Průvodce eléva. aneb jak se v Prázdninové škole neztratit

Průvodce eléva aneb jak se v Prázdninové škole neztratit

Obsah

Prázdninová škola Lipnice, o.s. Příprava kurzu Sdílení zkušeností z K+ 2009 Informační balíček Užitečné kontakty Hra na kurzech Herní vzpomněnka Zpětná vazba Prvosenka Slovníček eléva PŠL Doporučená literatura Prostor pro poznámky Na Prvosnu se podíleli

Prázdninová škola Lipnice, Prvosen

3 4 10 12 37 38 44 46 49 52 60 61 65

str. 2

Prázdninová škola Lipnice o.s.

Vize: Prázdninová škola Lipnice směřuje k vytvoření respektovaného centra metodologie zážitkového učení. Aby tohoto dosáhla: - podporuje svou experimentální laboratoř (kurzy) a motivuje ji k inovativním postupům - kurzy, které mají ustálenou metodiku (základní experiment je u konce), převádí ve spolupráci s autory do formy projektů - o výsledky těchto experimentů a projektů se dělí s veřejností (publikuje) k obecně prospěšnému užiti

Poslání: Posláním Prázdninové školy Lipnice je náročnými výzvami motivovat a mobilizovat v člověku odvahu a tvořivost, které jsou nezbytné pro aktivní nabývání zkušeností. Podporujeme takovou zkušenost, která vede k pozitivní změně, nárůstu sebevědomí a odpovědnému přístupu k vlastnímu životu, druhým lidem a světu.

Motto: Svět je odrazem nás samých a všechny jeho problémy se odrážejí v každém z nás. Klíč k jejich řešení proto musíme hledat v sobě.

str. 3


Příprava kurzu V tomto textu se pokusíme nastínit, jak může obecně vypadat proces přípravy autorského kurzu. Vychází opět z našich zkušeností a sloužit k může k vytvoření rámcové představy. Samozřejmě každý šéfinstruktor pracuje jinak a k příravě i realizaci kurzu může přistupovat jiným způsoběm. Jak si můžete pamatovat z Prvosnu „Metodiky, Čakristy a Pařiče“, tak se může různit proces přípravy kurzů.

0. Před první schůzkou Na počátku všeho bývá idea šéfa (kvalifikace instruktor), který se rozhodne příští rok dělat kurz. Svoji ideu musí zhmotnit na papír – podat žádost, neboli dobře vyplněnou přihlášku, do konkurzu. Konkurzní komise se k přihlášce vyjádří. Zhodnotí ji a kurz k realizaci schválí či neschválí. Neníli kurz schválen, šéf musí přihlášku přepracovat; šéfové schválených kurzů na SIS slavnostně podepíší smlouvu s PŠL. Do SISu by měl mít také jasno o základních kamenech týmu. Tedy je na něm, aby si sestavil tým (děje se zpravidla na K+ a SISu, či oslovuje potenciální členy týmu po telefonech, emailech). Na SISu kurz přihlásí veřejným podepsáním smlouvy a je to. Bývá možnost kurz popřípadě dohlásit v „druhé šanci“ a to zpravidla do konce ledna.

I. První schůzka Obecná stránka kurzu

Spíše informativní: stanovení způsobu komunikace v rámci týmu (založení společné emailové schránky), „ladění se“ na sebe (seznámení, motivace ke kurzu, časové možnosti a plánování schůzek, atd.), vytvoření informativních dopisů pro účastníky, stanovení si uzávěrky pro přijetí přihlášek na kurz. Z každé týmovky se pořizuje záznam (tak zvaný zápis). Dále se stanoví role v týmu: - šéf, zástupce šéfa (většinou jsou už určené) - ekonom - účastnický komunista - kancelářský komunista - fotograf - šafář (komunikuje se střediskem) - materialista - zdravotník - technik


str. 4

Ekonomická stránka kurzu

Zahrnuje předpokládané příjmy, výdaje (instruktorům se proplácejí veškeré náklady spojené s kurzem či jeho přípravou), sponzorské příspěvky.

Propagace

Stanovení postupu při propagaci plánovaného kurzu; myšleno krom té, kterou zajišťuje PŠL. Zaslání finální verze propagace kurzu do kanceláře PŠL (bývá koncem ledna).

Výběr účastníků

Průběžně, na každé schůzce, se tým většinou zabývá výběrem účastníků - tak, aby skupina odpovídala představám týmu. (Kritérii mohou být pohlaví, věk, zaměření [studijní, pracovní] atp.)

II. Druhá schůzka

Obecná stránka kurzu

Řeší se středisko – tedy jaké jsou požadavky a jaké jsou k dispozici.

Teoretická Dramaturgie

Jedná se o „pilíř“ tvorby kurzu. Je to ideové podloží, které určuje, zda jednotlivé části (hry) do kurzu patří či nikoliv.

Hlavní téma

Nejdříve se stanoví hlavní téma, kterým se bude kurz zabývat. Toto téma bývá jen jedno a mívá obecnější podobu. Stanovení tohoto hlavního tématu je důležité jak pro další práci při projektování vzdělávací akce, tak i pro čitelnost kurzu navenek. Následně se z tématu vydefinuje několik podtémat. Dochází tak ke zkonkrétnění jak hlavního tématu, tak především celého kurzu. Vyberou se tedy ty oblasti, témata, kterými se v kurzu chceme zabývat.

Cíl/e

Z podtémat se následně vydefinují cíle. Cíl je vlastně konkrétním popsáním toho, co chci, aby účastníci z tématu znali, uměli, zažili. „Cíl“ bývá věta, která obsahuje podmět a přísudek. Tato forma nám napomáhá si na konci kurzu říct, jestli jsme cíle naplnili, či ne. Jasně stanovený cíl navíc umožňuje zodpovědět instruktorům i účastníkům, proč mají dělat to, co mají dělat a k čemu jim to v jejich práci bude. Cílem většinou opět zúžíme (zkonkrétníme, vymezíme) obsah podtématu. Vznikne tedy několik cílů, které se vzdělávací akce snaží naplnit. V zážitkové metodě se pro dosahování těchto cílů často využívá HRA. Při výběru hry nás především zajímají cíle, které jejím uvedení sledujeme, hráči, jejich počet, věk, mentalita, fyzická a psychická zdatnost a herní zkušenost. Dále charakteristiky

str. 5


časové (délka hry, čas uvedení – den, noc), a prostorové (dispozice místnosti, charakter terénu). Jedná se tedy pak o zacílený proces, kde je třeba předem stanovit cíle, které se pak metoda outdoor trénink (nástroji jako například hra, review), snaží naplnit. Více o hře a cílování her uvádíme na straně 38. Při stanovování témat a cílů se často využívá techniky brainstorming. Po stanovení určitého množství témat, jsou tato témata slučována do tématických celků. Toto slučování probíhá až do výsledné podoby. Jsou tedy vytvořeny celky, které již nebyly slučitelné s jinými a zároveň vytvářely nosné téma.

III. Třetí schůzka Obecná stránka kurzu

Nalezení střediska a jeho obhlédnutí (pro jasnější představu o tom, co můžeme na kurzu využít, s čím můžeme počítat atd.)

Dramaturgie

Stanoví se délka kurzu. Také jeho dramaturgické vrcholy a pecky, i jaký program bude kurz otevírat a zakončovat. Při sestavování nejde ještě o konkrétní program, ale o jeho charakter (divadlo, maratón,..). Např.:

Rozsah kurzu a jeho vrcholy:

- první den: úvodní seznamovací program spojený s cestou na středisko. - třetí den: fyzicky náročný program a orientační ranní běh - čtvrtý den: noční hra - pátý den: velká a fyzicky náročná hra - šestý den: veřejně prospěšná práce - osmý den: velká hra v přírodě s přespáním venku - devátý den: skok (překonání svých hranic) - desátý den: závěrečné divadelní představení - - - - - - -

Může se nastřelit i denní rámec, např.:

Časové rámce kurzu:

budíček: 7.00 – 7.15 rozcvička: 7.15 – 7.45 snídaně: do 8.30 ranní servis: 8.45 – 9.45 dopolední blok: 10.00 – 12.30 oběd, volný čas: 12.30 – 14.00 odpolední blok: 14.00 – 18.30


str. 6

- -

večeře: 18.30 – 19.30 večerní blok: 19.30 – 22.00

Výběr her v závislosti na tématech kurzu

V této části lze opět za pomoci techniky brainstorming stanovit inventář her, jejichž zaměření/cíl koresponduje se stanovenými cíly kurzu. Berou se buď zavedené hry (viz Zlatý fond I., II., III.), nebo se stávající hry inovují (inovace) a nebo se vytvářejí zcela nové hry (tak zvané premiéry).

IV. Čtvrtá schůzka


Sepsána smlouva se střediskem. Shání se kuchař.

Komunikace s účastníky

Rozeslány první informativní dopisy se zdravotní deklarací, kterou musejí do začátku kurzu vyplnit a zaslat zpět.

Dramaturgie: Tvorba scénáře

Nejprve jsou do scénáře zasazeny na místa hlavních bodů/vrcholů kurzu konkrétní programy (hry). Následně jsou zasazovány i ostatní programy. Tato selekce probíhá v závislosti na tématech a cílech kurzu a zároveň je snaha o vyváženost programů (fyzicky, psychicky, kreativní). Dále se může zařazovat tzv. „zlatý řez“ (podstatná změna v běhu kurzu), zařazují se vrcholy kurzu. Prostředkem pro dosažení témat a cílů kurzu není samotná hra/program, ale kurz jako celek. Ideál je pak to, že se „...v ten nejsprávnější moment kurzu dostalo všeho správného v nejvhodnější míře a formě, že vše bylo do sebe neviditelně, ale promyšleně a umně zapojeno...“

Přidělovaní garancí jednotlivým programům

Po vytvoření scénáře nastává rozdělení programů jednotlivým členům týmu. Každý program mají na starosti dvě osoby. Jeden tzv. „garant“, který zodpovídá za celou přípravu i průběh programu, k tomu mu napomáhá osoba druhá (spolugarant), či další. Dbá se, aby garance byly rozděleny rovnoměrně (časově i zkušenostně).

V. Pátá schůzka


Schůzka může probíhat opět na středisku, kde je plánována realizace

str. 7


kurzu. Propagace Propagace většinou, není-li opravdu výrazný přetlak ve všech účastnických kategoriích (muži, ženy, věkové rozložení...), probíhá furt; poslední účastníky tým občas bere i pouhých několik dní před kurzem.

Materiální stránka kurzu

Tím, že jsou jednotlivé programy již rozděleny, jednotliví „garanti“ začínají pracovat na jejich přípravě. Je možné už i vytvořit seznam potřebného materiálu a předat jej „hospodářovi/materialistovi“. Ten tyto seznamy schraňuje a následně objedná veškerý potřebný materiál (u PŠL a České Cesty). Jedná se o materiál, který lze objednat ze skladu PŠL a ČC; zbytek si garanti shání sámi (20 litinových van a podobně).

Ekonomická stránka kurzu

Doplňován je rozpočet kurzu + stanoveno, kolik každý z členů týmu může utratit za svoji přípravu programu do začátku kurzu. Rozpočet kurzu je v hrubé podobě součástí již přihlášky kurzu, výši účastnického poplatku je třeba stanovit co nejdříve.

Dramaturgie

Jednotliví členové konzultují mezi sebou formu a podobu vybraných programů. Programy mezi schůzkami připravují jejich jednotliví garanti a spolugaranti, na schůzce obvykle prezentují, v jaké fázi jsou a jak by měl program asi vypadat. Je to důležité zjm. proto, aby se stále dramaturgická linka ladila a kurz tak tvořil jednotný celek, tedy ostatní garanti programů případně své programy mohly uzpůsobit, aby na sebe vzájemně navazovali a plnili tak stanovené cíle kurzu.

