Průvodce "Průvodce Česká republika"

Průvodce "Průvodce Česká republika"

Bouzov Hrad

GPS poloha: 49°42'14.26"N 16°53'24.85"E

Hrad Bouzov na Olomoucku je typickým romantickým sídlem se všemi znaky adaptace z konce 19. století, zvýrazněné cimbuřím, arkýři, střílnami, bezpočtem věží a bašt, parkem a dvěma dlouhými mosty, které se klenou nad hlubokým příkopem, vytváří působivou dominantu kopcovitého zalesněného kraje. Po průjezdu obcí Bouzov vede k hradu samostatná odbočka. Parkoviště je vzdálené přibližně 200 metrů do hradu. Pěší přístup vede strmým vrchem z náměstí obce. Hrad je přístupný od května do srpna denně mimo pondělí a pátek. Hrad Bouzov je vyhledávaným místem pro natáčení filmových pohádek. Historie Přestože hrad nechal vybudovat arcivévoda Evžen Habsburský v letech 1895 ? 1910, který přitom využil základů středověkého hradu ze 14. století, jeho prvním známým majitelem byl Búz z Búzova. Až do konce 17. století se majiteli hradu postupně stávali různé moravské a české rody. Za třicetileté války se hrad stal císařskou pevností a vězením pro švédské zajatce. Po skončení války panství koupila Eugenie Podstatská z Prusinovic. V roce 1696 koupil hrad Řád německých rytířů. Nacisté majetek řádu za 2. světové války zkonfiskovali. Představitelé řádu v 90. letech minulého století podali žalobu, soud ale zatím v této věci nerozhodl, a proto i nadále patří hrad státu. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/bouzov

Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 1

Průvodce "Průvodce Česká republika" Javoříčko - Javoříčské jeskyně Jeskyně

GPS poloha: 49°43'2.55"N 16°57'6.85"E

JAVOŘÍČKO : Javoříčko leží v horském úžlabí Českomoravské vysočiny, vzdáleno asi 14 km západně od Litovle, Severozápadním směrem protéká vesnicí potok Javoříčka, podél jehož obou břehů stály původní domy. Stály až do 5. května 1945 kdy se krvavou tragédií změnil vývoj vesnice. Německá armáda vypálila a zničila vše, co generace pilnou rukou postavily a povraždila životy mužů z vesnice. Celkem bylo zastřeno 38 mužů, nejmladší měl 15 let, nejstarší 76. Ženy a děti musely opustit osadu, dobytek vyhnat ze stájí. Dnes je v těchto místech vybudovaný Památník – pietní místo této hrůzné události. Tento pomník je na monolitickém podstavci stojící sousoší šesti postav představujících vítězství. Autory jsou sochař Jan Tříska a architekt Miroslav Putna. Památník vznikl v roce 1955 a v roce 1978 byl pomník prohlášen za národní kulturní památku.

JAVOŘÍČSKÉ JESKYNĚ : TZ 139 Ve vzdálenosti asi 1 km od osady se nacházejí velmi pěkné a na krápníky bohaté jeskyně. Podstatná část jeskyní byl objevena již v roce 1938, další partie pak byly postupně objevovány především v padesátých letech. V současné době je známo přes 3, 5 km chodeb, z nichž 788 metrů je zpřístupněno pro veřejnost. Jeskyně oplývají bohatou krápníkovou výzdobou nejrůznějších tvarů a barev – najdeme tu zajímavé obří stalagmity, excentrické krápníčky, brčka či dvoumetrovou „záclonu“. Bohatost výzdoby vyniká ve dvou mohutných prostorách – Suťovém dómu a dómu Gigantů. Prohlídka je velice poutává a rozhodně nelitujte peněz. Vstupné - krátká trasa = 100kč, ; dlouhá trasa = 120kč. A nezapomeňte si vzít bundu – uvnitř je chladno !!! Autor článku: Tomáš Vajdík Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/javoricko-javoricske-jeskyne

Mladečské jeskyně Jeskyně

GPS poloha: 49°42'23.64"N 17°0'57.53"E

Mladečské jeskyně se nacházejí na západním okraji obce Mladeč u Litovle v CHKO Litovelské Pomoraví. Puklinové chodby a dómy se nacházejí v podzemí vápencového vrchu Třesín. Části podzemních prostor jsou bohatě zdobeny krápníky a sintrovými náteky. Nejkrásnější partie jeskyní se nazývají Chrám přírody a Panenská jeskyně.

Jeskyně byla známa od pradávna a je mimořádně významnou paleontologickou a archeologickou lokalitou. Vedle kostí vyhynulých pravěkých zvířat zde bylo nalezeno velké množství koster lidí starší doby Kamenné s četnými doklady o jejich činnosti (kamenné nástroje, ohniště).

Prohlídka v jeskyni trvá 40 minut, délka prohlídkové trasy je 380 m a jeskyně je přístupná od dubna do října. Celková délka jeskyní je přes jeden kilometr, jeskyně byly objeveny na počátku 19. století. Provozní dobu a cenu vstupného zjistíte na internetových stránkách jeskyní viz. odkaz nahoře v hlavičce lokality, Autor článku: Pavel Folta Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/mladecske-jeskyne--1


str. 2

Průvodce "Průvodce Česká republika" Jeskyně na Olomoucku - Mladečské jeskyně Jeskyně

GPS poloha: 49°42'19.58"N 17°1'9.41"E

Na rychlostní silnici Olomouc- Mohelnice sjedete na 248km a na následném kruhovém objezdu se vydáte směrem na Mladeč. Po pár kilometrech dojedete do středu vesnice , kde vás značky navedou na záchytné parkoviště (neplatí se) aasi tak 200metru se vrátíte zpět podle ukazatelů k jeskyním. Mladečské jeskyně jsou jedny ze tří jeskyních útvaru na olomoucku (Javoříčské a Zbrašovské aragonitové). Tyto jeskyně nejsou tak okázalé krápnikovou výzdobou, ale jsou zase zajímavé tím, že se nachází na třech patrech tak jak je vytvářela podzemní voda. Byly zde nalezeny kosterní pozůstaky pravěkých zvířat. Prohlídka jeskyní trvá cca 40minut. Vstupné je 90kč a pokud chcete uvnitř fotografovat, usíte si ještě připlatit 40kč. Sběratelé turistických známek si jistě nezapomenou koupit známku s č.137 Autor článku: Tomáš Vajdík Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/jeskyne-na-olomoucku-mladecske-jeskyne

Bouzov - hrad Hrad

GPS poloha: 49°42'14.08"N 16°53'35.27"E

Hrad Bouzov (445 m n.m.) najdete v mírně zvlněné lesnaté krajině na ostrohu nad potokem Špránkem západně od vesnice stejného názvu, pokud na cestě z Olomouce do Zábřehu odbočíte vlevo. Působí dojmem dobře zachovaného středověkého hradu – v jeho objektech se prolíná několik stavebních slohů, zejména gotika a renesance. Jeho současná podoba však pochází z romantické přestavby z přelomu 19. a 20. století. Patří mezi nejnavštěvovanější naše památky a je vyhledávaným místem filmařů. V r. 1929 zde byl na návštěvě i prezident Tomáš Garrique Masaryk. Natáčela se zde pohádka O princezně Jasněnce a létajícím ševci, filmová pohádka princezna FANTAGIRO a pokračování seriálu Arabela. Také se zde v r. 2004 natáčel německý film Napola. Z historie: Hrad byl založen na přelomu 13. a 14. století, jeho prvním známým majitelem byl Búz z Búzova v letech 1317 – 1339. Hrad několikrát změnil majitele. Je možné, že se zde narodil Jiří z Poděbrad, jehož otec Viktorín zde prokazatelně sídlil. V průběhu třicetieté války (1618-1648) sloužil Bouzov jako císařská pevnost a vězení pro švédské zajatce. Roku 1696 hrad koupil Řád německých rytířů, který ho vlastnil až do roku 1939, kdy jej zabavili nacisté. Hitler jej daroval Himmlerovi a hrad se stal sídlem přepadového oddílu SS, který 5. května 1945 vypálil obec Javoříčko. Sloužil i jako skladiště zabaveného majetku. Po 2. světové válce byl hrad zkonfiskován. I když Řád německých rytířů se snažil o navrácení hradu, jeho snahy nebyly úspěšné a hrad je stále ve státním vlastnictví. Nyní jej spravuje Krajské vlastivědné muzeum v Olomouci. S účinností od 15. 07. 1999 byl Hrad Bouzov prohlášen za národní kulturní památku. Stavební vývoj: Tak jak se na Bouzově střídaly jednotlivé šlechtické rody, měnila se i jeho podoba. V době pánů z Bouzova měl hrad především strážní a obrannou funkci. Byl postaven s typicky bergfritovou dispozicí s jedním patrovým palácem. Bergfritová dispozice, to je hrad, v němž tvořil bergfrit (=útočištná hlavní věž) hlavní obrannou stavbu. Z obranných důvodů byl přístupný po snadno odstranitelném můstku ve vyšších úrovních. Proto v úrovni přízemí neobsahoval žádné otvory a přízemí samo bylo přístupné pouze otvorem ve stropě a bylo využíváno jako skladiště či vězení. V té době hrad tvořila zmiňovaná věž, hradby a dřevěné obytné budovy. Až později byl na jižní straně vybudován kamenný obytný palác, převyšující hradbu. Koncem 14. století byl hrad rozšířen. Bylo přistavěno předhradí, obehnáno příkopem a valem, ve kterém byly umístěny hospodářské budovy. Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 3

