PSYCHOLOGIE. Prof. Dr JOS. LINHART, V. LINHARTOVA, VOP, Praha

PSYCHOLOGIE

Prof. Dr JOS. LINHART, V. LINHARTOVA, VOP, Praha

POMALOST KONCENTRACE ÚTLUMOVÉHO PROCESU A DISHARMONIE V ČINNOSTI 1. a 2. SIGNÁLNÍ SOUSTAVY U DÉTl MLADŠÍHO ŠKOLNÍHO VÉKU Rozvoj Pavlovova učení o typech vyšší nervové činnosti u člověka je spojen s odhalováním nových zákonitostí vyšší nervové činnosti člověka a sledováním, jak se na základě těchto obecných zákonitostí projeví individuální typologické rozdíly. Je však i druhá cesta, jíž je možno dále rozvíjet toto cenné Pavlovovo učení. Při výzkumu vyšší nervové činnosti dětí se můžeme setkat u různých dětí s novými vlastnostmi podráždění a útlumu, jejichž mechanismus není dosud dosti znám. Citlivé pozorování a zjišťování těchto variant vlastností obou základ ních nervových procesů i chování dětí je zvláště důležité při výzkumu typů vyšší nervové činnosti dětí nejen proto, že typy vyšší nervové činnosti dětí jsou oblastí dosud málo prostudovanou, nýbrž i proto, že je možno očekávat, že v typologické charakteristice dětí najdeme nové varianty a nové nuance, které není možno zjistit u zvířat. V tomto našem sdělení chceme jít druhou cestou. Metodika: [6] Ve skupině 20 zkoumaných dětí sedmiletých až osmiletých, která se rozdělila na děti cholerického, sanguinického, flegmatického a melancholického temperamentu, [7] jsme zjistili mezi cholerickými- dětmi několik dětí vyznačují cích sé zvláštními znaky, které se pokusíme v této studii podrobněji analysovat. Soustředíme se přitom na tři děti, u nichž se tyto znaky projevily zvláště výrazně. Výzkum těchto tří dětí, konaný v roce 1952— 1953, byl proveden komplexní meto dikou (metodikou podmíněných uchopovacích reflexů, asociačního experimentu, pedagogického pozorování a anamnesy). U dvou z těchto dětí (Zdeňka B. a Heleny B.) byl vypracován podmíněný ucho povací reflex na komplexní podnět (zelené světlo a bzučák), a potom vyhášeny jednotlivě obě komponenty. Milada P. byla postavena před částečně jiný úkol: vypracovat dvě diferenciace (v jedné byl na bzučák vypracován diferenciační útlum a na žluté světlo kladný uchopovací reflex; v druhé diferenciaci bylo slovo »píš ťala« kladným podnětem, slovo »červené světlo« záporným podmíněným podně tem), potom měla provést přenos podmíněných reflexů z první do druhé signální soustavy a obráceně, konečně přepracovat signální významy podmíněných reflexů. Metodou asociačního experimentu, přizpůsobenou k výzkumu dětí, jsme zjišťo vali jak obecné typové vlastnosti nervových procesů, tak specifické vlastnosti ďruhé signální soustavy. Při asociačním experimentu, v němž jsme používali padesáti slovních podnětů v jednom sezení, hodnotíme: délku reakční doby, počet opakovaných odpovědí, pravidelnost reakčních dob (rozptyl), obsahovost odpo vědí, přítomnost afektivních odpovědí, sílu vnějšího útlumu na vedlejší podněty ^ délku následného útlumu, změny reakční doby a charakteru odpovědí po instrukci obsahově reagovat a sílu hlasu dítěte. Pedagogické pozorování ve škole i v rodině ^ anamnesa dítěte doplňovaly metodiku laboratorní, zejména tím, že dovolovaly základě poznání sociálního prostředí a podmínek výchovy komplexněji postih71

J. LINHART, V. LINHARTOVÁ

nout vlastnosti zkoumaných dětí.^ V této studii vycházíme nejprve z celkového určení typu vyšší nervové činnosti, a potom se soustředíme na rozbor oné typotogické zvláštnosti, která je předmětem našeho pojednání. Přehled výsledků U prvního ze tří zkoumaných dětí, 81eté Heleny B., ukážeme na případ dishar monie korové činností, zejména na nesoulad činnosti 1. a 2. signální soustavy; u druhého dítěte, osmiletého Zdeňka B., jsme zjistili, že útlumový proces se udržuje dlouho v irradiovaném stavu; u třetího dítěte, osmileté Milady P., jde pravděpodobně o překrytí typu získanými vlastnostmi, které jsou značně resístentní. Jednou z nejzávažnějších otázek při výzkumu typů vyšší nervové činnosti dětí je otázka součinnosti první a druhé signální soustavy. Skrovným příspěvkem k této otázce je náš rozbor experimentálního pozorování Sletého děvčete, Heleny B. Výzkum, konaný v r. 1952—1953, byl prováděn metodikou podmíněných ucho povacích reflexů a asociačního experimentu, pedagogickým pozorováním a anamnesou. Při výzkumu rtietodou podmíněných reflexů se objevily tyto výsledky: Podmíněný reflex na komplexní podnět (bzučák a zelené světlo) se vypracoval rychle (již na druhý podmíněný podnět — viz obr. č. 1). Podmíněné reakce byly poměrně stálé, s pravidelnou krátkou latentní periodou (v 1. sezení průměrná latentní perioda 0,5 vteřiny, v 2. sezeni 0,4 vteřiny). V pausách se občas objevo valy mezisignální stisky. Vyhášení komponent (nejdříve bzučáku) kladného komplexního podnětu, započa té ve 3. sezení, vyvolalo po krátké fázi útlumu (prodloužení latentní periody asi vli vem orientačního reflexu) nejdříve excitační fázi, projevující se ve zkrácení latentních period, ve zvýšení intensity stisků a v častějších mezisígnálních reakcích.

r

i i i i i

kJ A

1 2 3 4 5 * 7 1 I. 1

2

3

?.

415

I

6

7 8 I 9 10 11 12 13 M 15 16 17 10 19 20

6.

I

7.

Obr. 1: Vyhášent komponent kladného komplexního podnětu u Heleny B. Mz — vyhášent záporného bzučáku, zs — vyhášent záporného zeleného světla, K — křivka vytváření podmíněného reflexu na kladný komplexní podnět, A — počet podáni komplexního podnětu a bzučáku v jednotlivých pokusech. B — počet podání zeleného světla v jednotlivých pokusech. 1 Viz podrobnější rozbor v předcházejícím sdělení: J. Linhart, J. Janda, V. Linhartová,. Pavlovovo učení o typech vyšší neťvové činnosti s hlediska pedagogických potřeb, Peda gogika. roč. IV, 1954, č. 9, str. 700. 7Ž

POMALOST KONCENTRACE ÚTLUMOVÉHO PROCESU A DISHARMONIE V ČINNOSTI

Hlavním znakem této excitační fáze je však to, že podmíněné reakce na nezpevněný bzučák nevyhášely (obr. č. 1). Po určité vlně utlumenosti nezpevňováných kom ponent v 5. sezení nastoupila v 6. sezení opět excitační vlna, která teprve v 7. sezení přešla do fáze utlumení obou komponent. Tento boj mezi podrážděním a útlumem, projevující se u silnější komponenty (bzučáku), ukazuje na sílu po dráždění a na relativní slabost útlumu. O cholerické převaze podráždění nad slabým útlumem svědčí též mimika: Helena B. se při nezpevňovaném bzučáku hněvá, zatíná zuby či naopak, vypadá zklamaně a ospale. Na převahu podráždění ukazují i četné rysy jejího chování. Je zlostná, snadno se rozčilí a špatně se ovládá; je agresivní (ale jen ve známém prostředí, na př. se sourozenci se ráda pere), netrpělivá a umíněná. V jejím chování se prozrazují podobně jako u jiných choleriků — výrazné emociální sklony (ráda se mazlí a pod.). 0 pohyblivosti i převaze procesu podráždění svědčí konečně i to, že se rychle přátelí i s cizími dětmi a že — když to jde — ráda poroučí. Na práci, zejména na učení se velmi špatně soustřeďuje, sebemenší podnět ji hned z práce vyruší. Při práci je nestálá; »Když se jí něco nedaří,« říká její matka, »nafoukne se a jde od práce pryč. Přitom je hned znervosnělá a říká: „Já to neudělám” a skutečně to neudělá. Okoly píše nedbale, a jen hledí, aby je měla rychle hotové.« V jejím chování se však objevují i znaky slabosti obou nervových procesů: nesnáší na př. silné vzrušení (při silném vzruchu se rozechvěje), silně se bojí a snadno se leká. Matka tvrdí, že Helena je podobná otci, který je prchlý a zlostný. Podobně jako on má i Helena sklon k tuberkulöse a prodělala mnoho nemocí; s tím asi souvisí to, že je snadno unavena a snadno tělesnou námahou vydrážděna až k pláči. Takto získané výsledky by ukazovaly na to, že jde o cholerické dítě. jehož ner vové procesy jsou částečně zeslabeny nemocí. Bližší rozbor (zejména výsledky asociačního experimentu a pedagogického pozorování) však ukázal, že mnohé Heleniny vlastnosti je třeba vysvětlovat zvláštnostmi její druhé signální soustavy. Při asociačním experimentu jsme obdrželi zcela jiný obraz o zapojovací (aso ciační) korové činnosti Heleny B. Vytváření asociací na úrovni 2. signální soustavy se ukázalo být neobyčejně nedokonalým. Jestliže reakční doby podmíněných ucho povacích reakcí byly velmi krátké (průměrně 0,4 vteřiny—0,5 vteřiny) a odpo^daly dětem se silným a pohyblivým procesem podráždění, tu reakční doby slov*^ích odpovědí jsou proti ostatním dětem (jejichž průměrná reakční doba činí 1 vteřinu až 1,2 vteřiny) neobyčejně prodlouženy (viz tab. č. 1). Tak na příklad Tabulka č. 1. Přehled výsledků z 6 asociačních pokusů u Heleny B. Tabulka 1. (H. B.)

