Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži v ČR

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži v ČR Bakalářská práce

Autor:

Jiří Mikeš Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

Mgr. Radim Vičar

Duben, 2011

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma „Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi v ČR“ zpracoval samostatně. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţil k sepsání této práce, jsou citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

Ve Vyškově dne 24. dubna 2010

Jiří Mikeš

Rád bych na tomto místě poděkoval vedoucímu mé bakalářské práce Mgr. Radimu Vičarovi za jeho cenné rady, odborné připomínky a ochotu. Díky patří také mým blízkým za podporu a pomoc.

Anotace Bakalářská práce se zabývá právem proti nekalé soutěţi a jejím cílem je poskytnout čtenáři ucelený přehled právních prostředků ochrany proti nekalé soutěţi, které nabízí nemálo právních předpisů právního řádu České republiky, jejich rozbor a hodnocení z pohledu vyuţitelnosti k ochraně proti jednotlivým formám nekalosoutěţního jednání. Závěr práce je věnován analýze a vyhodnocení současného stavu české právní úpravy nekalé soutěţe.

Annotation This Bachelor thesis deals with the law against the unfair competition and aims to provide the reader with a comprehensive overview of the legal means of protection against the unfair competition which offer many legal regulations of Czech legal order, their analysis and evaluation from the perspective of usability to protection against individual forms of unfair competition. The conclusion is devoted to analysis and evaluation of the current state of Czech legal regulations of unfair competition.

Obsah ÚVOD ............................................................................................................................................................... 7 1 VYMEZENÍ NĚKTERÝCH POJMŮ ........................................................................................................ 8 1.1 HOSPODÁŘSKÁ SOUTĚŢ ........................................................................................................................... 8 1.2 RELEVANTNÍ TRH .................................................................................................................................... 8 1.3 SOUTĚŢITEL............................................................................................................................................. 9 1.4 SOUTĚŢNÍ JEDNÁNÍ .................................................................................................................................. 9 2 NEDOVOLENÉ OMEZOVÁNÍ HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE ........................................................... 11 3 NEKALÁ SOUTĚŽ ................................................................................................................................... 12 4 PRÁVNÍ PROSTŘEDKY OCHRANY PROTI NEKALÉ SOUTĚŽI .................................................. 16 4.1 PRÁVNÍ PROSTŘEDKY OCHRANY PROTI NEKALÉ SOUTĚŢI OBSAŢENÉ V OBCHODNÍM ZÁKONÍKU ............ 18 4.1.1 Zdrţení se nekalosoutěţního jednání ............................................................................................. 19 4.1.2 Odstranění nekalosoutěţního stavu ............................................................................................... 20 4.1.3 Přiměřené zadostiučinění ............................................................................................................... 21 4.1.3.1 Formy přiměřeného zadostiučinění ........................................................................................ 23 4.1.3.1.1 Nemateriální podoba přiměřeného zadostiučinění .......................................................... 23 4.1.3.1.2 Materiální podoba přiměřeného zadostiučinění .............................................................. 23 4.1.4 Náhrada škody ............................................................................................................................... 25 4.1.5 Vydání bezdůvodného obohacení .................................................................................................. 27 4.1.6 Promlčení právních nároků ochrany proti nekalé soutěţi obsaţených v obchodním zákoníku ..... 28 4.2 PRÁVNÍ PROSTŘEDKY OCHRANY PROTI NEKALÉ SOUTĚŢI OBSAŢENÉ V OBČANSKÉM ZÁKONÍKU ........... 29 4.2.1 Předběţný zákaz zásahu do pokojného stavu ................................................................................ 29 4.2.2 Svépomoc ...................................................................................................................................... 30 4.2.3 Nutná obrana ................................................................................................................................. 31 4.3 PRÁVNÍ PROSTŘEDKY OCHRANY PROTI NEKALÉ SOUTĚŢI OBSAŢENÉ V OBČANSKÉM SOUDNÍM ŘÁDU ... 32 4.3.1 Předběţné opatření ........................................................................................................................ 32 4.3.2 Uveřejnění rozsudku na náklady povinné strany ........................................................................... 33 4.3.3 Určovací ţaloba ............................................................................................................................. 34 4.4 PRÁVNÍ PROSTŘEDKY OCHRANY PROTI NEKALÉ SOUTĚŢI OBSAŢENÉ VE ZVLÁŠTNÍCH ZÁKONECH ......... 34

5

4.4.1 Zákon o regulaci reklamy .............................................................................................................. 36 4.4.2 Tiskový zákon ............................................................................................................................... 37 4.4.3 Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání ............................................................ 37 4.4.4 Zákon o ochraně spotřebitele ......................................................................................................... 38 4.5 PRÁVNÍ PROSTŘEDKY OCHRANY PROTI NEKALÉ SOUTĚŢI OBSAŢENÉ V TRESTNÍM ZÁKONÍKU ............... 38 5 MIMOPRÁVNÍ PROSTŘEDKY OCHRANY PROTI NEKALÉ SOUTĚŽI ...................................... 40 6 EVROPSKÁ PRÁVNÍ REGULACE NEKALÉ SOUTĚŽE .................................................................. 42 7 PŘÍKLADY SOUDNÍCH ROZHODNUTÍ VE VĚCI NEKALÉ SOUTĚŽE A VYUŽITÍ JEDNOTLIVÝCH PRÁVNÍCH PROSTŘEDKŮ OCHRANY PROTI NEKALÉ SOUTĚŽI ........... 44 7.1 ZDRŢENÍ SE NEKALOSOUTĚŢNÍHO JEDNÁNÍ A ODSTRANĚNÍ NEKALOSOUTĚŢNÍHO STAVU ...................... 44 7.2 PŘIMĚŘENÉ ZADOSTIUČINĚNÍ ................................................................................................................ 44 7.3 PŘEDBĚŢNÉ OPATŘENÍ ........................................................................................................................... 45 7.4 PORUŠENÍ PRAVIDEL ETICKÉHO KODEXU REKLAMY .............................................................................. 46 8 ZÁVĚR ....................................................................................................................................................... 47 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ......................................................................................................... 49 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK .......................................................................................................... 51 PŘÍLOHY ...................................................................................................................................................... 52

6

Úvod

Transformace politického systému, která u nás proběhla v 90. letech minulého století, nám umoţnila mimo jiné i svobodně podnikat, neboli vyvíjet činnost za účelem dosaţení zisku. Bohuţel se v této době mezi podnikateli „nováčky“ začaly rozmáhat dříve neprojevené neduhy, které se postupně dostávaly mimo moţnosti kontroly. Svoboda a neustále přemílané rčení, ţe demokracie je systém, kde si kaţdý můţe dělat cokoliv, vedly především v podnikatelské sféře k velmi špatné morálce. Převzatý trţní systém ze západních zemí bez odpovídající legislativy vytvořil v naší zemi podnikatelskou dţungli. V trţní ekonomice je neustálé soutěţení jednotlivých subjektů o pozici na trhu zcela běţné a ţádoucí. Subjekty k tomu pouţívají různé prostředky. Na to mají všechny fyzické i právnické osoby právo. Výslovně jim ho přiznává ustanovení § 41 Obchodního zákoníku, podle něhoţ mají „soutěžitelé právo svobodně rozvíjet svou soutěžní činnost v zájmu dosažení hospodářského prospěchu a sdružovat se k výkonu této činnosti“. Bohuţel se mnohdy nesoutěţí zrovna fair play, tedy se soutěţí nekale. Na konci 20. století se však u nás povedlo vytvořit základní mantinely soutěţení, ve kterých se podnikatelé musí drţet. Avšak i přes tuto právní úpravu mnohdy nekalé praktiky soutěţitelům procházejí a jen menšina postiţených nekalou soutěţí se s poţadavkem na ochranu obrací k soudu. Je to moţná dáno nízkým právním povědomím, nedůvěrou k soudům nebo také právní nejistotou. V praxi pak podnikatelské subjekty nekalou soutěţ přecházejí, ignorují nebo oplácejí stejným způsobem. Ve své bakalářské práci přehledně a podrobně rozebírám jednotlivá ustanovení platných zákonů, které upravují nekalou soutěţ v České republice. Opravdu mají subjekty dotčené nekalou soutěţí dostatečnou ochranu a jsou sankce za nekalosoutěţní jednání natolik přísné, aby si toto jednání rušitel rozmyslel?

7

1 Vymezení některých pojmů 1.1 Hospodářská soutěž Soutěţ je snaha dvou nebo více soupeřících stran dosáhnout určitého cíle před ostatními, popřípadě nejlepším způsobem. Motiv takového jednání můţe mít materiální povahu (např. peněţní odměna) nebo morální (např. uznání, pochvala). Většina z nás si pod pojmem soutěţ okamţitě představí některé ze sportovních klání, ale málokdo si uvědomí, ţe jde o jeden ze základních principů vývoje přírody vůbec. Člověk odjakţiva hledá nové způsoby jak z mála vytěţit maximum s vynaloţením minima námahy a tuto ideu postupem času pochopitelně přenesl i do oblasti obchodu. Soutěţ probíhající v prostředí obchodu se nazývá hospodářská soutěţ a dnes je základním kamenem trţního hospodářství. Pojem hospodářské soutěţe není nikde v právních předpisech výslovně definován. Můţeme jej popsat jako úsilí subjektů nabídky a poptávky na trhu určitého zboţí nebo sluţeb s cílem dosáhnout jistých hospodářských výhod před ostatními soutěţiteli (např. vyššího obratu, vyššího zisku nebo získání určitých zakázek). Hospodářská soutěţ můţe probíhat i mezi neziskovými organizacemi (např. o získání sponzora nebo většího počtu klientů). Tímto se hospodářská soutěţ odlišuje od sportovních, uměleckých a jiných soutěţí. Předpokladem její existence je výskyt více neţ jednoho účastníka na příslušném trhu, jinak by se jednalo o monopol, který není vystaven ţádné konkurenci. V úvahu je však nutno brát i potenciální soutěţ, kdy na daný trh můţe reálně vstoupit další účastník, s nímţ musí do té doby monopolista počítat a své chování přizpůsobit moţné soutěţi. Nezbytnou podmínkou hospodářské soutěţe je demokratické a svobodné trţní prostředí.

1.2 Relevantní trh Tento pojem je pro běţnou soutěţní praxi velice důleţitý, protoţe hospodářská soutěţ probíhá vţdy na konkrétně vymezeném trhu. Podle zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěţe, § 2 odst. 2., se relevantním trhem rozumí trh se zboţím, které je z hlediska jeho charakteristiky, ceny a zamýšleného pouţití shodné, porovnatelné nebo vzájemně zastupitelné, a to na území, na němţ jsou soutěţní podmínky dostatečně homogenní a zřetelně odlišitelné od sousedních území. Klíčové je zde označení zboţí jako shodné, porovnatelné nebo zastupitelné, tedy zboţí, které poslouţí danému účelu stejně. 8

1.3 Soutěžitel Pod pojem soutěţitel řadí zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen ObchZ) v ustanovení § 41 fyzické i právnické osoby, dále sdruţení těchto osob, sdruţení těchto sdruţení a jiné formy seskupování, a to i v případě, ţe tato sdruţení a seskupení nejsou právnickými osobami. Není nezbytně nutné, aby tyto osoby, případně jejich sdruţení, byli podnikateli. Zákon však vyţaduje skutečnost, ţe se tyto osoby účastní hospodářské soutěţe nebo ji mohou svou činností ovlivňovat. Pod pojem soutěţitel tak lze zejména zahrnout následující osoby: ţivnostníci (fyzické osoby) obchodní společnosti, druţstva (právnické osoby) sdruţení individuálních soutěţitelů profesní komory umělci charity Soutěţitel však nemůţe existovat sám o sobě, ale jeho postavení jako soutěţitele se můţe projevit jen ve vztahu k jiným soutěţitelům nebo spotřebitelům. Nelze však pojem soutěţitel zaměňovat s pojmem konkurent, i kdyţ ve většině případů soutěţitelé vůči sobě konkurenty jsou.

1.4 Soutěžní jednání Snad ve všech sférách podnikání lze zpozorovat silné konkurenční napětí. Podnikatelé usilují nejrozmanitějšími nástroji o to, aby ze soutěţního boje vyšli úspěšně právě oni. To jim výslovně přiznává Obchodní zákoník. „Hospodářská soutěţ se tak v důsledku snahy soutěţitelů o dosaţení co největšího zisku zpravidla s co nejmenší námahou stává stále více agresivní, neboť tito hledají stále nové a účinnější prostředky, jak získat zákazníky za vyuţití různorodých praktik.“1 Jednání soutěţitele však nemůţe být na újmu ostatním soutěţitelům

1

ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. 1. vydání, Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, str. 1.

