PYTEL DOMÁCÍ ZVÍŘENY A KVĚTENY Metodika k výukové pomůcce
Brno 2012 1
Pytel domácí zvířeny a květeny je sada pomůcek vhodná pro výuku prvouky, přírodovědy, přírodopisu a environmentální výchovy na ZŠ. Některá témata jsou vhodná i pro předškolní děti. Tato sada pomůcek si klade za cíl zajímavou formou seznámit děti se zvířaty a rostlinami, které obývají náš domov nebo jinak ovlivňují lidský život. Jednotlivé komponenty lze použít dle vlastní potřeby či podle námětů uvedených na dalších stránkách.
Autor: Dana Kellnerová Aktualizaci v rámci projektu OPVK v roce 2012 provedla Milica Vojtíšková
Vydal:
Rezekvítek, Kamenná 6, 639 00 Brno tel. 543 216 483 www.rezekvitek.cz
2
Obsah: Úvod........................................................................................................................................................................ 4 Seznam pomůcek: ................................................................................................................................................... 5 1. RODINKY ZVÍŘAT.......................................................................................................................................... 6 2. KVARTETO ....................................................................................................................................................... 8 3. KRAJINA ......................................................................................................................................................... 11 4. ČÍM JSOU DOMÁCÍ ZVÍŘATA PROSPĚŠNÁ.......................................................................................... 12 5. MIKULÁŠSKÉ OVOCE .................................................................................................................................. 13 6. KOŘENÍ ........................................................................................................................................................... 15 7. CO NÁM ROSTE PRO KUCHYNI ................................................................................................................. 17 8. ZVÍŘATA ŽIJÍCÍ S NÁMI DOMA (SYNANTROPNÍ DRUHY) ............................................................... 18 9. SKLÁDAČKA .................................................................................................................................................. 39 10. OPAKOVACÍ HRY....................................................................................................................................... 40
3
Úvod Přírodovědcem může být člověk skutečně i na domácí půdě. Bylo by krásné, ale možná i děsivé, kdybychom mohli naše obydlí postupně rozkládat jako domeček pro panenky a objevovat všechny rostliny a živočichy, kteří s námi sdílejí domácnost. Jak naivně se domníváme, že jsme doma sami… Kdyby se všichni ti tvorové pustili do křiku, nebylo by v bytě slyšet vlastního slova. Je až neuvěřitelné, do jaké míry se dokázali přizpůsobit životu s námi. V tomto cizím prostředí jsou rostliny vydány na milost a nemilost nám a naší péči. Její kvalita se odvíjí od množství informací a znalostí, které máme o původu, způsobu života a nárocích těchto rostlin. Každý, kdo chce květiny pěstovat a ne je „mořit“, by se s těmito základními informacemi měl seznámit. A živočichové? Jak ti například změnili svůj jídelníček: Larvy šatních molů si kromě keratinu v látkách pochutnávají na skvrnách, kterými jsme oděv znečistili a přijímají tak kupříkladu cukry a tuky. Rybenky, ty pamětníci pravěku, se dnes živí papírem a plísněmi, podobně jako někteří plži, stínky a štírkové. Jsou ovšem i tací, kteří atakují naše vlastní potraviny, aniž si od nás koupili stravenky – mravenci faraóni, spížní moli, larvy potemníků. Ty nejodpudivější příživníky jsme naštěstí z našich domovů již téměř vytlačili. Vždyť kdo by trpěl štěnice, které se přikrmují na našich tělech? A také si neradi představujeme, lidskému oku neviditelné, roztoče v našich postelích. Smiřme se však s tím, že těch se asi nezbavíme. Žijí totiž ve všech prostředích naší planety. Nebuďme však nespravedliví. Mnozí z živočichů doprovázejících člověka nám i pomáhají. Vzpomeňme vlaštovky, zlatoočka, ale i nepopulární pavouky. Dokonce i kuny, žijící na našich půdách, nás zbavují myší (slepice loví raději jen u sousedů, aby na sebe doma příliš neupozornily). Je pravda, že nás občas vystraší, protože si vášnivě rády hrají s nejrůznějšími hlučnými předměty. Ale my jsme přece již věcí znalí, a proto nenecháme na půdě například prázdné plechovky. Už víte, jak vznikly ty nesmyslné báchorky o strašidelných mlýnech? Navíc doporučujeme zamknout auta na noc v neprodyšné garáži. V některých oblastech totiž hravé kuny rády prokusují brzdové hadičky. Ale jinak jsou velmi roztomilé. Většinou jsme si na všechny ty rostliny a tvorečky již zvykli a některé máme dokonce i rádi. Proto jsme pro vás nachystali „Pytel domácí zvířeny a květeny“ a nabízíme vám tím příležitost seznámit se s našimi černými podnájemníky podrobněji. Přejeme vám příjemnou zábavu!
4
Seznam pomůcek: 1. RODINKY ZVÍŘAT
- 41 obrázků domácích zvířat a 41 kartiček s názvy domácích zvířat - 2x A3 omalovánky
2. KVARTETO
- 56 hracích karet – kvarteto
3. KRAJINA
- 4 obrázky krajiny, 56 hracích karet – kvarteto
4. ČÍM JSOU PROSPĚŠNÁ
- 9 obrázků domácích zvířat A4 - 18 obrázků A5 charakterizující produkty a služby, které poskytují domácí zvířata člověku
5. MIKULÁŠSKÉ OVOCE - sady po 12 ks – názvy a obrázky rostlin, názvy plodů používaných jako potraviny, karty s textem o jednotlivých rostlinách - vzorky ořechů - slepá mapa 6. KOŘENÍ
- sady po 12 ks – obrázky rostlin, názvy rostlin, názvy používané jako koření, karty s textem o rostlinách - sada vzorků koření
7. CO NÁM ROSTE PRO KUCHYNI
- 19 karet s obrázky rostlin - 21 karet s fotografiemi potravin
8. ZVÍŘATA ŽIJÍCÍ S NÁMI DOMA
- 10 ks doplňovačky - 12 pohádek a příběhů - 12 obrázků ptáků (A5) - 12 x 8 ks barevných proužků papíru s texty - 26 terčíků s texty - puzzle domečku (12 dílů) - obrázky bezobratlých živočichů se suchým zipem
9. SKLÁDAČKA
- 2 skládačky
10. OPAKOVACÍ HRY
- 2x48 ks barevných obrázků a názvů zvířat - 2x24 ks barevných obrázků a názvů rostlin - velká barevná skládačka domečku – puzzle, - 72 obrázků živočichů a rostlin se suchým zipem - hra „Blechy“ - 17 zalaminovaných proužků papíru s nápisy start, cíl a s číslicemi
5
1. RODINKY ZVÍŘAT Věk:
předškolní – 5. třída Doba trvání:
10 – 30 min
Předložené komponenty:
obrázky domácích zvířat – 41 ks, kartičky s názvy domácích zvířat – 41 ks, omalovánky – 2 ks A3
Předměty:
prvouka, přírodověda, PT Člověk a jeho svět, environmentální výchova
Cíl:
Upevnit znalosti názvů domácích zvířat, rozšířit slovní zásobu.
Integrace do: výtvarná výchova, prvouka, vlastivěda, zeměpis, přírodopis. A) Rodinky sestavené z obrázku (MŠ – 2. třída) Na větší ploše (nejlépe na zemi) rozloží učitel obrázky domácích zvířat. Děti je seřazují do trojic podle principu „táta, máma, dítě“. Poté je důležité, aby jednotlivé členy rodiny dokázaly také pojmenovat (např.: pejsek, fenka, štěňata; kohout, slepice, kuřata; hřebec, klisna, hříbě). B) Rodinky sestavené z obrázků a názvů (1. – 3. třída) K obrázkům domácích zvířat děti přiřazují kartičky se správnými názvy. C) Pexeso (1. – 3. třída) Obrázky i kartičky s názvy rozloží vyučující na ploše obráceně („hlavou dolů“). Obě části (obrázky a názvy) můžeme mít ve dvou oddělených polovinách nebo je promícháme. Žák obrátí vždy dvě kartičky a snaží se zapamatovat si nejen polohu obrácených obrázků či názvů, ale i jejich obsah. Dvojici karet si může u sebe ponechat teprve tehdy, když obrátí obrázek a k němu i správný název zvířete. Děti se při hře střídají a vítězí ten, kdo má nejvíce správných dvojic. Se staršími žáky si ke každému zvířeti řekněte, čím se živí (jestli je např. býložravec, masožravec či všežravec a co konkrétně žere). D) Životní nároky (2. – 5. třída) Nejprve si se žáky povyprávějte o životních nárocích jednotlivých druhů domácích zvířat. Poté si žáci vyberou z každé zvířecí rodinky obrázek samice (případně samce) a zkusí je umístit do obrázku krajiny tam, kde se danému druhu bude nejlépe dařit. Měli by zohlednit, zda má zvíře rádo slunce nebo stín a kolik potřebuje ke svému životu vody. Žlutá plocha v levé horní části obrázku nám bude pro tento úkol znázorňovat louku (step, neboli savanu). Návrh řešení: kůň – louka, raději sušší, nepodmáčená kráva – louka, raději sušší, nepodmáčená ovce – louka, může být i vlhčí koza – louka, může být i vlhčí, ráda si pochutná i na větvích keřů prase – vlhké místo, kde se může válet v blátě holub – hnízdí na stromech a budovách husa – potřebuje vodu a zelenou trávu osel – louka kachna – vodní plocha slepice – louku i okraj lesa kde se dobře hrabe králík – louku i okraj lesa krocan – louku i les (před nebezpečím vylétne na větev)
6
E) Příklady lidových označení domácích zvířat (1. – 5. třída) Učitel může názvy zvířat doplnit o méně obvyklé, případně doplnit o lidové označení (např. krocan – morák, krůta – morka apod.). Může říci lidový název a děti budou hádat, o které zvíře se jedná. kobyla – samice koně, která dosud neměla hříbě klisna – samice koně obecně ramlice – samice králíka bahnice – samice ovce, která již měla mládě morka – samice krocana svině – samice prasete jalovice – mladá kráva, která dosud nerodila a nedojí proto mléko F) Omalovánky domácích zvířat (MŠ – 2. třída) Učitel dětem nakopíruje omalovánky dle zalaminované předlohy. Děti si (ve skupině či jednotlivě) zvířata vybarví a pak vystřihnou včetně proužku u dolního okraje. Tento proužek podle předkreslených čar vystřihnou na dvou místech a ohnou. Okraj pak slouží k přilepení na podložku. Děti si tímto způsobem „postaví“ dvoreček s domácími zvířaty. G) Kde byli domestikováni? (4. – 6. třída) Omalovánky domácích zvířat můžete následně umístit do slepé mapy světa. Vodícími otázkami zkuste žáky přimět k tomu, aby odhalili místo první domestikace daného druhu. Případně lze aktivitu využít jako zeměpisné opakování. Pro starší žáky, studenty a dospělé doplňujeme pro zajímavost: Odborné názvy kleštěnců Vykleštěné je takové zvíře, kterému jsou odstraněny pohlavní žlázy produkující pohlavní buňky (samcům varlata, samicím vaječníky) a nemohou mít následně potomky. Tyto metody se používají u zvířat, která nejsou určena pro chov nebo je nutné, aby zklidnila svoje chování (psi vodící nevidomé, koně určení pro tah, zvířata ve výkrmu atd.). Mnohé odborné názvy jsou málo známé a překvapující, z jiných vznikly nadávky (vůl, hňup). valach – hřebec vepř – kanec fešák – pes nunva – prasnice
hňup – kozel poulard – slepice (čti „púlárd“) kapoun – kohout vůl – býk
7
2. KVARTETO Tato aktivita slouží k seznámení dětí s pokojovými rostlinami, se kterými se nejčastěji setkají nejen v domácnostech, ale i ve školách. Věk:
3. – 9. třída
Doba trvání:
30 – 40 min
Předložené komponenty:
56 hracích karet – kvarteto
Předměty:
prvouka, přírodověda, přírodopis, praktické činnosti, PT člověk a jeho svět, env. výchova
Cíl:
Poznávání pokojových rostlin, seznámení se s nároky a podmínkami při pěstování, opakování základních pojmů ze stavby rostlinného těla.
Integrace do: prvouka, přírodověda, přírodopis, rodinná výchova, praktické činnosti, fyzika, chemie. Návod k činnosti: Na hracích kartách jsou fotografie nejznámějších rostlin z našeho okolí. Většina z nich je z učebnic prvouky pro 1. stupeň ZŠ. V pravém horním rohu každé karty je číslo, zařazující kartu do kvarteta. Název vyobrazené rostliny je uveden česky a latinsky. Pod obrázkem je rámeček se čtyřmi piktogramy, který vyjadřují určité nároky na pěstování pokojové rostliny. Chybí-li obrázek, jedná se o rostlinu nenáročnou nebo neutrální. Nároky rostliny na světlo: -
hodně světla, případně přímé sluneční světlo
-
střední nároky, ne přímé sluneční světlo, raději rozptýlené např. záclonou
-
rostlina snese poměrně málo světla, dlouhodobé zastínění
Nárok rostliny na teplo: -
velmi náročné, teplota nesmí v zimě klesnout pod 150C, optimum je 250C
-
neutrální, teplota nesmí klesnout pod 100C, optimum je 150 – 180C
-
nenáročné, snáší i teplotu okolo 50C, krátkodobě může klesnout až na 00C, optimum je 100C
8
Nároky na zálivku: -
nenáročné – sukulentní, vhodné pro byty se suchým vzduchem
-
neutrální – pravidelná zálivka
-
náročné – častá zálivka, nesmí vyschnout
Nároky na vlhkost ovzduší -
nejde vždy o rosení rostliny, existují i rostliny, které přímé rosení nesnášejí, ale mají rády vysokou vzdušnou vlhkost např. africká fialka.
