Průvodce "Průvodce Česká republika"

Průvodce "Průvodce Česká republika"

Klíč Kopec

GPS poloha: 50°47'11.37"N 14°34'24.23"E

Klíč je jednou z nejznámějších krajinných dominant Lužických hor. Strmý znělcový kužel (760 m) nedaleko Svoru výrazně převyšuje okolní kopce a skalnatá plošina na jeho vrcholu umožňuje vynikající panoramatický rozhled na Lužické hory, Ještěd, Ralskou pahorkatinu, České středohoří a vzdálené kopce v Německu. Za jasného počasí je vidět i Jizerské hory a Krkonoše. Jihozápadní úbočí hory je přerušeno až 60 m vysokou, místy převislou skalní stěnou, na níž se v zimě vytvářejí mohutné ledové záclony, rampouchy a ledopády. Na příkrém svahu pod stěnou je rozsáhlé suťové pole. Na skalách a sutích můžeme při troše štěstí zahlédnout kamzíky, kteří byli v Lužických horách vysazeni na počátku 20. století. V roce 1967 byla ve vrcholových partiích vyhlášena přírodní rezervace. Na jižních skalnatých svazích se zachoval řídký porost dubu zimního s jeřábem, javorem klenem, jilmem a lískou, který je jednou z nejvýše položených teplomilných doubrav v Čechách. Ve zbytku květnaté bučiny rostou konvalinky, mařinka vonná, bažanka vytrvalá, kyčelnice devítilistá a cibulkonosná. V červnu rozkvétají lilie zlatohlávek, orlíček planý nebo česnek pažitka horská. Na skalách a zastíněných sutích roste tolita lékařská a vzácné glaciální relikty, hvězdnice alpská a kapradinka skalní, které se zde udržely po ústupu posledního zalednění ve starších čtvrtohorách. Lesní porosty na Klíči trpí dálkovými přenosy znečišťujících látek, takže severní svah se v posledních 20 letech výrazně změnil. Po smrkovém lese zde není ani památky a od 700 m nadmořské výšky k vrcholu rostou hlavně trávy se sporadickými jeřáby a břízami. Na mapách se hora poprvé uvádí roku 1720 pod jménem Kleis, jako Klíč je uvedena až v průvodci z roku 1928. Jméno hory se odvozuje od praslovanského výrazu "ključ", kterým bývala označována vyvěrající voda. Pod sedlem na západní straně kopce jsou opravdu vydatné prameny, sloužící dnes k napájení vodovodu, jehož přepad je v lese pod kamenným mořem upraven jako Kamzičí studánka.

Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 1

Průvodce "Průvodce Česká republika" Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/klic

Vrch Jedlová Hora

GPS poloha: 50°51'16.47"N 14°33'38.08"E

Mohutná znělcová kupa Jedlová (774 m) je po Luži a Pěnkavčím vrchu třetí nejvyšší horou Lužických hor. Pojmenována byla podle mohutných jedlových lesů, které ji pokrývaly ještě v roce 1890, kdy byly podnětem ke stavbě rozhledny. Dnes už zde jedle nerostou a zbytky vrcholového lesa jsou silně poškozeny průmyslovými exhalacemi a sjezdovkami na severovýchodním svahu. Lyžařský areál je v osadě Rozhled. Spodní část hory tvoří křídové pískovce, které byly dříve lámány jako stavební kámen. Rozsáhlý pískovcový lom na jižním svahu hory je zakreslen již na lesní mapě z roku 1860 a kamenický mistr Stephan Winkler v něm na přelomu 19. a 20. století zaměstnával na sto dělníků. Ze zdejšího kvalitního pískovce byla vytesána většina kamenných schodů a ozdobných ostění dveří i oken starších domů v okolí Jiřetína a údajně se vyvážel i do Saska. Ve 30. letech 20. století se zde již kámen nelámal a opuštěný lom zvolna zarostl lesem. Ve skalní stěně poblíž jednoho ze vstupů do lomu je dodnes patrný portrét děvčátka, který zde zřejmě vytesal některý z kameníků. V současné době je členité dno lomu s terasami, haldami a mělkými prohlubněmi vhodným prostředím pro některé vzácné rostliny a živočichy. Na stinných místech se vyskytuje žebrovice různolistá a vranec jedlový, v mokré rašelinové půdě roste chráněný rojovník bahenní a rosnatka okrouhlolistá. Z živočichů se zde vyskytuje například ropucha obecná, skokan hnědý, skokan ostronosý, čolek obecný a čolek horský, prosluněná místa vyhledává zmije obecná a ještěrka živorodá. Jedlová proslula jako jedna z nejhezčích vyhlídek Lužických hor. Návštěvníci rozhledny mohou vychutnat neopakovatelný kruhový výhled na panoráma Lužických hor, Českosaského Švýcarska, Šluknovska a německé Lužice. Za jasného počasí je vidět Ještěd, Kozákov, Trosky, Bezděz, Říp a Děčínský Sněžník, ale také vzdálenější hřeben Krušných hor, České středohoří s Hazmburkem a Milešovkou, náhorní plošinu Jizerských hor i nejvyšší českou horu Sněžku v Krkonoších. Dílčí výhledy jsou možné i z dalších míst, například z bývalé terasy na začátku sjezdovky nebo z červeně značené vrstevnicové cesty po severozápadním úbočí hory. Podle historických záznamů obdivoval krásný rozhled z vrcholu i císař Josef II, který Jedlovou navštívil v září 1779 během inspekční cesty po severních Čechách. Turisticky atraktivním místem je Jedlová od druhé poloviny 19. století. V roce 1887 vyznačili členové jiřetínské sekce Horského spolku pro nejsevernější Čechy turistickou cestu z Jiřetína na vrchol hory a na jejím východním svahu postavili roku 1888 turistickou chatku. Téhož roku navrhl předseda této spolkové sekce Josef Menzel postavit na zarostlém vrcholu rozhlednu. Jeho návrh byl nadšeně přijat mimo jiné i proto, že řada sousedních sekcí už své rozhledny postavila. Se stavbou souhlasil i majitel kamenického panství, kníže Ferdinand Kinský, který měl již dobrou zkušenost s otevíráním rozhledny na Studenci. Stavba mohutné kamenné věže podle projektu varnsdorfského stavitele Stoye byla zahájena v září roku 1890. Ke zdění byl použit místní znělec, pouze na římsy a okenní obklady byly dovezeny cihly. Ještě do zimy se zedníkům podařilo dokončit kamennou kruhovou podstavu s oblouky, na níž během následujícího jara vyrostla čtyřstupňová válcová věž s vyhlídkovou plošinou ve výši 23 m. Nad ochozem ozdobeným cimbuřím se ještě zvedala 6 metrů vysoká věžička, která zakrývala vyústění schodiště a dotvářela velmi pěkný vzhled věže. V jejím vrcholku hořívala lucerna, jejíž světlo bylo majákem pro široké okolí. Rozhledna byla slavnostně otevřena 14. září 1891, ale už o dva měsíce dříve byl dán do provozu hostinec, který na své náklady nechal vedle věže postavit Ferdinand Kinský. Bylo v něm 10 pokojů, turistická noclehárna a velký sál, ve kterém byly dokonce instalovány varhany. Vrchol Jedlové byl až do druhé světové války velmi významným a oblíbeným výletním místem. V roce 1943 ale z hostince odešli poslední obyvatelé a opuštěné stavby začaly chátrat. Od konce 60. let, kdy se zřítilo schodiště, byla rozhledna nepřístupná a pozdější pokusy o její rekonstrukci nebyly úspěšné. Teprve v říjnu 1992 byla uzavřena smlouva se stavební firmou Josefa Krejčího z Rumburka, která ještě na podzim rekonstrukci věže zahájila. Za podpory jiřetínského obecního úřadu a s přispěním okolních měst a obcí byla rozhledna podle starých plánů opravena a 3. července 1993 podruhé slavnostně otevřena. Na otevření sousedního hostince, jehož rekonstrukce byla již zcela v režii manželů Krejčových, si návštěvníci museli počkat až do 18. srpna 1995. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/vrch-jedlova