9

a spotřebitelům a rovněţ nemůţe vést k tzv. zdivočení soutěţních mravů. Právě z uvedených důvodů musí existovat efektivní právní regulace, která by hospodářskou soutěţ udrţovala v obecně přijatelných mezích. Právní regulace soutěţního chování nemůţe potlačit svobodu soutěţitele snaţit se o dosaţení vlastního prospěchu a poráţku svých konkurentů, ale musí hospodářskou soutěţ dovolit a pouze tlumit její projevy tak, aby byly vyváţeny potřeby soutěţitelů i spotřebitelů a aby hospodářská soutěţ fungovala morálně aprobovaným způsobem. Podle § 41 Obchodního zákoníku jsou soutěţitelé povinni dbát právně závazných pravidel hospodářské soutěţe a nesmějí účast v soutěţi zneuţívat. Tímto zneuţitím účasti v hospodářské soutěţi se rozumí nekalé soutěţní jednání („nekalá soutěţ“) a nedovolené omezování hospodářské soutěţe.

10

2 Nedovolené omezování hospodářské soutěže Nedovolené omezování hospodářské soutěţe je upraveno speciálním zákonem, jímţ je zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěţe a o změně některých zákonů („zákon o ochraně hospodářské soutěţe“), ve znění pozdějších předpisů. „Primárním cílem tohoto zákona je ochrana existence hospodářské soutěţe na relevantním trhu proti jejímu omezení, narušení, ohroţení nebo vyloučení. Sekundárním cílem je poté ochrana zájmů jednotlivců, tedy soutěţitelů nebo spotřebitelů (pod heslem „soutěţ je nejlepší přítel spotřebitele“).“2 Zákon o ochraně hospodářské soutěţe je zaměřen na tři hlavní skutkové podstaty narušující hospodářskou soutěţ: dohody narušující soutěţ zneuţití dominantního postavení spojení soutěţitelů Dozorovým orgánem je v této oblasti Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe, orgán státní správy, který vede příslušné řízení o porušení zákona o ochraně hospodářské soutěţe. Postavení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe upravuje zákon č. 273/1996 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe. Vzhledem k zaměření této práce na ochranu proti nekalé soutěţi se omezováním hospodářské soutěţe a zákonem o ochraně hospodářské soutěţe nebudu dále zabývat.

2


11

3 Nekalá soutěž Nekalou soutěţí je jednání v hospodářské soutěţi, které je v rozporu s dobrými mravy soutěţe a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěţitelům nebo spotřebitelům. Rozdíl mezi nekalou soutěţí a nedovoleným omezováním hospodářské soutěţe je ten, ţe nekalá soutěţ se odehrává v mezích hospodářské soutěţe, zatímco nedovolené omezování hospodářské soutěţe se příčí soutěţi jako takové, jejím základům. Ochrana hospodářské soutěţe má za cíl, aby hospodářská soutěţ vůbec existovala a nebyla nikým narušována a omezována. Ochrana proti nekalé soutěţi se potom zaměřuje na jednání jednotlivých soutěţitelů. Má za cíl zabránit takovému jednání soutěţitelů, které by mohlo přivodit újmu jiným soutěţitelům nebo spotřebitelům. „Nekalá soutěţ je opakem dovoleného soutěţního chování soutěţitelů. Hlavním předmětem ochrany práva proti nekalé soutěţi je tzv. triáda zájmů – jedná se o ochranu zájmů soutěţitelů, spotřebitelů a hospodářské soutěţe (zde však nikoliv proti jejímu omezení či vyloučení, jak je tomu v případě veřejnoprávní ochrany hospodářské soutěţe, ale jakýchsi „férových“ pravidel soutěţe nebo také „kvality“ soutěţe). Dlouhou dobu platilo, ţe uvedené tři prvky byly chráněny souřadně, tzn. ţe ochrany z pohledu práva proti nekalé soutěţi poţívaly všechny tři prvky ve stejné míře, ochrana ţádného z nich „nevyčnívala“. V současné době je tato rovnost do jisté míry narušena, kdyţ vyvstává ochrana jednoho z nich, a to ochrana spotřebitele. To je patrné jak ze znění příslušných evropských směrnic (zejména směrnic o nekalých obchodních praktikách), tak z judikatury Soudního dvora Evropské unie.“3 Regulace nekalé soutěţe je obsaţena v hlavě V. obchodního zákoníku, která je nazvána „Hospodářská soutěž“. Člení se do tří dílů. V prvním dílu, nazvaném „Účast na hospodářské soutěži“, jsou upraveny obecné otázky účasti v hospodářské soutěţi. Zde je také rozděleno soutěţní právo na právo proti nekalé soutěţi a právo proti nedovolenému omezování hospodářské soutěţe s odkazem v §42 odst. 2, ţe nedovolené omezování hospodářské soutěţe upravuje zvláštní zákon. Druhý díl, „Nekalá soutěž“, vymezuje, to co se povaţuje za nekalou soutěţ, a prohlašuje, ţe se nekalá soutěţ zakazuje. Jsou zde také vyjmenované (§45-52) jednotlivé zvláštní skutkové podstaty nekalé soutěţe. Třetí díl, „Právní prostředky ochrany

3


12

proti nekalé soutěži“, se věnuje osobám, jejichţ práva byla nekalou soutěţí porušena nebo ohroţena (aktivně legitimované osoby z nekalé soutěţe), a jejich nárokům. Obchodní zákoník v § 44 odst. 1 označuje nekalou soutěţí jednání v hospodářské soutěţi, které je v rozporu s dobrými mravy soutěţe a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěţitelům nebo spotřebitelům. Toto ustanovení se označuje jako „generální klauzule nekalé soutěže“. Tedy, abychom mohli určité chování označit za nekalosoutěţní, musí být kumulativně splněny všechny tři podmínky generální klauzule: jednání v hospodářské soutěţi jednání v rozporu s dobrými mravy soutěţe jednání, které je způsobilé přivodit újmu jiným soutěţitelům nebo spotřebitelům „V případě prvního znaku, jiţ samo označení „jednání v hospodářské soutěži“ pojmově vymezuje, ţe se nebude jednat o jakékoliv jednání, ale pouze o jednání uskutečňující se v rámci hospodářského soutěţení, o jednání soutěţně orientované.“4 „Pojem „jednání“ pak představuje jak činnost aktivní (kdy například někdo okopíruje, napodobí reklamní slogan), tak pasivní (tj. nečinnost – například osoba, jíţ bylo svěřeno obchodní tajemství, toto zpřístupní jinému tím, ţe zapomene dokumentaci na veřejně dostupném místě).“5 Rozhodující pro určení daného jednání jako jednání v hospodářské soutěţi je třeba dovodit zájem jednajícího subjektu na úspěchu na úkor subjektu druhého, tedy na výsledku soutěţe (soutěţní cíl). Dále je zapotřebí prozkoumat, zda v konkrétním nekalosoutěţním jednání existuje soutěţní vztah mezi subjekty. Jednání v hospodářské soutěţi je tedy jednáním zaloţeným na existenci soutěţního cíle a předpokládá existenci nejméně dvou soupeřících subjektů a tím i existenci soutěţního vztahu. Nejde-li o soutěţní vztah mezi subjekty (např. jednání způsobující druhému subjektu újmu motivované závistí nebo oplatou) nebo nemá-li subjekt soutěţní cíl (např. tehdy, kdyţ je jednání zaměřeno na objektivní informování spotřebitele) nelze pak jejich jednání, byť jakkoliv nepatřičné, postihovat podle ustanovení tohoto zákona. Výjimečně můţe být jednání označeno jako nekalosoutěţní i u osob, mezi

4

PELIKÁNOVÁ, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. 1. díl. 4. vydání, Praha : ASPI, 2004, str. 416 ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. 1. vydání, Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, str. 28. 5

13

kterými neexistuje soutěţní vztah, jde-li např. o „osobu pomocnou“6, u které lze prokázat soutěţní cíl. „Dobré mravy soutěže“ neznamená to samé, jako „dobré mravy“ obecně, tak jak je známe z Občanského zákoníku7. V oblasti nekalé soutěţe je zapotřebí zohlednit výraz „soutěž“, čímţ je dáno najevo, ţe zde platí jiná pravidla morálky neţ je tomu u obecného vyjádření dobrých mravů. Jsou jednání, která jsou podle zásad obecné morálky nezávadná, ale mohou být závadná z hlediska dobrých mravů soutěţe. Naproti tomu soutěţní jednání nesmí odporovat poţadavkům občanské morálky. „Jednání způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům“ znamená, ţe toto jednání újmu nemusí vţdy způsobit, ale postačuje, kdyţ u tohoto jednání moţnost újmy hrozí. Navíc není nutné vznik škody dokazovat, stačí prokázat, ţe její vznik objektivně hrozil. Pojem „újma“ je tradičně vykládán velmi široce, zahrnuje tedy nejen újmu materiální, tedy způsobenou hmotnou škodu, ale i újmu nemateriální, coţ můţe být například poškození dobré pověsti8. „Nezbytnou součástí generální klauzule je poslední věta ustanovení § 44 odst. 1 ObchZ, jeţ stanoví, ţe „nekalá soutěţ se zakazuje“. Toto ustanovení má zásadní význam, neboť bez něj by nebylo moţné uplatnit sankční prostředky upravené v ustanovení § 53 a 54 ObchZ, jelikoţ by chyběla jednoznačná kvalifikace takového jednání jako protiprávního.9 Právní regulace prostředků ochrany proti nekalé soutěţi je velmi kusá a existuje tak, stejně jako v celém právu proti nekalé soutěţi, poměrně otevřený prostor pro jejich interpretaci, neboť obchodní zákoník nestanoví pro jejich pouţití (s výjimkou konkrétního omezení jejich pouţitelnosti ze strany právnických osob oprávněných hájit zájmy soutěţitelů nebo spotřebitelů) v podstatě ţádné mantinely. I v této oblasti se tak uplatňuje tzv. diskreční oprávnění soudů (moţnost jejich uváţení). Generální klauzule nekalé soutěţe (§ 44 odst. 1 ObchZ) je doplněna ustanovením § 44 odst. 2 ObchZ, v němţ je uveden demonstrativní výčet tzv. zvláštních skutkových podstat 6

Osobou pomocnou můţe být prakticky kdokoliv, kdo bude pomáhat soutěţiteli v realizaci jeho nekalosoutěţního jednání. Takzvané pomocné osoby vystupují nejčastěji ve dvou skutkových podstatách nekalé soutěţe – podplácení (osoby, které nabídnou nebo přijmou úplatek) a porušení obchodního tajemství (osoby, které sdělí nebo zpřístupní obchodní tajemství. 7 Občanský zákoník hovoří o morálce na několika místech. Jednak stanoví, ţe právní úkon, který odporuje dobrým mravům, je absolutně neplatný. Dále obsahuje obecný zákaz takového výkonu práv, který by byl s dobrými mravy v rozporu. Je stanovena zvláštní odpovědnost za škodu způsobenou jednáním v rozporu s dobrými mravy a porušení dobrých mravů je rovněţ důvodem pro zrušení darovací smlouvy nebo vydědění potomka. 8 ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. 1. vydání, Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, str. 6. 9 MUNKOVÁ, J. Právo proti nekalé soutěži. Komentář. 3. vydání, Praha : C. H. Beck, 2008, str. 43.

14

nekalé soutěže, jeţ jsou blíţe upraveny v ustanoveních § 45-52 ObchZ. Konkrétně se jedná o klamavou reklamu (§ 45 ObchZ), klamavé označení zboţí a sluţeb (§ 46 ObchZ), vyvolání nebezpečí záměny (§ 47 ObchZ), parazitování na pověsti (§ 48 ObchZ), podplácení (§ 49 ObchZ), zlehčování (§ 50 ObchZ), srovnávací reklamu (§ 50a ObchZ), porušování obchodního tajemství (§ 51 ObchZ) a ohroţování zdraví a ţivotního prostředí (§ 52 ObchZ). V souvislosti s vymezením vztahu generální klauzule nekalé soutěţe a tzv. zvláštních skutkových podstat nekalé soutěţe se hovoří o tzv. omezující a rozšiřující funkci generální klauzule. Podle omezující funkce generální klauzule je moţné kvalifikovat určité jednání jako nekalosoutěţní podle některé z tzv. zvláštních skutkových podstat nekalé soutěţe pouze tehdy, jsou-li nejprve naplněny podmínky generální klauzule. Rozšiřující funkce generální klauzule znamená to, ţe jsou-li splněny podmínky generální klauzule, lze určité jednání postihnout jako nekalosoutěţní, i kdyţ se nejedná o některou ze zvláštních skutkových podstat nekalé soutěţe obsaţených v ustanovení § 45-52 ObchZ (v této souvislosti se poté hovoří o tzv. soudcovských, nepojmenovaných, dalších nebo jiných skutkových podstatách nekalé soutěţe, které vznikají zejména rozvedením pojmu „dobré mravy soutěţe“). Shrnutě řečeno, splnění podmínek generální klauzule nekalé soutěţe je předpokladem toho, abychom mohli určité jednání podřadit pod některou z tzv. zvláštních skutkových podstat nekalé soutěţe, a současně samostatně aplikovatelné ustanovení pro případ, ţe by dané jednání nebylo podřaditelné pod ţádnou ze zvláštních skutkových podstat nekalé soutěţe, a přesto by byly splněny podmínky uvedené v generální klauzuli § 44 odst. 1 ObchZ.“ 10

10

ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. 1. vydání, Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, str. 7, 8.