A) Hra kvarteto: Pravidla: Všech 56 listů se rozdá hráčům. Cílem každého hráče je získat co nejvíce kvartet (čtveřice karet se stejným číslem). Začínající hráč vyzve kteréhokoliv spoluhráče, aby mu vydal určitou kartu (řekne číslo a název rostliny). (Na každém listu dole jsou uvedeny názvy rostlin, které patří do příslušného kvarteta.) Pokud ji vyzvaný hráč má, musí ji svému vyzyvateli odevzdat. Vyzyvatel má pak právo shánět další kartu od jiného či téhož spoluhráče. Pokud ovšem vyzvaný hráč kartu nemá, přebírá slovo a je na tahu on. Hráč může požadovat list pouze tehdy, drží-li v ruce aspoň jeden list z příslušného kvarteta. Na závěr hry si všechny děti prohlédnou vzniklá kvarteta a snaží se určit, co mají tyto rostliny společného a do jaké skupiny by je zařadily. Také si s dětmi můžeme povídat o tom, které z rostlin mají doma nebo ve škole. Děti si také mohou vyrobit jmenovky na své rostliny a podle piktogramů určit jejich nároky a následně správnou péči o ně. Rozdělení rostlin do skupin (kvartet): 1. cibulovité rostliny 2. popínavé rostliny 3. oddenkaté rostliny 4. jedovaté rostliny 5. rostliny ozdobné listem 6. rostliny vlhko- a stínomilné 7. pokojové dřeviny 8. rostliny suchomilné (sukulenty)
9. rostliny pěstované v truhlících balkónech 10. rostliny ozdobné květem 11. orchideje a bromélie – epifyty 12. fíkusy 13. houby včetně plísní 14. rostliny hlíznaté
na
B) Každá má své místo (2. – 6. třída): Vysvětlete žákům význam piktogramů na kartách rostlin a následně umístěte obrázky karet po třídě. Spolu s žáky projděte třídu a zjistěte, zda jsou obrázky umístěny správně dle životních nároků rostliny. Jestliže ne, najděte jim vhodnější stanoviště. Hru můžete hrát i obráceně – žákům rozdáte karty a oni je umístí na vhodné stanoviště a poté vše společně zkontrolujte. C) Roste v naší škole? (3. – 9. třída) Stanovte časový limit a vymezte území ve kterém mají žáci pracovat. Jejich úkolem je zjistit co nejvíce názvů rostlin, které rostou ve vybraných prostorách vaší školy. Mají si také zapamatovat stanovištní podmínky, ve kterých rostlina roste. Mladší žáci mohou hledat jen
9
rostliny známé z kartiček kvarteta, starší žáci mohou používat předem nachystanou odbornou literaturu. V případě, že zjistíte nevhodné umístění některé rostliny, sjednejte nápravu. Můžete také založit fyzikální měření (např. měření teploty daného stanoviště). D) Rozmnožování rostlin (1. – 9. třída) Rozdělte žáky do skupin a zkuste společně vypěstovat vlastní květinu. Jedna skupina může zaset semínka (např. afrikánu), druhá množit pomocí řízků (např. africkou fialku), třetí pomocí šlahounů (např. zelenec), další pomocí hlíz či cibulek. Kdo se bude o rostlinu dobře starat, může jí po čase obdarovat někoho milého. Starší žáci také mohou sledovat vliv stanovištních podmínek na růst a vývoj rostlin, případně vliv chemických látek na klíčivost semen.
10
3. KRAJINA V této aktivitě se zopakují faktory ovlivňující růst rostlin, děti vytvoří skupiny rostlin s podobnými pěstitelskými nároky. Ukáže se přizpůsobení stavby a vzhledu rostlinného těla různým podmínkám prostředí a zdůrazní se také estetická funkce rostlin. Věk:
3. – 9. třída
Doba trvání:
15 – 20 min
Předložené komponenty:
4 obrázky krajiny, 56 hracích karet – kvarteto
Předměty:
prvouka, přírodověda, přírodopis, praktické činnosti, PT člověk a jeho svět, env. výchova
Cíl:
Děti se snaží odvodit ze získaných informací místo původu jednotlivých pokojových rostlin.
Integrace do: prvouky, přírodovědy, přírodopisu, zeměpisu, praktických činností, rodinné výchovy Návod k činnosti: A) (3. – 9. třída): Děti rozdělíme do čtyř skupin. Každá skupina dostane karty z kvarteta v jedné barvě a obrázky krajiny s modelovými biotopy (poušť, mokřad a tropický prales). Podle informací, které si odvodí z piktogramů známých z aktivity č.2, mají za úkol určit místo původu jednotlivých pokojových rostlin a přiřadit je k místu v krajině. B) (3. – 9. třída): Obdobou může být umístění karet na vhodná místa ve třídě podle nároků rostlin s cílem zajistit jim optimální podmínky pro jejich život podle místa původu. C) (4. – 9. třída): Další možností je „sesazování“ rostlin do skupin, např. do okrasných květináčů nebo truhlíků. Děti mají za úkol vydedukovat, které rostliny spolu mohou růst, které ne a proč. D) (4. – 9. třída): Podívejte se společně na květiny ve vaší třídě a zamyslete se, odkud asi pochází a kam by jste je tedy umístili do obrázku krajiny. Nápovědou vám je vzhled rostliny přizpůsobený jejím původním životním podmínkám, případně podobnost s některou rostlinou, která je vyobrazena v kvartetu.
11
4. ČÍM JSOU PROSPĚŠNÁ Věk:
1. – 4. třída
Doba trvání:
10 min
Předložené komponenty:
obrázky domácích zvířat A4 – 9 ks, obrázky charakterizující produkty a služby, které poskytují domácí zvířata člověku A5 – 18 ks
Předměty:
prvouka, přírodověda, PT člověk a jeho svět.
Cíl:
Objasnit souvislosti chovu domácích zvířat a typu produktů a služeb, které tato zvířata poskytují člověku. Rozšířit slovní zásobu.
Integrace do: prvouka, přírodověda, vlastivěda Návod k činnosti: Na velkou plochu (na nástěnku či na zem) rozložíme obrázky zvířat. Menší obrázky si mohou děti vylosovat nebo jim je opět rozložíme po zemi. Úkolem je přiložit k jednotlivým zvířatům ty „produkty“ nebo „služby“, které dané domácí zvíře člověku poskytuje. Příklady: beran (představuje obecně ovce) – svetr (vlna), maso, mléko, sýr, dříve se z jeho rohů dělaly knoflíky krocan – maso husa – maso, peřina (peří), dříve se psalo husím brkem koza – mléko, máslo, sýr, popř. maso, kožka, dříve se z jejích rohů dělaly knoflíky kráva – mléko, máslo, sýr, maso, kůže, dříve také často tahala pluh na poli, z rohů se vyráběly knoflíky těžký (tažný) kůň – tahá vozy, pluh, klády v lese, z koňských žíní se dělají smyčce ke smyčcovým nástrojům lehký (sportovní) kůň – nosí jezdce (žokej), popř. tahá vozy, z koňských žíní se dělají smyčce ke smyčcovým nástrojům pes – slouží policii, myslivcům, vodí nevidomé, hlídá dům, canisterapie je léčba lidí pomocí kontaktu se speciálně cvičeným psem kočka – loví myši, felinoterapie je léčba lidí pomocí kontaktu s kočkou. A) (1. – 4. třídu) Následně se zamyslete, na jaké účely se spíše dané zvíře využívalo v minulosti a proč je chováme v současnosti. Se staršími žáky si popovídejte o tom, jak se choval dobytek a jiná domácí zvířata dříve a nyní.
12
5. MIKULÁŠSKÉ OVOCE Jedná se o skupinovou práci, při níž se děti seznámí s názvy nejrůznějších ořechů a dalších exotických plodů. Věk:
3. – 9. třída
Doba trvání:
20 – 30 min
Předložené komponenty:
sady po 12 ks – názvy a obrázky rostlin, názvy plodů používaných jako potraviny, karty s textem o jednotlivých rostlinách, krabička se vzorky ořechů, slepá mapa
Předměty:
prvouka, přírodověda, přírodopis, rodinná výchova, PT člověk a jeho svět, env. výchova
Cíl:
Seznámení s rostlinami, jejichž plody se nejčastěji konzumují jako ořechy. Rozlišení různých druhů plodů z botanického hlediska.
Integrace do: prvouka, čtení, přírodověda, přírodopis, rodinná výchova, zeměpis Návod k činnosti: A) (3. – 5. třída): Sedněte si s žáky do kruhu a vysypte do jeho středu vzorky semen na jednu hromádku a kartičky s názvy potravin na hromádku druhou. Následně zkuste společnými silami vytvořit správné dvojice. Jestliže činnost děti bude bavit, zkuste vše zopakovat obdobným způsobem s názvy rostlin a jejich obrázky. A na konec vše spojte dohromady – semeno a jeho název s rostlinou, ze které semeno pochází a její název. Následně si u vybraných plodů můžete na slepé mapce ukázat, kde se urodili. Nápovědu najdete na kartičkách s textem. Provádíte-li aktivitu koncem listopadu, je dobré mladší žáky motivovat Mikulášskou tématikou (např.: Já bych byla ráda, kdyby mi Mikuláš dones nějaké oříšky. Jaké ořechy znáte? Víte jak vypadá rostlina, na které rostou a jak se jmenuje? A ve které zemi vlastně Mikuláš tyto ořechy může nasbírat? atd.) B) (3. – 5. třída): K celé aktivitě se můžete vrátit např. v hodině čtení, kdy žáci budou podle textu určovat, o který druh mikulášského ovoce se jedná. C) (5. – 9. třída): Děti mají k sobě správně přiřadit obrázek, název rostliny a plodu, text a případně i vzorek skořápky nebo semene. Skupina může pracovat se všemi kartami najednou anebo můžeme vytvořit skupin více. Každá skupina pak dostane několik názvů rostlin a z ostatních sad vybírá příslušné názvy potravin, texty a vzorky. Formou bodů pak můžeme ohodnotit nejenom správnost, ale třeba i rychlost, zvolíme-li k opakování soutěž. D) ( 5. – 9. třída): Součástí je také slepá mapa, kde je možné si označit místo původu jednotlivých mikulášských pochoutek a zamyslet se nad tím, jak velkou vzdálenost musí urazit od místa svého vzniku až na náš stůl.
13
Autorské řešení: obrázek rostliny
název rostliny
název potraviny
text
vzorek
I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII.
c h l d f b ch g a j e k
12 – burské oříšky 11 – datle 10 – fíky 9 – hrozinky 8 – jedlé kaštany 7 – kešu oříšky 6 – kokosové ořechy 5 – lískové ořechy 4 – mandle 3 – para ořechy 2 – pistáciové oříšky 1 – vlašské ořechy
G A H B CH C J D K E L F
I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII.
14
6. KOŘENÍ Skupinová práce, při které se děti seznámí s různými druhy koření nejen vizuálně, ale i pomocí dalších smyslů jako je čich, chuť a případně hmat. Věk:
3. – 9. třída
Doba trvání:
20 – 30 min
Předložené komponenty:
sady po 12 ks – obrázky rostlin, názvy rostlin, názvy používané jako koření, karty s textem o rostlinách, krabičky se vzorky koření, slepá mapa
Předměty:
prvouka, přírodověda, přírodopis, zeměpis, PT člověk a jeho svět, env. výchova
Cíl:
Seznámení se s rostlinami, které se nejčastěji konzumují jako koření, seznámení se s různými způsoby využití koření nejenom v kuchyni, ale třeba i v průmyslu, medicíně nebo při výrobě barviv.
Integrace do: prvouka, čtení, přírodověda, přírodopis, rodinná výchova, zeměpis Návod k činnosti: A) (3. – 5. třída): Sedněte si s žáky do kruhu a obdobně jako u aktivity mikulášské ovoce, vysypte do jeho středu vzorky koření na jednu hromádku a kartičky s jejich názvy na hromádku druhou. Následně zkuste společnými silami vytvořit správné dvojice. Jestliže činnost děti bude bavit, zkuste k vytvořeným dvojicím přiřadit obrázky a následně kartičky s názvy rostlin ze kterých se koření získává. Následně si u vypraných druhů můžete na slepé mapce ukázat, kde dané koření roste. Nápovědu najdete na kartičkách s textem. Následně si můžete popovídat o tom, kdo jaké koření zná z domácí kuchyně a k čemu se používá. B) (3. – 5. třída): K celé aktivitě se můžete vrátit např. V hodině čtení, kdy se pokusíte podle textu určit o který druh koření se jedná. C) (5. – 9. třída): Obdobně jako u aktivity mikulášské ovoce mají děti k sobě správně přiřadit obrázek, název rostliny a název koření, text a případně i vzorek koření. Skupina může pracovat se všemi kartami najednou anebo můžeme vytvořit skupin více. Každá skupina pak dostane několik názvů rostlin a z ostatních sad vybírá příslušné názvy koření, texty a vzorky. Formou bodů pak můžeme ohodnotit nejenom správnost, ale třeba i rychlost, zvolíme-li k opakování soutěž. D) ( 5. – 9. třída): Součástí je také slepá mapa, kde je možné si označit místo původu jednotlivých druhů koření a zamyslet se nad tím, jak velkou vzdálenost musí urazit od místa kde koření vyrostlo až na náš stůl. Zajímavé je také si popovídat o tom, které koření se používá k úpravě mas, polévek, omáček, nebo cukrovinek.