Komunikace s účastníky

Dohodne se, do jakého termínu se mají zaslat poslední informace účastníkům + do kdy se ještě účastníci berou.

VI. Po poslední schůzce Probíhá komunikace v týmu především prostřednictvím emailu. Garant se svoji „dvojkou“ se schází a řeší programy. Popřípadě zasílají scénář a popis programu zbytku týmu k připomínkování anebo pro seznámení se s tím, co je čeká.

VII. Na kurzu

Tým se většinou schází 3 dny před začátkem kurzu (u většího kurzu),


str. 8

připravuje středisko a okolí. V průběhu kurzu se jede podle scénáře. Ovšem může nastat změna programu (přehození či zrušení a vytvoření nového). Stále se respektují cíle kurzu, ale mění se především dynamičnost programu, podle toho, co účastníci potřebují. Večer probíhají vždy týmové schůzky. Kde se hodnotí uplynulý den. Garant představí svůj program – jak proběhl, co ho k tomu napadá (hodnocení své práce) a dále se vyjadřuje zbytek týmu – dává ZV garantovi. Dále pak probíhá plánování nadcházejícího dne. Tedy garanti programů na další den (své programy) stručně či více popíšou, popřípadě sdělí zbylým členům týmu, které do svého programu chtějí (potřebují) zapojit, kdy, kde a na co je budou potřebovat. Pokud se jedná o rozsáhlější program (půldenní či více), kde se zapojí většina týmu (a ne jen skupinka, která program připravovala), je vhodné s jeho scénářem (harmonogramem) seznámit tým již před kurzem (např. formou sepsaného programu s časy a úkoly). Na večerní schůzce se pak tento program tedy ještě jednou projde, rozdělí se dílčí úkoly a sepíše časový plán, aby každý věděl kdy kde má být.

VIII. Po kurzu Dojde k závěrečnému hodnocení kurzu (dotazníky od účastníků). Je sepsána závěrečná zpráva kurzu. Proběhne pokurzovní týmovka, kde je kurz ještě jednou, s odstupem, zhodnocen a řeší se, zda bude i příští rok. Šéfa čeká sepsat Závěrečnou zprávu z kurzu, garanti velkých programů je také sepisují do formuláře, popřípadě mohou nominovat na některou z výročních cen, které se vyhlašují na SISu. Následně je kurz prezentován na K+ z metodického hlediska a na SISu formou prezentace, která veme dech instruktorskému sboru.

str. 9


Sdílení zkušeností z K+ 2009 Na K+ 2009 proběhl blok programu, kdy odděleně pracovaly skupiny prvoelévů, elévů a instruktorů. Za skupinu elévů jsme měli za úkol z našich zkušeností z týmů autorských kurzů sestavit seznam věcí, které nám při přípravě realizaci pomáhaly, to, co nám chybělo a nakonec jsme se pokusili dát dohromady několik rad, co může elév udělat, aby se mu v týmu dobře pracovalo. Berte toto jako naši zkušenost, vaše může být zcela jiná.

Co nám při přípravě a realizaci kurzu pomáhalo - - - - - - - - - - -

dostatek prostoru při realizaci vlastních věcí na kurzu i při přípravě podpora (i při naší chybě), vědomá důvěra volnost – co jsme do kurzu přinést chtěli, to jsme mohli detailnost přípravy. To, že se příprava v týmech dělala opravdu dopodrobna učící sekvence: dostanu prostor – vyzkouším si – dostanu zpětnou vazbu na to co jsem dělal patron (ať už člověk v týmu, nebo i mimo tým, se kterým šlo být v kontaktu a konzultovat věci, co mě trápí) střídání spolugarantství programů s různými instruktory v týmu – různý styl práce instruktorů práce se zpětnou vazbou v týmu v rámci týmových schůzek vedení týmovek (střídání ve vedení, nevedl je jen šéf a mohli jsme si to zkusit) nepracovní společný zážitek (koncert, sauna, simulace na ZDrSEMu) vědět od šéfa, proč si mě vzal do týmu

Co nám chybělo, abysme se při přípravě a realizaci kurzu cítili dobře - - - - - - - - - - - - - -

vědět, co ode mne jako od eléva šéf očekává podpora týmu a šéfa „plavčíkování“ - neboli někdo v týmu, kdo se mi více věnuje, za kým chodím se ptát proč se věci dějí tak a tak, takový malý patron v týmu mít k dispozici oficiální dokumenty PŠL (pokud je někde sepsané něco o tématu, cíli, hře, zpětné vazbě či cokoliv interního prázdninovkového), literatura doporučená či prázdninovková vědět lépe, jak funguje kancelář desky pro tým AK (místo šéfovských desek) – které by obsahovaly všechny formuláře, postupy (ekonom, materalista, bezpečnost,..) zpětná vazba – nastavení pravidel a postupů zpětné vazby v týmu jako jednoho z nejdůležitěších nástrojů rozvoje, se kterým PŠL pracuje garant – podpora ze strany šéfa elév není jen otrok! Zodpovědnost, důvěra práce se vztahy v týmu práce s tématy a cíli tak, aby to i nám bylo jasné. Vysvětlení od šéfa co že jsou ty „témata“ a „cíle“, jak se tvoří a co to obnáší ujasnit a nastolit styl práce a komunikace dodržování pravidla prvoeléva v týmu AK patron


str. 10

Co můžu udělat já jako elév pro to, aby se mi v týmu AK dobře pracovalo - ptát se - být připraven a vědět na co - brát si prostor - nebát se - říct si o podporu a nastavení pravidel (ZV, komunikace, pečování,...) - otevřenost k sobě i k týmu - přijímat a dávat zpětnou vazbu, také vyžadovat a to správnou formou - o co si neřeknu, to nedostanu

str. 11


Informační balíček Obsahuje myšlenkové kapitoly: I. Jabné aneb poslání univerzity II. Dějinný kontext III. Tady a teď

I. Jabné aneb poslání univerzity

Václav Břicháček | Bottega, 1991

Krátce po začátku našeho letopočtu vypuklo v Judei opět jedno ze židovských povstání proti Římu. Císař Nero pošle konsula Vespasiana – pozdějšího římského císaře a zakladatele rodu Flaviovců, aby povstání potlačil. To se skutečně stane, ale před rozbitím Jeruzalema a zničením Chrámu dojde ke zdánlivě nepatrné episodě. Poslyšme, jak ji s básnickou licencí popisuje L. Feuchtwagner ve Válce židovské (zkráceno a volně parafrázováno): Do Vespasianova hlavního stanu v Caezareji přišel stařičký, nadmíru vážený židovský pán, Jochanán Ben Sakkaj, rektor chrámové univerzity, vrchní soudce v Judeji, nejvyšší doktor jeruzalemský. Uprchl z Jeruzalema, který je zřejmě ztracený a brzy bude dobyt. Požádal maršála o rozmluvu a Vespasian ho k sobě okamžitě pozval. Stařičký doktor stál před Římanem a řekl: „Přišel jsem, konzule Vespasiane, abych s vámi promluvil o míru a podrobení. Nestojí za mnou žádná moc. Moc v Jeruzalemě mají Mstitelé Izraele, ale zákon není mrtev a já přináším pečeť nejvyššího soudce. Není to mnoho. Ale nikdo neví lépe než Řím, že velikou říši lze natrvalo udržet jen právem, zákonem a pečetí, a proto snad to není ani málo“. A začne vyjednávání… Joachán nabídne: “Dám vám list a pečeť, že Velká rada a jeruzalemští doktoři se podrobují římskému senátu a lidu. Za to prosím o jedno: Určete mi malé město, kde bych založil universitu, a dejte mi svobodu učení.“ „Abyste mi tam zase kuli pikle proti Římu,“ usmíval se Vespasian. Jochanán ben Sakkaj: „Zasadím droboučkou snítku z mohutného stromu Jeruzaléma. Dejte mi, řekněme, městečko Jabné. Jabné, to bude takhle maličká univerzita.“ Gesty ukazoval, jak nepatrná bude jeho univerzita – přivíral a otvíral drobnou ruku – univerzita, která se vejde do jedné dlaně. A tak se debatovalo, smlouvalo, vyjednávalo: „Jen několik učenců a malá univerzita. My nebudeme překážet vašim vojákům a vy nám dáte univerzitu Jabné. Takovou malinkou univerzitu…“ A tak se také stalo. Vespasian rozhodl: „Vystavím dokument schvalující vaši žádost a vy pak mně, můj doktore a pane, odevzdáte listinu s pečetí Velké rady, kterou stvrdíte, že se podrobujete.“ Vespasian hrál hru o příští císařství a tomu podřizoval svá rozhodnutí. Ben Sakkaj hrál hru o udržení zákona, jako předpokladu pro udržení židovského národa – ať bude jakkoliv poničen a rozehnán. Vespasian hrál o světskou moc s perspektivou několika let a Ben Sakkaj hrál o duchovní moc. S perspektivou, jak se ukázalo, téměř dvou tisíciletí. Zakrátko byl Jeruzalem vyvrácen, Chrám zničen do posledního kamene a židovský národ rozehnán. V Jabné drobný stařec roztrhl svůj šat a posypal si hlavu popelem. Ale ještě téže noci svolal shromáždění.