15

4 Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži „Právní regulace nekalosoutěţního jednání by neměla význam a byla by jen pouhou proklamací práv bez moţnosti jejího efektivního vynucení. Pod široký pojem „právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži“ lze začlenit všechny právní prostředky, jimiţ se mohou subjekty dotčené nekalou soutěţí bránit proti nekalosoutěţnímu jednání.“11 Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi můţeme rozdělit podle jejich funkce: preventivní represivní sankční reparační satisfakční Preventivní funkci mají právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi, které mají za úkol odradit potencionálního rušitele od moţného budoucího porušení soutěţních pravidel. Represivní funkce slouţí k zabránění soutěţiteli (nebo dalším potencionálním rušitelům) pokračovat v nekalosoutěţním jednání, ale také opakovat toto neţádoucí jednání. Funkce sankční má slouţit k postihu rušitele formou sankce. Cílem reparační funkce je reparovat (obnovit) původní stav, který byl nekalou soutěţí dotčen. Poslední satisfakční funkce má představovat jisté uspokojení osob dotčených nekalou soutěţí. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi lze rozdělit i podle jiných kritérií. Například podle způsobu řešení vzájemného sporu na soudní a mimosoudní. Subjekty právních vztahů vyplývajících z nekalosoutěţního jednání by na prvním místě měli uvaţovat o mimosoudním řešením jejich sporu, tedy dohodě. Aţ jako poslední moţná varianta zabránění nekalosoutěţnímu jednání by měla nastupovat soudní ochrana, která je pochopitelně draţší a pomalejší. V praxi nejčastěji osoba dotčená nekalou soutěţí vyzve osobu, jeţ se dopouští nekalosoutěţního jednání, aby tohoto zanechala, zpravidla se stanovením přiměřené lhůty. Součástí dohody, aby byla pro poškozenou stranu efektivní a volila tento prostředek ochrany 11

VEČERKOVÁ, E. Nekalá soutěž a reklama. Brno : Nakladatelství Masarykova universita Brno, 2005, str. 148.

16

proti nekalé soutěţi spíše neţ soudní cestu, by mohlo být také ujednání o určité finanční kompenzaci za „útrapy“ způsobené nekalou soutěţí. Teprve tehdy, není-li spor vyřešen smírně, by sporné strany měly volit soudní řešení sporu. „Dohoda však bývá mnohdy značně problematická, a to nejen z důvodu neochoty rušitele přistoupit na podmínky navrţené osobou dotčenou nekalou soutěţí, ale také často z důvodu, ţe svoje jednání za nekalosoutěţní nepovaţuje (tj. důsledek neurčitosti právní regulace nekalé soutěţe a mnoha judikaturou doposud neřešených otázek) a jen malé mnoţství nekalosoutěţních sporů (ostatně tak jako všech ostatních sporů) bývá řešeno právě touto cestou.“12 Dále lze právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţí členit podle charakteru sankcí na civilní, trestní a správní. V této práci se však zaměřím na dělení právních prostředků ochrany proti nekalé soutěţi podle právních předpisů, ve kterých jsou jednotlivé prostředky obsaţeny: právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi obsaţené v obchodním zákoníku právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi obsaţené v občanském zákoníku právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi obsaţené v občanském soudním řádu právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi obsaţené ve zvláštních zákonech právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi obsaţené v trestním zákoníku

12


17

4.1 Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži obsažené v obchodním zákoníku Vztah právní úpravy ochrany před nekalou soutěţí k obchodnímu zákoníku je svým způsobem zvláštní. Na jedné straně je jeho součástí, na straně druhé obsahuje pro své účely kolizní normu, která specifikuje dopad této úpravy mimo rámec obecného dosahu čistě národního předpisu, jímţ obchodní zákoník je. „Další specifikum tohoto vztahu je dáno skutečností, ţe obchodní zákoník obsahuje úpravy některých institutů, jmenovitě firemní právo a obchodní tajemství, jejichţ ochrana je také předmětem nekalosoutěţních předpisů, a to s některými význačnými rozdíly.“13 V obchodním

zákoníku

nalezneme

jak

hmotněprávní

ustanovení

regulující

nekalosoutěţní problematiku (§ 44-52 ObchZ), tak procesněprávní normy (§ 53 a 54 ObchZ). Jde však o velmi stručnou právní regulaci, kterou rozvádí občanský soudní řád a také rozhodovací praxe soudů. Ustanovení § 53 a 54 ObchZ stanovují, kdo je oprávněn podat ţalobu v oblasti nekalé soutěţe, jaké nároky mají osoby dotčené nekalosoutěţním jednáním a kdo nese důkazní břemeno. Ustanovení § 53 praví, ţe „osoby, jejichž práva byla nekalou soutěží porušena nebo ohrožena, mohou se proti rušiteli domáhat, aby se tohoto jednání zdržel a odstranil závadný stav. Dále mohou požadovat přiměřené zadostiučinění, které může být poskytnuto i v penězích, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení“. Ţalobce si tak můţe vybrat, který konkrétní právní prostředek ochrany proti nekalé soutěţi navrhne. Můţe také stanovit jeho výši v případě, ţe poţaduje peněţité plnění. Je zcela na ţalobci, zda navrhne některý konkrétní nárok uvedený v § 53 ObchZ nebo hned několik zároveň, eventuálně je zkombinuje s nároky obsaţenými v ustanoveních jiných právních předpisů, např. občanského zákoníku, občanského soudního řádu, trestního řádu, zákona o regulaci reklamy a jiných. Toto potvrzuje například rozhodnutí Vrchního soudu v Praze,14: „právo ţádat poskytnutí přiměřeného zadostiučinění můţe ten, jehoţ práva byla jednáním nekalé soutěţe porušena či ohroţena, uplatnit proti rušiteli nezávisle na tom, zda uplatnil i nárok zdrţovací či nárok na odstranění závadného stavu“. Před tím, neţ ţalobce uplatní ţalobou příslušný nárok podle § 53 ObchZ by měl nejdříve ţalovat prostřednictvím ţaloby na určení nekalosoutěţního jednání (čímţ vyřeší 13

MUNKOVÁ, J. Právo proti nekalé soutěži. Komentář. 3. vydání, Praha : C. H. Beck, 2008, str. 14. Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 3 Cmo 1511/94 cit. dle ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. 1. vydání, Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, str. 88. 14

18

otázku, zda se vůbec jednalo o nekalou soutěţ), protoţe zda jde o nekalosoutěţní jednání a zda bude přiznán konkrétní právní prostředek ochrany je zcela na zváţení soudu. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi obsaţené v obchodním zákoníku jsou rozděleny do dvou skupin: Zabraňovací prostředky ochrany proti nekalé

Kompenzační prostředky ochrany proti

soutěži podle obchodního zákoníku

nekalé soutěži podle obchodního zákoníku

ţaloba na zdrţení se nekalosoutěţního

ţaloba na přiznání přiměřeného

jednání

zadostiučinění

ţaloba na odstranění nekalosoutěţního

ţaloba na náhradu škody

stavu

ţaloba na vydání bezdůvodného obohacení

Zabraňovací prostředky mají za úkol zamezit dalšímu pokračování či setrvání nekalosoutěţního jednání a kompenzační prostředky poskytují poškozenému určitou náhradu a satisfakci.

4.1.1 Zdržení se nekalosoutěžního jednání Ţaloba na zdrţení se nekalosoutěţního jednání má především preventivní povahu, protoţe směřuje proti trvání nebo opakování nekalosoutěţního jednání. Lze ji podat pouze tehdy, vyplývá-li z prokazatelných okolností, ţe k nekalosoutěţnímu jednání dojde (např. uveřejňování nevhodné reklamy v tiskovinách). Můţe být pouţita i v případě, kdy ještě k nekalosoutěţnímu jednání nedošlo, ale z jednání lze usuzovat, ţe k nekalé soutěţi dojde. Ţaloba nebude úspěšná v případě, kdy se rušitel nekalého jednání jiţ nedopustí (např. v případě porušování obchodního tajemství, protoţe k naplnění této skutkové postaty dojde i jediným skutkem, tedy prozrazením obchodního tajemství, čímţ je v mnoha případech nadále vyloučeno další jeho utajování, neboli to, co bylo obchodním tajemstvím, prozrazením do budoucna být tajemstvím přestává). Uvedené je v souladu s rozhodnutím Vrchního soudu v Praze:15 „Příkaz zdržet se určitého jednání zlehčování, resp. obecně určitého nekalosoutěžního jednání, v sobě obsahuje určení, že dané jednání je jednáním nekalosoutěžním a příkaz zdržet se jej, směřující do budoucnosti. Proto musí být splněn

15

Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 3 Cmo 135/95 cit. dle ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. 1. vydání, Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, str. 90.

19

předpoklad, že by k takovému jednání v budoucnosti jinak došlo nebo zřejmě mohlo dojít. To je v případě, že jde o soustavné jednání, jehož další trvání hrozí, ale také v případě, že jednání nekalé soutěže podle okolností a stavu věcí v době rozhodování hrozí, tj. je důvodná obava, že k němu dojde, když nepůjde o soustavné jednání. Hrozba nekalosoutěžního jednání musí dostatečně vyplývat z okolností případu, resp. musí být dostatečně osvědčena.“ Osoby, jejichţ práva byla nekalou soutěţí porušena nebo ohroţena, se mohou proti rušiteli domáhat, aby se tohoto jednání zdrţel. Musí však podat přesný návrh na rozhodnutí soudu (ţalobní petit). Ţalobní petit by neměl být příliš obecný ani příliš úzký. Kdyby byl návrh příliš neurčitý a zněl by např. aby se ţalovaný zdrţel vůči ţalobci klamavé reklamy, rozhodnutí soudu by bylo asi nevykonatelné. Naopak v případě příliš úzkého návrhu na rozhodnutí např. aby se ţalovaný v reklamě v denním tisku zdrţel klamavého tvrzení, mohl by ţalovaný pokračovat v tomto jednání prostřednictvím jiných prostředků. Znění návrhu by tedy mělo být formulováno abstraktněji, aby bylo pouţitelné i na jednání podobná. Například pokud byla závadná reklama zveřejněna na billboardech, měl by ţalobní petit obsahovat i zdrţovací nárok vůči jiným reklamním nosičům. Mohl by být formulován například takto: ţalovaný je povinen se v reklamě na výrobek „x“ zdrţet tvrzení „y“. Zdrţení se nekalosoutěţního jednání se můţe domáhat po rušiteli soutěţitel ve všech skutkových podstatách nekalé soutěţe. Spotřebitel můţe poţadovat zdrţení se závadného jednání jen ve vybraných skutkových podstatách – v případě klamavé reklamy, klamavého označení zboţí a sluţeb, vyvolání nebezpečí záměny, srovnávací reklamy a ohroţování zdraví a ţivotního prostředí – tedy ve skutkových podstatách, kde jsou přímo ohroţena nebo porušena jejich práva. Jestliţe se však práva domáhá spotřebitel, musí rušitel prokázat, ţe se jednání nekalé soutěţe nedopustil.

4.1.2 Odstranění nekalosoutěžního stavu Touto ţalobou se ţalobce domáhá odstranění následků nekalosoutěţního jednání, tedy ţádá obnovení stavu, který existoval před nekalosoutěţním jednáním rušitele. Nazýváme ji také odstraňovací nebo restituční ţaloba.

20

„Na rozdíl od zdrţovací ţaloby, která má především preventivní charakter, směřuje ţaloba na odstranění závadného stavu do minulosti, protoţe se týká odstranění zdroje negativních účinků vzniklých v důsledku nekalosoutěţního jednání, které jiţ nastaly.“16 Odstranění nekalosoutěţního stavu spočívá v různých úkonech, např. v likvidaci právně závadných obalů výrobků, staţení klamavé reklamy z oběhu, zničení zásoby právně závadných letáků, změně obchodního názvu firmy nebo v doplnění či upřesnění údajů v případě srovnávací reklamy. Ţaloba by měla být koncipována tak, aby měl rušitel povinnost určité nekalosoutěţní jednání odvolat nebo upřesnit (např. výroky v reklamě), ale také něco přidat (např. přidat slovní spojení k výroku). Odstranění závadného stavu se můţe domáhat soutěţitel, a to ve všech skutkových podstatách nekalé soutěţe a spotřebitel stejně jako u nároku na zdrţení se nekalosoutěţního jednání jen u skutkových podstat uvedených § 45 aţ 47, 50a a § 52 ObchZ. Opět, domáhá-li se práva na odstranění závadného stavu spotřebitel, musí rušitel prokázat, ţe se jednání nekalé soutěţe nedopustil.