Průvodce "Průvodce Česká republika" Ale i nadále byla zvyšována obranyschopnost hradu. Sídlo dostalo novou souvislou hradbu, zpevněnou dvěma kruhovými baštami a prostřední hranatou baštu s bránou, nově byla postavena parkánová zeď kolem vlastního hradu a opatřena pěti kulatými baštami. Kolem poloviny 15. století došlo ke stavbě obytného paláce na severní straně. Zdeněk Kostka z Postupic zpevnil parkánovou zeď silnou hranatou věží, do hradeb byla zasazena kruhová dělová bašta a zřejmě byla opravena hláska. V r. 1499 se začalo se stavbou paláce na východní straně hradního objektu a byla propojena severní a jižní obytná budova. Roku 1558 Hrad Bouzov vyhořel, ale kvůli finančním problémům tehdejších majitelů byl dlouhodobě neobydlen. Až v r. 1617 začala výstavba jižního křídla. To již hrady postupně ztrácely svou obrannou funkci a stávaly se výhradně obytnými objekty. S příchodem německých rytířů pozbyl Bouzov i tuto funkci. Řádová správa byla postupně centralizována do Bruntálu. Vrchnostenský úřad bouzovského panství se přestěhoval do tzv. předního hradu a nově postavených budov na Předhradí. Mezi nimi a vlastním hradem byl tehdy založen menší park. Hrad sám nezadržitelně chátral. Současná přestavba: Do dnešní podoby byl hrad upraven přestavbou v letech 1895 - 1910 na popud Evžena Habsburského, tehdejšího velmistra řádu, kterému se poloha hradu zalíbila a rozhodl se přestavět jej na letní šlechtické sídlo pro sebe a svou matku Alžbětu. Nejprve byly strženy zříceniny severního křídla. Nový dvoupatrový objekt byl dokončen v r. 1897. V severním paláci, v místě původního pozdně gotického sálu, byla situována rytířská síň. Pro malířskou výzdobu, ve které se vedle postav rytířů vyskytují i znaky držitelů Bouzova, je sál nazýván také erbovním. Původně byl určen pro zasedání řádu. Také palác na jižní straně, vybudovaný počátkem 17. století, byl v r. 1897 stržen a znovu od základů postaven na původním půdorysu; stal se letním sídlem velmistra a jeho pobočníka. V letech 1897 – 1899 byla postavena mohutná hlavní věž – hláska – zakončená korouhvičkou s vytepaným obrazem patrona řádu německých rytířů sv. Jiří ve zbroji. V její dolní části je původní hladomorna z 2. poloviny 15. století. Zachovalejší hradní objekty byly opraveny. V r. 1898 byl opraven nejstarší hradní palác se zbrojnicí a vybudováno tzv. Alžbětino křídlo - komplex místností obývaných matkou velmistra. Pracovna je zařízena původním pozdně barokním nábytkem s bohatými intarziemi, nábytek v ložnici pochází ze Španělska; řádu jej darovala královna Marie Kristina. Východní palác s knížecími pokoji, zachovanými v původní podobě, byl opravován r. 1899. Velmistrova ložnice, tapetovaná rudým brokátem, je zařízena stylovým nábytkem vrcholného baroka, jemuž dominuje nádherné lůžko. Komplex knížecích pokojů doplňuje pracovna, pokoj sluhy, ohřívárna jídel a lovecká síň. Nejvýraznějším architektonickým dílem hradního nádvoří je novogotická kaple. S její výstavbou bylo započato v r. 1900 na místě staré kuchyně. Vedle portálu je umístěna cenná socha sv. Jiří z 15. století, přenesená na Bouzov z řádového domu v Benátkách. Na čelní stěně kaple je umístěn pozdně gotický deskový oltář z 15. století. Ústřední místností spojovacího křídla mezi severním a východním palácem je přijímací sál. Podle mohutného středního sloupu je nazývána také Sloupová síň. Sál sloužil rovněž jako jídelna. Byl teplovzdušně vytápěn a výtahem byl spojen s kuchyní, umístěnou v přízemí. Hned vedle je velmistrova jídelna, zdobená renesančními obrazy a drobnými dřevěnými plastikami. Pozoruhodným prvkem hradního nádvoří je novorenesanční kašna, zakrývající studnu vytesanou ve skále do hloubky 52 m. Po opravě hlavních hradních budov byly rekonstruovány hradby a bašty. Nákladná rekonstrukce byla provedena neobyčejně citlivě z hlediska historické věrohodnosti a slohového souladu. Vzory pro rekonstruované objekty však nebyly hledány v českých zemích - do původní typické české architektury byla zakomponována celá řada německých prvků. Proto hrad působí v našem prostředí cize. Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 4

Průvodce "Průvodce Česká republika" Hrad je plně zařízen a vybaven. Nejcennější složkou jeho interiéru jsou řezbářské práce místních lidových umělců. Mobiliář pochází převážně ze soukromých sbírek arcivévody Evžena Habsburského, částečně ze sbírek Německého řádu. Novodobé zařízení pak bylo vyrobeno speciálně pro hrad. Návštěvní doba: Návštěvní sezóna trvá od 1. dubna do 31. října příslušného roku. Je možno vybrat si z několika prohlídkových tras. Upozorňujeme návštěvníky, že v době konání svatebních obřadů - obvykle v pátek během celého dne a v sobotu obvykle do 13 hodin - je prohlídková trasa Hrad Bouzov nahrazena tzv. svatebním okruhem, který je zkrácen a jeho cena je snížena. Provozní doba objektu: Prohlídková trasa duben a říjen začátek poslední prohlídky květen a září začátek poslední prohlídky červen až srpen začátek poslední prohlídky víkendy a svátky denně mimo pondělí denně mimo pondělí 1. Hrad se představuje 9,00 - 16,00 15,00 9,00 - 17,00 16,00 9,00-18,00 17,00 2. Hrad Bouzov a svatební 14,30 15,30 16,30 3. Jak se staví středověký hrad 13,00 15,00 Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 5

Průvodce "Průvodce Česká republika" 16,00 4. Hrad z ptačí perspektivy 15,00 16,00 17,00

Polední přestávka pokladny je od 12:00 hodin do 12:30 hodin. Vstupné je stanoveno cenovým výměrem platným pro příslušný rok a vydaným Národním památkovým ústavem, územní odborné pracoviště Olomouc. Výměr je k nahlédnutí u pokladny a v kanceláři správy památkového objektu. Autor článku: Jiřina Lišková Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/bouzov-hrad

Úsov Zámek

GPS poloha: 49°47'58.20"N 17°0'36.31"E

Pozoruhodný soubor památek tvoří mohutná středověká pevnost a barokní zámek na zalesněné výšině nad městem Úsovem, na dohled CHKO Litovelské Pomoraví. Úsov se nachází na Šumpersku v Olomouckém kraji. V zámeckém muzeu mohou návštěvníci vidět mimořádnou kolekci loveckých a pytláckých zbraní, trofeje africké zvěře a lesnické, lovecké a přírodovědné sbírky v původní lichtenštejnské instalaci. Historie Jeden z nejstarších moravských hradů typu francouzského kastelu byl postaven jako zeměpanský hrad na okraji Královského hvozdu již ve 13. století a nahradil tak starší dřevěný hrádek. Na začátku 15. století byl hrad markraběcím majetkem a sloužil jako základna pro loveckou družinu. Od roku 1416 tady pobýval Jan z Vlašimi ? z tohoto období pocházejí dodnes zachované gotické stavby (zbytek hradební zdi s válcovými a čtyřbokými věžemi). Od roku 1513 se zde usadili páni z Boskovic, kteří hrad rozšířili o renesanční objekty. V roce 1597 získali Úsov sňatkem Lichtenštejnové, kteří ho vlastnili až do roku 1945. V roce 1643 vypálili objekt Švédové. Hrad byl opraven a v roce 1691 byla zahájena stavba třípatrového barokního zámku podle projektu architekta D. Martinelliho. Zámek byl vestavěn do hradního areálu. Kolem roku 1900 na zámku vzniklo lovecké a lesnické muzeum. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/usov--1

Brníčko-hrad Zřícenina

GPS poloha: 49°53'43.25"N 16°58'20.71"E

Obec Brníčko najdete 9 km severovýchodně od Zábřeha v Úsovské vrchovině, při silnici ze Zábřeha do Rýmařova. Pří přijíždění do Dolního Brníčka je po pravé straně vidět hradní vršek se zříceninou hradu. Vede k němu řada pěšinek, z nich nejméně náročná, ale delší je z Dolního Brníčka za OÚ doprava mezi rodinnými domky a potom polní cestou až ke zřícenině a nebo kousek dále s opětným odbočení vpravo a kolem lesa ke zřícenině. Je třeba dát pozor, aby jste hrad nehledali v jiném Brníčku vzdáleném asi 20 km jihovýchodně u Uničova. Údolí Horní Moravy bylo bohaté na hluboké lesy plné divoké zvěře, kam posílal olomoucký kníže své lovčí, kteří zde zahájili kolonizaci. V pol. 13. stol. se uvádí lovčí krále Přemysla Otakara II. Beneda z Dubicka. Po získání Otaslavic u Prostějova v r. 1287 se psali po Otaslavicích. Jejich potomci vystavěli severovýchodně od Zábřeha na příhodném místě na ostrohu hrad Brníčko a pod ním ves, později městečko, základ budoucího panství v severní části dubického panství. V r.1350 již bylo městečko s hradem střediskem brníčského panství. Předpokládá se, že stavebníkem hradu byl Benedův vnuk Ctibor Morava z Brníčka, jmenovaný v listině z r. 1353. Hrad je v moravských zemských deskách z r. 1356 uváděn jako majetek pánů z Otaslavic. V letech 1377- 84 držel Brníčko jeho syn Mikuláš Morava z Brníčka společně s bratry Jimramem a Micháčem z Otaslavic. Po Mikulášově smrti postoupil markrabí Jošt r. 1397 hrad a městečko v podhradí s příslušenstvím biskupskému manovi a purkrabímu , mírovskému rytíři Bernartovi ze Šicndorfu(Slavoňova). V r. 1406 prodal panství Brníčko opět markrabě Jošt Janovi z Šumvaldu. Za bojů mezi markrabaty Joštem a Prokopem byli páni na Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 6