15
Autorské řešení: obrázek rostliny
název rostliny
název koření
text
vzorek
I. II. III. IV. V. VI.
c f a l k j
L K J CH H G
VII. VIII.
b h
7 – badyán 13 – bobkový list 6 – cayenský pepř 12 – hřebíček 5 – kardamom 4 – muškátový květ 11 – muškátový ořech 10 – nové koření 3 – pepř
IX. X. XI. XII.
e ch g d
9 – skořice 2 – šafrán 8 – vanilka 1 – zázvor
D C B A
L, L K J, J CH H G P F, F E, E – černý M, M – zelený N, N – bílý O – růžový D, D C B A, A
16
F E
7. CO NÁM ROSTE PRO KUCHYNI Hledání rostlin, ze kterých jsou vyrobeny určité potraviny. Věk:
3. – 9. třída
Doba trvání:
10 min
Předložené komponenty:
19 karet s obrázky rostlin, 21 karet s fotografiemi různých druhů potravin, slepá mapa
Předměty:
prvouka, přírodověda, přírodopis, zeměpis, PT člověk a jeho svět, env. výchova
Cíl:
Seznámení se s rostlinami, z nichž se vyrábí mnoho známých druhů potravin, seznámení se s místem původu našich potravin.
Integrace do: prvouka, čtení, přírodověda, přírodopis, rodinná výchova, zeměpis Návod k činnosti: A) ( 3. – 9. třída): Jedná se o skupinovou práci, kdy úkolem skupiny je přiřadit k jednotlivým rostlinám výrobky, které se z nich vyrábějí. K jedné rostlině může být i více výrobků a naopak, jeden výrobek může být z několika rostlin (viz autorské řešení). B) ( 5. – 9. třída): Do slepé mapy světa je možné zakreslit místa vzniku našich oblíbených potravin, diskutovat s dětmi o pojmech lokální zdroje, domácí původ nebo produkce, dovoz potravin, úměrnost ceny potravin délce jejich cesty na náš stůl a mnoho dalších námětů včetně zdravé stravy a ekologické stopy výrobku. C) (3. – 9. třída): Text na zadní straně kartiček s obrázkem rostliny nám může pomoci k opakování celé aktivity. Žáci mají za úkol jako jednotlivci, nebo ve skupinách uhodnout o jakou rostlinu se jedná, případně si vzpomenout na potraviny které se z ní vyrábějí. Záleží jen na vás, zda budete správné odpovědi zapisovat a na závěr je vyhodnotíte, nebo zda zvítězí ten nejrychlejší, který zakřičí správný název rostliny jako první. V druhém případě doporučuji za špatnou odpověď bod odečíst a za správnou odpověď udělit bod kladný. Autorské řešení: A-4 B-7 C-5 D - 14 E-6 F-8
G+L - 17 H - 2+10 CH - 11 J-9 K- 13 M-3
N - 12+15 O-1 P - 18 R - 16 S - 19 T - 20+21
17
8. ZVÍŘATA ŽIJÍCÍ S NÁMI DOMA (SYNANTROPNÍ DRUHY) A) Savci – doplňovačky Věk:
5. – 9. třída
Doba trvání:
15 min
Předložené komponenty:
pracovní listy – doplňovačky – 10 ks
Předměty:
přírodověda, přírodopis, PT člověk a jeho svět, env. výchova
Cíl:
Seznámit žáky s životními projevy vybraných synantropních savců a zopakovat přírodovědné pojmy
druhů
Integrace do: prvouka, čtení, přírodověda, přírodopis Návod k činnosti: Hledaná hesla do jednotlivých řádků doplňovačky najdou děti tak, že obmění zvýrazněná slova ve větách (viz pracovní listy). Jeden řádek doplňovačky = jedna věta. Každá věta poskytuje zároveň informaci o hledaném zvířeti. Doplní-li děti hesla do doplňovačky správně, objeví se v tajence název hledaného zvířete. Doplňovačky pro děti okopírujte ze zalaminovaných originálů, žákům 5. – 6. tříd je vhodné dát doplňovačku do skupin či dvojic, starší žáci mohou pracovat samostatně. Autorské řešení – Savci – doplňovačky 1. 1. 2.
D
3. 4.
K
O
Ž
E
U
B
E
N
N
O
C
I
E
N
K I
P
Ů
D
A
N
Á
P
R
S
U
R
N
Í
K
H
L
O
D
A
V
C
8.
Š
P
L
H
Á
9.
C
E
N
T
R
Č
Í
N
Y
5. 6.
K
7.
10.
Š
I
N
A
A
U
M
Á
C
N
O
S
T
E CH
E
Ž
R
A
V
C
E
2. 1. 2. 3.
P
E
V
N
D
O
M
I
N
Y
V
Š
18
4.
H
L
5. 6.
N
7.
O
D
A
V
C
I
R
O
Z
M
N
O
E
M
O
C
Í
Z
Á
S
O
B
Ž
O
E
V
Y
8.
D
R
A
V
C
I
9.
P
O
D
M
Í
N
K
Y
O
Č
N
Í
3. 1.
N
2.
S
A
V
C
E
3.
L
E
T
U
4.
E
CH O
L
O
K
A
C
P
O
V
Ě
R
Y
CH O
D I
C
A
5. 6. 7.
P
V
Ý
O
R
O
D
N
V
I
S
Í
T
E
P
L
O
T
N
Í
CH
8. 9. 10.
O
11. 12.
B
L
A
B
Y
D
L
Í
J
E
S
K
Y
N
I
T
Ý
E
4. 1.
S
P
Í
2.
T
L
U
V
Í
CH
S
O
V
Y
V
E
V
E
R
3.
V
Ě
T
4. 5. 6.
Z
P
O
M
A
L
Í
7.
P
A
H
O
R
K
A
Á
P
A
D
N
Ý
8.
N
E
N
5.
19
S
T
K
U
T
I
Ý
N
A
A
T
1.
E
P
I
D
E
M
I
2.
S
O
U
M
R
A
K
S
T
O
T
Ě
K
A
N
Á
L
Y
N
I
E
M
3.
Č
I
4. 5.
R
6.
O
D
I
N
A
B
A
Ž
I
N
Y
A
S
I
E
N
V
A
Z
E
K
O
L
O
O
P
Y
T
L
I
N
Á
V
N
Í
7. 8.
I
9. 10. 11.
T
R
12. 13.
S
Ý
E
V
R
Á
M
Y
R
O
S
P
K
Y
E
6. 1.
A
K
T
I
2.
D
R
U
H
S
T
I
4.
E
V
R
O
P
Ě
5.
K
U
L
T
U
R
N
Á
Ř O
V
E
K
3.
S
R
6.
S
A
M
O
T
7.
CH
O
D
B
Y
D
E
Š
Ť
E
C
8. 9.
P
L
A
V
E
C
10.
K
R
T
I
N
11.
S
L
E
P
Ý
7. 1.
V
Ě
T
V
2.
D
O
L
E
Í
20
Í
3. 4.
P
P
O
T
R
A
V
Y
R
O
S
T
Ř
E
D
Í
V
R
H
Y
5. 6.
O
7.
Ř
Í
Š
K
Y
P
O
Č
A
S
Í
H
L
O
D
Á
K
S
T
N
Í
8. 9.
H
O
U
B
Y
10.
Š
I
Š
E
K
11.
V
E
J
C
E
H
M
O
T
N
O
E
S
T
Ř
Á
B
12. 13.
J
M
Y
8. 1.
J
A
R
2.
O
H
R
O
Ž
E
N
É
3.
H
M
Y
Z
O
Ž
R
A
V
E
C
O
V
O
C
E
U
B
Í
Č
K
O
Z
T
U
H
N
E
4. 5.
K
L
6. 7.
P
Í
S
K
Á
N
Í
M
T
O
P
E
N
Í
H
A
D
Y
10.
D
U
P
E
11.
N
O
R
Y
8. 9.
12.
V
Ý CH
O
D
N
Í
B) Ptáci – pohádky a příběhy Věk:
3. – 7. třída
Předložené komponenty:
pracovní listy s pohádkami a příběhy (12 ks) obrázky ptáků (A5) – 12 ks barevné proužky papíru s texty (12 x 8 ks) přírodověda, přírodopis, PT člověk a jeho svět, env. výchova
Předměty:
Doba trvání:
21
30 min
Cíl:
Seznámit se synantropními ptačími druhy. Posílit soustředění a paměť.
Integrace do: prvouka, čtení, přírodověda, přírodopis Návod k činnosti: 1.verze (3. – 7. třída): Vedoucí hry (může jít i o jedno z dětí) přečte pomalu příběh či pohádku. Pro vlastní kontrolu má v textu podtržená fakta vztahující se k danému ptačímu druhu. Tyto informace si však nechá pro sebe. Po přečtení (u mladších dětí i před přečtením) pohádky vedoucí rozloží dětem na větší ploše obrázky ptáků. Úkolem je vybrat z obrázků ten ptačí druh, o němž příběh vyprávěl. Vhodné je tedy pracovat v kroužku a na závěr vést případně diskusi o tom, zda daného ptáka děti znají a nevědí o něm nějaké další zajímavé informace. 2.verze (5. – 9. třída): Po přečtení příběhu učitel předloží před děti nejen obrázky ptáků, ale i barevné proužky papíru s texty. Děti vybírají nejen správný obrázek, ale přikládají k němu také proužky papíru se správnými informacemi korespondujícími s podtrženými fakty v příběhu či pohádce. Ty uvádějí nejen název hledaného ptáka, ale i jeho typické životní projevy. Příklad:
VLAŠTOVKA OBECNÁ Vzhled: černý hřbet, červenorezavá skvrna nad zobáčkem a na hrdle, bělavé bříško Hnízdo: z hlíny a ze slámy, přilepené na stěnách budov pod střechou Počet mláďat: 4 – 5 Potrava: hmyz, dokonce i vážky a motýli Aktivita: denní, ale i soumračná Stěhování: na zimu odlétá do Afriky, někdy i na její nejjižnější cíp Zajímavosti: v současnosti hnízdí výhradně v okolí lidských sídel
Správnost řešení si můžete zkontrolovat podle autorských řešení v metodice nebo podle podtržených vět v textu příběhu. 3.verze ( 6. – 9. třída): Starším dětem přečteme několik příběhů za sebou. Jejich úkolem je pak vybrat správné obrázky několika hledaných druhů a přiřadit k nim také správné texty. 4.verze na opakování (5. – 9. třída): Po přečtení několika příběhů vyberte z dětí dobrovolníka, kterému pomocí kolíčku na prádlo na záda umístíte obrázek jednoho z ptáků. Pomocí otázek kladených svým spolužákům má za úkol tento dobrovolník zjistit, kterého ptáka má na zádech. Zvítězí ten, kdo ke zjištění správného druhu potřebuje položit nejmenší počet otázek. Autorské řešení - Ptáci - pohádky a příběhy I. Příběh kostelní věže Bylo už šero, když věž venkovského kostelíka rozechvěl zvuk zvonu a probudil její obyvatele. V tmavém rohu věže, tam kde se křížily trámy, se zavrtělo několik tělíček. Nebylo možné rozeznat, kdo to tu bydlí. Teprve ve chvíli, kdy se jeden z tvorečků zvedl a neslyšně se přenesl do okénka věže bylo jasné, že je to pták. Klidně se rozhlížel po krajině a jeho obličej připomínal srdíčko. Z hnízda za ním se 22
však začalo ozývat skřípání, sténání a chrčení. Hladová mláďata se dožadovala snídaně. Matka se v okénku unaveně zašklebila, protáhla si bílé nohy a potom i rezavá křídla (metr široké okénko jí skoro nestačilo) a vydala se na lov. Než se zvon ozval podruhé, byla tu zpět s myškou v zobáku. Mezi mláďaty vypukla hádka: „Tu chci já! Ne, mami, dej ji mě!“ Jako obvykle se prosadila nejsilnější Jozefína. Mámu to však nevyvedlo z rovnováhy. Vylétala z věže znovu a znovu. Menší mláďata, Hynek a Vanda dostala malé ptáčky a velikou noční můru donesla nejslabší Pavlínce. Konečně se mláďata uklidnila a spokojeně se zavrtěla v hnízdě. „Mami, vyprávěj...“, žadonila. Spokojená, že bude chvíli klid, se maminka pustila do vypravování. „To bylo tenkrát, tu hroznou zimu. Bydleli jsme ve staré hradní zřícenině. Všude kolem leželo plno sněhu a my s tátou jsme nemohli najít ani myšku. Už to vypadalo, že zemřeme hlady, když tatínka napadlo, letět dál od hradu a na kraji vesnice objevil velkou stodolu. Děti, v té bylo myší!!! Přestěhovali jsme se a tu zimu jsme šťastně přežili. Léto potom bylo krásné. Snesla jsem 11 vajíček a zatímco jsem je zahřívala, tatínek mně pečlivě nosil nejrůznější dobrůtky. Do měsíce se z vajíček vylíhlo všech 11 mláďat – ten rok bylo totiž hodně myší.“ „Děti“, přidala nakonec radu, „je výhodné se stěhovat do blízkosti lidí. Je u nich většinou dost potravy a navíc nás dnes již lidé chrání, protože je nás málo.“ Mláďata se na trámu spokojeně zavrtěla a tiše usnula. I. Sova pálená Vzhled: obličej je ve tvaru srdce, jeho jemné peří umožňuje měnit výraz (mimika), má dlouhá špičatá rezavá křídla, našedlý hřbet, břišní stranu nažloutlou nebo bílou Hnízdo: bez vystýlky na trámech či podlaze ve věžích, stodolách a opuštěných budovách Počet mláďat: 4 – 7, je-li hodně potravy až 11 Potrava: hlodavci, drobní ptáci, hmyz Aktivita: je to noční pták Stěhování: setrvává po celý rok Zajímavosti: dokáže se šklebit II. Vzdušný akrobat Pavlík udiveně zvedl hlavu. Nad ulicemi se zčistajasna ozval nenadálý křik mnoha hrdel. Jak ale hned zjistil, byla to spíše hrdélka. Početné hejno nevelkých ptáků se hnalo nad ulicemi jako roj tryskových stíhaček. Vřískali a v neuvěřitelně prudkých obratech měnili směr. Pomáhala jim přitom dlouhá srpovitá křídla. Pavel je dlouho v úžase pozoroval. Přestože byl teprve konec dubna a město profukoval ostrý vítr, ptákům to, vůbec nevadilo. Zdálo se dokonce, že si s větrnými proudy přímo hrají. Pavlíkův tatínek byl pilot a Pavel nejspíš vášeň pro létání zdědil po něm. Byl proto velice šťastný, když své ptačí přátele objevil i za okny svého pokoje. Bydlel s rodiči ve 12. poschodí vysokého věžáku a měl proto pocit, že s ptačími akrobaty sousedí. Nakonec i to byla pravda. Za několik dnů totiž zpozoroval, že se dvojice jeho ptačích přátel hašteří s párem vrabců, kteří si ve škvíře na zdi jejich domu začali stavět hnízdo. Neznámí ptáci vrabce vyhnali a materiál z rozestavěného hnízda využili sami. Pavel dokonce pozoroval, že další stébla trávy přináší ze vzdušných výšin. Brzy pro svá pozorování získal i tátu a tak spolu prožívali, hlavně navečer, krásné chvíle. Tátovým dalekohledem na balkóně pozorovali, jak neznámí ptáci ve vzduchu obratně loví hmyz. Zobáčky dokázali rozevřít dokonce až za oči. Ve vzduchu probíhali také jejich námluvy. Netrvalo to ani příliš