Zlatý vrch Kopec

GPS poloha: 50°49'11.55"N 14°27'55.96"E

Čedičová kupa (657 m) východně od Lísky. Na východním a jižním úbočí kopce byla v 60. letech 20. století těžbou kamene (používaného pro jeho odolnost i při stavbě mořských hrází, například v Holandsku) odkryta vnitřní struktura tělesa s velmi pravidelnou sloupcovitou odlučností. Až 30 m vysoké sloupce olivinického čediče jsou ve středu útvaru svislé, směrem k okrajům tělesa se jejich sklon zmenšuje až do polohy horizontální. Vytváří se tak jakýsi obrovský vějíř, jehož stěna je místy převislá. Vrchol kupy překrývá mladší čedičový příkrov bez sloupcové odlučnosti. Po vyhlášení chráněného území byla těžba zastavena a hlavní lomová stěna zůstala zachována. V okolí se přechodně zdržují kamzíci. Jihozápadně od Zlatého vrchu je nižší Stříbrný vrch, podobného geologického složení, na jehož svahu je také velký lom, ale čedičové sloupce jsou zde jen Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 2

Průvodce "Průvodce Česká republika" krátké a nedokonale vyvinuté. Poblíž Rozcestí na silničce od Lísky stojí kamenný pomník z roku 1906, připomínající boje pruského a rakouského vojska, k nimž zde došlo 18. - 21. července 1757. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/zlaty-vrch

Tichá soutěska Řeka

GPS poloha: 50°52'17.30"N 14°15'24.95"E

Dříve nazývaná Edmundova nebo Dolní, skalnatý kaňon řeky Kamenice, poslední ze tří soutěsek na dolním toku řeky, VJV od Hřenska. Jeho stěny tvoří strmé, často kolmé skalní stěny, vystupující nad úroveň hladiny do výšky 50 až 150 metrů, s dobře patrným kvádrovým rozpadem pískovců, některé balvany se sesuly na dno kaňonu. Původně zcela nepřístupná, koncem 19. Stol. Začaly z příkazu knížete Edmunda Clary- Aldringena nákladné úpravy, na kterých se podílelo 200 dělníků pod vedením italských odborníků. Dne 4.5.1890 byla soutěska slavnostně otevřena. V úseku, kde skály spadají přímo do vody, nahrazuje cestu plavba na člunech. Přístup z horního okraje Hřenska od mostu pěšinou zprvu po levém, pak po pravém břehu Kamenice pod skalními převisy s třemi tunely ke splavu, nad nímž je dolní přístaviště člunů. Po vodě je možné urazit další úsek 960 m, na který navazuje pěší stezka po levém břehu k Meznímu můstku, odkud je možné pokračovat dál do Divoké soutěsky nebo vystoupit po schodech do Mezné. Nad soutěskou vystupuje řada skal se zajímavými útvary, např. Skalní rodina či Strážce. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/ticha-souteska

Tolštejn Zřícenina

GPS poloha: 50°51'23.71"N 14°34'54.30"E

Rozsáhlá zřícenina hradu Tolštejn stojí na 670 metrů vysokém čedičovém suku nad Jiřetínem pod Jedlovou na Děčínsku v Ústeckém kraji. Z hradu se dochovaly zbytky mohutné štítové zdi, základy vstupní věže, zbytky původního Horního Hradu, na severu je šlejnicovská bašta a v severozápadním cípu je okrouhlá věž zvaná hladomorna. Hradní zříceniny jsou volně přístupné. Historie Hrad založili ve 13. století Vartemberkové. První písemná zmínka pochází z roku 1337, kdy hrad vlastnil Vaněk z Vartemberka a kdy také Tolštejn dobyla vojska lužických měst, poté byl hrad obnoven. V roce 1402 jej koupili Berkové z Dubé. V roce 1463 hrad dobylo vojsko Jiřího z Poděbrad, pak jej získali Vartemberkové, za nichž byl hrad obsazen Lužičany. V roce 1481 získala Tolštejn saská knížata, od nich se panství dostalo v roce 1485 do rukou Šlejniců, kteří hrad upravili. Pak se tady vystřídalo několik majitelů. V roce 1642 vypálili Tolštejn Švédové, poté již nebyl hrad nikdy obnoven. Hradní zříceninu pak postupně rozebírali místní obyvatelé na stavební materiál, ke zkáze přispěli i hledači pokladů. Od 19. století se Tolštejn stal i turistickým cílem, v roce 1866 tu byla dokonce zřízena restaurace. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/tolstejn

Kyjovský hrad Zřícenina

GPS poloha: 50°54'38.56"N 14°27'14.95"E

Kyjovský hrad je ve srovnání s ostatními hrádky v okolí nezvykle velký a jeho účel není dodnes jasný. Archeologický průzkum, provedený v 80. letech 20. století naznačil, že se jedná spíše o staré sídliště, které zaniklo ještě před svým dokončením. Možná, že je založili středověcí prospektoři, kteří se zde někdy v době kolem roku 1300 pokoušeli dolovat železnou rudu, a když poznali marnost svého úsilí, odešli jinam. Místo je dobře chráněno strmými skalními stěnami nad kaňonem Křinice a širokou průrvou je rozděleno na hlavní ostroh a větší zarovnanou plošinu, považovanou dříve za Předhradí. Ta je na vnější straně ohraničena další mělkou skalní průrvou, v níž byly nalezeny pozůstatky staré pece. Zhruba uprostřed plošiny je čtvercová prohlubeň, která je někdy považována za cisternu, ale spíše jde o pozůstatek po nějaké stavbě. Skalní průrvou mezi plošinou a hlavním ostrohem sem z boční rokle vystupuje značená cesta a samotný ostroh je z průrvy přístupný vytesaným zalomeným schodištěm, které bylo zajištěno brankou. Z plošiny se do průrvy a ke schodišti scházelo protilehlou rozsedlinou. Na severním a západním okraji hlavního ostrohu jsou dodnes zachována čtyři podvalí, upravená ve skalních rozsedlinách, nad nimiž zřejmě stály dřevěné nebo hrázděné stavby. Nasvědčují tomu porůznu umístěná, často sotva znatelná lůžka trámů či přitesané stěny. Přístup na hrad dnes usnadňuje množství vytesaných schodů, jejichž značná část ale pochází až z přelomu 19. a 20. století, kdy byl hrad turisticky zpřístupňován. Takové schůdky vedou ve východním cípu skály k Vyhlídce. Na západním konci masivu lze z hradu sestoupit těsnou rozsedlinou k jehlanovitému vedlejšímu skalisku, Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 3

Průvodce "Průvodce Česká republika" vysunutému nad údolí. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/kyjovsky-hrad