4.1.3 Přiměřené zadostiučinění Ţalobní nárok na přiměřené zadostiučinění je povaţován za nárok satisfakční, ale také podle Nejvyššího soudu ČR má funkci sankční:17 „Nelze neuznat, že peněžní satisfakce má rovněž sankční povahu, neboť zaplacení zadostiučinění představuje pro rušitele také finanční újmu, nejen újmu morální, která má vyrovnat porušenou rovnováhu v postavení rušitele a postižené osoby. Tato sankční stránka nicméně hraje při poskytování zadostiučinění vedlejší, podružnou roli, protože rozhodující je nemateriální stránka satisfakce.“ Přiměřené zadostiučinění tak představuje jediný právní prostředek ochrany proti nekalé soutěţi, který má sankční povahu, protoţe zejména v případě zadostiučinění v peněţní formě dojde k zásahu do majetkové sféry delikventa. Přiměřené zadostiučinění je nástroj k odstranění újmy nemateriálního (nehmotného) charakteru, např. poškození dobré pověsti, ztráta sebeúcty, jedinečnosti, rozlišovací způsobilosti, prestiţe, solidnosti nebo poctivosti, nikoliv k náhradě způsobené materiální

16

ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. 1. vydání, Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, str. 95. 17 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. září 2001, sp. zn. 29 Odo 652/2001 cit. dle ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. 1. vydání, Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, str. 99.

21

škody. „Bude tak záleţet z velké části na argumentačních schopnostech ţalobce, co bude povaţovat za újmu nemateriálního charakteru a v jakém rozsahu jej ohrozila či poškodila. Tato pravděpodobnost vzniku újmy však musí být moţností reálnou, nikoliv vyspekulovanou a velmi nepravděpodobnou.“18 Podle Nejvyššího soudu ČR19 je „přiměřené zadostiučinění, které může být poskytnuto i v penězích, jedním z nároků osob, jejichž práva byla nekalou soutěží porušena nebo ohrožena rušitelem. Právní praxi i právní teorie jsou zajedno v tom, že nárok na přiměřené zadostiučinění je nárokem, jímž se reparuje újma nemateriální povahy. Tento aspekt vyvěrá již z podstaty tohoto nároku, který se označuje jako zadostiučinění neboli satisfakce, aby se již v názvu zdůraznila jeho imateriální povaha. Ve formě zadostiučinění, jako prostředku satisfakčního, není možno proto brát ohled na prvky, které mají materiální povahu, poněvadž materiální reparaci tento právní prostředek ochrany proti nekalé soutěži neslouží. Pokud tudíž se dovolatel domáhá, aby při určení výše přiměřeného zadostiučinění bylo přihlédnuto i ke hmotným (majetkovým) hlediskům, jakým je získaný majetkový prospěch z uskutečněného obchodního případu, nebo snížení objemu obchodu žalobce (samozřejmě v číselném vyjádření) apod., nelze se s takovým právním názorem ztotožnit. Materiální či majetkové aspekty jsou rozhodné pro vznik nároků materiální povahy, jako je např. náhrada škody, avšak nikoli pro nárok satisfakční povahy, jak shora zdůrazněno…“. Přiměřeného zadostiučinění se můţe po rušiteli domáhat soutěţitel ve všech skutkových podstatách nekalé soutěţe a spotřebitel opět jen ve vybraných, které budou přímo jeho práva ohroţovat nebo porušovat, tedy ve skutkových podstatách upravených v ustanoveních § 45 aţ 47, 50a a § 52 ObchZ. Zde opět, domáhá-li se zadostiučinění spotřebitel, je na rušiteli, aby prokázal, ţe se jednání nekalé soutěţe nedopustil. Závaţnost a rozsah újmy však musí vţdy prokázat ţalobce, i kdyţ jím je spotřebitel. Bude-li ţalobce poţadovat v ţalobě přiměřené zadostiučinění (materiální či nemateriální), bude muset vţdy prokázat, ţe se ţalovaný: dopustil nekalosoutěţního jednání a důsledkem tohoto jednání je určitá nemajetková újma Bude-li ţalobce poţadovat přiměřené zadostiučinění v peněţní formě, bude muset navíc prokázat závaţnost a rozsah nemateriální újmy.

18

ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. 1. vydání, Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, str. 101. 19 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. září 2002, sp. zn. 29 Odo 652/2001 cit. dle ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. 1. vydání, Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, str. 101.

22

4.1.3.1 Formy přiměřeného zadostiučinění Přiměřené zadostiučinění můţe být podle ustanovení § 53 ObchZ přiznáno v nepeněţní (nehmotné) i peněţní formě nebo také v obou uvedených formách. Peněţitá forma by ale měla přijít v úvahu aţ tehdy, nestačí-li nepeněţité zadostiučinění. To potvrdil Vrchní soud v Praze:20 „Je třeba zdůraznit, že imateriální újma může být reparována zadostiučiněním i v jiné podobě než jako úhrada peněžní částky. Ze znění právního předpisu vyplývá, že zadostiučinění v penězích má být poskytnuto v případech, ve kterých by nepeněžitá forma neposkytovala přiměřené zadostiučinění. Lze-li shledat nepeněžité zadostiučinění za odpovídající, je třeba dát mu přednost. Uvedená formulace však nevylučuje kombinaci peněžité a nepeněžité formy zadostiučinění tak, aby v úhrnu bylo dosaženo přiměřeného zadostiučinění. Volba formy zadostiučinění je sice na žalobci, spočívá však na něm i břemeno tvrzení a břemeno důkazní k odůvodněnosti a oprávněnosti jeho volby.“ 4.1.3.1.1 Nemateriální podoba přiměřeného zadostiučinění Nejčastější formy nehmotné satisfakce jsou: veřejná omluva (uveřejněná v tisku, rozhlase, televizi), neveřejná omluva, zaslání dopisu uvádějící určité skutečnosti na pravou míru nebo veřejné prohlášení. Poţaduje-li ţalobce přiměřené zadostiučinění nepeněţitou formou (která má, jak jiţ bylo řečeno, přednost před peněţitou formou), musí v návrhu na rozhodnutí soudu uvést přesné znění omluvy včetně toho, kde (televize, rozhlas, tisk) a v jakém rozsahu má být uveřejněna. Omluvu totiţ soud zpravidla neopravuje. 4.1.3.1.2 Materiální podoba přiměřeného zadostiučinění Nevykompenzuje-li v dostatečné míře nemateriální újmu zadostiučinění v nepeněţní (nemateriální) formě, můţe ţalobce poţadovat přiměřené zadostiučinění v penězích. „Na rozdíl od poţadavku na náhradu škody nemá ţalobce povinnost dokazovat rozsah přiměřeného zadostiučinění, ţalobce však musí ve své ţalobě uvést důvody, pro něţ přiměřené zadostiučinění poţaduje (tj. jakou nemateriální újmu utrpěl), v jaké formě přiměřené zadostiučinění poţaduje (peněţité nebo nepeněţité) a proč, případně v jaké výši.“21

20

Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 3 Cmo 684/95 cit. dle ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. 1. vydání, Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, str. 103. 21 ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. 1. vydání, Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, str. 106.

23

Protoţe obchodní zákoník nestanovuje konkrétní výši peněţní částky, kterou soud můţe přiznat jako přiměřené zadostiučinění, můţe ţalobce navrhnout jakoukoliv částku. Soud pak muţe přiznat výši zadostiučinění dle jeho úvahy s ohledem na veškeré okolnosti případu. Hlavní kritériem přiznání zadostiučinění je jeho přiměřenost, jak jiţ vyplývá z názvu tohoto právního prostředku ochrany proti nekalé soutěţi. Soud je při rozhodování vázán návrhem ţalobce jen do té míry, ţe nesmí překročit poţadovanou výši zadostiučinění. Můţe tedy zadostiučinění přiznat v menší míře neţ bylo poţadováno nebo ho nemusí přiznat vůbec. „V dlouhodobější soudní praxi se vyvinuly určité taxy pro peněţní formu přiměřeného zadostiučinění, které jsou obvyklé, nejsou však samozřejmě pro rozhodovací činnost soudů závazné. Pro ţalobce však mohou slouţit jako určité vodítko k vytvoření si reálné představy o tom, jakou konkrétní výši přiměřeného zadostiučinění mu soud pravděpodobně (ne)přizná. Co se týká konkrétních peněţních částek přiměřeného zadostiučinění, které české soudy ţalobcům obvykle přiznávají, pohybují se ve statisících korun českých,22 přičemţ doposud nejvyšší částka, kterou potvrdil Nejvyšší soud ČR,23 byl jeden milion korun českých. Vţdy však bude záviset na okolnostech konkrétního případu, kdyţ soud bude zejména zvaţovat délku nekalosoutěţního jednání, okruh postiţených subjektů, závaţnost protiprávního jednání apod.“24 Oproti sankcím za veřejnoprávní delikty, kde dosud nejvyšší pokutu udělil Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe ve výši 960 milionů korun českých, nejsou částky přiznávané jako přiměřené zadostiučinění nikterak vysoké. Tyto sankce pak nemají odstrašující účinek a mnohdy motivují subjekty k nekalé soutěţi. Můţeme pak říci, ţe se v současné době nekalosoutěţní jednání poměrně vyplácí. Obzvláště to platí pro silné hráče na trhu, kterým se vyplatí vyuţít levnějších nekalosoutěţních praktik (např. parazitovat na reklamním sloganu nebo vyuţít klamavé reklamy) neţ investovat do výroby vlastní reklamní kampaně. Řešením tohoto problému můţe být stanovení dostatečně vysokých sazeb přiměřeného zadostiučinění, které by byly opravdu odstrašujícím prostředkem pro všechny, kteří by chtěli v budoucnu vyuţít nekalých praktik. Bohuţel dnes soudy musí vycházet z návrhu ţalobce

22

Například Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 18. ledna 2006, sp. zn. 32 Odo 1642/2005, a v rozsudku ze dne 23. října 2008, sp. zn. 32 Cdo 4661/2007, potvrdil povinnost zaplatit přiměřené zadostiučinění v penězích ve výši 350 000 Kč. Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. května 2006, sp. zn. 32 Odo 447/2006, bylo ţalobci přiznáno přiměřené zadostiučinění ve výši 200 000 kč cit. dle ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. 1. vydání, Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, str. 110. 23 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. září 2002, sp. zn. 29 Odo 652/2001 cit. dle ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. 1. vydání, Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, str. 110. 24 ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. 1. vydání, Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, str. 110.

24

a částek jím navrţených, a i kdyţ ţalobci zpravidla ţádají vţdy více neţ pravděpodobně dostanou, soudy často jejich navrţenou částku sníţí nebo nepřiznají vůbec.

4.1.4 Náhrada škody Dalším právním prostředkem ochrany proti nekalé soutěţi je podle Obchodního zákoníku nárok na náhradu škody, který má za úkol nahradit materiální újmu vzniklou nekalosoutěţním jednáním. Nárok na náhradu škody je zapotřebí odlišovat od nároku na odstranění závadného stavu. Jde v obou případech o reparační právní prostředky, ale v případě nároku na odstranění závadného stavu jde o jinou neţ finanční formu (např. strhání plakátů s nekalosoutěţní reklamou), zatímco úkolem náhrady škody je vzniklou škodu odčinit penězi. „Pro nároky na náhradu škody jsou rozhodná ustanovení § 75725 ve spojitosti s § 37326 ObchZ, a to bez ohledu na to, zda se náhrady škody domáhá podnikatel nebo jiný účastník hospodářské soutěţe, např. spotřebitel. Pro náhradu škody v těchto případech platí princip objektivní odpovědnosti s moţností liberace (rušitel by musel prokázat, ţe porušení povinnosti bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost, jeţ jsou specifikovány v § 374 ObchZ).“27 Je-li za způsobenou škodu odpovědno více osob, jsou tyto osoby povinny škodu nahradit společně a nerozdílně. Mezi sebou se pak vypořádají podle míry své odpovědnosti. Nesmí být také opomenut § 377 ObchZ, podle něhoţ „strana, která porušuje svou povinnost nebo která s přihlédnutím ke všem okolnostem má vědět, že poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinna oznámit druhé straně povahu překážky, která jí brání nebo bude bránit v plnění povinnosti, a o jejích důsledcích. Zpráva musí být podána bez zbytečného odkladu poté, kdy se povinná strana o překážce dověděla nebo při náležité péči mohla dovědět. Jestliže povinná strana tuto povinnost nesplní nebo oprávněné straně není zpráva včas doručena, má poškozená strana nárok na náhradu škody, která jí tím vznikla.“ Osoba, které hrozí škoda, je povinna s přihlédnutím k okolnostem případu učinit opatření potřebné k odvrácení škody nebo k jejímu zmírnění. Povinná osoba není povinna nahradit škodu, která vznikla tím, ţe poškozený tuto povinnost nesplnil. Povinná strana má 25

§ 757 ObchZ Pro odpovědnost za škodu způsobenou porušením povinností stanovených tímto zákonem platí obdobně ustanovení § 373 a násl. 26 § 373 ObchZ Kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinen nahradit škodu tím způsobenou druhé straně, ledaţe prokáţe, ţe porušení povinností bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost. 27 MUNKOVÁ, J. Právo proti nekalé soutěži. Komentář. 3. vydání, Praha : C. H. Beck, 2008, str. 112, 113.