Průvodce "Průvodce Česká republika" Brníčku na straně Jošta a hrad se osvědčil jako pevnost i místo k úkrytu kořisti získané na Prokopových přívržencích i oloupených obchodníků. Za husitských válek byli páni ze Šumvaldu na straně Zikmundově, proto byl hrad Brníčko husity rozbořen a r. 1434 zničený hrad a městečko Brníčko získal známý, ale nezámožný husitský bojovník, rytíř Jan Tunkl starší z Drahanovic. Tunklové hrad opravili a rozšířili obytné budovy. Jan Tunkl starší pro zvelebení a rozšíření svého panství nepovažoval za nerytířské a nečestné loupit na veřejné cestě, jak bylo uvedeno v půhonu z r. 1437, že oloupil kupce ze Šumperka. O tom, že cesta zdejším průsmykem v 15. stol. nebyla pro cestující bezpečná svědčí také zápis z městských jihlavských knih. Od Jiřího z Kravař získal v r. 1442 Jan starší Tunkl zábřežské panství a také Nový hrad u Hanušovic. Tunklové někdy i násilím získali statky drobných domácích šlechticů a podařilo se jim vybudovat jedno z největších a nejbohatších panství na severní Moravě. Po smrti Jana Tunkla staršího r. 1464 drželi celé panství jeho synové Jan Tunkl mladší a Jiří starší. Jiří starší měl své sídlo v Zábřehu a Jan mladší byl v Brníčku. Oba byli stoupenci krále Jiříka z Poděbrad a tak za uherských válek spojenci Matyáše Korvína stále na jejich statky útočili. Při jednom nájezdu smutně proslulé „černé roty" hejtmana France z Háje v r.1471 bylo Brníčko dobyto a zpustošeno. Po smrti Jana mladšího Jiřík starší vedl správu celého zábřežského panství ze zámku v Zábřehu. Odvezl nezletilé sirotky a veškeré zbrojní a hradní zařízení na zábřežské sídlo, kde zůstal jeho rod až do r.1513. Zábřeh byl považován za důležitý vojenský opěrný bod a tak uherský král Matyáš stále na Jiřího staršího Tunkla dotíral. Protože ho nemohl pokořit vojensky, zvolil taktiku s dary a povýšením. Tunkl byl povýšen do stavu panského a protože byl v r.1469 propuštěn králem Jiřím z Poděbrad ze svazku manského a mohl potom všechny hrady mimo Rabštejn u Rýmařova, držet dědičně. K panství patřilo 31 vesnic. 3 hrady, 2 tvrze. Tunklové vládli svým poddaným jako násilníci a mstitelé, a poddaní na ně neměli příliš dobré vzpomínky a vyprávěli se o nich strašidelné pověsti. Například Jiří starší Tunkla byl potrestán tím, že zapřažen do pluhu rozorával v noci pod dozorem čertů hráze Zámeckého rybníka. Snaha Tunklů o hospodářský pokrok, kolonizováním půdy a zakládání rybníků zvýšenou robotou poddaných vyvrcholila povstáním. Jiří Tunkl starší byl v selské bouři v r.1496(1494) těžce zraněn a zemřel. Při soupisu zábřežského panství v r. 1490 se již samostatný statek v Brníčku neuvádí. Hrad již nebyl znova obnoven a neplnil funkci panského sídla i když v r. 1510 při prodeji zábřežského panství se uvádí „ hrad Brníčko s městečkem a kaplí". V r. 1513 se uvádí již jako pustý a bývalé městečko kleslo na úroveň vsi. Jindřich Tunkl se odstěhoval do Čech kde byl mincmistrem v Kutné Hoře, pak zemským fojtem dolnolužickým. Jeho potomci se psali „ze Zábřehu a Brníčka", ale větší politické moci již nedosáhli. Přes nesmírný útlak poddaných se nezapomělo, že byli Tunklové husitskými bojovníky a podporovali českého krále Jiříka z Poděbrad, byl hrad v Brníčku pojat jako „husitský" památník českého boje proti cizákům a v r. 1869 zde byl uspořádán první tábor českých hraničářů severozápadní Moravy. Autor článku: Miroslav Ulrych Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/brnicko-hrad

Trojský kůň Rozhledna

GPS poloha: 49°42'20.38"N 16°53'30.98"E

Straň se Danajských když dávají dary nabádá už prastaré přísloví. Ačkoliv kněz Laokón varoval Trojany před přijmutím svérázného daru, který před hradbami zanechali Řekové při svém zdánlivém odeplutí od marného obléhání, nikdo nedbal věštcových rad. Jak nakonec celá patálie dopadla je celkem všeobecně známo. Zřejmě i z toho důvodu bouzovský kastelán nenechal vtáhnout repliku Trojského koně za hradby a ta tedy neustále zdobí podhradí věhlasné moravské památky. Cca 15 m vysoká dřevěná socha koně je podle údajů obecního webu snad největší napodobeninou řecké tajné zbraně. Vlastně se nejedná jen o sochu ale jde i o svéráznou rozhlednu, byť se značně omezenou vyhlídkou. Vstup do koně je celkem logicky do zadku (což je víceméně běžná lidská vlastnost), vyhlídkovým místem jsou prázdné koňské oči, sice k vidění toho moc není, pokud nám nestačí, že se na hrad díváme poněkud z vyšší základny (asi 14m). Trojský kůň je součástí stejnojmenné venkovní galerie, tedy spíše amfiteátru, kde se konají různá vystoupení v rámci kulturních programů u vyhledávané památky. Areál pod hradem s koněm slouží návštěvníkům od r. 1998, kromě koně tu najdeme repliky různých obléhacích strojů, ale i příležitostné výstavy děl s historickou tématikou. Původně jsem váhal mám-li koně definovat jako umělecké dílo tedy sochu, ale spíš se mi jeví jako technická zajímavost. Autor článku: Aleš Matějíček Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/trojsky-kun


str. 7

Průvodce "Průvodce Česká republika" Nemilka Přehrada

GPS poloha: 49°52'17.65"N 16°50'11.40"E

Vodní nádrž Nemilka leží na stejnojmenné říčce, která odvádí vody od Horních Studének a Zborova v Zábřežské vrchovině a je posledním větším přítokem (tentokrát levobřežním) Moravské Sázavy. Samotná přehrada je vybudována necelý 1 km od ústí do M. Sázavy v údolí Zábřežské vrchoviny. Hráz je sypaná kamenitá, koruna hráze je ve výšce 310, 91 m n.m., šíka v koruně je 4m, délka hráze v koruně je 151m, výška nade dnem je 16,7m. Hráz má boční bezpečnostní přeliv ve výšce 309,32 m n.m.. Stálé nadržení přehrady je 0,145 mil. m3, zásobní prostor je 1,219m3, celkový objem i s neovladatelným prostorem je 1, 551 mil. m3, zatopená plocha je 20,68ha. Přehrada byla dokončena r. 1971. Původní účel přehrady bylo zásobení Zábřeha a okolí pitnou vodou, tuto funkci však přehrada přestala plnit a má dnes funkci trvalého zajištění min. průtoku, slouží k rekreačnímu rybolovu a energetickému využití. Koupání v přehradě je zakázáno. Břehy přehrady jsou poměrně obtížně přístupné, kvůli ochraně čistoty vody nebyl k nádrži povolen vstup. To už zcela neplatí, nějaké pláže nebo palouky tu ale nenajdeme. Nejjednodušší přístup je buď přímo k hrázi odbočkou od cesty ze Zábřeha do Lupěného, hned v Nemili, případně k hornímu konci přehrady se dá dojít od Růžového údolí podél říčky, nad pravým břehem přehradu částečně sleduje polní cesta, nad levým břehem pak částečně vede modré psaníčko zábřežského okruhu. Autor článku: Aleš Matějíček Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/nemilka

U Kouřilů Cyklo bar - hospůdka

GPS poloha: 49°53'38.08"N 16°58'4.98"E

Kdo byl v Brníčku a nebyl U Kouřilů, jakoby nebyl. Ne, že bych parafrází známého výroku chtěl nějak vyzdvihovat význam tohoto lokálu, nicméně lepší hospodu v Brníčku nenajdete. Nechci nabádat k vysedávání po hospodách, ale v tomto případě si hostinec zaslouží být zařazen do turistických cílů. Nakonec i obec díky zřícenině za návštěvu stojí. A protože na hradě žádné občerstvení není (zřícenina je volně přístupná), jediné místo oddychu je v hospodě přímo pod hradem. Cedule u silnice sice ještě láká k jakémusi bufetu na fotbalovém hřišti, ale ten nijak výjimečný není. A čím je ta hospoda výjimečná? Vlastně jen tím, že je to slušná čtyřka. Nečepuje se tu žádný velký sortiment, pouze hanušovická desítka či jedenáctka (ta pravidelně) – čili Šerák (výborný). Pro zájemce je tu ovšem celkem i výběr lahváčů, bývaly doby, že to bylo i 20 druhů, dnes je to skromnější, tak kolem 10. Ovšem i nějaká ta limonáda a čepovaná kofola. Dostatek cukrovinek, oplatků a tyčinek. A pokud má návštěvník hlad, tak se i nají (pokud mu stačí guláš, případně studená kuchyně; tlačenka, utopenec). Návštěvník bude sice občas překvapen, že hostinský Tonda skoro každému tyká, ale to ani nevadí. Hostinec je vlastně jediné místo, kde si turista může opatřit pohled zříceniny, mají tu i jakousi brožurku o hradu. Kromě místních lokál vyhledávají hodně projíždějící cyklisté, údolíčko Loučky je k výletu přímo stvořené. Šumperáci většinou projíždějí oběma směry, ale cyklisté ze Zábřeha mají leckdy hospodu jako cíl, kde se obrátí zpět ke svému bydlišti. Otevřeno je celý týden, v pracovní týden od 11, víkend od 14 klasicky do 22. O oblíbenosti nakonec svědčí i galerie pohlednic od návštěvníků téměř z celého světa. Autor článku: Aleš Matějíček Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/u-kourilu