Rozhledna Tanečnice Rozhledna

GPS poloha: 50°58'0.19"N 14°19'17.07"E

Pokud se budete chtít vypravit za nejsevernější rozhlednou celých Čech, z Mikulášovic vás povede modře značená turistická značka na vrch Tanečnice. Zdaleka viditelný žulový kopec se nalézá u samých hranic se SRN, asi 3 kilometry západně od Mikulášovic. Vrch byl pojmenován podle pradávné pověsti, která pravila, že na tento vrch chodívala tančit a tak svádět myslivce, překrásná mladá dívka tanečnice. Tato pověst však není nikde písemně doložena. Na vrcholu Tanečnice je pramen pitné vody a proto zde byla vykopána 25 m hluboká studna. Podle starých pramenů stála už ve 30. letech 19. století na vrcholu 597 m n. m. vysoké Tanečnice dřevěná vyměřovací věž. Starší obyvatelé Mikulášovic, pamatující výhled z ní, podnítili své spoluobčany k založení Okrašlovacího a horského spolku, který si jako hlavní úkol vytkl vybudování nové rozhledny. Spolek vznikl v roce 1885 a už napřesrok se začalo s výstavbou. Šlo pouze o dřevěnou věž, její důmyslně vyztužená trámová konstrukce kotvená navíc čtyřmi silnými dráty, a také její úctyhodná výška (26 m) ji předurčovaly stát se turistickou atrakcí jak pro obyvatele Mikulášovic, tak i pro výletníky z nedaleké saské Sebnitz. Na vyhlídkovou plošinu vedlo celkem 128 schodů a ve čtvrtém celkem ze sedmi pater byla zřízena obvodová galerie. První návštěvníci na věž zavítali již na podzim roku 1886, slavnostní vysvěcení se však konalo až v květnu následujícího roku. Už během stavby rozhledny byla v jejím těsném sousedství postavena malá chatka, které se říkalo \\\\\\"Chaloupka strýčka Toma\\\\\\". Tento název se přenesl i na výletní restauraci, kterou si na vrcholu tanečnice zbudoval hostinský Wenzel Pilz. Dřevěná věž sloužila 17 let a na jaře roku 1903 byla silně poničena bouří. Rozhledna musela být uzavřena a brzy nato rozebrána. Vrchol tanečnice bez věže, to si obyvatelé sousedních obcí a především členové mikulášovického spolku neuměli představit. Vedení spolku okamžitě vyhlásilo architektonickou soutěž, z níž vítězně vyšel návrh místního stavitele Josefa Scholze. Jakmile se daly dohromady nezbytné prostředky, začalo se se stavebními pracemi. Rozhledna by postavena za peněžní podpory hraběte Františka Václava Salma Reifferscheidta. Základní kámen byl položen 10. července 1904 a za necelý rok, 28. května 1905, byla rozhledna slavnostně předána veřejnosti. Při otevíracím ceremoniálu byla věž zároveň pokřtěna jménem bývalého německého kancléře Bismarcka. Výška druhé stavby se přesně shoduje s výškou původní dřevěné rozhledny, provedení je však odlišné. Na masívní žulové podezdívce spočívá 16 m vysoká osmiboká konstrukce z cihel. Stylové provedení dnes narušují ocelové pásy, jimiž byla věž opásána při generální opravě provedené v 70. letech. Na vrchol věže vede 138 schodů. V letech 1978 až 1979 se vedle rozhledny postavila koliba restauračního typu, obě stavby stojí dodnes. Z rozhledny je překrásný kruhový rozhled do SRN, za pěkného počasí spatříme i Krkonoše a celé Českosaské Švýcarsko. Na Tanečnici se snadno dostaneme jak ze středních Mikulášovic (po zmíněné modré turistické trase), tak i z dolních Mikulášovic. Existuje však ještě další, strmější cesta, které se dříve říkalo \\\\\\"Bartmannova cesta\\\\\\", podle pana učitele Bartmanna, který učil na průmyslové škole v Mikulášovicích. Jak dokazují jeho zápisky, na Tanečnici chodil denně, za každého počasí a roční doby právě zmíněnou cestou. Učitel Bartmann napsal mnoho básní i povídek s různorodými tématy, od lyrických přírodních přes dějepisná až k beletrii ve spisovné němčině, ale i v místním nářečí. Třebaže pan učitel pocházel z Krkonoš, cítil se být zdejším. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/rozhledna-tanecnice

Jehla Kopec

GPS poloha: 50°48'15.57"N 14°25'39.83"E

Jehla (478 m) je dvouvrcholový čedičový kopec, vypínající se asi 1 km severovýchodně nad Českou Kamenicí. Z jeho jihozápadního vrcholu vybíhá úzký skalnatý hřbítek, strmě spadající do údolí, který je tvořen špičatými čedičovými skalisky, podle nichž byl vrch zřejmě pojmenován. Na skalách je dobře vyvinutá sloupcová odlučnost. Upravená stezka vede po temeni hřbítku na malé vyhlídkové skalisko se zábradlím, zpřístupněné roku 1879. V roce 1885 postavil českokamenický okrašlovací spolek na chráněném místě u výstupu na Jehlu chatku, která však dnes již neexistuje. Nižší nepřístupná skála vedle vyhlídky se nazývá Trubač. Z vrcholu Jehly je pěkný výhled do údolí na Českou Kamenici se Zámeckým vrchem, na vzdálenější Kamenický Šenov a zalesněné kopce Lužických hor. Na západní straně vystupuje České středohoří s Bukovou horou a České Švýcarsko s mohutným Růžovským vrchem, za pěkného počasí je v dálce viditelný Děčínský Sněžník, Milešovka a stolové hory Saského Švýcarska v Německu. Roku 1680 se v lesích na úpatí Jehly nějaký čas ukrývali účastníci selských rebelií, potlačených nedaleko Dolní Libchavy u České Lípy. Jehla je také opředena četnými pověstmi, zejména o skalních skřítcích, kteří zde prý měli i svůj pivovárek.


str. 4

Průvodce "Průvodce Česká republika" Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/jehla