str. 12

„Do dnešního dne měla jeruzalemská Velká rada právo vykládat slovo boží. Ode dneška má toto právo oprávnění rada v Jabné. Naším prvním úkolem je stanovit, kde jsou hranice svatého Písma. Chrám již neexistuje, celou naší říší je nyní písmo. Jeho knihy jsou naše kraje, jeho věty naše města a dějiny. Je nutno určit u každého písmenka, zda k Písmu náleží či nikoliv.“ „Naším druhým úkolem je natrvalo pro budoucí časy zachytit komentáře doktorů. Zaznamenáme šest set třináct příkazů na dobrý pergamen od začátku až do konce, oplotíme je a podezdíme, aby Izrael mohl na nich stát navěky. Nás jednasedmdesát, to je vše, co zbylo z říše Hospodinovy. Očistěte svá srdce, abychom byli říší trvalejší než Řím.“ Řekli amen. Ještě tu noc stanovili, že 24 knih je svatých. Vyloučili 14 knih, které mnozí za svaté pokládali. Byly mezi nimi ostré spory, ale oni všechno přísně zvážili, cítili se posedlí Hospodinem, když prováděli toto třídění, které mělo být závazné pro všechny příští časy. Řím zmizel a zmizely další mocné říše. Slovo z Jabné žilo, řídila se jím nesčetná pokolení a tvořilo přes 19. století základ národa, rozehnaného po celém světě. Jedna malinká univerzita… Dějinami lidstva šly jeden za druhým totalitní systémy a jejich totalitní pravdy. Proti nim se stavěli jedinci a malá hnutí – zdánlivě bezmocná, někdy až směšná. Hledali pravdu, hledali poznání a v nalezené pravdě stáli. Byli vždy v menšině, ale v menšině přemýšlející, hledající, tvořící a vyučující slovem a příkladem. Místem, kde se scházeli, byly opět malé univerzity – ať již jmenovaly nejrůznější názvy: školy, kláštery, akademie, obce, bottegy, spolky zasvěcených, kruhy přátel… Nebudeme je sledovat v dějinách – k tomu nemáme síly, vzdělání, ani čas. Podívejme se však na minulost, kterou jsme všichni prožívali a podívejme se na Lipnici. Říká se, že česká tradice a česká kultura byly v posledních 50 letech přetrhány a zcela potlačeny. Ale právě naopak – celou tu dobu malé skupiny moudrých a vzdělaných tuto kulturu chránily a udržovaly. Mnohdy v podzemí, mnohdy jen v malém rozsahu a neveřejně a neustále s rizikem. Kultura se udržela a naopak se rozvíjela. Rozvíjela se i netradiční výchova, která se opět opírala o české tradice: hledala sice poučení ve světě, ale nechtěla svět napodobovat. Chtěla přijímat podněty a využívat je pro vlastní a originální styl práce. Někdy se říká „je třeba svět kapírovat (= chápat), ale nikoliv kopírovat!“ Riziko však začíná hrozit dnes! Chceme dohánět Evropu, vidíme její techniku, materiální bohatství a řadu dalších úspěchů. Řítíme se do ní – a zapomínáme právě na kulturu. Ať jde stranou, ať se do ní neinvestuje, ať si knihy na sebe vydělávají, ať se nedotují divadla, ať se neinvestuje příliš do škol, do univerzit. Ať se školy předělají ve výcviková střediska pro rychlou přípravu odborníků, nezdržujeme se hledáním pravdy, debatami o její podobě, ale učme se investovat, vyrábět, obchodovat… Při tomto pojetí přijdeme o tu ohromnou zkušenost minulých desetiletí, kdy se vytvářela nová vzdělanost a vlastní kultura, právě ta může být naším vkladem do evropské kultury – a právě ji Evropa u nás hledá a jejím prostřednictvím do ní vstoupíme ne jako prosebníci, ale jako zcela rovnocenní partneři, kteří mají co nabídnout. Znovu musí jít o hledání pravdy – společné hledání učitelů i žáků – o tvorbu, univerzální vzdělanost a výchovu všech, všemu a všemi prostředky. „Všechny finanční prostředky jsou marné, nejsou-li splněny požadavky duchovní a nemá-li člověk vůli sloužit celkové pravdě a jen jí a uskutečňovat tuto pravdu tím, že bude vycházet z ideje univerzity,“ říká K. Jaspers, když uvažuje o obnově německých univerzit po r. 1945. Univerzita nesmí být učilištěm pro „výrobu“ specialistů, ale místem, kde se hledá a snad i nachází pravda. Vraťme se na Lipnici. Jsem přesvědčen, že i zde vznikla jedna „malinká univerzita“, jedno Jabné. V obtížných podmínkách a navzdory moci tu vznikla škola. Škola všestranné výchovy, oddělené od oficiálních škol i od hlásané pedagogické teorie. Škola, kde se scházeli mladí lidé a pod vedením mladých instruktorů hledali pravdu. V prvé řadě pravdu o sobě – kdo jsem, co dokáži, zda překonám strach, malověrnost i nejistotu. Zda najdu své pravé já, zda překročím hradby, které jsem kolem sebe nastavěla a dokáži z nich vyjít ven či pozvat ostatní k sobě. Zda příjmu korektivní zkušenost života v novém prostředí, s novými lidmi, s novými

str. 13


poznatky i novými výhledy daleko za horizont mých omezených pohledů. Hledala se zde pravda o světě, o tvoření sebe sama i tvoření pro druhé, o síle přátelství ve chvílích vyčerpání i rizika, ale i pohody. Hledala se síla lidského poznání i síla lidského díla. Hledala se síla pozitivních lidských činů i vztahů. Hledala se cesta poznání přírody i života člověka v přírodě. Hledalo se poslání člověka – a hledali ho všichni; šéfové, instruktoři, elévové i účastníci. Někteří nacházeli, někteří nikoliv, ale všichni usilovali a vyráželi na neprozkoumané stezky. Vzniklo dílo, které řadím do dějin české duchovní výchovy – i když si to asi jeho tvůrci neuvědomovali a asi by toto tvrzení odmítali jako velká slova. Vnější pozorovatel – a nejsem sám – však je o tom přesvědčen. A nyní stojíme na křižovatce – tak jako celá česká kultura. Kudy vede cesta dál? Nesmírně lákavá je cesta do Evropy – napodobit různé směry, se kterými se setkáváme. Jít cestou dobrodružné výchovy, cestou Outward Bound, cestou alternativních škol. Je to lákavé – krásy Skandinávie, Alp, Pyrenejí, moří, velkých kultur a fungující společnosti. Anebo držet se Lipnice, promýšlet získané zkušenosti a hledat nové cesty ve vlastní tradici? Dopouštět se i chyb, dostávat se do potíží, třeba i obtížně hledat účastníky a s nesnázemi konkurovat desítkám organizací, které nabízejí snazší cestu. Nevím, jaká budoucnost čeká lipnické hnutí. Nevím ani, zda se udrží. Vím však, že opustit stezku, kterou prošlapávalo, není možné a to ani tehdy, když ji pře sebou uvidíme jen v nejasných konturách. A proto přání může s pošramoceným srdcem v 7. deceniu: Buďme sví – tím budeme evropští (a mnozí se k nám budou chodit učit). A pamatujme na malé Jabné, které je nesmrtelné.


str. 14

II. Dějinný kontext Úvodní poznámka: Následující text je třeba vnímat ve dvou liniích: jednak po linii dějinné návaznosti (kdo koho ovlivnil, jak se daná osoba či událost promítá do vzniku a existence současné PŠL), jednak po linii inspirací, poselství pro dnešek (co ze základních myšlenek dané osoby či doby je stále platné a můžeme využít). Příslušná data a události si každý jistě dohledá sám, dále se tedy zaměřujeme (mimo závěrečného chronologického přehledu dění po druhé světové válce) pouze na linii inspirační (a i u ní bez nároku na úplnost a s výhradou osobního pohledu). Vydejme se alespoň na chvíli na cestu proti proudu času. Nemůžeme si dovolit dělat všechny chyby sami, nemáme na to čas ani prostředky – ohlédnutí se zpět do minulosti se nám tak může stát cenným poučením získaným s poměrně malou námahou. Historie není diskrétní, je spojitá a každé období obsahuje spolu s dědictvím minulosti také zárodky časů budoucích. Celý vývoj odráží komplikovaný a měnící se vztah člověka a přírody. Výchovu v přírodě a přírodou, zážitkovou pedagogiku, její myšlenky a principy formovala, či u jejích kořenů stála, řada osobností mnoha staletí, zhruba čtrnáctým stoletím (italskou renesancí) počínaje. Jan Amos Komenský, Jean Jacques Rousseau, Henry David Thoreau, John Dewey… Mnoho myšlenek dnes považovaných za nové, moderní či avantgardní není ničím novým pod sluncem (ostatně, první „škola v přírodě“ bývá datována do italské renesance, do roku 1424). Někde však tuto časovou osu rozetnout musíme, proto přejděme devatenácté století pouze zmínkou o vzniku tělocvičných systémů, „nových pedagogických směrů“, různých matic, besed a spolků včetně Sokola či KČT a zastavme se až u jména

Ernest Thompson Seton - - - - - -

1860–1946 americký spisovatel, malíř, znalec přírody zakladatel woodcraftu – lesní moudrosti v zákonech lesní moudrosti se snaží syntetizovat obecné lidské zásady s vynecháním prvku náboženství prvky: samospráva mladých (za spoluúčasti dospělých), princip překonávání sama sebe (soutěž se sebou samým), táboření v přírodě, nutnost zajímavého programu, stanovení ideálu (indiánů) „vše, co můžete dělat pro rozvoj člověka, to dělejte“; „protože jsem poznal trýzeň žízně…“

Robert Baden-Powell - -

1857–1941 britský důstojník, zavádí nové metody do výcviku vojáků

str. 15


-

tyto shledává atraktivními i pro mládež a zakládá skauting (1907) prvky: pevný organizační systém, důraz na očekávání členů (dobrodružství, romantika…), silná role kolektivu, stanovení skautských ideálů (čest, služba…), využití hry

Antonín Benjamin Svojsík - - - -

- - -

1876–1938 středoškolský profesor, na svých cestách se seznamuje s myšlenkami Setona i Baden-Powella přináší skauting do našich zemí – Junák (1912) prvky: nepřebírá bezhlavě anglický vzor, spolupracuje s významnými osobnostmi na stanovení potřeb a směřování junáctví, něco ubírá (vojenské prvky…) a něco přidává (ideál rytířství…), upravuje skauting pro české podmínky široká inspirace přizpůsobení domácím podmínkám spolupráce s významnými osobnostmi, hledání „společenských potřeb“

Jaroslav Foglar - - - - -

1907–1999 pravděpodobný držitel několika světových rekordů (doba vedení oddílu, doba psaní jeho kroniky) zakladatel čtenářských klubů – spolupráce s více než 100000 mladými lidmi najednou autor mnoha her, rozvíjí dlouhodobé a strategické hry prvky: vytyčení následováníhodného a následovánímožného ideálu, využití touhy po dobrodružství a romantice, využití soutěživosti a touhy vyniknout, snaha využít a působit všemi prostředky (knihy, komiksy, kluby, mluvené slovo…), využití neformálních kolektivů

Tramping

- české specifikum - „historický“ tramping: během první světové války a po ní - tramping po druhé světové válce - snaha uniknout válce, společnosti a obecně vyznávaným hodnotám, snaha dostat se do přírody, sociální revolta - budují svébytnou kulturu (hudba, literatura…), přináší a rozvíjí řadu sportů (volejbal, kanoistiku…) - nikdy nevytvoří organizaci (právě snaha o „organizační podchycení“ je jednou z příčin vzniku tábornických škol)


str. 16

Kurt Hahn - - - - -

- - - - -

1886–1974 německý pedagog, od roku 1933 (uvězněn gestapem) působí v zahraničí (zejména v Anglii) zakladatel Saalemské školy – venkovského výchovného domova postaveného na syntéze různých myšlenkových směrů (Platon, osvícenství ad.) 1941 spolu spoluzakládá školu Outward Bound: původně pro výcvik námořníků, později rozšířeno na učně a další kategorie; OB International sdružuje více než 40 „národních“ škol OB prvky: využití všech společenských poznatků, krátkodobé (několikatýdenní) kurzy pro mladé lidi, důraz na osobní zkušenost (je významnější než fyzické předpoklady) a spolupráci s druhými

Vývoj po 2. sv. válce a „experimentální období“ tábornické školy moderní formy, moderní hry zkoumání možností a hranic důraz na všestranný rozvoj inspirace prostředím – lom Na Hřebenech

str. 17


Prázdninová škola v datech V chronologii není prostor uvádět data premiér všech autorských kurzů; vybrány jsou ty (ze subjektivního pohledu autora textu) důležité: vykročením do nových vod tématem, cílovou skupinou, zaměřením, použitím nového programového nebo dramaturgického prvku, počtem realizací atp. Pro přehled všech kurzů do roku 2007 viz přehled Oty Holce v Gymnasionu číslo 7 (viz literatura). Z publikací spojených s Prázdninovou školou uvádí chronologie také pouze ty nejvýznamnější: významně zpracovávající metodu, vydané přímo Prázdninovou školou Lipnice nebo jejími instruktory, sborníky her z kurzů PŠ. Pro přehled prázdninovkové bibliografie odkazujeme na přehled Oty Holce rovněž v Gymnasionu č. 7. Citovaná bibliografie neobsahuje cizojazyčné publikace, je tedy třeba připojit minimálně texty Andyho Martina (Nový Zéland) a Billa Krouwella (Velká Británie).

