y
n ^
Hi
LADISLAV LINHART v
m
jr
OPUSTEKICH
<ía<W^
LADISLAV LINHART
^""
VÝCH
?
NAKLADATELSTVÍ
JMPr-^
4 ^
í,. A.riA4^.
LADISLAV LINHART:
SAD
OPUŠTNÝCH BÁSN
NAKLADATELSTVÍ
J.
OTTY
V
PRAZE
VeSfaera prAva vyhrazena.
TUkcnt .UNIE* v Ptmc.
LADISLAV LINHART, Ladislav Linhart se narodil
tó. prosince
vystudoval gymnasium v Truhláské
"1692 v Praze,
konaje jednoroní vojenskou službu onemocnl na cvieni u Prachatic a zemel v Praze 10. ervna Í9i3. To jsou vnjší osudy slibného života, jenž byl zlomen v dob prvních kvt neobyejné bohaté o vzácn isté duše, roztoužen po slunci, teple a plnosti. Nebylo mu dáno, aby se pln rozvinul a pinesl plody jeho básnický talent, který pstil s vášnivou radosti mládí o s opravdovosti hluboké povahy; vše, co snil a chtl Ladislav Linhart, na svj vék výjimen vysplý mladý muž s pekvapujícím a za všech okolnosti dsledným vdomím zodpovdnosti, bylo pohbeno na bubeneském hbitov s jeho tlem. zbylo, jest znané množství literárních prací, Co po ulici,
nm
ureny pro veejnost.
Ladislav Linhart spisoval, jakmile dovedl vyjadovat své pedstavy a touhy. Bylo to velmi záhy. Desetiletý psal už indiánské romány, které si sám illustroval, potom zaal básnit, ze svých prvotin sestavoval si sborníky, do nichž zaazoval i kritiky petených prací a studie o svých oblíbe-
jei nebyly
ných autorech. Jsou to ovšem nejprve ohlasy rzných vliv, z nichž nejsilnjší záhy byl vliv Moderní revue, básník a malí v ni seskupených nebo jí propagovaných, ale ohlasy ty pímo rostly z jeho nitra, prudce vzrušeného vším, co etl, studoval o myslil. Vše krásné ho pitahovalo a jímalo, a vlastn lépe než vše krásné vše jemné: básníci, kteí mli smysl pro nuance dušev-
nich
stav a krásu formy,
eské modemy:
byli
mu
nejbliiii.
Ladislav Linhari se uil
A
nejen básnici
piln cizím Jazykm,
zejména franzouzstin a Halštin, a brzy eil velké vzory tohoto našeho období v originále. Když pi maturit vykládal Bezinovu báse, zaal se zanícením citovat celé verše z Verlaina. Pi tom však se neuzaviral do knih úpln: vlivem svého otce. Jenž v Jediném synovi chtl spatiti splnní svých zklamaitých sn a byl mu proto zárove obtavým pítelem plným porozumní, zaal chápat a vášniv milovat pírodu a Její odvké zákony, zvlášt když mohl prázdniny prožívat nejen na eském venkov, nýbrž i v Alpách a u Jaderského moe. Proto pstoval sport a tlocvik, proto se necítil volným mezi zdmi msta a poznával zvrácenost celého dnešního životního ádu, odvráceného od pírody. Jak mu byl blízký Karel Hlaváek Jemnou rafinovaností stilistickou a hudební, tak miloval Otokara Bezinu i pro Jeho vštecké hymny o novém dokonalém lidství. Vše, co psal, ukrýval ped cizími zraky: vše mu bylo slab, nedokonalé, co se nehodí Ješt pro veejnost. Ml pravdu, pokud se týká Jeho cykl z let -1907-^906 (Akkordy, Zmítáni svt v záplavách zrání. Procitlo vdomí síly), zcela Bezinovských, nebo prací belletristických, vtšinou zabarvených vzpomínkov a píliš osobních (Co býti musilo, Žíze života. Nálady snivé duše. Jádro života) z let -1908— -1909. Ale mezi básnmi