23
dlouho, když ptáci do svého hnízda, slepeného pomocí vlastních slin a rostlinných stébel, nakladli 3 čistě bílá vejce. V sezení se střídali oba rodiče. Dlouhých 6 týdnů krmili oba svoje mláďata. Ještěže měl Pavlík dalekohled, jinak by se nikdy nedozvěděl, že se tito dokonalí ptačí „piloti“ líhnou jako bezbranná, holá a slepá mláďata. Užasle také pozoroval, jak mladí tahají rodiče za peří na krku. Žebrali tak o potravu a dospělí ptáci jim ji cpali do zobáčků v celých chuchvalcích. Všechno by snad probíhalo hladce, ale přišly deště. Přestože byl již počátek letních prázdnin, prudce se ochladilo. Hmyz se schoval do úkrytů a Pavel s tátou viděli, že ptačí rodiče navštěvují svá mláďata jen velmi zřídka. Začali se o ně bát, protože ptáčata se nehýbala. Třetí deštivý den seděla samička stále u hnízda a vypadala vysíleně. Ráno čtvrtého dne však probudilo Pavla sluníčko. Vzduch se rozehřál a ptačí otec přinesl ke hnízdu chumáček hmyzu. Jak obrovské to bylo překvapení - mláďata se pro snídani natahovala živá a zdravá ! Pavel byl teď moc zvědavý,jak se budou učit létat. A nestačil se divit. Mláďata vylezla na okraj hnízda a fííííí.... Byla pryč. Nikdo je létat neučil! Od té doby byl již v okolí hnízda klid. Občas tu snad některý z ptáků i nocoval, ale většinou je vůbec nespatřil. Kde tedy spali ? Pavlíkova tátu synkův zájem těšil a vyprávěl o jejich pozorování kamarádům na letišti. Piloty vyprávění zaujalo a jeden z nich dokonce přinesl krásnou knížku. Zajímali se o to, jak ptáci vypadají. Koneckonců - jsou to jejich kolegové. A tak se stalo, že táta přinesl Pavlíkovi za pár dní domů nové informace. „Piloti spatřili naše ptáky ve výškách až do 3000m, Pavle! Nejen že zde loví hmyz, ale dokonce za letu i pijí a spí! Zjistili jsme, že za jeden den nalétají asi l000 km! O mláďata jsme se nemuseli bát. Představ si, že na hnízdě dokáží ve strnulém stavu hladovět 13 až 21 dnů! Zpomalí své dýchání a tep srdce tak, jako jiná zvířata při zimním spánku. Hnízdí nejenom ve škvírách na zdech domů, ale někdy i v dutých stromech nebo ptačích budkách.“ Pavel kulil oči, nikdy by nevěřil, kolik překvapivých zážitků mu přinese hejno na první pohled nevýrazných hnědorezavých ptáků. Byl počátek srpna a jeho ptačí přátelé zmizeli. Odletěli na jih. Pro změnu loví hmyz zase někde v Africe. Teď už dokonce znal Pavel i jejich jméno. A co vy? Znáte je také? II. Rorýs obecný Vzhled: podobný vlaštovce, dlouhá srpovitá křídla, červenohnědé tělo se světlejším hrdélkem, koutky zobáčku sahají až za oči, krátké nožky nejsou přizpůsobeny k chůzi Hnízdo: v dutinách stromů, ve skalních škvírách nebo v mezerách na stěnách domů, vystýlá je stébly, které slepuje slinami Počet mláďat: 3 Potrava: hmyz lovený za letu Aktivita: je to denní pták, ale v noci často spí za letu ve velkých výškách Stěhování: na zimu odlétá do jižních krajin, většinou do Afriky Zajímavosti: za letu jí, pije, spí, za letu také probíhají námluvy III. O nespravedlivém králi Mrzlo až praštělo, přestože svítilo zubaté únorové sluníčko. Král lesa – jelen odpočíval pod větvemi hustého borového houští. Klimbal, až mu těžká hlava padala a zdálo se mu
24
o šťavnaté louce plné pestrobarevných květů. Pojednou se mu nad hlavou ozvalo pronikavé hvízdání: „Cíp, cíp, cíp“. Jelen se probudil s takovým leknutím, až narazil hlavou do nízké větve. Mezi parožím mu vyskočila fialová boule. „Do prohnilýho dubu, co je to za křiklouna!“ Na kmeni borovice zůstal užasle zírat malý ptáček se špičatým zobáčkem a pěkným šedivým kabátkem. Hrdélko měl bělavé a z pod kabátku mu vykukovala slušivá rezavá vestička. „Promiňte Vaše veličenstvo, sem si Vás nevšiml.“ „To musíš tak hulákat?" nevrle bručí jelen. „No jo musím, když támhle se mladý kolega Bohouš rozhlíží po novém hnízdišti a já tadydle hnízdím už šestý rok. Nerad bych, aby to přehlídl.“ „Moc uctivosti svému králi neprojevuješ. Jak mám teď jít mezi zvířata", vyčítá mu král a třel si zadní nohou bouli, která se začíná zbarvovat do žluta. „No to bude den. Snaž se mi dnes vyhnout", dopověděl výhružně jelen a šel si zchladit hlavu do potoka. Když později rozvážně chroupe oves z korýtka u krmelce, ozve se z nedalekého dubu příšerný křik: „Mazej odtud, to je moje! To není pravda, já to tu našel! Jedeš! A ty taky, ty taky!" Vzápětí se snese na zem chumáč peří a po něm i sýkorák Pepča. „Co se to tu děje!“, řve král lesa. Sýkorák se oprášil: „To Béďa“, žaluje. „Našli jsme v dutině dubu se strakapoudem Matějem hromádku semen a Béďa nás odtud vyhnal“. „Kdo je to Béďa ?“, ptá se jelen. „To jsem já“, ozve se stydlivý hlásek nad jeho hlavou. Jelen s námahou zvedá bolavou hlavu. „Zase ty?" Ptáček v šedivém kabátku čmárá rozpačitě křídlem po větvi: „To byla moje zimní zásobárna, co budu jíst, když mě ti dva všechno zbaští.“ „A to se s nimi nemůžeš dohodnout po dobrém?“ „Vaše veličenstvo, v létě by mi to nevadilo, to si sbírám hmyz pod kůrou stromů, ale v zimě mám jen svoje zásoby semen. Ať si ostatní taky nasbírají a pak se nemusíme hádat“, odvážně vysvětluje šediváček. Dnes však má král špatný den a není ochotný naslouchat. „Jestli tě dnes ještě jednou potkám, potrestám tě“, říká a obrací se k němu zády. Béďa se smutně škrábe nožkou na hlavičce a umiňuje si, že dnes už králi nezavdá žádný důvod ke zlosti. Nasycený jelen se vrací zpátky ke své oblíbené borové houštině. Uléhá na jejím okraji. Blíží se poledne a sluníčko tu krásně hřeje. Slastně přivírá oči. Bum, bum, bum! Na hlavu mu dopadá hned několik kusů borové kůry. Jelen zděšeně vyskakuje a v panice se rozhlíží. Co je to? Čtvrtý kus kůry ho zasáhl přímo do čenichu. Kdo se to opovažuje? Z dutiny borovice nad jeho hlavou vykukuje šedivý ocásek. Snad to není zase ten ...?! To už ale i Béďa zjistil co se přihodilo a bleskurychle prchá před svým králem po kmeni stromu až do samého vrcholu. Snad se ještě schová... „Okamžitě se vrať“, poroučí král. „Já to dolů neumím“, vymlouvá se Béďa. To už ale byla ta poslední kapka. „Řekl jsem, že tě potrestám. Jestliže tvrdíš, že po kmenech dolů lézt neumíš, tak od této chvíle budeš jediný z ptačích obyvatel lesů, sadů i zahrad, který si bude hledat potravu na kmenech stromů namáhavým šplháním hlavou dolů.“ Nic nepomohlo vysvětlování, že si Béďa jen čistil hnízdní dutinu, aby ji měl připravenou na jaro. Chtěl si totiž hnízdečko vystlat čerstvou borovou či březovou kůrou. Král na svém trestu trval. Od té doby náš ptáček jako jediný z našich hmyzožravých druhů hledá potravu tímto způsobem. Přibližně v dubnu osídluje dutiny stromů nebo i ptačí budky, jejichž vletové otvory zazdí samička hlínou a slinami jen na šířku svého těla. Vajíčka zahřívá jen samice, ale mláďata krmí oba rodiče. Mívají jich až 9. Hnízdí jen jednou za rok. III. Brhlík lesní Vzhled: hřbet šedivý, hrdélko bělavé, ale hruď a břicho bývá rezavé, ostrý špičatý zobáček Hnízdo: v dutinách stromů či ptačích budkách, je vystláno březovou či borovou kůrou nebo suchými listy
25
Počet mláďat: 6 – 9 jedenkrát za rok Potrava: v létě – pod kůrou stromů hledá hmyz v zimě – semena, která má uložená v zásobárnách Aktivita: pohybuje se ve dne Stěhování: zůstává po celý rok v okolí svého hnízda Zajímavosti: vletové otvory svého hnízda zazdívá tak, aby se dovnitř mohl protáhnout jen on jako jediný šplhá po kmenech hlavou dolů IV. Vyprávění v dešti Pršelo už třetí den. Nebe se mračilo, město bylo nevlídné a tmavé. Seděli pod střešní římsou, kam dešťové kapky nedosáhly a nudili se. Někteří pospávali, ale mladým se spát nechtělo. Nakonec přemluvili toho nejstaršího: „Jonáši, vypravuj o pradědečkovi.“ „No, co mám s vámi dělat“, Jonáš se pohodlně uvelebil. „Jestlipak víte, jak jsme se dostali sem, do našeho města. Že ne? Tak poslouchejte. Pradědeček to slyšel od svého pradědečka, a ten zas od svého pradědečka. Kdo ví, kde ten příběh vlastně začal. Původně jsme prý požírali plody ve stálezelených tropických lesích, ale později jsme osídlili i stepi a savany, kde jsme jedli semena. Nakonec jsme se naučili hnízdit i ve skalách. Jak vidíte, jsme velmi přizpůsobiví. Jako vzpomínka na hnízdění na stromech nám ještě zůstalo stavění hnízda z klacíků a travin. Ale kriticky si přiznejme – nejsme příliš pečliví. Navíc naši moudří předkové přišli velmi brzy na to, že dostatek potravy najdou vždycky v blízkosti člověka. Také jeho obydlí jsou pro nás jako dělaná. Prý jsme s lidmi v pradávné době bydleli i v jeskyních. Později pro nás Egypťané a Asiaté stavěli příbytky nebo nám dokonce věnovali i části vlastních domů. A tak jsme žili společně pod jednou střechou. V Asii dokonce věřili tomu, že jsme božími posly, protože jsme často obývali věže a kopule chrámů. Je sice pravda, že se nám lidé často starali o potravu, ale nemohli jsme jim ve všem věřit. Na oplátku si vybírali krutou daň. Velmi rádi si pochutnávali na našich mláďatech.“ Po těchto slovech se mladí pod střechou otřásli hrůzou. Ještě štěstí, že jim takové nebezpečí tady nehrozí. „Lidé dávno přišli na myšlenku, že je výhodné si nás ochočit. Žijeme s nimi asi 3000 let. Některým dokonce dělalo radost i to, že nás mohou vzájemně křížit, a tak měli naši předkové zajímavé barvy a typy. Podle toho také dostali i různá příjmení. Například: Bubláci, Rejdiči, Parukáři, Hřivnáči, Pávíci nebo Voláči. Člověk si také všiml naší další úžasné vlastnosti. A sice, že máme vynikající orientační smysl. A teď mi věřte nebo ne, ale tato naše vlastnost mnohokrát ovlivnila lidské dějiny. Jako pošťáci jsme podávali zprávy z bojišť, dalekých výprav nebo jsme dokonce nosili milostná psaníčka. Je mi trošku líto, že už po nás dnes tyto služby nechtějí“, Jonáš se zasmušil a krátce se odmlčel. „Jisté však je, že jsme s člověkem už zůstali. Máme totiž podobné vlastnosti. Jsme společenští, mláďata vychováváme v párech jako manželé. Lidé dokonce říkávají o milencích, že jsou něžní jako my. Člověka přivádělo v úžas i to, že svoje mláďata krmíme tvarohovitou kašičkou, které říkají "mléko". A že se tvoří ve volatech nejen samičkám, ale i samcům. Tuto schopnost opravdu jiné skupiny ptáků nemají. Je ovšem pravda, že krmíme vždy jen 2 mláďata, víc vajíček naše samice nikdy nesnáší. Zato dokážeme hnízdit i několikrát do roka. No, a tady se už blížíme ke konci našeho vyprávění. Jak jsme se tedy dostali sem, do našeho města? Někteří naši čistokrevní předkové se občas chovatelům ztratili, a tak se stalo, že jsme znovu zdivočeli. A čím déle žijeme polodivoce ve městech, tím více se znovu svojí barvou a vzhledem podobáme divokým skalním pradědečkům a prababičkám. Slyšíte“, zašeptal Jonáš, „z kostelní věže zní zvonec a našeho příběhu nastává konec“. Pousmál se, načechral peří, zachumlal si do něj hlavičku a za chvíli již tiše odfukoval. Dešťové kapky ťukající na římsy domů postupně uspávaly i všechny ostatní.
