druhý rozhovor je o moc uvolněnější, holka je ze mě taky nervozní, ale je ráda, že se ulije ze školy a mluví docela otevřeně. fascinuje mě že stejně jako první rozhovor, i tato říká, že se rodiče nehádají. otevřeně mluví o sexu. také jako odpověď na otázku. na konci mi doporučuje kluky, se kterými bych měla mluvit. T: Kdybyste byla tak hodná a řekla mě na začátku, co jste dělala o víkendu teď. R: No, o víkendu to jsem byla u přítele. Potom jsem dojela dom a...začala jsem teda uklízet celej barák, no. T: A kdyţ jste tam byla o víkendu, znamená, to ţe jste tam jela v pátek, k němu? R: V pátek po škole jsem jela dom, si pro věci, a potom jsem jela teda k němu, a v nedělu o půl pátý jsem dojela dom a do sedmi jsem uklízela. T: Jak dlouho máte přítele? R: Osm měsíců, skoro devět. T: A vy jste teda taky druhej ročník, ţe.. R: Ano. T: To znamená, ţe vám je sedmnáct? R: Ano. T: A jak jste se seznámili s přítelem? R: Eee..no, to začlo tak, ţe jsem od začátku minulýho roku jezdila autobusem, a já jsem ho vţdycky potkávala u Olympie, no a..ee..ţe tam potom jeden den byli kamarádi, tak jsem tam šla, my jsme se tak seznámili a začli jsme spolu chodit. T: Vy jedzíte, to znamená semka do školy, od někud, jakoţe nejste z Brna, ale jezdíte odněkud zblízka, jako z vesnice, nějaké? Nebo z menšího města.. R: No.. T: Jak vám to trvá dlouho, ta cesta? R: Ee, tak semka do školy hodinu. T: Hodinu v tom autobuse, nebo celá cesta? R: Celá cesta. T: Jojojo. Čím se vám ten váš přítel líbil, nebo jak se to tak stalo, ţe to tak klaplo? R: Noo, on nosil takový pěkný rifle a mně se začly líbit ty rifle, jenomţe jemu nešlo vidět do obličeje.. T: (smích) R: ..a ţe bylo trošku zima, tak nechal doma kšiltovku a to, tak jsem mu uţ viděla do obličeje, tak to uţ jsem viděla do obličeju, tak hnedka se mě tak zaujal, hlavně ty jeho oči. T: Aha. A...teď kdyţ jste teda uţ spolu, tak trávíte čas tak, ţe tam jezdíte vy k němu? R: Jak kdy, někdy teda třeba jeden den, nebo tak nějak, se domluvíme, ţe se neuvidíme, a kdyţ, tak... T: Jeden den myslíte jako z toho víkendu..nebo jinak se vidíte kaţdej den? R: No, skoro, my se třeba domluvíme, ţe třeba v pondělí se neuvidíme.. T: Aha. R: A ţe třeba v úterý k němu dojedu nebo on na mě počká tady před školou a jedeme buď k němu, nebo k nám. T: A přes týden je to teda tak, ţe spíte doma, nebo teda taky ne? R: Ee..to spím doma. T: Jo. A vaši jsou s tím úplně v pohodě?
R: Mamka jo, ale taťka..on...já s ním mám takový problémy s taťkou, ţe on...ho nebere moc. T: Aha a proč myslíte, ţe to je? R: To nevím.. T: A neříkal vám to, ţe by vám to vysvětlil, řekl "mně se tenhle kluk nelíbí protoţe.." R: On o něm mluví, ţe je to modřickej hajzlík, takţe.... T: A on je z Modřic? R: Mhm. My s taťkou moc nevycházíme, no.. T: Jako ani před tím jste nevycházeli? Neţ bylo.. R: Před tím jo. Jako…ono se to zhoršilo tak před měsícem, před dvouma, to mě taťka začal chytat aji pod krkem. T: A je to kvůli tomu vašemu příteli, myslíte, nebo..? R: To nevím, on aji kdyţ dojdu třeba pozdě ze školy, tak on začne nadávat a to......on prostě nebere třeba na vědomí to.., ţe mně blbě navazujou autobusy..a prostě...mně začne nadávat, no. T: Jako ţe jste přišla později, neţ byste měla..a myslíte ţe to je taky to, ţe se o vás bojí třeba? Co se jako mohlo stát, nebo spíš tak..jako taťka nadává? R: Tak já jsem vţdycky psala mamce, ţe dojedu později, ţe mi ujel autobus a mamka mu to mile řekla..no a taťka mně potom, dojela jsem dom a taťka mně začal nadávat. T: Co dělá váš taťka jako jinak? R: Zedníka. Na soukromí jako by, no. T: Pracuje jako kaţdej den, nebo tak.. R: Ee, jenom přes ty pracovní dny, víkendy bývá doma, přes zimu. T: A přes léto? R: To někdy aji v soboty neděle. T: Jo..a mamka dělá co? R: Ona je teďka doma, ona pracovala v jedné firmě a ona měla ledvinový kameny a musela na operacu a nemohla tahat nic těţkýho a ty vedoucí prostě jí nadávaly, tak mamka radši dala výpověď a teďka je doma. Si přivydělává..ona háčkuje věci. T: To je šikovná..Co háčkuje třeba? R: Teďka na Vánoce třeba andílky, baňky na stromeček a všechno moţný.. T: A jak to pak zpeněţí, jako nabídne to různým... R: Přes známý, vţdycky někoho do rodiny a to..a teďka právě ţe v Hájanech bydlí jedna paní a ona má školku, a tam mívají vánoční výstavu, tam to prodávají ty věci, takţe to chcou dát tam a do nějakýho obchodu teda. T: Jojo. Mm, kdyţ byste tak jako představila si doma různý..jao třeba s domácností jsou spojený různý práce, vy jste říkala, ţe kdyţ přijedete od toho přítele, tak pak uklidíte celej barák. Co u vás ještě kdo tak dělá? R: Ee, no tak mamka přes den si třeba zajde na zahradu, tam to pohrabe a udělá si všechno, co potřebuje, na mě přijde teda ten barák a brácha, on pomáhá mamce. Taťka se většinou vrací pozdě večer. T: Mhm. To znamená, kdyţ na vás přijde barák, co to obnáš, konkrétně? R: No tak umytí podlah nebo jenom zametání, utření prachu, umytí nádobí a...ještě prádlo, no. T: To taky děláte? Vyperete pro celou rodinu? R: No jako jenom pro nás čtyři, babička nahoře si vypere sama, s dědečkem. T: Aha, takţe bydlí prarodiče s váma v domě.