z posledních let, Jež si rozdlil ve ti cykly Poledne, Sad opuštných a Bez názvu. Jsou takové, že zaslouží, aby byly ve výboru vydány o Jméno Ladislava Linharta zachovaly literatue, kterou tolik miloval. Vlivy, o nichž Jsem mluvil. Jsou ovšem i zde patrný, ale zárove Je Jasno, že Je mladý básník Již vítzn pekonává svou opravdovostí, tím, že skuten má co íci a že vše tak íká Jen to, co ho pímo nutí k vyslovení. Bylo v isté a pravdivé, to horoucí nadšení pro pirodu-peroditelku, touha po proniknutí životních tajemství, obasný mladický smutek ze všeho, co žije a co Je marné, a zase touha po život, z Jehož studnic pece se dychtil napit,- a dnes vidíme, že nebyly pósou ani ony nálady, Jež mají peet pedtuchy smrti. A stejn Jeho úsilí o formu, v níž by byla spojena kehkost luxusních kišálových drobnstek s melancholickou hudbou nálad vzpomínkových a podveerních, bylo svdectvím Jeho umleckého naturelu, nespokojeného všedností a zajatého potebou stálého pekonávání nových a nových obtíží, a zárove zárukou Jeho.
nm
éaUlho vývoje. Je-li iu leckterý proairedek vzi t Beziny nebo Hlaváka, pece všechny básni ilumoí nálady, jel byly výhradným osudem mladého básníka, jsou jen jeho a moji pvab proiUého.
Básn, v iéio knížce oiiHiné, jsou vybrány te všech tí zmínéných cykl, jejichž rozsah jest nókolikráte vetší, a název „Sad opuštných" jest pevzat podle cyklu posledního. Poídil jsem výbor na páni rodi zesnulého básníka, jenž byl v posledním roce svých studii mým žákem: nech je to poslední pozdrav torna
dobrému hochovi, kterého jsem mél tak rádi
MILOSLAV HÝSEK.
SAD OPUŠTNÝCH. Když, sade múj, rci,
jsi
rozkvetl a vzpucl,
záhadný, kde byl
- Opodál
jsi
domovem?
svta, který kolem hluel,
v samotách snu a nálad, v srdci tvém.
A
kdo
byl pítelem tvým,
opuštný sade?
-
Ta, která koruny mé obsypala tvé nitro, mocná, vyplnila mladé, objala tlo vysílené žitím.
(V proud fantasie své
slít
kvítím,
musím všecku
bych, pírodo, tvj zjev na svtlo
vrn
vervu, vynes',
ve vzruchu extase naslouchat hudb nervu, já, vroucí milenec, já, básník jemných fines.)
A
jaké kvtiny na záhonech tvých vzkvetly? plné rudých poupat,
- Nachové kvty,
na které motýli se Pesycení slétli, by mohli na stvolech se zatížených houpat.
JSEM PLNÝ TOUHY. Jsem plný vroucí touhy nezkojené, jež sytou bolestí ochablé
mne
nervy
svírá,
v zoufalství do nebezpeí žene,
však nikdy nechladne a nikdy neumírá.
Nkdy
jak v zárodku veliký požár doutná
(však nepichází
a jindy
tiše stká,
žhá, jenž k plápolu jej jak za veera loutna,
když vzduch plá polibky a luna Život
jí
nezkojí (nad život
nhou
mocnjší
vznítí)
svítí.
je)
a ani ve svém snu jí nevyplním niím, v podob zoufalství v mém oblieji žije
a pro ni jednou snad svj mladý život zniím.
A
sytou bolestí ochablé nervy svírá,
mne
žene v nebezpeí zoufalého,
však nikdy nechladne a nikdy neumírá a nikdy nevzdálí se na krok z nitra mého.
PROCESÍ, S procesím poutník zarmoucený táhl
(pro, o tom nehloubal a
neml
pro to dvod).
Pak hlouek muzikant vpedu v struny a již se houpav a tžce hýbal prvod.