Moravičany - sokolovna Zábava, atrakce

GPS poloha: 49°45'24.77"N 16°57'51.52"E

Sokolovna v Moravičanech slouží moravičanskému TJ Sokolu. Má svůj sportovní řád a domovní řád. Byly sepsány při prvních akcích konaných po výstavbě v roce 1921. Tyto řády jsou k nahlédnu uvnitř budovy v průběhu konání dané akce TJ Sokola v Moravičanech. Jinak se zájemce o zhlédnutí dovnitř nedostane. Nepodařilo se mi je vyfotit tak dokonalým způsobem, aby byli k přečtení na jedné fotce komplet celé. Dnešní podobu sokolovny, jak ji známe nyní, ji dali členové moravičanského TJ Sokola na pozemku rolníka Františka Jarolíma, který bydlel v domě č. 66 v Moravičanech. Na budově je vestavěna i pamětní deska bratrů Rostislava Ambrože a Františka Kruše. Mj. František Kruš (1898 - 14. 1. Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 8

Průvodce "Průvodce Česká republika" 1944) je moravičanský rodák, který byl aktivním členem Sokola, učitelem v Doubravici Moravičanech a Lošticích, hrdina severomoravského protifašistického odboje a byl zastřelen gestapem. Autor článku: Jana Kobzová Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/moravicany-sokolovna

Dolní Bušínov - Bozéňov Letovisko

GPS poloha: 49°49'58.00"N 16°49'34.49"E

Dolní Bušínov, nebo jak se v okolí říká Bozéňov je součástí Zábřeha, bez stálého obyvatelstva. Proslulý je jako oblíbená rekreační lokalita zejména Zábřežáků, ale zajížďejí sem i z vzdálenějších míst. V Dolním Bušínově je k rekreačním účelům postavená malá přehrada na potoku Jahodnice, který pramení pod stejnojmeným vrchlem v Zábřežské vrchovině, pod přehradou se potok označuje jako Bušínovský. Dále Nad přehradou, cca 2km je druhá přehrada, služící rybářům. Nutno podotknout, že výraz přehrada je v obou případech značně nadnesen, ale jsou to údolní nádržky, ne rybníky. Na samotném Bozéňově najdeme hospodu, klasickou panelovku, chatovou osadu, místo k táboření, hřiště aj. U křižovatky pod hrází Koliba - hlavní rekreační středisko, další zařízení u příjezdové cesty od Lupěného, novinkou je lanové centrum. V předloňském roce se cesta od Lupěného dočkala nového asfaltového koberce, takže už to není takový tankodrom, jak v minulosti. Autor článku: Aleš Matějíček Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/dolni-businov-bozenov

Plavecký areál Zábřeh Koupaliště

GPS poloha: 49°52'36.41"N 16°52'2.75"E

Od roku 2011 byl po rozsáhlé rekonstrukci znovu otevřen zábřežský plavecký areál. Ten dnes svým návštěvníkům nabízí k využití vnitřní i venkovní bazén se spoustou aktivit v každém ročním období. Nachází se na okraji města ve směru k obci Nemile. Vybavení plaveckého areálu: • dětský bazén s 60 m dlouhým tobogánem, • brouzdaliště, • krytý plavecký bazén o délce 25 metrů. Kromě bazénu je možné využít whirpool, saunu, parní lázeň, včetně občerstvení. Sportovně ladění návštěvníci jistě ocení beach volejbalové hřiště, dětské hřiště či petanque. K dispozici jsou zde také lekce cvičení pro ženy a aquaaerobik. V letních měsících je venkovní areál propojený s krytým plaveckým bazénem. Služby plaveckého areálu: • sauna, • plavecký klub/plavecká škola, • aquaaerobic, • fit klub Mami, • potápěči, • plavání batolat a kojenců, • bistro U dvou přátel. Autor článku: Petra K. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/plavecky-areal-zabreh


str. 9

Průvodce "Průvodce Česká republika" Přehrada Maletín Přehrada

GPS poloha: 49°47'29.33"N 16°45'57.74"E

Na to, že říčka, spíš potok Mírovka má délku jen něco přes 20 km se může pochlubit na svém horním toku malou přehradní kaskádou což nemají leckdy větší toky. Samozřejmě slovo kaskáda je spíš nadnesené. Samotná Mírovka pramení pod vrchem Jahodnice u Maletína v Zábřežské vrchovině, v její Mírovské části, jak i název naznačuje. V údolíčku pod Starým Maletínem nabírá první přítoky a najdeme tu malý rybníček, což je taková první část kaskády. Za zatáčkou cesty z Maletína pak najdeme hlavní a největší část kaskády, Maletínskou přehradu. Byla vybudována k nalepšení průtoku Mírovky a k částečnému zabránění škodám z povodní. Rovněž slouží i místním požárníkům k odebírání vody. Majitelem přehrady je obec Maletín, nádrž má v pronájmu Sdružení rybářů obce Maletín, na základě jeho povolení mohou rybařit i jiní návštěvníci. Kolem přehrady je vyhrazené místo ke koupání i případnému táboření. Přehrada není nijak obrovská, má výměru 19. 271 m2, je to spíš větší rybník. U nádrže najdeme Rekreační středisko IVETA (bývalý tábor), jehož provoz se mi zdá záhadou. Ve svahu Nad přehradou a údolíčkem pod ní se nachází proslulé lomy, kde se kdysi těžil kvalitní pískovec, využívaný i k sochařským účelům (olomoucký sloup Nejsvětější Trojice). Asi kilometr pod Maletínskou najdeme další přehradu, Svojanovskou, ta je podobného typu ovšem ještě o něco menší. Svojanov (není místo s hradem) je součástí Borušova, a je proslulým (spíše bývalým) rekreačním místem, i když v poslední době se zdá, že rekreanti opět začali místo v údolí Mírovky vyhledávat. Samotná Mírovka pak pokračuje hlubokým zalesněným údolím k Mírovskému Gruntu (další rybníčky), za Mírovem pak opouští vrchovinu do roviny Mohelnické brázdy. U Mohelnice končí svůj tok v Moravě. Autor článku: Aleš Matějíček Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/prehrada-maletin

Nové Mlýny - Stodola Cyklo bar - hospůdka

GPS poloha: 49°43'56.35"N 16°59'45.17"E

Když je jedna hospoda zavřená, najde se druhá otevřená. Sice to tak vždy neplatí, ale tato veselá událost mě postihla nedávno. Při návratu z Litovle, od Nových Zámků jsem mířil do rybářské restauraci Na Koldově u Nových Mlýnů, ale nápis na vchodu tvrdil, že je zavřeno. Nezbylo než pokračovat. Ovšem o nějakých 200-300 m mě zastavil další objekt a lidé kolem. Už jsme na to hleděli zjara při výletu do Litovelského Pomoraví. Ejhle nová restaurace. Jde tedy o objekt bývalé stodoly, předělaný na hospodu i s malým ubytováním. Mám před sebou vybavení vodáckého tábořiště. Nové Mlýny jsou posledním místem, kde se můžou vodáci ubytovat pře vjezdem do Litovelského Pomoraví. V teritoriu CHKO je stanování zakázáno, v některých úsecích řeky je dokonce zakázáno i vystoupit na břeh. Vodák (a nejen ten) má zde tedy možnost spočinout i přenocovat. Objekt je vybaven i sociálním zařízením. Přilehlá hospoda neposlouží jen vodním výletníkům, ale i pěším a cyklistům, kterých tu nakonec projíždí víc než dost. Mimo restaurace a ubytování je v nabídce i zapůjčení plavidla. Stodola je spíše sezónním zařízením, otevřeno je zhruba od května do září (až října). Podle počasí. O prázdninách každodenně, mimo prázdniny o víkendech. V nabídce jsou nápoje nealko i alko. V omezené míře i jídlo, mimo studené kuchyně i něco teplého, spíš jednoduchá jídla do mikrovlnky a friťáku. Vše podstatné se dá najít na celkem podrobném webu. Sice jsem nenašel konkrétní otevírací hodiny, ale slečna sdělila, že když jsou hosté, je otevřeno. Autor článku: Aleš Matějíček Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/nove-mlyny-stodola

Půjčovna kol Českých drah - Zábřeh na Moravě Půjčovna kol

GPS poloha: 49°52'20.89"N 16°53'13.81"E

Všechny půjčovny kol ČD jsou vybaveny kvalitními koly s odborně prováděným servisem. Ve vybraných půjčovnách kol jsou k dispozici také elektrokola, dětská kola, koloběžky a dětské cyklosedačky. Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 10

