynekologie a porodnictví 5 měsíců - 3 měsíce u lůžka, 2 měsíce ambulance. Chirurgie - včetně dětské chirurgie, traumatologie, ortopedie 5 měsíců – lůžková oddělení + ambulance. Anesteziologie a resuscitace 1 měsíc - 14 dní RZS, 14 dní lůžkové oddělení. Psychiatrie 4 měsíce – včetně kurzu psychoterapie, přednostně oddělení lůžkové z toho: 3 měsíce psychiatrie pro dospělé, 1 měsíc dětská psychiatrie.
157
Neurologie 3 měsíce – z toho 2 měsíce neurologie pro dospělé, 1 měsíc dětské neurologie. c) Povinná praxe ve volitelných oborech – celkem 5 měsíců s minimální délkou pobytu 2 týdnů na pracovišti každého oboru: otorinolaryngologie, oftalmologie, dermatovenerologie, hygiena, rehabilitační a fyzikální medicína, paliativní medicína. d) Doporučená doplňková praxe neonatologie, pracovní lékařství, gerontologie, onkologická prevence, e) Účast na vzdělávacích aktivitách Absolvování v průběhu práce u praktického lékaře pro dospělé a praktického lékaře pro děti a dorost - povinná účast na kurzech pořádaných IPVZ - intenzivní kurzy v malých oborech - vždy 1 týden, - kurz Lékařská první pomoc - 3 dny, - seminář Základy zdravotnické legislativy - 1 den, - kurz Paliativní péče - 2 dny, - kurz hygieny a epidemiologie - 1 týden, - specializační kurz v pediatrii - 1 týden, - specializační kurz v gynekologii a porodnictví (výběr přednášek) - 2 týdny, - doporučená účast na kurzech katedry všeobecného lékařství a pediatrie, stylizovaných jako specializační kurzy.
3.
Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů
I.
Vzdělávací cíle praktického lékařství pro dospělé
Po ukončení výcviku na školicím pracovišti praktického lékaře má uchazeč zvládnout: 1.1 poskytovat neodkladnou péči v ordinaci a terénu, 1.2 umět se správně rozhodovat v časové tísni a za nedostatku informací a umět stanovit pořadí naléhavosti včetně případů s nevyjádřenými stadii nemocí, 1.3 zvládat psychoterapeutický přístup k nemocnému a základní komunikační dovednosti praktického lékaře, 1.4 poskytovat kontinuální péči obyvatelům od 15 let, v ordinaci i při návštěvní službě, provádět preventivní a dispenzární prohlídky, 1.5 umět poradit pacientům v záležitostech zdravotních i sociálních, 1.6 poskytovat dlouhodobou péči smyslově postiženým, invalidním i nemocným s infaustní prognózou a umírajícím, umět poskytnout potřebnou psychologickou podporu, znát všechny možnosti analgetické terapie, 1.7 poskytovat dlouhodobou péči rizikovým skupinám obyvatel (osamělí, toxikomani, národnostní menšiny, náboženské komunity aj.),
158
1.8
1.9 1.10 1.11 1.12
1.13 1.14 1.15 1.16 1.17
1.18
1.19 1.20
1.21 1.22 1.23 1.24 1.25
umět racionálně indikovat farmakoterapii vhodnou v primární péči, zvážit případné vedlejší a nežádoucí účinky, vybrat vhodné formy léčiv, stanovit termíny kontrol a nutných vyšetření, umět vést přehlednou zdravotní dokumentaci včetně účtování zdravotnických služeb pro zdravotní pojišťovny, znát výkaznictví a povinná hlášení praktického lékaře, umět odebrat materiál na laboratorní vyšetření (krev, moč, stolice, sputum, sekrety), znát předpisy o prohlídce mrtvého, umět správně vyplnit list o prohlídce mrtvého, rozpoznat příznaky násilí nebo otravy na živém a mrtvém těle, určit přibližně dobu násilí otravy nebo smrti, umět posuzovat bolestné a odškodnění trvalých následků úrazů, otrav a nemocí z povolání, znát zásady vedení a organizace práce ordinace praktického lékaře včetně ekonomie, znát základní zdravotnické předpisy relevantní pro práci praktického lékaře (Práva a povinnosti praktického lékaře), znát a umět aplikovat v praxi povinnosti a předpisy vztahující se k posuzování pracovní neschopnosti a k přechodu do invalidity, umět posuzovat zdravotní způsobilost k práci a vybraným činnostem (pracovní rizika, řízení motorových vozidel, zbrojní průkaz, dárce tkání, osvojení dítěte apod.), prakticky provést tyto prohlídky, umět posoudit pracovní neschopnost po běžných úrazech a operacích včetně posouzení bolestného a snížení společenského uplatnění; znát indikace a kontraindikace rehabilitační a lázeňské péče po úrazech a operacích a při chronických nemocích, znát zásady prevence, depistáže a dispenzarizace chronických onemocnění, umět správně využívat výhod týmové spolupráce se zdravotnickými zařízeními sekundární péče, v oblasti primární péče spolupráce se zdravotní sestrou, agenturami domácí ošetřovatelské péče a dalšími a s ostatními ambulantními i lůžkovými specializovanými odděleními, využívat spolupráce s institucemi místní správy, event. s vedením závodů, znát předpisy pro spolupráci s hygienickou službou a umět je v praxi správně aplikovat (zejména v oblasti hygieny komunální a hygieny práce), znát zásady spolupráce se sociální službou a umět je pro pacienty vhodně použít, využívat spolupráce s dobrovolnými zdravotnickými a charitativními organizacemi, znát formy a metody zdravotní výchovy a její význam.