Skalický vrch Kopec

GPS poloha: 50°44'15.16"N 14°31'33.87"E

Skalický vrch (484 m) je výrazný zalesněný čedičový kužel, strmě vyčnívající do výšky kolem 180 m nad jihovýchodním okrajem Skalice, asi 3,5 km jihozápadně od Nového Boru. Dříve používaný název Český vrch (Böhmischer Berg) býval v souvislosti se severovýchodněji ležícím Chotovickým vrchem, označovaným též jako Lužický vrch, vysvětlován tím, že mezi oběma kopci kdysi probíhala hranice Čech s Horní Lužicí. O velikonocích roku 1848 byl Skalický vrch slavnostně přejmenován na Německý vrch (Deutscher Berg), ale toto jméno se nikdy neujalo. Dolní část kopce tvoří křídové pískovce, v nichž se zejména na jižní a jihovýchodní straně vyskytovaly hojné železité polohy. Nad pískovci vystupuje čedičový vrchol, jehož svahy pokrývá rozsáhlé lesem zarostlé suťové pole, nazývané dříve "Steinrolle" (=Kamenný svah). Na jihozápadní straně vrcholu je několik čedičových skal s vyvinutou sloupcovou odlučností. Od roku 1732 byla na Skalickém vrchu poustevna, kterou tu na vlastní náklady vystavěl Antonín Schneider ze Sloupu. Na vrcholu kopce stál dřevěný kříž, u něhož každý pátek celou noc hořela lampa, a v zahrádce vedle něj byly pískovcové sochy sv. Jana a Panny Marie. Schneider tu jako poustevník strávil téměř dvacet šest let a zemřel nešťastnou náhodou v 63 letech, když spolkl hřebík. Po něm tu nějaký čas žil známý sloupský poustevník Samuel Görner, který předtím obýval Samuelovu jeskyni a skalní poustevnu u Sloupu. V roce 1772 zde bydlel Jan Wünsch ze Stružnice, který však musel poustevnu opustit, když císař Josef II. svým nařízením z roku 1782 poustevnictví zakázal. Ještě dlouho potom ale vynášeli bosí nosiči na vrchol kopce velké dřevěné kříže, aby si tak každoročně připomněli ukřižování Ježíše Krista. V roce 1892 byl vrchol kopce turisticky zpřístupněn pohodlnou značenou cestou, vybudovanou místním Spolkem přátel přírody. Cesta vedla od silnice do Pihelu po úpatí vršku, na němž kdysi stávala šibenice a odkud byl také pěkný pohled na Skalici, dále pokračovala serpentinami po severním a západním svahu až na vrchol. Druhá přístupová cesta sem vedla z jihu od dnes již zaniklého hostince U Beránka (Lammelschänke), stávajícího u polní cesty mezi dolní částí Skalice a Pihelem. Podél výstupových cest i na vrcholové plošině byly umístěné lavičky k odpočinku. V roce 1896 postavili členové spolku na vrcholu kopce dřevěný přístřešek s občerstvením a na skále, vyčnívající směrem k západu, upravili vyhlídkový gloriet. Kolem roku 1927 byl ale srub na vrcholu vypálen a protože spolek neměl peníze na jeho obnovu, zůstal vrchol 6 let opuštěný. Teprve v roce 1933 zde Ferdinand Krause ze Skalice postavil nový srub s hostincem a zároveň nechal opravit i přístupové cesty. Nová chata byla slavnostně otevřena v neděli 21. května a podle majitele se nazývala Ferdinandova bouda. Zájem o nový hostinec byl veliký, takže již v dubnu následujícího roku musel být rozšířen na dvojnásobnou velikost. Dne 20. listopadu 1939 byla chata pojmenována po tehdejším říšském polním maršálkovi Hermannu Göringovi, naplánovaná oslava se ale kvůli špatnému počasí neuskutečnila. Po 2. světové válce chata zanikla a dodnes z ní zůstaly už jenom lesem zarostlé základy. V jejich okolí rostou šeříky a další zahradní rostliny, pocházející z bývalé poustevníkovy Zahrádky. Z jižního okraje vrcholu byl ještě koncem 20. století výhled do okolní krajiny, dnes mu ale brání stromy s hustými houštinami. Ve strmém svahu na severním úpatí kopce je velký pískovcový lom, ve kterém se odedávna lámaly pískovcové stavební kvádry a později se zde získával i brusný písek pro potřeby místních kuličů a brusičů skla. Protože pískovec zde byl velmi kvalitní a pevný, těžil se i v podzemí. Do skalního masivu byly vyhloubeny chodby, které se postupně prohlubovaly a rozšiřovaly. V roce 1882, kdy byl lom ještě v provozu, bylo v jeho hlavní stěně proraženo 6 mohutných portálů, kterými se vstupovalo do 6- 8 m vysokých podzemních sálů. Mimoto se zde uváděly také dva rovnoběžné tunely, dlouhé 53 a 62 metrů, s menšími postranními chodbami. Lamači v nich pracovali při světle olejových lamp. Těžba zde skončila krátce před rokem 1898, kdy byl kvalitní pískovec vylámán a dobývání méně pevných rozpukaných pískovců nebylo bezpečné. Dne 4. ledna 1932 se část skály v opuštěném lomu zřítila a zasypala většinu vchodů do podzemí. Dodnes proto zůstaly zachovány už jen dva vchody na severozápadním konci lomu, jimiž je ale přístupná poměrně velká část podzemních prostor. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/skalicky-vrch

ZOO Děčín ZOO

GPS poloha: 50°46'46.56"N 14°11'49.99"E

Děčínská ZOO se nachází za Pastýřskou stěnou. Je mnoho druhů zvířat, nejen původních z Českého Švýcarska. Je zde hezké dětské hřiště. Otevírací doba: březen - duben 8.00 - 18.00 květen - srpen Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 5

Průvodce "Průvodce Česká republika" 8.00 - 19.00 září - říjen 8.00 - 18.00 listopad - únor 8.00 - 16.00 Zoo je otevřena denně po celý rok! Do zoo není povolen vstup se psy. Vstupné: Hlavní sezóna (květen - srpen): • dospělí Kč 90,-• děti (3 - 15 let) Kč 50,-• důchodci (starobní), studenti (do 26 let) Kč 50,-Mimo sezónu (listopad - duben, září): • dospělí Kč 70,-• děti (3 – 15 let) Kč 40,-• důchodci (starobní), studenti (do 26 let) Kč 40,-Speciální sleva na vstupném (listopad): • dospělí Kč 50,-• děti (3 - 15 let) Kč 30,-• důchodci (starobní), studenti (do 26 let) Kč 30,-Parkovné

• jednotná cena Kč 20,--/auto/den (parkoviště je placené po celou otevírací dobu zoo, platí se na recepci zoo) Slevy

• držitelé průkazek ZTP 50 % • držitelé průkazek ZTP/P zdarma (vč. doprovodu) • skupinová sleva (min. 10 osob) 20 % • rodinné vstupné (min. 2 dospělí a 2 děti) 10 % • po předložení vstupenky z Rajských ostrovů se doplácí jen rozdíl v ceně. Pozor! Vstupenka platí pouze pro daný kalendářní rok! Zoologická zahrada Děčín - Pastýřská stěna, p.o.Žižkova 1286/ 15 405 02 Děčín 4 Česká republika Tel./fax: +420 412 531 164 E-mail: info(@)zoodecin.cz www.zoodecin.cz Expozice Rajské ostrovy Teplická 19 405 02 Děčín 4 Česká republika Tel.: +412 412 531 531 E-mail: [email protected] www.rajskeostrovy.cz O ZOO: Zoologická zahrada byla otevřena na jaře roku 1949. Založena však byla již o rok dříve. Vznikla z iniciativy skupiny milovníků zvířat, kterou kolem sebe soustředil podmokelský obchodník a zoolog Ludvík Grác. Vybralo se pro ni úžasné místo v překrásném prostředí lesoparku na Pastýřské stěně, kde v letech 1919 - 1925 provozovala podmokelská Pilzova divadelní společnost lesní divadlo, a kde v roce 1936 vystavěl Horský spolek pro České Švýcarsko mládežnickou ubytovnu. Ta se později stala sídlem správy zoo i několika teplomilných druhů zvířat. Zřízení zoo předcházelo podání návrhu na městský národní výbor. Návrh byl přijat a děčínští občané se s nadšením Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 6

