PRŮVODCE PRO RODIČE. Úvod. Obsah kurzu:

PRŮVODCE PRO RODIČE

Úvod Nedávno na nás naše dítko kouklo z kočárku, zabrebentilo první slůvko, začalo chodit, poté komunikovat, zanedlouho i odporovat, pak školka, škola, do toho puberta a teď konec základky. No, a co dál? Přiznejme si, není to lehké období, někdy jsou naše ratolesti ztřeštěné, někdy drzé, někdy plačtivé, někdy mazlivé. A vyznejme se v tom. A jak nám záleží na tom, co z nich bude a hlavně aby volba dalšího stupně vzdělání byla pokud možno šťastná. Takže máme doma osmáka a začínáme se zajímat o to, co bude dělat po ukončení základní školy. Většina z nás má nějakou představu, určitější nebo mlhavější, která se může a nemusí shodovat s představami našeho potomka. Možná si nejsme jistí, jak problém volby povolání začít řešit. Když jsme dělali kurz profesního poradenství pro osmáky Jobenter – Buď čím chceš, napadlo nás, že by informace, které dáváme dětem, mohly zajímat i jejich rodiče. Nakonec jsme se pro Vás rozhodli udělat systém témat, ve kterém si můžete najít, co Vás právě zajímá a přejít to, co pro Vás zajímavé není. Budeme rádi, když nám napíšete Vaše zkušenosti, případně náměty, dotazy a připomínky.

Obsah kurzu: Strana 1 2 4 6 8 9 10 12 14 15 16

Téma Úvod Rozhovor o volbě povolání Návštěva vybraných škol Proč je volba střední školy nebo učiliště důležitá? Hodnocení dítěte Návštěva psychologa Praktické informace o rozdílech mezi státními a soukromými školami Praktické informace o přihláškách a přijímacím řízení Příprava na přijímací zkoušky Po absolvování přijímacích zkoušek Zajímavé odkazy

Buď čím chceš – Minikurz pro rodiče

1. Rozhovor o volbě povolání „…Většina lidí kolem nás si volí taková povolání, která jim umožňuje rozvíjet jejich vlastní schopnosti nebo dovednosti, které mají nebo by chtěli mít a které si chtějí osvojit nebo získat. Teprve až v dospělosti volí většinou taková povolání, která vyhovují jejich životnímu stylu a která jim umožňují zastávat takové postavení, po kterém touží a kterého se snaží dosáhnout. Ne každému se to sice podaří, ale to neznamená, že to nemusí potkat právě Vás…“ (Mezera, A.: Pro jaké povolání se hodím, Computer Press, Praha 2002, str.3) Svoje děti známe roky, vidíme, jak rostou a vyvíjejí se, víme, jak prospívají ve škole, jaké mají mimoškolní zájmy, jaké celkově jsou – jestli jsou společenské nebo spíše samotáři, jestli jsou technicky nebo spíše humanitně založené atd. Ke konci základní školy, nejlépe už v osmé třídě se začínáme bavit o budoucnosti. Tyto rozhovory nemusí být jednoduché, mohou se při nich vyskytnout problémy, které rozhovor výrazně znesnadní, případě zcela znemožní. Takovým problémem se může ukázat pubertální revolta, ve které se dítě bouří proti rodičům, nechce ani poslouchat jejich rady, natož se jimi řídit, takže se o budoucnosti bavit zcela odmítá, volbu zlehčuje a rodiče provokuje, a nezřídka se stane, že se klidný rozhovor o budoucích volbách stává bitevním polem. Problémem může také být vysoký stupeň nerozhodnosti dítěte. Dítě se snaží problém volby přenést na rodiče a zbavit se tíživé odpovědnosti, na kterou se necítí být připraveno. I spolupracující dítě může překvapit volbou a názory, na které rodiče nemusí být připraveni. Na všechny rozhovory o volbě povolání je vhodné dobře se připravit. Tato příprava nemusí být dlouhá a už vůbec ne písemná. Jen bychom si měli uvědomit, s jakým cílem do rozhovoru jdeme a promyslet si argumenty. Tady bychom rádi zdůraznili jednu důležitou záležitost. Každý z nás měl a má svoje sny, které chtěl uskutečnit a mnohé se nám uskutečnit nepodařilo. Zkoumejme nejprve sami sebe! Netlačme dítě někam, kde jsme chtěli být my a nevyšlo nám to! Netlačme děti do rodinných firem, když jdou jejich zájmy úplně jinam! Respektujme své děti, ony v tomto čase již dětmi přestávají být. Stávají se našimi partnery.

Otevření rozhovoru:

Rozhovor by neměl připomínat výslech. Jde přeci o diskusi, ve které se snažíme svému dítěti pomoci. Část rodičů o volbě povolání s dítětem mluví roky předem a spolu s dítětem hledají směr, který by dítěti vyhovoval. Tento postup je výborný, protože v okamžiku, kdy již dochází k vlastnímu rozhodování, nedochází k žádnému překvapení a snadněji se rodí konsensus, shoda názorů, kdy ani rodiče ani dítě nemají pocit, že museli ustoupit. Pokud jsme o povolání s dítětem zatím nehovořili, můžeme se na to přichystat. Jako osvědčené se ukazuje otevřít rozhovor o volbě povolání nenásilně, spíše mimoděk, ve chvíli klidu. Všichni máme nějaké rodinné rituály, kdy si povídáme, třeba na procházce, nebo při jednoduché domácí práci, před spaním, při výletu nebo po sportu, v sauně atp. Při prvním rozhovoru spíše zjišťujeme názory a sny svého dítěte. Je lepší vyvarovat se přehnaných reakcí na názory dítěte, i kdyby jeho sny byly jen velmi málo reálné, abychom si neuzavřeli cestu k dalším rozhovorům…. A pokud teď už máme první rozhovor za sebou, kam se půjdeme mrknout dál?

Shoda názorů

Optimální je, když se naše názory shodují, potom se můžeme zabývat případnými dalšími problémy, jako je zvládnutí přijímacích zkoušek, zjišťování informací o škole atp. V tomto případě je jen možné zapřemýšlet, zda má dítě skutečně dispozice k dané profesi, případně zda dítě volí danou střední školu bez nátlaku, jen ze snahy vyplnit přání rodičů.