II. Po ukončení výcviku ve vnitřním lékařství (včetně oddělení TRN a infekce) uchazeč o specializaci v oboru praktického lékařství pro dospělé má zvládnout: 2.1 rozpoznání časných příznaků chorob vnitřních orgánů a poruch látkové výměny, 2.2 farmakoterapii, režimovou dietoterapii a ostatní druhy terapie k účelnému léčení uvedených chorob, 2.3 prevenci, depistáž, dispenzarizaci a rizikové faktory chronických civilizačních vnitřních chorob, zejména aterosklerózy, diabetes mellitus, hypertenze, ischemické choroby srdeční a dolních končetin, 2.4 včasné rozpoznání a léčení neodkladných stavů v interně včetně jejich příčin, zvládnout zejména akutní infarkt myokardu, edém plic, záchvat anginy pektoris, problematiku 159
fibrilace síní a první pomoc při hrozící fibrilaci srdečních komor, akutní koronární nedostatečnost, náhlou zástavu srdeční, akutní dechovou nedostatečnost - záchvat bronchiálního astmatu a status asthmaticus, spontánní pneumotorax a aspiraci cizího tělesa, dále embolie plícnice a jejích větví, akutní otravy, diabetická a ostatní komata. Znalosti o zvláštnostech průběhu chorob u mladistvých a ve stáří. Požadované dovednosti a znalosti 1. Dovednosti (praktické znalosti) 1.1 dokonalé zvládnutí fyzikálního diagnostického vyšetření a nemedikamentózních terapeutických výkonů v oboru vnitřního lékařství: - umělé dýchání ručními křísícími přístroji, - inhalační podávání O2 z tlakové lahve, - defibrilace elektrickým výbojem, - vyšetření per rectum, - výplach žaludku, - cévkování močového měchýře, - endotracheální intubace, - kanylace periferní žíly flexibilní kanylou, - vyšetřit cévy dopplerovým přístrojem, 1.2 zvládnout výkony neodkladné péče, při stavech ohrožujících život z oboru vnitřní lékařství, 1.3 základní posouzení EKG křivky (základní poruchy rytmu, ischemie, nekróza, hypertrofie komor) včetně natočení EKG křivky (končetinové a hrudní svody), 1.4 indikace a hodnocení laboratorních, rentgenových, endoskopických a ultrazvukových vyšetření, 1.5 odběr a uchovávání materiálu na bakteriologické, sérologické a parazitologické vyšetření. 2. Teoretické znalosti 2.1 posuzování interních onemocnění, zejména chronických civilizačních chorob včetně posouzení dočasné a dlouhodobé pracovní neschopnosti, 2.2 základní skupiny léčiv, včetně kortikoidů, antiarytmik, PAD, nežádoucí účinky aktinoterapie a cytostatické léčby, 2.3 rizikové faktory aterosklerózy, hypertenzní choroby, ischemické choroby srdeční a dolních končetin; umět znalosti využít v prevenci těchto onemocnění u rizikových skupin obyvatelstva; rizikové faktory onemocnění horních dýchacích cest a plic; nejčastěji se vyskytující onkologická onemocnění (plic, žaludku, střev, pankreatu, močového měchýře, gynekologické nádory), 2.4 etiologie, patogeneze, diagnostika, diferenciální diagnostika, terapie a indikace k hospitalizaci u hypertenzní choroby, ischemické choroby srdeční a dolních končetin, aterosklerózy, poruch srdečního rytmu, základních získaných srdečních vad, myokarditid, srdeční a oběhové nedostatečnosti, akutních a chronických onemocnění periferních tepen a žil, - zánětů horních cest dýchacích, zánětů plic včetně alergických, astma bronchiale, chronické obstrukční choroby bronchopulmonální, bronchiektázií, abscesů plic, zánětů pohrudnice, embolie plícnice a jejích větví, nádorů průdušek a plic,
160
2.5
2.6 2.7
2.8 2.9 2.10
2.11 2.12
2.13
2.14 2.15 2.16 2.17
- nejčastějších chorob žaludku (záněty, vředová choroba), střeva a konečníku, jater (akutní a chronické záněty, cirhózy, nádory), pankreatu (akutní, subakutní a chronické záněty), epidemiologii, etiologii, diagnostiku, diferenciální diagnostiku terapii a klasifikaci tuberkulózy včetně zvláštností u dětí a u starých osob. Znát zásady spolupráce s odborníkem v oboru TRN, znát diferenciální diagnostiku interních symptomů např. - zácpy, průjmu, - nauzey, zvracení, ikteru - dušnosti kašle apod., zásady správné výživy a různé její poruchy, kalorickou potřebu podle věku, pohlaví a zaměstnání, biologickou a kalorickou hodnotu potravin, etiologii, diagnostiku, diferenciální diagnostiku a terapii otylosti, etiologii, diagnostiku, diferenciální diagnostiku, typy, klasifikaci, komplikace cukrovky, terapii dietou, inzulinem, perorálními antidiabetiky, etiologii, diagnostiku, diferenciální diagnostiku dysfunkcí a terapii základních onemocnění štítné žlázy, znát diagnostiku a terapii základních onemocnění hypofýzy a nadledvin, diagnostiku, diferenciální diagnostiku a terapii glomerulonefritid, intersticiálních nefritid (zejména pyelonefritid), nádorů ledvin, znát příznaky selhání ledvin a jeho léčení včetně dietních opatření, znát zdravotní problémy dialyzovaných nemocných, znát diagnostiku, diferenciální diagnostiku a terapii infekcí cest močových včetně negonoroických uretritid, hypertrofie, nádorů a zánětů prostaty, urolitiázy včetně indikací k chirurgické léčbě, diagnostiku a diferenciální diagnostiku hematurie, výtoku z uretry a bakteriurie včetně asymptomatické, diagnostiku, diferenciální diagnostiku a terapii anémií (sideropenická, perniciózní a ostatní megaloblastické a sekundární anémie), znát příznaky a diagnostiku základních nádorů krevních a lymfatické tkáně, diagnostiku, diferenciální diagnostiku a terapii zánětlivých a degenerativních onemocnění kloubů a páteře (revmatoidní artritidy, spondylartritidy, psoriatické artritidy, reaktivní artritidy, enteropatické artritidy, artritis urica a osteoartrózy, psychofyziologické zvláštnosti stáří, zásady životosprávy ve stáří, zvláštnosti farmakoterapie ve stáří, projevy základních poruch imunity a možnosti terapie, diagnostiku, terapii a klasifikaci alergických stavů, posudkovou činnost u interních onemocnění.
III. Po ukončení výcviku na chirurgickém oddělení (včetně urologického a ortopedického oddělení) uchazeč o specializaci v oboru všeobecného lékařství má zvládnout: 1. Dovednosti (praktické znalosti) 1.1
výkony malé chirurgie: místní anestezie, ošetření malé rány (revize, egalizace, sutura), stavění povrchních krvácení opichem nebo peánem, odstranění stehů (sponek) po chirurgických výkonech, incize panaricia, paronychia, furunklu. Fenestrace a ablace nehtu, exstirpace cizího tělesa z kůže i podkoží, definitivní ošetření popálenin do rozsahu 5 % povrchu těla, ošetření omrzlin, prevence ranné infekce, obstřiky bolestivých zón a kloubů, výplach žaludku. Ošetření parafimózy a dekubitů,
161
1.2
1.3 1.4
ostatní výkony: cévkování při akutní retenci moče, repozice kýl, ošetřování dekubitů; diagnóza a ošetření fraktur, distorzí, vymknutí v pohybovém systému, ošetření úrazů páteře, hrudníku a pánve a pánevního pletence a hlavy, všechny druhy jednoduchých obvazů – tlakové, krycí, fixační, zásady antisepse, asepse a sterilizace v ambulantní praxi; základní druhy desinfekčních prostředků v ambulantní praxi.
2. Teoretické znalosti 2.1 2.2
2.3 2.4 2.5 2.6 2.7
2.8 2.9 2.10 2.11 2.12 2.13 2.14 2.15
diagnostiku a diferenciální diagnostiku náhlých příhod břišních (NPB), diagnostiku a indikace k operaci u nemocí žaludku a dvanáctníku, tenkého a tlustého střeva, žlučníku a žlučových cest a slinivky břišní; diagnostiku a terapii nemocí konečníku a perianální krajiny (hemorrhoidy, fissury, periproktální abscesy a píštěle), diagnostiku kýl (tříselné, pupeční, břišní, stehenní, brániční a jejich možných komplikací), diagnostiku a terapii poranění lebky, mozku, obličeje (fraktury, komoce, kontuze, epidurální a subdurální hematomy), diagnostiku úrazů i onemocnění periferních tepen a žil a jejich chirurgická léčba, úrazové a zánětlivé změny svalů, aponeuróz, šlach a šlachových pochev a burz a jejich diagnostika a léčba, diagnostiku a terapii onemocnění močové trubice, močového měchýře, močovodů, ledvin, prostaty a zevních pohlavních orgánů (záněty, konkrementy, striktury, funkční poruchy, nádory, úrazy), diagnostika vrozených deformit končetin a možnosti terapie (zejména kyčelního kloubu a dolních končetin), získané vady pletence pánevního a dolních končetin (coxa vara, valga, genu valgum, recurvatum, pedes plani, halux valgus, calcar calcanei), zkřivení páteře v rovině sagitální (kyfózy včetně kyfóz adolescentů, m. Scheuermann, hyperlordózy); zkřivení páteře v rovině frontální (skoliózy), osteoporóza, Sudekův algodystrofický syndrom, vertebrogenní syndromy – diferenciální diagnóza a léčba, základní skupiny ortopedických a protetických pomůcek, indikace a předepisování, úžinové syndromy, posudková činnost v oboru chirurgie, ortopedie a urologie.