R: Mhm. T: To jsou rodiče mamky? R: Taťky. T: Vycházíte s nima dobře? A vaši? R: Jo..sice babička ona někdy je tak trochu na zabití, jak říká mamka, ale jinak jo. T: Kvůli čemu? Čím je na zabití? R: Tak já dojdu dom, najím se, kdyţ mám chvilu čas, tak jdu s kámoškou ven, a babička hnedka dojde dolů a ptá se: s kým jdu, kam jdu, co budeme dělat a tak..Ona vţdycky aji na mamku. T: Co babička dělala, kdyţ pracovala? R: Ee, v té době byly zednice, tak zednicu. Ona potom, kdyţ jí bylo třicet, tak oslepla, protoţe ona dělala na statku, a tam byla díra a babička nesla něco těţkýho a oni jí neřekli, ţe tam je díra a ona do toho spadla a oslepla. T: Jţišmarja....ve třiceti letech? A od té doby nevidí? R: Mm..Jako ona trošku vidí, jenom obrysy a to...jinak moc ne. T: A babička má..měla..má teda vašeho taťku a ještě děti? R: Tetu, jenom.. T: Kdyţ říkáte, ţe přijdete ze školy, vezmete si něco na jídlo a jdete ven, s kamarádkou třeba ještě, chodí to teda u vás tak, ţe si v ty všední dny vezmete na jídlo kaţdej co máte, jako kdyţ máte chuť, tak si něco vezmete? R: Ee, buď mamka teda uvaří, a kdyţ nestihne uvařit, tak si třeba ohřeju jenom polívku z toho sáčku, nebo si něco vezmu a jdeme ven. T: A kdyţ mamka uvaří, znamená to, ţe si sednete všichni..? R: Ne, protoţe brácha on dochází dřív ze školy, takţe on se vţdycky nají. Mamka se nají teda s bráchou, a taťka, on jak se vrátí z práce, tak on se potom nají, a já, jak dojedu ze školy. T: Je to jiný o víkendu? R: Ee, trochu jo. O víkendu to se teda sejdeme celá rodina, hlavně v nedělu teda. T: U oběda nebo u večeře? R: U oběda. T: Aji s babičkou a s dědečkem? R: Babička s dědečkem si vařijou sami, ti jenom na Štědrej den. T: Co tak třeba máte většinou o víkendu na jídlo? R: Tak jak kdy, třeba taťka s bráchou mají rádi rybu, tak ti si udělají rybu, a my s mamkou třeba řízky... T: Jo, takţe máte R: Nebo nějaký omáčky.. T: Takţe máte dvě jídla oddělený, nebo ţe mají brácha s taťkou rybu? A vy.. R: No, protoţe já rybu nejím, já jenom teda na ty Vánoce..a to s donucením, jinak rybu nejím. T: Kdo to vybírá, ty ryby, nebo kde je berete? R: Ee, tak teďka jak byl výlov rybníka, tak tam teda, brácha vyhrál sumce.. T: Aha. R: Tak měli sumce, jinak si to někde koupijou, vţdycky na tym výlovu, nebo od taťky známej to donese a... T: Mhm..Brácha je mladší nebo starší? R: Mladší, o čtyři roky.
T: Ajo, takţe on chodí tím pádem ještě na základku. R: Na základku do sedmičky.. T: Copak by chtěl brácha dělat, mluví se o tom u vás, nebo nějak ani ne? R: Automobilovýho závodníka. T: Mhm, to je hezká (smích) představa..a vaši mu to pochvalujou, tuhle volbu, nebo? R: Mamka říká...kdyţ uděláš školu, tak si klidně jezdi. T: Jakou školu by chtěla mamka, aby dělal? R: Mamka...jí je to jedno. Ono rozhodovala..teda za mě to rozhodla ona... T: Aha.. R: A za bráchu, to řekla, ţe si vybere sám..ţe mu kdyţtak pomůţe vybrat tu nejlepší, co by pro něho bylo to nejlepší, a..a ţe si to potom rozhodne sám. T: A kdyţ říkáte, za vás rozhodla mamka, tak jak to bylo? R: No já jsem chtěla na servírku a oni by mě vzali, kdyby se tam mamka dostavila, jenomţe oni mně pak napsali dopis, ţe mamka se nedostavila, ţe berou někoho jinýho místo mě, a to uţ jsem právě ţe..ţe teta tady chodila a ještě od přítele maminka, tak všichni chtěli, abych chodila semka. A mamka teda šla semka a věděla, ţe mě vezmou určitě, no, tak mě dala sem. T: Zlobila jste se na mamku, ţe nešla tam? Nebo? R: Ani ne, teďka jako jsem to třeba tak trochu vykousla.. T: Co jste vykousla? R: Ee, nakousla (smích). T: (smích) R: Jinak já uţ jsem si tady na tu školu zvykla, tak uţ jsu ráda. T: Jo..a...mamka nešla tam jako naschvál, protoţe nechtěla, abyste na tu servírku šla, nebo to bylo spíš nedopatření, ţe tam .. R: No ona zapomněla ten den, kdy tam měla jít, ona zapomněla aji den, aji hodinu.. T: A proč to je? To vůbec jsem nevěděla, to tak je obvyklý? Ţe musí rodiče jít? R: Kdyţ nejsou plnoletí ty děti, tak tam musijou jít pro rozhodnutí ředitele školy.. T: A před tím jsou nějaký přijímačky, byly? Nebo? R: Já jsem neměla, já jenom podle prospěchu. T: Jojojo, takţe by vás tam vzali, ale musí přijít rodič.. R: No.. T: Mhm... R: A ještě se tam musel dat ten jeden list, ţe to myslíme váţně..teda. No a mamka uţ ten list dala právěţe semka. T: Jo, jojo. Co děláte ještě ráda ve volným čase, kdyţ nejste s přítelem? Nebo i s přítelem? R: Tak po večerech ráda vyšívám. Mamka mě naučila vyšívat, tak uţ ráda vyšívám, nebo mě teďka učí háčkovat, ţe jí budu pomáhat s tím, aby měla toho víc. T: Aha, to nevím, jestli jsem se vás ptala jako jaký to jsou konkrétní..jo vy jste říkala, ţe to jsou třeba ozdoby na Vánoce..třeba ţe to jsou. A kdyţ vyšíváte, co vyšíváte vy? R: Tak jak kdy, já se dívám, ţe mamka má hodně starých časopisů, třeba s vyšíváním, tak se tam podívám, a kdyţ se mně něco líbí, tak si vezmu plátno a vyšívám. T: A co třeba se vám naposled líbilo? R: Koťátko. To bylo takový roztomilý, ţe to teďka vyšívám teda, no. T: A pak se s tím stane co, jestli je to teda dečka na něco nebo.. R: No, já si to nechám zarámovat a to...