Nerozhodné dítě Pokud dítě samotné nemá představu, pobídneme ho, aby o tomto problému již přemýšlelo. Dítě by na řešení tohoto problému mělo přijít samo, samozřejmě s naší pomocí. Mělo by samo zhodnotit svoje silné a slabé stránky. (Sebehodnocení a hodnocení je hlavním tématem jedné z lekcí kurzu Jobenter – Buď čím chceš.) Dohodněte si s ním kritéria hodnocení a způsob, jakým vyhodnocování (verbální nebo číselné a případně pomocí stupnice) provedete a nechte ho, ať udělá vlastní sebehodnocení a ve stejných kritériích ho zhodnoťte Vy. Potom si spolu můžete sednout a svoje hodnocení srovnat a diskutovat o výsledcích. Pokud dítě není iniciativní, můžete mu také nabízet různé možnosti, pomoci mu nalézt informace o školách a o uplatnění, jaká z nich může mít. Jestliže se dítě nemůže dlouhodobě rozhodnout, doporučujeme Vám návštěvu v Pedagogicko-psychologické poradně, (jsou ve větších městech), kde mohou dítěti provést baterii psychotestů a ukázat mu vhodné možnosti jeho uplatnění.

Neshoda názorů Jestliže jsou představy dítěte a naše rozdílné, tak při prvním rozhovoru tuto rozdílnost konstatujeme a s dítětem se dohodneme na pokračování rozhovoru. Rodiče i děti by si měli přichystat argumenty podporující jejich názory, které jsou relevantní rozhovoru. Tyto argumenty by měly být věcné, bez citového obsahu, tak aby dítě nezraňovaly a nepodrývaly jeho sebedůvěru. Mohou se týkat oblastí dispozic dítěte, zájmů, konkrétních škol, budoucího uplatnění, trhu práce. Je dobré ptát se dítěte, zda zná dopady své volby (např. pokud se chce věnovat medicíně, zda je připraveno na vysokou odpovědnost za život a zdraví pacientů, zda počítá s dlouhým studiem, s nočními službami atd.). Nepodceňujme své dítě ve schopnosti volby, uvažme reálně jeho zralost a schopnost rozhodování. Volba střední školy je vlastně prvním velkým „dospělým“ počinem v životě dítěte, krokem, který má dlouhotrvající důsledky. V žádném případě není vhodné dítěti oznámit volbu a ukončit diskusi, i když jsou názory naprosto rozdílné (např. „prostě nebudeš zpěvačkou, půjdeš se učit prodavačkou a hotovo!…“). Takový postup míjí své cíle: může v dítěti vyvolat odpor k dané profesi (přestože by pro něj byla vhodná a při odpovídající argumentaci by k tomuto názoru mohlo dojít samo), celkovou revoltu („a just tam nepůjdu…“) atp. Ke společnému názoru se můžeme dobrat také při srovnání hodnocení a sebehodnocení dítěte. Dohodněte si s ním kritéria hodnocení a způsob, jakým je budete vyhodnocovat a nechte ho, ať udělá vlastní sebehodnocení a ve stejných kritériích ho zhodnoťte Vy. Diskutujte o výsledcích, pokud s něčím nesouhlasíte, argumentujte. Vyvarujte se především přímé kritiky dítěte, snažte se dojít ke konsensu, tedy souhlasnému názoru. Kompromis je v tomto případě jen poloviční výhrou, žádná ze stran by neměla ustoupit, měly by se navzájem přesvědčit. Jestliže se s dítětem nemůžeme delší dobu na shodném názoru dohodnout, je možné a vhodné navštívit Pedagogicko-psychologickou poradnu, (jsou ve větších městech), kde mohou dítěti provést baterii psychotestů a ukázat mu vhodné možnosti jeho uplatnění.

Nereálné sny Pokud si dítě vybralo profesi, která patří spíše do oblasti snění (např. modelka, zpěvačka, jezdec formule 1 atp.), měli bychom nejprve zvážit, zda je výběr skutečně nereálný (např. pokud dívka dlouhodobě navštěvuje základní uměleckou školu, má talent, ráda vystupuje na veřejnosti, tak výběr nereálný být nemusí). Pokud si nejsme jisti, lze požádat odborníky o posouzení (v citovaném případě bychom si mohli domluvit schůzku s vyučujícím na konzervatoři). V každém případě bychom dítěti měli ukázat realitu, hovořit s ním o všech aspektech vybrané profese. Pokud výběr patří skutečně jen do oblasti snů, je namístě použít veškerý takt a ohledy, především abychom dítě nezranili. Profese, o které dítě sní, se může převrátit v koníček, nebo může dítěti pomoci jinak. Holčička nemusí mít dostatek dispozic,


aby se stala profesionální zpěvačkou, ale zpěv jí i v budoucnosti může dělat radost, může navštěvovat sbor, zpívat v místní kapele atp. Kluk se nemusí stát kosmonautem, ale zájem o techniku mu může pomoci v řadě jiných profesí. „…Zkreslené představy. Ještě horší variantou než nerespektování vlastních zájmů jsou však zkreslené představy o budoucím povolání, které často klade diametrálně odlišné nároky na naše osobnostní předpoklady, než kterými právě vládneme.Tomu se říká sklon „přizpůsobovat“ si fakta své představě o skutečnosti. Spousta školáků u řady povolání vnímá jen vnější kulisu, kterou si sami ve svých představách vytvořili a nejsou si vědomi, jaký je skutečný obsah některých povolání. Buď poslouchají hlavně sami sebe a nejsou schopni poslouchat nikoho jiného, nebo jsou příliš soustředěni na své vlastní představy, které do povolání vkládají, než, aby si občas všimli, co kdo dělá třeba na ulici před jejich domem….“ …“ (Mezera, A.: Pro jaké povolání se hodím?, Computer Press, Praha 2002, str. 5. a 6.)

2. Návštěva vybraných škol Tak, konečně je za námi ten největší problém, kterým je to základní vybírání mezi mnoha možnostmi. Teď se nám výběr zúžil (v optimálním případě) na jeden, nebo na dva až tři typy škol, kam by naše dítě chtělo jít. Je čas vyhledat informace o vybrané škole, nebo školách, buď abychom si potvrdili správnost výběru, nebo abychom se rozhodli na základě toho, co nám jednotlivé školy nabízejí. I když jsme se s dítětem dohodli na jednom typu školy (např. obchodní akademie), je vhodné navštívit alespoň dvě konkrétní školy, abychom je mohli srovnat mezi sebou. Jednotlivé školy mají různou úroveň, nabízí odlišné programy, volitelné předměty a je lepší zvolit školu, která bude dítěti lépe vyhovovat i za cenu jiných nevýhod (např. delší vzdálenost školy od domova).

Jak získat informace o škole?