25

povinnost nahradit náklady, které vznikly druhé straně při plnění uvedené povinnosti (viz. § 384 ObchZ). Nároku na náhradu škody se nelze vzdát před porušením povinnosti, z něhoţ můţe škoda vzniknout a náhradu škody nemůţe soud sníţit. Předpoklady odpovědnosti za škodu z nekalosoutěţního jednání jsou následující: protiprávnost spočívající v nekalosoutěţním jednání (podle § 44-52 ObchZ) vznik škody příčinná souvislost mezi nekalosoutěţním jednáním a vznikem škody neexistence okolnosti vylučující odpovědnost za škodu K protiprávnímu (nekalosoutěţnímu) jednání můţe dojít: konáním (např. šíření údajů v klamavé reklamě) opomenutím (např. neuvedením důleţitého údaje v klamavé reklamě) Nahrazuje se skutečná škoda, tedy zmenšení majetku poškozeného oproti stavu jeho majetku před nekalosoutěţním jednáním, a ušlý zisk. Ušlý zisk je újma, která vznikne ztrátou očekávaného přínosu, který se dá při bezproblémovém průběhu věcí očekávat. Podle ObchZ, se škoda nahrazuje v penězích, jestliţe však o to oprávněná osoba poţádá a je-li to moţné a obvyklé, nahrazuje se škoda uvedením v předešlý stav. Konkrétní výši škody uvádí ţalobce do ţalobního petitu. Soud ji můţe sníţit pouze tehdy, prokáţe-li se, ţe škoda je ve skutečnosti niţší. V případě skutečně prokázané nepřiměřeně vysoké škody ji soud sníţit nemůţe. Aby si mohl subjekt úspěšně nárokovat náhradu škody, měl by si před podáním ţaloby zodpovědět tyto otázky: zda došlo k nekalosoutěţnímu jednání zda mu tímto nekalosoutěţním jednáním byla způsobena škoda zda tuto škodu můţe prokázat (zda můţe soudu navrhnout konkrétní důkazy) zda můţe prokázat příčinnou souvislost mezi nekalosoutěţním jednáním a vznikem škody zda můţe prokázat konkrétní výši škody

26

Prokazování příčinné souvislosti vzniku škody a nekalosoutěţního jednání, ale i přesné vyčíslení částky, která představuje vzniklou škodu je natolik náročné a obtíţné, ţe odrazuje subjekty od ţalob na náhradu škody z nekalé soutěţe. V praxi je mnohem jednodušší a praktičtější vyuţít k ochraně před nekalou soutěţí prostředku přiměřeného zadostiučinění neţ nároku na náhradu škody. Poškozenému pak místo sloţitého prokazování existence škody, určování její výše a následného dokazování stačí prokázat vznik nemateriální újmy (samozřejmě závaţnějšího charakteru, aby mohlo být zadostiučinění přiznáno v peněţní formě) a navrhnout soudu přiměřené zadostiučinění v peněţní částce. Prokázání nemateriální újmy (psychické strádání, poškození dobré pověsti), která bývá způsobena v podstatě v důsledku kaţdého nekalosoutěţního jednání, nebude činit subjektu větší problémy. Je pak uţ jen na soudu, který bude vycházet ze skutkových tvrzení obsaţených v ţalobě, jestli navrţené přiměřené zadostiučinění přizná. V ţádném případě však subjekt nemůţe svou argumentaci v ţalobě zaloţit na tom, ţe poţaduje přiměřené zadostiučinění za způsobenou nemateriální újmu, protoţe se mu nepodařilo prokázat příčinnou souvislost mezi nekalosoutěţním jednání a vznikem hmotné škody, případně její výši.

4.1.5 Vydání bezdůvodného obohacení Osoby dotčené nekalosoutěţním jednáním mohou poţadovat podle § 53 ObchZ také vydání bezdůvodného obohacení. Obchodní zákoník však neobsahuje vlastní regulaci tohoto institutu, proto se dle ustanovení § 1 odst. 2 ObchZ uplatní úprava z občanského zákoníku (dále jen OZ). Podle § 451 OZ platí, „že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.“ Tento výčet skutečností, které mohou vést k bezdůvodnému obohacení je jen taxativní. V případě bezdůvodného obohacení v nekalé soutěţi bude nejspíše kvalifikován jako majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. „Významnou roli zde hraje také otázka dobré víry. Byl-li nabyvatel bezdůvodného obohacení v dobré víře, vztahuje se jeho povinnost k restituci jen na hodnotu bezdůvodného obohacení. Nebyl-li však nabyvatel v dobré víře, je povinen vydat i uţitky získané

27

z bezdůvodného obohacení.“28 Dále podle § 459 občanského zákoníku platí, „že je-li povinen předmět bezdůvodného obohacení vydat ten, kdo nebyl v dobré víře, může soud rozhodnout, že lze právo uspokojit i z věcí, kterých z bezdůvodného obohacení nabyl, a to i tehdy, jestliže jinak podle ustanovení občanského soudního řádu výkonu rozhodnutí nepodléhají. Dokud není právo na vydání předmětu bezdůvodného obohacení uspokojeno, nesmí dlužník s takovými věcmi v rozhodnutí uvedenými nakládat.“ Nabyvatel bezdůvodného obohacení má právo na náhradu nákladů, které byly vynaloţeny na zhodnocení věci nebo byly nezbytné k udrţování věci ve funkčním stavu. Vyuţívání tohoto právního prostředku v praxi komplikuje nutnost prokázat příčinnou souvislost mezi porušením práv a vznikem majetkového prospěchu rušitel, a také přesné vyčíslení výše bezdůvodného obohacení, které musí být uvedeno v petitu ţaloby. Oboje se v praxi velmi těţko prokazuje.

4.1.6 Promlčení právních nároků ochrany proti nekalé soutěži obsažených v obchodním zákoníku Promlčení právních nároků ochrany proti nekalé soutěţi obsaţených v obchodním zákoníku je zapotřebí posuzovat u kaţdého ţalobního nároku zvlášť. Jedná-li se totiţ o nekalosoutěţní jednání v rámci obchodněprávního závazkového vztahu, bude se uplatňovat obecná čtyřletá promlčecí lhůta uvedená v ustanovení § 387 a násl. ObchZ. Tyto případy nekalé soutěţe v rámci obchodněprávního závazkového vztahu však nejsou v praxi časté. V případě nekalosoutěţního jednání mimo obchodní závazkový vztah bude právní reţim promlčení podléhat občanskému zákoníku a obecná promlčecí lhůta bude tříletá. Podle ustanovení § 100 odst. 2 OZ ale platí, ţe se promlčují všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. To znamená, ţe čistě nemajetkové nároky, jakoţto nároky na zdrţení se nekalosoutěţního jednání, nároky na odstranění nekalosoutěţního stavu nebo nároky na přiměřené zadostiučinění v nemateriální formě, jsou nepromlčitelné.

28

ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. 1. vydání, Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, str. 132, 133.

28

4.2 Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži obsažené v občanském zákoníku Subjekty dotčené nekalou soutěţí mohou vedle právních prostředků uvedených v obchodním zákoníku vyuţít i právních prostředků obsaţených v občanskému zákoníku, který je vůči obchodnímu zákoníku lex generalis. „Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi obsaţené v občanském zákoníku lze s ohledem na svoji povahu označit za tzv. mimosoudní prostředky ochrany. V případě vyuţití těchto mimosoudních prostředků ochrany proti nekalé soutěţi však není dotčeno právo poškozeného subjektu obrátit se s ochranou svých nekalou soutěţí ohroţených či porušených práv na soud.“29 Osoby dotčené nekalosoutěţním jednáním mohou na základě občanského zákoníku vyuţít těchto tří institutů: předběţného zákazu zásahu do pokojného stavu (§ 5 OZ) svépomoci (§ 6 OZ) nutné obrany (§ 418 OZ)

4.2.1 Předběžný zákaz zásahu do pokojného stavu Tento prostředek ochrany proti nekalé soutěţi zakotvuje ustanovení § 5 občanského zákoníku, podle něhoţ platí, ţe „došlo-li ke zřejmému zásahu do pokojného stavu, lze se domáhat ochrany u příslušného orgánu státní správy. Ten může předběžně zásah zakázat nebo uložit, aby byl obnoven předešlý stav. Tím není dotčeno právo domáhat se ochrany u soudu.“ Toto ustanovení tedy opravňuje poškozeného domáhat se svých práv i před jinými orgány státní správy neţ jen před soudem. Orgány státní správy příslušné k předběţnému zákazu zásahu do pokojného stavu jsou například: obecní úřad, obvodní úřad, ţivnostenský úřad (např. v případě neoprávněného podnikání), finanční úřad, celní úřad atd. Výběr příslušného správního orgánu k uskutečnění tohoto zákazu však bývá v praxi velmi sloţitý. Další problematickým předpokladem bývá jednoznačně prokazatelný zásah do pokojného stavu bez sloţitého zjišťování skutkového stavu nebo provádění důkazů. Na rozdíl od soudní ochrany nejde v tomto případě o ochranu práva, ale o ochranu posledního pokojného stavu, avšak poškozený ţádostí o předběţný zákaz zásahu do 29


29

pokojného stavu u správního orgánu neztratí právo domáhat se ochrany u soudu. K uvedenému se vyjádřil Ústavní soud ČR:30 „Právní ochrana poskytovaná příslušnými orgány státní správy je pouze předběžná. Předběžnost rozhodování orgánu státní správy podle § 5 OZ však nelze chápat tak, že by toto rozhodování muselo obligatorně předcházet rozhodování soudu, nýbrž tak, že rozhodování orgánu státní správy je rozhodnutím o určitém posledním – faktickém – stavu, zatímco posléze možné (nikoli však vždy nezbytné) rozhodnutí soudu je rozhodnutím o vlastní občanskoprávní postatě celé věci. To je dáno tím, že orgány státní správy při poskytování právní ochrany podle § 5 OZ nezkoumají právní otázky, tj. zda skutečně došlo k zásahu do cizího subjektivního občanského práva, zda se tak stalo protiprávně či po právu atd., neboli nejde o spor o právo. Jejich úkolem je pouze poskytnout ve zkráceném řízení právní ochranu před zřejmým zásahem do posledního pokojného, a tedy faktického stavu, a tak zabezpečit mezi dotčenými osobami pořádek a klid. Z toho důvodu rozhodnutí orgánu státní správy podle § 5 OZ nemůže být ve věci právně závazné pro soud; soud však není vázán ani žádnými skutkovými zjištěními učiněnými orgány státní správy (konkrétně posledním pokojným stavem). Teprve soud, který se zabývá občanskoprávní podstatou věci, a tedy právním stavem, v ní rozhoduje s konečnou platností (nikoli však soud, který pouze přezkoumává zákonnost rozhodnutí orgánu státní správy). Žádným z rozhodnutí orgánu státní správy dle § 5 OZ tedy není dotčeno (jak výslovně upravuje § 5 OZ) právo postiženého subjektu domáhat se právní ochrany u soudu.“ Asi nejčastěji předběţného zákazu zásahu do pokojného stavu vyuţijí poškození např. při poškozování nebo přelepování reklam rušitelem nebo při vyuţívání soutěţitelových reklamních zařízení k umisťování vlastní reklamy. Sporné bude asi vyuţití tohoto institutu u vyvolání nebezpečí záměny, parazitování na pověsti, zlehčování nebo porušení obchodního tajemství. V praxi vyuţívání tohoto prostředku ochrany proti nekalé soutěţi není příliš obvyklé.

4.2.2 Svépomoc Svépomoci můţe vyuţít ohroţená osoba v případě, kdy se nelze účinně dovolat pomoci veřejné moci, ale i v případě, kdy by i pozdější zásah veřejné moci mohl jeho následky lehce odstranit. V praxi bude svépomoc nejčastěji vyuţita např. v případech, kdy bude soutěţitel

30

Usnesení č. 20 (svazek 22) Ústavního soudu ČR cit. dle ŠVESTKA, J., JEHLIČKA, O. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 10 vydání, Praha : C. H. Beck, 2006, str. 71 a 72.

30

rozdávat reklamní letáky před vchodem do prodejny svého konkurenta, ten bude moci soutěţitele z tohoto místa vykázat přiměřeně důrazným způsobem nebo, kdy bude soutěţitel přistiţen při přelepování nebo strhávání reklamních plakátů svého konkurenta. Svépomoc upravuje § 6 OZ, podle něhoţ platí, ţe „jestliže hrozí neoprávněný zásah do práva bezprostředně, může tem, kdo je takto ohrožen, přiměřeným způsobem zásah sám odvrátit.“ Z uvedeného ustanovení je tedy patrné, ţe svépomoci lze vyuţít pouze za předpokladu, ţe zásah rušitele do práva ohroţeného je neoprávněný (tzn. musí jít o nekalosoutěţní jednání), zásah do práva hrozí bezprostředně (k obraně musí dojít tehdy, kdyţ zásah do práva bezprostředně hrozí, nikoliv aţ s časovým postupem), svépomoci vyuţije jen ohroţená osoba (případně její zákonný zástupce či zmocněnec) a zasáhne přiměřeným způsobem (tj. způsobem, který odpovídá intenzitě a závaţnosti neoprávněného zásahu; nesmí být svépomocí způsobená větší škoda, neţ která by vznikla, kdyby svépomoc nebyla vyuţita). Kdyby

tyto

předpoklady

nebyly

splněny,

nejednalo

by

se

o

svépomoc,

ale o nedovolenou obranu, tedy o protiprávní jednání, za které by bránící se osoba nesla odpovědnost, např. by byla povinna nahradit škodu způsobenou neoprávněnou svépomocí. V praxi se však ani tento institut příliš nevyuţívá.