Průvodce "Průvodce Česká republika" Půjčovny kol ČD - snadná cesta do přírody Pohodlně a bez starostí přijedete vlakem do centra oblíbených cykloturistických oblastí a přímo na nádraží si můžete kolo vypůjčit v půjčovně kol ČD. Kolo si v půjčovně můžete rezervovat už předem telefonicky nebo prostřednictvím emailu. Chcete-li si potom ulehčit cestu, můžete si vypůjčené kolo zdarma převézt vlakem po vybraných tratích blíže k cíli cesty pomocí přepravy spoluzavazadel nebo úschovy během přepravy. Zdarma si také můžete kolo uschovat ve vybraných stanicích vybavených úschovnou zavazadel. Po celodenním výletu za poznáním krás naší přírody a kulturních památek nemusíte kolo vracet v místě, kde jste si ho vypůjčili - lze ho většinou vrátit i v jiných stanicích, kam opět můžete dojet vlakem bez placení přepravného za vypůjčené kolo. Půjčovny kol ČD jsou v provozu zpravidla od 1. dubna do 31. října, vybrané půjčovny jsou otevřeny i celoročně. Jak si kolo vypůjčit? • předložit dva své osobní průkazy (např. občanský průkaz, řidičský průkaz, pas , In Kartu ČD apod. ) pro sepsání nájemní smlouvy • podepsat nájemní smlouvu • složit zálohu za vypůjčené kolo, nutno zaplatit v hotovosti (záloha je vrácena i při vrácení kola v jiné stanici, kde lze vypůjčené kolo vrátit) • zaplatit půjčovné a vyrazit na výlet... Kontakt & Otevírací doba 1. 4. - 31. 10. 2015 denně 7:15 - 19:15 Infocentrum, osobní pokladna tel.: 972 743 204 email: [email protected], [email protected] Autor článku: Redakce Turistika.cz Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/pujcovna-kol-ceskych-drah-zabreh-na-morave

Nemile-tvrz Tvrz

GPS poloha: 49°52'28.51"N 16°50'40.73"E

Obec Nemile s v roce 1948 připojenou obcí Filipov a od roku 1960 také obcí Lupěné, byla do roku 1990 místní částí města Zábřeha, od kterého je západním směrem asi 2 km. Do obce se dostanete, když ze silnice na Ústí nad Orlicí odbočíte před koncem Zábřeha vlevo na Nemili. V Nemili odbočíte na druhé křižovatce vpravo a jedete na křižovatku tvaru „T", kde odbočíte vlevo a za druhou křižovatkou vlevo, uvidíte přízemní budovu bývalé tvrze. Obec Nemile již v minulosti sdílela své osudy s vedlejším Zábřehem, pod jehož panství patřila. V 15.stol. bylo zábřežské panství v rukou pánů Tunklů z Brníčka. Od Jindřicha Tunkla z Brníčka získal panství Mikuláš Trčka z Lípy, který dal panství v r.1513 zapsat do zemských desek Ladislavovi z Boskovic. Po něm zdědil panství v r. 1569 Jan z Boskovic na Zábřehu. Další dědic od r. 1589 Welen(Velen) ze Žerotína, byl za stavovského povstání zemským hejtmanem a po prohrané bitvě na Bílé hoře, musel utéci ze země a všechny jeho statky Ferdinand II. dal r. 1624 Karlu, knížeti z Lichtensteina. V r.1590 byl na dvoře v Nemili Jan Huberck z Belnsdorfu a v r. 1605 po jeho smrti syn vladyka a rytíř Kryštof starší Huberck z Belnsdorfu. V r.1617 prodal Ladislav Welen(Velen) ze Žerotína ves Nemili se dvorem, sady a zahradami Kryštofu Herbercku z Belnsdorfu. Ten v r. 1618 Starý Dvůr, snad tvrz, přestavěl na renesanční tvrz. Jeho kamenný znak je dosud na štítu budovy bývalé tvrze.To, že renesanční tvrz vznikla přestavbou staršího panského sídla svědčí silné zdi a velká síň zdobená klenutím se zdobenými křížovými oblouky i mezerami mezi nimi. Zděděný statek v Nemili prodali Pruskové v r. 1667 s poplužním dvorem a pustým mlýnem Karlu Eusebiu, knížeti z Lichtensteina. Lichtensteinové postupně tvrz změnili v hospodářskou budovu a obydlí správce dvora tak, že v r.1773 tvrz sloužila jako selský statek, původní hmota tvrze byla však zachována a mohlo dojít tak později k vyhlášení bývalé tvrze jako kulturní památku. Jako obytný dům čp.54.(dříve č.p.1. ) slouží i dnes. Noví majitele na něm provádějí pečlivou rekonstrukci, jak říkají s hrdostí na to, že má starší minulost než zámek v Zábřehu. Pro zájemce uvádím odkaz na stránky Tvrz v Nemili u Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 11

Průvodce "Průvodce Česká republika" Zábřeha pana J.Schoffera, kde získáte další informace a fotky, ke kterým se sám těžko dostanu. Autor článku: Miroslav Ulrych Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/nemile-tvrz

Litovel – procházka farním kostelem sv. Marka Kostel

GPS poloha: 49°42'9.54"N 17°4'26.29"E

Barokní farní kostel sv. Marka je jednou z dominant „Hanáckých Benátek“, jak je desetitisícové město Litovel často a právem nazýváno. Takže jeho zasvěcení je vlastně více než stylové. O tomto zajímavém kostele se sice občas někde něco dočtete, prohlédnete si jeho vnější podobu, ale jeho interiér bývá – mimo bohoslužby a koncerty – veřejnosti téměř trvale nepřístupný. Ano, opravdu vás nešálí zrak, kostel je vysvěcen, slouží své funkci, a přesto zde probíhají nepravidelně pravidelné koncerty. A podle názoru národa nejen litovelského prý jejich návštěva rozhodně stojí za to. Mobiliář v interiéru tohoto kostela je – na to, že se jedná o katolický chrám – poměrně chudý. Možná to má souvislost i s jeho pohnutou historií, zejména tou novodobou. Vždyť kostel sv. Marka byl založen již někdy na počátku 14. století (písemně je poprvé zmiňován roku 1342), zřejmě na místě starší stavby. V letech 1529 až 1532 pak byl renesančně přestavěn a v rámci této přestavby přibyla např. sakristie. Později podobu kostela doplní sgrafita a vyšší věž. V období třicetileté války byl silně poškozen švédskými vojsky, a zřejmě i proto bylo v roce 1675 přistoupeno k jeho úpravě do barokního stylu. Tehdy vzniknou také současné valené klenby. O 24 let později ještě došlo k dalšímu zvýšení kostelní věže a v 18. století je přistavěna předsíň. Relativní klid byl následně až do roku 1997, kdy byl chrám zasažen ničivou povodní. Uzavřen a opravován pak byl kostel sv. Marka až do roku 2003. A o pouhý rok později byl poškozen znovu … tentokrát tornádem. Kostel sv. Marka je v současnosti jednolodní obdélnou stavbou, orientovanou od jihovýchodu k severozápadu. Presbytář zakončuje trojboký závěr a v lodi můžeme vidět postranní kaple s oratoří v patře. K jihozápadní kapli je přisazena mariánská kaple zvaná Engelmannova, k jejímu protějšku pak hranolová věž. Kratší strany lodi završují štíty s volutovými křídly, které člení pilastry. Původně se jednalo o kostel hřbitovní a z této doby pocházejí i obě staré lípy na jeho severní straně. Na tomto městském hřbitovu se pohřbívalo až do roku 1784 a připomínkou tohoto období je například náhrobní kámen na severní straně kostela, k němuž původně patřily i dvě hlavy měšťanů, umístěné na západní zdi kostelní věže. Mobiliář uvnitř chrámu pochází převážně z 18. a 19. století; například hlavní oltář s barokními sochami byl zhotoven v polovině 18. století, kazatelna je rokoková a chrámové dřevěné lavice s intarziemi městského znaku pocházejí částečně z roku 1769 a částečně z konce 19. století. Kostelní varhany byly vyrobeny v roce 1631, upraveny pak byly pražským varhanářem Petrem Emanuelem Štěpánem v roce 1902. Z tohoto roku pochází také nová varhanní skříň. Litovelský kostel sv. Marka může i dnes posloužit jako malá encyklopedie architektury. Vždyť původní gotickou trojlodní stavbu připomínají opěráky na východní straně a věžní okénka, renesanční přestavbu pozoruhodný zdobný portál sakristie a baroko krásně zdobené erby nad severním a jižním vchodem. Jedná se o rodové znaky Liechensteinů a Dietrichsteinů. Hned vedle kostela sv. Marka, tyčícícho se na litovelském náměstí Svobody se pak nachází další ze zdejších cenných a pozoruhodných pamětihodností. Tou je kaple sv. Jiří (blíže viz. odkaz: http://www.turistika. cz/mista/ litovel-goticke-klenoty-v-kapli-sv-jiri). Autor článku: Marek Cabák Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/litovel-prochazka-farnim-kostelem-sv-marka