IV. Po ukončení výcviku na anesteziologicko-resuscitačním oddělení (ARO) uchazeč má zvládnout: 1. Dovednosti (praktické znalosti) 1.1 1.2 1.3 1.4 1.5
techniky resuscitace dýchání a oběhu, neodkladnou péči při bezvědomí, neodkladnou péči při popáleninách a definitivní ošetření popálenin, neodkladnou péči při úrazech hlavy, hrudníku, břicha, pánve, páteře a končetin včetně polytraumat, crush syndromu, úrazu elektrickým proudem a bleskem, prevenci a terapii šoku, 162
1.6 1.7
1.8 1.9
neodkladnou péči při perorálních a inhalačních akutních otravách, častěji se vyskytujících, výplach žaludku, neodkladnou péči při edému plic, embolii plicnice a jejích větví, akutním uzávěru končetinové tepny, pneumotoraxu, blast syndromu, tonutí, akutní dechové nedostatečnosti (cizí těleso), metabolickém rozvratu, postupy při vyprošťování a zajišťování přepravy poraněného (nemocného) - transportní polohy, použití základních akupresurních bodů vhodných v neodkladné péči.
2. Teoretické znalosti 2.1
diagnostiku, diferenciální diagnostiku, terapii a prognózu akutních stavů výše uvedených v rozsahu potřebném pro poskytnutí lékařské neodkladné péče, 2.2. organizaci rychlé zdravotnické pomoci v regionu, obsah a význam traumatického plánu, 2.3. zásady přepravy poraněných a nemocných v akutním stavu, v šoku, bezvědomí, při podezření na poranění páteře, břicha, pánve, hlavy. V. Po ukončení výcviku na hygienické stanici (včetně oddělení protiepidemického) má uchazeč zvládnout: 1.1 dokonale znát epidemiologii nákaz u nás běžných, znát i epidemiologii závažných infekčních a parazitárních onemocnění importovaných z tropických a epidemiologicky závažných oblastí (malárie, amébózy, leishmaniózy, závažné helmintózy). Provést v rámci svých úkolů a kompetencí nezbytná opatření v ohnisku nákazy (hlášení protiepidemickému oddělení, izolaci, karanténu, lékařský dozor). Znát způsoby dezinfekce, opatření při epidemii a bacilonosičství, 1.2 znát a mít přehled o druzích, metodice, termínech a kontraindikacích povinného očkování obyvatelstva. Udržovat si přehled o nových očkovacích látkách. Ve svém obvodu znát stupeň proočkovanosti, 1.4 znát a ovládat metodiku základních prohlídek závodu nebo pracoviště včetně zhodnocení hygienických podmínek práce. Mít přehled o detenčních metodách, sestavování záznamů o prohlídce včetně závěrů. Stanovit způsob projednání zjištěných závad, termíny dané k odstranění zjištěných závad a následné kontroly, 1.5 znát význam cílené prohlídky zejména na rizikovém pracovišti včetně postupu při vyhlašování rizikového pracoviště, znát povinnosti vznikající z této skutečnosti pro závod a pro praktického lékaře, 1.6 znát jednoduché fyziologické a psychologické metody k zhodnocení vlivu pracovních podmínek na pracovníka s ohledem na zátěž fyzickou, psychickou a sociální, 1.7 znát vliv hlavních skupin rizikových prací na zdravotní stav pracovníků, 1.8 znát fyziologii duševního a tělesného vývoje dorostu. Znát fyziologii a hygienu práce žen, včetně znalostí o pracovním zařazení těhotných, 1.9 mít orientační přehled o dosud platných nebo novelizovaných předpisech vztahujících se k problematice hygieny práce, 1.10 mít orientační přehled o nejčastějších chorobách z povolání, způsobech a metodice přiznávání chorob z povolání.
163
VI. Po ukončení výcviku na gynekologii a porodnictví (ženské oddělení) uchazeč má zvládnout: 1. Dovednosti (praktické znalosti) 1.1 1.2 1.3 1.4 1.5
poskytnout pomoc při mimoústavním porodu, provést orientační manuální porodnické vyšetření, provést manuální vyšetření prsu, umět poučit ženu o technice sebevyšetření prsů, ošetřit běžné onemocnění zevních rodidel.
2. Teoretické znalosti 2.1
2.2 2.3 2.4 2.5 2.6 2.7 2.8
diagnostiku, diferenciální diagnostiku a terapii častějších gynekologických onemocnění a onemocnění prsů: poruchy menstruace, záněty, nádory náhlé gynekologicko-porodnické příhody, diagnostiku a diferenciální diagnostiku fyziologického těhotenství a laktace a jeho patologických odchylek, včetně mimoděložního těhotenství, zásady životosprávy těhotné ženy, faktory vedoucí k rizikovému těhotenství, komplikace těhotenství, zásady a postupy kontracepce, indikace, kontraindikace a nežádoucí účinky kontraceptiv, diagnostiku, diferenciální diagnostiku a terapii poruch klimakteria, obecné zásady farmakoterapie v těhotenství a laktaci - při interkurentních a chronických onemocněních jako hypertenze, diabetes, časné příznaky rakoviny čípku a těla dělohy, adnex a prsů, znalost depistáže těchto nádorů, posudková činnost v oboru.
Teoretické znalosti pro preventivní péči v gynekologii a porodnictví Gynekologicko-porodnický segment vzdělávacího programu oboru rodinné lékařství musí vyplývat z odborné náplně oboru rodinné lékařství. V případě, že budou některé odborné výkony doposud prováděné v rámci praxe praktický gynekolog náplní praxe rodinného lékaře, považujeme za nutné praktické osvojení výkonů uvedených níže pod bodem 2. V případě, že nedojde k zásadní změně odborné náplně oboru rodinný lékař, považujeme za užitečné, aby níže uvedené výkony ovládali absolventi postgraduálního vzdělávání oboru rodinný lékař teoreticky (znalost indikací a rámcového významu uvedených vyšetřovacích metod). Praktických dovedností v oblasti: Základní vyšetřovací metody v gynekologii Prakticky ovládat specifickou problematiku gynekologické anamnézy a základní gynekologické vyšetření, vyšetření v zrcadlech, kolposkopické vyšetření, bimanuální palpační vaginální vyšetření, vyšetření per rektum, odběr cervikální onkologické cytologie a odběr materiálu k mikrobiologickému vyšetření. Výběr vyšetřovacích metod v algoritmu diagnostiky gynekologických náhlých příhod břišních. Příprava ženy ke gynekologické operaci. Perinatologie Prakticky ovládat specifickou problematiku porodnické anamnézy, zevní a vnitřní porodnické vyšetření, pelvimetrie. Auskultace ozev plodu, technika a hodnocení kardiotokografie. Vedení spontánního porodu a ošetření porodního poranění. Teoreticky ovládat diagnostiku a léčbu
164
závažných porodnických komplikací. Teoreticky ovládat zásady resuscitace novorozence. Ovládat vyšetření šestinedělky s důrazem na diagnostiku typických puerperálních patologií: puerperální mastitis, puerperální endometritis, krvácení v šestinedělí. Senologie Ovládat techniku vyšetření prsů. Doporučená doplňková praxe Ultrasonografie Ovládat techniku UZ vyšetření v I. trimestru , základní biometrii, UZ screening v těhotenství, vyšetření v puerperiu. Ultrazvukové vyšetření orgánů pánve. VII. Po ukončení výcviku na neurologickém oddělení má uchazeč zvládnout: 1. Dovednosti (praktické znalosti) 1.1 1.2 1.3 1.4 1.5 1.6
1.7
základní neurologické vyšetření a interpretace výsledků, vyšetření páteře, funkční vyšetření páteře s důrazem na určení senzitivního a motorického postižení pleteně CB, lumbální, sakrální. Rozlišení radikulárního a pseudoradikulárního postižení, poskytnout neodkladnou péči u záchvatových stavů a náhlých cévních mozkových příhod, znalost indikace a interpretace výsledků vyšetřovacích metod v neurologii: rtg páteře a lebky, arteriografické vyšetření, CT vyšetření, MR a EMG, indikovat účelnou rehabilitační nebo lázeňskou péči u neurologických onemocnění, znalosti syndromů a lézí: periferní chabá obrna centrální spastická obrna, postižení periferního nervu, transverzální léze míšní, mozkové nervy a jejich symptomy, syndrom podráždění mozkových a míšních, afázie motorická a senzorická, posudková problematika u neurologických onemocnění.