Průvodce "Průvodce Česká republika" pustili do budování. Vše se stavělo převážně brigádnicky, mnohdy ale chyběly finanční prostředky a také zkušenosti. V době vzniku děčínské zoo totiž byly v Československu jen čtyři zoologické zahrady, pouze dvě z nich pak byly založeny už před válkou. Prvními stavbami byly těsně vedle sebe umístěné volné voliéry s přední stěnou z pletiva určené pro drobné exotické ptactvo a naproti nim podobné pro dravce. Postavila se stáj pro koně a se zvyšujícím se počtem zvěře postupně vznikaly další klece, ohrady a rybník pro vodní ptactvo. Ve správní budově, která byla jedinou vytápěnou stavbou v zoo, vznikla terária a akvária a také prostory pro opice. I když byl rozvoj v prvních letech existence zoo poměrně rychlý, vždy vadil nedostatek budov a ubikací pro přezimování zvířat. Nově získaná zvířata byla velmi často umisťována pouze provizorně, což se projevovalo na úmrtnosti i nízkých odchovech. Pro zoo byla původně vyměřena plocha zhruba 8 ha, při vzniku ale byly využity jen 2 ha. V prvých letech existence zoo bylo chováno přibližně 50 druhů zvířat. Nejpočetněji bylo zastoupeno ptactvo a drobní savci převážně z fauny Československa. Postupně se ale skladba chovaných zvířat rozšiřovala. Z nejvýznamnějších zvířat v počátcích historie zoo můžeme jmenovat například medvědy malajské, v té době jediné v naší republice, opice rhesus, paviány, medvědy hnědé, karpatské vlky, kteří se pravidelně rozmnožovali, thajvanského jelena siku z přímého importu, muflony, daňky, supa bělohlavého, bažanty, čápy, volavky a další. Autor článku: Irena Hejlová Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/zoo-decin

Dům Českého Švýcarska Cyklisté vítáni

GPS poloha: 50°54'48.06"N 14°30'27.72"E

Turistický cíl, adresa: Křinické nám. 10, Krásná Lípa Telefon: +420412383413,+420775552789, e-mail: [email protected] Kapacita: 100 míst Poskytnutí základního nářadí pro jednoduché opravy kol, Lékárnička, Informační tabule Cyklisté vítáni, Smlouva o certifikaci, Poskytnutí základních náhradních dílů pro kola, Prodej cyklistických a turistických map okolí, Nabídka doporučených jednodenních výletů na kole v okolí, Seznam ubytovacích možností v regionu, které jsou vhodné pro cyklisty, Přístup na internet, Cizojazyčné informační materiály, Informační/ rezervační servis pro zajištění dalšího ubytování, které poskytuje služby pro cyklisty, Kvalitní, pokud možno zastřešené, odstavné místo pro kola a zavazadla v dohledu hosta nebo uzamykatelná místnost/boxy pro bezplatné uschování kol a zavazadel Hodnocení: Informační středisko Českého Švýcarska v Krásné Lípě je moc příjemné a zároveň i vhodné místo k načerpání vědomostí o Národním parku České Švýcarsko, stejně tak jako o jeho okolí. Naleznete zde spoustu materiálů, map, knížek, kalendářů, suvenýrů apod. a navíc je zde možnost použití internetu. Příjemní zaměstnanci Vám p... Autor článku: Cyklisté vítáni Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/dum-ceskeho-svycarska

Informační centrum Děčín Cyklisté vítáni

GPS poloha: 50°46'52.68"N 14°12'35.64"E

Turistický cíl, adresa: Karla Čapka 1441/3, Děčín Telefon: +420412532227, e-mail: [email protected] Kvalitní, pokud možno zastřešené, odstavné místo pro kola a zavazadla v dohledu hosta nebo uzamykatelná místnost/ boxy pro bezplatné uschování kol a zavazadel, Poskytnutí základního nářadí pro jednoduché opravy kol, Lékárnička, Informační tabule Cyklisté vítáni, Smlouva o certifikaci, Možnost umytí kola, základní vybavení pro mytí kola, Prodej cyklistických a turistických map okolí, Nabídka doporučených jednodenních výletů na kole v okolí, Seznam ubytovacích možností v regionu, které jsou vhodné pro cyklisty, Přístup na internet, Cizojazyčné informační materiály Hodnocení: Městské informační centrum se nachází v nové budově Městské knihovny Děčín.


str. 7

Průvodce "Průvodce Česká republika" Autor článku: Cyklisté vítáni Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/informacni-centrum-decin

Chřibská přehrada Přehrada

GPS poloha: 50°50'50.68"N 14°31'35.14"E

Největší ze tří přehradních nádrží na území Lužických hor leží v lesnatém údolí na horním toku Chřibské Kamenice asi 1,5 km nad Horní Chřibskou. Přehrada postavená v letech 1912-1926 sloužila hlavně k zachycování povodňových vod a později byla využívána také k rekreaci. Přehrada i její celé povodí je umístěno v lesnaté krajině. Zima v tomto kraji trvá relativně dlouho a je bohatá na sníh. Nádrž zamrzá většinou na dobu tří měsíců, ale potíže s ledem zde nevznikají. Nádrž je chráněna před splaveninami štěrkovou zdrží těsně před vtokem do nádrže a dále ještě výše položenými rybníky. Pro potřeby pitné vody pro Šluknovský výběžek bylo koncem šedesátých let rozhodnuto o přebudování retenční nádrže na nádrž vodárenskou. Při rekonstrukci, která probíhala v 70. až 90. létech, byly postupně provedeny následující úpravy. Největší zásah byl proveden na sdruženém objektu (1978), který byl celý odstraněn a ve vzdálenosti 12 m od původního objektu směrem do nádrže postaven nový. Dále byla zřízena úpravna vody přibližně 500 m pod nádrží. V druhé polovině 80. let byl zvýšen přeliv na kótu 438,60 a zaoblen opracovanými žulovými kvádry, sanován kaskádový žlab a nahrazen skluzem s vývarem (1987). Nakonec v letech 1992 až 94 byly rekonsruovány základové výpusti a těleso hráze bylo na vzdušné straně přisypáno. Dílo bylo stavebně dokončeno v roce 1926 a pro změnu využití rekonstruováno v roce 1978. Projektovou dokumentaci vypracovaly Severočeské vodovody a kanalizace Teplice, projekční oddělení Liberec a stavebním dodavatelem byly Vodohospodářské stavby Ústí nad Labem. V letech 1975- 1977 byla přestavěna na vodárenskou nádrž. Na návodní straně hráze byla postavena nová válcová věž s osmistěnnou strojovnou, sloužící k ovládání výpustí a k odběru vody, pod nádrží pak byla zřízena úpravna pitné vody s kapacitou 35 litrů za sekundu. Ve druhé polovině 80. let byl o půl metru zvýšen přeliv hráze a po posledních úpravách v letech 1992 až 94 je přehrada schopná zachytit i stoletou povodeň. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/chribska-prehrada

Kemp Homolka – České Švýcarsko Ostatní

GPS poloha: 50°50'43.44"N 14°23'39.12"E

Při cestě do Np České Švýcarsko jsme se zastavili na jednu noc v kempu Homolka – Rekreační středisko SPOBYT. Jedná se dle mého názoru o příjemný kemp pro nenáročné turisty, trempy nebo houbaře.

V areálu je možno se ubytovat v malých či větších chatách, ve vlastních stanech nebo v pokojích hlavní budovy. Vybavení kempu včetně toalet a sprch je na dobré úrovni. Dále jsou zde k dispozici volejbalové hřiště, stolní tenis a možnost zapůjčení dalších sportovních potřeb. Koupání jsme v kempu neobjevili. Jelikož nám pršelo, tak jsme ho ani nehledali. Večer jsme strávili v místní restauraci, kde byla velice příjemná obsluha a dobrá kuchyně.