Bouzov – kostel sv. Gotharda Kostel

GPS poloha: 49°42'15.37"N 16°53'26.30"E

O bouzovském farním kostele sv. Gotharda lze ve zkratce napsat, že se jedná o jednolodní stavbu s boční kaplí, v jejíž předsíni se nachází reliéf Panny Marie. Kostel byl postaven – jako goticko–renesanční hradní kaple – zřejmě kolem roku 1540 (některé prameny však tvrdí, že kaple pochází ze stejného období jako hrad, tedy nejpozději z počátku 14. století). Rozhodující přestavba kostela proběhla v letech 1727 – 1728, i když některé informační zdroje hovoří o prvních úpravách již v roce 1696 a o následném prodloužení kostela v roce 1746. Kostel, obklopený hřbitovem s ohradní zdí, vlastní římsko- katolická farnost Bouzov, která je inkorporovaná (tedy začleněna a spravována) Německým řádem. Proto asi nikoho nemůže překvapit, že nejčastěji najdete zmínku o kostele v souvislosti se sloužením mše svaté za arcivévodu Evžena Ferdinanda Piuse Bernarda Maria Habsbursko Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 12

Průvodce "Průvodce Česká republika" Lotrinského, 58. velmistra Řádu německých Rytířů, obnovitele hradu Bouzova a dobrodince bouzovského kraje. Kostel je zasvěcen sv. Gothardovi (též Godehard), benediktinskému opatovi a patronovi zedníků, vzývanému i jako pomocníkovi proti dně, revmatismu, dětským nemocem a těžkým porodům. Původně farním nebyl, tento „titul“ příslušel staršímu kostelu sv. Máří Magdalény, který se nachází za hranicemi obce a u kterého také původně stávala fara. Informace o obou bouzovských kostelech jsou dost těžce dosažitelné, vycházet lze snad jen z pamětí kněze Petra Janáka z přelomu 19. a 20. století. Vždyť první spolehlivé zprávy o zdejší farnosti pocházejí až z doby relativně „nedávné“, tedy z roku 1648. Roku 1696 prodal poslední český majitel hrabě Hoditz hrad i statek Františkovi Ludvíkovi, velmistru řádu německých rytířů. Tím dostávají místní fara i kostel nového majitele a vzápětí je zde vybudovaná fara nová. Pochází zřejmě z roku 1727, její současná podoba však odpovídá úpravám z roku 1852. Po dostavbě fary se jednalo o další podobě místního farního kostela. Zvažovala se možnost rozšíření stávajícího farního kostela sv. Maří Magdaleny i kompletní přestavba hradní kaple sv. Gotharda. Až po dvou letech zvítězil návrh přestavby kaple na farní kostel. Ta proběhla – jak již bylo uvedeno výše – v letech 1727–1728 pod vedením lanškrounského zednického mistra Jana Achliga. Výstavba probíhala částečně „svépomocí“, takže náklady stavby byly vypočteny na 389 zlatých a 45 krejcarů. Z tohoto pohledu pak působí paradoxně, že náklady na vysvěcení kostela představovaly 260 zlatých a 34 krejcarů. Při kopání v přední části kaple byla objevena hrobka s množstvím kostí, jejichž stáří bylo odhadováno na 200 až 300 let. V kapli sv. Gotharda se také nacházela hrobka tří bouzovských pánů z Bergů, pohřbených v letech 1600, 1614 a 1615. Roku 1796 byla jejich hrobka otevřena a dvě zbylé cínové rakve byly odprodány. Našly se zde i cínové svícny a dva zlaté prsteny. Další rodinná hrobka pod podlahou kostela byla objevena v roce 1885. Kostel nikdy nebyl příliš velký a v jeho zadní části se nacházela nevysoká věž, pod níž byl hlavní vchod do kostela. Bočním vchodem se vcházelo do sakristie. Oltáře zde byly tři; na hlavním se nacházel obraz sv. Gotharda, na dvou bočních obrazy Panny Marie s Ježíškem a sv. Jana Nepomuckého. V kostele se nacházely i dvě čestné oratoře a kůr, na němž byly umístěny varhany. Nové lavice, cihelné dláždění, zpovědnice z dubového dřeva a ohradní zeď byly pořízeny v roce 1782, bílo-modré mramorové dláždění roku 1885. Oltáře byly stále tři, jeden nový přibyl v r. 1889. Hlavní oltář s obrazem sv. Gotharda je již rokokový. Autor obrazu je neznámý. Sv. Gothard je na něm vyobrazen klečící před Ježíšem, stojícím na hoře. Dole je neuměle nakreslen hrad a dva kostely. Oltář, z části zděný a z části dřevěný stojí volně. Na něm se nachází pseudorománský tabernákl (svatostánek) z roku 1846, Po obou jeho stranách klečí andělé. Vedle oltáře vidíme sochy sv. Karla Boromejského a sv. Ambrože. V kapli se nachází oltář s obrazem Božského Srdce Pána Ježíše od Josefa Havelky z Loštic a sošky sv. Františka Serafínského a sv. Alžběty a oltář s obrazem přečistého Srdce Marie od stejného autora. Proti hlavním dveřím je třetí poboční oltář; na něm se nachází socha Panny Marie Lurdské v jeskyni, který pochází z roku 1889. Kazatelna je rovněž rokoková a jsou na ní tři výjevy. Proti ní se nachází pískovcová křtitelnice. Její víko tvoří skalisko, z kterého prýští voda a na jehož okraji stojí Ježíš, křtěný sv. Janem. Nad nimi se vznáší Holubice. Na kůru stojí varhany, vyrobené firmou Blasmayer z Olomouce. Cennou památkou kostela sv. Gotharda je – v předsíňce u vchodu - zazděný obraz, vytesaný z jednoho kusu kamene. Představuje korunování blahoslavené Marie Panny a klečící apoštoly okolo prázdného hrobu ve spodní části obrazu. Ten pochází zřejmě ze 16. století. Z původních tří zvonů z 18. století zůstal již jen jeden. Zbylé dva byly nahrazeny vítkovickými odlitky v roce 1916. Okolo kostela se rozkládá malý hřbitov, na kterém jsou pochováni i místní faráři. U hlavního vchodu do kostela stojí misionární kříž z roku 1854. Autor článku: Marek Cabák Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/bouzov-kostel-sv-gotharda

Litovel – gotické klenoty v kapli sv. Jiří Kaple

GPS poloha: 49°42'8.32"N 17°4'26.87"E

Pozdně gotická kaple sv. Jiří v Litovli patří k nejstarším památkám tohoto historického města. Podle původních pramenů měla být postavena někdy mezi roky 1444 až 1520. Od loňského roku již víme, že kaple pochází z roku 1484. Poslední větší úpravy, např. vybudování kůru, zde proběhly v roce 1580. Kapli nechal postavit Jiří z Vlašimi pro zdejší česky mluvící obyvatelstvo, a proto také bývá někdy nazývána Česká kaple. Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 13

Průvodce "Průvodce Česká republika" Její unikátnost spočívá v tom, že se do současnosti zachovala v původní, tedy pozdně gotické, podobě. Okna zdobí plaménková kružba (vitráže dle návrhu akademického malíře Karla Rechlíka však pocházejí až z 80. let minulého století), interiéry gotické a renesanční fresky a síťovou klenbu znaky města a Pánů z Vlašimi ve svornících. Kaple byla více než 3 roky restaurována a veřejnosti byla po dlouhé době opět představena až v březnu 2011. V letních měsících letošního roku – konkrétně ve dnech 8. 6. až 26. 8. 2012 – zde proběhla první velká výstava za spoluúčasti Muzea umění v Olomouci. Výstava se jmenovala „Gotické klenoty v kapli sv. Jiří v Litovli“ a zájemcům představila interiér kaple i vysoce zajímavé exponáty z období jejího založení. Hned při vstupu do prostor kaple každého návštěvníka jistě upoutá pozdně gotická freska o rozměru asi 2 x 2 metry, zobrazující sv. Jiří a pocházející z roku 1485. Hlavním exponátem výstavy však byla pozdně gotická socha ukřižovaného Krista s pohyblivými pažemi (16. století). Jedná se o dílo z lipového dřeva s původním mechanismem, který dokázal ovládat jeho paže. Dalšími cennými exponáty byly plastika Piety z Rozvadovic z r. 1450, kalichy z kostela sv. Marka v Litovli a různé historické listiny i další písemnosti, které dokládají dobu vzniku kaple. V tomto případě byl představen například misál z roku 1523, kodex pocházející z II. poloviny 15. století nebo pergamenová listina z roku 1497. V rámci výstavy "Gotické klenoty v kapli sv. Jiří", na kterou byl vstup volný, bylo možno zakoupit nejen pohlednice, ale i stejnojmennou publikaci v ceně 50,- Kč. Ta je ke koupi i v současnosti a mohu ji jen doporučit. Nejen, že zájemcům podává podrobné informace o výstavě a jednotlivých exponátech, ale současně mapuje i historii kaple sv. Jiří i města Litovel. Návštěva kaple patří k zážitku každého příznivce gotické architektury i v období, kdy zde žádná výstava neprobíhá. A město Litovel má rozhodně co nabídnout i obdivovatelům renesance či baroka. Autor článku: Marek Cabák Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/litovel-goticke-klenoty-v-kapli-sv-jiri

Mohelnice-morový sloup se sousoším Socha

GPS poloha: 49°46'36.45"N 16°55'7.35"E

Na náměstí Svobody v Mohelnici stojí Morový sloup z r. 1717 od Jana Václava Strumera. Na sloupu je vyrytý nápis místního kronikáře Kellera, popisující morovou epidemii v r. 1715. Na vrcholu korintského sloupu je sousoší Panny Marie s Ježíškem. Na čtyřbokém podstavci je socha sv. Rozálie a sochy ochránců proti moru sv. Karel Boromejský, sv. Roch, sv. Šebestián a sv. František Xaverius. Na balustrádě, která obklopuje sloup, jsou sochy sv. Anny, sv. Pavlíny, sv. Augustina a sv. Ambrože. Autor článku: Miroslav Ulrych Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/mohelnice-morovy-sloup-se-sousosim