íôktis............ per................. vědí* ôčet opakov. oďPovědl ............... 2

1

2 4.9”

3 7.8”

100%

100%

100%

100%

100%

100%

42%

16%

12%

,12%

24%

22%

4,3"

■

4 7,8"

5 3.4”

6 5,8”

pokuse (reakční doba 4',3 vteřiny) bylo z 50 odpovědí jen 12 pod 2 vteřiny, odpovědí nad 3 vteřiny a 4 odpovědi dosáhly 9 vteřin, 2 odpovědi pak 23 vteřin. 73


Při pokuse si Helena většinou šeptá slovní podněty, dlouho přemýšlí a často nervosně pohybuje rukama. Na náš dotaz vysvětluje dlouhé reakční doby tím, že »chtěla, aby se ta slova hodila« (t. j. přes naši instrukci, že má říci slovo, které jí prvně napadne, se snažila vždy odpovídat obsahově), piouhé reakční doby při slovních asociacích, jejich značný rozptyl (viz obr. č. 2), ukazují,na inertnost či slabost nervových procesů v 2. signální soustavě. '

y.

-

/////

4

y/. -

9

\0 II 12 13 14 15 16 17 18 19

výše

Obr. 2: histogram zachycující průměrný rozptyl reakčních dob ze 6 asociačních pokusu s Helenou B. Na ordinátě je počet slovních odpovědí v rozmezí reakčních dob po vteřinách, na abscise jsou naneseny reakční doby v sekundách. 20 zahrnuje reakce s delší reakční dobou než 19 sek. (na př. jedna z reakcí dosáhla 47 sek.).

Dalším výrazijým rysem výsledků, získaných u Heleny B. pomocí asociačního experimentu, je stoprocentní obsahovost jejích odpovědí. Jak jsme ukázali v před cházejícím sdělení [7], obsahové odpovědi u dětí našeho věku jsou příznačné buď pro slabý, nebo silný, ale pomalý typ vyšší nervové činnosti. Při rozboru odpovědí s hlediska obsahové stránky je pro Helenu B. nápadná snaha odpovídat ve formě věty (viz obr. č. 3). Kratší reakční doby se vyskytují jen u slovních odpovědí jednoduchého elektivního charakteru (na př. »auto — jede«, »slunce — svítí« a pod.). Naproti tomu jiné odpovědi (na př. »chodba« — »se teď myje«) vyžadovaly jako méně automatisované dlouhého přemýšlení a tím nastalo i prodloužení reakční doby. Odpovídání jen obsahovými odpověďmi a stereotypní tendence odpovídat větným způsobem je možno pokládat za další projev inertnosti, po př. i malé síly nervových procesů na úrovni 2. signální soustavy. O inertnosti procesů v 2. signální soustavě svědčí i výsledky, získané metodou výpovědí po pokusech s podmíněnými reflexy: Helena B. stereotypně opakovala výpovědi v jednotlivých pokusech, i když obraz podmíněných reflexů v 1. signální soustavě se změnil. Tyto závěry o vlastn9stech 2. signální soustavy jsme se snažili ověřit pedagogickým pozorováním ve škole. Zjistili jsme, že Helena B. se vy jadřuje ve škole ze značnými potížemi (doma mluví lépe, volněji, dokonce je i cholericky mnohomluvná). Na otázky učitele neodpovídá většinou souvisle, čte velmi pomalu. S tímto nedostatečným rozvojem její 2. signální soustavy je třeba uvádět v souvislost i to, že je jednou z nejslabších žákyň svého postupného ročníku. Za příznak inertnosti při tvorbě slovních asociací je možno pokládat i to, fe — když Helena chce něco říci rychle — všechno poplete. Jak vysvětlit tato zvláštní fakta jednak s hlediska mechanismů, jednak s hle diska příčin, které tyto mechanismy vyvolaly? Jde zřejmě o disharmonii a ne74


.o *§

■s

I

ÎQ) cq

& o

v :t; íS »

';3ï g

â

04

c

»o

'i o .SÎ ž »o »

â

*« o

c o v.

'

O

OQ

ÿ

c

1 « I f 2 .a s -5 -š-g

■a E 3 -g ^ S S J

S .« .8 S-Æ.S « ,g

¿ i , SJ

o :>«

^

I

S I 5 S i 5 € I ’i 2 _ i 5 >S

I 3 g '^

II

I

i l

S i- 'S I

S .ÍI

-^«NnSV io >o k ! oooCo — —^CNrnôS^dlôôoÔ^^rNoS'^to -»-».-«I«» — fNfNfSirsfN*^ 75

J. LINHART. V. LINHARTOVA

jednotnost korové činnosti Heleny B., zejména o nesoulad mezi činnosti 1. a 2, signální soustavy. Zatím co nervové procesy v 1. signální soustavě se vyznačují uspokojivou silou i pohyblivostí a zdají se být funkčně dobře práceschopné, tu nervové procesy v 2. signální soustavě jsou velmi málo práceschopné, jsou slabé a inertní. Zvláštní typologickou skladbu Heleny B. můžeme charakterisovat tak. že jde o dítě-cholerika s velmi slabou 2. signální soustavou. Příčin a podmínek těchto nedostatků 2. signální soustavy a nezdravé disharmonie mezi 1. a 2. signální soustavou, které ohrožují další duševní rozvoj a školní úspěch tohoto dítěte, je několik: k vrozeným typologickým podmínkám je možno počítat celkovou nevyrovnanost nervových procesů, pravděpodobně i vrozenou slabost nervových procesů ve slovně motorickém analysátoru (u Helenina otce jsme rov něž zjistili obdobné poruchy v činnosti 2. signální soustavy, pomalu mluví a obtížně vyslovuje slova); vlastní příčinu je však nutno hledat ve vlivech prostředí, ve způsobu výchovy (rozmazlující výchova) a ve vlivu nemocí. Není pochyb, že správná analysa takovýchto potíží duševního vývoje dítěte vede k účinným pedagogickým zásahům založeným na znalostech reálných předpokladů. U Heleny B. bylo třeba pozornost vychovatele zaměřit na odlišné chování děv čete doma a ve škole. Složitější a náročnější situace ve škole vyvolávala patrně silný útlum v druhé signální soustavě, snižovala schopnost vyjadřovací a vedla ke stavům strachu, studu a pocitu méněcennosti. Bylo třeba především zvýšit její sebedůvěru ve třídě, na př. dát jí možnost, aby vynikla v oblíbené hře, svěřit jí důležitý úkol a pod. Současně bylo třeba odstranit ostych při vyvolání ve škole a strach, že se nebude umět dobře vyjadřovat. Zde bylo nutno ji nejen povzbuzovat pochvalou při malých úspěších, nýbrž též trpělivě cvičit její způsob vyjadřování. Zvláště dobře působilo, když ona sama musela ve hře či v zájmové činnosti aktivně vystupovat, zařídit úkol, vést děti a pod. Tyto výchovné zásahy měly v podstatě úspěch, jak zejména ukazuje pedagogické pozorování, provedené po dvou letech od doby našeho experimentálního šetření (v říjnu 1954). Helena B.. nyní žákyně 4. postupného ročníku, se jeví v této dobé především odvážnější ve svém vystupování ve třídě. Je živá. snaživá, odpovídá hlasitě a klidně. Již se u ní neobjevuje nesmělost v odpovědích, odpovídá vcelku plynule a bez zadrhování. Zbytky starých nedostatků je však možno dosud u ní pozorovat. Jsou to pře devším znaky, svědčící o určité slabosti korových procesů. V její snaze o odvážné vystupování je patrné křečovité úsilí. Ve škole je sice snaživá, nikoli však klidná a pozorná. Snadno se poleká, na příklad je-li vyvolána, chytá se před odpovědí ulekaně za ústa. Při písemné práci je neklidná, nesamostatná, úzkostlivá, její písmo je nevyrovnané. Také v jejím chování se jeví jistá nevyrovnanost. Chvílemi v lavici povyskočí, sklání se pod lavici, hraje si. V tom se projevují již dříve zjištěné rysy cholerika. Hovoří sice plynule, avšak z pomocných přídatných pohybů hlavy a rukou je patrno jisté úsilí. U Heleny B. nastaly po dvou letech výrazné změny v jejím chování; je možno soudit, že nastalo zesílení nervových procesů a lepší součinnost 1. a 2. signální soustavy. « Již dříve jsme upozornili na zvláštní případ irradiace útlumu, vyznačující se tím, že útlum snadno se rozlévající po mozkové kůře zůstával v irradiovaném stavu a jen zvolna se koncentroval. Po prohloubení rozboru vlastností tohoto dítěte 76