4.2.3 Nutná obrana Dosti podobným institutem svépomoci je další prostředek ochrany proti nekalé soutěţi „nutná obrana“ upravená v § 418 OZ, podle něhoţ „kdo způsobil škodu, když odvracel přímo hrozící nebezpečí, které sám nevyvolal, není za ni odpovědný, ledaže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo jestliže je způsobený následek zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil. Rovněž neodpovídá za škodu, kdo ji způsobil v nutné obraně proti hrozícímu nebo trvajícímu útoku. O nutnou obranu nejde, byla-li zřejmě nepřiměřená povaze a nebezpečnosti útoku“. Předpokladem vyuţití nutné obrany je tedy hrozící nebo trvající útok (útok, který jiţ začal), přiměřenost obrany povaze a nebezpečnosti útoku a protiprávnost hrozícího útoku. „Obranu lze definovat jako aktivitu, která směřuje k odvrácení nebo ukončení útoku. Vţdy je zacílená proti útočníkovi. Obráncem můţe být buď ten, proti kterému útok směřuje (sebeobrana), nebo kdokoliv jiný nacházející se v situaci, kdy můţe aktivně zasáhnout proti

31

přímo hrozícímu narušení práv útokem.“31 Za nepřiměřenou nutnou obranu bude nejspíše povaţováno zabraňování soutěţiteli, který bude strhávat reklamní plakáty, při kterém mu bude způsobena újma na zdraví. Oproti svépomoci v nutné obraně můţe jednat jak osoba ohroţená, tak i třetí osoba. V takovém případě se bude jednat o tzv. pomoc v nutné obraně. Nutnou obranou by mělo být především zabráněno škodě. „V praxi půjde nejčastěji o takové případy, jimiţ se bude určitá osoba bránit nekalosoutěţním aktivitám fyzicky (například při vytlačení ze dveří neodbytného prodejce dojde k poškození části jeho zboţí).“32

4.3 Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži obsažené v občanském soudním řádu Také zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů (dále jen OSŘ) nabízí osobám dotčeným nekalosoutěţním jednáním několik právních prostředků ochrany. Jsou jimi: předběţné opatření uveřejnění rozsudku na náklady povinné strany určovací ţaloba

4.3.1 Předběžné opatření Návrh na vydaní předběţného opatření je v oblasti nekalé soutěţe pro jeho nezastupitelný význam hojně vyuţíván. „Dojde-li k nekalosoutěţnímu jednání a sporné strany se nedohodnou na jeho mimosoudním řešení, můţe trvat několik let, neţ příslušný soud pravomocně rozhodne ve věci samé. Do té doby můţe ţalobce například coby soutěţitel v důsledku trvajícího nekalosoutěţního jednání utrpět takovou újmu, která by byla za několik let nenahraditelná (soutěţitel by například zkrachoval a fakticky tak přestal působit na daném trhu), a ačkoliv by soud posléze rozhodl v plném rozsahu v jeho prospěch, byly by důsledky

31

FIALA, J., KINDL, M. et al. Občanský zákoník. Komentář. I. díl. 1. vydání, Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009, str. 651. 32 ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. 1. vydání, Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, str. 151.

32

nekalosoutěţního jednání nenávratné.“33 „Pokud by nebylo nekalému soutěţnímu počínání okamţitě (byť třeba provizorně) zabráněno, mohlo by nekalé soutěţní jednání dosáhnout svého individuálního ekonomického účelu. Pozdější rozsudek by na tom mnohdy jiţ nic podstatného nezměnil.“34 Předběţné opatření je právní prostředek obsaţený v § 74 a násl. a § 102 OSŘ, který slouţí k rychlému zamezení vzniku nebo pokračování závadného jednání a slouţí k úpravě poměrů soutěţitelů do doby, neţ dojde k pravomocnému rozhodnutí soudu. Lze ho nařídit před zahájením řízení, ale také i po jeho zahájení. K jeho vydání je oprávněn předseda senátu soudu, který rozhoduje ve věci samé, tedy soudu krajského. Rozhoduje usnesením (bez slyšení účastníků a bez dokazování), které je vykonatelné vyhlášením. Proti tomuto usnesení je moţné podat odvolání, o kterém rozhoduje místně příslušný vrchní soud. Předběţným opatřením můţe být rušiteli uloţeno např. aby něco vykonal, něčeho se zdrţel nebo něco snášel. „Předběţné opatření v sobě zahrnuje určitá rizika jak pro subjekt, jemuţ bylo uloţeno (delší dobu mu brání v určité činnosti a můţe mu působit ekonomické a další újmy), tak pro subjekt, který předběţné opatření navrhoval (mohl by být uznán povinným k náhradě takto způsobené škody)“.35 V praxi předběţné opatření provází většinu nekalosoutěţních ţalob.

4.3.2 Uveřejnění rozsudku na náklady povinné strany Uveřejnění rozsudku na náklady povinné strany je zvláštním druhem sankce a není samostatně uplatitelným nárokem. Lze jej pouţít pouze společně s jiným ţalobním nárokem (např. společně se zdrţením se nekalosoutěţního jednání). Uveřejnění rozsudku je zakotveno v ustanovení § 155 odst. 4 OSŘ, které praví, ţe „ve věcech ochrany práv porušených nebo ohrožených nekalým soutěžním jednáním a ve věcech ochrany práv spotřebitelů může soud účastníkovi, jehož žalobě vyhověl, přiznat na jeho návrh ve výroku rozsudku právo rozsudek uveřejnit na náklady neúspěšného účastníka; podle okolností případ soud stanoví též rozsah, formu a způsob uveřejnění.“ 33

ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. 1. vydání, Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, str. 153. 34 HAJN, P. Předběţné opatření ve sporech z nekalé soutěţe. Právní rozhledy, 1994, č. 10, str. 349 cit. dle ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. 1. vydání, Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, str. 153. 35 ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., HAJN, P. et al. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5 vydání, Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2007, str. 375.

33

Tento právní prostředek ochrany proti nekalé soutěţi má pak informační, satisfakční i výchovný význam. Uveřejněním rozsudku se dostanou informace o nekalosoutěţním sporu a jeho výsledku do povědomí širší veřejnosti a tím dojde k očištění pověsti dotčeného nekalou soutěţí a také je postrašujícím případem pro ostatní soutěţitele. Rovněţ uveřejnění rozsudku nahrazuje nebo doplňuje institut přiměřeného zadostiučinění v nehmotné podobě. Uveřejnění rozsudku musí ţalobce navrhnout nejpozději před vyhlášením rozsudku, soud tento institut nemůţe přiznat z vlastní iniciativy, a je zcela na soudu, zda jej přizná či nikoliv. Na uveřejnění rozsudku nemá ţalobce právní nárok. V praxi však soudy nepřiznávají právo na uveřejnění rozsudku, která jsou nepřiměřeně nákladná nebo dochází-li k uveřejnění rozsudku s velkým časovým odstupem od nekalosoutěţního jednání. Z formulace ,, … můţe… přiznat právo uveřejnit rozsudek…“ uţité v ustanovení § 155 odst. 4 OSŘ se „dovozuje, ţe svévolné uveřejňování a jiné šíření rozsudku ve věci nekalé soutěţe (zvláště pak rozsudku nepravomocného) není přípustné a mohlo by samo zakládat (téţ s přihlédnutím ke způsobu jeho komentování) čin nekalé soutěţe,“36 např. zlehčování.

4.3.3 Určovací žaloba Určovací ţalobu je v praxi vhodné podat vţdy před samotnou nekalosoutěţní ţalobou, v níţ uplatní poškozený příslušný nárok z nekalé soutěţe. Na základě určovací ţaloby podle § 80 písm. c) OSŘ soud rozhoduje, zda tu právní vztah nebo právo je či není. Určí-li soud, ţe se v daném případě o nekalou soutěţ nejedná, je zbytečné uplatňovat jakýkoliv další nárok.

4.4 Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži obsažené ve zvláštních zákonech „Ochranu proti nekalé soutěţi obsaţenou ve zvláštních zákonech lze označit za ochranu v širším slova smyslu a toliko za ochranu dílčí a roztříštěnou, neboť zvláštní zákony se věnují zejména otázkám, jeţ souvisí s jejich předmětem úpravy.“37 Mezi nejvýznamnější zvláštní zákony regulující problematiku nekalé soutěţe patří: zákon o regulaci reklamy 36

ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., HAJN, P. et al. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5 vydání, Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2007, str. 375. 37 ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. 1. vydání, Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, str. 175.

34

tiskový zákon zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání zákon na ochranu zvířat proti týrání zákon o podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl zákon o ochraně spotřebitele trestní zákoník Tyto zvláštní právní předpisy mají veřejnoprávní charakter a tedy i veřejné právo poskytuje osobám dotčeným nekalosoutěţním jednáním významnou ochranu. Vyuţití ochrany veřejného práva proti nekalé soutěţi můţe být výhodné obzvláště pro osoby, které na podání soukromoprávní ţaloby nemají dostatek finančních prostředků nebo jen újma jí způsobená nedosahuje velkého významu. Aby tato protiprávní jednání nezůstala bez postihu, mají správní orgány ze své úřední povinnosti zjednat nápravu, zjistí-li nekalosoutěţní jednání, které je regulováno veřejnoprávními normami. Bohuţel mnohdy správní orgány nejsou schopny z důvodu nedostatku pracovních sil nebo jen ochoty plnit tyto jejich povinnosti. „Pro osobu dotčenou nekalou soutěţí je veřejnoprávní cesta sankcionování za nekalosoutěţní jednání podstatně méně náročná, neboť na ni neklade v postatě ţádné nároky – tj. zejména daná osoba nemusí iniciovat zahájení řízení (a neplatit tak ţádný soudní či správní poplatek) a činit během řízení jakékoliv kroky k prokázání protiprávního jednání, neboť orgány veřejné moci mají povinnost vykonávat nad dodrţováním veřejnoprávních norem dohled z úřední povinnosti, stejně jako při zjištění protiprávního jednání přijímat odpovídající opatření a ukládat sankce.“38 Další výhodou veřejnoprávní ochrany můţe být rychlost oproti soukromoprávním sporům, protoţe orgány veřejné moci mají k rozhodovací činnosti stanoveny zákonné lhůty. Nevýhodou naopak můţe být neúčast poškozeného v řízení a tím ztráta moţnosti spor kontrolovat a dosáhnout tak jisté míry uspokojení. V praxi však často souběţně dochází k veřejnoprávnímu postihu a soukromoprávní ochraně proti nekalé soutěţi. Soutěţitel můţe ţalobou poţadovat příslušný nárok vyplývající z ustanovení § 53 ObchZ nebo jiný vyplývající z jiných předpisů a správní orgán můţe rušiteli udělit pokutu za nekalosoutěţní jednání. Je tak chráněn jak veřejný zájem, tak i zájem poškozeného nekalou soutěţí.

38


35

Správní řízení můţe být zahájeno správním orgánem z jeho úřední povinnosti nebo na základě ţádosti podané místně a věcně příslušnému správnímu orgánu.

4.4.1 Zákon o regulaci reklamy Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy (dále jen ZRR) je základním právním předpisem v oblasti veřejnoprávní ochrany proti nekalé soutěţi. Protoţe reklama často ovlivňuje smýšlení širokého spektra spotřebitelů a má tak velký vliv na jednání velké části populace, má stát velký zájem na její regulaci. Dodrţování zákona o regulaci reklamy kontroluje stát pomocí dozorových orgánů (např. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, Státní ústav pro kontrolu léčiv, Ministerstvo zdravotnictví, Úřad pro ochranu osobních údajů nebo krajské ţivnostenské úřady). Zákon o regulaci reklamy stanovuje obecné poţadavky na reklamu a v ustanovení § 2 odst. 1 ZRR zakazuje: reklamu zboţí, sluţeb nebo jiných výkonů či hodnot, jejichţ prodej, poskytování nebo šíření je v rozporu s právními předpisy reklamu zaloţenou na podprahovém vnímání; takovou reklamou se pro účely tohoto zákona rozumí reklama, která by měla vliv na podvědomí fyzické osoby, aniţ by ji tato osoba vědomě vnímala reklamu, která je nekalou obchodní praktikou podle zvláštního právního předpisu reklamu skrytou; takovou reklamou se pro účely tohoto zákona rozumí reklama, u níţ je obtíţné rozlišit, ţe se jedná o reklamu, zejména proto, ţe není jako reklama označena šíření nevyţádané reklamy, pokud vede k výdajům adresáta nebo pokud adresáta obtěţuje; na šíření reklamy elektronickými prostředky a jeho omezení se vztahuje zvláštní předpis, za reklamu, která obtěţuje, se povaţuje reklama směřující ke konkrétnímu adresátovi za podmínky, ţe adresát dal předem jasně a srozumitelně najevo, ţe si nepřeje, aby vůči němu byla nevyţádaná reklama šířena reklama šířená na veřejně přístupných místech mimo provozovnu jiným způsobem neţ

prostřednictvím reklamního nebo propagačního zařízení

36

zřízeného podle zvláštního právního předpisu, stanoví-li tak obec svým nařízením vydaným v přenesené působnosti. Sankcí za nedodrţení povinností vyplývajících ze zákona o regulaci reklamy můţe být pořádková pokuta, nařízení odstranění nebo ukončení reklamy, zákaz nebo pozastavení šíření nepřístupné srovnávací reklamy nebo reklamy, která je nekalou obchodní praktikou, zveřejnění rozhodnutí orgánu dozoru nebo nařízení zveřejnění opravného prohlášení k reklamě.