To
byly mnohé,
(šly
mnohé
sáhl
milliony
cestou obvyklou a vyšlapanou),
tmy nezapudily jich malé lampióny. jinochv a dv se vedlo
(Pár mladých
stranou.)
V popedí korouhve a kížek nesly dti (neb jiný neml v sob ctnosti trošek), a pak, co v kostelích se
s uctivostí
nkolik nemotorn ustrojených
A
dále družiek šateky bílé
(ó, je
v tom nálada, jak
svítí
píjemn
v košíkách zdobených vonící drží (jež
A
budou za
chvíli
svtí:
sošek.
když snžO, kvítí,
pod nohy házet knžQ.
skvostné ornáty a drahá roucha
zlatá,
od paní zbožných pracn vyšívaná na tlo knží slavnostn a velebn jsou vzata. Dým stoupá kadidla jak bílé mlhy z rána.
Znl znl
muž
dunl basem, soprán žen, hlas dosud neutvácn,
dítek hlásek
.
pl mkký zpv vpadl
alt;
a zmírajícím hlasem
chraptivý
kmetv
a suchých staen.
U
každé kapliky na chvíli zastavili, se modlili a zbožn kižovali (a na konec tím pesyceni byii a dti vískaly a staí naíkali).
jsem procesí (život lidský), jich suchá pravidla a otepaná gesta, V neznámo jinudy dal jsem se jako vždycky
Já (poutník) opustil
a pro slzy se zatmla
to
mn
cesta
.
.
ÁLPy. Ohromné hory pohled
a
\m
v dálku
zemi všední v malicherné pýše,
však vznášejí
ku polím
']t)
do závratné výše
snhovým
a
kvtm
alpských rží.
Nad celý svt! Kde volnji se dýše! Kde svtem znavený se poutník vzpruží, kde zase s pírodou se svatou sdruží ka: ^ Život krásný jest! A krásná lidstva
A duch mj vzrušený, jenž vždycky te jako bujný o, zbavený otží, se vznesl
té výše, jíž lze
se díval
Inapruk, 3.
výš se vznášel,
nad skály porostlé protží,
ve výších závratných klid
2
íše!'
na svt pod ním
VII.
žití
teprv našel.
stží dosíci, ležící.
19 ÍO.
tt
TO DEN BYL VÝSKAVÝ! To den byl výskavý a hudba hímava a veer roztoužen pod stromy rozkvetlými a bujné nápvy, nálada jmavá, sta
svtel záilo a moje duše
Zel
drsnost
žití
jsem, jak
Tše bylo radostné a
s
nimi!
usmíená mkne, pkné,
usmvav
vše chtl jsem obejmout a v štstí políbiti a všeho souástí a všeho cílem býti!
iZ
.
A V TÉTO NÁLAD TAK MILÉ DÍT .
Co
se to se
Mn
mnou dje ?
(Není to
má
vinaf)
nesnesitelná je chvfle nkterá,
když zím, že ve a váše zárove
Když
SILNÉ,
.
duši svoji
mne i
vtlila se hrdost
Ongina
snivost Werthera.
zím, jak nad vše smlým letem a bez pekážek asu,
se vznáší clonou snu
však na zem' zárove se vrhá jež
jádrem života
má
pouze
ped
díttem,
svoji krásu.
Když
cítím marnost jen a záchvat pesycení, pouf dlouhou ku hrobu a nudné okolí, však stejn pírody sen, život, klid a vení, slast žít, slast milovat a konat cokoli.
Když
chci se vysmívat a zasazovat rány,
odkr3^at slabosti a popuzovat k smutku
a pi tom z lítosti mám oi uplakány a v chabém zoufalství jsem schopen chabých skutk.
A
v této nálad tak
sibié,
mile dít,
bíti, když slyším trhan jsem schopen Vronského kdys skolit okamžit, však jako Wcrthcr též svj život ukoniti.
své divné srdce
13
VEER Hor obrys ohromný
V TYROLSKU. se
tmavou
jež v ostrém kontrastu s jas dálav
a
modí
zalil,
blavým nebem
v mlžinách se rozplynul a kvtin vystoupila.
byla,
zkalil
vn jehlií a
ptáka nad lesy vznik' náhle a hned skonal, zvonky chraplavé zaznly v matném šeru. A já, jenž neznal stesk a intemational, jsem s touhou pomyslil na vlast svou na severwi.
