QD 1048 Systémy integrované ochrany ovocných dřevin proti komplexu škodlivých organismů Metodika pro monitoring mery Cacopsylla pruni jako přenašeče ESFY a podklady pro ochranu vůči přenašeči ESFY (výstup projektu NAZV QD 1048) František Kocourek VÚRV Praha a Pavel Lauterer Moravské zemské muzeum Brno Charakteristika Cacopsylla pruni Mery (Psylloidea) obsahují několik čeledí většinou rozšířených po celém světě. Jsou hmyzem s proměnou nedokonalou a spolu s molicemi, mšicemi a červci tvoří řád Sternorrhyncha. Mery jsou z těchto uvedených skupin nejvíce sklerotizované, takže dospělci i po usmrcení a vysušení si ponechávají původní tvar (neplatí pro velmi mladé jedince krátce po imaginálním svlékání). Přesto je jejich kutikula poměrně tenká, i když pružná a pevná, zvláště na hlavě, hrudi a končetinách. Jsou většinou drobné velikosti, velikost dospělců středoevropských druhů kolísá mezi 1,3-6,0 mm. Ústní ústrojí je bodavé a savé, charakteristické pro všechna Sternorrhyncha je umístění ústního otvoru: Chobotek prorůstá kyčlemi předního páru nohou vzad a ústí na spodu hrudi mezi prvním a druhým párem nohou. Dospělé mery mají vesměs desetičlenná dlouhá tykadla. Na hlavě u většiny našich druhů jsou nápadné dopředu obrácené tvářové kužele ( u některých skupin chybí), dále složené oči a 3 jednoduchá očka. Na hrudi je nápadná hlavně mohutně vyvinutá členitá středohruď s předními křídly, strmě střechovitě složenými. V zadohrudí zase převládají mocné skákací svaly zadního (třetího) páru noh, napojené zejména na vzrostlé mohutně vyvinuté kyčle, většinou s charakteristickým trnovitým výběžkem - meracanthem. Všichni dospělci evropských mer výborně skáčou. Holeně zadních nohou nesou na konci často druhově charakteristický věnec černých odrazových trnů. Přední křídla mer jsou tužší, blanitá až kožovitá, čirá průhledná až neprůhledná, zadní křídla jsou jemně blanitá. Žilnatina předních křídel je charakteristická pro členění mer do čeledí. Pro samičky je charakteristické na konci zadečku vesměs mohutně vyvinuté kladélko, poměrně malé je u středoevropských mer jen u některých druhů rodu Bactericera. Zadeček samečka končí krátkým trubicovitým proctigerem, pod nímž jsou umístěny silné kopulační kleště - paramery, nad nimiž je schován útlý tenký nazad zahnutý kloubnatě dělený sklerotizovaný penis. Zejména tvar paramer, koncové části penisu a kladélka nese druhové rozlišovací znaky. U C. pruni jsou paramery jednoduché, obloukovité, koncem se stýkají. Vajíčka C. pruni jsou podlouhle oválného tvaru, u předního pólu užší a ostře zašpičatělé, na širším zadním pólu je vajíčko pevně ukotveno v rostlinném pletivu krátkou vaječnou stopkou a upevněno zde exkretem cementové žlázy samičky. Zakotveno je tak pevně, že je spíše zničíme než odstraníme. Čerstvě snesená vajíčka jsou bělavá až čirá, starší žloutnou a u zadního pólu prosvítá kulovitý oranžový mycetom. Jsou snášena vesměs na spodní stranu listu při basi čepele, zejména okolo žilek. C. pruni klade vajíčka pouze na zástupce rodu Prunus a nejblíže příbuzné rody. Larvy mer mají vždy 5 vzrůstových stupňů (instarů), rozlišitelných podle šířky hlavové kapsuly a vzrůstu křídlových pochev. Jsou dorsoventrálně zploštělé, tvarem vzdáleně připomínají trilobita. U C. pruni jsou zbarvení zelenavého, sklerity jsou hnědožluté až červenohnědé, křídlové pochvy zelené až červenohnědé. Velikost larev je od 0,5 do 1,9 mm podle vzrůstového stupně. Druhově charakteristická je chetotaxie křídelních pochev a postranní části zadní strany zadečku. Larvy jsou přizpůsobeny přisedlému životu, málo a pomalu se pohybují. Mladší vzrůstové stupně jsou koncentrovány zejména na spodní straně