4.4.2 Tiskový zákon Zákon č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon) je další zvláštní veřejnoprávní předpis, který především upravuje odpovědnost za obsah inzerce a reklamy uveřejněné v periodickém tisku. Podle § 5 tiskového zákona vydavatel neodpovídá za pravdivost údajů obsaţených v reklamě a v inzerci kromě reklamy a inzerce samotného vydavatele. Sankce za porušení povinností vyplývajících z tohoto zákona ukládají příslušné okresní úřady a magistráty ve formě pokut. Tyto pokuty mohou být uloţeny aţ do výše 400 tisíc korun českých.

4.4.3 Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání Zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů reguluje problematiku vysílání reklamy, skryté reklamy, teleshoppingu a odpovědnosti za pravdivost údajů obsaţených v reklamě a teleshoppingu. Zákon zakazuje provozovatelům vysílání vysílat například skrytou a podprahovou reklamu, reklamu sniţující úctu k lidské důstojnosti, podporující chování ohroţující zdraví nebo bezpečnost, obsahující diskriminaci na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboţenství, anebo politického nebo jiného smýšlení nebo obchodní sdělení týkající se cigaret a jiných tabákových výrobků. Zákon také upravuje v § 50 a 51 časový rozsah reklamy a teleshoppingu v televizním a rozhlasovém vysílání. Dozorovým orgánem nad dodrţováním tohoto zákona je Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, která můţe za porušení povinností uloţit opatření k nápravě ve stanovené lhůtě nebo udělit pokutu.

37

4.4.4 Zákon o ochraně spotřebitele „Zákon o ochraně spotřebitele (dále jen ZOS) obsahuje ve vztahu k nekalé soutěţi významnou regulaci tzv. nekalých obchodních praktik (§ 4-5a ZOS včetně přílohy č. 1 a 2 váţících se k těmto ustanovením), které v současné době slouţí pro zákonodárce jako jakási „inspirace“ pro zařazování určitých praktik pod tzv. soudcovské skutkové podstaty, tj. nepojmenované skutkové podstaty nekalé soutěţe spadající výlučně pod generální klauzuli nekalé soutěţe(§ 44 odst. 1 ObchZ), a zákazem klamání spotřebitele či vyvolání nebezpečí záměny (§ 7a ZOS).“39 Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele tak neupravuje nekalé obchodní praktiky ve vztahu podnikatel proti podnikateli, ale pouze ve vztahu podnikatel proti spotřebiteli. Zabývá se především nekalými, klamavými a agresivními obchodními praktikami. Dohled nad dodrţováním zákona o ochraně spotřebitele vykonává Česká obchodní inspekce spolu s dalšími speciálními orgány (např. Státní zemědělská a potravinářská inspekce), které jsou oprávněny vydávat závazné pokyny k odstranění zjištěných nedostatků.

4.5 Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži obsažené v trestním zákoníku Ochraně proti nekalé soutěţi se také věnuje Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, který stanovuje skutkovou podstatu trestného činu „Porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěţe“ v ustanovení § 248. Toto ustanovení se váţe na všechny skutkové podstaty nekalé soutěţe podle obchodního zákoníku (klamavou reklamu, klamavé označování zboţí a sluţeb, vyvolávání nebezpečí záměny, parazitování na pověsti, podplácení, zlehčování, porušování obchodního tajemství a ohroţování zdraví spotřebitelů a ţivotního prostředí) a postihuje tak toho, kdo poruší jiný právní předpis o nekalé soutěţi tím, ţe se při účasti v hospodářské soutěţi dopustí některé z těchto skutkových postat a způsobí tím ve větším rozsahu újmu jiným soutěţitelům nebo spotřebitelům nebo opatří tím sobě nebo jinému ve větším rozsahu neoprávněné výhody. Trestní zákoník mu zde hrozí trestem odnětí svobody aţ na tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo majetkové hodnoty. Přísnějším trestem, odnětím svobody na šest měsíců aţ pět let, peněţitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty, bude potrestán pachatel, který spáchal trestný 39


38

čin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěţe jako člen organizované skupiny, opětovně, způsobí-li takovým činem značnou škodu (nejméně 500 000 Kč) nebo získá-li takovým činem pro sebe nebo jiného značný prospěch. Odnětím svobody na dvě léta aţ osm let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem škodu velkého rozsahu (nejméně 5 000 000 Kč), získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu nebo způsobí-li takovým činem jinému úpadek.

39

5 Mimoprávní prostředky ochrany proti nekalé soutěži Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi jsou doplňovány takzvanými mimoprávními prostředky – samoregulačními mechanismy. Jedná se o různé etické kodexy vydávané profesními sdruţeními s cílem dosáhnout spravedlivého soutěţení. Jedním z nejvýznamnějších etických kodexů je Etický kodex reklamy, který vydala Rada pro reklamu. V jeho preambuli se praví, ţe „kodex je formulován s cílem, aby reklama v České republice sloužila k informování veřejnosti a splňovala etická hlediska působení reklamy vyžadovaná občany České republiky. Cílem Kodexu je napomáhat tomu, aby reklama byla především pravdivá, slušná a čestná, a aby v rozsahu tohoto Kodexu respektovala mezinárodně uznávané zásady reklamní praxe vypracované Mezinárodní obchodní komorou. Kodex nenahrazuje právní regulaci reklamy, nýbrž na ni navazuje doplněním o etické zásady. Kodex je určen všem subjektům působícím v oblasti reklamy a stanoví jim pravidla profesionálního chování. Úvodní ustanovení Kodexu specifikuje pro jeho účely pojem reklama jako proces komerční komunikace, prováděný za úhradu jakýmkoliv podnikatelským subjektem nebo jiným subjektem jednajícím v jeho zájmu, jehoţ účelem je poskytnout spotřebiteli informace o zboţí a sluţbách i činnostech a projektech charitativní povahy. Vyjmenovává také subjekty reklamy, mezi které řadí zejména inzerenty, zadavatele reklamy, reklamní agentury a vlastníky komunikačních medií. Základní odpovědnost za dodrţení pravidel Kodexu, není-li prokázáno něco jiného, nese vţdy zadavatel reklamy. Reklamní agentury odpovídají za výrobu reklamy a její zadávání médiím a média nesou odpovědnost za šíření reklamy. Druhá kapitola první části Kodexu vyjmenovává všeobecné zásady reklamní praxe, kde na první místo staví slušnost reklamy – reklama nesmí obsahovat tvrzení a vizuální prezentace, které by porušovaly hrubým způsobem normy slušnosti a mravnosti obecně přijímané těmi, u nichţ je pravděpodobné, ţe je reklama zasáhne. Reklama nesmí zejména obsahovat prvky sniţující lidskou důstojnost. Dalšími zásadami jsou čestnost reklamy (reklama nesmí být koncipována tak, aby zneuţívala důvěru spotřebitele či vyuţívala nedostatku jeho zkušeností či znalostí, či jeho důvěřivosti), pravdivost reklamy (reklama nesmí šířit klamavé údaje) a společenská odpovědnost reklamy (reklama nesmí bez oprávněného důvodu vyuţívat motiv strachu, zneuţívat předsudků a pověr). 40

Druhá část Kodexu je věnována specifickým komoditám jako je alkohol, tabák, léky nebo zásilkový prodej. Kontrolu nad dodrţování pravidel stanovených Kodexem provádí veřejnost podáváním stíţností Arbitráţní komisi Rady pro reklamu. Stíţnosti na reklamu, která je nebo by mohla být v rozporu s Kodexem, mohou podávat kterékoliv právnické nebo fyzické osoby nebo státní orgány. V Arbitráţní komisi Rady pro reklamu jsou zastoupeni představitelé členských organizací Rady pro reklamu, poslanci Parlamentu ČR, zadavatelé reklamy, reklamní agentury, média a právní odborníci. Arbitráţní komise o těchto stíţnostech rozhoduje nálezy, ve kterých konstatuje, zda je reklama závadná, nebo stíţnost zamítne, anebo stíţnost postoupí jinému orgánu. Je-li reklama závadná, označí ji Arbitráţní komise za neetickou. Takovou reklamu jsou členové Rady pro reklamu povinni stáhnout.

41

6 Evropská právní regulace nekalé soutěže Vstupem do Evropské unie (dále jen „EU“) 1. května 2004 jsme kromě jiných oprávnění a povinností převzali také právo EU, které se pro nás stalo nejen závazným, ale dokonce dostalo přednost před právem vnitrostátním. Evropské právo se ale více věnuje veřejnému soutěţnímu právu (hospodářské soutěţi) a narušování vnitřního trhu neţ soukromoprávní nekalé soutěţi. Základ veřejnoprávní ochrany hospodářské soutěţe je obsaţen ve Smlouvě o fungování EU, tedy v tzv. primárním komunitárním právu. Nekalou soutěţ v takovém pojetí, tak jak ji chápe náš vnitrostátní právní řád, evropské právo nezná. Najdeme však v tzv. sekundárním právu EU předpisy a směrnice chránící spotřebitele (např. Strategie spotřebitelské politiky EU 2007-2013, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29 ES), které de facto zprostředkovaně působí pomocí sjednocování standardů ochrany spotřebitele i na soutěţitele. Hlavním záměrem těchto směrnic je regulace jednání podnikatelů za účelem ochrany spotřebitele. Soutěţitelé pak mají jistotu, ţe jejich soutěţní chování v jiných zemích EU, bude posuzováno podle stejných pravidel, která pro ně platí v tuzemsku. „Směrnice ukládají členským státům povinnost harmonizovat jejich právo s právem ES.“40 „Směrnice nemají obecnou závaznost, jedná se o akty zavazující jen subjekty, jimţ jsou adresovány – a těmi mohou být výhradně členské státy; převáţná většina směrnic je adresována členským státům obecně a v tomto smyslu mají normativní (tedy nikoliv individuální) povahu.“41 „Směrnice předepisují jen výsledek, jehoţ má být dosaţeno, zatímco metody a formy dosaţení tohoto cíle zůstávají ponechány na vůli jednotlivých členských států, musí to však být forma právně závazná.“42

40

Srov. Článek 249 odst. 3 Smlouvy o fungování EU: „Směrnice zavazuje každý členský stát, jemuž je určena, pokud jde o výsledek, jehož má být dosaženo, přičemž stanovení formy a prostředků je ponecháno vnitrostátním orgánům“ cit. dle ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. 1. vydání, Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, str. 228. 41 TÝČ, V. Základy práva Evropské unie pro ekonomy. 3. vydání, Praha : Linde Praha, a. s., str. 67 cit. dle ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. 1. vydání, Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, str. 228. 42 To potvrdil Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozhodnutí ze dne 2. prosince 1986, věc „Komise v. Belgie“, sp. zn. C-239/85 cit. dle ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. 1. vydání, Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, str. 228.

42

Za zmínku stojí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29 ES, o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu43 (dále jen „směrnice“), která ukládá členským státům EU povinnost, aby zajistili v zájmu spotřebitelů existenci vhodných a účinných prostředků pro boj proti nekalým obchodním praktikám. Tato směrnice byla do českého práva implementována v lednu roku 2008 zákonem č. 36/2008 Sb., který změnil zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, zákon č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdější předpisů. Tak jako v České republice, se právo proti nekalé soutěţi v ostatních členských státech Evropské unie vyznačuje relativně stručnou a obecnou právní úpravou. Je tomu z důvodu podnikatelské tvořivosti, kterou nemůţe právní úprava předvídat a ani velmi rozsáhlý výčet skutkových podstat nekalé soutěţe by nemohl postihnout všechny podoby nekalosoutěţního jednání. „Právo proti nekalé soutěţi je tak ve značné míře dotvářeno soudním výkladem a nemůţe tomu být jinak ani v evropském právu proti nekalé soutěţi. Právě soudní výklad prováděný vnitrostátními soudy je stále více ovlivňován komunitárním právem, především jeho obecnými principy a rozhodovací praxí Soudního dvora Evropské unie.“44

43

Celý název: Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES, o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnic o nekalých obchodních praktikách). 44 ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. 1. vydání, Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, str. 230.