,

4. Vyhášení dvou komponent kladného komplexního podnětu (bzučáku a zeleného světla) u Zdeňka B. ^ ^ křivka vyhášení reakci na záporný podmíněný podnět bzučák; zs — křivka vyhášent reakcí na záporný podmíněný podnět zelené světlo, počet podání bzučáku podle pořadí pokusů, B — počet podání zeleného světla v jednotlivých pokusech. 77


Závěry z metodiky podmíněných uchopovacích reflexů o cholerické nevyrovna nosti nervových procesů u Zdeňka B. jsou potvrzeny též výsledky asociačního experimentu. Jak ukazuje tabulka č. 2, objevuje se u Zdeňka B. značný počet Tabulka č. 2. Přehled výsledků z 6 asociačních pokusů u Zdeňka B. + — v 5. a 6. pokuse dána instrukce obsahově. Tabulka 2. (Z. B) Pokus ................... Lat. per................ Počet obsah, odpo vědí ................... Počet opakov. od povědí ...............

1 1.4"

2 1,1"

3

4

5+

6+

1,1"

1,6"

2.8"

1.9"

34%

11%

4%

16%

98%

78%

18%

36%

26%

26%

16%

24%

opakovaných odpovědí, svědčící o převaze podráždění nad útlumem, i převaha volných asociací nad obsahovými odpověďmi, kterou u dětí tohoto věku spojujeme s širokou irradiací silného procesu podráždění. Výkyvy ve vztazích mezi podrážděním a útlumem, které jsme pozorovali při vyhášení komponenty (bzučáku) kladného komplexního podnětu, se též objevují při asociačním experimentu v délce reakčních dob. Tyto výkyvy pozorujeme jed nak v délce reakčních dob v průběhu jednoho pokusu (viz obr. č. 5), jednak v prů měrné délce reakčních dob v jednotlivých pokusech. Experimentálně zjištěná fakta o cholerické nevyrovnanosti Zdeňka B. jsou v souladu s daty anamnesy a pedagogického pozorování. Od narození byl Zdeněk živé, pohyblivé a neposedné dítě; i dosud je neklidný jak doma, tak ve škole. »Stále někam běhá, stále něco chce.« říká o něm matka. Zdeněk, podobně jako všichni cholerici. vyžaduje mnoho výchovné pozornosti. Při vyučování učitelka musí stále sledovat jeho chování, několikrát za hodinu jej vyvolává, aby udržela jeho pozornost, často chodí k němu a bere mu z ruky věci. s nimiž si hraje. Cviky při rozcvičce Zdeněk přehání, takže musí být napomenut. Při práci je Zdeněk roztěkaný, dělá často chyby z nepozornosti, které však sám opravuje (dodatečný nástup útlumové kontroly). Počítá sice rychle, ale často s chybami. Vlivem špatné soustředěnosti a nedostatečné podpory v rodině se Zdeněk špatně učí. Pomalu se soustřeďuje na práci (dlouho mu trvá. než začne psát úkol a pod.). Vůči dětem je agresivní, v přestávce se neustále pere nebo se honí divoce po třídě, často se — doma i ve škole — rozkřičí i rozesměje na celé kolo. Všechna tato fakta vedou k závěru, že Zdeněk B. patří k silnému nevyrov nanému typu vyšší nervové činnosti. Po této obecné typologické charakteristice můženie přistoupit k podrobněj šímu rozboru zvláštního způsobu koncentrace procesu útlumu u Zdeňka B. Za prvé jsme pozorovali, že — na rozdíl od ostatních dětí-choleriků. u nichž nezpevňování komponent vyvolalo excitační fázi (zkrácení latentních period, mezisignální stisky a celkové vzrušení chování) — probíhalo u Zdeňka B. vyhášení bzučáku i zeleného světla za postupného prodlužování latentních period bez pří znaků excitační fáze. Útlumový proces patrně široce irradioval a pomalu se kon centroval, což zamezilo vzniku kladné indukce, a tím i vzniku excitační fáze. (Pod mínkou vzniku kladné indukce je určitá koncentrovanost nervových procesů.) 78


O zvláštnostech irradiace a koncentrace útlumového procesu svědčilo i chování Zdeňka při vyhášení komponent kladného komplexního podnětu. Objevovala se u něho silná utlumenost, budící chvílemi dojem usínání. Když později v dalších pokusech (v 7.—10.) na záporný bzučák již nenastávaly reakce, mizela i jeho utlumenost a ospalost; je možno předpokládat, že útlumový proces se vlivem trénování již koncentroval. Kromě toho se pomalost koncentrace vyhasínacího útlumu projevovala ve velmi častých následných útlumech, inhibujících reakce na následující kladný komplexní podnět. Pomalost koncentrace utlumu se mimořádně výrazně projevila v 6. sezení. V první polovině vyvolává bzučák ještě kladné reakce (viz obr. č. 4), avšak jejich latentní perioda je prodloužena, výška stisků občas značně snížena a tvar stisků je nepravidelný. Potom byla podána serie osmi nezpevňovaných podnětů (bzučák 11/6 — 18/13) za účelem upevnění stále nepevného diferenciačního útlumu (viz tab. č. 3). Po těchto osmi záporných podnětech se Zdeněk B. zvrátil do křesla s výrazeni lhostejnosti a utlumenosti a nereagoval po celou druhou polovinu pokusu nejen na kladný komplexní podnět, nýbrž ani při zpevnění. Pohledem se pouze přesvěd čoval, že bonbon trubicí padá, avšak pohybem na jeho pád nereagoval. Je třeba předpokládat, že útlum zasáhl nejen podmíněnou, hýbrž i základní reakci. Teprve po 26. podání kladného podnětu po zpevnění v pause zmáčkl a všechny nashro mážděné bonbony vypadly najednou. Pak však pokračoval ve svém negativním poměru k celému pokusu, takže pokus byl přerušen. V rozhovoru neverbalisuje tuto širokou generalisaci útlumu, která zasáhla i základní reakce. V 7. sezení pokračuje — byť i ve značně zmenšené míře — tento negativní poměr k pokusu: je nesoustředěný, stále si s něčím hraje, chodí po místnosti, balónek nedrží v ruê a pod. Teprve v 10. sezení mizí tato difusní irradiace útlumu a objevuje se Uspokojivá koncentrovanost nervových procesů. Tento případ široké irradiace útlumového procesu a neschopnosti jej koncen^í*ovat není přirozeně možno hodnotit jako obvyklý jev následného útlumu, nýbrž jako individuální a svéráznou vlastnost dynamiky nervových korových procesů. Pomalost koncentrace útlumového procesu, která se již dříve projevovala v řadě ^âků (prodlužování latentní periody, výrazný následný útlum a celková utlu*ênost), nyní při prohloubení útlumu sérií nezpevňovaných podmíněných podJêtů vyvolala asi takovouto změnu v korové dynamice Zdeňka E.: Zesílený útlum ^fadioval a zasáhl přirozeně zejména motorický analysátor, v němž tento vnitřní tlum při motorické uchopovací metodice pravděpodobně vzniká; vlivem své êrtnosti zůstal tkvět na místech, která zasáhl; poněvadž šlo o silný, sumací Prohloubený útlum, projevily se jeho účinky neobvykle výrazně v celém chování Chlapce. Tento předpoklad o pomalosti koncentrace útlumového procesu u Zdeňka B. ^sttie dále prověřovali na základě výsledků asociačního experimentu, anamnesy, pedagogického pozorování. ^ y prvních dvou pokusech asociačního experimentu se sklon k irradiaci útlumu ^êrtnímu setrvání v tomto irradiovaném stavu neprojevil — slovní odpoVět''* podobný ráz jako u ostatních dětí-choleriků [krátké reakční doby, ten^^^ volných (neobsahovaných) asociací]. V třetím pokusu (ač průměrná laperioda je dosud krátká — 1,1” ) se však již objevilo 5 odpovědí s reakční 79


a

ti

l> í

.ž

>

I

VI

'i

11

1(/)