listů na basi čepele v okolí žilek, starší pohyblivější vzrůstové stupně (L4, L5) se vyskytují po celé spodní ploše listů, na jejich řapících a na zelených částech letorostů. Pro svůj typický tvar jsou larvy mer nezaměnitelné. Klíč k určení dospělců C. pruni 1) Velikost těla kolem 2,5 – 3,0 mm, křídla strmě střechovitě -- složená, žilnatina křídel jednoduchá (foto 1.)……………….……………………………...2 -- jiná velikost, křídla jinak složená a žilnatina složitější nebo jednoduší……….jiné organismy 2) Ústní ústrojí bodavé a savé, ústící na hrudi mezi 1. a 2. párem nohou, tykadla 10-členná (vzácně méněčlenná)…………………………………………………………………… mery, 3 -- ústní ústrojí kousavého typu, žilnatina křídel složitější tykadla vícečlenná…………..pisivky 3) Žilnatina křídel typu Psylla, tj. od společné žilky truncus comunis (R+M+Cu1) se nejdříve odděluje žilka R a žilka M + Cu1 se větví až dále; tvářové kužele přítomny………………….4 -- žilnatina křídel typu Trioza, tj. od společné žilky truncus comunis (R+M+Cu1) nebo typu Psylla a tvářové kužele redukovány……………………………………….. mery jiných skupin 4) Zbarvení rezavě hnědé až černohnědé (těla i předních křídel), pouze u nejmladších jedinců žlutavé s křídly nahnědlými na konci bezbarvými. Povrchové ostny na křídle velmi husté, úplně vyplňují membránu křídla (zvětš.100x) ..............................................Cacopsylla pruni. --Zbarvení křídel jiné nebo povrchové ostny křídel řidší………………………………………………………………………………jiné Psyllidae Bionomie Cacopsylla pruni C. pruni je rozšířen po celé Evropě kromě nejsevernějších částí a ve střední Asii po Irkutsk a Mongolsko. Je monovoltinní, přezimuje ve stadiu imaga na koniferách (3 zimní nálezy) (Lauterer., 1999), ale zřejmě i na širokolistých dřevinách. Přezimující imaga jsou velmi obtížně zachytitelná, zřejmě migrují na velké vzdálenosti více km. Hlavní hostitelská rostlina je trnka – Prunus spinosa, může se však vyvíjet též na švestkách – Prunus domestica, rynglích – Prunus insititia, myrobalánu – Prunus cerasifera, střemchách – Padus avium, P. serotina, meruňkách (Armeniaca vulgaris) a snad i na broskvoních – Persica vulgaris. Imaga migrují na hostitelské rostliny od druhé dekády března, migrace vrcholí v 1.a 2. dekádě dubna a končí kolem 1. dekády května. Během dubna a začátkem května dochází k oplodnění a zrají v ovariích vajíčka, která mery počínají klást na vyrašené listy od 2. dekády dubna do konce června. Nejintenzivnější kladení vajíček je v 1. a 2. dekádě května na spodní stranu listu v basální části čepele listu kolem žilek, do listového parenchymu. Maximum výskytu imag je v době květu trnek, od konce 1. dekády května početností imag ubývá, hynou nejdříve samečci. Na meruňkách při silném obsazení listů vajíčky jsou kladena vajíčka i na nezralé plody, kde se líhnou a přetrvávají v 1. a 2. instaru, pak zde hynou. První larvy 1. instaru se objevují ve 2.dekádě dubna. K hynutí větviček meruněk v důsledku nadměrného sání a kladení vajíček dochází od 1. dekády května v izolátorech. Poslední přezimující živé imago bylo nalezeno 30. června. První larvy 5. instaru byly nalezeny až v poslední dekádě května, poslední 10. července. Na plodech meruněk larvy této mery hynou nejpozději v instaru L3. První imaga nové generace byla nalezena 2. června. Asi po týdnu úživného žíru po posledním, imaginálním svlékání se již sklerotizovaná imaga dostávají do migrační fáze přechodu na náhradní rostliny – zprvu širokolisté, později zřejmě na konifery. Medovici vylučují hlavně larvální instary L3-L5. Imaga po migrační fázi zřejmě na původní hostitelské rostlině nemohou déle žít (na meruňce) a hynou, pouze v jediném případě přežily v isolátoru ojedinělá imaga až do poloviny září. Na hostitelských rostlinách (P. spinosa) se imaga nové generace hojně vyskytují až do konce července, od počátku srpna se zde nacházejí jen zcela výjimečně. Imaga C. pruni odchycená na trnkách se mohou vyvíjet i na meruňkách, vždy však část