Periodizace

1. období – před založením PŠ do roku 1978 2. období – po založení PŠ do roku 1989 3. období – po roce 1989 4. období – od roku 2000

1. období – před založením PŠL do roku 1978 1948 – po únoru 1948 na příkaz ministra školství Z. Nejedlého a vedení KSČ zanikají všechny organizace pro pobyt v přírodě a pracující s mládeží. 1949 – 23.–24. dubna na ustanovující schůzi vzniká Český Svaz Mládeže. 1962 – Vlastimil Snopek zpracovává pro ČSTV návrh na vznik „táborových škol“ – byl zamítnut a označen jako příliš odvážný. 1964 – V. Snopkovi se podařil prosadit návrh „tábornických škol“ u ČSM. Ještě v témže roce je realizována 1.Tábornická škola ČSM na Sluneční pasece pod Křemešníkem. 1965 – Antonín Himl – tajemník UV ČSM – spolu s Antonínem Mendlem vybírají místo „Na Hřebenech“ jako místo budoucí základny pro pořádání Tábornických škol ČSM. 1966 – Akademický architekt Jaroslav Vaculík ve spolupráci s Antonínem Svobodou vypracovali architektonický návrh na nové středisko pro tábornické školy u Lipnice nad Sázavou. 1967 – Od roku 1964 až do roku 1967 je realizováno 64 tábornických škol a zúčastnilo se jich 1800 táborníků. V tomto roce je registrováno 150 tábornických klubů sdružujících asi 3000 členů. – V Lipnici nad Sázavou u lomu „Na hřebenech“ na připraveném staveništi se pod odborným vedením stavitele p. Roubala začíná stavět nové středisko pro tábornické školy. 1968 – 30. března rozšířený štáb pro tábornictví v ČSM navrhuje se distancovat od činnosti ČSM a založit novou organizaci – 29. června je založena Česká tábornická Unie na svém prvním sněmu. 1969 – Zánik ČSM. 1970 – Na popud KSČ zrušena Česká Tábornická Unie. – Vznik SSM. – Pod ČÚV SSM vzniká TVBo (Tělovýchovně branné oddělení) pod něž spadá Metodická rada pro pobyt v přírodě – jejím vedoucím se stává Allan Gintel. Tato po zrušení ČTU pořádá tábornické školy. – 30. 6. 1970 dokončena stavba a zahájen provoz střediska „Na Hřebenech“ v Lipnici nad Sázavou.


str. 18

Majitelem objektu se stává ÚV SSM. – První experimentální kurz „Pokus pro dvacet“ na středisku „Na hřebenech“ u Lipnice nad Sázavou. 1971 – Experimentálního kurzu na Kežmarské chatě se účastní Jaroslav Sajme Najdekr, který později s dalšími zakládá IS Brno. – Další experimentální kurz Gymnasion – 1. ročník. Následují Lesní sportovní školy, Prázdniny na objednávku, Fatranský projekt – prima prázdniny, Řeky pod horou, Projekt Jeseníky, Šance, Dlouhé cesty, Konfrontace, Konkurz ducha a těla, Tour 73. – Začínají vycházet Metodické listy pro pobyt v přírodě. 1972 – 24.–26. 11. se koná seminář ČÚV SSM k experimentálním formám na úseku pobytu v přírodě. Experimentální kurzy dostávají podporu a jsou stanoveny zásady pro jejich pořádání. 1973 – 21.–22 . 9. zasedání ÚV SSM v Orlové potvrzuje dosavadní zaměření nových forem pobytu v přírodě a ukládá úkol vypracovat novou koncepci organizovaného pobytu v přírodě do roku 1975. 1976 – Dochází k rozkolu mezi Metodickou radou a vedením Tělovýchovně braného oddělení ČÚV SSM. Allan Gintel odmítá vedení rady za nových podmínek. Vedení rady přebírá Petr Holec. – Petr Holec spolu s Jaroslavem Sajme Najdekrem a dalšími zakládají IS Brno. – Poslední ročník Gymnasionu – celkem 148 účastníků a 134 návštěvníků. – Na středisku „Na hřebenech“ probíhá instruktorský kurz pro Instruktory Brno. – Instruktorský sbor je rozpuštěn a formálně převeden na kraje. 1977 – Seminář 4.–6. 3. 1977 ve Žďáru nad Sázavou shrnuje poznatky z kolektivních forem rekreace v přírodě. Jeden se závěrů tohoto semináře je (už na konci roku 1976 připravený) návrh na zřízení Prázdninové školy ČÚV SSM (později je PŠ převedena „výše“ pod [federální] ÚV SSM). – Na podzim tohoto roku je ustanoveno metodické vedení a Instruktorský sbor PŠ. – Založení PŠ neznamená konec zajímavých projektů mimo ni – viz např. Zimní a Entomologická kalvárie, Humanus ad.

2. období – po založení PŠL do roku 1989 1978 – Sekretariát ČÚV SSM schvaluje zaměření 1. ročníku Prázdninové školy a v červnu téhož roku se tento projekt stává skutečností. – 30. ledna se poprvé schází vedení PŠ (první vedení tvoří Lída Blanařová, Ladislav Dostrašil, Miroslava Fiedlerová, Allan Gintel (předseda), Ota Holec (místopředseda), Petr Holec, Jitka Peštová, Antonín Rosický (místopředseda), Ivan Slaměník a Martin Viktorin) – Realizují se 4 kurzy pro středoškoláky „Prázdniny“, kurz pro vysokoškoláky „Projekt“ a dva metodické kurzy. – V prosinci tohoto roku schvaluje ÚV SSM významný dokument „Hlavní směry rozvoje pobytu v přírodě a turistiky v Socialistickém svazu mládeže. – Petr Holec získává a vede 3letý grant ministerstva školství, v jehož rámci sleduje různé projekty, mj. i kurzy PŠ. V tomto období vůbec není několikadenní účast psychologů či sociologů na kurzu výjimkou. 1980 – V Mladé Frontě vychází publikace „Prázdniny v pohybu“ (Allan Gintel & kol.). – Premiéra kurzu „Symposion“ – pobytový kurz zaměřený na umělecké aktivity. – Začínají vycházet Metodické listy pro tělovýchovnou a branou činnost. 1981 – PŠ pořádá v Brně celostátní seminář na téma Pobyt a výchova v přírodě. – Poprvé se uděluje Hubert, cena za dramaturgický počin. 1982 – Premiéra kurzu „Junior projekt 82“, který vedli pouze středoškoláci spolu se dvěma zkušenými

str. 19


instruktory. 1983 – Vychází v MF souhrn reportáží z Mladého světa pod názvem „Dones oheň a zvítězíš“. – PŠ spolupracuje na expedičních pobytech s CKM. 1984 – Vychází v MF instruktorská čítanka „Prázdniny se šlehačkou“ (editor Petr Hora-Hořejš). – Premiéra kurzu pro věkovou kategorii 18–30 let „Senior projekt“. – K PŠ se dostává Petr Hora-Hořejš a slovesná úroveň publikovaných materiálů roste. 1985 – Premiéra kurzu pro věkovou kategorii 14–16 let „Kategorie 15“, premiéra kurzu „Bottega“ (Allan Gintel) zaměřeného na výchovu k tvořivosti pro věkovou kategorii 18+. – PŠ pořádá v Luhačovicích celostátní seminář na téma Pobyt a výchova v přírodě. 1987 – Pozměněná premiéra kurzu „Interes“, nyní kurzu pro vysokoškoláky zaměřeného na řízení a vedení lidí (Tonda Rosický); premiéra kurzu „Academia“ – první mezinárodní kurz (v ruštině, vede Robert Prorok). 1988 – Premiéra kurzu „Interprojekt“ pro studenty univerzit z Čech i zahraničí (vede Jan Holeyšovský, v angličtině, v roce 1997 na něj navazuje kurz Intertouch Olgy Petrové). – Vzniká logo PŠL, které přetrvává do dneška. Autorem je Tatiana Cipárová, ve hře jsou zejména varianty na „panďuláky“ a variace stylizovaného motýlka. – V souvislosti s kurzem Interprojekt vzniká první „skládačka“, tištěná propagace PŠ. – Po Allanu Gintelovi se předsedou PŠ stává Ota Holec. 1989 – Premiéra zimních kurzů („Bílý projekt“ a „Bílé hranice“), premiéra kurzu „In Natura“ o vztahu jedince, společnosti a životního prostředí – Na jaře tohoto roku dochází k oficiálnímu kontaktu s britskou organizací Outward Bound a v létě tam odjíždí první instruktoři na stáž. Na středisko v Lipnici přijíždějí dvě britské instruktorky. Povědomí o existenci OB získává PŠ v průběhu celých osmdesátých let. Nejedná se o první zájem zahraničí o českou metodiku, již dříve projevilo zájem snad i UNESCO. – Začíná platit povinnost týmu mít alespoň jednoho lékaře nebo držitele specializace zdravotník. – PŠ pořádá na Seči celostátní odborný seminář „Mládež a výchova přírodě“ ve dnech 20.–22. 10. 1989. Z tohoto semináře vzejde nová iniciativa stavící alternativu k SSM – sdružení DUHA.

3. období – po roce 1989

1990 – V únoru se koná mimořádné soustředění sboru a po diskusi o dalším smyslu a směřování PŠL je odsouhlaseno vydělení z SSM a vznik samostatného občanského sdružení Prázdninová škola Lipnice (zaregistrováno 26. března 1990). – Obnovená Česká tábornická unie vznáší nárok na lipnické středisko a to je na ní (s řadou právních otazníků) posléze z majetku SSM převedeno. – Začínají vycházet „Lipnické metodické listy“ („Metodické listy Prázdninové školy Lipnice“, do roku 1993). – Vychází sborník her z kurzů PŠ „Zlatý fond her“ (editor Miloš Zapletal ad.; později v upraveném druhém vydání v nakladatelství Portál jako „Zlatý fond her I“). 1991 – PŠL se stává přidruženým členem Outward Bound. – Je realizován první kurz na objednávku pro firmu Siemens. – Uskutečňuje se zkušebně pro jednu třídu Gymnázia Jana Keplera první ročník kurzů „Go!“ určených nastupujícím středoškolákům (autor Vláďa Halada); postupem času se nějaký program pro nové třídní kolektivy objeví na řadě nejen středních škol.