T: Aha aha. R: Nebo si to nechám prvně jenom vyšitý..a to si někam schovám a po nějakým čase to vyperu a dám si to zarámovat. Aţ budu mít nějaký místo, já mám totiţ stěny zadělaný puzzlema. T: Aha, to vás baví skládat. A co tam máte třeba, jaký obrázky? R: Jenom koně. Já jsem byla blázen do koní, a tak mám puzzle vţdycky jenom s koněma, no. T: A říkáte "byla jsem blázen do koní" to uţ přešlo? R: Teď jsem přešla na psy. T: A kdyţ jste byla blázen do koní, jak se to projevovalo, chodila jste někam na koně aji, nebo? R: No my vţdycky kdyţ jsme někam jeli, třeba na pouť, tak tam byly koně, tak jsem chtěla hnedka za nima, a to..anebo peřiny, viděla jsem prostě nějakej obrázek koně a hnedka jsem si ho musela vzít. Měla jsem aji tričko. T: Jela jste na koni někdy? R: Jela, to mně byly čtyři roky, a to se teda pode mnou...to jsme byli v Hluboké na tym zámku..a tam právěţe vozili na koních, na takových velkých, pěkných, bílých. No a já jsem jela, první jízda v pohodě a druhá jízda letělo letadlo a ten kůň se splašil. T: Ahá. R: Tak mamka trnula, jestli spadnu nebo to, a já v pohodě, já jsem si tam seděla, ještě vysmátá a mamka mně potom začala nadávat, ţe uţ na koně nejdu, a stejně jsem potom šla na koně ještě jednou. T: A to si pamatujete anebo to se vykládá u vás? R: To si pamatuju. T: A byly vám čtyři, jo? R: ( je ticho) T: A to jste sama seděla na tom koni? R: No a ten pán to jenom vedl. T: No, to je něco, docela..protoţe já mám syna pětiletýho a to si vůbec nedovedu představit, ţe by na koni sám seděl. Bych se bála, ţe se nějak pojaší a spadne z toho, zajímavý...a teď jsou to teda psi, říkáte? A máte psa? Jo vlastně vy říkáte, ţe chodíte s kamarádkou.. R: My máme. T: Jakýho máte? R: To je kokršpaněl zkříţený se zlatým retrívrem. T: A jak jste k němu přišli? R: Jak bývá v Olomouci ta výstava kytek, ta Flóra, tak my jsme se byli podívat a já jsem tam viděla štěňátka..no a já jsem je chtěla, jenomţe ony byly všechny uţ zamluvený, tak ten pán říkal, ţe..ať zkusíme tam počkat o jedný a po jedné se tam máme stavit, jestli si pro to jedno nepřijde paní, ona si nepřišla, tak jsme si ho vzali my. T: Mhm. Jezdíte s vašima pravidelně na tady ty výstavy? R: Jo, teďka uţ začal i přítel teda. T: A co tam..mmm...vaši vybírají kvítka třeba jako na zahradu, nebo. R: No taťka většinou stromečky, protoţe my si chceme nějak...nebo před barákem...dědeček nám udělal ze dřeva studnu, tak mamka si vţdycky vybírá do té studny nějaký kvítka, nebo stromečky před barák. T: Do studny?