populace hyne bez potomstva v prvním týdnu; čím časnější je odběr vzorků z trnek, tím jsou jedinci plastičtější a % přežívající na meruňkách vyšší. Ačkoliv ke kopulacím dochází již v 1. roce výskytu imag, k oplodnění zřejmě dochází až po přezimování. Při zpětné jarní migraci na hostitelské rostliny dochází na hostitelských rostlinách C. pruni k výskytu i jiných druhů mer, které se na jiných hostitelských dřevinách vyvíjet nemohou a po 1-3 týdnech mizí, i když někdy jsou častější než C. pruni. Jsou to: především velmi hojný Cacopsylla melanoneura, též Cacopsylla affinis, Cacopsylla pyrisuga, Cacopsylla saliceti, Cacopsylla rhamnicola a některé druhy rodů Trioza a Bactericera. Monitoring výskytu C. pruni Monitoring výskytu mery Cacopsylla pruni a následná detekce ESFY v přenašečích se doporučuje provádět v technických izolátech a v místech možné produkce sadby (školky) teplomilných peckovin (meruňky, broskvoně) a v širším okolí těchto lokalit. Širším okolí se zde rozumí komerční sady nebo zahrady s teplomilnými dřevinami a přirozená stanoviště (remízky, okraje lesů, atd.) s výskytem trnky (Prunus spinosa) nebo dalších druhů zrodu Prunus, které se nacházejí do vzdálenosti 4 km od míst produkce sadby. Vzdálenost 4 km je považována za běžnou vzdálenost pro přelet mer v průběhu jejich životního cyklu. Přenos ESFY C. pruni je samozřejmě možný i na větší vzdálenosti, ale pravděpodobnost přenosu se snižuje s druhou mocninou vzdálenosti od zdroje infekce. Monitoring C .pruni se provádí od poloviny března do poloviny května metodou sklepávání do sklepávadla typu Steiner (s rozměry 62 x 40 cm). Do sklepávadla se vloží rostoucí větev o délce cca 40 cm a svrchu se do větve 2x za sebou prudce udeří palicí opatřenou gumovým obalem. Vyčká se 2 vteřiny a palicí se zboku poklepe na sklepávadlo tak, aby hmyz a úlomky rostlin spadly do spodní části sklepávadla. Z jednoho stromu se sklepává pouze 1 větev nebo 2 větve z větších stromů, každá z jiné strany stromu. (Hmyz padá po poklepání na jednu větev i z jiných větví). Jeden dílčí vzorek zahrnuje 50 větví. Z jednoho sadu (izolátu) je nutno odebrat nejméně 4 dílčí vzorky, tj. sklepat 200 větví ze 4 míst rozmístěných rovnoměrně po sadu. Pro interpretaci výskytu ESFY v přenašečích je třeba detekovat nejméně 20 jedinců. Při nízké populační hustotě C. pruni je pak třeba zvýšit počet dílčích vzorků. V případě, že ani v 10 dílčích vzorcích (tj. 500 větví) nebyl výskyt C. pruni zjištěn, je možno z hlediska praktického významu přenosu ESFY prohlásit danou lokalitu bez výskytu C. pruni anebo zhodnotit, že použité metody ochrany vůči přenašečům byly 100% účinné. Hmyz se zachycuje živý ve spodní části sklepávadla v polyethylenové lahvičce nebo v sáčku. Pomocí exhaustoru se na místě vybírají jedinci C. pruni. Přenášejí se v počtu 20 až 100 ks z jedné lokality v polyethylenové lahvičce (objem 100 ml) živí jedinci na vložené větvičce hostitelské rostliny s pupeny nebo s lístky. Před detekcí ESFY je možno vzorky mer v lahvičkách dlouhodobě hluboce zamrazit. Monitoring C. pruni je třeba zahájit včas, tj. z teplomilných peckovin z každé lokality odebrat alespoň jeden vzorek do poloviny dubna. Od poloviny dubna již může v některých letech docházet k poklesu výskytu C. pruni v důsledku odletu převážné části populace na trnky, které C. pruni pro vývoj preferuje. V případech, že se v sadech provádí chemická ochrana proti přenašečům, je třeba provádět monitoring C. pruni před provedením ochranného opatření. Monitoring výskytu dospělců C. pruni nové generace, která se v sadech teplomilných peckovin vyskytuje v průběhu měsíce června je obtížný, vzhledem k nízké populační hustotě C. pruni, která na peckovinách dokončí vývoj. Lze jej doporučit jen ve výjimečných případech. V letním období se C. pruni nezdržuje v sadech ani na hostitelských rostlinách.