■S^^s s

•s

1 « 32

a

i l l í g si

S

li

• i^ ll |3 | .« f s a-c^

II

8 Z >o < N lO

jxxjnAídz

><

933I«dJ •pn?2*PA

N

JSOJIÍPA

>.§*" >3 a žs

Ci

UXD

33S A

I

ca CO(N I o co

oco

• J 3 d *1 « !

• 00

1o“

90^991 TOZ •Wd ueq co 398 A

JWI?PPO

lO

ci ci

CVI

o

T?J

;S

P

7Z3

r‘! o

^

o

5

g

§

o

5

M <•-« »• >(i) >w >w >>w >w >w g > >

^

1 D3S A *d

o «OO OlO OO O o

I2 3 U I *J 3 1 U I

n jjn p o d 0ISJ3 -jOd

80

co

o ^ Ol co

00 Oi ^ ri r* ri

¡ OOOj O

O

|

2

^

2

S

POMALOST kONCENTRACE ÚTLUMOVÉHO PROCESU A DISHARMONIE V ČINNOSTI

dobou 2 vteř.) a z nich 4 z reakční dobou nad 4 vteřiny a 1 z nich s 7,9 vteřiny — viz obr. č. 5). Toto nápadné prodloužení reakční doby, kterou je třeba spojovat s výše konsta tovanou inertnosti irradiovaného útlumu, nemají přímé zdůvodnění v obtížnosti slovních podnětů. Vlastní příčinu těchto prodloužení je třeba hledat v tom, že ú!:lum vzniklý při efektivních slovních odpovědích či při hledání slovní odpovědi široce irradiuje a potom se pomalu koncentruje. Nejvýrazněji se projevila irradiační tendence útlumu v 5. pokuse, kdy Zdeněk dostal instrukci odpovídat obsahově. Tato instrukce vyvolala u Zdeňka B. značný neklid (vrtí sebou, chce odejít — jako by nastala obranná reakce na nepříjemný úkol). Současně s tímto neklidem nastalo v tomto pokuse u Zdeňka B. velmi vý razné prodloužení všech reakčních dob (průměrná reakční doba se zvýšila na 2,8 vt.) s velmi četnými úkazy inertnosti koncentrace útlumu (viz obr. č. 6 a b.). Tyto změny v reakčních dobách po instrukci k obsahovým reakcím je třeba spojovat s tím, že tato instrukce vyvolává diferenciační útlum (jenž má utlumit nesprávnou volnou asociaci a zajistit výběrově obsahovou odpověď), který u Zdeň ka B. vlivem zvláštnosti jeho korové dynamiky snadno irradiuje a setrvává v tomto irradiovaném stavu. V tomto pátém pokuse nacházíme 25 (t. j. 50 %) slovních odpovědí s reakční dobou nad 2 vteřiny a 6 odpovědí nad 5 vteřin. S touto pomalostí koncentrace útlumového procesu jsme se setkali při metodě asociačního experimentu a částečně i při metodě podmíněných reflexů ještě u dalších pěti dětí. Je proto možno inertnost koncentrace pokládat za zvláštní,

/. 2. 3. 4.

list tatínek svitl

stůl bedno

mašle

5. 6. 7.

brouk vyvolán budík koš

bomba bonbony

■ 8.

chlapec vyvolán stůl hradby

9

stonat

10, //.

malý kůň

12

radost

kamna zrcadlo

13. i4 15.

slunce

socha

nedbalý noviny

pit

skříň

16.

koruna

věšák váza

17. 18.

pětka chodba

čtyřka kamna

19. 20. 21. \22. 23. 24. 25.

^

list

zima

bouda

vyruíovat tráva

hroudy kopec

détl

hory

gum a

lyže

pohlavek dobře

brusle dům

5: Znázorňuje první polovinu asociačního experimentu se Zdeňkem B. (16. 3. 1953). slovní podnět, B — slovní odpověd; + afektivní slovní podnět. Na záznamu je patrný značný rozptyl v délce reakčních dob.

81

J. LINHART, V. LINHARTOVA

B

A

/. 2. 3, 4, 5. 6. 7. 8. 9.

pozvali koloběžka nastydlý pavouk

doma hosty člověk hoch mouchy

10. II, 12.

prach skřípali

hadr mravenec

žalovali

13.

hubatý

14. 15.

sběr podobný

člověk kluk děti stůl

16.

obléci bomba

děli padá

bolest

bolí řve rozmáčí

17. 18. 19.

tygr cukr skořápka

24.

kleště

štípou

25. 26. 27.

žák pozorovali

sedí ptáka

pilot _ hlídali omrzeli

letí boudy

pořádek nepěkný mluviti

škola hoch ulice

míč

kope sníh voda leží škola pes zdraví

28. 29. 30. 31. 32. 33. 34. 35. 36. 37. 38. 39. 40. 41. 42. 43. 44. 45. 46. 47.

82

lyže mokrý odpočinek rozum řetěz nemoc deset slepice slibovat téci kus hořeli

2I"

3|"

4\"

5|"

t|"

t|"

al*

bouchá

20. 21. 22. 23.

prázdno zloděj

l|"

strom hrušky deka

kůra Jádro hřáli hrozný slavnost

ořech škola krade

0 c

>0

«

1

i “S o »O NJ a o

3

h ‘Š O

I

§. 0 jC !•§ c »0 •S

1 5

n

’a"§

hra

let kváká ve škole voda péci stodola škola slaný

48.

zápis sůl litovali

49.

světlo

vody den

50.

koš

prádlo

i la

vg 03 v.

>0)

O

§ o


Obr. 6b: Znázorňuje zvětšení rozptylu reakčních dob po instrukci odpovídat obsahově. Na ordinátě je počet slovních odpovědí v rozmezí reakčních dob po vteřinách, na abscise jsou naneseny reakční doby v sekundách.

typologicky významný úkaz. Bude ovšem třeba znovu a na větším počtu dětí tyto naše předběžné závěry prověřit. Pomalosti v koncentraci útlumu, kterou jsme zjistili experimentálními výzkumy, odpovídají četné rysy v chování Zdeňka B. Nápadné u něho je spojení neukáz něnosti a cholerické divokosti s těžkopádností; současně se u něho projevuje malá Schopnost soustředění na učení (práci) a sklon k ospalosti. S těmito rysy chování též souvisí u Zdeňka se často vyskytující ztrnutí, která mají ráz rozlitého útlumu po mozkové kůře. Pozorovali jsme tato ztrnutí zejména tehdy, když ho učitelka napomenula či vyvolala. Na příklad učitelka napomenula Zdeňka a vyzvala jej. aby si sedl na kraj lavice; Zdeněk na chvíli »znehybněl« a teprve potom provedl í*ozkaz. Jindy jsme pozorovali toto ztrnutí v jiné situaci: Zdeněk rychle odříká val úkol, najednou se uprostřed věty zarazil a »znehybněl«, a teprve po delší chvíli trhl hlavou a rychle dokončil větu. Často jsme u něho pozorovali, že při Vyvolání — nemůže-li si hned vzpomenout — se zastaví, »znehybní« a trvá mu Velmi dlouho, než odpoví. Je možno předpokládat, že tyto vlastnosti chování mají stejný korový mechafîsmus jako zmizení podmíněných i základních reakcí při experimentálním po zorování metodou podmíněných reflexů a neobyčejná prodloužení reakčních dob při asociačním experimentu. Tímto mechanismem je — jak se domníváme — Pomalost koncentrace útlumového procesu — t. j. irradiovaný útlum setrvává po y^^čitou dobu v těch bodech mozkové kůry, které zasáhl, a jen pomalu se vrací (koncentruje) do výchozí korové oblasti. . Kromě této pomalosti koncentrace útlumového procesu se u Zdeňka B. objevují 3ako druhý podstatný rys jeho vyšší nervové činnosti silné vlivy podkoří na ko tvou činnost. Důkaz o existenci těcjito podkorových vlivů spatřujeme zejména 83