26
IV. Holub domácí Vzhled: převládá šedivá, duhově se měnící barva na hrudi, hřbetě, pruhy na křídlech Hnízdo: neuspořádané, z klacíků, v dírách ve zdi, na římsách oken, na půdách Počet mláďat: vždy 2 Potrava: semena, plody, zbytky pokrmů Aktivita: je aktivní ve dne Stěhování: je to stálý druh Zajímavosti: jsou to ptáci druhotně zdivočelí (to znamená, že zdivočeli znovu poté, co uprchli z domácích chovů), s člověkem jsou již 3 000 let. V. O smíškovi Za oknem svítí slunce do parku a já tu sedím jako uvězněná. Koukám na obrazovku počítače a nejsem schopná sesmolit pár souvislých vět. Někdy je psaní hrozná dřina, věříte? Najednou se kolem okna mihne stín. Zvednu oči. Sedí na zábradlí balkónu, dívá se přímo na mě a usmívá se. Připadá mi, že se známe odjakživa. Má milé tmavé oči lemované oranžovou duhovkou, šedohnědý hřbet a krček jí zdobí slušivý černý proužek. Chybí jí na něm jen medailonek. Hrdélko a bříško je pastelově narůžovělé a jakoby čistě vyprané. Roztomile naklonila hlavičku, aby na mě lépe viděla. „Ahoj, kde se tu bereš?“, říkám jí tiše, abych ji nevyplašila. „Já tu bydlím a znám tě už tři měsíce“, odpovídá a potutelně se usmívá. Bdím nebo sním? Jsem už přepracovaná a mám halucinace? „No, opravdu“, pokračuje, „ale byla tu pěkná mela, než jste se uhnízdili“. „Promiň“, vydechnu stále ještě v šoku, „nevěděla jsem, že máme tak milé sousedy. To víš, než jsme vymalovali a vybalili všechny krabice. A taky si nejsem jistá, jestli tušíš, co jsou to tři děti v pubertě.“ „O tom mi vyprávěj, já mám sice mláďata vždycky jen dvě zato až čtyřikrát do roka.“ „Proboha“, děsím se upřímně, „jak to zvládáš? „To chce trpělivost“, uchechtává se tiše. „Asi se mám ještě co učit“, přiznávám. „Ale víš co, řekni mi něco o sobě, ať se seznámíme“, prosím, ale předem už cítím, že budeme dobří přátelé. „Co chceš slyšet“, zamýšlí se a protahuje si levé křídlo i nožku. „No třeba, kde tady bydlíš a jak se ti tu žije“. Mrkla ostražitě dolů pod balkón (bydlíme v přízemí a často se tudy toulají kočky). Znovu se na mě čtverácky zadívala: „Máš štěstí, na vejcích právě sedí manžel, střídáme se, a tak mám chvíli čas. Vezmu to popořádku.“ Byla jsem také ráda, že si chvíli odpočinu. „Moji prapraprarodiče, ani už nevím, které to bylo pokolení, se sem přistěhovali odněkud z Balkánu na začátku tohoto století. Tenkrát prý všichni naši předkové žili na jihu Evropy, v Turecku i jižní a východní Asii. Dodnes se přesně neví proč, ale najednou se náš druh začal velmi rychle šířit na sever a západ Evropy. Vaši vědci si o tom vedou dokonce přesné záznamy“. „Ano, četla jsem to“, vmísila jsem se plaše, „prý jste se dokázali za 30 let přemístit o 2000 km dál směrem na sever“. „To souhlasí. V Maďarsku jsme se objevili například v roce 1930, postupně jsme osídlili celou střední Evropu a v Anglii nás spatřili poprvé roku 1952. Dál už jsme si netroufli, je tam přece jen dost velká zima.“ Na chvíli se zarazila. Obě jsme zaslechly zamňoukání. Hubená kočka se prošla po nedaleké zídce, blýskla po nás očima a zmizela v bezovém křoví. Moje přítelkyně se hlasitě zasmála. Znělo to jako cu- krú- ru. „Je
27
bláhová“, myslela kočku, „stejně mě nikdy nechytí“. Probrala si zobáčkem pírka na hřbetě a zamyslela se. „Kde jsme to přestaly... Aha, ano. Zalíbilo se nám tu. Potravy tu nacházíme dost...“ „Co vlastně jíte nejraděj?“, přerušila jsme ji otázkou. „Nejraději máme semena, proto se moji příbuzní často ubytují v blízkosti drůbežáren, zoologických zahrad nebo sýpek či mlýnů – prostě tam, kde je dostatek jídla. V létě si ovšem rádi zpestříme jídelníček také hmyzem. „Ještě jsi mi neřekla, kde tady bydlíš“, vyzvídám. „Podívej, máme hnízdo támhle na okénku od špíže.“ Na římse vyčuhovalo pár nedbale uložených větviček. „Moje dcera z loňské snůšky hnízdí v parku na lípě a syn na stříšce ptačí budky na okraji parku. Další příbuzní si postavili domov na telegrafním sloupu a dokázali jako stavební materiál použít dokonce i dráty.“ Znovu se zasmála tím svým klokotavým smíchem. „Rádi se držíme všichni pohromadě“. „To tě opravdu nevyčerpává, mít tolikrát do roka mladé?“, vrtá mi stále hlavou. „Ne, dokonce výjimečně hnízdíme i v zimě, protože zde zůstáváme celoročně“. Šibalsky a pátravě se na mě zadívala: „Ty jsi z nich unavená, viď?“ „Hrozně“, přiznávám. „Nesmíš to brát moc vážně“, radí mi, „víš jaká je to legrace, když učíme ten náš dorost lítat? Když jsme toho byli svědky poprvé, ten můj se tak řehtal, až přepadl přes okraj hnízda. Pak se mu zase smály naše děti. Jsme prostě rádi veselí.“ „A já jsem zase ráda, že tě tu mám“, poznamenala jsem spíše pro sebe. V. Hrdlička divoká Vzhled: hnědošedý hřbet, černý proužek vzadu na krku, narůžovělá hruď a bříško Hnízdo: nedbalé z několika větviček, na parapetech oken, v dutinách zdí, ale i na stromech nebo telegrafních sloupech Počet mláďat: vždy 2–4 krát za rok Potrava: semena a hmyz Aktivita: denní Stěhování: s celoročním pobytem, jen občas přeletuje (jsou to kratší přesuny ze severu na jih a opačně) Zajímavosti: nápadně rychlé rozšíření do severní Evropy VI. O kominíčkovi Ne, nebudeme si vyprávět o malém človíčkovi, který šplhá po žebřících kolem komínů na krkolomných střechách. Budu vám povídat o drobném opeřenci, který se rád přestěhoval na kamenné a betonové stěny domů a vyměnil je tak za svá původní hnízdiště na skalnatých srázech v divoké přírodě. Usídlil se těsně vedle nás a zdá se, že mu naše sídla opravdu vyhovují, protože se věrně vrací na místa, kde již jednou hnízdil. Proč "kominíček"? Je to jen jakási přezdívka, někdy se mu také říká "čermáček", ale ani jedno z těchto jmen není správným odborným názvem. Dobře poslouchejte, třeba někteří z vás, kteří jsou dobrými pozorovateli, přijdou na jeho správné jméno dřív, než náš příběh skončí. Většinou má každá přezdívka pravdivý podklad. Je to tak i v našem případě. Náš ptáček – sameček bývá v létě černohnědý, přičemž nejtmavší je jeho hlavička. Křídla má spíše hnědavá a ocásek červenorezavý. Na těle samičky a mláďat převládá barva šedivá. Při podzimním pelichání získává sameček nenápadný šedý šat a vypadá jako samička. Přes zimu až do předjaří se mu však šedá pírka odřou a pod nimi se opět objeví černý letní kabátek. Chcete vědět, jak se náš ptáček ozývá? Je docela dobře možné, že vás v létě dokonce budí. Jeho výrazný hlásek, pronikající do vašeho pokoje pootevřeným oknem, zní jako "huid-
28
tek-tek" nebo "huid-ce-ce-ce". Právě ta vyrážená koncovka je velmi nápadná. Vzpomínejte ... K nám do České republiky přilétá v březnu nebo dubnu a to již má za sebou strastiplnou cestu ze severní Afriky nebo od Středozemního moře. Je legrační, kde všude dokáže zahnízdit: v dírách ve zdi, na hromadách kamení, za okapy, na okenních římsách, v kůlnách s nářadím. Jednou jsem ho dokonce viděla krmit svá mláďata ve sluncem rozpálené plechové rouře od kamen. Musí mít asi velkou odvahu, když si člověk uvědomí, kam všude dokážou vlézt kočky. Hnízdečko si staví z jemných větviček, kořínků a stébel. Šest – sedm průsvitných bílých vajíček ukládá v hnízdě na podestýlku ze zvířecí srsti. Nijak zvlášť mu nevadí ani blízkost člověka, pokud ho příliš neruší. Mláďátka opouští hnízdo už po čtrnácti dnech, ale pokud je na hnízdě vyplašíme, rozprchnou se po okolí, přestože ještě neumí létat. Rodiče je sice krmí, ale mohou se tak všichni snadno stát přesnídávkou pro kočku. A když jsme u toho krmení, představte si, trpěliví zoologové odpozorovali, že rodiče dokážou mladým přinést potravu za den zhruba 280x. Dokážete si to vůbec představit? Jedna ovdovělá samička přiletěla s potravou ke hnízdu dokonce 619x!! Létala od čtyř hodin ráno až do osmi do večera. Ani bych se nedivila, kdyby jí večer upadla křidélka . Teď už ale určitě všichni chápeme, proč jsou ptáci tak užiteční. Vždyť ten náš "kominíček" krmí ptáčata housenkami, motýly, mouchami, plošticemi, brouky a dalším hmyzem. Tušíte, co by se stalo, kdybychom tu ptáky neměli? Pro našeho ptáčka, "čermáčka-kominíčka", můžete už na podzim připravit hnízdní budku, kterou mu pak na jaře připevníte na bezpečné místo. Oblíbil si budky, které mají přední stěnu v horní polovině zcela otevřenou a říká se jim "rehkovník". Jeden z jeho příbuzných má příjmení "zahradní". Už víte, jak se náš opeřený kamarád jmenuje ? VI. Rehek domácí Vzhled: v létě – černohnědý, hlava nejtmavší, křídla hnědavá, ocásek červenorezavý Hnízdo: z jemných větviček, vystláno kořínky, stébly a srstí, v dírách ve zdi, v okapech, v rourách, na hromadách kamení Počet mláďat: 6–7 Potrava: hmyz Aktivita: je čilý ve dne Stěhování: stěhovavý druh, na zimu odlétá do Afriky nebo k Středozemnímu moři Zajímavosti: lidový název „kominíček„ nebo „čermáček„ VII. Příběh poštovní schránky Klárka seděla na psacím stole u okna a smutně se dívala ven. Samozřejmě, že na stole sedávat nesmí, když ale ona je sama doma a ještě k tomu nemocná. Je pravda, že největší horečky už pominuly, ale maminka tvrdí, že se musí ještě doléčit. Stýská se jí po kamarádech, knížky ani televize ji už nebaví a tak pozoruje, co se děje v jejich ulici. Je konec dubna, venku každou chvíli sprchne a vítr-rošťák bere lidem deštníky. Alespoň nějaká legrace. A teď! Šálí ji zrak nebo ne? Co to tam ten ptáček dělá? Opravdu, nemýlila se – právě vylétl z jejich poštovní schránky! Klárka odhrnula záclonu, aby lépe viděla a rozčileně si na stole kleká. Za chvíli je tu drobný ptáček znovu, nese jakýsi chumáč v zobáčku a – šup do schránky. Klárka si rychle donesla z postele polštář, aby se jí lépe sedělo a začala poštovní schránku vytrvale pozorovat. Teď potřetí, počtvrté, popáté – už ani neví, kolikrát do ní ptáček vletěl. Ano, je to jistě pravda, ten malý čipera si v ní staví hnízdo. Klárka je tím objevem celá rozrušená. Nemůže se dočkat, až večer přijde táta. Ten se bude divit.