2. Teoretické znalosti 2.1
diagnózu a diferenciální diagnózu vertebrogenních onemocnění a jejich terapii medikamentózní a nemedikamentózní, 2.2 cévní onemocnění mozku akutní i chronické, hypertenze a následné projevy na mozku, metabolické postižení CNS při diabetu, jaterních a ledvinných onemocněních, 2.3 diagnózu, diferenciální diagnózu a terapii demencí, 2.4 nádorová onemocnění CNS (intrakraniální a v oblasti páteřního kanálu), 2.5 zánětlivá onemocnění CNS (meningitidy, encefalitidy, myelitidy, vzteklina, herpes zoster, tetanus, neurolues atp.), 2.6 trauma CNS (komoce, kontuze, mozkové komprese, sub- a epidurální hematom, conus occipitalis), následné stavy po kraniocerebrálních traumatech, 2.7 epilepsii a další záchvatovitá onemocnění v neurologii (migrény, Meniérova choroba, meniérský syndrom), 2.8 Parkinsonovu chorobu, 2.9 sclerosis multiplex a demyelizační onemocnění, 2.10 nejzákladnější míšní a svalová onemocnění (syringomyelie, amyotrof. laterální skleróza, myopatie a myastenie),
165
2.11 vasoneurózy, 2.12 úžinové syndromy, 2.13 toxická poškození CNS při otravách (oxid uhelnatý, etyl a metylalkohol, organofosfáty a další), 2.14 neuralgie, neuropatie, nejčastější postižení mozkových a periferních nervů. VIII. Po ukončení výcviku na psychiatrickém oddělení má uchazeč zvládnout: 1. Dovednosti (praktické znalosti) 1.1
poskytnout neodkladnou pomoc při akutních stavech v psychiatrii. Indikovaně a včas odeslat na psychiatrické oddělení, 1.2 zvládnout správný psychologický přístup k pacientovi a znát zásady psychoterapie v léčbě psychických poruch, 1.3 zajišťovat udržovací farmakoterapii a kontinuální sledování pacientů v remisi, 1.4 zhodnotit vliv konkrétního sociálního a pracovního prostředí na průběh duševní poruchy pacienta a snažit se toto prostředí ovlivnit, 1.5 rozlišit jednotlivé poruchy základních psychických funkcí (myšlení, vědomí, emotivita apod.) a na tomto základě stanovit syndromologickou diagnózu (např. syndrom amentní, anxiózní, depresivní, paranoidní a další), 1.6 rozlišit nejdůležitější skupiny psychiatrických onemocnění (psychopatie, neurózy, psychózy, organický psychosyndrom), 1.7 umět diagnostikovat závislosti, znát organizaci a způsoby léčení závislostí a úlohu lékaře v této problematice. 2. Teoretické znalosti 2.1
rozpoznat základní psychiatrické příznaky a psychiatrické syndromy, - organických a symptomatických duševních poruch, - poruch chování a duševních poruch způsobených psychoaktivními látkami, - schizoafektivních poruch, - poruch neurotických a v souvislosti se stresem, - poruch osobnosti a chování v dospělosti (psychopatie, poruchy sexuální identity, při laktaci, klimakteriu, v seniu), - poruch fyziologických funkcí souvisejících s duševními poruchami (psychosomatické poruchy): poruchy spánku, příjmu potravy, sexuální dysfunkce, - mentální retardace, - poruch psychického vývoje (dyslexie, agrafie aj.), - poruch chování a nálad v dětství a adolescenci, 2.2 znát indikace, kontraindikace, nežádoucí účinky a dávkování psychofarmak užívaných v praxi praktického lékaře, zejména anxiolytik, hypnotik, neuroleptik a antidepresiv, 2.3 znát předpisy vztahující se na nemocné s duševními poruchami, zejména hospitalizace bez souhlasu nemocného (detence), omezení svobody pohybu a způsobilosti k právním úkonům, 2.4 posudková činnost u psychiatrických onemocnění. IX. 166
Po ukončení výcviku na ORL oddělení má uchazeč zvládnout: 1. Dovednosti (praktické znalosti) 1.1 základní ORL vyšetření s použitím nástrojů, orientační vyšetření sluchu, nepřímá laryngoskopie, 1.2 provedení přední tamponády pro nosní pro epistaxi, 1.3 výplach zevního zvukovodu, 1.4 provedení Politzerovy sprchy, 1.5 provedení koniopunkce (event. koniotomie), 1.6 posouzení výsledku tónového audiometrického vyšetření. 2. Teoretické znalosti 2.l
diagnostiku, diferenciální diagnostiku a terapii častěji se vyskytujících zánětů v oblasti ORL, 2.2 diagnostiku, diferenciální diagnostiku akutních život ohrožujících stavů v ORL a jejich terapie, 2.4 diferenciální diagnostiku zvětšení mízních uzlin v ORL oblasti, 2.5 prekancerózy a nádory ORL oblasti, 2.6 traumatická postižení v ORL oblasti, 2.7 poškození sluchu, převodní a percepční vady, etiologie, léčba, prevence; profesionální poruchy sluchu; úloha PL v prevenci profesionálního poškození, 2.8 posudková problematika v oboru ORL. X. Po ukončení výcviku na očním oddělení má uchazeč zvládnout: 1. Dovednosti (praktické znalosti) 1.1
základní oční vyšetření: zrakové ostrosti (pomocí optotypů), vyšetření předního očního segmentu, vyšetření barvocitu a orientační vyšetření zorného pole, 1.2. neodkladnou péči při poranění a poleptání oka a při cizím tělese v oku, 1.3 neodkladnou péči při akutním záchvatu glaukomu. 2. Teoretické znalosti 2.1 2.2
diferenciální diagnostiku zarudlého (červeného) a bolestivého oka, diagnostiku, diferenciální diagnostiku a terapii: - zánětů víček, spojivek a rohovky, - iritidy a iridocyklitidy, - glaukomu, - katarakty; 2.3 nejčastější příčiny amblyopatií a amauróz, znát problematiku nevidomých, 2.4 oční příznaky a nálezy u některých celkových onemocnění (hypertenze, diabetes mellitus, revmatická onemocnění), 2.5 poruchy okohybných svalů – etiologie a terapie, 2.6 hlavní skupiny léčiv užívaných v očním lékařství, 2.7 posudkovou problematiku v očním lékařství. 167
XI. Po ukončení výcviku na kožním oddělení má uchazeč zvládnout:
1. Dovednosti (praktické znalosti) 1.1 1.2 1.3 1.4 1.5
neodkladnou péči při generalizovaných alergických kožních projevech, odběr biologického materiálu u osob nemocných nebo podezřelých z onemocnění venerickými chorobami, terapeutické a ošetřovací techniky u bércového vředu (ulcus cruris), varikózního syndromu a u dermatomykóz, technika okluzivního obvazu a způsoby aplikace kožních extern, terapie condylomata accuminata, veruky, tylomů a drobných fibromů snesením, leptáním, elektrokoagulací.