str. 20

1991 – Premiéra kurzu „Políteíá“ (Martin Klusáček) zaměřeného na věci veřejné. 1993 – Probíhá poslední sezóna na lipnickém středisku (středisko je pronajato od ČTU), poté PŠL dva roky „kočuje“. – Z rozhodnutí valné hromady na SIS 1992 je založena společnost s ručením omezením Outward Bound – Česká cesta. – Premiéra kurzu „Archa“ (autor Bob Stránský), reagujícího na aktuální společenská témata a změny (v případě Archy na vyvážení principů „pravé a levé hemisféry“ – v té době rostoucího důrazu na peníze, techniku atp. na jedné straně a na duchovno, spiritualitu atp. na straně druhé). – Premiéra kurzu „Green Course“ určeného absolventům kurzů se zájmem o práci v PŠL. 1994 – V důsledku rozdělení federace vzniká Outward Bound Slovensko – Štúdio zážitku. – Jako mimořádné číslo Lipnických metodických listů vychází „Instruktorský slabikář“ (editor Ota Holec, nákladem Prázdninové školy Lipnice). – Premiéra kurzu „Kecky“ (vedoucí Pavel Fuchs) určenému pro rodiče a děti; na tuto cílovou skupinu později navazuje řada dalších kurzů (zaměřených na různě staré děti i rodiče-prarodiče). – Premiéra „integrovaného“ kurzu „Mosty“ (Zdeněk Cimrman Beneš) určeného také pro tělesně (pozdější kurzy také pro smyslově) postižené. – Premiéra kurzu „Déjà Vu“ (vede Helena Haladová) určeného pro „starší dospělé“ (původně 40–60 let, dnes 50+). 1995 – Na soustředění instruktorského sboru je rozhodnuto o koupi chaty Doubravky; již dříve na ní, či v blízkém okolí, proběhlo několik kurzů a Doubravka je za „rozumnou“ cenu přes milion korun. Přímo na SIS je uspořádána „sbírka“ a během hodiny členové upisují půjčku 700.000,- Kč, která je v dalších týdnech navýšena na potřebný téměř milion a půl. Doubravku oficiálně kupuje ČC a později ji darem převádí na PŠL kvůli lepšímu přístupu k dotacím. – Z úsilí zejména Petra Hory-Hořejše vzniká Lipnický stipendijní fond (LSF). 1997 – PŠL se stává řádným členem Outward Bound. – Jan „Jeňýk“ Bláha a Robert Pleskot realizují na základě svých zkušeností z absolvovaných kurzů WMA (Wilderness Medical Associates) Belgie a dosavadního zdravotnického vzdělávání v PŠL (půl až jeden den v rámci IK) dvoudenní seminář „Z+“, z nějž posléze vzniká „ZDrSEM“. – Po získání dotace od MŠMT začíná „rekonstrukce“ (fakticky z velké části znovupostavení) Doubravky podle návrhu architekta Svatopluka Sládečka, rekonstrukce končí v roce 1999 a stojí přes osm milionů. Nese s sebou řadu administrativních i technických problémů zatěžujících dlouhé roky celou organizaci. 1998 – Nastupuje historicky první „ředitel PŠL“, Martin Sysel. – Vychází „Zlatý fond her II“ (editoři Radek Hanuš a Jan Hrkal, nakladatelství Portál). 1999 – Dobrovolnicky řízené sdružení „experimentálních pedagogů a psychologů“ nezvládá roli investora a stavebníka a nastává finanční krach I – ukazuje se, že PŠL nemá finance na provoz, byly neoprávněně použity peníze z LSF, PŠL dluží dodavatelům, nejsou spláceny půjčky instruktorů atp. – Na mimořádném SIS rezignuje vedení PŠL (předsedou tak po více než 10 letech přestává být Ota Holec) a nastupuje krizový manažer Štěpán Suchochleb. – PŠL je finančně podpořena „skupinou G5“ („staří psi“ Miroslav Hanuš, Jiří „Červenáček“ Walder, Michal Bauer, Vítězslav Pečínka a Petr Kříž), součástí je plán restrukturalizace PŠL a OB ČR obecně – PŠL „vyváží“ kurz „Intertouch“ do zahraničí (Hongkong a Austrálie).

str. 21


4. období – od roku 2000

2001 – Ředitelem se stává Daniel Šimon (dnes Drahanský), následující rok „ředitelský model“ zaniká a vedení organizace přebírá správní rada. – Premiéra kurzu „Život je gotickej pes“ v PŠL (první ročník, 2000, byl realizován pod Štúdiem zážitku) obnovujícího zimní kurzy a později také zimní expedice. 2002 – Premiéra kurzu „DoNitraZeMě“ v PŠL (první ročník, 1999, proběhl mimo PŠL). Kurz přinesl do prostředí akcí PŠL skupinovou práci. 2003 – PŠL převádí majoritní podíl v České cestě, kupujícími jsou členové „skupiny G5“ mimo Petra Kříže. – Je realizován první otevřený kurz „ZDrSEM“, do té doby probíhají pouze interní kurzy a kurzy na objednávku. – Premiéra kurzu Budeme 3 určeného pro „páry v očekávání“. 2004 – Po několika letech příprav a odkladů vychází na jaře první číslo „Gymnasionu: časopisu pro zážitkovou pedagogiku“. 2005 – PŠL získává první grant z evropských fondů na projekt „Klíč“, v dalších letech následují projekty „6KA“, „Metodické centrum“, „Sborovna“ a „Klíčový rok“. 2006 – Je obnoven ředitelský model a nastupuje ředitelka Anna Bauerová; po jejím odchodu z funkce nebyl prozatím ředitelský model plně obnoven a na pozici „vedoucího kanceláře“ působí postupně Renáta Trčková, Lukáš Šilc, Olga Prokešová a akutálně opět Lukáš Šilc. – SR rozhoduje o prodeji Doubravky (důvodem je dlouhodobá provozní ztráta střediska způsobená špatnou rekonstrukcí, nevhodným řešením vytápění, obtížnou obsaditelností a mnoha dalšími faktory). 2007 – Doubravka je po dlouhém hledání kupce prodána za cca 4.000.000,- Kč. – U příležitosti 30letého výročí organizace pořádá PŠL po mnohaleté odmlce konferenci „k30“. – Vychází „Zlatý fond her III“ (editorka Daniela Zounková, nakladatelství Portál) a monografie „Outdoor and experiential learning: an holistic and creative approach to programme design“ (autoři Andy Martin, Dan Franc a Daniela Zounková, nakladatelství Gower; v následujícím roce vychází české vydání pod názvem „Učení zážitkem a hrou: praktická příručka instruktora“, nakladatelství Computer Press). V rámci „knihovničky Gymnasionu“ vychází při příležitosti stého výročí narození sborník „Fenomén Foglar“ (editor Ivo Jirásek). – Premiéra závodu OTOB (Josef Šebesta). 2008 – SR rozhoduje o pozastavení vydávání časopisu Gymnasion a vychází poslední číslo (č. 10 – podzim 2008) pod hlavičkou PŠL; v následujícím roce je vydávání převedeno na nově vzniklou obecně prospěšnou společnost Gymnasion. – Je poprvé realizován kurz pro nové elévy „Prvosen“ (Michal Dvořák); premiéru má kurz výhradně pro ženy „Mokoša“ (Petra Drahanská; v následujícím roce též kurz pro muže „Quo Vadis“ [Vladimír Halada]). 2009 – PŠL se začíná finančně dařit lépe. Kancelář má více pracovníků (postupně asistent, metodik...), série ztrátových let je nahrazena pravidelným mírným ziskem - a to i přes výpadek příjmů z ČC (ta kvůli hospodářské krizi končí na nule). 2010 – Z předchozích let až do současnosti pokračuje řada nových autorských kurzů „mladší generace“: bez nároku na úplnost např. Na ramena obrů (Zuzana Adresová), Horizont (Jiří Škvor), iCan (Ladislav Habásko), pokračuje renesance tvořivých kurzů (postupně z předchozích let TamKamTo [Zdenka Řezbová] - Triboluminiscence [Vladimír Halada]), Artefakt (Petra Drahanská), Vlastní cestou (Tomáš Doležal), Loading (Zbyněk Riedl), Vítr ve vlasech (Michal Sankot), Hraničář (Jana Šachtová), Plž (Jana


str. 22

Haková), Tam kde žijí divočiny (Tereza Špinarová), OdvahoMa (Lukáš Mikšíček), Horizont (Jiří Škvor), Peníze (Ondřej Raška), RozeSnění (Josef Tůša), obnovenou premiéru má kurz Interes (Ladislav Habásko) či Tramtárie (Jakub Schneider). U některých je již zřejmé, že směřování PŠL ovlivnily hlouběji a na déle než jeden rok (např. tvořivé a genderové kurzy), u jiných se to ještě ukáže. 2011 – Premiéra kurzu Wintertouch (Boris Janča); v návaznosti na kurz se zástupce PŠL po dlouholeté odmlce účastní symposia Outward Bound, posléze vychází také článek v OB Journal. – Rozvíjí se oblast vzdělávacích metodických kurzů pro veřejnost. – Jako výstup projektu Sborovna vychází metodická publikace o zážitkové pedagogice Škola zážitkem (Lucie Slejšková, Petra Drahanská, Jana Langrová, Renáta Trčková). 2012 – Premiéra uceleného vzdělávacího výcviku pro veřejnost. – Po několikaleté odmlce PŠL opět organizuje konferenci KOD 2012, tentokrát o dobrodružství a významu rizika ve výchově a vzdělávání (Aleš Pokorný). 2013 – Připravuje se k vydání Zlatý fond her IV (ed. Veronika Hilská). – Projekt ZDrSEM se odlučuje od PŠL do samostatné organizace. – Jako výstup projektu Klíčový rok vychází 3 publikace o metodě projektového vyučování a zážitkové pedagogiky PŠL: Cesta za žákovskými projekty (ed. Jana Kindlmannová), Klíčový rok (ed. Jana Kindlmannová) a Klíčení: příběh a řemeslo (ed. Zuzana Andresová, vč. metodického DVD).

str. 23


Několik poznámek mimo chronologii Je otázkou, jak v době sedmdesátých a osmdesátých let, upřednostňujících kolektivnost, masovost a šedivost mohla vzniknout, existovat a veřejně působit organizace razící individualismus, nekonvenčnost a spolupracující se „zakázanými“ osobnostmi, překračující hranice „společensky možného“, navíc přímo pod vrcholovým vedením ideologicky výrazně zabarvené organizace.

Možné odpovědi:

- její působení bylo jednorázové, nešlo o dlouhodobou systematickou činnost s konkrétními lidmi/ skupinou; - měla výsledky: publikovala, rozvíjela činnost, experimentovala, předávala poznatky; - kurzy byly určeny funkcionářům, tedy už prověřeným lidem; - měla sympatie, i lidé z vedení SSM kdysi trampovali; - respektována, některými z „osvícenějších“ funkcionářů hájena; - byla pociťována potřeba něčeho podobného, postavení alternativy ke skautu apod. a zároveň podchycení a zorganizování jednotlivců do oficiálního hnutí nezapojených; - byla populární; - soustředila sch opné lidi na jednom místě, kde na ně byl jednodušší dohled.

Byť se to z chronologického přehledu nemusí zdát, prošla po událostech roku 1989 organizace poměrně velkým vývojem, hledáním smyslu své existence i podoby náplně své činnosti. Už jenom to, že Prázdninová škola neukončila svoji činnost spolu s SSM, není možné brát jako samozřejmost: myšlenkový proud, že v „nové době“ nebude Prázdninové školy třeba, měl svá (dobou podmíněná) opodstatnění a argumenty (o praktických záležitostech nově nabyté samostatnosti – financování, provozu kanceláře atp. – nemluvě). V různých časech pak také nabíraly na intenzitě (nebo naopak slábly) různé přístupy a s nimi spojené typy kurzů – v první polovině devadesátých let tak např. najdeme v portfoliu PŠL řadu zájezdů, v současnosti pak naopak největší pestrost forem (např. před několika lety realizované kurzy Buen Camino či Zvlčení), obsahu (od seminářů kovařiny po „lipnickou klasiku“) i cílení (od kolébky po hrob). Dnešní pestrost však není samozřejmostí. Za dnes úsměvnou otázkou, zda by měla PŠL fungovat jako cestovní kancelář, se však skrývá hlubší problém vlastní identity a poslání, dobře patrný například zejména v devadesátých letech v kontextu vstupu do mezinárodní organizace Outward Bound. Kdo si dnes, za samozřejmé struktura PŠL s komerční dcerou Českou cestou, vzpomene na někdejší vize českého Outwardu tvořeného třemi subjekty (komerčně zaměřená ČC zajišťující finance celému projektu, na školy a neziskový sektor zaměřená Česká škola a PŠL realizující „pouze“ autorské kurzy a experimenty) nebo vizi PŠL jako „univerzity života“ se zájmově zaměřenými fakultami a katedrami (expedice, zimní projekty, lanové překážky…).


str. 24

III. Tady a teď Po prostudování následujícího textu by měl jeho čtenář mít základní přehled o aktuálním fungování PŠL jako organizace, o jejím zázemí, okolí a o možnostech působení v ní. Text by měl také usnadnit příchod na interní akce PŠL, zejména SIS. Údaje jsou aktualizované k termínu konání Prvosnu, tedy k říjnu 2013. Předpokládané změny z účinnosti Nového občanského zákoníku nejsou zapracovány.