29
Nejdřív mamince, potom tátovi a nakonec i babičce, vypráví, co viděla. „Pojď se podívat táto!“ Ale venku už je šero a tatínek jí vysvětluje, že ptáci touto dobou spí. „Ale víš co? Půjčím ti dalekohled a ty si zítra pořádně toho drobka prohlédneš. A tady ho zkus najít“, podává dívence knížku s fotografiemi ptáků. A tak Klárka zahájila svá pravidelná přírodovědná pozorování. Obyvatel schránky měl černou hlavu se žlutými tvářičkami, olivově zeleným hřbetem a černým pruhem na jasně žlutém bříšku. Byl tak malý, že by se jistě vešel do dlaně. Dalekohled byl výborný pomocník. Klára teď dobře viděla, že nosí do schránky mech, pírka i zvířecí srst. Občas se totiž na stříšce schránky posadil a nervózně se zde vrtěl. Byl ale neuvěřitelně rychlý. Najednou si však Klára uvědomila, že to není jeden, ale dva ptáčkové. Určitě manželský pár – jak si to sama vysvětlila. To už tu byla neděle a druhý den již směla Klára do školy. Nemohla se dočkat, až se do schránky podívá. Že musí být opatrná, to už od táty věděla. Rychle vyběhla z domu, ale pak si uvědomila, že je nesmí poplašit. Nazvedla víko a tam v hřejivé měkké peřince z mechu, chlupů a pírek leželo 10 bělavých vajíček s červenavými skvrnkami. Ve škole se svěřila se svým tajemství jen Janě, své nejlepší kamarádce. Z kluků měla přece jen trošku strach, co kdyby dostali nějaký hloupý nápad. S Janou pak z Klárčina pokoje dalekohledem pozorovaly ptáčka, nejspíš samečka, jak nosí do schránky housenky. Samičku vidět nebylo. Babička vyslovila domněnku, že už jistě sedí na vejcích. „Proboha! A co pošta? Že mě to dřív nenapadlo!“, polekala se Klára. „Neboj, táta už s paní pošťačkou domluvil, aby dávala dopisy do schránky k sousedům“, uklidnila ji babička. Na radu tatínka si Klárka poznačila do kalendáře odkdy samička na vajíčcích sedí. Teď už z moudré knížky věděla, že tento ptačí druh zasedne na svá vejce teprve tehdy, až jsou všechna snesena. A může jich být dokonce i 13. O mláďata se starají oba rodiče. Dokázali přiletět i 80x za hodinu, jak táta v neděli spočítal. Po tučných housenkách mladí rychle rostli. Trvalo to však 20 dnů, než je Klárka poprvé uviděla venku. Jak byli směšní a nemotorní! Ještě asi týden se všichni drželi pohromadě, ale pak frrr – mláďata se rozprchla po okolí. Od té doby měla Klárka pocit, že všichni ptáčci v okolí jejich domu jsou její známí. Starousedlíci ve schránce zahnízdili ten rok ještě jednou, ale vyvedli už jen 5 mladých. S tátou si v knížce společně přečetli, že tito drobní ptáčkové opravdu velmi rádi hnízdí v těsném sousedství člověka. Za domeček jim mnohdy slouží místa téměř neuvěřitelná. Třeba i kropící konev nebo brašnička na nářadí na kole opřeném o zeď. Jsou nesmírně užiteční, protože v době krmení mláďat dokáží nasbírat až 3/4 kg housenek denně! Před nastávající zimou pomohla Klárka tátovi při výrobě krmítka, které umístili do své zahrádky tak, aby na ně měli dobrý výhled z oken. Když napadl sníh a ptáčci už žádné housenky nenacházeli, sypala jim do krmítka různé druhy semen. Dokonce se naučili sedat Klárce i na dlaň, když jim nabízela jejich oblíbené dobroty. VII. Sýkora koňadra Vzhled: černá hlavička se žlutými „tvářemi„, olivově zelený hřbet, černý pruh na jasně žlutém bříšku Hnízdo: z mechu, pírek a srsti, ve škvírách, v dutinách stromů, v budkách, ale i na divných místech (schránky na dopisy apod.) Počet mláďat: při dostatku potravy i 13, hnízdí i 3 krát za rok Potrava: v létě – hmyz; v zimě – tučná semena (slunečnice) a lůj nebo tuk Aktivita: denní
30
Stěhování: celoročně pobývající druh Zajímavosti: neuvěřitelná místa k hnízdění – kropící konev, poštovní schránka, trubka v pumpě apod. Naučí se létat si pro potravu na ruku. VIII. Františkovi a Julince Ztěžka dosedl na větev jabloně a se svěšenými křídly odpočíval. Asi za pět minut po něm přistála na vedlejší větvi jeho družka. Chvíli zhluboka oddechovala než, stále ještě k smrti unavená, pronesla: „Tak jsme zase tady, Františku.“ „Ano, jsem pokaždé velice šťastný, že jsme tu hroznou cestu ve zdraví přestáli.“ Právě se vrátili z afrického Tunisu opět do svého dlouholetého hnízdiště na jihu Moravy. „Vzpomínáš, kolik mláďat jsme tu už za těch 5 let vyvedli?“ „Jestli dobře počítám, Julinko, bylo jich 29.“ „Počítáš dobře, Františku“, řekla tiše a něžně se na něj zadívala. „A to jsme v některých letech zahnízdili dokonce dvakrát“, dodala pyšně. František ji ale už neposlouchal a rozhlížel se pátravě po okolí: „Pojď, musíme zjistit, jestli se nám přes zimu do budky nenastěhovali vrabci.“ Byl konec února a sad se ještě neprobudil ze zimního spánku. Smutné větve schovávaly listy v uzavřených pupenech a šedivá tráva pod stromy polehávala. Budka byla naštěstí prázdná. V minulých letech o ni museli s vrabci svádět divoký boj. Několik dní odpočívali. František svým nápadným zpěvem ohlašoval celému okolí, že se již vrátili a že jejich území je opět obsazeno. Jeho zpěv zněl chvíli jako zvonivá flétna, potom jako pískání a švitoření, ale pozorný posluchač chvílemi rozeznával v jeho tónech i hlasy jiných ptáků a dokonce zvuky napodobující skřípání dveří. Samička Julinka mu sice obdivně naslouchala, ale nakonec začala nedočkavě čistit jejich budku na jabloni. Zubaté sluníčko ji příštího rána zastihlo v plné práci. Připravovala novou podestýlku pod svá letošní vajíčka. Nosila do budky slámu, stébla travin i tenoučké větvičky. Nakonec hnízdní jamku vystlala měkoučkým peřím. František chvílemi přerušoval své árie a nosil jí do budky první nalezené květy. Letos snesla Julinka 6 modrozelených vajíček. V hnízdech mladých samiček bychom jich našli zpravidla jen 4 až 5, ale u starších i 8 či 9. V této době se František choval jako skutečný džentlmen. Nejenže se střídal se Julinkou v sezení na vejcích každou půlhodinu, ale také noc přečkával ve větvích jabloní, aby mohla spát v bezpečí u vajíček sama. Přesto prožili jednu horkou chvilku. Už se smrákalo a Julinka převrátila v budce poslední vajíčko, aby mláďátko v něm změnilo polohu. Chystala se k spánku. František se ukládal ve větvích protějšího stromu, odkud měl na budku dobrý výhled – když tu ho zamrazilo. Co se to pohnulo na kmeni jabloně? Kocour! Plíživě šplhal rovnou k jejich domečku. Co teď? Vždyť Julinka nemá žádnou šanci a navíc o něm ani neví! Najednou ticho v sadu protnulo ostré kozí zamečen– méééé! Kocour se lekl, sletěl ze stromu jako šipka a pádil pryč. Samozřejmě, že tu žádná koza nikde nebyla, to jen František využil svého talentu napodobovat různá zvířata. Po dvou týdnech, když měla službu na vejcích zrovna Julinka, uslyšel František na vrcholku jabloně její křik: „Tatínku, už můžeš nosit housenky!“ Tak už je to tu, pomyslel si František a hrdě nadmul hruď. Poosmé otcem!!! Dubnové sluníčko rozehrálo jeho kabátek všemi barvami. Převládající černá barva se duhově měnila v bronzově zelenou i červenavou a vestičku zdobily bělavé skvrnky. V tuto roční dobu má nejkrásnější zbarvení. Tak náš hrdý otec, spolu se svojí družkou, tři týdny neúnavně krmil ptačí drobotinu. A věřte tomu, šest hladových krků, to už je pěkná honička! Za tři týdny už byl sad plný ptačího křiku. To si mláďata spolu se svými rodiči hledala potravu sama. Sdružovala se spolu s dalšími a dalšími příbuznými do velkých hejn a k velké nelibosti lidí pořádala hromadné nájezdy na třešňové sady a později, když se blížil podzim, i na vinice. Noci přečkávali všichni pohromadě v rákosinách rybníků a u řeky Dyje. Dávno již naši ptačí sousedé přišli na to, že žít ve velkém hejnu znamená být v bezpečí. Na hejno si netroufne ani dravec a kromě toho – víc očí více vidí. František
31
s Julinkou se znovu chystali do Afriky, ale jejich příbuzní měli namířeno také do Turecka, Španělska, Francie, prostě tam, kde hřeje sluníčko i v době, kdy u nás leží sníh. Snad se s nimi příští rok zase setkáme. VIII. Špaček obecný Vzhled: na jaře má samec duhově se měnící černou barvu, přecházející do bronzově zelené i červené. Hruď zdobí bílé tečky. Zbytek roku – nenápadné červenohnědé zbarvení Hnízdo: nejraděj hnízdí v budkách, které si vystýlá tenkými větvičkami, suchou trávou a peřím Počet mláďat: mladé samice 4 – 5, starší 8 – 9 Potrava: hmyz, bobule, ovoce Aktivita: převážně denní Stěhování: stěhovavý druh, v zimě v Turecku, Španělsku, ve Francii Zajímavosti: umí napodobovat zvuky z okolí i hlasy zvířat i lidskou řeč IX. O ptáčku Štěstí Toho mlhavého březnového rána byla stáj příjemně vydýchaná, přestože venku poletovaly ještě opožděné sněhové vločky a slunce neprodyšně věznily ocelové mraky. Příjemné chroupání, které se neslo od koňských hlav, uspávalo kocoura Matese na hromadě slámy u stájových dveří. Oba koně dostali před chvílí od hospodáře oves k snídani a chystali se na práci do lesa. Byly mohutní, těžcí, ale svaly, které se na jejich těle rýsovaly při každém pohybu napovídaly, že mají oba síly na rozdávání. Však také denně stahovali v lese těžké klády. Za hodinku se začaly mraky protrhávat a sluníčko se zvědavě rozhlíželo, co je v krajině nového. Spolu s prvním slunečním paprskem proklouzl okénkem do stáje temný obrys ptačího těla. Když koně téměř zaráz překvapeně otočili hlavy, dosedal na dřevěnou přepážku u jejich stání tmavý ptáček s červenorezavou skvrnkou na čele a hrdélku. Jen bříško měl bělavé. „Svištíku, jsi to ty! No opravdu! Tak tě tady vítám, kamaráde!“, vzpamatoval se starší z valachů, hnědák Karel a hned se zeptal: „Kde máš Švitorku?“ „Ta přiletí s ostatními až za pár dní. Ještě si netroufala v té zimě“, vydechl a dodal vyčerpaně, „nad mořem bylo příšerné počasí, až jsem se bál, že nedoletím.“ „Ale jsi tady a my tě rádi vidíme. Teď si odpočineš“, konejšil ho Karel. Sotva to dopověděl, zavrzaly stájové dveře a vešel hospodář. Okamžitě si ptáčka všiml a zabručel: „To jsi tu letos brzo. Vítáme tě. Donesl jsi nám štěstí?“, a pokračoval, „aspoň to tak máma vždycky říkala. Mně bude stačit, když tu budeš chytat mouchy. A to ty umíš.“ Pak už jen mlčky strojil koně a venku je zapřahal.Ve stáji se rozhostilo ticho. Kocour se odloudal do kuchyně na snídani. Svištík, šťastný že je doma, si na chvíli zdříml. Uplynulo jen pár dní a dvorem se rozlehlo švitoření a cvrlikání. To se Svištík se Švitorkou šťastně vítali. „Všechno je v pořádku, Švitorko, hnízdo stojí“, hlásil překotně Svištík. Jeho družka zkušeným okem zkontrolovala jejich kulovité hliněné hnízdo přilepené pod stropem stáje: „To je moc dobře, Svištíku, jsem strašně unavená. Ale cesta byla dobrá, myslím, že všichni doletěli.“ Tahle čiperka ale za chvíli již v hnízdě uklízela tak svižně, až se kolem vznášely obláčky prachu. Bylo ještě chladno a hmyz se dosud všechen neprobudil, proto se museli oba ptáčkové hodně snažit, aby si nalovili něco k snědku. Počasí se však stále lepšilo, a tak již počátkem května snesla Švitorka 4 bílá vajíčka s hnědočernými a fialovými tečkami a skvrnkami. Zatímco seděla na hnízdě, Svištík ji obětavě krmil hmyzem. Byl to silák, troufl si i na vážky a motýly. Oba měli velice rádi svoji stáj a trávili tu s oběma valachy příjemné večery.