Skek stád
Inn prudce na východ své
msíní
hluné
valil
vody,
v nádheru noci padlo.
mdlé svtlo Však jinak neinnost vstoupila do pírody a jen klid
A
omamný
a svaté ticho vládlo.
v ticho to a v zasmušilé pítmí
zvuk citer trhaný se vznes' a pizvukoval k tesklivé písni houpavými rytmy, a nkdo nasládle a mkce zajodloval.
:Í4
NADARMO, To
slovo píšerné
dlouhý
již
as mne
rdousí,
jsem slab, jsem bezmocen, jsem schvácen jeho tízi, vždy zím, jak kosu svou smrt ledová si brousí a, na rlech slovo to, se k nejvtší žni plíží.
Mn
zdá
se,
v hovoru že
z táhlého vytí psa
i
lidí
ve vtru kvílení, když vzlétá k i
v
moe
jekotu a
Však ani o jsem blízek
vodopádu
samot
vždy
je slyším,
z jiných zvíat zvuku,
temným
výším,
hluku.
mn,
není klidu ve
noní dobu neznáma zaznít temn, , Nadarmo, nadarmo I" hlubokým hlasem hrobu. zoufalství,
když v ernou
, Nadarmo" uslyším z
A
v chvíli té se zdá mi, že jsem rázem
(však
mostem
zoufalství)
peklenul meze asu,
tajemství prostoru že penesl jsem
na zem' a význam života zel v hrobovém tom hlasu.
Pak vzlykot vášnivý a rázem já,
a
který šílen chtl lítost
žít
syt
jsem všeho,
a milovati,
pocítím království znieného,
kde nad útlými útchami chtl jsem panovati.
iS
SENOSE Rovina zelená poseta stromy ídce s jezírky tichými a duby podél struhy, hle, v každém tvoru svém a v každé svží k životu procitla jak vlivem tajné vzpruhy!
Koruny topol
snítce
oživly slunce zlatem,
a louky šavnaté zahrály v barvách jak ženy v rozkvtu
váleným
když v slzách o život svj nepátele
Z hnízd v tráv
vylétli s
rosy,
bledé chvatem, prosí.
pokikem malí
ptáci,
koroptve tžce vznesly se a ihned zapadly
zdšené brením, Zavála
vn
jež vydával stroj žací.
kvtinek, jež sfaté zavadly.
A
kosy svištly a stíbrem zablýskaly, když ženci brousili na slunci zvoniv
je,
a dívky zpívaly a asem zavýskaly ve smíchu zdravém, v nmž se rozkoš
1(5
žití
chvje.
vzkISeM. Princezno kouzelná, o níž se domnívali, žes mrtvá, neživá, tvé nitro prosto
citu,
já zel, jak rytíe rty tvoje zulíbaly,
jak vstala z mrtvých
(Tys spala, pírodo,
t
mdloba
schvátila,
však slunce vítzné,
a jeho paprsky
t
jsi
ve stínu Dolomit.
po vlhké
t
vlašské noci,
opustily
hle,
síly,
pišlo ku pomoci
teplé probudily.)
Po prvních polibcích jsi dýchla mlhy clonou, pak mraky rozstouply se - oi otevelas, tvé tlo milenky se chvlo slastí vormou a v blahu rozkoše se
Své erné,
pláem
rosy chvlas.
vlnité jsi rozplétala vlasy
na horách se zjevily mým oím, a studem milenky jsi zardla se asi, vrcholy ržové když zel jsem nad úboím.
to lesy
Pak šum jsem zaslech' ek a vodopád vení tos asi nachová svá líka umývala, a potom v radosti ze svého probuzení jsi
A tu
hlasy lidskými a zvíat promlouvala.
když tvj milenec vždy prudeji t usmála ses klenbou nebes kolem.
líbal,
17
a když, pln vášn, pro dary se tvého tla shýbal, tu teplo lásky šíila
To bylo (ó, bylas,
lesem, loukou, polem.
poledne. Pak oba povstali
te plna t manžel
pírodo,
Za ruku uchopil a
jsi
vedl, král,
t
síly
jste
plodné
I).
v lásce isté
v království své rodné.