Kaple sv. Rocha u Úsova Kaple

GPS poloha: 49°47'16.19"N 17°0'58.72"E

Tato kaplička stojí v poli jihovýchodně nad městem Úsovem. Po celý rok vládne v okolí Kaple Sv. Rocha (ochránce před ránou morovou) ticho. Jen prudčí vítr se okolo honí, šum z nedaleké Doubravy (les) sem zalehne, ale ruch všedního života ke kapličce nedosáhne. Pouze na jaře, o žníh a na podzim. Jinak celý rok panuje kolem kapličky, až na jediný den v roce (tzv.pouť - hody), sváteční klid. Ve svátek sv. Rocha se dostaví zástupy poutníků na pouť z celého širokého okolí severní Moravy. V tento sváteční den se koná v Kapli bohoslužba a posléze se oslavuje celý den. Kaple je obecně malá křesťanská modlitebna. Může to být jak samostatně stojící budova či stavba (i patrová), tak oddělená část (místnost, část místnosti či prostoru) v sakrální nebo světské stavbě se specifickým účelem (privátní kaple, pohřební kaple a pod.). Mělo se za to, že název kaple (s latinského "cappa") se rozšířil díky tomu, že v pařížské královské modlitebně byl opatrován jako říšský klenot pláštˇ sv. Martina z Toursu. Kaple bývají někdy určeny ke zvláštním druhům pobožnosti. Nicméně písemné zprávy vypravují , že původně v lese, který nepřetržitě spojoval Bradlo (místní název hory ležící u Pískova) s Doubravou (název lesa, ležícího kousek od Úsova a začíná "Hájenkou na Klučích"), havíři s dolů od Medlova, postavili malou Kapličku a zasvětili ji patronce horníků - sv. panně Barboře, kterou hlídal poustevníček. Nepatrný kousek tohoto lesa, zvaný Holubice, byl teprve ke konci 19. století vykácen a na jeho místě vznikla dnešní selská usedlost. Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 14

Průvodce "Průvodce Česká republika" V letech 1622 - 1623 v okolí Úsova i jinde zuřil mor. Kněžna Anna z Boskovic (zemřela na Plumlově roku 1625), manželka Karla z Lichtenštejna, učinila slib, že po morovém zániku postaví kapli zasvěcenou sv. Rochu, k jeho cti a chvále. Nevěděla však do kterých míst ji má "zasadit". Jela se proto poradit za svou sestrou na hrad Bouzov. V tom místě, kde nyní kaple stojí, při cestě koně klekly. V tomto počinu koní viděla kněžna Anna boží znamení. Švédové, za třicetileté války, chrámek znesvětili, vyplenili a vypálili. V ruinech zůstala kaplička celých 35 let. Až kníže Jan Adam z Lichtenštejna roku 1685 dal ruinu kapličky opravit a uvést do původního stavu. Bylo to v době, kdy opět po celé České zemi zuřil mor. Nově opravená budova i v době moru v letech 1713 - 1716 byla lidmi v průvodech navštěvována. Mezi a za Světovými válkami sloužila kaple jako sklad. V roce 1961 vyhořela a v roce 1962 vyspravena. K příležitosti opravy jsou ve svatostánku uschovány ve schránce dobové fotografie, mince, bankovky a také výtisk Rudého práva s datem 16. srpna 1962. V roce 2011 prošla kaple mj. dalšími zásadními zákroky a to: opravila se fasáda, přístupové schodiště, kamenické prvky, rekonstruovaly se také skla v oknech a opravili se i pískovcové ozdoby okolo nich. Rekonstrukcí prošly dveře a kříž se sochou Krista za kaplí (mj. se jedná o "latinský kříž", který je používán západní křesťanskou církví; kovový "latinský kříž" je také umístěn na střeše kaple). Na opravu této památky se finančně podíleli jak Olomoucký kraj, tak Česko - německý fond budoucnosti a rodiny sudetských Němců z Úsova. Autor článku: Jana Kobzová Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/kaple-sv-rocha-u-usova

Mohelnice-litinová kašna na náměstí Svobody Kašna

GPS poloha: 49°46'36.45"N 16°55'7.93"E

Na náměstí Svobody v Mohelnici se nachází klasicistní litinová kašna z poloviny 19. století se sochou Hygie, která přidržuje na pravém rameni amforu. Na amfoře je nasazena menší mísa, z níž přetéká voda do velké mísy, ve které Hygie stojí. Litinová kašna byla vyrobená v blanenských železárnách. Autor článku: Miroslav Ulrych Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/mohelnice-litinova-kasna-na-namesti-svobody

Zábřeh – expozice místního muzea Muzeum

GPS poloha: 49°52'59.74"N 16°52'20.32"E

Zábřežské muzeum je jedním ze zařízení Vlastivědného Muzea v Šumperku. Naleznete ho na Žižkově ulici, mezi Masarykovým náměstím a farním kostelem sv. Bartolomějě. Muzeum sídlí v historickém objektu mázhausového typu, který se nazývá Dům Pod Podloubím. Muzeum se v tomto domě nachází od počátku šedesátých let minulého století, s výjimkou období let 1981 – 1998, kdy se muselo přemístit z důvodu havarijního stavu objektu a jeho nutné rekonstrukce. Dům Pod Podloubím je považován za cennou ukázku vývoje měšťanského obydlí. Dodnes se zde nacházejí gotická sklepení původní stavby. Ta byla přestavěna v II. polovině 16. stylu, již ve stylu renesance. Součástí nové renesanční podoby se stala věž s podloubím. Dalšími změnami a drobnými úpravami prošla budova v období baroka (stropy přízemí i prvního poschodí) a v 19. století (změny podoby štukové výzdoby fasády a konstrukční podoby střechy). Mezi majitele domu patřili, téměř po celou dobu jeho existence, významní zábřežští měšťané. Jedním z nich byl také Burian Vizovský. Ten byl jednak rentmistrem – tedy pokladníkem – žerotínského panství, jednak otcem první manželky J. A. Komenského Magdaleny. Stálá expozice muzea je rozdělena do tří částí. První se nazývá „Historie města a okolí“ a věnuje se zdejší historii v období od pravěku přes středověk až po II. světovou válku. Mapuje rovněž historii kulturního a společenského života ve městě. Tato část expozice nabízí například výtisk Bible kralické, plán města z konce 18. století nebo expozici cechů a řemesel. Název druhé části hovoří za vše: „Jan Eskymo Welzl (1868 – 1948)“. Je věnována zdejšímu nejslavnějšímu rodákovi, známému dobrodruhovi, polárníkovi i náčelníkovi Eskymáků. Prohlédnout si zde můžete jeho korespondenci nebo unikátní fotografie a mapy. Závěrečná část má název „Z pokladů zábřežského muzea“ a jeho součástí jsou například kopie Hollarových grafik (originály – téměř 750 kusů - tvořící od roku 1947 druhou nejrozsáhlejší sbírku jeho leptů v České republice, dovedně Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 15

Průvodce "Průvodce Česká republika" skrývá místní depozitář), skříňkové hodiny, obrázky na skle, zbraně nebo obrazy (Kremlička, Špilar a další). V muzeu se samozřejmě konají i krátkodobé tématické výstavy. Koncem loňského roku to byla například výstava s názvem „Moje město Zábřeh“, která představila Zábřeh na pohlednicích, fotografiích, plánech a mapách, ale také knihy, publikace a písemnosti, vydané v různých dobách o Zábřehu. V současné době zde probíhá výstava „Z pohádky do pohádky“, která slavila v roce 2012 úspěch při premiéře v Šumperku. Muzeum je otevřeno celoročně, vždy od úterý do soboty, v čase 9,00 až 16,00 hod., s hodinovou Polední pauzou. Autor článku: Marek Cabák Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/zabreh-expozice-mistniho-muzea

Loštice-náměstí Míru Náměstí

GPS poloha: 49°44'41.77"N 16°55'41.57"E

Čtvercové Náměstí Míru v Lošticích bylo ve středověku uzavřeno čtyřmi branami. Město bylo několikrát přestavováno v různých stavebních stylech. Poslední větší přestavba v klasicistním stylu byla po velkém požáru v r. 1863. Domy kolem náměstí v sobě ukrývají staré renesanční jádro a gotické sklepení. Nejhodnotnější a nejstarší v jádru renesanční měšťanský dům čp. 116 stojí na náměstí Míru vedle restaurace a pivnice U Rytíře, kde najdete v nice nad vchodem pěknou sošku sv. Floriána- patrona hasičů, jak v r. 1863 hasí loštickou radnici. V jádru renesanční radnice z konce 16. století, byla několikrát přestavována a při poslední přestavbě v 19. století bylo průčelí radnice přestavěno novogoticky. V severní části náměstí je hotel a Restaurace U Coufalů, kde si můžete dát několik místních specialit z loštických tvarůžků. Tvarůžky si podle přání můžete i nakoupit v automatu na chodbě restaurace. Na několika domech najdete pamětní desky zdejších rodáků jako hudebníka a hudebního skladatele Stanislava Adama (1889- 1974), vlastivědného pracovníka, historika, spisovatele a také politika a starosty Olomouce JUDr. Richarda Fischera (1872-1954) a muzejního a vlastivědného pracovníka Adolfa Langa (1895-1983). V parku uprostřed náměstí stojí sloup se sousoším Nejsvětější Trojice vybudovaný v letech 1854-60 a kamenná čtyřboká kašna se sochou velkomoravského knížete Svatopluka, zhotovená v r. 1859. Obě památky zhotoveny sochařem Františkem Rotterem z Orlice u Králík a maletínským kameníkem Vendelínem Steigerem. Autor článku: Miroslav Ulrych Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/lostice-namesti-miru