Poslání PŠL

Svět je odrazem nás samých a všechny jeho problémy se odrážejí v každém z nás. Klíč k jejich řešení proto musíme hledat v sobě. Posláním PŠL je prostřednictvím výchovy prožitkem pomáhat lidem v hledání hlubšího vztahu k sobě, druhým lidem i okolnímu světu. Hlavním cílem naší činnosti, zejména výchovných programů a vzdělávacích kurzů, je výchova k odpovědnosti a občanské angažovanosti, podněcování osobního růstu a prosazování principů trvale udržitelného rozvoje.

Organizace

Prázdninová škola Lipnice (PŠL, Prázdninovka) je občanské sdružení vzniklé na základě déle trvající tradice v roce 1990 dle zákona 83/1999 Sb., o sdružování občanů. Z toho faktu vychází řada následujících bodů. (Platí však poznámka o Novém občanském zákoníku učiněná výše.)

Důležité dokumenty

Ze všech dokumentů PŠL jsou pro „základní“ či „běžné“ fungování v Prázdninovce důležité Stanovy (upravující základní fungování organizace a jejích orgánů atd., registrují se u Ministerstva vnitra), Řád členství (upravuje formy členství, výši příspěvků, kvalifikační stupně ad.) a Bezpečnostní pravidla (jde o interní pravidla důležitá pro práci na kurzech).

Údové a orgánové

Nejvyšší orgánem je v souladu se zákonem Valná hromada; rozhoduje o zásadních otázkách chodu organizace, může v plné šíři měnit její stanovy, volí členy dalších orgánů a zadává jim úkoly. Valnou hromadu PŠL tvoří tzv. registrovaní instruktoři. Účast na valné hromadě je tedy omezena dvěma podmínkami (pomineme-li podmínku zaplacení členských příspěvků): - mít v rámci Prázdninovky kvalifikační stupeň instruktora a

str. 25


- zaregistrovat se pro daný rok. Zaregistrovat se mohou zejména ti instruktoři, kteří v uplynulém roce vykonávali ve prospěch PŠL nehonorovanou činnost (typicky členství v týmu kurzu či v některém z orgánů). Valnou hromadu tedy tvoří pouze část z členů PŠL. Toto omezení vyjadřuje vůli, aby o PŠL rozhodovali ti, kteří pro ni něco vykonali. Zasedání valné hromady probíhá většinou v rámci Soustředění instruktorského sboru (SIS). V čele organizace stojí Správní rada PŠL. Má celkem 7 členů: 4 volené Valnou hromadou (s dvouletým mandátem) a 3 tzv. kooptované, tedy jmenované stávajícími členy správní rady (s tříletým mandátem). Smyslem kooptace je zejména zjednodušit cestu do SR lidem mimo PŠL (např. odborníkům na řízení) a přinést tak nové podněty. Správní rada je výkonným orgánem a vykonává zejména dohled nad kanceláří PŠL. Aktuální složení Správní rady je: Milan Hanuš (předseda), Renáta Trčková (místopředsedkyně), Míša Picková, Helena Macků, Daniel Drahanský, Petr Michovský. Sedmý radní není kooptován. Revizní komise provádí kontrolu hospodaření a revizní činnost, poskytuje doporučení k právním otázkám a podobně – ať již na žádost kanceláře, Správní rady, některého z členů nebo z vlastní iniciativy. Revizní komise má 3 členy: 2 volené Valnou hromadou (s mandátem na dva roky) a 1 jmenovaného Správní radou (s mandátem dle určení Správní rady). Aktuální složení Revizní komise je: Pavel Volejda Volejníček, Pavel Paták, Simona Trávníčková. Hlavním orgánem operativního řízení Prázdninovky je kancelář. Pozici výkonného ředitele zastává Lukáš Šilc; pozici asistentky kanceláře nově Zdenka Holubcová. V kanceláři se také můžete setkat s externisty (např. účetní), v době realizace některého z grantů s jeho pracovníky a zejména s řadou příležitostně i pravidelně pomáhajících dobrovolníků jak z řad členů, tak nečlenů. Statutární zástupci PŠL dle stanov jsou, a tedy činit za ní rozhodnutí, podepisovat smlouvy atp. mohou předseda a místopředseda SR a výkonný ředitel. V rámci PŠL mohou pracovat také různé komise, zřizované zejména Správní radou k zajištění dílčích odborných činností: např. Metodická rada (vede Radek Hanuš, činnost ale nevyvíjí) či Konkurzní komise (vede Mirek Hanuš).

Co se děje v PŠL Kurzy

Základní činností Prázdninovky je pořádání kurzů. Se zjednodušením rozlišujeme několik typů: - AK – autorské kurzy: zlaté rodinné stříbro PŠL, desetidenní


str. 26

-

až dvoutýdenní projekty. Označení autorské nesou proto, že jsou autorským dílem přípravného týmu a rok od roku se proměňují. Účast v týmu autorského kurzu není honorovaná. V roce 2013 to byly například Vítr ve vlasech, Vlastní cestou, Horizont, WiFiCS, Tribo, RozeSnění, Tramtárie, Peníze. aK – krátké autorské kurzy lišící se od předchozích právě svojí délkou a jinak zachovávající všechny jejich charakteristiky (řád členství považuje - např. pro výpočet výše členských poplatků - za krátký AK kurz do 6 dnů včetně, ekonomická pravidla do 4 dnů včetně); v posledních letech to byly Mokoša, Quo Vadis, Live, Tam kde žijí divočiny, Jaké je to asi v Čudu, Budeme tři, Kovářská epopej, OTOB, Psychoseminář, Koloběh, Speak & Play

-

ZK – Zakázkové kurzy,

Dříve EK experimentální kurzy)v ideálním případě též Ekonomicky výhodné kurzy; vznikají na objednávku od jiné organizace, většinou školského zařízení nebo jiné neziskovky;

Projekty

Dlouhodobě, případně opakovaně běžící kurzy či projekty. První kategorii tvoří projekty grantové. V minulosti PŠL realizovala tři projekty podpořené z evropských fondů:

-

-

- -

- - -

grantové kurzy

kurzy realizované v rámci grantu Klíčový rok: vzdělávací kurzy pro učitele i žáky, projekt byl realizován v letech 2011 - 2013.

Minulost grantů Klíč: vzdělávací víkendové kurzy pro učitele zaměřené na reformu

školství a tzv. klíčové kompetence, projekt byl realizován v letech 2005– 2007; 6KA: pětidenní kurzy pro třídní kolektivy osmého a devátého ročníku základní školy, projekt běžel v letech 2006–2008; Metodické centrum: projekt zaměřený na rozvoj metodiky výuky první pomoci zážitkem, běžel v letech 2006–2008. Sborovna: vzdělávací kurzy pro pedagogické kolektivy zaměřené na škoní vzdělávací program

VKV: vzdělávací kurzy pro veřejnost, aktuálně v podobě Certifikovaného výcviku PŠL;

k podobě projektu, tedy několikrát do roka opakovanému kurzu bez výraznějších změn mající pro PŠL a členy týmu také případný finanční efekt postupně směřují i některé z dalších kurzů (např. Budeme tři).

str. 27


-

-

-

-

Dalšími dlouhodobými projekty PŠL pak v posledních letech byly: Gymnasion: časopis pro zážitkovou pedagogiku, který pod hlavičkou Prázdninovky vycházel v letech 2004 – 2009 (vyšlo celkem 10 čísel). Z finančních důvodů poté PŠL vydávání pozastavila a vydávání časopisu přešlo pod novou organizaci (Gymnasion, o. p. s.); ZDrSEM: kurzy první pomoci zážitkem v různých formátech lišících se délkou a zaměřením, od října 2013 samostatné o. s. ZDrSEM

Interní akce

Přímo autorským kurzům jsou v průběhu roku věnovány dva semináře: jednodenní seminář Š+ (šéfové plus) je pořádán na jaře a je věnován „provozním záležitostem kurzů“ (účetnictví, pojištění atp.) před vypuknutím sezóny; víkendový seminář K+ (kurzy plus) probíhá vždy na podzim (většinou v říjnu), prezentují se na něm autorské kurzy a hodnotí proběhlá sezóna z metodického pohledu.

Soustředění instruktorského sboru Hlavní událostí celého roku je Soustředění Instruktorského sboru PŠL (zkráceně SIS). Je pořádáno vždy na přelomu listopadu a

prosince (poslední listopadový víkend). SIS PŠL je pracovní i společenské setkání na nejširším fóru organizace. V rámci celého víkendu má své místo řada tradičních bloků: - představení proběhlých kurzů – v pátek večer, každý kurz „obdrží“ cca 10minutový prostor, oproti K+ není představení primárně metodické, ale má spíše zaujmout, pobavit, přitáhnout pozornost; - zpráva o stavu unie – sobotní dopoledne a část odpoledne, Správní rada a kancelář podávají zprávu o činnosti organizace, jejím hospodaření atp.; - představení nových elévů, nové krve v Prázdninovce – každý z nich dostane cca 90 vteřin v průběhu soboty - diskuse nad aktuálními tématy kurzů a Prázdninovky jako takové; - zasedání Valné hromady a volby členů Správní rady a Revizní komise probíhá většinou v sobotu ještě před večeří; - vzhledem k tomu, že zasedání diskuse, zasedání Valné hromady a volby nejsou příliš atraktivním programem pro všechny, probíhá paralelně jiný, zejména novým elévům určený blok; - v průběhu sobotního odpoledne bývá zařazena také nějaká možnost vyvětrání, zejména v podobě nějaké venkovní hry; - společenský večer v sobotu, spojený zejména s udělováním cen za uplynulý rok (Hubert [dramaturgie roku], Hugo [hra roku], Ambrož


str. 28

-

[počin roku], Bernard [ekonomický čin roku] a Černý Petr [nezdar roku] byl zrušen 2011) a dalších ocenění, podpisem smluv s šéfy kurzů příští sezóny, pořízením hromadné fotografie, všeobecnou zábavou až do ranních hodin a také s hozením rukavice pořadatelům SIS následující rok; v neděli pak probíhají dle zájmu různé workshopy, pokračuje diskuse započatá v sobotu atp.

Každý SIS se nese v určitém duchu dle výběru přípravného týmu (z posledních ročníků Hollywood, hanácké hode, letiště, Moulin Rouge, divoký západ, hippies/Woodstock či Intergalaxis). Záleží jen na schopnostech přípravného týmu, jaké všechny prvky příslušného prostředí dokáží sehnat a použít a vytvořit tak příslušnou atmosféru (např. detekční rám kovů, palubní obchod, uniformy letušek a pilotů či letecká videa vtipně uvozující každý z výše uvedených bloků v případě SIS Letiště). Členové sboru samozřejmě přijíždějí na SIS v příslušně laděném kostýmu. Přípravný tým SIS se rekrutuje z nových elévů (SIS 2010 pořádají elévové z kurzů ročníku 2009). Je to příležitost ukázat se před celou Prázdninovkou a zaujmout šéfy týmů svojí kreativitou, zápalem, dovednostmi. Šéfem příštího SIS se stává ten, jemuž se podaří jako prvnímu zvednout v sobotu večer hozenou pořadatelskou rukavici.