R: No, to je hodně vysoký, ňák takhle vysoký...a je to okrasná, ze dřeva. A jak máte na tu vodu, tak místo vody tam má mamka kvítka teda. T: Aha, tak tam není vůbec voda? R: Ne. T: (smích) To je zajímavý. R: To máme právě ţe daný před barákem jako okrasu, no. T: A proč se tomu říká studna teda? To byste tam mohli mít.. R: Protoţe je to ve tvaru studny..nebo ono to vypadá jak kdysi dávno bývaly ty dřevěný studny, tak to vypadá stejně, no. T: Ale vůbec jako ta myšlenka za tím, ţe by tam byla ta voda, to ne, jenom okrasná studna. R: Ne, jenom okrasná studna. T: Ahá, uţ to chápu... R: Dědeček, on se strašně nudí, takţe dělá vţdycky nějaký výrobky ze dřeva, no. T: Ten dům.. Pamatujete si..nebo jak, teda to si asi..nevím..jestli ho stavěl někdo..? R: No mně to říkal dědeček, ţe on to stavěl ještě s pradědečkem a s prababičkou, no ale..jinak nic nevím, no.. T: A vy v něm bydlíte celou dobu teda. R: Mhm. T: Díváte se na televizi? Taky někdy? R: Jenom někdy po večerech. Málokdy. Protoţe kdyţ jsu třeba na praxi, tak to dojdu dom, lehnu a jsu tak unavená, ţe usnu. T: Kam chodíte na praxi? R: Do Jundrova. T: Do obchodu..? R: Tam je kantýna, tak do té kantýny. T: A jaký to je? R: Výborný, mně se tam líbí. Já jsem byla teda na Bille a oni mě tam jako kdyby šikanovali, takţe jsem tam nechtěla chodit. T: A jak vás, proč vás šikanovali? R: Oni třeba mně dali pět palet, ať to vyskládám, byla jsem tam sama, za tady čtvrt hodiny došli a začali mně nadávat, ţe to ještě nemám vyskládaný. T: Co to bylo, na těch paletách? R: Jogurty. T: A skládat to do toho mraţáku? R: No, vţdycky po jednom no. A oni pořád nadávali. Mm. Oni vůbec ani nebrali ohledy na to, ţe dojíţdím, mně třeba řekli, ţe mám dojít na desátou, došla jsem tam o půl desáté, oni mně začli nadávat, ţe co tam dělám o půl desáté. T: Jakoţe brzo. R: Já jsem jim říkala, ţe tady budu buď o půl hodiny dřív nebo o půl hodiny později a jim se to nelíbilo, no. T: A tam jste byla sama ze školy? R: Ještě s třema spoluţákama. T: A ti na to taky nadávali? R: Jo, ti chtěli dat taky pryč, no. T: Mm..A v té kantýně je to...kantýna bývá jako vţdycky při nečem, ne, jako při nějakým podniku, nebo.
R: To je učňovská kantýna, ţe ty výrobky dělali učni z Charbulky. T: A co tam jsou za výrobky? R: Ee, tak uzeniny, třeba ve čtvrtek tam bývají i jitrnice a tlačenky, zákusky, pečivo. T: Ale je to jako obchod, kam chodí.. R: No je to jako kdyby obchod i kavárna, no. T: Aha. Škoda, ţe to není někde blíţ, bych se tam zašla podívat, ale do Jundrova, to nemám po cestě, nikde..kde to tam je? V Jundrově? R: Ee, já vím jenom cestu..kdyţ pojedete na Mendlák, tak nastoupíte na 84 a vystoupíte na zastávce Optátova. T: Optátova..jo. Ještě k té televizi, zpátky, říkáte, ţe teda jste unavená, kdyţ přijdete z té praxe, to máte jak často, vlastně? R: Jednou za týden, nebo jako jednou za čtrnáct dní, tak. T: A ţe se teda moc nedíváte, ale někdy po večerech jo, tak na co se díváte třeba? R: No tak v úterý a ve čtvrtek na Ordinaci, to je prostě moje. T: Díváte se všichni? R: Jenom já a mamka. My vţdycky zalezeme do pokoje a taťka s bráchou si zalezou do obýváku a dívají se na něco svýho a my se teda s mamkou díváme na tu Ordinaci. T: Na co se dívá brácha s taťkou? Víte, co to je? R: Ee, oni..jak tam dávají to..Terence Hill a Bud Spencer, no tak na ty filmy, no. T: Jako, kdyţ jsou v televizi teď, nebo ţe si je pouští na DVD? R: Kdyţ jsou v televizi, nebo oni si to pustijou i na DVDčku. T: Jo, jojojo. A brácha má váš s taťkou dobrej vztah? R: Ty jo. T: Takţe vůbec mu taťka nenadává, kdyţ přijde pozdě? R: Ne. Nebo mu nadá a hnedka se omluví. Já dojdu o pět minut později a mám zaracha. T: Zaracha znamená co? R: No, ţe nemůţu potom dva tři dny ven. T: Ţe nemůţete teda za přítelem, ani vůbec se s ním vidět, anebo za kamarádkou... R: No, jako on můţe dojet, ale já nemůţu vůbec ven. T: Aha. R: Můţu jenom na dvůr. T: Chodíte někdy s kamarádama nebo s přítelem někam, jako do klubů nebo do hospody? R: Ne, do hospody...m...jednou za čas teda, na Kofolu si sednout, kdyţ jdou aji jeho rodiče, a jinak ne. T: S jeho rodičema vycházíte? R: Výborně, maminka to je..ona si vţdycky přála dceru, jenomţe měla dva kluky, takţe mě bere jako dceru, a tatínek, on pracuje v Rakousku, takţe se vídáme jenom přes víkend, a to teda většinou pije..takţe není na něho dobrej pohled, no. Tak my se stejnak o víkendu vţdycky třeba domluvíme s Jirkovýma kamarádama, jako s přítelovýma kamarádama, a jdeme s nima třeba do Olympie na ty houpačky, jak tam máte. T: To nevím vůbec. R: Tam je takový pěkný hřiště. Nebo pěkný. Je tam. T: Venku? R: No, venku..je tam oddělení pro malý, a potom pro ty větší, třeba do 14 let, je tam houpačka, trampolína a to.. T: To je u té cyklostezky, která tam je? Tak je tady toto..