Asi nejlepší způsob, jak se dozvědět nejvíc informací je návštěva při Dni otevřených dveří, které pořádá většina škol. O Dni otevřených dveří se můžeme dozvědět z místních nebo regionálních novin, z rozhlasu nebo z letáků, které jsou umístěny na frekventovaných místech – autobusová zastávka, samoobsluha, zdravotní středisko, vývěska místního úřadu a samozřejmě v dané škole. V tento den je možné školu projít, seznámit se a vidět vyučující, prohlédnout si, jaké má škola vybavení - jednotlivé učebny, laboratoře, dílny, tělocvičny atp. Taky si můžeme promluvit s vyučujícími a zeptat se jich na všechno, co nás zajímá. Jinou možností je individuální návštěva, která je na požádání v mnoha školách možná. Dalším způsobem získávání informací o škole jsou reference, které můžete získat jednak od studentů příslušné školy, jednak od jejich rodičů. Informace nám také mohou poskytnout zaměstnanci příslušného Školského úřadu a řada škol má své vlastní webové stránky na Internetu, např. http://www.gymstola.cz/, nebo http://www.obaka-cestesin.cz/

Na co se ptát?

Položit můžeme mnoho otázek. My jsme je tady rozčlenili do několika témat: -

Přijímací řízení - z čeho se skládají přijímací zkoušky, - jak probíhají, jestli je sestavují pedagogové stávající školy, jestli se každý rok zaměřují na něco určitého nebo se rok od roku obměňují - je možné vyzkoušet loňské přijímací zkoušky, kde a jakou formou - jak důležitý je prospěch na ZŠ, - přijímá škola bez přijímacích zkoušek a za jakých podmínek, - kolik uchazečů se loni hlásilo a kolik bylo přijato


-

Podmínky pro studium - jaká je fluktuace učitelů na škole, - jací učitelé vyučují cizí jazyk (Češi nebo rodilí mluvčí) a jakou metodu používají, - jaké jazyky se ve škole vyučují, - je možné přibrat si další jazyk v rámci volitelných či nepovinných předmětů, - jak je škola zajištěna počítači a zda se počítače využívají i v jiných předmětech než je přímo výpočetní technika, - je škola připojena na internet a má webovskou stránku a mají studenti k počítačům přístup i mimo vyučování, - má škola knihovnu a jak je vybavena, - jak je škola vybavena pro výuku stěžejních odborných předmětů (např. laboratoře, dílny atp.), - jak je zajištěna studentská praxe nebo praktický výcvik, - spolupracuje škola s nějakými firmami a jak se tato spolupráce projevuje, - spolupracuje škola se zahraničními školami, - účastní se studenti olympiád a s jakými výsledky, - integruje škola zdravé a postižené studenty - jak škola zareagovala na nový školský zákon a jak a co bude vyučovat

-

Maturitní zkouška, přijímání na vysoké školy a uplatnění absolventů v praxi - jaké jsou výsledky studentů u maturity, - jak škola připravuje studenty k maturitě, - jaké výsledky škola dosáhla při sondách MATURANT, - připravuje se škola na systémové změny maturitní zkoušky, - kolik studentů se hlásí na vysokou školu a kolik je úspěšných, - kolik absolventů odchází do praxe, - sleduje škola nezaměstnanost absolventů, případně kolik absolventů je evidováno na úřadech práce, - co škola dělá pro zlepšení šancí svých studentů na trhu práce, - jaká je perspektiva oboru, na který se dítě chce přihlásit

-

Neúspěšnost během studia - kolik studentů nedokončí studium a proč, - kolik studentů koná opravné zkoušky, - jak škola postupuje v případě vážných studijních problémů

-

Drogy, šikana - jestli řešila škola v minulosti problém s užíváním drog, případně jak ho vyřešila, s kým spolupracuje - jak se škola staví ke kouření a pití alkoholu, - má škola nějaké preventivní programy v oblasti drog, šikany, kolik jím prochází studentů

- Soukromé školství - jaké je školné, - jak vypadá smlouva, - je také možnost požádat o výroční zprávu - Škola mimo bydliště - jaké jsou možnosti a podmínky bydlení na internátu, - možnosti volnočasových aktivit při internátu, - kvalifikace vychovatelů, jaká je jejich úroveň, jak se starají o děti, jak dbají na režim, atd.


3. Proč je volba střední školy nebo učiliště důležitá? Mnohdy si můžeme klást otázku, zda je volba typu a druhu středního vzdělání opravdu tak důležitá a proč. Můžeme si říct, že se hodně mluví o proměnlivosti trhu práce, a kdo ví, co bude za několik let, jak se změní zrovna v našem regionu nabídka a poptávka. A existují rekvalifikace. A to naše dítě stejně neví, co chce dělat a vypadá, že ho to ani moc nezajímá, tak ať teď někam jde, za pár let to už snad s ním bude lepší… ale tak to není. Tato volba je důležitá, a to z mnoha důvodů: -

-

-

-

Je to první velké rozhodování v životě dítěte. Vhodnou spoluúčastí v něm můžeme při této volbě posílit pocit odpovědnosti sama za sebe a také sebevědomí, že si umí vybrat samo (třeba jen s malou pomocí rodičů). Dítě v tomto věku potřebuje velké dávky důvěry od nás, aby si vybudovalo vlastní sebedůvěru. Nastoupená cesta ovlivní celý život dítěte. Nemusí být samozřejmě definitivní, může se měnit. Změna ale vyžaduje vůli k jejímu uskutečnění a další investice, a to jak finanční, tak časové. Dobrý výběr snižuje hrozbu nezaměstnanosti. Při volbě je dobré zvážit perspektivu vybraného oboru (případně vybraných oborů). Pouze pokud se domníváme, že je dítě výrazně fixováno na vlastní rodinu a region, pak je vhodné popřemýšlet o tom, jaké kvalifikace zapadají právě do naší oblasti. Pokud je dítě dostatečně samostatné, tak vzdálenosti nejsou tolik důležité a nemusíme k nim přihlížet ani v případě volby školy, ani při zvažování možností lokalizace budoucího zaměstnání. Volíme optimální náročnost vzdělání. Dítě musíme zhodnotit co nejobjektivněji. Řada profesí má různé stupně náročnosti a k nim odpovídající vzdělání (např. pokud se dítě zajímá o stavebnictví, tak se může vyučit zedníkem, vystudovat střední průmyslovou školu stavební, případně pak architekturu na vysoké škole – záleží na jeho dispozicích). Není dobré dítě přeceňovat a „tlačit“ ho do vzdělání, ke kterému nemá dostatek předpokladů. Stejně tak není dobré ho podceňovat a snižovat jeho sebevědomí volbou nižšího vzdělání s tím, že ho s jistotou dostuduje. Je samozřejmě možné vyšší stupeň později dostudovat při zaměstnání, ale je k tomu potřeba přinejmenším velká vůle (a řada dalších faktorů). Spokojenost v práci je velmi důležitou součástí životní spokojenosti. Pokud se člověk „nalezne“ ve své profesi a svou práci vykonává rád, přináší mu to pocit satisfakce a uspokojení.