Vzdělávání

Mezi interní akce zásadního významu patří vzdělávací kurzy a semináře. Celý cyklus vzdělávání začíná kurzem Prvosen určeným novým členům, kteří do PŠL vstoupili v daném roce. Cílem Prvosnu je usnadnit vstup a prvotní orientace v Prázdninovce. Seznamuje účastníky se základní terminologií Prázdninovky, postupem při přípravě kurzu, historií a současností organizace, dovednostmi pro práci v týmu kurzu. Jeho součástí jsou mimo jiné také tyto texty. Průběžně jsou vypisovány různé semináře, určené celému členstvu PŠL. Pro každého, kdo se chce podílet na kurzu PŠL (a stejně tak České cesty), je povinné absolvovat kurz první pomoci. Již tradičním seminářem je Psychoseminář – kurz věnovaný psychickému bezpečí účastníků kurzů a krizové intervenci. Průběžně jsou vypisovány také další interní semináře – v minulosti to byl například InSeminář OB (věnovaný orientačnímu běhu) nebo Lasem (stavba, uvádění a bezpečnost lanových překážek, případně skalního lezení a slaňování. Semináře nejsou povinné, pomáhají však rozvíjet instruktorské dovednosti. Přihlásit se je samozřejmě možné také na některý ze vzdělávacích kurzů pro veřejnost. Vrcholem vzdělávání v PŠL je Instruktorský kurz (IK), jeho úspěšným absolvováním se z eléva stává instruktor. Jedná se o téměř

str. 29


dvoutýdenní odborně zaměřený metodický kurz, tradičně dělený do dvou částí: první, cca čtyřdenní více sportovně zamřenou část, uvozující celý kurz, tmelící účastnickou skupinu a uvádějící jednotlivé předměty, jejich „výuce“ je věnována hlavní, alespoň týdenní část konaná po několika měsících vyplněných samostatnou prací (případně prací v malých skupinkách) na „domácích úkolech“. Jednotlivé předměty se věnují dramaturgii, práci v týmu, bezpečnosti na kurzech, uvádění her, sportům uváděných na kurzech či organizačnímu zázemí PŠL. Instruktorský kurz se koná přibližně jednou za dva až tři roky. Poslední IK proběhl v roce 2012, následující nejbližší se uskuteční v roce 2014 (šéf Milan Hanuš). Podmínky účasti na IK stanovuje šéf IK se svým týmem (IK vzniká podobně jako autorské kurzy); obecně a zjednodušeně lze říci, že mezi ně patří elévství, celoroční praxe v týmu dlouhého autorského kurzu na jeho přípravě a realizaci a doporučení šéfa kurzu, na němž elév praxi absolvoval.

Kvalifikace

Členové Prázdnonové školy Lipnice mohou získat jeden ze dvou základních kvalifikačních stupňů: elév nebo instruktor. Elévem PŠL se lze stát na doporučení šéfa a týmu autorského kurzu. Většinou jsou elévové vybíráni z řad účastníků, výjimečně z členů týmu. Tým může doporučit pouze omezený počet elévů: jednak je omezen pravidly PŠL, jednak svým vlastním svědomím. Doporučení na eléva znamená totiž pro tým a jeho šéfa nevyřčený závazek být dotyčnému podporou, pomáhat mu najít místo v týmu, starat se o něj v každodenním běhu organizace, být mu konzultantem, rádcem a průvodcem. To vše je vyjádřeno ve funkci Patrona eléva, popsané dále. Předpokládá se, že do pěti let od získání elévství se elév zúčastní Instruktorského kurzu (dle řádu členství jinak elévství propadá). Elévové, kteří Instruktorský kurz úspěšně absolvují, stávají se Instruktory PŠL. Tento statut s sebou nese nová práva (například v případě splnění podmínek být členem Valné hromady a dokonce právo podílet se [pokud Valná hromada neurčí jinak] na likvidačním zůstatku v případě zrušení PŠL bez nástupce), ale samozřejmě také povinnosti, byť z velké míry nevyřčené. Od instruktora se očekává, že organizaci „vrátí, co v rámci svého instruktorského zrání získal“, tedy že bude dále působit jako člen a také šéf týmů nových autorských kurzů, případně se jinak podílet na chodu organizace. Absolvováním IK získává instruktor bronzový list. Pokud za svoji další činnost na kurzech Prázdninovky získá dostatečný počet bodů, může se stát držitelem stříbrného listu nebo dokonce zlatého listu. Že se nejedná o nic snadného je zřejmé z toho, že v roce 2007 bylo celkem 33 držitelů stříbrného listu, z nich pouze 6 v PŠL dosud aktivních, a držitelů zlatého listu se stalo za celou dobu existence Prázdninovky pouze sedm osob: Allan Gintel, Vláďa Halada, Ota Holec, Jiří „Červenáček“ Walder, Ivoš Jirásek


str. 30

a Michal Stránský; aktivním členem z nich zůstal pouze Vláďa Halada. (Pro bližší představu: pro získání stříbrného listu je třeba být členem týmu deseti převážně dlouhých autorských kurzů nebo pět takovýchto kurzů šéfovat. To znamená pěti až desetiletou intenzivní každoroční a celoroční práci na kurzech.) Zájemci o práci v PŠL, kterým se nedostalo elévství, si nemusí zoufat, týmy kurzů nemusí být sestaveny výhradně z elévů a instruktorů. Naopak, pravidelně se v nich objevují také členové PŠL bez některého z kvalifikačních stupňů (případně výjimečně také externisté, zejména v pozici specialistů, např. psychologů). Statut eléva tedy může člen Prázdninovky získat v průběhu své práce v PŠL.

Patron

Již byla zmíněna funkce Patrona eléva. Každému elévovi přidělí tým kurzu, který jej k elévství doporučil, ze svého středu Patrona (elév si patrona může i vybrat). Zkušeného, ostříleného člena, který se orientuje a vyzná v Prázdninovce a v jejím dění. Pokud se některý z elévů nedozví, kdo je jeho Patronem, jedná se o opomenutí týmu. Patron je styčným důstojníkem a průvodcem eléva, jeho „starším bratrem“: uvádí jej při představování elévů na SIS, informuje jej o připravovaných kurzech a doporučuje mu ty vhodné, zároveň eléva představuje šéfům kurzů, o které by měl elév zájem. Patron radí, pomáhá a doporučuje, naslouchá a konzultuje, poskytuje svůj osobní pohled. Za „svým“ elévem si stojí – proč jinak by jej jako člen týmu k elévství doporučoval? Vzhledem k vytíženosti instruktorů a vůbec lidí v Prázdninovce je však vhodné podotknout, že iniciativa a aktivita by měla vzejít od eléva samotného. Nelze mít za zlé, pokud Patron nebude opakovaně nabízet své služby sám. To však zároveň neznamená, že by měl svého eléva odbývat.

Lidé v a kolem PŠL

Nyní si tedy můžeme shrnout, kdo všechno se točí kolem Prázdninovky. Členskou základnu PŠL tvoří všichni instruktoři, elévové a členové; lidé různorodí svou profesí, vzděláním, věkem, pohlavím či názory, kterým je však společné poslání PŠL. Většina členů PŠL pochází původem z řad účastníků kurzů: bez osobní zkušenosti, tedy vlastní účasti na kurzu, je obtížné pochopit, oč v Prázdninovce jde. Členem PŠL se však může stát kdokoliv, kdo souhlasí s jejím posláním, cíli a činností, o členství požádá a zaplatí členské poplatky. Může se účastnit všech činností PŠL včetně práce v týmu kurzů. Stanovy a Řád členství rozlišují tři typy členství: Řádný člen PŠL a Čestný člen. Již víme, že členové pak dále mohou získat dva základní kvalifikační stupně: elév PŠL a instruktor PŠL.

str. 31


Správní rada Výkonný ředitel + kancelář Revizní komise

elévové

Na spodu pomyslné lidské pyramidy tedy stojí účastníci a poté (převážně) z účastníků vzešlí členové. Část členů jsou elévové, podpíraní svými patrony a směřující k metě instruktorství, případně dokonce šéfinstruktorství. Nad tím vším jako boží oko bdí Správní rada, s kurzy vypomáhá a vůbec chod organizace zajišťuje kancelář a celé dění z povzdálí bedlivě pozoruje Revizní komise.

Elektronično a komunikace v PŠL Vedle webových stránek (určených zejména veřejnosti, www.psl. cz) má pro potřeby vnitřní komunikace Prázdninovka zavedenu e-mailovou konferenci ([email protected]). Veškeré aktuální informace, zprávy o dění, nabídky práce na kurzech a podobné je možno sledovat právě tam. Do e-mailové konference jsou zařazení všichni členové (pokud splňují podmínky členství – podpis přihlášky, vyplněný evidenční list a zaplacené členské příspěvky). V případě problémů se lze obrátit na Lukáše Šilce ([email protected] ). V Prázdninovkovém slangu je e-mailová konference někdy označována jako „topica“ – tedy společné, sdílené místo (topos). Na adrese http://is.psl.cz je členům PŠL (se zaplacenými příspěvky) přístupný informační server. Je možné na něm nalézt aktualizovaný adresář všech členů instruktorského sboru, všechny důležité dokumenty, závěrečné zprávy z kurzů, kalendář akcí ad. Přihlašovací údaje spravuje rovněž kancelář PŠL. Informační toky ještě před nedávnem doplňoval elektronický bulletin, shrnující několikrát ročně (zejména před sezónou a po ní) dění v PŠL. V současnosti nevychází, namísto něj ale kancelář posílá na e-mailovou konferenci své „kancelářské reporty“.


str. 32

Okolí Outward Bound International (OBI)

Prázdninová škola Lipnice je spolu s Českou cestou členem mezinárodního hnutí Outward Bound International, sdružujícím jednotlivé „národní školy“ Outward Bound z cca 40 států celého světa. Dohromady bývají někdy označovány jako Outward Bound Česká republika, ačkoli takováto organizace neexistuje. Členství v OBI s sebou nese určitá práva i povinnosti. Patří mezi ně například právo užívat znak (logo) a název OB, z povinností pak dodržovat bezpečnostní standardy a procházet pravidelně tak zvaným „safety review“ (hodnocením úrovně bezpečnosti na našich kurzech zahraničními experty ve dvouletém cyklu, poslední safety review proběhlo 2012 a nejbližší nás tak čeká v roce 2014).