32
Dokud ještě nenastala honička s krmením mladých, udělali si i čas na vyprávění. „Tak, kde jste zimovali letos?“, vyptával se hnědák Karel. „Tentokrát jsme bydleli až na mysu Dobré naděje“, odpověděla Švitorka. „Kde to je?“, žasl mladší z koní, ryzák Vojta. „To bys musel letět přes africkou poušť Saharu, potom přes tropické pralesy a buš a skončil bys na maličkém výběžku pevniny úplně na jihu Afriky. A to je mys Dobré naděje. Není tam už tak strašné vedro. Bylo nám zde příjemně“, vysvětlovala nadšeně Švitorka, zatímco Karel si představoval, jak valach Vojta letí přes Saharu. Svištík dodal: „Ale doma je doma.“ „A kdo dal tomu mysu takové zvláštní jméno?“, vyptával se dál Vojta. „Asi námořníci, když po dlouhých a krutých bouřích na moři zahlédli konečně ze svých lodí pevninu“, vysvětlil opět Svištík. „To muselo být hrozné“, představoval si Vojta a byl rád, že je doma ve stáji. Obětavá Švitorka vychovala od května do srpna, spolu se svým manželem dvě snůšky mláďat. Bylo jich celkem 9 – 6 kluků a 3 holky. Počátkem září se již všichni proháněli vzduchem jako kaskadéři a posilovali si křídla před dlouhou cestou. Všichni jejich příbuzní se shromažďovali, takže pod ptačími těly nebylo dráty elektrického vedení ani vidět. Když nocovali v rákosinách, bylo jich už přes tisíc. Jednoho říjnového rána se přišla celá naše rodinka do stáje rozloučit. „Tak zase příští rok na shledanou!“ „Bude tu bez vás smutno“, kývali koně truchlivě hlavami. Kocour Mates ptáčky bedlivě sledoval žlutýma očima a mňoukl na pozdrav. Nebo se to koním jenom zdálo? IX. Vlaštovka obecná Vzhled: černý hřbet s červenorezavou skvrnkou na čele a hrdélku, bříško je bělavé Hnízdo: přilepené na stěnách domů u stropu, je z hlíny a slámy Počet mláďat: 4 – 5/ 2 krát do roka Potrava: hmyz, troufne si i na vážky a motýly Aktivita. převážně denní, ale i soumračná Stěhování: na zimu odlétá do Afriky, někdy až na její nejjižnější konec Zajímavosti: v našich podmínkách hnízdí výlučně jen v blízkosti lidských obydlí, která mu připomínají skalní převisy (ty bývaly kdysi jejich domovem) X. Rošťáci Babička Havránková sypala slepicím. Ale dřív než slepice tu byli zase ti rozčepýření darebáci a vrhli se na zrní. Tak dlouho už pili babičce krev. Křáááp – do hejna vletěl kastrůlek, který před chvílí držela v náručí. Byli rychlejší a jakoby babičku chtěli ještě více pozlobit, rozletěli se kolem ní skoro na dosah a křičeli: „Čim, čimčim čim...!“ Samozřejmě se rozletěly i slepice a křik na dvoře byl přímo ohlušující. Celý výjev sledoval kuchyňským oknem dědeček Havránek. Žmoulal v puse vyhaslou fajfku a oči mu pobaveně jiskřily. Za okamžik se prudce otevřely dveře do kuchyně a rozzlobená babička dosedla na štokrdle. „Co mám s tou havětí dělat!? Pořád kradou slepicím zrní!“ „Ale vždyť je nechej, tolik snad nezchudneme“, uklidňoval ji dědeček, „každý tvor má tady na světě svoje místo a svoji roli. Třeba jsou i nějak užiteční.“ „Čím mohou být tito rošťáci užiteční“, mírnila babička svůj hněv. Když šla druhý den do kůlny pro čistou slámu, protože čistila králíkárnu, vyletělo odtud hejno „rošťáků“ a spousta slámy byla roztahaná po podlaze. „Já si snad koupím vzduchovku!“, vyhrožovala babička a dědeček se jí jen smál. Byl konec dubna a všude se batolila mláďata. Koza vodila kůzlata, v králíkárně se honila králíčata a na dvůr vyšla opatrná kvočna s prvními kuřaty. Dědeček Havránek všechen ten mumraj pozoroval u svého okna
33
v kuchyni. Viděl, jak se jejich „rošťáci“ namlouvají – výrazně zbarvení samečci s hnědým páskem přes oko a černou hrudí brousili svěšenými hnědými křídly po zemi a poskakovali kolem nenápadných hnědošedých samiček. A najednou zas ten křik: „Čim, čimčimčim!“ Co se to děje? „Rošťáci“ rozčileně útočí na jedno místo. „Honem se pojď podívat,babičko!“ Napjatě pozorují, jak drobní ptáčci křičí a útočí na kočku, která zcela jistě dostala chuť na žluťoučká kuřátka. „Vidíš“, říká dědeček a usmívá se, „mají i dobré vlastnosti“. Když babička v příštích dnech zpozorovala na zdi pod kůlnou nepořádná rozcuchaná hnízda, už se tolik nezlobila a neodolala, aby jim do nich nenahlédla. Viděla většinou 4 až 6 pastelově zbarvených vajíček. V sezení se na nich střídali oba rodiče. V prvních květnových dnech se z hnízd začaly ozývaly jemné hlásky ptáčat. Dědeček pracoval na zahrádce a s potěšením pozoroval, jak jejich ptačí sousedé pilně sbírají hmyz a nosí ho mladým do hnízd. A museli být hodně pilní, protože ten rok vyvedli mladé čtyřikrát! Ptačí rodiče se přikrmovali také semeny různých plevelů, mladými pupeny i zelenými rostlinami. Byl to velmi pestrý jídelníček. Je pravda, že na dvoře jich bylo stále plno – věčně se hašteřili, prali i křičeli, ale v tomto domě je již přijali. Poznali jejich zvyklosti i jejich život a pochopili, že i "rošťáci" tu mají svoje místo, jak řekl dědeček Havránek. Proto jim v zimě také odpouštěli, to malé příživnictví u slepičích krmítek. Měli tu zkrátka domov. A lidé je postupně rozšířili po všech kontinentech na Zemi. X. Vrabec domácí Vzhled: sameček – hnědý pásek přes oko, černá hruď, hnědá křídla; samička – méně výrazné hnědošedé zbarvení Hnízdo: nepořádné hnízdo ze stébel pod okapy, ve škvírách ve zdi, ve stodolách apod. Počet mláďat: 4 – 6 Potrava: semena, části zelených rostlin, mláďata krmí hmyzem Aktivita: denní Stěhování: zůstává po celý rok Zajímavosti: lidmi rozšířen uměle po všech kontinentech XI. Toulky s Benny Máte-li doma psa a chodíte-li s ním na pravidelné procházky, pak sami víte nejlépe, jaké to přináší potěšení a výhody. V neposlední řadě i to, že se svým psem dokonale poznáte své nejbližší okolí. Záleží jen na tom, jací jste oba sportovci a jestli vás toto poznávání baví. Mě a moji fenku Benny určitě. Proto teď, když bydlíme ve středu města, chodíme nejčastěji do velkého parku. Znám dobře jeho zákoutí a dokonce i jednotlivé stromy už od dětství. A protože miluji zvířata, dívám se také, co tu žije. Toho malého ptáčka jsem nemohla přehlédnout. Měl nápadné zbarvení – na hřbetě převládala zelená a bříško svítilo zářivou žlutí. Zobáček byl šedivý a silný, což napovídalo, že se jeho majitel živí semeny. Jednalo se určitě o samečka, protože v jeho blízkosti se pohyboval podobný, ale méně výrazný šedozelený kolega. A jak víme, příroda to zařídila tak, že samičky-matky mají nenápadné ochranné zbarvení. Upoutal mě také jejich hlásek. Připomínal tóny zvonkohry a odtud je také odvozeno jméno našeho ptáčka: „Geng-genggeng-geng gyrr-yrrr-yrr vuid-vuid...“ Byli oba nesmírně činorodí. Sbírali právě materiál na stavbu hnízda – pečlivě si vybírali jemné větvičky, kořínky a stébla suché trávy. Svoje obydlí staví často na dosah lidské ruky, tedy nepříliš vysoko. Protože je však samička, jak jsme již řekli, velmi nenápadná, je
34
těžké hnízdo objevit pouhýma očima. Navíc sedí budoucí ptačí maminka na vejcích velmi "pevně". To znamená, že se hned tak nenechá vyplašit. Pokud by však rušení bylo příliš časté, vajíčka opustí a už se k nim nevrátí. Čiperné poskakování ptačího páru v trávě přilákalo moji fenku. Rozehnala se k nim jako vítr. Je to její oblíbená sportovní disciplína, protože ptáky samozřejmě nikdy nechytne. Ti se na ni rozkřičeli z blízkého křoví. Myslím, že měla Benny velké štěstí, že jejich nadávkám nerozuměla. Kdybychom měli možnost k nim do hnízdečka nahlédnout, spatřili bychom na polštářku ze žíní, chlupů, peří a jemných kořínků 5 až 6 žlutavých vajíček s hnědými tečkami a skvrnami. V době, kdy samice zahřívá vajíčka a poté i novorozená mláďata, ji krmí sameček. Potom se již mladým věnují oba. Zvláštností je, že novorozeňata krmí natráveným zrním přímo z volátka. Dospělí si k obědu či večeři vyhledávají často tučná semena slunečnic nebo bukvice. Na šípkových keřích po nich zůstávají "ohryzky" ze šípků, připomínající maličký červený pohárek. Nějakou chvíli jsme zelenožluté ptáčky pozorovaly. Obávám se však, že Benny k tomu vedly zcela jiné pohnutky, než mě. Po několika minutách nás ale vyrušila dvě rozjívená mladá psiska, která se řítila nadšeně k mojí fence. Ve své nezkušenosti však přehlédla její výhružný postoj. Já však svoji psí důchodkyni dobře znám, proto jsem si ji rychle uvázala na vodítko a svižně opustila pole dřív, než se z něj stane pole bitevní. Tím moje pozorování skončilo. Co kdyby se ho však ujal někdo z vás ? XI. Zvonek zelený Vzhled: samec – hřbet zelený, bříško žluté, krátký a silný zobáček; samička – šedozelená Hnízdo: z jemných větviček, trávy, kořínků, peří a chlupů Počet mláďat: 5 - 6 Potrava: semena a bobule Aktivita: čiperní jsou jen ve dne Stěhování: zůstává u nás po celý rok Zajímavosti: mláďata krmí natráveným zrním přímo z volátka. Na šípkových keřích po něm zůstávají „ohryzky„ ze šípků. XII. Pepíček Vzpomínám na něj, jako na jednoho z našich nejmilejších zvířecích kamarádů. Domů jsme ho přinesli jako mládě, ale podle výrazně modrého ozobí (to je lemování u kořene zobáčku) bylo již znát, že máme samečka. Proto jsme ho také pojmenovali Pepíček. Uznávám, že to není jméno příliš originální, ale k tomu, aby se naučil mluvit, bylo nutné oslovovat ho výraznými slabikami. Od této chvíle se každou chvíli naším bytem ozývalo přehnané: „Pepíííčččku, Pepíííččku!“ Náš opeřenec nakláněl v klícce hlavičku na stranu a zvídavě si nás prohlížel. Po chvíli však ztratil zájem a probíral si zobáčkem šedivé peří. Vlastně vypadal velmi všedně. Ani nevím, proč jsme si mezi tolika modrými, žlutými a zelenými krasavci vybrali právě tohle nenápadné stvořeníčko. Asi to byl sympaťák. V tomhle ohledu, jak jsme později zjistili, jsme se skutečně nemýlili. Nevím přesně, jak dlouho to trvalo, ale za nějakou dobu nás ptáček po příchodu domů přivítal skřípavým: „Pepííčku, Pepííčku, Pepííčku!“ Později už to byl skutečný pozdrav: „Dobrrý den, dobrrý den...“, vykřikoval s prožitkem. Vyklubal se z něj pěkný drzoun. Nejenže si z celého bytu udělal tělocvičnu, ale kradl nám tužky (byly to jeho oblíbené hračky) a bez dovolení tahal polévkové nudle přímo z talířů na stole. Baštil snad všechno. Proso,
35
lněné semínko, strouhanou mrkev, vajíčko natvrdo, piškoty, jablíčko, pampeliškové listí a kromě zmíněných nudlí sbíral na stole nejrůznější drobečky. Kdybychom mu v tom nebránili, ochutnával by určitě i knedlo, zelo, vepřo. Asi netušil, že se jeho zelení australští předkové živí téměř výhradně jen semeny trav. Pepíčkovi kousky zašly tak daleko, že začal drze přistávat na hlavu našemu psovi. Fenka Ira nevěděla, chudák, kam se před ním schovat. Nejraděj by ho bývala schlamstla, zvláště když na ni pokřikoval: „Irušško, Irušško!“, ale moc dobře věděla, že by jí to neprošlo. Jak se tak Pepíček osměloval, stalo se jednoho dne to, co se občas chovatelům ptáků stává. Byla zima a venku, přestože svítilo sluníčko, ležel sníh. Někdo z nás vyšel na pavlač a nechal bezmyšlenkovitě otevřené dveře. Ptáček toho velmi rychle využil a frrnk! Přeletěl pavlač po celé její délce a usadil se na dveřích na jejím konci. Velice jsme se polekali, protože jsme věděli, že by venku dlouho nepřežil. Co teď! Náš tatínek mu vyšel naproti, pohyboval nataženým ukazovákem tak, jak to vždycky dělával, když ho doma lákal k sobě, a volal: „Pepíííčččku, Pepííčččku!“ Ptáček zrychleně dýchal a bylo na něm znát, že ho neplánovaný výlet vyděsil ještě víc než nás. Byly to napínavé minuty. Přiletí, nepřiletí? Najednou zatřepetal křídly a – přistál na tátově prstě. Pořád ale nebylo vyhráno. Tatínek se ho bál druhou rukou přiklopit, aby mu znovu neuletěl, a tak s Pepíkem na ukazováku opatrně zamířil do bytu. Pepíček seděl jako přilepený. Možná mu došlo, že tohle bidýlko je to nejbezpečnější. Šťastně jsme za sebou zavřeli dveře od bytu a rychle vyděšeného ptáčka usadili do jeho klícky. Bylo vidět, jak mu splašeně tluče srdíčko. Po několika minutách si konečně pročesal pírka a s radostí se pustil do čerstvého prosa. Podobný výlet si pro jistotu už nikdy nezopakoval. Jen pro doplnění: mluvit tyto malé papoušky naučíte tehdy, pokud jsou ve své kleci sami. Máte-li je v páru, pak spolu švitoří jen ve své papouščí řeči. Doma poslouchají všechny zvuky v okolí, takže dokonale napodobují vrabce a další hlasy z ulice. Nadaní jedinci opakují dokonce i celé věty. Nejproslulejší z těchto papoušků si dokázal zapamatovat 300 slov! Pokud si však pořídíte pár, kterému nabízíte pestrou potravu včetně větviček i s pupeny a doplníte přiměřeně velkou klec také malou dřevěnou budkou, dokáží velmi rychle zahnízdit. Co myslíte, kde asi hnízdí v přírodě? V jejich obydlí v dutinách australských stromů byste našli 4-8 vajíček. Ani odchov mláďat není příliš náročný. Pokud nejste alergičtí na prach z peří a nevadil by vám občasný křik, pak vám mohu tyto roztomilé kamarády vřele doporučit. XII. Andulka vlnkovaná Vzhled: původní přírodní zbarvení – zelené, vyšlechtěné – žluté, bílé, šedivé, azurové, modré atd., samci mají modré „ozobí„ (okolí zobáčku) Hnízdo: v dutinách stromů Počet mláďat: 4 – 8 Potrava: v přírodě – semena trav; v zajetí – semena, zelené listy, ovoce, zelenina, vajíčko natvrdo, piškoty Aktivita: je čilá jen ve dne Stěhování: v přírodě – jen přeletuje za potravou v zajetí- přežívá v chráněných venkovních voliérách i zimu Zajímavosti. pochází z Austrálie
36
C) Bezobratlí v našich domovech Věk:
3. – 7. třída
Doba trvání:
10 – 15 min
Předložené komponenty:
terčíky s texty, puzzle domečku, živočichů se suchým zipem
Předměty:
prvouka, přírodověda, PT člověk a jeho svět, environmentální výchova
Cíl:
Seznámit se synantropními druhy bezobratlých v našich obydlích.