Velkou výhodou je umístění kempu. Člověk se může vydat pěšky nebo na kole na prohlídku krásného prostředí Českého Švýcarska.

V kempu Homolka jsme přespali a poté se na výlet do Českého Švýcarska vydali:http:// www. turistika. cz/ cestopisy/ prochazka-v-narodnim-parku-ceske-svycarsko-mariina-skala-vileminina-stena-rudolfuv-kamen Na severu naší republiky bych doporučil navštívit ještě následující zajímavá místa: - trojzemí na severu republiky:http://www.turistika.cz/mista/trojzemi-na-severu-ceske-republiky - nejsevernější obec ČR:http://www.turistika.cz/mista/lobendava-nejsevernejsi-obec-ceske-republiky


str. 8

Průvodce "Průvodce Česká republika" Blog o dalších navštívených místech a cestách autora článku: http://bubinga.blog.cz/ Autor článku: Pavel Liprt Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/kemp-homolka-ceske-svycarsko

Sklářské muzeum v Kamenickém Šenově Muzeum

GPS poloha: 50°46'33.31"N 14°28'4.22"E

Zaměření - muzeum skla - Sklářské muzeum v Kamenickém Šenově Stálá expozice muzea zahrnuje vývoj rytého a broušeného skla od 17. století do současnosti. Část expozice je věnována místní sklářské škole – nejstarší škole svého druhu v Evropě, firmě J. & L. Lobmeyr a mezinárodním sympoziím rytého skla. Ke stálé expozici patří kolekce historizujících křišťálových ověskových lustrů a vrstvených svítidel, jejichž tradice výroby v této oblasti sahá do roku 1724. Muzeum nabízí návštěvníkům kromě prohlídky stálé expozice také krátkodobé výstavy z historie a současného sklářského umění - více informací na www.muzeumskla.cz. V prostorách muzea se nachází prodejna, kde si návštěvníci mohou zakoupit upomínkové předměty a publikace. Otevírací doba: duben – říjen úterý – neděle 10.00 – 16.00 hod listopad pondělí – pátek 10.00 – 16.00 hod Po předchozí dohodě také mimo uvedený čas. Vstupné: dospělí 50,- Kč děti, studenti, senioři 25,- Kč rodinné vstupné (2 dospělí + max. 2 děti) 100,- Kč školní výpravy 15,- Kč/os. Děti do 6-ti let, studenti škol se zaměřením na sklářství, držitelé průkazů ZTP/ P, členové AMG, ICOMOS a pracovníci NPÚ zdarma. Kontakt: Sklářské muzeum Kamenický Šenov Osvobození 69 471 14 Kamenický Šenov tel./fax: + 420 487 767 206, http://www.muzeumskla.cz/ Autor článku: Redakce Turistika.cz Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/sklarske-muzeum-v-kamenickem-senove

Mikulášovice - bývalá hvězdárna Dům, budova

GPS poloha: 50°57'57.54"N 14°21'37.17"E

Nevelký secesní domek stojí uprostřed Mikulášovic přímo proti kostelu. Na první pohled zaujme kulatou věží s kopulí. Jde o bývalou lékárnu místního lékárníka Adolfa Krause, nadšeného amatérského astronoma. Ten při přestavbě domu v roce 1913 vybudoval i věž s hvězdárnou. Pozorování tu prováděl až do své smrti v roce 1939. V 60. letech 20. století vzalo za své jak vybavení Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 9

Průvodce "Průvodce Česká republika" lékárny, tak hvězdárny. Autor článku: Matěj Baťha Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/mikulasovice-byvala-hvezdarna

Loreta v Rumburku Klášter

GPS poloha: 50°57'13.65"N 14°33'16.70"E

Přijedeme-li vlakem, tak z nádraží v Rumburku se vypravíme směrem do centra, v námi hledaném objektu jsme za deset minut. Je na pravé straně, za parkem, trochu stíněn kostelem. V létě je loreta otevřena od úterý do soboty od deseti do sedmnácti hodin (v zimě do šestnácti). Nedělní prohlídka je umožňována jen skupinám po telefonické domluvě (604 555 922). Normální vstupné je třicet korun, zlevněné poloviční. Musím přiznat, že jsem ve slovníku cizích slov nejprve hledal význam slova loreta, abych věděl, co to vlastně propaguji. Toto je výsledek: 1. církevní stavba postavená jako napodobenina kaple v italském Loretu 2. nevěstka pařížského polosvěta Předpokládám, že našeho výletu se týká spíše první možnost. Už proto, že v průvodci píší, že v Rumburku jde o velmi přesnou kopii kaple z Loreta u Ancony. Místo kararského mramoru zde byl použit pískovec z okolních lomů. V průvodci rovněž píší, že jde o nejkrásnější pomník stavebního umění v severních Čechách. Vnitřek trochu trpí nedostatkem finančních prostředků, i nevěrce však zaujme černá Madona, kterou vysvětil papež Innocenc dvanáctý. Lépe vypadá exteriér s mnoha reliéfy (nejen) biblických příběhů. Ambity kolem lorety slouží k různým výstavám. Zajímavé byly například fotografie rumburského podzemí. Pokud chcete do Rumburka na celodenní výlet, asi nejvíce se nabízí výlet na nedalekou Rozhlednu Dymník. Autor článku: Milan Bárta Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/loreta-v-rumburku

Bukové skály Zajímavost

GPS poloha: 50°49'34.82"N 14°34'46.59"E

Východně od Bučiny je mezi železničními tratěmi z Jedlové do Děčína a České Lípy nevelké údolí, označované někdy jako Bukové skály podle nápisu, vytesaného na jedné ze skalek v jeho východní části. Rozeklaným údolím protékají tři potůčky, které pramení na svazích hřbetu Jeleních kamenů. Západní údolí uzavírá nevelký skalní amfiteátr s 4,5 m Vysokým vodopádem. Na skalních stěnách u něj je několik vyrytých symbolů. Také na jedné z okrajových skal uprostřed západní strany údolí najdeme několik rytin, mezi nimiž vyniká asi 0,5m vysoký obličej. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/bukove-skaly

Farská kaple Kaple

GPS poloha: 50°54'15.76"N 14°29'4.23"E

Farská kaple stojí pod lípou na lesním rozcestí v ohybu červeně značené cesty, vedoucí po východním svahu Širokého vrchu z Krásné Lípy do Rybniště. Nedaleko kapličky je upravený Farský pramen s dřevěnou stříškou, nově opravený roku 1994. Kaplička je spolu se studánkou zakreslena již na mapě Kinského panství z roku 1795. Její původní jméno "Pfaffenkapelle" (někdy nesprávně překládané jako Mnišská kaple) připomíná období rekatolizace po třicetileté válce, kdy byl v kraji nedostatek katolických kněží a obyvatelé Krásné Lípy museli v letech 1651 - 1724 chodit do kostela v Chřibské. Proto se cestě, vedoucí po východním svahu Širokého vrchu, v té době říkalo Kostelní nebo Farská cesta. Bíle omítnutá kamenná lesní kaplička s výklenky na obou stranách má červenou plechovou stříšku, na níž býval kdysi křížek. Kaplička byla opředena četnými pověstmi, z nichž většina je dnes již dávno zapomenuta. Roku 1899 byla zničena, ale již 5. srpna následujícího roku ji opět zrenovovali. Naposled byla kaplička opravena na podzim roku 1987. Ve východním výklenku je starý, téměř úplně zrezivělý plechový obrázek, znázorňující "Útěk svaté rodiny z Egypta", v západním výklenku je novější přemalba obrazu z roku 1988, doplněná stručným vysvětlujícím textem. Více si o Farské kapličce můžete přečíst v článku Karla Steina.