Co dalo potom se ? Zda odešla jsi zcela ? Zda v moc tvé rozkoše chlad staecký se vmísil Ne, v jiné krajin zas oi's otevela
a tentýž milenec
:tS
t
žárem rt svých
vzkísil.
?
SLOKY SKEPTICKÉ. Do
rže házel vzpomínky do hlubin zapomnní)
kalných vod jsem bílé
(subtilní
a trní marnosti jsem v sadech lásky sázel,
má
by zbujnlo a zniilo
snní.
mn
ruku podal? Vzpomínat? Na koho? A kdo I) A sníti ? Nevím pro (A rád bych vdl, o V mém kmenu lásky k žití dávno erv-stesk hlodal,
em
!
ve vtvích rozpiatých zoufalství
Má
lady,
(Romea
pohlete, s julií již
nkteí ke hrobu
nkteí
ervotoem.
mrtvi jsou
dlouho, dlouho není), se potácí a
(neb nikdo nemládne) a
jiní
jdou nejsou ješt narozeni.
Tof život. Krátký jest a proto lhostejno mi, zda budu oslaven i zmizím beze stopy. Zda vichr divoký mne jako ttinu zlomí. Mne nikdo neml rád, mne nikdo nepochopí.
íQ
TO BYLA TENKRÁT DIVNÁ NÁLADA! To byla tenkrát divná nálada) istota vonná jitra a v mladé hlav nadšené vzpomínek horký nával
I
Vibrace
vnosti
se dotekly strun nitra
bohem
a život bezcílný dnu krásna
s
Paprsky, panenské polibky v
noním
dával.
klidu vlahém,
mn
kolem duhov a pohádkov hrály, v jich svtle stlumeném jsem otásal se blahem a mysl nad gotické spla katedrály.
A
teba nevil, že duše k
(spíš tušil,
v té
jsem
20
chvíli vzrušení, žití
štstí pibie
bolestnou že nervy pouf v té
pochopil, vzrst
vni cítil
zem
jí
urQ,
silné
moci tvrí.
1.
.
ZÁPAD, (Dopis z venkova do mésia.)
Dnes vidl slunce zde jsem zapadat. z práce dom, s frou jemene,
Sli šli
s
tajnou
lidé venkovští,
slastí,
a slunce, zlatá koule ohnivá,
díve než slavn v obzor zapadlo, je
dlouze políbilo paprskem,
jenž v jejich srdcích vznítil nadšení
a velkou žíze
— touhu života moc magickou, .
.
Jen to jsem vidl, tu
elo vtiskla smíení, pírodou je blíže spojila.
jež v jejich jež s
Jen to jsem vidl, a to stailo,
bych v nitru velkou bolest pocítil: Tam u vás nezapadá slunce tak,
tam nesblíží vás úže s pírodou, tam ve prachu a koui továren se v
se za
mlze
ztratí
ním nese
.
.
.
Však co
výkik
srdcí stísnných,
co žalob, bezpráví a marností, co bolu,
Tam
smutk
duší v otroctví
I
u vás nezapadá slunce tak
.
.
1
2t
LETNt VEER, Chvílemi
msíce krmy, z níž
se svitem
štít
se nese
Má
lživou radost v rytmu,
a pece
U
mladosti kus
mé
zablí
hudba
bláznivá.
úsmv
zbablý
z ní zaznívá.
okna sedí hnusný piják zhýralý, puch táhne nasládlý ven dvemi koalen. A pece jak by výitky mne svíraly, že míjím smutných lék, jenž zde jest odhalen.