R: No, to je u toho.. T: Nebývá tam hodně lidí? R: Přes den jo, ale k večeru ne. Třeba kdyţ jdete tak kolem šesté, sedmé, tak tam skoro nikdo není. T: Jo, tak to tam chodíte s těma kamarádama...Kdyţ..jste zmínila toho tatínka přítele, kterej pije, pijou vaši alkohol někdy? Jako nemyslím, jestli pijou hodně nebo něco? R: Noo, mamka jenom na čarodějnice.. T: (smích) R: Protoţe teta ona bydlí za Šumperkem, taťkova sestra, a my tam...ona pořádá takový čarodějnice, má vlastní penzion a hospodu, takţe tam..ee..oni jdou o vesnicu dál, nebo tam spíš zavezou, a potom jdou pěšky zpátky do té vesnice, tam obejdou v té vesnici všechny baráky a dávají buď slivovicu nebo nějakej slaďáček a potom teda skončijou v hospodě a tancujou, no. T: Jako ţenský spíš spolu? R: Jenom ţenský tam chodijou převlíklý a chlapi teda buď natáčijou nebo se tam...třeba taťka on si tam čeká neţ my dojdem... T: Vy tam teda taky chodíte? R: Taky. T: A ráda se toho účastníte? R: No já jsem tento rok uţ jenom fotila, mně se nechtělo převlíkat, ţe si musím teprv koupit nějakej dobrej kostým, no a tak jsem jenom fotila, chodila s nima, a taťka on čekal mezi tím v hospodě. T: Jako v té, kam jste pak přišli? R: No. T: Jak velká je ta skupina těch ţenských, které chodí? R: Jak kdy..někdy tady dvacet ţenských a to..letos jsme teda měli dvacet ţenských a jedno miminko. T: Mm. A taťka? Kdyţ jste teda říkala, ţe mamka pije jen na ty čarodějnice? R: Ee, tak taťka příleţitostně. Třeba naposledy včera. Na pohřbu, protoţe šel na pohřeb, tak na tym pohřbu si připíjel a jinak ne. Jinak třeba kdyţ dojede bratranec, tak si dá s ním pivo, a při práci třeba si dá jenom štamprdlu rumu a jinak ne. T: A vy? Někdy pijete alkohol? R: Jenom na narozeniny a nebo na ty čarodějnice. T: A co třeba si dáte? R: Jenom slaďáčky. T: A co je sla.. R: Něco, co má úplně malinký to procento. T: Co to je třeba, takovej slaďáček? R: No tak třeba..Jelzin. T: Aha.. R: Takový ty ochucený spíš. T: Pivo teda nebo víno, to vám moc ne.. R: Pivo, to si dám fakt jenom příleţitostně, a jinak Frisco teda. T: Jojo. R: A víno, to ne. T: Kdybyste měla tipnout, nebo nevím, jestli se o tom bavíte, jestli pijou vaši vrstevníci, jako spoluţáci?
R: Hodně. T: Hodně? R: O tom se nemusíme bavit, my s klukama moc nevycházíme, my jsme prostě ve třídě jenom taková skupinka, která se baví, prostě s nama, a ty kluci, oni jsou totiţ takoví trochu trhlí.... T: Všichni kluci v té vaší třídě? R: Kromě dvou, tří. Tak ty všichni, hlavně ten zadek té třídy, tak to je nejhorší. To fakt dojdete do třídy "joo, já jsem byl včera v hospodě, joo, já jsem se tak včera oţral", no, to je hrozný. T: A co pijou, myslíte? Pivo? R: Oni všechno. T: A to musí být těţký zařídit..nebo ne, těţký si to není, ale ţe vám úplně nemůţou nalít všude, kdyţ vám nebylo osmnáct, jak to ..oni taky dojíţdí odněkud a chodí myslíte do hospody někde tam? R: No, tak někteří..oni třeba mají tady v Brně kamarády, tak oni chodijou buď semka, nebo někam tam k nim. Tam mají třeba nějaký diskotéky a to (pauza). Ale většinou chodí teda semka, tady je nějaký Sedmý nebe, tak tam pracuje bývalej spoluţák od nás ze třídy.. T: Aha aha.. R: Tak oni chodijou tam, za ním. T: On jim nalije, jako? R: On právěţe ne. Jim tam nalijou třeba aji patnáctiletým. No a ten spoluţák, on tam dělá dýdţeje, takţe on vţdycky řekne, „jo, to jsou známí“, takţe oni ani nemusijou platit vstup, nic. T: Jakou, kdyţ jste zmínila toho dýdţeje, jakou hudbu, jestli máte ráda hudbu, jakou posloucháte? R: No tak všechno moţný kromě metalu aa....dechovek, jinak můţu tak skoro všechno, no. T: A máte nějakou oblíbenou skupinu nebo zpěváka, zpěvačku? R: Ani ne. Mně se vţdycky něco líbí, tak to, tak si to nějak stáhnu do mobilu, nebo si to pustím na cédéčku... T: A stáhnete si to do mobilu? Jak? Odkud, jak to uděláte? R: Z internetu. Tam je stahování zdarma, tak si to dám do počítače a potom z počítače do mobilu. T: A tam si to poslechnete v tom mobilu přes sluchátka? R: Můţu aji normálně, bez sluchátek. T: To já vţdycky vidím takový právě mladší děcka, tak si říkám, boţe, jak to někdo si můţe přes telefon poslouchat hudbu, to jako za mě ještě, kdyţ jsem byla stará jako vy, tak jsme to tak nedělali, ţe jsme měli takový jako ty kazeťáky různý..z telefonu poslouchat hudbu, to je pro mě taková zvláštní představa. R: Já jsem chtěla mp trojku, jenţe mně ju nechtěli dát a dědeček mi koupil na Valentýna mobil. Tak do toho jsem si teda stahovala písničky a to..a kdyţ jdu třeba někam ven a nudíme se, tak si to pustíme a posloucháme. T: Mhm. R: Nebo třeba kdyţ jedu v šalině, tak si to dám do sluchátek, a poslouchám tak. T: Jo, jojo. Mmm, kdyţ jdete s těma kamarádama, jako vašima nebo přítelovýma, o čem..co tak děláte ještě společně, nebo o čem mluvíte?