str. 10

Průvodce "Průvodce Česká republika" Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/farska-kaple

Jelení sloup Památník

GPS poloha: 50°50'20.04"N 14°35'10.57"E

Asi 20 metrů od Rozcestí stojí na okraji úvozu staré Pražské cesty tzv. Jelení sloup. Je to štíhlý pískovcový sloup, postavený na čtyřbokém podstavci s reliéfem jelena, vzpínajícího se na muže ve splývajícím rouchu s mečem v ruce. Dnes již značně zašlý reliéf patrně zobrazuje ochránce lesních samot, svatého Jiljí, k němuž se uchyluje lovcem pronásledovaný jelen. Na vrcholku sloupu byla kdysi pravděpodobně umístěna socha sv. Jakuba, patrona poutníků. Sloup, pocházející asi z počátku 18. století, nechal zřejmě postavit nějaký forman nebo kupec, jemuž zde hrozilo přepadení nebo jiná pohroma. Sloup byl naposledy opraven v roce 1924 a od té doby se pomalu rozpadá. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/jeleni-sloup

Stříbrné doly Zajímavost

GPS poloha: 50°49'18.22"N 14°33'55.54"E

Pomístním názvem Stříbrné doly se původně označovalo nevelké území asi 0, 5 km jižně od Hraničního rybníka, později byl ale tento název rozšířen na poměrně rozsáhlé zalesněné území mezi silnicí z Dolního Falknova na Novou Huť a severními svahy Velkého Buku a Popelové hory. V této oblasti jsou nepravidelně rozptýlené mělké jámy a rýhy, o jejichž původu se neví téměř nic. Je možné, že se jedná o pozůstatky po starém dolování železné rudy, k jejímuž drcení měl sloužit hamr nedaleko Hraničního rybníka. Jejich vznik je orientačně zařazován na přelom 15. a 16. století, i když není vyloučeno, že jsou ještě starší. V místě, k němuž se označení Stříbrné doly vztahovalo dříve, je nedaleko železniční trati v lese ukrytá nevelká strž, v níž jsou do několika skal vytesané různé symboly, nápisy a letopočty. Pod skalami jsou patrné staré jámy a rýhy, které by mohly být pozůstatkem po dolování. Ve starší vlastivědné literatuře se odtud uvádí i štola, jejíž existence je však jen málo pravděpodobná. Ojedinělé rytiny se nacházejí i na dalších skalách v okolí. Nejvíce znaků je vytesáno do trojice skal na jižní straně strže. Najdeme mezi nimi například hornická kladívka s písmeny KH a letopočtem 1769 nebo zajímavou rytinu raka, ale také iniciály B:F:M s letopočtem 1748, které jsou (s letopočtem 1741) i na nedaleké Valdštejnské skále. Se značnou rezervou musíme brát vyryté nápisy, podle nichž zde bylo nalezeno zlato. Většinou totiž nebylo v zájmu prospektorů hlásat své úspěchy do okolí. Někteří autoři se pokoušejí vyrytá znamení identifikovat jako alchymistické značky nebo znamení starých Vlachů, kteří si jimi podle pověstí označovali naleziště vzácných kovů a drahokamů. Mnohé značky mohou pocházet od tuláků, lesníků, smolařů nebo uhlířů, ale také od vojáků a místních obyvatel, skrývajících se tu před útrapami válek. Autory rytin mohli být i dělníci, kteří stavěli koncem 60. let 19. století údolím Kamenice železnici a některé znaky byly zřejmě doplněny v novější době. Skutečný smysl rytin si dnes můžeme jen domýšlet. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/stribrne-doly

Mikulášovice - kostel svatého Mikuláše Kostel

GPS poloha: 50°57'59.29"N 14°21'38.86"E

Barokní kostel svatého Mikuláše se nachází uprostřed města, po pravé straně silnice směřující přes Vilémov do Dolní Poustevny. Jedná se o trojlodní stavbu, 50 metrů dlouhou, 20 širokou a 18 vysokou. První kostel stál v Mikulášovicích již v roce 1346 a ještě před tím zde měla být kaplička zasvěcená svatému Mikuláši. K původnímu, patrně dřevěnému kostelíku, se váže legenda o pohanském rytíři, kterému při lovu zastoupil cestu medvěd. Rytířův zbrojnoš se začal modlit o pomoc ke svatému Mikuláši a medvěd odešel aniž by rytíře napadl. Roku 1551 byla zahájena výstavba nového kostela z popudu pána ze Šlejnic a dědičného rychtáře Jakobiho. Roku 1555 byla stavba dokončena a kostel vysvěcen. Jelikož v kostele nebyly zvony, ohlašovaly se mše řehtačkou. Kostel byl malý, a tak když se po Třicetileté válce začalo dařit lépe, byla zahájena stavba velkého kostela. Základní stavební kámen byl položen 29. dubna 1694. Při stavebních pracích byl jedním z dělníků nalezen kameninový obraz Matky boží, který byl uložen do oltáře svatého Jana. Stavba, zahrnující přestavbu a rozšíření původního kostelíka, probíhala pod vedením zednického mistra Balzera Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 11

Průvodce "Průvodce Česká republika" Hilleho. V roce 1701 byla o 8 loktů zvýšena zeď věžičky původního kostela a o 30 loktů pak střecha. S poslední velkou přestavbou bylo započato v roce 1743. Stavbu vedl Zachariáš Hoffmann se synem Petrem a potýkali se při ní hlavně s finančními problémy. Nakonec na stavbu značnou sumou přispěl místní rodák, toho času zemský stavitel Hans Jacob Wähner z Prahy. Pod jeho vedením pak byla stavba dokončena a roku 1751 slavnostně vysvěcena. I když stavba celkově kopíruje stavební styl své doby a je zde značná podobnost s pražským kostel Svatého Salvatora, odvedl Wähner práci srovnatelnou s významnějšími staviteli tohoto období. Velkému požáru 20. září 1842 padla za oběť západní hranolovitá věž a s ní i čtyři původní zvony a věžní hodiny. Nové zvony, z nichž nejtěžší vážil více než 1,5 tuny, odlil roku 1845 zvonař Josef Pietschmann z Chomutova. Na věž byly vytaženy 30. listopadu 1863. V roce 1906 byl přelit jeden ze zvonů, neboť praskl. Za své vzaly zvony v průběhu 1. světové války, kdy byly sejmuty a roztaveny k výrobě zbraní. Již o Vánocích roku 1921 se však kostel díky spolku Velikonočních jezdců a pěvců ze Salmova dočkal pěti nových zvonů. 2. dubna 1942 však byly opět sejmuty, krátce vystaveny před kostelem a pak je stihl stejný osud jako zvony předchozí. V průběhu 2. světové války byla rovněž přestavěna hrobka na protiletecký kryt. Nových hodin se kostel dočkal roku 1986, kdy za přispění tehdejšího předsedy MěNV Josefa Hýbla nové hodiny pořídilo nákladem 170000 Kčs město. Autor článku: Matěj Baťha Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/mikulasovice-kostel-svateho-mikulase