2. Teoretické znalosti 2.1
diagnostiku, diferenciální diagnostiku a terapii a častěji se vyskytujících kožních onemocnění: scabies, pediculosis, trombidiosis, mykotická onemocnění, pyodermatózy, erysipel, acne vulgaris, verrucae, condylomata accuminata, herpes simplex a zoster, molluscum contagiosum, ekzémy, psoriasis vulgaris, lékové exantémy kontaktní dermatitidy, 2.2 diagnostiku a diferenciální diagnostiku névů, prekanceróz a kožních nádorů (basaliom, spinaliom, hemangiom, pigmentové nádory), 2.3 diagnostiku, diferenciální diagnostiku a terapii pohlavně přenosných chorob, včetně poradenství, depistáže a hlášení, 2.4 posudkovou činnost u dermatovenerologických onemocnění. XII. Po ukončení výcviku na infekčním oddělení má uchazeč zvládnout: 1. Dovednosti (praktické znalosti) 1.1 1.2
metody a postupy protiepidemického režimu a hlášení infekčních chorob, metody a postupy při odběru biologického materiálu na bakteriologická, virologická, sérologická a ostatní laboratorní vyšetření.
2. Teoretické znalosti 2.1 2.2 2.3
znalost diagnostiky, diferenciální diagnostiky, etiologie průběhu, inkubačních dob, terapie a posuzování častěji se vyskytujících infekčních chorob včetně AIDS, borreliózy, očkování obyvatel při výjezdu do epidemiologicky závažných oblastí a poradenství, příznaky exotických chorob, které se mohou vyskytnout u osob přicházejících z tropických a epidemiologicky závažných oblastí.
XIII. Po ukončení výcviku na rehabilitačním oddělení má uchazeč zvládnout:
168
1. Dovednosti (praktické znalosti) 1.1 1.2 1.3 1.4 1.5
metody fyzikální terapie: elektroterapie, ultrazvuk, magnetoterapie, diatermie, komorové lázně, vanové koupele, základní metody klasické a reflexní masáže, metody nespecifické mobilizace, dokonale zvládnout funkční vyšetření páteře a kloubů, základy léčebné rehabilitace.
2. Teoretické znalosti 2.1
2.2 2.3
základy fyzikální terapie, její druhy, mechanismy účinků, indikace a kontraindikace u hlavních skupin onemocnění (revmatická, zejména degenerativní, poúrazové stavy, interní, nervová a kožní onemocnění), nežádoucí účinky, taktiku postupů fyzikální terapie, základy léčebné rehabilitace (léčebný tělocvik), její indikace, taktiku postupů léčebné rehabilitace, využití ortopedických protetických pomůcek, základy balneoterapie, její indikace, rizika a kontraindikace.
XIV. Po ukončení výcviku na dětském oddělení má uchazeč zvládnout Teoretické znalosti rodinného lékaře v pediatrii 1. Základní demografické údaje, týkající se dětské populace a pediatrické péče. 2. Růst a vývoj dítěte, psychomotorický vývoj dítěte, vývoj imunity, pohlavní vývoj. Hodnocení fyzické výkonnosti dítěte. Rodina a její vliv na vývoj dítěte. Výchova dítěte, integrace nemocného a hendikepovaného dítěte do společnosti. Dospívání, jeho specifické problémy, nemoci a poruchy. 3. Prenatální pediatrie. Fyziologie a patofyziologie těhotenství s ohledem na plod, spontánní a operativní porod.Asfyxie a resuscitace novorozence. Fyziologie a patologie zralého novorozence. Výživa novorozence u prsu. Novorozenec s nízkou porodní váhou. Nezralost, nedonošenost, přenášení, dysmaturitas. Základy péče o dítě s nízkou porodní hmotností, Hlavní patologické stavy, základy neodkladné péče o patologické novorozence a děti s nízkou porodní hmotností. Vrozené vývojové vady, dědičné poruchy metabolismu. 4. Rozdělení dětského věku, zvláštnosti vývoje, nemocí, a úrazů v jednotlivých věkových obdobích. Akutní a chronická onemocnění jednotlivých orgánů a systémů. Znalost hodnocení EKG. Vrozené vývojové vady, zvláště vrozené srdeční vady a rozpoznání kritických vrozených srdečních vad a zásady péče o takto postižené děti. Arytmie u dětí a jejich léčba. Dědičné poruchy metabolismu. Poruchy imunitních pochodů, alergie, autoagresivní choroby. Infekce u dětí. Zásady racionální farmakoterapie a protiinfekční léčby. Akutní stavy: bezvědomí a křeče, dušení, poruchy vnitřního prostředí, respirační insuficience (příčiny, léčba). Selhání krevního oběhu (příčina a léčba), šokové stavy obecně (patofyziologie, léčebné postupy, infuzní léčba, perorální rehydratace), úrazy a první pomoc při nich, otravy a péče o intoxikované dítě, drogová závislost, léčba intoxikace a abstinenčního stavu, komplexní péče o děti závislé na drogách. Syndrom náhlého úmrtí. Týrané a zanedbané dítě. 5. Přednemocniční neodkladná péče, transport dítěte s ohrožením základních životních funkcí, lékařská služba první pomoci, záchranná služba. Preventivní prohlídky, očkování (imunologické podklady, povinná očkování, ostatní očkování). Dispenzární péče. 169
Spolupráce s úřady sociální péče – změněná pracovní schopnost, invalidita, pracovní schopnost, péče o dítě ohrožené prostředím. Spolupráce s vojenskou správou školstvím. Ozdravovny, lázeňská péče. Výživy zdravého dítěte.
Praktické dovednosti = logbook: Provedení zejména těchto odborných činností: • vstup do žíly, krevní odběr, • zavedení infúze, • plánování a rozpis infúzní léčby transfúze krve, • vstup do kostní dřeně - znalost postupu a potřebných pomůcek, • odběr moče včetně cévkování odběr biologického materiálu na mikrobiologické vyšetření, • zavedení žaludeční sondy u: - kojence, - dítě starší než 1 rok, • výplach žaludku, • postupy při neodkladné resuscitaci – praktický nácvik, záznam o absolvování, • popis pomůcek a znalost postupu při koniopunkci, • otoskopie – diferenciální diagnóza nálezů při otoskopickém vyšetření, • vedení zdravotnické dokumentace v primární péči i jiných zdravotnických zařízeních na oddělení chirurgie, - provedení sutury nekomplikované rány, - fixace zlomené končetiny, - vyšetření per rectum při NPB, • účast na ústavních pohotovostních službách,
4.
Všeobecné požadavky
Rodinný lékař musí ovládat znalosti zdravotnické legislativy, systému zdravotní péče a posudkového lékařství v rozsahu kompetence praktického lékaře pro dospělé, praktického lékaře pro děti a dorost a preventivní péče v gynekologii a porodnictví. Lékař, pečující o děti i dospělé musí být vybaven výše uvedenými znalostmi a dovednostmi nejen pro práci v ordinaci, ale také v návštěvní službě a pro tuto službu být vybaven. Mezi významné povinnosti primární péče patří dále prevence a znalost jejího rozsahu u skupin obyvatelstva, kterým má být poskytována jak mezi dospělými, tak v rozsahu dětského věku.
5.