Úsov – smírčí kříž Kříž

GPS poloha: 49°47'55.93"N 17°0'52.85"E

Menší pískovcový smírčí kříž, mnohdy nespravedlivě označovaný jako pouhá drobná památka místního významu, najdeme i v malém městečku Úsov. Toto městečko - s přibližně 1250 obyvateli najdete asi 26 kilometrů jižním směrem od okresního města Šumperk. Leží sice ještě v podhůří Jeseníků, ale blíže už má do rovin Uničovska. Na tyto roviny ovšem můžete zapomenout ve chvíli, kdy se budete ploužit do kopce, ocejchovaného dopravní značkou s číslovkou dvanáct. Ta v této chvíli – bohužel – neznamená, že nahoře budete za svou námahu odměněni půllitrem s oblíbenou plzeňskou tekutinou. Po zdolání uvedené horské prémie se ocitnete před dominantou Úsova, tedy zámkem s pozůstatky původního hradu. A právě na jeho nádvoří – vedle kočárovny - se tento zvětralý pískovcový kříž (v tomto případě tedy spíše křížek) před návštěvníky Městečka dovedně ukrývá. Úsovský smírčí kříž je totiž do jisté míry „degradován“ tím, že jeho spodní část se nedochovala celá. Má tedy v současnosti podobu spíše kříže řeckého, tedy rovnoramenného. Je totiž 50 cm vysoký a 47 cm široký (jeho tloušťka je pak 23 cm). Úsovský smírčí kříž by se teoreticky mohl zařadit mezi známé cestovatele a příznivce t(T)uristky. Původně totiž stával pod Kamenným kopcem a později byl přesunut k umělé jeskyni hory Olivetské na jihozápadní straně místního kostela sv. Jiljí. Na svém současném stanovišti se objevil až v devadesátých letech minulého století. V této souvislosti je potřeba připomenout, že v Úsově se původně nacházely smíečí kříže (nebo Křížové kameny) dva, podle některých informačních pramenů dokonce tři.. Jejich osud – vyjma tohoto „zámeckého pána“ - je dnes už – bohužel – neznámý a víme o nich pouze z ústního podání.


str. 16

Průvodce "Průvodce Česká republika" Autor článku: Marek Cabák Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/usov-smirci-kriz

Vranová Lhota – smírčí kříž u kaple ve Vranové Kříž

GPS poloha: 49°43'5.02"N 16°49'31.04"E

Smírčího kříže, který se nachází při silnici z Vranové Lhoty na Městečko Trnávka, si povšimne snad každý. Je vysoký, udržovaný a oplocený. Je uváděn ve většině informačních pramenů, které se těmito pozoruhodnými svědky temných zločinů dob dávno minulých zabývají, server Turistika.cz nevyjímaje. Málokdo ovšem ví, že obec se může právem pochlubit faktem, že tyto památky zde najdete dvě. A to jen díky tomu, že v roce 1960 došlo ke sloučení obcí Vranová a Vranová Lhota. Jinak by se dnes mohli pyšnit jen Vranovští. Druhý smírčí kříž ve Vranové (Lhotě) nemá ve své novodobé historii takové štěstí jako jeho vyšší bráška. Je vysoký 60 centimetrů, široký 70 (nebo 76) cm a jeho tloušťka se udává hodnotami 22 nebo 30 cm. Jedná se o jeden ze smírčích křížů, které byly popsány již v 19. století (Czerny, rok 1895). A také o kříž, který se dnes nenachází na svém původním místě. Stával totiž na mezi u silnice z Vranové Lhoty do Veselí. A dnes již chudák jen tak polozapomenutě leží. Najdete ho na trávníku na návsi ve Vranové, mezi kaplí a památníkem padlých hrdinů. Na kříži je stále dobře viditelný reliéf se symbolem kominického řemesla – tedy žebříkem - a obrysem krátkého kopí. Jestli však kominík někomu nepřinesl štěstí, ale místo toho ho propíchnul, nebo naopak měl smůlu sám mistr mouru, se mi zjistit nepodařilo. Příznivce pikantérií z černých kronik snad uklidní alespoň informace, že k vraždě údajně došlo v období hladomoru a mrtvý muž pocházel z Radnice u Pavlova (nedaleko Loštic na Šumpersku). A z literatury ještě vím, že se již před rokem 1887 kříž zlomil a po nějaké době byl uložen do zmíněné kapličky na návsi. Při malování kaple v polovině 20. století byl však znovu poškozen a jeho dnešní smutnou situaci už známe. Autor článku: Marek Cabák Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/vranova-lhota-smirci-kriz-u-kaple-ve-vranove

Turistické rozcestí Mladeč náves Rozcestí

GPS poloha: 49°42'19.66"N 17°1'10.24"E

Toto velké turistické rozcestí se nachází na návsi v obci Mladeč, asi 8 km od centra Litovel. Jedná se o rozcestí dvou turistických značek, modré a červené a místní naučné stezky Třesín. Po červené se východním směrem dostaneme do Litovle na nádraží ČD (5 km), ale také až do vzdálenější Horky nad Moravou (21 km). Na druhou stranu má červená úctyhodnou délku 83 ! km, kdy nás zavede až na rozhlednu Hodní Les na Českomoravské vrchovině a to přes Bílou Lhotu (4 km), Javoříčko (11 km), Konici (23 km), Jevíčko (40 km). Modrá tvoří úžasné 12 km kolečko přes Měník (3 km), Řimice (5,5km) a Rybářskou hospodu (7 km)a zase do Mladče. Naučná stezka Třesín udělá kolečko kolem vápencového kopce Třesín , což je asi 5 km. Autor článku: Jan Aulehla Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/turisticke-rozcesti-mladec-naves

Doubravice (Moravičany) – smírčí kříž „na křižovatce“ Kříž

GPS poloha: 49°44'39.26"N 16°58'20.82"E

Jednou z mnoha památek, které můžeme v části obce, nacházející se na okraji šumperského okresu, nalézt, je zajímavý menší pískovcový smírčí kříž. Ten se „tyčí“ na konci Doubravice ve směru olomouckém, v blízkosti sochy sv. Jana Nepomuckého, na křižovatce cest k Palonínu a k Řimicím. Přesto, že letopočty na kříži říkají něco jiného, všeobecně se předpokládá, že tento doklad někdejšího trestního práva pochází ze 16. století. Tento latinský kříž s krátkými tupými rameny je vysoký 75 centimetrů, široký 67 cm a jeho tloušťka je 27 cm. Na břevnu kříže si můžeme přečíst letopočet 1773 a nad ním 1171, což je hodnota považovaná za číselný údaj neznámého významu, nikoliv letopočet. Kříž je usazen do základové desky před jedním z domů a jeho okolí je vzorně udržováno, Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 17

Průvodce "Průvodce Česká republika" včetně „květinové výzdoby“. Na své současné místo byl doubravický smírčí kříž umístěn až druhotně. Původně totiž stával asi o 20 metrů dále, ale z tohoto místa musel být přesunut z důvodu rozšiřování silnice. Při tom byl pod ním údajně objeven kámen, zdobený třemi malými křížky. V každém případě se tento kříž stal již v roce 1958 kulturní památkou ČR. Autor článku: Marek Cabák Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/doubravice-moravicany-smirci-kriz-na-krizovatce

Bradlo (rozc.), rozcestník Rozcestí

GPS poloha: 49°51'13.93"N 17°3'9.40"E

Rozcestník turistických cest pod vrcholem Bradla (600 m n. m. ), přezdívaného Moravský Blaník, z jehož skal je krásný výhled do kraje. Autor článku: Ujoun Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/bradlo-rozc-rozcestnik

Pod Bradlem, rozcestník Rozcestí

GPS poloha: 49°51'21.02"N 17°3'15.48"E

Rozcestník čevené a modré turistické značky kousek od vrchu Bradlo. Autor článku: Ujoun Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/pod-bradlem-rozcestnik

Medlov (u Uničova) – smírčí kříž Kříž

GPS poloha: 49°46'56.75"N 17°4'19.20"E

Medlov, starobylá obec v severozápadní části okresu Olomouc, je poprvé písemně zmiňován již roku 1131 jako majetek olomouckého katedrálního kostela. Žije zde přibližně patnáct stovek obyvatel a tato historická vesnice se může i v současnosti pyšnit několika pozoruhodnými pamětihodnostmi. Jednou z nich je tradiční věčná připomínka tragické události, která se mezi lidmi odehrála v dávných časech, tedy smírčí kříž. Zdejší kamenný smírčí kříž se nachází v malém parčíku v zatáčce nedaleko benzínové pumpy na křižovatce silnic Mohelnice – Šternberk (č. 444) a Medlov - Benkov. Kříž je vysoký 87 cm, široký 50 cm a jeho tloušťka je "standartních" 26 cm. Z podoby kříže je zřejmé, jaký zločin zde byl asi spáchán; na čelní straně kříže je totiž výrazná rytina sekery. Předpokládá se, že tento smírčí kříž pochází z období 15. až 17. století. Zajímavostí medlovského kříže je fakt, že byl nalezen až v roce 1996 na zahradě domu č.p. 180 na tzv. Malé Straně. Případné zájemce upozorňuji na skutečnost, že i když se kříž nachází na dobře viditelném místě, pokud není ozářen slunečními paprsky, splývá s okolím a můžete ho lehce přehlédnout. Autor článku: Marek Cabák Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/medlov-u-unicova-smirci-kriz


str. 18

Průvodce "Průvodce Česká republika"

Recommend Documents