43

7 Příklady soudních rozhodnutí ve věci nekalé soutěže a využití jednotlivých právních prostředků ochrany proti nekalé soutěži 7.1 Zdržení se nekalosoutěžního jednání a odstranění nekalosoutěžního stavu „Proti obchodní společnosti, jež užívá v obchodním rejstříku později zapsané obchodní jméno, zaměnitelné s obchodním jménem žalobce … lze dosáhnout odstranění závadného stavu návrhem na uložení povinnosti, aby změnila obchodní jméno v základních dokumentech o založení společnosti a v návaznosti na tuto změnu požádala rejstříkový soud o zápis takové změny. Nárok na zdržení se užívání je na místě tam, kde obchodní jméno oprávněného je používáno jinou osobou zcela či z části neoprávněně … a tato osoba užívané obchodní jméno nemá v této podobě v obchodním rejstříku zapsáno.“45 „Je v souladu s nárokem na zdržení se jednání a na odstranění závadného stavu návrh oprávněného, aby povinný byl zavázán zastavit další rozšiřování závadného letáku a zlikvidovat dosud nepoužité letáky ve stanovené lhůtě.“46

7.2 Přiměřené zadostiučinění „Nejvyšší soud ČR se zabýval případem, v němţ se domáhal ţalobce, poskytovatel pohřebních sluţeb, po ţalované, zdravotnickém zařízení, zdrţet se pouţívání letáku „Informace pro pozůstalé k vyřízení pohřbu“, tj. nabídky pohřebních sluţeb způsobem omezujícím se toliko na dva jí vybrané subjekty (zde nebyl uveden ţalobce), aniţ by stejným způsobem informovala o ostatních subjektech poskytujících sluţby v oblasti pohřebnictví. Výčet poskytovatelů pohřebních sluţeb byl však demonstrativní (v letáku bylo uvedeno, ţe „další pohřební sluţby je moţno vyhledat např. v indexu Z. s.“). Krajský soud v Brně dospěl k závěru, ţe se jedná o nekalosoutěţní jednání a kromě povinnosti zdrţet se nekalosoutěţního jednání uloţil ţalované povinnost zveřejnit na své 45

Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 3 Cmo 808/93 cit. dle MACEK, J. Rozhodnutí ve věcech obchodního jména a nekalé soutěže. 1. vydání, Praha : C. H. Beck, 2000, str. 32. 46 Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 3 Cmo 204/92 cit. dle ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. 1. vydání, Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, str. 98.

44

náklady omluvu ţalobkyni ve třech denících (tj. nepeněţitá forma přiměřeného zadostiučinění). Vrchní soud v Olomouci se s argumentací prvoinstančního soudu ztotoţnil, dospěl však k odlišnému závěru ohledně nepeněţité formy přiměřeného zadostiučinění, kdyţ naznal, ţe „úvahu o vhodnosti té které formy zadostiučinění je třeba vést vzhledem ke konkrétním okolnostem případu – v daném případe by masivní omluvní kampaň v tisku zcela nepřiměřeným způsobem poškodila dobré jméno ţalované (zdravotnické zařízení) a ve svém důsledku téţ samotné pacienty“. Podle odvolacího soudu „medializace jakéhokoliv zdravotnického zařízení ve spojení s pohřebními sluţbami by byla velmi nešťastná, kdyţ by ve vědomí široké laické i odborné veřejnosti mohla vzniknout představa o zainteresovanosti zdravotnického zařízení na ekonomické prosperitě subjektu poskytujícího pohřební sluţby, coţ by ovlivnilo názor veřejnosti na kvalitu poskytovaných lékařských sluţeb“. Z toho důvodu upřednostnil odvolací soud přiměřené zadostiučinění v penězích, a to v částce sto tisíc korun českých. Nejvyšší soud ČR dospěl v daném případě k závěru, ţe „dané jednání nenaplňovalo znaky nekalosoutěţního jednání“. V letáku byly sice podle Nejvyššího soudu ČR uvedeny dva subjekty podnikající v oblasti pohřebních sluţeb, avšak v demonstrativním výčtu, coţ klienty ţalované podle Nejvyššího soudu ČR v ţádném případě nemohlo omezit v jejich svobodě výběru pohřební sluţby. Podle Nejvyššího soudu ČR nebylo v řízení rovněţ prokázáno, ţe by jednání ţalované směřovalo k moţnému úbytku objednatelů sluţeb ţalobkyně a nebyl prokázán ani jakýkoliv prospěch či zvýhodnění jejích konkurentů.“47

7.3 Předběžné opatření „Soud vyhověl návrhu společnosti M., spol. s r. o. působící v oblasti rychlého občerstvení na nařízení předběţného opatření vůči společnosti A. R., a. s. provozující síť restaurací K. spočívajícího ve zdrţení se přijímání slevových kupónů konkurenční společnosti M., spol. s r. o. (ve své reklamní kampani K. oznamovala, ţe slevové poukázky vydané společností M. na jejich produkty lze uplatnit také na produkty nabízené v K.) a ve zdrţení se uveřejňování, distribuce a šíření reklamních letáků s pouţitím klamavého sloganu: …protoţe jen v K. víte, co jíte“.48

47

ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. 1. vydání, Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, str. 105. 48 ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. 1. vydání, Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, str. 156.

45

7.4 Porušení pravidel Etického kodexu reklamy „Za závadnou reklamu byla Arbitráţní komisí Rady pro reklamu označena reklama, v níţ byla potenciálním zákazníkům slibována sleva na obruby brýlí do výše jejich věku. Slevu však zákazník obdrţel pouze v případě, ţe cena skel do brýlí přesáhla částku dva tisíce korun. Tato reklama byla prohlášena za neetickou, konkrétně za reklamu porušující ustanovení Kodexu týkající se poţadavku na pravdivost reklamy a zákaz její klamavosti. Za poměrně sporné rozhodnutí Arbitráţní komise Rady pro reklamu lze povaţovat rozhodnutí o závadnosti reklamy, která na billboardu lákala zákazníky na soutěţ o víkendový pobyt v městečku Fucking. Závadnost reklamy byla odůvodněna skutečností, ţe reklama odporuje ustanovení Kodexu stanovícímu, ţe reklama musí být slušná a čestná, kdyţ slovo „fucking“ je v anglickém jazyce pouţíváno jako vulgarismus. Za nezávadnou byla Arbitráţní komisí Rady pro reklamu shledána reklama se sloganem „Chráníme Vaše sny“ (stěţovatel argumentoval tím, ţe daná společnost nezná sny spotřebitelů, a i kdyby ano, tak nemá souhlas k jejich ochraně), neboť v dané reklamě je princip humoru a nadsázky pouţit zcela zřetelně.“49

49

ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. 1. vydání, Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, str. 204-205.

46

8 Závěr Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi mají především za úkol zabránit tomu, aby nekalosoutěţní jednání dále probíhalo, rušitel byl potrestán, poškozený byl odškodněn, a aby nekalosoutěţně chovající se soutěţitel svoje jednání neopakoval. Člověk méně znalý problematiky nekalé soutěţe můţe nabýt dojmu, ţe jedinými prostředky, jimiţ se můţe postiţený chránit proti nekalé soutěţi, jsou jen ty obsaţené v Obchodním zákoníku. V této práci jsem se snaţil ukázat, ţe tomu tak není, a ţe prostředků vyuţitelných k ochraně proti nekalé soutěţi je dle mého názoru dostatečně mnoho. Problematická je z mého pohledu jen nepřehledná roztříštěnost právní úpravy nekalé soutěţe do mnoha právních předpisů. Odborná literatura se sice zmiňuje o návrhu „vytrţení“ úpravy nekalé soutěţe z Obchodního zákoníku a vytvoření samostatného a uceleného právního předpisu, ale takové řešení je z mého pohledu dosti problematické a těţko dosaţitelné. Jak je tomu snad ve všech právních odvětvích, ani úprava poměrně sloţité nekalé soutěţe není bez chyb a nedostatků. Nedotaţené mi přijde uveřejnění rozsudku, zakotvené v ustanovení § 155 odst. 4 OSŘ, podle kterého můţe uveřejnit rozsudek pouze ţalobce, jehoţ ţalobě bylo soudem vyhověno. Myslím, ţe stejné právo by měl mít i ţalovaný, kterého soud zprostil viny. V praxi se stává, ţe se ţalobce snaţí uměle vytvořeným sporem pošpinit či jinak poškodit ţalovaného, který se ale nekalosoutěţního jednání nedopouští. Takto poškozený ţalovaný by měl mít moţnost zveřejnit rozsudek, který hovoří v jeho prospěch a alespoň částečně očistit své jméno. Česká právní úprava by také mohla přehodnotit odpovědnost za nekalosoutěţní delikty. Dnes nerozlišuje mezi zaviněním a nedbalostí a je tak dosti tvrdá na rušitele, kteří nejednali zaviněně a třeba ani nemohli vyhodnotit svoje chování jako nekalosoutěţní. Největším problémem, na který jsem při studování problematiky a psaní práce narazil, se mi jeví rozdílná rozhodovací praxe a nejednotnost výkladu práva soudci i odborníky specializující se na právo nekalé soutěţe. Není výjimkou, ţe tři soudy (nejdříve krajský, dále vrchní a nakonec nejvyšší) rozhodnou ve stejné věci naprosto odlišně. Není pak divu, ţe soutěţitelé i spotřebitelé dotčení nekalou soutěţí dlouho váhají s podáním ţaloby nebo ţalobu ze strachu z výsledku soudního sporu ani nepodají. Odvětví nekalé soutěţe je jedno z nejrychleji se rozvíjejících právních disciplín, neboť lidská tvořivost v hledání skulinek v zákoně je v tomto směru rozsáhlá, velice nápaditá

47

a hlavně nepředvídatelná. Na to musí soudci, právníci a zákonodárci reagovat a značně jim to znesnadňuje jejich práci. Proto toto odvětví nebude nikdy dokonalé. Soutěţitelé však mohou zákonodárcům v tvorbě práva proti nekalé soutěţi pomoci tím, ţe sami budou upozorňovat na nové nekalé praktiky ţalobami a nebudou nekalosoutěţní jednání trpět a přehlíţet, jak se tomu dnes mnohdy děje.

48

Seznam použité literatury Monografie 1. ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., HAJN, P. et al. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5 vydání, Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2007, s. 614 2. FIALA, J., KINDL, M. et al. Občanský zákoník. Komentář. I. díl. 1. vydání, Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009, str. 1617 3. MACEK, J. Rozhodnutí ve věcech obchodního jména a nekalé soutěže. 1. vydání, Praha : C. H. Beck, 2000, s 494 4. MUNKOVÁ, J. Právo proti nekalé soutěži. Komentář. 3. vydání, Praha : C. H. Beck, 2008, s. 244 5. ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. 1. vydání, Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, s. 328 6. PELIKÁNOVÁ, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. 1. díl. 4. vydání, Praha : ASPI, 2004, s. 572 7. ŠVESTKA, J., JEHLIČKA, O. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 10 vydání, Praha : C. H. Beck, 2006, s. 1491 8. VEČERKOVÁ, E. Nekalá soutěž a reklama. Brno : Nakladatelství Masarykova universita Brno, 2005, s. 330

Právní předpisy, směrnice 1. Zákon č. 143/2001 Sb., zákon o ochraně hospodářské soutěţe, ve znění pozdějších předpisů 2. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů 3. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů 4. Zákon č. 273/1996 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe 5. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů 6. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů 7. Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů

49

8. Zákon č. 40/2009, trestní zákoník 9. Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů 10. Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů 11. Zákon č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů 12. Zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů 13. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES, o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnic o nekalých obchodních praktikách)

50

Seznam použitých zkratek Zákon o ochraně hospodářské soutěže – zákon č. 143/2001 Sb., zákon o ochraně hospodářské soutěţe, ve znění pozdějších předpisů Obchodní zákoník (ObchZ) – zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Občanský zákoník (OZ) – zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – zákon č. 273/1996 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe Občanský soudní řád (OSŘ) – zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů Správní řád – zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů Trestní zákon – zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů Trestní zákoník – zákon č. 40/2009, trestní zákoník Zákon o ochraně spotřebitele (ZOS) – zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů Zákon o regulaci reklamy (ZRR) – zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů Tiskový zákon – zákon č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání - zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů EU – Evropská unie ES – Evropské společenství

51

Přílohy Postup zjištění nekalosoutěžního jednání Jsou splněny všechny tři podmínky generální klauzule? jednání v hospodářské soutěţi v rozporu s dobrými mravy soutěţe způsobilé přivodit újmu jiným soutěţitelům nebo spotřebitelům

ANO

NE

Jsou splněny podmínky některé zvláštní

Nejedná se o nekalosoutěžní jednání.

skutkové podstaty nekalé soutěže? klamavá reklama klamavé označení zboţí a sluţeb vyvolání nebezpečí záměny parazitování na pověsti podplácení zlehčování srovnávací reklama porušování obchodního tajemství ohroţování zdraví a ţivotního prostředí

ANO

NE

Nekalá soutěž podle zvláštní skutkové

Nekalosoutěžní jednání výlučně podle

podstaty, jejíž znaky dané jednání naplňuje.

generální klauzule nekalé soutěže – tzv. nepojmenované skutkové podstaty nekalé soutěže.

52

Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži v ČR

Recommend Documents