Jak je to vlastně s nezaměstnaností? V současné době se nezaměstnanost u nás pohybuje okolo 10 % (k lednu roku 2004 to bylo přesně 10,8 %). Znamená to, že zhruba každý desátý člověk je nezaměstnaný. Nezaměstnanost je různá v jednotlivých regionech naší země. Konkrétně znázornění regionální nezaměstnanosti ukazuje následující obrázek


Nezaměstnanost úzce souvisí se vzděláním. Při dobrém vzdělání v perspektivním oboru existuje mnohem větší šance získat dobrou práci. Obecně by se dalo říci, že čím vyššího vzdělání člověk dosáhne, tím lépe se může uplatnit. Dobře je to vidět na následujícím grafu. Jsou tam zakresleny modré sloupce, které znázorňují počty nezaměstnaných lidí rozdělených podle vzdělání. Dál tam jsou oranžové sloupce, které zobrazují počty volných pracovních míst, které jsou také rozčleněny podle vzdělání (údaje jsou aktuální

k 31.12.2003) Jen tak na okraj; s výškou dokončeného vzdělání roste i průměrný plat a ukazuje to i další graf, takže jak je vidět, studovat se doslova vyplatí. (údaje jsou platné k 31. 1. 2004)


4. Hodnocení dítěte Již několikrát jsme se tady zmínili o hodnocení dítěte. Zdálo by se, že to není nutné, protože kdo zná dítě lépe než jeho rodič? Ano, známe ho, ale stejně bychom si měli vyčlenit chvíli a pořádně a cíleně se zamyslet nad tím, co dítě doopravdy ovládá lépe a co hůře, jaké je, jaké má dispozice a talenty atp. Jak to uděláme? Asi nejlepší je vzít si tužku a papír a sepsat si kritéria, ve kterých budeme dítě hodnotit. Kritérií může být celá řada, např. -

celkový školní prospěch („…Školní a profesní úspěchy vždy nejsou totéž. Část vědců dospěla k závěru, že tím nejlepším věkem je 16 let, kdy je prý počet nejvhodnějších rozhodnutí o volbě povolání nejvyšší. Řada vědců dospěla k závěru, že pouze asi 50 % lidí si vybere povolání, pro které mají skutečně nějaké schopnosti. Na jednu stranu je to docela hezký pocit, že se polovina lidí „trefila“ ale na druhé straně je dost děsné, že se dalších 50 nešťastníků věnuje povolání, pro které nemají schopnosti. Ve své knize o plánování kariéry se David Campbell, jeden z mnoha autorů, kteří psali, píší a stále budou psát o tom, jak být v životě úspěšný, odvolává na staré moudré přísloví:“Musíte brát život tak, jak jde, ale měli byste se snažit, aby šel tak, jak chcete právě vy…“ (Mezera, A.: Pro jaké povolání se hodím?, Computer Press,

-

jednotlivé školní předměty účast na soutěžích, olympiádách atp. manuální zručnost zaměření (technické, humanitní, jazykové…) fyzická kondice koníčky umělecké talenty ambice (jakých cílů chce dítě dosáhnout) schopnost soustředit se, „tah na branku“ introvertnost – extrovertnost orientace na samostatnou práci x orientace na týmovou práci

Praha 2002, str.77)

Pak se musíme rozhodnout, jak budeme hodnotit, zda na nějaké stupnici (např. jako ve škole, od jedné do pěti), nebo slovně (což považujeme za vhodnější). Při slovním hodnocení je možné hodnotit vztahově, kdy to hodnocení vztahujeme k jiným lidem, které známe (např. ke spolužákům dítěte), nebo můžeme hodnotit podle určitých nastavených měřítek (například ovládá základy španělštiny – je schopen se domluvit v základní běžné konverzaci). Hledáme především silné stránky dítěte (i když si všímáme i těch slabších). Snažíme se o objektivní a vyvážené hodnocení, sundáme si „růžové“ i „černé“ brýle. Můžeme z toho udělat hru, protože se mnohem víc dozvíme my, rodiče i dítě, pokud hodnocení zkombinujeme se sebehodnocením dítěte. Pokud se rozhodneme ke srovnávání hodnocení a sebehodnocení, musíme mít stejná kritéria, případně stupnice. Při srovnání hodnocení a sebehodnocení se nemusíme vždy shodnout. V tomto případě hledáme my i dítě argumenty, které podpoří náš názor. Dítě nekritizujeme, v tomto věku je na to citlivé, mohlo by se uzavřít do sebe, což by mohlo další rozhovor ztížit, případně zcela znemožnit. Rozhodně není na místě vyzdvihovat svoje zkušenosti se světem práce a svoje znalosti dítěte a upozaďovat tím zkušenosti a názory dítěte.. Dítě má vytvořen svůj sebeobraz, učí se samo sebe poznávat a znát, učí se rozhodovat a nést důsledky vlastního rozhodnutí. My, rodiče, vystupujeme v roli poradců, rozhodnutí je na dítěti, a to platí, jak ve srovnávání hodnocení a sebehodnocení, tak v samotné volbě střední školy a povolání.


Pro děti platí: „…Věnujte pozornost svým zájmům. Zájmy jsou jednou ze tří základních podmínek úspěšné volby povolání. Do první skupiny patří především naše vědomosti, dovednosti a schopnosti. Ale ať jsou vysoké nebo nízké, nikdy u nich nevíme, na čem jsme, nevíme-li kde bychom je mohli nejlépe uplatnit. V tom nám pomohou jedině naše zájmy jako druhá skupina, tedy to, co nás přitahuje a co nás baví dělat. Do třetí skupiny pak docela určitě patří i to, čemu většina lidí říká náhoda nebo štěstí, zatímco matematici tomu říkají pravděpodobnost, kterou se snaží dokonce i vypočítat. Na zájmech je krásné především to, že mají prokazatelně nejvyšší vliv na naši spokojenost ve škole a v povolání. Nerespektujeme-li svoje zájmy ale přání ostatních, byť i velmi blízkých lidí, jsme na nejlepší cestě, jak být sami sobě tím největším nepřítelem. Někdy je prostě dobré poslechnout spíše intuici a hlas našich zájmů než své rodiče, kteří to s námi myslí dobře, ale občas jim jejich odhad nevyjde…“ (Mezera, A.: Pro jaké povolání se hodím?, Computer Press, Praha 2002)

5. Návštěva psychologa Kdy uvažujeme o návštěvě psychologa: 1) Vůbec nevíme, kam by dítě mělo pokračovat ve vzdělávání po ukončení základní školy. Dítě je nerozhodnuté, nemá žádnou představu o své budoucnosti (nebo je velmi mlhavá, případně naprosto nereálná), drží si takřka stejné známky ve všech předmětech, nemá žádné větší zájmy, nebo má naopak mnoho zájmů, které mu jsou stejně blízké. 2) Došlo ke kolizi názorů. Každá ze stran (rodiče a děti) má jinou představu o budoucnosti a konsensus není možno nalézt. Argumenty už byly vyčerpány a začínají se opakovat. 3) S dítětem jsme se sice na určité cestě dohodli, ale máme větší pochybnosti, zda má dítě dostatek dispozic pro daný typ školy. Pokud tyto pochybnosti sdílí i dítě, pak je návštěva psychologa vhodná. V případě, že dítě větší pochybnosti nemá, nesnažíme se nedůvěru do něj zasít. (Naprostá většina dětí nemá tak vysokou sebedůvěru, aby se u nich jistá míra nejistoty nevyskytla, takže je přirozeným úkolem rodiče spíše uklidňovat než neklid ještě přinášet).