R: No tak s kámoškou o všem moţným, to vţdycky si třeba řekneme o nějakých klukách a to...a nebo teďka.. T: A to je kámoška ze třídy? R: Ne, od nás z Hajan. No a teďka jsme s ňou teda chodily, ţe budeme chodit na Mikuláše, tam na ty děti, co jsou u nás, tak jsme si je šli domlouvat a teďka vymýšlíme jak to teda bude na toho Mikuláše, no. T: A s těma jinýma kámošema? R: No tak....to se fakt sejdeme u té Olympie a too, nebo chodíme jenom po Modřicích...tam v Modřicích jsou taky houpačky, tak si sedneme na ty houpačky, a tak blbnem, no. T: Jak je velká ta skupina? Nebo kolik vás tak jde? R: Jak kdy. Tak do pěti lidí. T: Aha. Chodíte do té Olympie taky nakupovat, někdy? R: Ee, ani moc ne. Maximálně jdu teda do Cé áčka, nebo já spíš nakupuju ve Vaňkovce. T: Aha, co ráda, nakupujete? R: Oblečení. T: A do jakých obchodů tam chodíte ráda? R: New Yorker, Cé Áčko, já vţdycky jdu, ani nevím, kam chcu jít, prostě jdu, podívám se třeba do nějakýho..co mě, co naznám, tak se tam jdu podívat a tam se mně něco líbí, tak si to koupím..a.. T: Je to teţký nějak na to našetřit? Nebo jak to platíte? R: Je..Tak buď mně dává mamka peníze. T: To máte nějaký kapesný na měsíc? Nebo? R: To mám od dědečka kapesný na měsíc..mamka mně dá třeba tady dvě stovky, ţe si mám jít něco vybrat a koupit si na oblečení, dědeček mi dává pětistovku kapesnýho.. T: Měísčně? R: Měsíčně. A plus teďka tu výplatu, no, co budu vydělávat. T: Tam si vyděláte kolik? R: Jak kdy, to záleţí na známkách. A ještě zápočetech odpracovaných hodin. T: A jste placená teda od hodiny? R: No. T: Kolik to je za hodinu třeba? R: Ee, za jedničku myslím třeba třicet korun, nebo čtyřicet. T: A kdyţ byste měla horší známky, tak míň.. R: Míň, no.. T: A kdyţ tam jste jednou za čtrnáct dní, tak tam býváte na celej den? Kolik hodin? R: Na šest a půl hodiny. Půl hodiny máme mít přestávku a šest hodin odpracovat. T: A kdyţ chodíte do té Vaňkovky a nakupujete to oblečení třeba, chodíte sama většinou, nebo jdete právě s kamarádkou třeba? R: Noo, teďka většinou s přítelem. On vţdycky mně řekne, jo, to se mně líbí...a to...tak..si tak vybíráme navzájem, no. T: Takţe ho to taky baví, ţe to není otrava, ţe byste ho musela k tomu přemlouvat. R: On jo. On je po jeho mamince. T: Která ráda..? R: Ona nakupuje hlavně trička. Ona vţdycky vidí nějaký pěkný tričko a to, jenţe na ňu se blbě hledá, ţe je silnější, takţee, si vţdcky vidí nějak tričko a hnedka si ho koupí, no. T: Jak si nakupujou třeba vaši rodiče oblečení, víte?
R: Mm, tak to nevím, já uţ jsem s nima dlouho nenakupovala. T: Jo, takţe to není, ţe byste šla s mamkou někdy..ne, vy chodíte s přítelem, a tak nevíte, jak mamka nakoupí. R: Tak jednou za čas, kdyţ mamka jede do Brna a já třeba končím brzo, tak to teda se sejdeme a jdeme teda se dívat po obchodech, to si projdeme tady celý Brno a to, no a potom stejnak skončíme u Olympie.. a projdeme Olympiu..a kdyţ se nám nic nelíbí, tak jedeme dom, no. T: Si pamatuju, ţe jsem to vţdycky nesnášela, s mou mamkou chodit do obchodu, kde jsme se kaţdá zastavovaly u úplně jiných věcí, co ona řekla, ţe je hezký, tak to to mně přišlo, ţe není moc hezký.. R: No, to mně právěţe taky...proto radši chodím s přítelem.. (smích) T: (smích) T: A brácha? To pro něj asi není moc zajímavý, nakupování, nebo jo? R: On oblečení nechává radši kupovat mamku s taťkou...a kdyţ potřebuje boty, tak to teda musí s donucením. T: Jojo.. R: On spíš nakupuje rád potraviny. Protoţe on jde a vţdycky si tam nenápadně něco přihodí, a pak to je na mně, no. T: Co si tam přihodí třeba? R: On....většinou brambůrky anebo nějaký ty kokina jeho. T: A jaký to jsou třeba? R: Nějakej oplatek, nebo čokoládu, tak on si to tam vţdycky poloţí, zaskládá to..a u pokladny se potom taťka diví. T: Kdybyste si měla představit svůj ţivot za patnáct let třeba, tak jakej myslíte, ţe bude? R: Jo, to nevím..(pousmání). T: Co by tak se mohlo stát za patnáct let? No cokoliv, co vás napadá, co asi jako.. R: No tak to uţ chcu mít rodinu..já chcu právěţe dodělat si tuhle školu, potom chu jít chvilu pracovat a dálkově si udělat maturitu, a potom tak ve dvacetipěti letech chcu mít teprv miminko. A přítelovi to tak taky vyhovuje teda. T: Celkem to máte probraný teda spolu.. R: Uţ jo..on uţ si vymyslel aji jméno pro kluka. T: No toto. R: On je blázen do hokeje.. T: Aha.. R:....takţe Ondra. T: Se ani nevyznám, kdo je Ondra v hokeji.. R: Mm, brankář. T: Pardon, to není moje parketa, úplně. R: Moje to taky nebyla. On mě právěţe donutil se dívat, tak jsme třeba šli do hospody, ţe tam to je lepší, no a tak jsme fandili v hospodě a mě to prostě teď uţ nějak zaujalo, takţe uţ se dívám. Ale jenom kdyţ hraje Kometa. T: A váš přítel je starší neţ vy? R: O rok a měsíc. Přesně o rok a měsíc. T: A chodíte fandit na hokej aji...s tím přítelem? R: No, to ne, jenom přes televizu. T: Jak jsme se teď k tomu dostaly, ještě něco jsme řekly před tím hokejem? Jsem se ještě chtěla víc, na to zeptat...mmm....o čem jsme mluvily před tím hokejem, těsně,