Hodnocení specializačního vzdělávání
a) Průběžné hodnocení školitelem – záznam o absolvované praxi v průkazu odbornosti (logbooku) na závěr každé předepsané stáže se stanovením provedených výkonů. Během práce ve všech částech vzdělávacího programu je bezpodmínečně nutný pravidelný kontakt se školitelem příslušného oboru. b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce - absolvování všech povinných částí vzdělávacího programu, 170
- absolvování povinných školicích akcí, - doporučení k atestační zkoušce všech tří školitelů základních výukových bloků, - úspěšné absolvování písemného testu. c) Vlastní atestační zkouška - teoretická část - 1 otázka z praktického lékařství pro dospělé – s důrazem na diferenciální diagnostiku, - 1 otázka z praktického lékařství pro děti a dorost, - 1 otázka z prevence v gynekologii a porodnictví, - řešení předloženého případu, - praktická část - skládá lékař v místě svého působiště, před komisí sestávající ze školitelů třech základních bloků z praktického lékařství pro dospělé, praktického lékařství pro děti a dorost a preventivní péče v gynekologii a porodnictví.
6.
Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Lékař se specializací v oboru rodinné lékařství pečuje o občana v celém průběhu jeho života od narození do smrti a o celé rodiny (pokud se u něho zaregistrují). Rodinný lékař provádí léčebnou i preventivní péči (preventivní prohlídky dospělých i dětí, povinné i výběrové očkování). Náplň jeho činnosti odpovídá náplni práce praktického lékaře pro dospělé, praktického lékaře pro děti a dorost a preventivní péči v gynekologii a porodnictví. Ve všech třech vyjmenovaných oblastech zdravotní péče posuzuje svědomitě, která onemocnění může léčit sám, která vyžadují konsiliární vyšetření specialistou a která je nutno hospitalizovat. Rodinný lékař je způsobilý vykonávat lékařskou přednemocniční péči ve svém oboru. Sám nebo ve spolupráci s hygienickou službou se účastní na realizaci protiepidemických a hygienických opatření, na zdravotní výchově obyvatelstva kontinuální péčí o celé rodiny s přihlédnutím k familiární predispozici civilizačních chorob. Spolupracuje s orgány místní správy a službami sociálního zabezpečení.
171
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM v oboru SEXUOLOGIE 1. Cíl specializačního vzdělávání Cílem specializačního vzdělávání je prohloubení znalostí lékařů v oblasti lidské sexuality tak, aby byli schopni samostatné práce v ambulantní i lůžkové sexuologické praxi. Odborník musí být seznámen se zdravotní politikou obecně a ve vztahu k oboru sexuologie zvláště. Ovládá problematiku organizace a řízení sexuologické péče ve všech jejích úsecích.
2. Minimální požadavky na specializační vzdělávání Předpokladem k zařazení do specializačního vzdělávání v oboru sexuologie je absolvování vzdělávacího programu v oborech psychiatrie, nebo gynekologie a porodnictví, nebo urologie, výjimečně též z jiného lékařského oboru. Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu, odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle § 83a zákoníku práce. Podmínkou pro získání specializace v oboru sexuologie je zařazení do tohoto oboru, absolvování odborné praxe ve výše uvedených oborech a dalších 12 měsíců odborné praxe v sexuologii v celkové v minimální délce 6 let, z toho: 2.1
odborná praxe v oboru psychiatrie, nebo gynekologie a porodnictví, nebo urologie – minimálně 5 let (podle požadavků oboru)
2.2
odborná praxe v oboru sexuologie – minimálně 12 měsíců
a) povinná praxe v oboru 10 měsíců na akreditovaném sexuologickém oddělení, z toho minimálně 2 měsíce na oddělení lůžkovém, b) povinná doplňková praxe v dalších oborech: - pro psychiatry: minimálně po 1 měsíci praxe na akreditovaných pracovištích gynekologickém a urologickém, lůžkových, nebo ambulantních, - pro gynekology: minimálně po 1 měsíci praxe na akreditovaných pracovištích psychiatrickém a urologickém, lůžkových nebo ambulantních, - pro urology: minimálně po 1 měsíci praxe na akreditovaných pracovištích psychiatrickém a gynekologickém, lůžkových nebo ambulantních,
172
pro lékaře jiných oborů: minimálně 1 měsíc praxe na akreditovaných pracovištích psychiatrickém, gynekologickém a urologickém, lůžkových nebo ambulantních, c) doporučená doplňková praxe - minimálně 1 měsíc stáž na akreditovaném pracovišti dermatovenerologickém, se zaměřením na diagnostiku a terapii pohlavně přenosných onemocnění, -
d) účast na vzdělávacích aktivitách povinná účast - úvodní stáž v sexuologii (subkatedra sexuologie IPVZ) - 14 dní, - předatestační stáž v sexuologii (tamtéž) - 1 měsíc, - povinný kurz Lékařská první pomoc – 3 dny a seminář Základy zdravotnické legislativy – 1 den, pokud nebyly absolvovány v rámci předchozího vzdělávacího programu, doporučená účast - tematické kurzy IPVZ a ostatních institucí, věnované sexuologickým problémům, - semináře a konference Sexuologické společnosti ČLS a SPRSV (Společnosti pro plánování rodiny a sexuální výchovu).
3.
Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů
a) Z vlastního oboru - znalosti o fylogenezi a ontogenezi sexuality, fyziologie a patofyziologie lidského sexuálního chování a lidské reprodukce, - znalosti kliniky poruch a nedostatků v tělesně pohlavním vývoji lidí, klinika sexuálních dysfunkcí a partnerského sexuálního nesouladu, parafílií, odchylek a poruch sexuální orientace a sexuální identifikace, - vyšetřování, léčení, medicínské posuzování pachatelů a obětí sexuálních deliktů, - vyšetřování a léčení sexuálních poruch při tělesných a duševních poruchách a onemocněních, - vyšetřování, léčení a posuzování poruch plodnosti muže a zásady vedení infertilního páru. Vyšetřování a hodnocení spermiologických nálezů, preparace ejakulátu, kryokonzervace spermií, - andrologické indikace k metodám asistované reprodukce, - postkoitální test a jeho hodnocení, hodnocení množství a kvality cervikálního hlenu. Penetrační testy spermií v přirozených i arteficiálních médiích. Technika vaginální, cervikální a kavitární inseminace, - indikace a kontraindikace antikoncepčních metod u mužů i žen, poradenství v oblasti plánovaného rodičovství, - systematické znalosti indikací a kontraindikací léčebných sexuologických metod, hluboké znalosti medikamentózní terapie v sexuologii včetně terapie hormonální, hluboké znalosti specifické psychoterapie sexuálních poruch (sexoterapie), - sexuologické poradenství v souvislosti s pohlavně přenosnými nemocemi, včetně HIV/AIDS, 173
- znalosti základních organizačních a právních předpisů obecně, pro sexuologii zvláště, a to zejména předpisy: o nucené ochranné léčbě sexuálních delikventů, o kastraci sexuálních delikventů, o chirurgické sterilizaci, o změně pohlaví transsexuálních osob; - znalosti předpisů o zdravotním a nemocenském pojištění ve vztahu k sexuologické oblasti, - sexuologické vyšetření muže a ženy, včetně základního vyšetření ženských a mužských pohlavních orgánů, - sexuologické dotazníky, jejich zpracování a vyhodnocení, - falopletyzmografické a vulvopletyzmografické vyšetření a jeho vyhodnocení.
4.
Všeobecné požadavky
Organizace zdravotnictví, právní předpisy a nařízení platná ve zdravotnictví, právní rámec lékařské praxe. Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.
5.