Co může psycholog udělat pro dítě:

Psycholog může především provést komplexní psychodiagnostiku. Použije při tom baterii psychologických testů, které odhalí jednak inteligenční potenciál dítěte, jednak jeho osobnostní založení. Psycholog může ukázat možné cesty, ale rozhodnutí je stejně na dítěti a jeho rodičích. „…Mladí lidé neskonale milují nejrůznější testy inteligence, testy vědomostí ale i osobnostní dotazníky. Rádi se o nich baví a rádi se dozvídají řadu věcí, které jim poskytují množství zajímavých informací. Různé testy a osobnostní dotazníky prožité na vlastní kůži jsou pro řadu mladých lidí nejen zdrojem zajímavých informací, ale i dobrou psychologickou přípravou k přijímacím zkouškám. O výsledcích takových testů je ale nutné si důkladně pohovořit s profesionálem a získat co nejvíce informací. Část školáků však absolvuje psychologické vyšetření v jakési posvátné hrůze či naopak s chlapáckým výrazem ve tváři, který říká: “No, to jsem zvědav, co asi na mě tenhle chlápek vybalí.“ (Mezera, A.: Pro jaké povolání se hodím) Poznámka: Psychotesty patří do rukou odborníků. Je samozřejmě možné udělat si psychotesty doma (dají se koupit v knihkupectvích, případně nalézt na internetu), ale jen psychologové je dokáží správně interpretovat, vyložit. Mají také specializované testy pro určité věkové skupiny (ne každý test je vhodný pro každého člověka).


Psycholog může dítěti rovněž pomoci terapií při konkrétních problémech, které vyvstávají z volby středního vzdělání a samozřejmě při mnoha dalších problémech, které vyplývají nejen z učení. Psychologa pečlivě vybíráme. Při problémech s volbou povolání je nejvhodnější obrátit se na příslušnou Pedagogicko-psychologickou poradnu, kde mají ověřené psychotesty, ale především s řešením tohoto konkrétního problému mají největší zkušenosti a zároveň mají i znalosti škol. Pokud z nějakého důvodu nechceme nebo nemůžeme navštívit Pedagogickopsychologickou poradnu, obrátíme se na psychologa, který se zaměřuje na psychologii práce, má zkušenosti s poradenestvím pro děti a má zkušenosti s diagnostikou, testováním. Většina pedagogicko-psychologických poraden jsou veřejné organizace, část jich je soukromých. Služby veřejných poraden jsou bezplatné a k jejich návštěvě není třeba žádných doporučení. Zpravidla jsou schopni poskytnout řadu komplexnějších doporučení, a to nejen na základě výsledků testů a pohovorů. Návštěvu v poradně je třeba objednat a zpravidla se skládá ze dvou částí: • První - diagnostická: psycholog zjišťuje informace, týkající se studijních a osobnostních předpokladů, zájmů a podmínek. Návštěva probíhá zpravidla bez účasti rodičů • Druhá návštěva - debata nad výsledky a doporučení vyžaduje účast rodiče. Další možností při volbě oboru studia je návštěva informačního a poradenského střediska pro volbu povolání při úřadu práce. Jeho služby jsou rovněž bezplatné. Zde můžete získat mnoho konkrétních informací o perspektivnosti jednotlivých oborů studia, jeho vazbě na povolání a trh práce. Seznam Pedagogicko-psychologických poraden http://www.psychologie.cz/katalog/listing.php?cat=12 nebo http://katalog.atlas.cz/zdravi_a_styl/psychologie/pedagogicko-psychologicke_poradny/

Kdo další nám může ještě poradit s volbou povolání: 4) 5) 6) 7)

třídní učitel/ka, školní psycholog, výchovný poradce školy, kterou dítě navštěvuje, Centrum kariérového poradenství, telefon: 274 869 698, e-mail: [email protected].

6. Praktické informace o rozdílech mezi státními a soukromými školami Soukromé školství se začalo dynamicky rozvíjet již v prvních polistopadových letech. Zájem soukromých zřizovatelů se soustředil na gymnázia a SOŠ. Z celkového počtu 360 gymnázií tvoří soukromá gymnázia více než šestinu, z 900 SOŠ je soukromá téměř každá třetí. Soukromé školy představují velmi přínosný doplněk státního školství. Vzdělání na soukromých školách je formálně rovnocenné vzdělání, získanému na školách státních. Rovnocenné je rovněž právní postavení studentů vůči systému sociálního zabezpečení, sociálních výhod a vůči systému zdravotního pojištění. Podmínkou však je, že škola je zapsána v tzv. síti škol. To znamená, že má licenci či státní zmocnění ministerstva školství na poskytování státem uznávaného vzdělávání v příslušných oborech studia. Náklady na provoz soukromých škol jsou částečně hrazeny ze státního rozpočtu. Výše státní dotace je odvozena od počtu žáků a odstupňována podle oborů studia.


S čím je třeba při volbě soukromé školy počítat • • •

• •

•

Náročnost výuky na soukromých školách je však různorodější, než je tomu v případě škol státních. Na rozdíl od státních škol je vztah studenta (a jeho rodičů) a školy upraven smluvně. Smlouva o studiu vymezuje nejen výši školného, ale i práva a povinnosti obou stran. Většina soukromých škol jsou již stabilní instituce. Nicméně počet dětí v české populaci ubývá. Doporučujeme proto zajímat se i o dlouhodobější prosperitu a výsledky hospodaření školy (zdrojem informací mohou být výroční zprávy školy). Důležitým ukazatelem je převis poptávky po studiu nad nabídkou studijních míst. Musíte počítat s placením školného. Zpravidla se školné pohybuje v rozmezí 10-25 tisíc korun za rok studia, některé soukromé školy poskytují nejlepším žákům prospěchová nebo sociální stipendia formou snížení školného. Stejné výhody jako studenti škol státních. Podmínkou je, že je škola zařazena do tzv. sítě škol. Zařazení školy do "sítě" znamená, že stát dává škole zmocnění poskytovat v příslušném oboru státem uznané vzdělávání a že absolventi dosahují státem uznaný stupeň vzdělání. Proto velmi doporučujeme, nechat si ve škole předložit doklad o tom, že škola je s příslušným oborem studia do "sítě škol" zařazena. Většinou je rozhodnutí ředitele soukromé školy konečné. Žádná oficiální možnost odvolání k orgánu veřejné správy neexistuje. Přijímací řízení a podání přihlášky na soukromé školy není jednotně upraveno, a je proto dobré se s pravidly a termíny na konkrétní škole seznámit.