nevíte? R: To nakupování... T: Nakupování..jo ne, to, co s váma bude za těch patnáct let, a ţe uţ to mátě tak naplánovaný, to mimino. A jedno dítě byste měli? R: No tak on chce jenom kluka, takţe chce mít dva kluky...a já chcu jednoho kluka a jednu holčičku. T: Jak si myslíte, ţe byste bydleli? Jaká je ta vaše představa za těch patnáct let? R: Ee, no tak oni mají velkou zahradu, ještě na jeden barák, takţe bysme si tam postavili baráček. T: Nevím, jestli jsme mluvily o tom, co dělá váš přítel? R: Mm, ještě ne. T: Co dělá? R: On teďka dělá v Sokolnicích tu školu....počítače....tak tam. Teďka bude maturovat, tento rok uţ. T: A pak by chtěl dělat co? R: Pak chce jít na nějakou vysokou..no a potom, on uţ to má tak naplánovaný, ţe potom chce jet někam do Ameriky nebo do Anglie, někam prostě do světa. T: Co vy na to? R: No, on si mě chce vzít s sebou, takţe jestli spolu vydrţíme, tak bych jela s ním, no. T: A na vysokou, jako by šel, myslíte. R: On ţe je dobrej v jazykách, takţe na tu jazykovou semka do Brna...a jinak nevím. T: Jaká to je jazyková? R: Jé, tak to nevím..Já v Brně znám jenom cestu do školy, ze školy... T: Jo, jojo..A kdyţ byste ten dům si stavěli, jak by to bylo, prakticky, myslíte, ţe byste to nějak sami zkusili? R: No tak jeho tatínek on je vyučenej zedník...a ještě teda taťka by nám pomohl a ti taťkovi spolupracovníci. To je taky do rodiny, takţe by nám pomohli, no. T: Bezva, to máte hezky naplánovaný. Co ještě myslíte, ţe by tak mohlo být důleţitý za těch patnáct let, ještě něco vás napadá? R: Uţ ne. T: Hmm. Myslíte, ţe to je neobvyklý, ţe uţ máte takový vztah, kterej vidíte dlouhodobě a uţ mluvíte o dětech a o jménech? Je to neobvyklý, nebo vaše ostatní kamarádky taky tak mají kluky, se kterýma je to tak rozjednaný (?) 00:40:13-6
váţně? R: No tak...hlavně ta jedna, ta nejlepší, tak ona chodila s klukem jeden měsíc a ty uţ to fakt měli úplně naplánovaný ještě víc neţ my...takţe to jsou tak všichni, no..koho znám, tak uţ to má všechno naplánovaný. T: A vydrţí ty vztahy většinou? Zdá se vám? nebo to někdy taky..má člověk naplánovaný a pak to nedopadne.. R: No, tak minule jsem to teda měla naplánovaný, a to teda nedopadlo.. T: Vy uţ jste měla takovej teda jako váţnej vztah? R: Měla..toho jsem teda poznala na dovolený, jenomţe on bydlel 600 km tady odsud, takţe..ono to nevyšlo, no. No a tady s tím teda, doufám, ţe to vyjde. T: A na dovolené jste ho potkala s vašima, kdyţ jste byli? A kde to bylo? R: Ee, u Liberce tam. T: Kam jezdíte vlastně na dovolený třeba? Nebo na prázdniny?
R: Jenom po Česku..a na prázdniny já uţ nejezdím, já uţ nechcu. Maximálně teda jedu pomoct tetě, ale jinak ne. T: Pomoct tetě s.. R: Za ten Šumperk, do té hospody pomoct.. T: Aha, jojo, do toho penzionu.. R: ..ona kdyţ tam má přes léto lidi, tak třeba chcou načepovat pivo a tak, tak jí pomáhám. T: Aha. A kdyţ jste jezdila předtím na prázdniny, tak jste jezdila kam? R: Tak za tetou, a potom teda vţdycky za někým z rodiny, no....To mě třeba nechali týden u tety, týden u druhé tety, potom máme teda mamčinu mamku a mamčinu sestru u nás v té vesnici, tak spávám aji u ní a to...jinak jsme skoro nikam nebyli, jsme nejezdili.. T: Jakoţe byste jeli k moři nebo tak s vašima vůbec? To znamená, ţe vy jste nebyla u moře vůbec? R: (pauza) Já moře vím jak vypadá jenom z obrázků a.... T: Chtěla byste to, nebo vám to nechybí? R: Chtěla.. T: Chtěla... R: Aspoň jednou bych se tam chtěla podívat, no.. T: A..na hory třeba? R: No, to jezdíme třeba k té tetě, to Šumperku, oni tam mají hory..a já na lyţích nemůţu, tak já si tam vţdycky vezmu buď saně a nebo takovej ten talíř a jezdím na tom. Nebo teda chodím pěšky, no.. T: A chodíte na túry třeba? Nebo jste chodili dřív, kdyţ jste jezdili na prázdniny s vašima? R: Tak já ráda, jenomţe já můţu tak do pěti kilometrů..pak uţ neujdu nic. Já mám problémy s kolenem, takţe mě to tak..nevím jak to tak udělá, ale kdyţ jdu nad pět kilmetrů, tak mně tam tak křupne, ţe nemůţu skoro ani chodit. T: A byla jste s tím někde u doktora? Ţe by s tím něco šlo dělat? R: Byla jsem, jenom ţe mně nikdo nic neřekl, řekli, ţe to mám v pořádku, ale kdyţ jdu dlouho, tak mě to příšerně bolí. A nebo teda nejhorší jsou schody. To neţ vyjdu tady do třídy, tak mě vţdycky tam tak píchá, ţe skoro nemůţu ani chodit. T: Hádají se vaši někdy? R: Ne, jenom teda..jednou. Tento rok to bylo jednou, kdyţ taťka se chtěl zastat babičky, no a mamka se s ním teda pohádala.. T: A hádání znamená u vás, ţe na vás vaši řvou, nebo ţe spolu nemluví? R: Řvou jak něco, a potom tak půlku dne spolu nemluvijou. T: Jak jsme na tom, kdy vám začíná ta další hodina...te´d je deset.. R: Jo tak to nevím. T: Jaktoţe to nevíte? (smích). Já nechcu, abych vám to narušila víc..vy jste přišla ve čtvrt ne? A to je tři čtvrtě hodiny, ta hodina, takţe bysme měly končit, aby vy jste stihla.. R: Tak to nemusím..(smích) T: Takţe to jste slyšela, ţe na sebe vaši řvali? R: My máme totiţ pokoj vedle loţnice, tak ono to šlo slyšet víc. T: A vy bydlíte, máte pokoj s bráchou společně? R: Mhm.. T: A to je otrava?