22
NAD HROBY SEBEVRAH. Smrt vaše byla
nitra
výbuch ponurý,
jenž musel nastati, když
Ach, jež
O,
stále
vidm
tvoi pod
mn,
peplnn
byl jícen.
ostré kontury,
jeií
ohnm
vašeho
žiti
svícen.
nad hrobem vaším bdím sám chápu vaše žití, tajemným ohnm tím
jenž zamyšlen
a v smíchu ostatních
kéž v duši zasvitne
a
vná
otázka rtu vašich
mých
se chytí!
23
PtSNÉ Jen jedno objetí, v
PRO VIOLU
nmž
duše splynou,
jen jeden polibek tvých rozžhavených
a potom, nuže jen, že opustíš mne,
a já
si
uložím od lásky
vný
Ó, božský démone, tu posilu
chci,
úst,
rci,
pst.
mn
v zlou cestu životem, kterou já
dej
musím
zapev sebe sám, svj rod a svtský bych mohl hledat cíl a žití mír a klid.
to
jít,
rej,
5 tvým hledem žhavým mj nech splynout teskný zrak a jím až v základy své duše nech se vpít
mn
pivinout v šíleném žáru pak, bych místo srdcí dvou jen jedno slyšel bít,
a ke
a v slastném zmámení bych jež
hoí
vnou
v etheru a spájí propasti
a lidstvo cyklonem unáší dál a dál v nehybné, ledové a mrtvé oblasti I
Z4
lásku
ssál,
POU, Chatrné stany prudké svétlo krášlí, kde pokrytecký prodava má srdce rotložená. Houf mlkých žen ped krámem pestrých maJlí.
Tam I
planetu, hle, kupuje
si
dva
roztoužená.
šaškové jsou zde, co obecenstvo baví,
písniká za zpv svj potlesk klidí. Zvuk dtských brkaek zní kolem pronikavý.
sentimentální
V
stelnicích píští vojáci se
uí
vraždit
lidi.
25
?
.
!
SLOKY MEZINÁRODNÍ Až dosud
bloudili
jsme,
slepci,
dti dnešku, chleba otroci
zem,
v temnotách s
jež
nám
byla vším,
bláhovou myšlenkou svj národ
spasit
a uvili
všechnm dávným
Ach, národ
.
.
.
šli
jsme
rána do noci
z
lžím.
Bude za pár
A budou
století ?
„naši
vrahové"
Ve vnosti co jest to A bude zem trvat na
tisíc
let ?!
vky ?
O, zhyte, touhy bláhové,
jež berete
nám
každý vyšší vznt
Tak mluvím k národm. Však oni
neslyší
a lžou a
zbrojí dál.
Pro Pro
nepomýšlí výš než na zemi ? nepochopí svt vír a život lepší, který z hmoty vstal ? Je
J6
ješt píliš brzo, zdá se mi
.
.
MEDITACE. O, svte bez konce, kde v mílliardách tl
mj
bídný život
též
se zmítá,
ve
a sní
dl
a v mdlobných rozkoších a výších lidských
má
ím
vzpruhu nalézat pro pro tebe jsem já a
adu marných
ím
jsi
pro
dní.
mne
ty,
když jednou zapadnu a zmizím beze stop
pjde tisící tak jako šel už stý pes pustý, neživý a neznámý miij hrob?
a
A
jestli
lidu
dav
co plátno bude
mne bude to,
když
i
ctíti
dál,
smete as,
ty
když bude státi svt tak jako díve stál ped narozením mým, než vroucí znl múj když
konen
i
zem pod
jak pevný vesmíru a
vk
tíží
trpkých
velí
hlas,
let,
ád,
by umožnila vznik a nových svt vzlet, svj konec najde kdys, ']t)\ ruch a chvat? i
A
pece, bláhový, jsem žil, šel cílm vstíc a státi nezstal v lítosti stadiu, mám dosud teskné dny a uplakanou líc a zoufám, z kalicha když zel se napiju,
a
musím nutn kdys
své
s
bohem svtu
dát
a tajným bytostí se opít zánikem, ped íší neznámou v posvátný klesnout pád, bych navždy zapomnl, že byl jsem básníkem.