v těchto faktech: ve značném počtu afektivních slovních odpovědí při volných asociacích v asociačním experimentu; ve výbuších vzrušení a agresivity, ty pických pro cholerika, v častých stavech utlumenosti. V převaze podkoří nad korovou činností spatřuje vedoucí rys dětí-choleriků N. I. Krasnogorskij (2). Tyto podkorové vlivy, jak se zdá, působí dvojím způsobem: podkorové vzrušení buď iradiuje do mozkové kůry a zvyšuje její dráždivost (ría př. motorický neklid a divokost u Zdeňka B), nebo mozkovou kůru indukčně tlumí. Je možné, že tato převaha podkoří nad korovou činností je v určitém vztahu k pomalosti koncen trace útlumu. Rozbor výsledků ukazuje, že Zdeněk B. patří k silnému nevyrovnanému typu vyšší nervové činosti, a to k horší variantě tohoto typu ve smyslu silné převahy podráždění nad relativně slabým útlumem a ve smyslu silných podkorových vlivů na mozkovou kůru. Současně jsou tyto cholerické rysy kombinovány pomalostí koncentrace útlumového procesu. Rozbor těchto výsledků ukazuje, že chcívání Zdeňka E. (a dětí jemu podobných) je podmíněno určitými objektivními korovými mechanismy, jejichž poznání je základem individuálního přístupu k dítěti. Při výchově tohoto chlapce bylo třeba nejdříve zlepšit velmi silnou nevyrovnanost podráždění a útlumu. Učitelka se snažila posílit jeho slabý útlumový proces klidnou důsledností výchovných po žadavků, soustavným cvičením sebeovládáni, správným využitím jeho aktivity a iniciativnosti v třídním kolektivu, upravením jeho denního režimu ve spolu práci s rodiči, působením osobním i pomocí kolektivu. Všechna tato velká péče přinesla kladné výsledky. Nápravu oněch nedostatků v chování, které jsou způsobovány pomalou kon centrací útlumových procesů, prováděla učitelka několika způsoby. Tím, že posi lovala, jak jsme právě uvedli, útlumový proces, odstraňovala i jeho neschopnost se rychle koncentrovat. Dále učitelka záměrně opakovala situace, při kterých docházelo k oněm »ztrnutím«, jako na příklad nečekané vyvolání, zákazy a pod., při čemž současně zaměřovala chlapcovu vůli na rychlou reakci. Ke kladnému výsledku přispělo i to, že se učitelka nedala odradit četnými přestupky chlapce, zachovala k němu sice důsledný, avšak lidský, jemný postoj. Vlivem tohoto pří stupu se vady v chlapcově chování neupevňovaly, neměnily se ve zvláštní formu nervosity, nýbrž naopak mizely, jak o tom svědčí naše pedagogické pozorování Zdeňka v říjnu 1954. U Zdeňka B. se již neobjevují útlumové stavy »ztrnutí«. Zmizelá též u něho dříve nápadná těžkopádnost. Zdeněk se stává dítětem živým, lépe se soustřeďu jícím na vyučování, lépe ovládajícím své pohyby, výbuchy zlosti a agresivní chování. Z žáka špatně prospívajícího se stává žák schopný a bystrý, dosud však se značnými poruchami a výkyvy v práci. Cholerické rysy, které jsme u něho zjistili v pokuse dříve, se dosud projevují. Tak na př. při vyučování bývá Zdeněk B. neklidný, občas ho jiná činnost odvádí od vyučování (zouvá a obouvá si cvičky, kouše papír, hraje si pod lavicí). Je-li upoután činností při vyučování, postaví se v lavici, také po odpovědi zůstává dlouho v lavici stát, i když již hovoří jiné dítě. Při písemné práci je Zdeněk B. klidný, samostatný, písmo je však nedbalé a nevyrovnané. Přes všechny tyto jeho nedostatky v chování je u něho patrný zřetelný vývoj směrem k vyrovnanosti a posílení útlumového procesu.

84


V našem předcházejícím sdělení (7) jsme se zabývali osmiletým děvčetem Mi ladou P. a ukázali jsme na někl;eré zvláštnosti jejích nervových procesů a na s nimi spojené některé zvláštnosti jejího chování. Miladu P. jsme zařadili k horší variantě dětí-choleriků. Aniž chceme zacházet do podrobností již dříve osvětlených faktů, dotkneme se základních bodů výsledků získaných metodou uchopovacích podmíněných re flexů při vypracovávání diferenciací a při přepracovávání jejich signálních vý znamů (kladné podmíněné podněty byly na počátku, slovní podnět »červené světlo« a bzučák, záporné podmíněné podněty žluté světlo a slovní podnět »píšťala«). Kladné podmíněné reflexy se tvořily rychle a byly stálé i pevné, což svědčí o dobré pohyblivosti a snad i síle procesu podráždění. Dobrou zapojovací funkci mozkové kůry potvrzují i výsledky asociačního experimentu: reakční doby jejich odpovědí jsou krátké a pravidelné (ve všech čtyřech prvních pokusech 0,9 vte řiny) s nízkým počtem opakovaných odpovědí a téměř se stoprocentním počtem volných asociací (viz tab. č. 4). V pátém a šestém pokusu byla dána instrukce reagovat obsahově. Tabulka č. 4; Přehled výsledku z 6 asociačních pokusů u Milady P. V 5. a 6. pokusu instrukce odpovídat obsahové. Tabulka 7. (M . P.)

Pokus .................... Lat. per................. Počet obsah, odpo vědí .................... Počet opakov. od povědí ................

1 0,9”

2 0,8”

3 0,9”

4 0,9"

5 2,1”

4%

2%

0%

0%

100%

50%

16%

14%

10%

8%

16%

0%

6 1.3" ,

Rozbor rozptylu reakčních dob slovních asociací rovněž ukazuje na vyrovnanost nervových procesů; obrázek 7, znázorňující průměrný rozptyl reakčních dob ze ^tyř prvních pokusů, ukazuje, že u Milady P. nebyly v těchto pokusech žádné reakční doby delší dvou vteřin. Tyto výsledky (zcela rozdílné od Heleny B. i Zdeň ka B.) je třeba spojovat s dobrou pohyblivostí procesu podráždění i útlumu. Všechny tyto výsledky se zdají svědčit o pohyblivém vyrovnaném typu vyšší nervové činnosti. Rovněž některé stránky jejího chování ukazují na živý pohyblivý (sanguinický) temperament (o dalších jiných stránkách chování Milady se zmíníme později). Od narození byla Milada čilá a pohyblivá »jako rtuť«. Učí se snadno, rychle se naučila číst, psát i počítat; krásně píše i maluje, projevuje se u ní vyrovnanost Pohybů (na rozdíl od dětí choleriků). Doma i ve škole vydrží být celé hodiny ^ dny klidná, rozumná; neobjevuje se u ní neustálý motorický neklid, charak teristický pro choleriky. Tato vyrovnanost nervových procesů, projevující se v tom, že Milada P. v urči tých příznivých chvílích dobře reguluje své chování, se ukázala však být vážně Narušena tehdy, když jsme začali klást nároky na její útlumový proces. Když jsme při metodice uchopovacích podmíněných reflexů začali užívat dife'^^’'ciační podněty (žluté světlo a »píšťala«), tu na toto nezpevňované žluté světlo již v prvním sození rychle vypracoval plný útlum, který trval po celé první *®2ení (viz obr. č. 8). Tento útlum není však dosti pevný, neboť již ve druhém 85