R: Hodně.. T: A není ten dům velkej tak, ţe by to šlo, zařídit, abyste měli kaţdej svůj? R: To jo, ale taťka on šetří, ţe my máme ještě půdu, ţe bysme vyklidili půdu, a tam by mě udělali pokoj. Ţe bych tam měla aji..ţe bych měla kuchyňku s babičkou a s dědečkem a ţe by tam měl i rovnou postel přítel, kdyby náhodou. Ţe bysme tam prostě měli takovej pokoj, no. T: Ajo, vidíte vlastně, to mně nedošlo, kdyţ přítel chodí někdy k vám a teď máte ale pokoj s bráchou, takţe to je otrava..fakt..proškolili vás vaši nějak o antikoncepci nebo jak se máte 00:45:50-2 R: No, tak to ne...mamka mě jenom poslala k doktorce, aby mně napsala prášky, a jinak nic. T: Je to tak obvyklý, ţe berou prášky vaše kamarádky, nebo? R: Já su jediná. T: Čím to je, myslíte? Nebo co dělají ostatní? R: No tak v té vesnici, tam mám jenom jednu kamarádku, no a ona teda nemá peníze a ona to nechce...no a jinak tady ze třídy, holky, ta jedna teda nemůţe, ona nemůţe ţrat skoro ţádný prášky, a jinak ostatní nechcou. T: Jako nemají pocit, ţe to je špatný nějak? Nebo? R: No.. T: No na to jsou názory různý, asi určitě... R: Ale já su ráda, ţe to mám..no.. T: Jo, to jako spoustu lidí je rádo, ţe to má určitě..a co dělají teda..jak si myslíte, ţe se chrání vaše kamarádky, ty, který to nechcou? R: No..tak..oni většinou teda...ta jedna ze třídy, ti se nechránijou.. T: Jakoţe.. R: No ona chodí se spoluţákem..no a co teda mně říkali, tak ty vůbec ţádnou ochranu nepouţívaj.. T: To znamená, ţe jsou smíření s tím, ţe můţou otěhotnět jako? Nebo se snaţí aspoň v rámci toho styku to nějak udělat tak, aby neotěhotněla.. R: No, on se snaţí, jenom ţe kdyţ to nevyjde, tak prostě..ona je potom na něho naštvaná, ţe potom si myslí, ţe je těhotná.. T: Aha..hm..a kondom, to není moc populární, nebo? R: Tak co jsem slyšela ve třídě, ty kluky, tak ty nikdo nechcou... T: Mhm.. R: Ţe je to prý hnusný.. T: Hnusný..jak to myslíte? R: No, ţe při tom se to vţdycky tak nějak sroluje a je to takový divný, prostě.. T: A to je teda něco, o čem mluvíte docela, nebo slyšíte o tom mluvit ty kluky..mluvíte o tom s kamarádkama? R: No to slyším..oni normálně ti kluci řvou přes celou třídu, ţe to jde slyšet. Oni tam přijdou třeba a "čau, jo dneska jsem byl s tou a s tou", tam to je normální v té třídě. T: A vy jako říkáte, ţe je nemáte..ţe jako jsou.. R: Tam je nikdo nemá rád.. T: A jak je to velká skupina? Kolik jich je? R: Osm, devět? T: Osm, devět kluků takových.. R: My jsme kvůli nim nejhorší třída..
T: Aha..a nejhorší v tom, ţe mají špatnej prospěch, nebo v tom ţe dělají bordel? R: Oni dělají jenom bordel, oni si na ně stěţujou všichni učitelé, co máme, kaţdou hodinu. Takţe chudák paní ředitelka. T: Jeţiš to by mě zajímalo s jedním takovým klukem mluvit, to moţná zkusím říct té paní manaţerce, nebo té s kým já domlouvám ty rozhovory, ať mě takovýho jednoho kluka dohodí..ale poraďte mě nějaký jméno, koho mám říct, ţe bych chtěla.. R: Ee, Svítil. T: A myslíte, ţe by se mnou mluvili, nebo? R: Jo.. T: Si napíšu a neřeknu to.. R:Buď Svítil a nebo Hicl...(Hizl?). Ten teda říkal, jo, já bych šel, proč nemůţu já.. T: Aha, tak dobrý, protoţe já jsem chtěla hlavně holky, ale kluci by byli taky zajímaví...děkuju za tipy.. R: Není zač.. T: Tak jo, tak já myslím, ţe uţ jsem se vás poptala tak všechno, co jsem chtěla..