C. pruni není na území ČR rovnoměrně rozšířena. Zatímco na Moravě je výskyt C. pruni podrobně zmapován (viz Lauterer, 1999), údaje o výskytu v Čechách jsou fragmentární. Na Moravě je C. pruni hojným druhem v teplých oblastech jižní a střední Moravy. V Čechách je to hojný druh v některých oblastech Polabí, např. v okolí Litoměřic. Pokud se prokáže, že se C. pruni na dané lokalitě nevyskytuje, nebude nutné proti ní provádět chemickou ochranu. Výsledky monitoringu C. pruni tak budou ovlivňovat režim provádění MRO nařizovaných SRS na lokalitách s prokázaným výskytem ESFY. Vedle vegetativního šíření ESFY je v našich podmínkách pravděpodobně stejně významné šíření ESFY merou C. pruni. Například na jižní Moravě (okres Břeclav) frekvence výskytu ESFY v přezimujících dospělcích C. pruni v přirozených populacích dosahuje 10 až 20%. Infekci ESFY získávají jedinci C. pruni zejména při vývoji nymf na rostlinách pozitivních na ESFY. Tím se vysvětluje relativně vysoký podíl jedinců C. pruni pozitivních na ESFY pravidelně zjišťovaných časně na jaře. Infekci ESFY mohou získat také dospělci C. pruni při sání v jarním období, jak ukázaly výsledky výzkumu z některých let, kdy se v průběhu jara počet infekčních dospělců postupně zvyšoval. Jak bylo v ČR experimentálně prokázáno, mohou hromadně získat infekci ESFY nymfy v průběhu vývoje na rostlinách, které byly jejich rodiči infikovány v době kladení vajíček. Z uvedeného vyplývá, že ESFY může C. pruni přenášet velmi časně na jaře a proto je třeba zahájit včas ochranná opatření u producentů sadby teplomilných peckovin. Také ochrana cílená na nymfy C. pruni nové generace v měsíci květnu může být významná u producentů sadby pro snížení zdroje infekčních jedinců ESFY pro následující rok. Náměty pro chemickou ochranu proti C. pruni jako přenašeči ESFY Ošetření je třeba zahájit na začátku letové aktivity dospělců. Tato začíná přibližně od fáze zeleného poupěte (peckovin) podle teplotních podmínek daného roku již od druhé dekády března nebo počátku dubna a přetrvává až do druhé dekády května. Vrchol letové aktivity v sadech teplomilných peckovin je u C. pruni přibližně v polovině dubna. Poté C. pruni z peckovin postupně přelétá na rostliny trnky. Část populace C. pruni zůstává na meruňkách, kde klade vajíčka a může dokončit vývoj nové generace. V důsledku opakovaných přeletů C. pruni je třeba ošetření po 10 až 14 dnech opakovat. Z přípravků doporučovaných SRS pro ochranu proti C. pruni u producentů sadby a v technických izolátech doporučujeme přednostní použití insekticidů s delší dobou persistence, jako jsou neonikotinoidy (Mospilan, Calypso) při střídání s organofosfáty (Reldan, Sumithion, Super) a přípravku Cascade, případně zakončením sledu ošetření v polovině května přípravkem Nomolt. Použitá literatura: Dobreanu E., Manolache C., 1962: Homoptera Psylloidea. Fauna Republicii Populare Romine, Insecta, vol. 8, fasc.3: 376 pp. Bucuresti. Lauterer, P. 1999: Results of the investigations on Hemiptera in Moravia, made by the Moravian museum (Psylloidea 2), Acta Musei Moraviae, Scientiae biologicae (Brno) 84: 71 – 151. Vondráček K., 1957: Mery- Psylloidea. Fauna ČSR 9: 431pp. NČSAV Praha.
Barevné fotografie 1. Imago C. pruni (Scopoli) nové generace na listu – červenec 2003 (foto L. Dembický)
2. Larva 5. instaru C. pruni na listu – červen 2003 (foto L. Dembický)
3. Medovice vytvořená larvami C. pruni na listu – červen 2003 (foto L. Dembický)
4. Exuvie (svlečky) larev na listu – spodní straně, červen 2003 (foto L. Dembický)
Tabule 1: Obr. 1-3. 1- Žilnatina předních křídel mer typu Psylla (druh Psyllopsis distinguenda Edwards). 2- Žinatina předních křídel mer typu Trioza (druh Bactericera femorallis (Förster). 3 – Tvar těla mery rodu Cacopsylla – samičky druh (Cacopsylla mali (Schmidberger). Ex Dobreanu & Manolache, 1962.
Tabule 2: Obr. 4-7. 4 – Vzrůstové stupně (instary) larev mer v poměrné velikosti a tvaru (druh Aphalara polygoni Förster) (ex Vondráček., 1957). 5 – Hlava Cacopsylla pruni (Scopoli) s tvářovými kuželi. 6 – Tykadlo C. pruni . 7 – Přední křídlo C. pruni (hustota ostnů na celém křídle odpovídá kresbě na konci křídla). Ex Dobreanu & Manolache, 1962.
Tabule 3: Obr. 8 -12. 8.- Konec těla samečka C. pruni s paramerami. 9 – Konec těla samičky C. pruni s kladélkem. Ex Dobreanu & Manolache, 1962. 10- Křídelní pochvy larvy 5. instaru C. pruni s chetotaxií. 11 – Koncová část zadečku larvy 5. instaru C. pruni s chetotaxií. Ex Ossiannilsson, 1992. 12- Vajíčko C. pruni.