a-1“

>ó


sezení nastává jeho odtlumování, které zesílí tehdy, když záporné žluté světlo bylo přeneseno do druhé signální soustavy a když záporný slovní podnět »píšťala« se stal bezprostředním podnětem. Pro diferenciační útlum je tedy charakteris tická pohyblivost, avšak současně malá pevnost i malá trvalost. Diferenciační útlum na slovní podnět »píšťala« se vypracovával obtížněji (po maleji) a byl ještě méně pevný než diferenciační útlum na bezprostřední žluté světlo (viz obr. č. 8). Milada P. tvoří útlumové reakce obtížně, zejména na slovní podněty, a stejně obtížně je přenáší z první do druhé signální soustavy a obrá ceně. Zdá se proto, že útlumové procesy Milady jsou na úrovni druhé signální soustavy slabší než na úrovni první signální soustavy. V rozhovorech po poku sech stále zdůrazňovala, že útlumové podněty jsou jí nepříjemný. Další používání diferenciačních podnětů nevedlo k posílení útlumových reakcí, nýbrž naopak zhoršovalo vztahy mezi podrážděním a útlumem. V 5. sezení se objevila fáze celkové utlumenosti,. v níž sice záporné podněty nebyly doprovázeny reakcí, avšak i reakce na kladné podmíněné podněty byly velmi narušeny (ze jména ke konci pokusu byly velmi slabé stisky). Současně se v tomto sezení ob jevuje sklon k irradiaci útlumu (dlouhé následné útlumy). Tuto celkovou utlu menost (která je určitou obdobou chování výše zmíněného Zdeňka B.) je možno vysvětlit tím, že irradiovaný útlum se pomalu koncentruje. V 6. sezení serie 10 útlumových podnětů (žlutého světla — viz obr. č. 8) vyvolala stav silného vzru šení (zlobí se, bouchá pěstí do stolu a pod.), kdy se objevují silné motorické reakce, mezisignální stisky a latentní periody se stávají nepravidelnými. V dal ších sezeních Milada P. při záporných podnětech trucovitě mačká s vlnovitým stří dáním zvýšení podráždění či silné utlumenosti. Při přepracování signálních vý znamů se stav procesu podráždění i útlumu zhoršuje, diferenciace zmizely úplně (7).^ Můžeme proto shrnout: útlumový proces Milady P. je sice značně pohyblivý, t. j. nastupuje rychle a z počátku uspokojivě tlumí, avšak je slabý, t. j. málo trvalý (t. j. při delším užívání útlumových podnětů nastává jejich odtlumení, (Jítě je nesnáší a pod.) a málo pevný (nesnáší většího napětí, na př. přepracování sig nálních významů). Jakožto slabý nezůstane dlouho koncentrován, nýbrž irradiuje. Vlivem této slabosti útlumového procesu, který není s to ovládnout poměrně silnou excitaci, vznikají u Milady srážky podráždění a útlumu, projevující se v její časté trucovitosti a mající za následek buď excitační (vzrušení, zlostnost) nebo útlumové stavy. Dále se u Milady P. objevuje při obtížnějších úkolech sklon k po malosti koncentrace irradiovaného útlumového pročešu, což kontrastuje s po hyblivostí jejího procesu podráždění i útlumu v jiných situacích. Tyto nedostatky útlumového procesu se objevují v oněch stránkách chování, od nichž jsme abstrahovali, když jsme s,e snažili ukázat, že vlastnosti Milady není správné jednoduše přenést na cholerika a že Milada má četné rysy silného a vyrovnaného typu. Dříve než přistoupíme k popisu Miladina chování, je třeba stručně charakterisovat její výchovu. Milada je vychovávána svérázně. Je neman želským dítětem, které je vychováváno od malička starou babičkou, jež ji vede k nesamostatnosti, nepouští svou vnučku ani na krok samotnou, nedovolí jí jiti mezi děti a pod. Rovněž matka dítě rozmazluje. Tato rozmazlující skleníková výchova způsobuje, že Milada je v některých situacích bojácná, jindy naopak vel3 Viz podrobnější rozbor v předcházejícm sdělení: J. Linhart, V. Linhartová, J. Janda: Typologické zvláštnosti dětí mladšího školního věku, 87

J. LINHART, V. LINHARTOVA

mi drzá. Nedostatek výchovy útlumových zábran zajisté způsobil, že Milada se snadno rozčilí až do hysteričnosti (začne divoce plakat, křičet, dupat a pod.). Charakteristické je dále i to, že její rozčilení trvá dlouho; když ji na příklad teta v divadle pleskne přes ruku, je Milada pak celý večer rozčilena, nemůže usnout a nechce tetu ani vidět; nebo když se na příklad rozesměje, tu její smích trvá dlouho, a dospělí ji nemohou utišit. Tato výchova nenapomáhající k rozvoji vnitř ního útlumu je zhoršována ještě další okolností: Milada čte celé hodiny nevhodné pohádkové knihy, nebo naslouchá pohádkám babičky, které zesilují nejen ne zdravě fantasii, nýbrž i strach dítěte. Tím je u Milady posilována emociálnost a názorná fantasie, avšak zeslabována kontrolující role druhé signální soustavy. Z pozorování těchto faktů je nyní třeba učinit závěr. Shromáždili jsme doklady, které nasvědčují, že Milada P. měla a dosud má četné rysy dětí-sanguiniků. Současně jsme však ukázali, že její útlumový proces je slabý, takže Miladino chování nabývá po mnohých stránkách rysy dítěte cholerika. Na základě vztahů mezi získanýnii fakty můžeme soudit, že tato slabost útlumu je získanou a nikoli vrozenou. Je-íi tomu tak, pak vyvstává tento zajímavý problém: vlivem špatné výchovy se stal útlumový proces Milady P. slabý, avšak zůstal pohyblivý — je tedy pohyblivost útlumu onou vrozenou vlastností útlumu, která je značně resistentní vůči vlivům prostředí, zatím co jeho síla je více ovlivnitelná výchovou? Nebo naopak je zvýšená pohyblivost útlumového procesu důsledkem jeho sla bosti? Dosud nejsme s to zodpovědět tyto otázky. Tyto nedostatky útlumového procesu jsme zjistili u Milady P. i při pedago gickém pozorování konaném v říjnu 1954. Její způsob řeči, nesamostatnost cho vání, přecitlivělý sklon k pláči a útočná drzost nasvědčovaly tomu, že rozmazlující výchova rodiny přes důrazná napomenutí naše i s. učitelky nepřestala. Avšak podobně jako dříve, tak i nyní převažují v jejím chování rysy vyrovnaného střed ně silného typu. Při vyučování je Milada klidná, soustředěná, také po přestávce se rychle uklidní. Pozorujeme i některá zlepšení v jejím chování. Milada «hovoří nyní méně a klidněji než dříve. Písmo je úhledné, dobře kreslí, chyby z nepozor nosti nejsou příliš «časté. V obtížné situaci se však i nyní ve škole chová hyste ricky; hned se rozpláče a »dělá scény«, rovněž i smích jako dříve neovládá. Za tím co u Zdeňka B. do značné míry vymizela pomalost koncentrace útlumového procesu, zatím co u Heleny B. se ^lepšily vztahy mezi 1. a 2. signální soustavou a zesílila 2. signální soustava, tu slabost útlumu Milady P. dosud trvá, ač ji po kládáme za vlastnost získanou a nikoli vrozenou. Zdá se proto, že vlastnosti Zdeň ka B. i Heleny B. je třeba pokládat za přechodné, i když typologicky podmíněné znaky, zatím cb slabost útlumového procesu Milady P. je třeba pokládat za získa ný, ale trvalý rys. Rozbor výsledků Rozbor tří dětí s hlediska individuálních zvláštností jejich korové dynamiky a s ní spojeného chování vede k několika závažným otázkám. Za prvé k otázce klasifikace vlastností vyšší nervové činnosti dětí; za druhé k otázce rychlosti koncentrace nervových procesů jakožto nového typologického kriteria; dále k otázce vztahu mezi inertností koncentrace útlumového procesu a zápornou in dukcí, vyvolanou v mozkové kůře z podkoří; konečně k otázce typů vyšší ner vové činnosti s hlediska součinnosti první a druhé signální soustavy. 88