Hodnocení specializačního vzdělávání
a) Průběžné hodnocení školitelem - záznamy o absolvované praxi v logbooku, záznamy o průběžném hodnocení školitelem v pravidelných šestiměsíčních intervalech v průkazu odbornosti, b) Předpoklady přístupu k atestační zkoušce - absolvování povinné praxe v oboru, - absolvování povinných doplňkových praxí, - doklady o absolvování nepovinných akcí, - předložení seznamu výkonů (logbook) potvrzeného školitelem, - předložení a obhajoba písemné seminární práce podle požadavků subkatedry, c) Vlastní atestační zkouška - část praktická - vyšetření pacienta, vedení případů v průběhu klinické předatestační stáže, - část teoretická - 3 vylosované odborné otázky, obhajoba seminární práce.
6.
Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Lékař se specializací v oboru sexuologie je schopen: - diagnostikovat, léčit a odborně posuzovat případy z celého spektra sexuálních poruch mužů a žen, jakož i poruchy plodnosti muže, - poskytovat sexuologické poradenství v celé šíři oboru, - vést specializační vzdělávání a další vzdělávání v oboru u svých spolupracovníků, - publikovat odborná i popularizační sdělení v tisku, - orientovat se v české a zahraniční odborné literatuře, - sledovat vývoj poznatků v sexuologii a navazujících lékařských i nelékařských vědních oborech a aplikovat nové poznatky v praxi. 174
VZDĚLÁVACÍ PROGRAM v oboru TĚLOVÝCHOVNÉ LÉKAŘSTVÍ 1. Cíl specializačního vzdělávání Cílem specializačního vzdělávání v oboru tělovýchovné lékařství je získání potřebných teoretických znalostí a praktických dovedností v oblasti prevence, diagnostiky a terapie umožňujících samostatnou činnost specialisty v ambulantní péči.
2.
Minimální požadavky na specializační vzdělávání
Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru tělovýchovné lékařství je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře ukončením nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě. Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době podle §83a zákoníku práce. Podmínkou pro získání specializace v oboru tělovýchovné lékařství je zařazení do tohoto oboru a absolvování 4 let klinické praxe, která náplní odpovídá specializačnímu vzdělávání pro specializaci v níže uvedených oborech (dále „obor předchozí“). Kromě odborného vzdělání je nutné absolvování praxe ve vlastním oboru tělovýchovné lékařství v minimální délce 12 měsíců a povinné doplňkové praxe v délce 6 měsíců. Celková délka specializačního vzdělání je minimálně 5,5 roků, z toho: a) absolvování klinické praxe v rozsahu 4 let shodné s praxí podle vzdělávacích programů v oborech dětské lékařství, nebo vnitřní lékařství, nebo kardiologie, nebo chirurgie, nebo rehabilitační a fyzikální medicína, nebo praktické lékařství pro děti a dorost nebo praktické lékařství pro dospělé, nebo rodinné lékařství, nebo ortopedie. V oborech se společným základem se předpokládá řádné ukončení společného základu. Za absolvování klinické praxe se považuje i atestace v těchto uvedených oborech. b) povinná praxe v oboru tělovýchovné lékařství 12 měsíců v oboru tělovýchovné lékařství, z toho nejméně
175
6 měsíců na akreditovaném pracovišti, zbytek na standardním ambulantním oddělení tělovýchovného lékařství pod odborným dohledem. c) povinná doplňková praxe v délce 6 měsíců – a to: c(a) 3 měsíce rehabilitace a 3 měsíce ambulantní ortopedie pro absolventy praxe v oborech vnitřní lékařství nebo dětské lékařství nebo praktické lékařství pro dospělé nebo praktické lékařství pro děti a dorost, nebo rodinné lékařství, c(b) 3 měsíce rehabilitace a 3 měsíce ambulantní kardiologie a poruch metabolismu pro absolventy praxe v oborech chirurgie nebo ortopedie. Poznámka: Pokud některá z částí bodu c) je obsažena ve vzdělávacím programu oboru předchozího, může být započítána do doplňkové praxe. d) účast na vzdělávacích aktivitách - povinné absolvování specializační stáže před atestací - 3 týdny, - povinné absolvování kurzu sportovní medicíny - 90 hodin, - doporučené absolvování odborné stáže v ergometrii – 1 týden, - absolvování odborné stáže ve spiroergometrii – 1 týden, Poznámka: Účast na výše uvedených vzdělávacích aktivitách lze započítat do praxe na akreditovaném pracovišti. - vybrané odborné akce pořádané IPVZ, ČSTL, ČLK, - povinný kurz Lékařská první pomoc - 3 dny a seminář Základy zdravotnické legislativy 1 den, pokud nebyly absolvovány v rámci předchozího programu.
3.
Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů
a) Z vlastního oboru • v oblasti fyziologie a patofyziologie tělesné zátěže prokázat znalosti reakce a adaptace na různé druhy tělesných zátěží u osob zdravých i nemocných s různou úrovní tělesné zdatnosti a s ohledem na pohlaví a věk, • posuzovat význam pohybu a tělesné zdatnosti v prevenci a léčení různých poruch a onemocnění, • ovládat principy preskripce pohybové aktivity včetně poradenství životního stylu v rámci primární a sekundární prevence a kontroly efektu pohybové léčby, • ovládat indikace a kontraindikace zařazování dospělých, adolescentů a dětí do intenzivního sportovního tréninku, • znát vliv extrémních podmínek zevního prostředí na provádění pohybové aktivity a sportu, • ovládat zásady posudkové činnosti v tělovýchovném lékařství se zaměřením na poruchy hlavních systémů a funkcí organismu, • umět teoreticky i prakticky provádět zátěžové vyšetření k diagnostické a posudkové činnosti u zdravých i nemocných, • ovládat kardiopulmocerebrální resuscitaci, • znát úlohu, vývoj a patologii hybného systému zejména ve vztahu k tělesné zátěži, • ovládat diagnostiku a principy léčení sportovních úrazů, prevenci a léčení chronických poškození hybného systému, • ovládat základy rehabilitačního lékařství a fyzikální terapie, • znát patologické projevy tělesné zátěže, jejich diagnostiku, prevenci a terapii, • znát principy kontroly dopingu,
176
• • • • • • • • • •
znát zásady hygieny sportu a rekreačních pohybových činností, ovládat zásady regenerace a výživy ve vztahu ke zvýšené pohybové aktivitě, ovládat funkční zátěžové vyšetření kardiopulmonálního systému za použití neinvazivních metod včetně hodnocení a interpretace výsledků, ovládat techniku klidového a zátěžového EKG, samostatně interpretovat křivku klidového a zátěžového EKG, vyšetření držení těla a základních funkcí hybného systému, ovládat ošetření sportovních poranění, drobné chirurgické výkony, použití fixací, tapingu, bandáží, ortéz a dalších ochranných pomůcek, ovládat metodiku práce při zajišťování zdravotní služby při sportovních akcích, provádět základní antropometrické vyšetření a hodnocení tělesného rozvoje, stavby, složení těla a distribuce tělesného tuku, interpretovat výsledky biochemických vyšetření v souvislosti s tělesnou zátěží.
b) Z ostatních oborů • základy teorie a metodiky tělesných cvičení a sportovního tréninku, • základní sportovně technické znalosti, • základy psychologie tělesné výchovy a sportu. Uchazeč o specializaci v tělovýchovném lékařství musí předložit seznam: - 50 pacientů, u nichž provedl samostatně EKG při zátěži, - 25 pacientů, u nichž provedl spiroergometrii, - 25 pacientů, u nichž provedl stanovení anaerobního prahu, - 20 pacientů, u nichž provedl specifické vyšetření v terénu, - 5 sportovních akcí, na kterých zajišťoval zdravotnické zabezpečení.
4.
Všeobecné požadavky
Znalosti právních předpisů platných ve zdravotnictví, systému zdravotní péče, posudkové činnosti. Poskytování zdravotní péče s využitím zdrojů ionizujícího záření vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiační ochrany.