27
.
ETBA JL pod plavých vlásk
profíl snivý zíral,
v ní život všecky kvty krásy uvil;
hoch bledý klee mdle jí ruce svíral a v sladkém vzrušení k ní slova lásky mluvil." Já
doetl a ironické
sentimentální kniha
Tak
asi život
mj
city
v nitru
jedinou ranou musí zapadnout
J24
mém
se vzaly,
prudce v kout kdys absurdní a malý létla
!
.
.
!
!
:
RÁJ^O NA VSL Jas slunce
eku pruhem
a vánek vlnami,
A
hle,
zlata zalil,
pohrává
mizí závoj mhy, jenž kraj kol
Tam
rolník kyprou
pdu
halil
zorává.
A
zpívá
To
podveer tam na statku když jsme louili se za noního šera, dala kytku za klobouk co památku
A
:
«Byl jsem u své milé vera.
byl, ach,
mn já
naslouchám a nálada mne
!'
tklivá
a zvláštní jímá stav mdlý, teskný, opilý,
jdou duší vzpomínky a z nich se mé mládí ztracené a díví profily.
smutn
dívá
^
.
VEER NA
VSÍ.
Klekání stíbrná se dlouze odmlela,
blavý se zve a vzhru stoupal. vtru kosa klepaná precizn zazvuela. dýchnutím S z luk výpar
Ter
bledý
Znít v dáli
Hvzdami
A
po
msíce plativ
se v
bezdném nebi houpal.
je slyšet
silnici bílé
hoši v
bujném kiku
a zdravém výskání se vedou
30
harmoniku.
velký obzor rozžatý.
s
dvaty
.
.
!
NÁLADA. Mdlou záí slunce
Te neslavn,
zlatí
vrchol
lesa.
padá za bory S šedivou mlhou smutek na kraj
Z
viký
vlají
hle,
erné
klesá.
fábory.
dom
lidé zmrzaení prací. Jdou (K jich kletbám zoufalým psi žalostivé Je straší noc a den jim Marnost vrací. Neví v nic a nevdí, pro žijí.
V
jich
má Psi
vyjí.)
adách kráím, básník zádumivý,
noc
je jejich
k naší cest
noc a
jejich
den
mým
dnem.
vyjí chorál tklivý.
Kdes, nepoznáni, náhle zapadnem'.
31
SAMOTA. Na moi zeleném
zpv
drsný lodník se
Stich' vítr kísící,
jež
se bílé vznáSí jachty, s
kikem rack
mísí.
jenž vzdýmal pevné plachty,
nyní zemdlen a tžce
s
ráhen
visí.
Ó, touhy blostné víc v dálku nepoplují, když život mysl mdlou víc k vzletm nepohádá. thují, A zbývá smutek jen a chmurná zvadá. schne, opadá když záhon ržový a
vn
32
.
!
POHEB. 5 blýskavé rakve bílé flóry
vlály,
muzika hrála dumné melodie. Zdrcení lidé tup kolem stáli u staré mládenecké historie. Ó, úzkost ped smrtí zle srdce rozdírala Té tísni u srdce se musí odpomoci
- V útulné hospod se bujn ozývala za žert hudba dlouho v smutné noci
.
3S
KLÁŠTER UMNÍ. Neznámý
klášter.
Mrtví procházecí
v zamlklém parku nadoblaných
snnf
nemocné touhy nikdy nevyléi hlubokou
Kvt jíž
nhou
vzešlý z
pdy
lidský život
je rušil z
symbolické hrzy,
híchem zúrodoval,
myšlenek a pekážeje v chzi
ovzduší sladkou
34
božských uklidnní.
vní
krve provál.
.
VELIKÁ CHVÍLE, Kraj mrtvý v spánku
zv
oddych',
lesní procitla a zvedla tichý šramot.
Kvty
/
nepokojn
se
zachvly pod náhlým hnutím lodyh,
divocí holubi vylétli ze svých samot.