Má škola pro daný obor státní zmocnění? Síť škol je státní registr škol - obdoba obchodního či živnostenského rejstříku. Pokud je škola s příslušným oborem studia do sítě zařazena, může poskytovat v tomto oboru státem uznané vzdělávání. Studenti daného oboru mohou dosahovat státem uznané stupně vzdělání (např. úplné střední vzdělání, úplné střední odborné vzdělání), škola může konat státem uznané zkoušky (maturita, závěrečná zkouška) a vydávat státem uznané certifikáty (maturitní vysvědčení, výuční list). Studenti a jejich rodiče mají právo využívat státní sociální podpory (stát platí za studenta sociální a zdravotní pojištění, rodiče mají možnost pobírat dětské přídavky apod.). Škola má právo dostat na vzdělávání studenta dotaci z veřejných rozpočtů.

V čem se skrývá nebezpečí? Škola může o státní zmocnění přijít, může jí být zúženo či rozšířeno o nějaký obor. Školy například žádají ministerstvo o státní zmocnění pro další obory, a to obvykle takové, které jsou předmětem zájmu uchazečů. Může se stát: • škola o "obor" zažádá, projedná to s ministerským úředníkem a možná dostane ústní či písemný příslib. Některým ředitelům škol toto stačí k tomu, aby v daném oboru vypisovali přijímací řízení či dokonce přijímali ke studiu. POZOR !!! Jde jednoznačně o nekorektní jednání. Jediným dokladem o udělení státního zmocnění je tzv. Rozhodnutí o zařazení školy do sítě škol. Rozhodnutí je vydáváno na zvláštním formuláři. Pokud by se chtěl ředitel školy "ohánět" dopisem ministerského úředníka či existencí ústního příslibu, neberte tuto informaci za směrodatnou! • škola má uděleno k příslušnému oboru státní zmocnění, avšak s časovým omezením, ředitel tuto skutečnost "přehlédne" a přijme do oboru nové studenty. Ti třeba za dva roky zjistí, že škole zmocnění "vypršelo" a v následujícím roce už na dané škole v tomto oboru nemohou pokračovat!!! • škole bylo odňato státní zmocnění k určitému oboru. Přesto ředitel školy obor "otevře". Přestupuje tím zákon, ale pokud to nezjistíte, máte vy i vaše dítě na krku mnoho problémů.


•

Škola (zejména v případě soukromých škol), která "přijde" o státní zmocnění pro všechny obory, tj. je vyřazena ze sítě, nadále existuje a přijímá ke studiu!!! Jakkoli to zní neuvěřitelně, několik takových případů nastalo a dokonce v době velmi nedávno minulé.

Proto byste měli vědět o možných důsledcích: • • •

Vaše dítě není sociálně ani zdravotně pojištěno. Platíte školné na soukromé škole, v dobré víře, že vaše dítě zvolna spěje k určitému stupni vzdělání. Pokud svůj omyl zjistíte později a nestačíte "přestoupit" do jiné školy, vaše dítě ztratí zbytečně rok. Kromě finanční újmy lze počítat i s přímými dopady na vaše dítě - nové přijímací řízení, změna kolektivu apod.

Jak se vyhnout problémům? Máte zhruba tyto možnosti. • Při návštěvě školy požádejte o předložení Rozhodnutí o zařazení školy do sítě a všimněte si: 1. Zda název a adresa školy odpovídá realitě, případně si nechte vysvětlit možné rozdíly (může jít např. o budovu detašovaného pracoviště). 2. V Rozhodnutí je výslovně uveden obor studia i jeho číslo, na který se hodlá vaše dítě hlásit. 3. V Rozhodnutí je výslovně uvedeno, že tento obor může škola vyučovat formou denního studia. 4. U daného oboru není uvedeno časové omezení platnosti zmocnění. Registr sítě škol je k dispozici na internetových stránkách Ústavu pro informace ve vzdělávání www.uiv.cz, pod položkou v hlavním menu "registr škol". Podívejte se na ně, vyhledejte si školu, o níž máte zájem, a ubezpečte se, zda jsou škola, obor a forma studia řádně registrovány.

7. Praktické informace o přihláškách a přijímacím řízení Před podáním přihlášky ke studiu byste měli vědět následující: • • • • •

•

O formě a obsahu přijímacího řízení na střední školu a o kritériích, podle nichž jsou uchazeči přijímáni, rozhoduje ředitel školy. Ten může tedy rozhodnout např. že škola přijímací zkoušky nekoná. Obecná pravidla pro přijímání uchazečů se vztahují pouze na veřejné školy a jsou dána vyhláškou ministerstva školství č. 10/1997 Sb. Církevní, ani soukromé školy nejsou touto vyhláškou vázány a stanovují si pravidla samy. Uchazeč o studium se hlásí ke studiu na střední škole tím, že podá přihlášku ke studiu. Formulář přihlášky na veřejnou školu je jednotný (tzv. formulář SEVT). Pokud uchazeč chodí na základní školu podá přihlášku na veřejnou školu řediteli „své“ základní školy. Pokud uchazeč již na základní školu nechodí, podá přihlášku přímo ředitelství střední školy, na kterou se hlásí. Přihlášku na soukromou či církevní střední školu lze podat přímo střední škole. Protože soukromé, ani církevní školy nemají stanoveny termíny pro přijímací řízení jednotně, je třeba zjistit termín uzávěrky pro podání přihlášek na konkrétní škole. Rovněž není zakotvena povinnost hlásit se na soukromé a církevní školy na jednotném formuláři přihlášky SEVT. Informace o termínech podání přihlášky a o formuláři přihlášky pro konkrétní soukromé a církevní školy jsou uvedeny v katalogu škol. Uchazeč se může hlásit na dvě veřejné střední školy, ale zároveň na libovolný počet soukromých a církevních škol. Z tohoto pravidla však existují tyto výjimky:


• • • • • •

• •

• •

uchazeč o studium na víceletých gymnáziích či osmiletých tanečních konzervatořích může podat přihlášku pouze na jedinou veřejnou školu. I zde platí, že vedle toho se může přihlásit na libovolný počet soukromých a církevních škol; řediteli základní školy je třeba podat stejný počet stejnopisů přihlášky, na kolik škol se uchazeč hlásí; uchazeči o studium v uměleckých oborech, kteří konají talentové zkoušky v lednu; neúspěšný uchazeč, tj. ten, který je v lednu na základě zkoušky odmítnut, může do konce února podat přihlášku na dvě veřejné školy. V případě, že dítě je zdravotně postižené, a rodiče mají zájem, aby toto znevýhodnění střední škola zohlednila, je třeba doložit postižení platným lékařským potvrzením a doporučením pedagogicko-psychologické poradny; Pokud to studium oboru vyžaduje a ředitel střední školy o to požádá, je nutno k přihlášce přiložit posudek lékaře o zdravotní způsobilosti dítěte. V případě, že uchazeč podává přihlášku přímo střední škole, jsou její povinnou součástí kopie vysvědčení z posledních dvou ročníků základní školy; kopie je nutno nechat ověřit ředitelem základní školy nebo notářem. Pokud jsou součástí přijímacího řízení tzv. talentové zkoušky, mohou se konat: ve dnech bezprostředně následujících po termínu normální přijímací zkoušky nebo ve druhé polovině ledna (termíny talentových zkoušek jsou uvedeny v katalogu škol). Termín přijímacích zkoušek na soukromé a církevní školy není vyhláškou stanoven, a je proto nutné se dotázat přímo na příslušné škole. V případě státních škol je ředitel střední školy povinen zaslat uchazeči nejpozději 14 dnů před konáním zkoušek pozvánku. V pozvánce musí uvést požadavky na přijímací zkoušky. Jestliže se ředitel rozhodne, že např. z důvodu malého zájmu nebude konat přijímací zkoušky, musí o tom uchazeče o studium vyrozumět okamžitě. Jestliže se uchazeč nemůže z vážných důvodů zúčastnit přijímací zkoušky musí ho rodiče omluvit nejpozději do 3 dnů po termínu zkoušek. Ředitel školy má v takovém případě povinnost vypsat náhradní termín. Do pěti dnů po termínu přijímací zkoušky ředitel školy zveřejní pořadí úspěšných i neúspěšných uchazečů a jejich výsledky. Do pěti dnů rovněž zašle uchazeči rozhodnutí o přijetí či nepřijetí ke studiu. Ani v tomto případě nejsou soukromé a církevní školy tímto termínem vázány, většinou však informují o svém rozhodnutí bezprostředně po přijímacím řízení. Uchazeči, kteří byli přijati na školu již v prvním kole, druhé kolo přijímaček (tj. přijímací zkoušku na škole, která je uvedena na přihlášce jako druhá) nekonají. To se však týká pouze státních škol. Pro soukromé či církevní školy tento zákaz neplatí. V případě neúspěchu má uchazeč (resp. jeho rodič) možnost podat odvolání proti rozhodnutí o nepřijetí. Na podání odvolání má 8 dnů ode dne, kdy rozhodnutí o nepřijetí obdrží. Odvolání je třeba učinit písemně a podává se řediteli školy. Počet volných míst, určených na odvolání, stanovuje ředitel školy. Možnost odvolání není v případě soukromých a církevních škol stanovena vyhláškou. Tyto školy tak mohou nebo nemusí na případné odvolání brát ohled.

Když nebude uchazeč přijat ani na jednu ze zvolených škol, a nepomůže ani odvolání, je třeba jednat velmi rychle a přímo se školami, na nichž jsou ještě volná místa. Krajský úřad má za povinnost zveřejnit informaci o volných místech na středních školách v kraji. Pokud zamítne případné odvolání proti rozhodnutí o nepřijetí, má navíc za povinnost o těchto volných místech informovat písemně. Zdroj informací: Ústav pro informace ve vzdělávání


8. Příprava na přijímací zkoušky Na začátku osmé třídy -

by již mělo být zřejmé, kam dítě směřuje. Definitivní volba ještě asi není uskutečněna, ale už jsme dohodnuti o rámcové směřování. Dítě ví (a my se přesvědčíme, že ví), že vysvědčení z osmé třídy hraje svou roli při přijímacím řízení.

V průběhu osmé třídy -

získává naše společná představa konkrétnější představy. Navštívíme školy, které přicházejí v úvahu při naší volbě a získáme co nejvíce informací (viz str. 4).

Na začátku deváté třídy -

pokud ještě dítě není rozhodnuto, nebo se o volbě nemůžete dohodnout, je načase uvažovat o návštěvě psychologa (viz str. 9). V tomto čase je vhodné zahájit přípravu na přijímací pohovory, především v těch školách, kde je výraznější převis poptávky nad nabídkou. Příprava na přijímací pohovory probíhá v řadě školách formou volitelných předmětů nebo je možné sehnat si soukromého učitele (třeba z řad středoškolských či vysokoškolských studentů). Na mnoha středních školách je možné získat vzory přijímacích testů z minulých let pro vytvoření představy, jak přijímací zkoušky probíhají.

„…Hodně žáků například věnuje až neuvěřitelné úsilí přípravě na přijímací zkoušky. Prostudují hromady IQ testů stejně jako i řadu příruček obsahujících stovky matematických cvičení, větných rozborů ale i záludných diktátů, ale věnují velmi malou pozornost tomu, co vlastně budou přijímací zkoušky v konkrétní škole, kam se přihlásili skutečně obsahovat. Když si ale dáte tu námahu a uděláte si rozbor přijímacích zkoušek, které konkrétní škola zadávala svým uchazečům v posledních dvou nebo třech letech, velmi rychle zjistíte, čemu dávají přednost, jaké jsou nejoblíbenější typy úloh a které z nich se v přijímačkách každým rokem opakují. Chcete-li se tedy dostat na školu, která je Vaším snem, musíte kromě jiného porozumět jejímu systému přijímacího řízení a pochopit, jak ho můžete překonat. Kvalitní příprava na přijímací zkoušky tedy nespočívá jen v nekonečném šprtání, ale i ve vašich znalostech budoucího protivníka …“ (Mezera A., Pro jaké povolání se hodím, Computer Press 2002, str.79)

Devátá třída - leden -

v této chvíli by již volba měla být provedena. Dítě by již mělo být přichystané svými znalostmi a mělo by začít spíše pozvolna opakovat, aby se samo utvrdilo a získalo sebedůvěru.