5.
Hodnocení specializačního vzdělávání
a) Průběžné hodnocení školitelem - záznam o absolvované praxi a školicích akcích v průkazu odbornosti v šestiměsíčních intervalech, záznamy o provedených činnostech a výkonech v logbooku. Celkové zhodnocení na konci povinné praxe a jeho záznam v průkazu odbornosti nebo logbooku. b) Předpoklad přístupu k atestační zkoušce - absolvování požadované praxe, výkonů, školicích akcí, - úspěšné absolvování písemného testu na závěr specializační odborné stáže, - vypracování písemné práce na zadané téma, - předložení seznamu výkonů (logbook) potvrzený školitelem. c) Vlastní atestační zkouška - praktická část - vyšetření pacienta, diagnostika, provedení indikovaného zátěžového vyšetření a posudkového závěru,
177
- část teoretická - 3 odborné otázky, obhajoba písemné práce.
6.
Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost
Lékař se specializací v oboru tělovýchovné lékařství je oprávněn provádět ambulantně výkony specializované péče z diagnostických, preventivních a terapeutických důvodů v souvislosti s posuzováním vlivu tělesné zátěže, cvičení a pohybové aktivity u zdravých a indikovaných nemocných osob. Provádí konziliární činnost pro jiné obory a podílí se na vzdělávání specialistů v oboru. Specializace je požadována i pro výkon pedagogické, resp. výzkumné praxe. Po získání specializované způsobilosti v oboru tělovýchovné lékařství je možné získat oprávnění k posuzování zdravotní způsobilosti leteckého personálu absolvováním navazujícího vzdělávacího programu, který bude zakončen ověřením znalostí a vydáním osvědčení pro posuzování zdravotní způsobilosti leteckého personálu.
178
2. STANOVISKA KOMISE PRO POSUZOVÁNÍ ROZMÍSTĚNÍ PŘÍSTROJŮ VYBRANÉ ZDRAVOTNICKÉ TECHNIKY (KOMISE VZT) ZN.: OVS/14078/2005 REF.:Jitka Šustová, tel. 22497 linka 2805 Ministerstvo zdravotnictví zveřejňuje rozhodnutí k žádostem zdravotnických zařízení o souhlas s umístěním, provozem a obměnou vybrané zdravotnické techniky ze dne 18. 4. 2005 Multiscan, s.r.o. Praha 4 Nesouhlas s umístěním a provozem MR ve Vojenské nemocnici Brno z důvodu dostatečné kapacity výše uvedené přístroje na území Jihomoravského kraje. Fakultní nemocnice Brno Souhlas pouze s obměnou MR 1,5 T ve FN Brno – Bohunice (Magnetom Impact) s tím, že nedojde k navýšení čerpání prostředků z veřejného zdravotního pojištění a že nákup a provoz techniky neovlivní negativně ekonomickou bilanci zdravotnického zařízení včetně mzdových nákladů. Tento souhlas Komise VZT nezakládá nárok na poskytnutí dotace ze státního rozpočtu. Nákup nové kapacity MR 1,5,T jako možné zdvojení přístrojů v areálu FN Brno – Bohunice odložila Komise VZT k projednání o jeden rok. IKEM Praha 4 Souhlas s obměnou MR s tím, že nedojde k navýšení čerpání prostředků z veřejného zdravotního pojištění a že nákup a provoz techniky neovlivní negativně ekonomickou bilanci zdravotnického zařízení včetně mzdových nákladů. Tento souhlas Komise VZT nezakládá nárok na poskytnutí dotace ze státního rozpočtu. Okresní nemocnice Tábor Souhlas s obměnou skiaskopicko–skiagrafického přístroje s tím, že nedojde k navýšení čerpání prostředků z veřejného zdravotního pojištění a že nákup a provoz techniky neovlivní negativně ekonomickou bilanci zdravotnického zařízení včetně mzdových nákladů. Tento souhlas Komise VZT nezakládá nárok na poskytnutí dotace ze státního rozpočtu. Fakultní nemocnice v Plzni Souhlas s obměnou cesiového ozařovače lineárním urychlovačem s duální energií a elektronovým svazkem s tím, že nedojde k navýšení čerpání prostředků z veřejného zdravotního pojištění a že nákup a provoz techniky neovlivní negativně ekonomickou bilanci zdravotnického zařízení včetně mzdových nákladů. Tento souhlas Komise VZT nezakládá nárok na poskytnutí dotace ze státního rozpočtu. Nemocnice Prostějov Souhlas s obměnou 5 ks hemodialyzačních monitorů s tím, že nedojde k navýšení čerpání prostředků z veřejného zdravotního pojištění a že nákup a provoz techniky neovlivní negativně ekonomickou bilanci zdravotnického zařízení včetně mzdových
179
nákladů. Tento souhlas Komise VZT nezakládá nárok na poskytnutí dotace ze státního rozpočtu. Oblastní nemocnice Náchod a.s. Souhlas s obměnou 7 ks hemodialyzačních monitorů a CT přístroje s tím, že nedojde k navýšení čerpání prostředků z veřejného zdravotního pojištění a že nákup a provoz techniky neovlivní negativně ekonomickou bilanci zdravotnického zařízení včetně mzdových nákladů. Tento souhlas Komise VZT nezakládá nárok na poskytnutí dotace ze státního rozpočtu. Ing. Karel Radolf, v. r. náměstek ministryně
3. ČESKÝ LÉKOPIS 2002 - DOPLNĚK 2005 SDĚLENÍ ZN.: FAR/83/828 REF.:PharmDr. Miluška Šimáčková, tel. 22497 linka 2378 Ministerstvo zdravotnictví sděluje, že na základě zmocnění § 7 písm. e) zákona č. 79/1997 Sb., o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 129/2003 Sb., vydává Český lékopis 2002 - Doplněk 2005. Vzhledem k rozsahu se tento Doplněk nezveřejňuje dosud používanou formou - knižní a elektronickou, ale pouze uvedením příslušného textu ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví a na stránkách Ministerstva zdravotnictví v síti Internet. Český lékopis 2002 - Doplněk 2005 ze dne 1. června 2005 Ministerstvo zdravotnictví vydává na základě zmocnění § 7 písm. e) zákona č.79/1997 Sb., o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 129/2003 Sb., Český lékopis 2002 - Doplněk 2005 : I. V tabulce III: Separanda (Český lékopis 2002 - Doplněk 2004 str. 8 802) se zrušuje položka „KALII PERMANGANAS“. II. Podle této úpravy se závazně postupuje od 1. července 2005. Doc. MUDr. Milada Emmerová, CSc., v.r. ministryně
180
4. PRŮBĚŽNÁ INFORMACE O PLATNÝCH PRÁVNÍCH PŘEDPISECH A SMĚRNICÍCH (INSTRUKCÍCH) VYDANÝCH NA ÚSEKU MINISTERSTVA ZDRAVOTNICTVÍ PUBLIKOVANÝCH VE SBÍRCE ZÁKONŮ - DOPLNĚNÍ Na základě požadavku uplatňovaného odběrateli Věstníku Ministerstva zdravotnictví zveřejňuje se (od částky 11/1998) průběžná informace o platných právních předpisech a směrnicích (instrukcích) vydaných na úseku Ministerstva zdravotnictví publikovaných ve Sbírce zákonů (označeno tučně kursivou): Vyhláška, kterou se upravují podmínky předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a hygienické požadavky na provoz zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče
č. 195/2005 Sb.
Vyhláška o stanovení ochranného pásma I. stupně přírodního léčivého zdroje minerální vody jímané vrtem HV-40 v Mariánských Lázních
č. 208/2005 Sb.
181