1. Otázka klasifikace vlastností vyšší nervové činnosti dětí s typologického hlediska je prvořadou otázkou. Neujasněnost vztahů mezi různými druhy vlast ností, s nimiž se jak v theoretické práci, tak při výzkumu v psychologii setká váme, je vážnou překážkou. Na základě výše analysovaných faktů i na základě dosavadní literatury je možno vlastnosti dětí rozdělit do těchto kategorií: a) Vrozené vlastnosti, jež jsou souhrnem vlastností, které má dítě při naro zení; jde zde o ty vlastnosti vyšší nervové činnosti, které jsou dědičně předávány a které se mohou do určité míry měnit buď již v prenatálním období nebo v po zdějším ontogenetickém vývoji individua. b) Vývojové vlastnosti: jsou to nutné (zákonitě se objevující) vlastnosti, jimiž ve svém ontogene!;ickém vývoji prochází každý jedinec (na př. stadium vzniku a rozvoje druhé signální soustavy, přechod od difusních nervových procesů k pro cesům koncentrabilním atd.). c) Získané vlastnosti: jsou odrazem konkrétních životních podmínek a vzni kají pod vlivem výchovy; lze je dělit na přechodné (pomíjivé) a na trvalé získané vlastnosti; trvalé vlastnosti (na př. charakterové) značně pozměňují a »překrý vají« vrozené vlastnosti. Typ je souhrn vrozených vlastností (3) (genotyp). Avšak k typu je nutno řaditi trvalé získané vlastnosti, čímž vzniká fenotyp (t. j. soubor vrozených a získaných vlastností). Vývojové vlastnosti typ vyšší nervové činnosti neruší, nýbrž dávají mu určitou vývojovou tvářnost; na př. určité dítě, ať Sleté či lOleté, zůstává cholerikem (či sanguinikem a pod.), i když má zcela jiné vývojové vlastnosti.. Výše popsané zvláštní znaky Zdeňka B. a Heleny B. (inertnost koncentrace útlumu a disharmo nie 1. a 2. signální soustavy) můžeme řadit proto, že jsou nestálé, buď k získaným přechodným vlastnostem nebo k vlastnostem vývojovým; je však též možno po kládat tyto jejich vlastnosti za typologické, jestliže připustíme, že vznikly na typologickém základě a že jsou vývojovými fázemi určitého typu vyšší nervové činnosti. Naproti tomu slabost útlumu Milady P. přiřazujeme jako trvalou získa nou vlastnost do fenotypu. 2. Již delší dobu nám byly nápadné případy těch dětí, u nichž v určitých eta pách při metodice podmíněných reflexů se objevoval sklon k celkové utlumenosti (podobající se více nebo méně chování Zdeňka B.); stejně nápadné bylo, že u ně kterých dětí jsme při asociačním experimentu pozorovali četná a velmi značná prodloužení reakčních dob. Zprvu jsme si tonto jev vysvětlovali inertnosti irraîace (4). Poukaz P. S. Kupalova o tom, že vlastnosti koncentrace obou nervových Píôcesů snad jsou »samostatnou vlastností, nezávislou na druhých vlastnostech norvových procesů,« (3) nás přivedl k tomu, abychom zpřesnili výkla^ a základ ^ýše zmíněných jevů viděli nikoli především v široké a inertní irradiaci, nýbrž Zejména v pomalosti (inertnosti) koncentrace. Na větší pomalost procesů koncentrace než irradiace útlumu upozorňoval I. P. Eâvlov již ve svých »Přednáškách o činnosti mozkových hemisfér«: »Ač byla tedy celková doba pohybu útlumu u všech těchto psů velmi různá, zůstal poměr mezi ôbou irradiace a koncentrace téměř stálý: koncentrování trvalo 4- až Skrát ^^le.« (8) (Materiál k této otázce nepokládal však I. P. Pavlov za zcela průkazný.) V našem případě u Zdeňka B., částečně u Milady P. a u dalších dětí jsme zjisinertnost koncentrace zejména« u útlumového procesu, aniž jsme mohli pro^ázat jasně inertnost koncentrace procesu podráždění. Avšak tím, že vyzvedá 89


váme do popředí vlastností koncentrace jako samostatný typologický znak. vy vstávají další otázky. Jsou tyto vlastností procesu koncentrace doprovázeny i zvláštnostmi procesu irradiáce? Jaký vztah je mezi vlastnostmi koncentrace a irradiace? Další cyklus otázek je pak možno formulovat takto: V jakém vztahu jsou tyto zvláštnosti koncentrace k ostatním typologickým vlastnostem? A. G. Ivanov-Smolenskij na př. uvádí, že následný útlum se udržuje v irradiovaném stavu u dětí útlumového typu (1); naše výsledky nás vedou k předpokladu, že inertnost koncentrace útlumového procesu se objevuje zejména u dětí-choleriků. Vzniká proto otázka, zda inertnost koncentrace není podmíněna slabostí a ne vyrovnaností nervových procesů. Naše výsledky sice neposkytují dosti předpokladů pro zodpovědění těchto dů ležitých otázek; přesto se však pokusíme dotknout poslední z nich týkající se vztahu inertnosti koncentrace k ostatním typologickým vlastnostem, fteklí jsme, že jsme inertnost koncentrace útlumu pozorovali zejména u dětí-choleriků, jejichž představitelem nám byl Zdeněk B. Uvedli jsme dále, že u tohoto chlapce se často objevují vlivy podkoří na korovou činnost, jak tomu často bývá u horších variant dětí-choleriků. Je proto možno se domnívat, že inertnost koncentrace útlumu vzniká tím. že excitované podkoří indukčně tlumí mozkovou kůru. »za chytí« irradiovaný útlum a udržuje jej delší dobu v tomto irradiovaném stavu. Obdobně by bylo možno vysvětlit ty jevy, kdy se v irradiovaném stavu udržuje v mozkové kůře stav podráždění; zde by excitace podkoří irradiovala do mozkové kůry a prodlužovala trvání excitace (viz případy dlouho trvajících výbuchů smí chu u dětí-choleriků). Šlo by tedy o vliv více Inettních procesů v podkoří na pohyblivější procesy v mozkové kůře. Podkořím vyvolaná inertnost koncentrace ovšem dočasně ruší podmíněný a přizpůsobivý charakter korových procesů. Na př. u Zdeňka B. při inertnosti koncentrace útlumu nejde o podmíněný adaptační útlum, nýbrž o Indukční útlum, který brání správnému a rychlému přizpůsobení změněným vnějším podmínkám. Dokladem toho je fakt, že tento irradiovaný útlum nejen utlumil podmíněný reflex, nýbrž i samotné základní reakcG a že vedl ke vzniku negativismu jak u Zdeňka B.. tak u Milady P. Takové stavy negativistpu. jejichž základem je patrně inertnost koncentrace útlumu, jsou zvlášť časté u dětí se slabým útlumovým procesem. Je možno se dále domnívat, že obtíže dětí-choleriků při přizpůsobování se požadavkům výchovy spočívají mimo jiné i v inertnosti korových procesů, podmíněné těmito vlivy podkoří. Tyto mecha nismy vlivu podkoří na mozkovou kůru. jak se zejména objevují u dětí-choleriků, je ovšem nutno dále zkoumat a tím vyvrátit či potvrdit tuto naši hypothesu. Důležitým faktem s hlediska výchovy je však to, že .tyto pro duševní vývoj dítěte škodlivé vztahy mezi' mozkovou kůrou a podkořím je možno výchovou změnit, upravovat je, zejména posilováním vnitřních korových útlumů, posilováním ukázněnosti dítěte. Tyto nevhodné vztahy jsou proto i přechodné a je možno je pokládat — ovšem za podmínky správné výchovy — za přechodné vývojové vlast nosti dětí. Nesprávná výchova ovšem může tyto s hlediska cílů výchovy nesprávné vztahy mezi kůrou a podkořím upevnit, takže se s takovýmito jevy široké irradiace podráždění a útlumu a s inertností jejich koncentrace můžeme setkat i u dospě lých lidí, zejména u slabých a nevyrovnaných typů. 3. Uvedli jsme již. že hlavním problémem při výzkumu typů vyšší nervové činnosti dětí je jejich studium s hlediska vztahů mezi první a druhou signální soustavou. Je totiž pravděpodobné, že typologické a ostatní individuální rozdíly 90