Velký Šenov - kostel svatého Bartoloměje Kostel

GPS poloha: 50°59'28.46"N 14°22'37.23"E

Kostel svatého Bartoloměje se nachází ve Vilémovské ulici. Původně renesanční kostel byl výrazně přestavěn v 18. století. Okolo kostela se nachází hřbitov s řadou náhrobků. Před kostelem pak sochu Raněný z roku 1929 od Ferdinanda Opitze, která spolu s mohutným podstavcem představuje Památník obětem 1. světové války a barokní sousoší svatého Jana Nepomuckého z roku 1728 od J. Riedla. Autor článku: Matěj Baťha Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/velky-senov-kostel-svateho-bartolomeje

Den železnice v Děčíně Ostatní

GPS poloha: 50°47'18.85"N 14°13'8.62"E

Den železnice, který se uskuteční v sobotu 24. září v Děčíně si pro své návštěvníky kromě zajímavých výstav, připravil i takové zajímavosti jako je salónní vůz prezidenta Masaryka, prezidenta Husáka či Františka Ferdinada d’Este. Celá akce se uskuteční v depu kolejových vozidel a na děčínském Hlavním nádraží. Celý program je rozdělen do tří částí a uskuteční se v době od 10:00 do 17:00. Kromě bohatého programu pro dospělé, je zde i připraven program pro děti, které se mohou těšit na kinematovlak, divadlo, Vláček-Hraček a na spousty soutěží o ceny. Více informací o programu naleznete na www.denzeleznice.cz v sekci Ústecký kraj. Pokud tedy ještě nemáte nic v plánu určitě vyražte na tuto zajímavou akci, která potěší nejen milovníky železnice, ale určitě všechny děti a dospělé. V rámci akce můžete také využít zvýhodněnou SONE+/více info zde/ nebo spoje Dopravního podniku města Děčína, kde bude po celý den platit jízdenka ČD.


str. 12

Průvodce "Průvodce Česká republika" Autor článku: Zaneta Konvalinová Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/den-zeleznice-v-decine

Kamenický Šenov - informační centrum Panská skála Infocentrum

GPS poloha: 50°46'14.84"N 14°29'7.55"E

Informační centrum Kamenického Šenova a okolí se nachází v prostorech u parkoviště nedaleko Panské skály. V IC je k získání Turistická známka č. 783 - Panská skála Kamenický Šenov. Cena parkovného: prvních 15 minut zdarma osobní automobil 20 Kč/ za každou započatou hodinu autobus 100 Kč/den veřejné toalety: 5,- Kč/osoba

Otevírací doba: 1.7 - 30.8 denně 9:00 - 17:00 1.4 - 30.6 a 1.9 - 31.10 středa - neděle 9:00 - 17:00 Kontakt: Informační centrum Panská skála 471 14 Kamenický Šenov tel: +420 487 767 401 e-mail: [email protected] web:http://www.kamenicky-senov.cz/informacni-centrum/d-1230/p1=955 Autor článku: Martin Sládek Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/kamenicky-senov-informacni-centrum-panska-skala

Sokolí hnízdo Ostatní

GPS poloha: 50°53'4.41"N 14°16'53.86"E

SOKOLÍ HNÍZDO A PRAVČICKÁ BRÁNA přírodní lokalita 5 km SV od Hřenska

Další zajímavosti v nejbližším okolí či vmístě Mapa 12 C3 Sokolí hnízdo (1833 - hostinec) První zmínka o objektu Jiný název objektu Prebišská brána

Vlastní popis objektu ve stručné formě Národní přírodní památka. Skalní brána s rozměry 21 m na výšku a rozpětím 30 m se řadí na první místo v evropském měřítku. Vznikla erozivním postupem v pískovcovém masivu. Dnes je její vyhlídková plošina již nepřístupná. Blízká občerstvovna nazývaná Sokolí hnízdo vznikla prvně již v roce 1826 a později v roce 1881 byla přestavěna pro ubytovací Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 13

Průvodce "Průvodce Česká republika" účely. K lokalitě je nejlepší přístup po červené TZN z Hřenska, nebo Mezní Louky. Autor článku: Roman Lazák Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/sokoli-hnizdo

Studánka - Augenwasserquelle Studánka

GPS poloha: 50°46'20.06"N 14°36'3.85"E

Při cestě po zelené značce, jež nás vede malebným Údolím samoty dojdeme k prameni, který je obložen pískovcovými kameny s dřevěnou stříškou. První úpravy pramene provedli členové cvikovského Horského spolku v roce 1896, kdy studánku obložili kameny při úpravě cesty vedoucí údolím. V dostupných materiálech český název studánky není, pouze německý Augenwasserquelle. Dle pověstí z dávných časů měla voda léčivé účinky na zrak. Voda ze studánky dále odtéká do Dobranovského potoka. Autor článku: Martin Sládek Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/studanka-augenwasserquelle

Strom pro Nový Bor Ostatní

GPS poloha: 50°45'32.51"N 14°33'22.64"E

Prostoru kruhového objezdu v jižním rohu Náměstí Míru v Novém Boru dominuje zajímavé umělecké dílo. Tj, Strom pro Nový Bor, který zde byl instalován v roce 2006. Dílo dle návrhu Bořka Šípka vytvořili skláři ve sklárně AJETO v Lindavě. Kovový kmen byl zhotoven v Kamenickém Šenově ve firmě pana Miroslava Vogla a stavební práce zajistila Borská Stavební s.r.o. Autor článku: Martin Sládek Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/strom-pro-novy-bor

Vlčí hora - Verunčina studánka Studánka

GPS poloha: 50°56'18.27"N 14°28'3.36"E

Verunčina studánka, se nachází na jižním úpatí Vlčí Hory. Původní studánku z roku 1886 obnovil roku 1996 Klub českých turistů. Zároveň bylo v její blízkosti vybudováno odpočinkové místo z lavičkami. Studánka je přístupná po červeně značené odbočce z rozcestí Pod VLčí horou - jih. Voda je pitná. Autor článku: Matěj Baťha Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/vlci-hora-veruncina-studanka

Kamzičí studánka pod Klíčem Studánka

GPS poloha: 50°47'12.73"N 14°34'7.57"E

Vydatné prameny vody jsou na úpatích hory Klíč známy již z pradávných dob. Dokladem je samotný název hory Klíč, praslovansky Ključ, kterým naši předci označovaly prameny vod. A právě jeden takový pramen se nalézá pod západním sedlem Klíče na úrovni suťoviště. I název Studánky má své odůvodnění, když při troše štěstí zahlédneme kamzíka, kteří se kolem Klíče vyskytují je název studánky jasný. Dnes voda z Kamzičí studánky napájí novoborský vodovod. Autor článku: Martin Sládek Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/kamzici-studanka-pod-klicem

Varnsdorf - Informační centrum Ostatní

GPS poloha: 50°54'28.08"N 14°37'37.78"E

Informační centrum Vám poskytne informace o společenských, kulturních a sportovních akcích ve městě a okolí. Dále máte možnost zajistit si ubytování čí stravování. V rámci centra si můžete zakoupit Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 14

Průvodce "Průvodce Česká republika" vstupenky na akce. Nabízí velké množství bezplatných i placených propagačních materiálů a publikací, které se vztahují k městu a okolí.

Kontakt: Národní 2855, Varnsdorf tel. 412 370 859

Provozní doba: po - pá 9°° - 18°°, So 8°° - 12°° Autor článku: Michal Machoczek Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/varnsdorf-informacni-centrum


str. 15

Průvodce "Průvodce Česká republika"

Recommend Documents