Devátá třída - únor -

V průběhu měsíce února (příp. března) je třeba vyplnit přihlášku (nebo přihlášky) na střední školy a odevzdat je (řediteli své ZŠ v případě, že se hlásí na státní střední školu, řediteli příslušné SŠ, pokud se hlásí na soukromou nebo církevní střední školu). Přihláška se zpravidla odevzdává na jednotném formuláři SEVT, ačkoliv mohou být výjimky mezi soukromými a církevními středními školami, které mohou mít vlastní formuláře.

Devátá třída – březen -

hlavním úkolem pro rodiče v tomto (a následujícím) měsíci je uklidňovat a posilovat sebedůvěru. Pokud to dítě vyžaduje, můžeme mu v učení pomáhat, třeba tím, že ho budeme jen tak poslouchat, když si opakuje. Zdržíme se veškerých poznámek, které by dítěti mohly srážet sebevědomí. Pokud jsou součástí přijímacích pohovorů psychotesty, můžeme si nějaké vyplnit, aby vědělo, jak mohou otázky vypadat (např. http://www.toptest.cz/). Dbáme na dodržování dobré životosprávy, dítě by mělo pravidelně jíst a hlavně také relaxovat, nejlépe při sportu nebo při jakékoliv zálibě, kterou má. Důležitý je rovněž pravidelný a vydatný spánek.


Devátá třída – duben – měsíc přijímacích zkoušek

- těsně před přijímacími pohovory projevujeme dítěti maximální ohledy. Dítě může být podrážděné a neklidné a v tom případě by naše reakce měla směřovat spíše k uklidnění situace, než k vyhrocení konfliktu. Dítě dále povzbuzujeme. Zhruba týden před přijímacími zkouškami zjistíme, co si dítě chce vzít na sebe, aby bylo příslušné oblečení v „nositelném“ stavu (tzn. čisté, vyžehlené, bez děr atp.). Dítě by si také mělo být naprosto jisté, kde přijímací pohovory probíhají, jak se tam dostane a jak dlouho mu bude trvat cesta. Pokud je škola ve větší vzdálenosti od bydliště (tak, že by dítě muselo příliš brzy vstávat, aby zkoušky stihlo), pak je vhodné jet den předem a raději přenocovat v blízkosti školy. Večer před zkouškami by mělo sníst lehkou večeři a jít včas spát, aby bylo dobře odpočinuté. Nabídneme mu doprovod do školy, ale nijak mu ho nevnucujeme. V den přijímacích zkoušek by dítě mělo sníst lehkou snídani (a je vhodné, aby s sebou mělo nějaký nápoj, případně svačinu). Rozhodně musí mít funkční psací potřeby (s rezervou), povolené pomůcky (např. kalkulačky, tabulky atp.).

9. Po absolvování přijímacích zkoušek Skončil velký stres pro nás všechny, pro děti i pro rodiče. Naše dítě absolvovalo přijímací zkoušky a před námi je čekání na rozhodnutí o přijetí či nepřijetí dítěte do vybrané střední školy. Ředitel školy zveřejní pořadí úspěšných i neúspěšných uchazečů a jejich výsledky do pěti dnů po termínu přijímací zkoušky. Ve stejném termínu rovněž zašle uchazeči rozhodnutí o přijetí či nepřijetí ke studiu. V tomto případě nejsou soukromé a církevní školy tímto termínem vázány, většinou však informují o svém rozhodnutí bezprostředně po přijímacím řízení. Pokud je dítě po návratu z přijímacích zkoušek skleslé a má pocit, že neuspělo, snažíme se ho přivést na jiné myšlenky. Problémy spojené s nepřijetím na školu budeme řešit, až nastanou. Dítě na školu nepřijali To je velmi smutná zpráva. Nicméně je zde ještě možnost odvolání. Může se stát, že některé děti se dostanou na jinou školu, kterou upřednostní a Vaše dítě se může dostat na jejich místo. Na podání odvolání má 8 dnů ode dne, kdy rozhodnutí o nepřijetí obdrží. Odvolání je třeba učinit písemně a podává se řediteli školy. Když nebude dítě přijato ani na jednu ze zvolených škol, a nepomůže ani odvolání, je třeba jednat velmi rychle a přímo se školami, na nichž jsou ještě volná místa. Krajský úřad má za povinnost zveřejnit informaci o volných místech na středních školách v kraji. Pokud zamítne případné odvolání proti rozhodnutí o nepřijetí, má navíc za povinnost o těchto volných místech informovat písemně. V každém případě je vhodné, chovat se k dítěti ohleduplně, zvlášť pokud se na přijímací zkoušky připravovalo. Vhodné je nalézt alespoň nějaká pozitiva na této neradostné události. Pokud má dítě vysněné povolání a získává pocit, že o něj v tuto chvíli přišlo, ukažte mu jiné cesty, jak se k němu dostat. Pokud zcela jistě víte, že se dítě na přijímací zkoušky nepřipravovalo, je na místě na tuto skutečnost poukázat a zdůraznit příslušné souvislosti.


Dítě na školu přijali Gratulujeme Vašemu dítěti i Vám, je to velký úspěch! Máte vhodnou příležitost k oslavě. Vaše dítě se na zkoušky připravilo dobře a je na místě ho pořádně pochválit a projevit svou radost. Pokud zcela jistě víte, že se dítě na přijímací zkoušky nepřipravovalo, je na místě na tuto skutečnost poukázat a zdůraznit příslušné souvislosti.

Závěr Vážení rodiče, Snažili jsme se pro vás vybrat a zpracovat nejčastější problémy o otázky, které se vyskytují v souvislosti s volbou povolání našich dětí. Probrali jsme se, jak hovořit o budoucím povolání, jak mu s jeho volbou pomoci, ať už sami, nebo s pomocí odborníka. Vybrali jsme důležité konkrétní informace o státních a soukromých školách a o přihláškách na ně a přijímacích zkouškách. Pokud vám nějaké informace chybí, napište nám. Rádi je pro vás zjistíme. Přivítáme rovněž vaše zkušenosti, připomínky, rady. Jsme s vámi a s vašimi dětmi…

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Zajímavé odkazy Informace o školství a školách Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy … http://www.msmt.cz Ústav pro informace ve vzdělávání … www.uiv.cz Institut pedagogicko psychologického poradenství ČR … http://www.ippp.cz/ Registr sítě škol…. http://founder.uiv.cz/registr/vybskolr.asp Seznam pedagogicko psychologických poraden … HTM nebo PDF dokument na http://www.ippp.cz/

Informace o práci a brigádách www.prace.cz www.jobs.cz http://www.cvmarket.cz/ www.jobpilot.cz A samozřejmě také naše http://www.volbapovolani.cz/


PRŮVODCE PRO RODIČE. Úvod. Obsah kurzu:

Recommend Documents