Vtrné teskn
zavrzaly
mlýny
a klasy praskaly, jak o poledním vedru,
od a
s
moe
táhly vtry v prolákliny Libanonu ostrá cedr.
vn
,Má pedsevzetí a mj první debut! Výzkumy svta Pyšný lidský rozum !" - V nezmrné touze zahledl se k nebi, ku Mléné dráze, Polárce a Vozm !
.
.
3S
JAK ZEMEL DLNÍK. Tys zemel tedy
.
Pár
.
.
slz
krokodilfch
za všecku prácí k noci od rána.
Ty v
katafalku a dvé svící bílých
tak opouštl
-
svého tyrana.
jsi
Nkolik stropis pánu svému demonstrací
tob
(však zstal k
A A
jak
jsi
zemel
?
vždy jen
Mlád a
idiot).
estn
prací ?
pomyslis, že zanecháš tu rod?
Nezlekla vyšších knížat tebe mitra, ni
koruna
ni
ei
pi piv.
Já ani nevím, že pohben budeš vždyt jsi žil tolik, tolik vášniv,
zítra,
v oku shasl poslední paprsek, jenž choval nadji,
že když
jsi
jsi
vidl, jak
zbledl náhle, zlostí
chtl dát se
Nuž (Jiné
zasteliti
Mj
jsi
se tásl,
radji!
tedy s bohem, petlý proude
žití!
zpsobil, než vykonat
chtl
jsi
jsi
musí tesknou chrabrý dlníku, arc well!
Vzpomínka na
36
ti
tebe, jak
1)
býti
I
HVMNA ROZKOŠI. Plameny smyslné zvu k hodm pod svj krov, planou živelným a prudkým rozptím!
a
Na
žití
posmšn odvtím
otézky
v ovzduší sladkém blízkých katastrof.
Svých vášní laností se inspirovat dóm, splynutím
s chtivostí
bh
asu
urychlím,
na cestu Smrti karakterm zlým do dravých žití vln svj malý pustím prám.
V požáru roztavím ledovou chmuru dne, kvt smutku chorobný úpalem vyrudne, v
nm
krátce
zmocnné
své touhy vyjasním!
Ze samot na poušti jdu k tvému pobeží, Rozkoii života,
a
léí,
Stesk srdce vyprchá
-
osvží! vždyf
ty jsi byla s
nimi
3t
FAE Mn
osud v cest
mé nžné
stál
WELL! a zlou vždy
Sám, od všech opuštn, jsem ubíral na citu violách hrál delikátní dílo.
Cas
letl,
stihal
ranou,
smýšlení se pro svt nehodilo:
rozhoil
i
srdce plné
se stranou,
vznt
zmnil spleenu: Dal duši oddanou a vroucí nazpt svtu; (nu, brzo uložím se k spánku v ernou hlínu a
sílu
v bolesti v ochablost
I)
Své touhy subtilné, by více netšily, svou kehkou stavbu žití k nohám házím davu, co zatím mého žití strom se chýlí a v žalu zoufalém
3S
nemám
kde
sklonit hlavu.
OBSAH: Strana
Sad opuiténých Jsem plný touhy Procesí
Alpy
íl
To den
A
7
8 9
byl výskavý
v této néladé tak silné, milé díté
12
13
Veíer v Tyrolsku
14
Nadarmo Senose
15
VrkíJcnf
17
15
Sloky skeptické
19
To
Jo
byla tenkrát divná nálada
Západ Letní veer Nad hroby sebevrah Pfsné pro violu
Pouf Sloky mezinárodní
21
22 23 24 25 26
Meditace
27
etba Ráno na
28 vsi
Veier na
vsi
29 .30
Nálada
31
Samota
32
Poheb Kláiter
33
umní
Veliká chvíle
Jak
zemel
délník
Hymna rozkoSi Fae well I
34 35
36 37 38
JP
\
'•^íliSii
PLEASE
CARDS OR
SLIPS
UNIVERSITY
PG 5038 L553S3
DO NOT REMOVE FROM
THIS
OF TORONTO
Linhart, Ladislav Sad opuštných
POCKET
LIBRARY