obrázky
bezobratlých
Integrace do: prvouka, přírodověda, přírodopis Návod k činnosti: 1.verze (3 . – 7. třída): Děti přiřazují terčíky s texty ke správným obrázkům živočichů. Jedná se o vybrané obrázky z opakovací hry Pexeso. Každý žák může dostat jeden terčík s textem a vyhledat obrázek správného živočicha, případně lze pracovat ve skupinách či dvojicích. Přesnost řešení překontroluje vedoucí hry podle autorského řešení. 2.verze (3. – 7. třída): Děti si složí obrázek domečku z puzzle. Terčíky s texty vkládají přímo do obrázku na místa, o nichž se domnívají, že jsou domovem hledaného živočicha. Vedoucí řešení kontroluje podle pracovního listu s černobílým obrázkem domečku, v němž je vyznačen výskyt jednotlivých druhů. Ten je uveden také v této metodice v kapitole Opakovací hry. Pro žáky 3. – 4. třídy je vhodnější místo terčíků s názvy vkládat obrázky daných živočichů. 3.verze (5. – 7. třída): Spojíme obě předchozí verze. Děti vkládají do barevného obrázku domečku terčíky s texty a k nim přiřazují i správné obrázky.
Autorské řešení – Bezobratlí v našich domovech písmeno terče A B C D E F G H CH I J K L M
číslo obrázku 12 2 21 28 43 15 3 5 6 11 14 38 36 34
název živočicha klíště obecné beruška obecná potemník moučný stonožka škvorová včela medonosná mol šatní blecha obecná cvrček domácí červotoč spižní komár pisklavý masařka obecná škvor obecný sršeň obecná sekáč domácí
37
N O P Q R S T U V W X Y
40 41 16 42 27 26 20 47 29 30 32 33
štěnice domácí tesařík krovový můra gamma veš dětská mravenec faraon molice skleníková pokoutník domácí zlatoočka obecná vosa obecná žížala obecná roztoč rybenka domácí
38
9. SKLÁDAČKA Tato aktivita se dá využít jak pro jednotlivce, kteří jsou předčasně hotovi se svou prací, tak ke skupinové práci nebo i k soutěži. Věk:
1. – 7. třída
Doba trvání:
10 min
Předložené komponenty:
části obrázků skládačky
Předměty:
prvouka, přírodověda, přírodopis, PT člověk a jeho svět, environmentální výchova
Cíl:
Podpořit jemnou motoriku a koordinaci pohybů dětí a zároveň logický úsudek a fantazii, seznámení se s různými druhy ovoce a zeleniny.
Integrace do: prvouka, přírodověda, přírodopis, výtvarná výchova Návod k činnosti: Úkolem žáků je poskládat správně celý obrázek. Jedná se o dva kreslené obrázky ve stylu oblíbeného malíře Rudolfa II. – Archimbolda. Stylizovaný portrét je tvořen různými druhy ovoce nebo zeleniny. Po složení obrázku spočítat druhy ovoce nebo zeleniny, kterými je obrázek tvořen. Následně se pokuste dané druhy správně určit a řekněte si, zda se jedná o ovoce, zeleninu či houbu, případně jaká část rostliny se konzumuje a v případě jedlého plodu, o jaký druh plodu se jedná (peckovice, malvice,...). Autorské řešení: Černobílé obrázky jsou uvedeny za touto aktivitou. ovoce
části obličeje
zelenina
části obličeje
banán kivi ananas mandarinka grapefruit granátové jablko tomel
nos a obočí oči hlava pytle pod očima brada ústa ucho
rajské jablíčko hlíva ústřičná hrášek paprika červené zelí okurka cuketa petrželka feferonky brokolice artyčok pórek (cibulka)
oči uši obočí, zuby tváře vlasy nos kruhy pod očima knírek rty límec brada krk
39
40
41
10. OPAKOVACÍ HRY A) Zvířecí pexeso Věk:
1. – 9. třída
Doba trvání:
30 min
Předložené komponenty:
barevné obrázky synantropních druhů zvířat a názvů zvířat s čísly, 2x48 ks
Předměty:
prvouka, přírodověda, přírodopis
Cíl:
upevnění získaných znalostí, procvičení paměti
Integrace do: prvouka, přírodověda, přírodopis Návod k činnosti: 1.verze (1. – 6. třída): Hraje se podle běžných pravidel pexesa. Dvojici tvoří vždy karta s obrázkem a karta s názvem. Pro mladší žáky je nutné vybrat adekvátní počet vhodných druhů. 2.verze(1. – 9. třída): Jinou variantou může být i soutěž – kimovka. Na určitý časový interval ukážeme žákům několik obrázků živočichů (jejich počet volíme podle věku dětí asi 8 – 15 karet). Poté obrázky zakryjeme a každý hráč vypíše co nejvíce zapamatovaných živočichů. 3.verze ( 1. – 5. třída): Další obměnou může být i hra Černý Petr, kdy ze sady odeberete název jednoho živočicha (v sadě tedy zůstane samostatná kartička s obrázkem zvířete), kterého předem všem řekneme. Hrací karty se rozdají hráčům. Každý hráč se snaží vytvořit ze svých karet co nejvíce správných dvojic, které odkládá stranou. Začínající hráč vezme hráči po své pravé ruce kteroukoliv kartu. (Při vybírání jsou k němu ovšem karty obráceny rubem.) Pokud se mu s ní podařilo vytvořit dvojici, odloží ji stranou, pokud ne, zařadí si ji k ostatním kartám. Ve hře pokračuje hráč po jeho levé ruce. Hráč, který se jako první zbaví všech karet, vyhrává. Z hráče, kterému zbyla samostatná karta v ruce, se stává Černý Petr. 4.verze ( 6. – 9. třída): Pro starší děti mohou tyto kartičky sloužit také jako pomůcka pro opakování zařazování rostlin a živočichů do systému. Kontrolovat správnost lze podle čísel, která jsou shodná na názvu i na obrázku. Seznam živočichů je uveden v autorském řešení. Autorské řešení – Pexeso – živočichové v lidském obydlí 1. andulka vlnkovaná 2. beruška obecná 3. blecha obecná 4. brhlík lesní 5. cvrček domácí 6. červotoč špížní 7. holub domácí 8. hrdlička zahradní 9. ještěrka zední
10. ježek obecný 11. komár pisklavý 12. klíště obecné 13. kuna skalní 14. masařka obecná 15. mol šatní 16. můra gamma 17. myš domácí 18. netopýr 42
19. plch velký 20. pokoutník domácí 21. potemník moučný 22. potkan 23. rehek domácí 24. rorýs obecný 25. krtek obecný 26. molice skleníková + mšice 27. mravenec faraon 28. stonožka škvorová 29. vosa obecná 30. žížala obecná 31. ropucha obecná 32. roztoč 33. rybenka domácí
34. sekáč 35. sova pálená 36. sršeň obecná 37. sýkora koňadra 38. škvor obecný 39. špaček obecný 40. štěnice domácí 41. tesařík krovový 42. veš dětská 43. veverka obecná 44. včela medonosná 45. vlaštovka obecná 46. vrabec obecný 47. zlatoočka obecná 48. zvonek zelený
B) Rostlinné pexeso Věk:
1. – 9. třída
Doba trvání:
30 min
Předložené komponenty:
barevné obrázky synantropních druhů rostlin a jejich názvy s čísly, 2x24 ks
Předměty:
prvouka, přírodověda, přírodopis
Cíl:
upevnění získaných znalostí, procvičení paměti
Integrace do: prvouka, přírodověda, přírodopis Návod k činnosti: 1.verze (1. – 6. třída): Hraje se podle běžných pravidel pexesa. Dvojici tvoří vždy karta s obrázkem a karta s názvem. Pro mladší žáky je nutné vybrat adekvátní počet vhodných druhů. 2.verze(1. – 9. třída): Jinou variantou může být i soutěž – kimovka. Na určitý časový interval ukážeme žákům několik obrázků rostlin (jejich počet volíme podle věku dětí asi 8 – 15 karet). Poté obrázky zakryjeme a každý hráč vypíše co nejvíce zapamatovaných rostlin. 3.verze ( 1. – 5. třída): Další obměnou může být i hra Černý Petr, kdy ze sady odeberete název jedné rostliny (v sadě tedy zůstane samostatná kartička s obrázkem rostliny), kterou předem všem řekneme. Hrací karty se rozdají hráčům. Každý hráč se snaží vytvořit ze svých karet co nejvíce správných dvojic, které odkládá stranou. Začínající hráč vezme hráči po své pravé ruce kteroukoliv kartu. (Při vybírání jsou k němu ovšem karty obráceny rubem.) Pokud se mu s ní podařilo vytvořit dvojici, odloží ji stranou, pokud ne, zařadí si ji k ostatním kartám. Ve hře pokračuje hráč po jeho levé ruce. Hráč, který se jako první zbaví všech karet, vyhrává. Z hráče, kterému zbyla samostatná karta v ruce, se stává Černý Petr.
43
4.verze ( 6. – 9. třída): Pro starší děti mohou tyto kartičky sloužit také jako pomůcka pro opakování zařazování rostlin a živočichů do systému. Kontrolovat správnost lze podle čísel, která jsou shodná na názvu i na obrázku. Seznam rostlin je uveden v autorském řešení. Autorské řešení – Pexeso – rostliny v lidském obydlí 1. afrikán, muškát, petunie 2. bršlice kozí noha 3. citroník 4. dřevomorka 5. fuchsie, zvonek 6. heřmánek, dobromysl 7. hyacint 8. lebeda 9. ledviník 10. lopuch 11. měsíček, levandule 12. monilioza
13. monstera 14. netřesk 15. pažitka, bazalka 16. štětičkovec 17. ploník 18. pýr 19. rozchodník 20. šípatkovec 21. vodní mor 22. voskovka 23. yzop, petržel 24. žabí vlas
C) Domeček-puzzle Věk:
3. – 7. třída
Doba trvání:
25 min
Předložené komponenty:
velká barevná skládačka domečku – puzzle, obrázky živočichů a rostlin se suchým zipem, autorské řešení s obrázkem domečku
Předměty:
prvouka, přírodověda, přírodopis, PT člověk a jeho svět, environmentální výchova
Cíl:
Upevnění získaných znalostí, procvičení paměti.
Integrace do: prvouka, přírodověda, přírodopis, rodinná výchova Návod k činnosti: Děti si složí domeček – puzzle. Tato skládačka má na určitých místech barevné suché zipy. Zelená kolečka jsou určena rostlinám, hnědá (případně černá) živočichům. Také malé obrázky živočichů a rostlin mají na rubové straně suchý zip. Úkolem dětí je umístit obrázky zvířátek a rostlin na správná místa v domečku. Správnost řešení kontroluje učitel pomocí autorského řešení s barevně vyznačenými druhy (na konci manuálu). Správné řešení není jediným možným řešením, ale zohledňuje životní nároky jednotlivých druhů.
44
D) Hra „Blechy“ Věk: Předložené komponenty:
předškolní věk Doba trvání: libovolná – 7. tř. hra „Blechy“, zalaminované proužky papíru s nápisy start, cíl a s číslicemi, jakékoliv obrázky používané v předchozích aktivitách nebo připravené otázky
Předměty:
prvouka, přírodověda, přírodopis, PT člověk a jeho svět, environmentální výchova
Cíl:
Upevnění získaných znalostí hravou formou.
Integrace do: prvouka, přírodověda, přírodopis Návod k činnosti: 1.verze (předškolní věk – 7. třída): Na zem položíme proužek s nápisem start a do sloupce za něj pokládáme proužky s číslicemi a na konec nápis cíl. Mezi jednotlivými proužky je vhodné mít alespoň 20 centimetrovou mezeru (řazení připomíná příčky žebříku). K očíslovaným proužkům položíme vybrané obrázky. Děti si rozeberou barevné „penízky“ – blechy a vedoucí hry stanoví pořadí hráčů. První hráč položí blechu na start a pomocí „velkého penízku“ ji (pouze na okraji) přitlačí k zemi. Tímto způsobem ji „přinutí“ skočit. Blecha doskočí do blízkosti některého proužku a obrázku a vedoucí hry položí hráči otázku, která se k obrázku vztahuje (př. kráva – Dává kráva vlnu?). Jestliže hráč správně odpoví, zůstává ve své pozici. Jestliže se zmýlí nebo odpověď nezná, musí se vrátit zpět na výchozí pozici. 2.verze (2. – 7. třída): Místo obrázků použijeme předem připravené otázky na proužcích papíru. Můžeme tímto způsobem i netradičně zkoušet na známky.
45
46