mezi dětmi (ovšem i dospělými) jsou určovány zvláštnostmi součinnosti první a druhé signální soustavy. Proto sílu, pohyblivost i vyrovnanost nervových pro cesů je nutno studovat zejména z toho hlediska, jak se projevují buď na úrovni první nebo druhé signální soustavy. Je na př. pravděpodobné, že nevyrovnanost nervových procesů znamená zejména nevyrovnanost mezi první a druhou signální soustavou. Takto pojatá problematika typů vyšší nervové činnosti dětí ovšem zna mená, že bude třeba používat komplexní metodiky, která by dovolila charakte risovat zvláštnosti zapojovací funkce i ostatní zvláštnosti vyšší nervové činnosti jak na úrovni první signální soustavy, tak na úrovni druhé signální soustavy. Výzkum typů vyšší nervové činnosti a individuálních zvláštností s tohoto hlediska je však dosud na počátku svého rozvoje. Souhrn. 1. Mezi první a druhou signální soustavou mohou vznikat zvláštní vztahy, kdy nervové procesy, zejména na úrovni první signální soustavy, jsou živé a po hyblivé, zatím co tvoření asociací na úrovni druhé signální soustavy má rysy výrazné inertnosti (disharmonie v součinnosti první a druhé signální soustavy.). 2. Koncentrace nervových procesů, zejména koncentrace útlumu je zvláštním, individuálně odlišným rysem korové činnosti dětí. Zjistili jsme případy inertnosti koncentrace útlumového procesu. 3. Mezi získanými a vrozenými vlastnostmi mohou existovat složité vztahy; zatím co u některých dětí zdánlivě typologické vlastnosti se poměrně rychle v jejich ontogenetickém vývoji mění, tu naopak některé vlastnosti, které je možno pokládat za získané a podmíněné výchovou, jsou značně resistentní a nepozorovali jsme u nich po určité vývojové etapě (dvou letech) podstatných změn. Literatura 1. I v a n o v - S m o l e n s k i j A. G., O studiu typů vyšší nervové činnosti zvířat a člo věka. Ž. v. n. d. 1953, III. 1 (Sov. věda — Lékařství, 1953, III. ^). 2. K r a s n o g o r s k i j N. I., O typových zvláštnostech vyšší nervové činnosti u dětí. Ž. v. n. d. 1953, III, 2, str. 169-183. (Sov. věda - Lékařství, 1953, III, 5.) 3. K u p a l o v P . S., Učení o typech vyšší nervové činnosti zvířat. Ž. v. n. d. 1954, IV, 1 (Sov. věda — P e d a a o o i k a - D s y c h o l o p i e , 1954, IV, 6). 4. L i n h a r t J.: Individuální rozdíly vyšší nervové činnosti děti při vyhášení kompo^^nt kladného komplexního podnětu a mevyhasitelnosti« kladných motorických podmí něných reflexů. Československá fysiologie, 1954, III, 1. 5. L i n h a r t J., H 1a v s a J., Nová fakta o povaze podmíněného reflexu (rukopis). 6. L i n h a r t J., J a n d a J., L i n h a r t o vá V.: Pavlovovo učení o typech vyšší ner vové činnosti s hlediska pedagogických potřeb. Pedagogika, 1954, IV, 9. 7. L i n h a r t J., J a n d a J., L i n h a r t o v á V.: Typologické zvláštnosti dětí mladšího školního věku. Pedagogika, 1955, V, 2. str. 129. 8. P a v l o v I. P., Přednášky o činnosti mozkových hemisfér, str. 117.

Další použitá literatura: B o g a č e n k o L. S. i F a d d ě j e v a V. K., O ^tipologičeskich osoběnnostjach v. n. d. Po materialam eksperimentalnych issledovanij zamykatělnoj funkcii i vzaimodějstvija Pérvoj i vtoroj signalnych sistěm u dětej. Ž. v. n. d. 1953, III. 5. T ě p l o v B. M.: Učení o typech vyšší nervové činnosti a psychologie. Sb. Referáty XIV Měždunar. psich. kongr., APN RSFSR, M, 1954. (Sov. věda — Pedagogika-psycho1953, V, 3.)

91


3. V O 1 0 c h O V A. A., Opyt izučenija tipologičeskich osoběnnostěj v. n. d, u dětej pěrvogo goda žizni, Dokl. na rasš. zašed. Prezidiuma AMN SSSR^ 14—16 V. 1953. V o 1 o c h o v A. A., Typologické zvláštnosti nervové soustavy dětí raného věku. Mediclnskij rabotnik, 16, 87, 1953 (Sov. věda — Lékařství, IV, 1).

Pe3K>Me

IIpM MccjieAOBaHMM TMnoB Bbicmeíí HepBHOíi fleHTejibHOCTM fleTeťi, npoBeAěHHOM npw noMoiiíM KOMiiJieKCHO^ MeTOAMKM, Mbi ycTaHOBMjiM B ppynne, cocTOHmeíí M3 20 fleTeii B BoapacTe o t 7 ao 8 JieT, KpoMe oSm nx TMnoB b. h. a. m neKOTopbie ocoĎbie npn3HaKM, KOTopbie B CBoePi pa6oTe noABeprjiM aHajiwsy. y HecKOJibKMX (nHTM) 0C06eHH0 BbipasMTeJibHO y MaJibHMKa SêneKa B., mm KOHCTaTMpoBajiM MHepTHOCTb KOHqeHTpaqMM T0 pM03H0 r0 npoqecca. npe^^nojiaraeM, hto KOHqeHTpai^MH nepBHbix npoqeccoB hbjihctch, noBMAWMOMy, ocočbíM cboííctbom KopKOBOň AeHTeJIbHOCTM flexeii, KOTOpoe MOJKCT CXaTb O^HHM M3 CaMOCTOHTeJIbHbIX TMnO-

JIOrMHeCKMX KpMTepMeB. y BOCbMMJieTHeří fleBOHKM EjieHbí B. Mbi o6HapyxMjiM flMcrapMOHMK) bo B3anM0fleříCTBMM 1 M 2 CMrnajibHbix CMCT6M. Ha ypOBHe nepBOíi CMrnajibHOíí CMCieMbi (KaK noKa3ajia MCTOAMKa XBaTaTejibHbix ycjiOBHbix pe4)jieKC0B A. T. MBaHOBa-CMOJieHCKoro) o6a OCHOBHbIX nepBHbix n p oqecca y noAonbiTHOíi oco6m OTJiMHajiMCb AOCTaTOHHoří cmJioří M nOABMXÍHOCTbK), B TO BpCMH KaK npM 06pa30BaHMM aCC0qHaLíMÍÍ Ha ypOBHe BTOpoPí CMrHajibHOíi CMCTeMbi npw noMomM mctoamkh accoqwaTMBHoro OKcnepMMeHTa CKasbiBajiacb MHepTHOCTb M cjiačocTb B036yflMTejibH0r0 n poqccca. A najiM SM pyH MH^MBMAyajibHbie ocoĎeHHOCTM ^^gbghkm M M Jia^bi n . , Mbi npMuiJiM K SaKJIWHCHMK), HTO MeJKfly npMCĎpeTěHHblMM, BpOKflěHHblMM M 06yCJI0BJieHHbIMM p a 3 BMTMeM CBOňCTBaMM fl6 T eíí B03HMKaK)T CJIO3KHbÍ0 B3aMM00TH0IHeHMH. M W Jiafla I I. OTJIMMaJlUCb MajIOM IjpOHHOClbK) M nOCTOHHCTBOM T0pM 03H 010 npOUeCCa; 310, OHOBHAHO

BOCHMTaHMeM 06y cji 0BeHH0e c b o ^ ctb o topmojkchmh, oKaaajiocb BecbMa ycTOMHMBbíM (b TencHMe A s y x JieT 3Aecb ne HaČJiiOAaJiocb cymecTBenHbix M3MeHeHMÍi). B npciMBOnojiojKHOCTb 3T0My Mbi oĎHapyxíMJiM, HTO BbímeynoMHHyTbie CBOMCTBa SêneKa B. M Ejienbi B., KOTopbie, noBMflMMOMy, MMerox TMnojiorMHecKyK) Gasy, no MCTeneHMw AByx JieT cymecTBeHHO M3MeHMJiMCb. S u m m a ry .

In the investigation of the types o f higher nervous activity in children, carried out by means of the com plex method, we found in a group of children from seven to eight years of age besides the common types of the higher nervous activity also some special characte ristics. which we submitted to an analysis. In several (five) children, and with particular expressiveness in a boy. Zdeněk B.. we found inertness of the concentration of the Inhibitory process. We assume that the con centration of nervous processes is apparently a peculiar feature of the cerebral cortex activity of children, which may become one of independent typological criteria. In Helena B., a girl o f eight, we ascertained disharmony in the co-operation between the first and the second signalling system. On the level of the first signalling system in particular (as the A. G. Ivanov-Smolenski method of grasping conditioned reflexes show ed) both the basic nervous processes of the said girl were characterised by a satisfac tory strength and mobility, while in forming associations on the level of the second sig nalling system with the application of the association experiment method, inertness and weakness of the excitation process were manifest. By analysing the personal characteristics of a girl, Milada P., we arrived at the con clusion that com plex relations arise between acquired, inborn, and developing properties of children. Milada P. was characterised by inadequate solidity and steadiness of the inhibitory process; this particular quality o f her inhibition, apparently conditioned by upbringing, proved to be very resistent (after two years’ time we did not observe hereany substantial changes). On the other hand we found that the above-m entioned characte ristic traits o f Zdeněk B. and Helena B.. which seem to have a typological basis, changed^ substantially in two years’ time.

92

PSYCHOLOGIE. Prof. Dr JOS. LINHART, V. LINHARTOVA, VOP, Praha

Recommend Documents