Česká cesta Outward Bound – Česká cesta, s. r. o., (zkráceně Česká cesta,

OB ČC či pouze ČC) byla založena v roce 1993 z rozhodnutí instruktorského sboru PŠL jako jedna z prvních firem uplatňujících metodu výchovy a učení zážitkem na komerčním poli s vizí, že svým ziskem bude podporovat činnost PŠL a další rozvoj metody. Organizuje kurzy týmové spolupráce, komunikace, vedení lidí apod. zaměřené na klientelu z různých úrovní managementu. Původní 100procetní vlastnický podíl PŠL byl v roce 2003 snížen na stávajících 24 procent; podíl ve výši 76 procent odkoupili, dalšími vlastníky se stali a dodnes jsou bývalí instruktoři Prázdninovky Miroslav Hanuš, Jiří „Červenáček“ Walder, Vítězslav Pečínka a Michal Bauer. Každý z nich vlastní 19 procent ČC. I když ČC sídlí ve stejných prostorech jako PŠL, má Česká cesta samostatně fungující kancelář a management v čele s výkonným ředitelem, v současné době je jím Jan Marek. O personální otázky se v současnosti stará Dana Šefernová. Vzdělávací společnosti jsou stávajícím hospodářským útlumem postiženy nejvíce, v případě zájmu o spolupráci s ČC je ale samozřejmě možné dát o sobě vědět do její kanceláře. Práce na kurzech ČC je honorována a může případně sloužit také jako součást praxe v rámci vzdělávacího systému PŠL.

str. 33


Střediska

Pro své kurzy využívá PŠL různá střediska, více viz též blok Historie. V roce 1993 byla přinucena opustit středisko v lomu Na Hřebenech u Lipnice nad Sázavou a od té doby jej využívá pouze spíše výjimečně (v poslední době využití sílí, konaly se tam Interes 1995 a 1997, Intertouch 2007, setkání instruktorů St. Pardals při příležitosti 30 let PŠL, Interes 2012 a IK 2012, WiFiCS 2013 a v plánu je IK 2014). Po několika letech vyplněných „kočováním“ (tehdy také v podobě pronájmu střediska na celou sezónu pro všechny kurzy) byla zakoupena chata Doubravka u Chotěboře a s podporou Ministerstva školství a mládeže rekonstruována. Rekonstrukce však nebyla zejména po technické stránce zdařilá – stálé problémy byly např. s dřevěnými prvky stavby a nevhodně byl zvolen způsob vytápění. Provoz Doubravky tak pravidelně končil ve ztrátě a kvůli její vysoké ceně (dané vysokými provozními náklady) začaly postupně týmy pro své kurzy vyhledávat jiná střediska. Chata Doubravka znamenala velké vzepětí instruktorského sboru (na její pořízení se instruktoři skládali po tisícikorunových půjčkách Prázdninovce), ale také opakované finanční problémy organizace. V roce 2006 bylo rozhodnuto o jejím prodeji a následující rok byla také skutečně prodána. V současnosti tedy Prázdninovka plně kočuje, každý kurz se odehrává jinde (i když některé kurzy mají své tradiční středisko, které využívají opakovaně po několik let). Ačkoliv se opakovaně ve snech instruktorů objevují úvahy o odkoupení střediska Na Hřebenech či alespoň zakoupení pozemku pro budoucí výstavbu střediska PŠL, není nic podobného v nejbližších letech zřejmě na pořadu dne.

Finance

Prázdninovka je neziskovou organizací, to znamená, že všechny své případné zisky musí investovat zpět do naplňování svého poslání. Každoroční rozpočet PŠL jako organizace (vynecháváme tedy rozpočty jednotlivých autorských kurzů) překračuje hranici jednoho milionu korun. V tomto rozpočtu jsou zahrnuty mzdy zaměstnanců Prázdninovky, nájem kanceláře, účetní služby, „centrální propagace“ (web, letáky PŠL), dotaci interních akcí a podobně. Prostředky na tento svůj provoz čerpá PŠL z několika hlavních oblastí: - členské příspěvky: základní sazba pro řádného člena činí 900,- Kč za rok, za různou činnost ve prospěch PŠL (např. za působení v týmu kurzu nebo v některém z orgánů) lze však získat slevu. Minimální výše členského příspěvku je 300,- Kč za rok; - příspěvek na chod kanceláře, který odvádí kurzy za každého ze svých účastníků. V současnosti jsou tyto příspěvky ve výši 200,- Kč za účastníka u kurzů do 4 dnů délky včetně a 300 Kč za účastníka u kurzů


str. 34

- - - - -

delších. Fakticky tyto příspěvky pokrývají sotva přímé náklady daného kurzu (zaúčtování, vedení evidence účastníků atp.). Kurzy ZDrSEM a podobné mají svůj vlastní systém „odvodů“; přebytek kurzů, tedy případný „zisk“, pokud náklady kurzu jsou nižší než suma účastnických poplatků (což není příliš častá situace); dary, které se ale bohužel prozatím daří získávat spíše jednotlivým kurzům než organizaci jako celku; granty, které nám pomáhají umořit část nákladů na mzdy, kancelář či materiál; podíl na zisku České cesty, Každý rok vyplácí podíl ze zisku zisk ze „sociálního podnikání“, do kterého momentálně spadá část EK a VKV, jejichž rozpočet je kalkulován se ziskem pro Prázdninovku. Zařadit sem můžeme též občasný prodej triček apod.

Další organizace

Český rybník výchovy prožitkem je poměrně malý (a podle toho z určitého úhlu pohledu také bahnitý a zatuchlý). Řada lidí působí i v jiných organizacích a ty jsou tak nejen myšlenkově, ale také personálně propojené. Ačkoli PŠL v současné době nijak výrazně a oficiálně s žádnou z nich nespolupracuje, vzájemné povědomí se udržuje. Ostatně, některé z nich z PŠL či jejích kurzů vzešly. Prostý výčet bez nároku na úplnost: Štúdio zážitku – Outward Bound Slovensko, Hnutí Go!, Velký vůz, Užitečný život, Instruktoři Brno, Hnutí Brontosaurus, Cena vévody z Edinburghu, Projekt Odyssea, Liga lesní moudrosti, oddíly různého zaměření (Junák, Pionýr…), DoNitra, Gymnasion, o. p. s., či nejnověji ZDrSEM, o. s., a samozřejmě řada dalších a také komerčně zaměřených subjektů.

str. 35


Já a Prázdninovka Kde se zapojit

Pro práci v PŠL platí následující premisy: - „…že jsem nový neznamená, že nemůžu nic dělat…“ - „…je dobré být vidět…“ - „…neptej se, co může Prázdninovka udělat pro tebe, ptej se, co můžeš udělat ty pro Prázdninovku…“ Zapojení je možné více způsoby, v každém případě je však důležité odhodit ostych a dát o sobě vědět, ptát se, komunikovat a nabízet se. O schopné lidi je zájem a zajímavé práce je více než dost. Důležitou zde může být role Patrona: bude mít alespoň rámcový přehled, co se v organizaci děje, jaké kurzy s jakým zaměřením se chystají a kdo je bude šéfovat, může poskytnout osobní doporučení atd.

-

-

- -

-

Zapojit se je možné: na autorském kurzu: je třeba se obrátit na šéfa připravovaného

kurzu. Týmy se většinou dotvářejí do definitivní podoby na SIS, podrobnosti viz část věnovaná přípravě kurzu; na experimentálním kurzu nebo kurzu probíhajícím v rámci některého projektu: informace o místech v týmu bývají posílány na e-mailovou konferenci a také každý z těchto kurzů počítá také s místem pro méně zkušeného prázdninovkového novice; při přípravě některé z interních akcí – i tyto akce mívají svůj vlastní tým a poskytují značný prostor seberealizaci a tvořivosti; pomoc s prací v kanceláři; skrytým půvabem této práce je možnost dát o sobě vědět a vrýt se do paměti, být v centru dění, dostat se k řadě zajímavých materiálů (závěrečné zprávy z kurzů, literatura o zážitkové pedagogice atd.) a ještě při tom pomoci přímo Prázdninovce. a mimo jiné těšit se úsměvem Lukášovým dalších zaměstnanců kanceláře :)


str. 36

Užitečné kontakty

telefon

e-mail

kancelář PŠL

224 942 534 [email protected] 774 432 005

Lukáš Šilc výkonný ředitel

608 277 907 [email protected]

Zdenka Holubcová asistentka kanceláře


Milan Hanuš předseda SR


adresa Jaromírova 51, 120 00 Praha 2, 3. patro

Renáta Trčková 732 760 796 [email protected] místopředsedkyně SR Petr Beníček komunikátor s elévy SIS 2013


Matěj Cipra 725 779 230 [email protected] komunikátor K+ 2013 kancelář ČC

str. 37


Jaromírova 51, 120 00 Praha 2, 3. patro


Hra na kurzech Na kurzech Prázdninové školy Lipnice jste se setkali a budete setkávat s velikou škálou různých her, ze kterých bývá samotný kurz upředen. Pojmem „hra“ pro účely tohoto textu myslím jakýkoli program, který lze na kurzu zažít. Tyto hry mohou nabývat rozličných forem od krátkých aktivit na pár minut, po složité a strukturované programy běžící na pozadí celého kurzu. Mohou to být hry fyzicky či psychicky náročné, ale také umělecké či např. strategické. Ambicí kurzů Prázdninové školy Lipnice je, aby uváděné hry a s nimi spojené zážitky nebyly cílem sami o sobě, ale aby se naopak stali prostředkem k dosažení určitého cíle v programu kurzu. Kurzy mají některé cíle společné, je to například rozvoj jedince či jeho motivace k aktivnímu způsobu života. Vedle těchto obecných cílů se ale také kurzy odlišují cíli specifickými. Takovými cíli může být například to, že si každý účastník během kurzu vyzkouší šéfovskou roli, že si odpoví na otázku, co by ve svém životě chtěl změnit, anebo že někomu bude vyprávět svůj životní příběh. Pokud má kurz takto specifický cíl, v následné přípravě kurzu se tento cíl přetavuje do podoby konkrétního programu, hry. Zde se do hry dostává tzv. dramaturgie kurzu. Jde o způsob uspořádání her v daném scénáři kurzu tak, abychom dosáhli cílů, které si dopředu stanovíme. Je to výběr her, jejich řazení do scénáře v určitém pořadí a vzájemných souvislostech, jejich úprava pro konkrétní potřeby daného kurzu a scénáře. O dramaturgii kurzu by bylo možné napsat mnoho stránek, proniknutí do zákonitostí dramaturgie je pak skutečnou instruktorskou vyšší dívčí, do které se v tuto chvíli nebudeme pouštět. Nás budou ve vztahu dramaturgie kurzu a her zajímat především následující skutečnosti. Téma hry Téma bývá jen jedno a mívá obecnější podobu. Příkladem tématu může být efektivní komunikace v týmu. Stanovení tohoto hlavního tématu je důležité jak pro další práci, tak i pro čitelnost nabídky navenek. Cíl hry Je popsáním (zkonkrétněním) toho, co chci, aby účastníci z tématu (podtématu) znali, uměli, zažili. Pojmenovaný cíl je nám vodítkem ve chvíli, kdy vytváříme scénář kurzu a rozhodujeme se, jaké hry do kurzu zařadit a jaké se již do kurzu nevejdou. Pojmenovaný cíl je také nástrojem shody mezi členy týmu. To si jasně uvědomíme, pokud vytváříme premiéru a s ostatními členy týmu program probíráme. Neméně to však platí i u provařených programů, které jsme si našli ve zlatém fondu her, nebo někde jinde a chceme je na kurzu uvést. I zde je potřeba si cíl veřejně deklarovat. Ta samá hra totiž může navzdory podobnému designu naplňovat velmi odlišné cíle, a pokud si ho v rámci týmu nepojmenujeme, může to vést k mnoha nedorozuměním.


str. 38

Cíl je do třetice odrazovým můstkem pro zpětnou reflexi hry. Ta tvoří významnou část práce s účastníky a umožňuje, aby se zážitek přetavil do obecnější osobní či skupinové zkušenosti. Příkladem takového cíle (vytvořeného z podtématu komunikační bariéry) může být například, že každý účastník bude znát alespoň tři příklady svých komunikačních bariér. Jasně stanovený cíl umožňuje zodpovědět účastníkům, proč mají dělat to, co dělají a k čemu jim „to“ bude. Při stanovení cíle byste měli jasně vědět, co jím myslíte. Měli byste mít definovaná jednotlivá slova, pojmy, se kterými v cíli operujete. U cíle „každý účastník bude znát alespoň tři příklady svých komunikačních bariér“, lze postupovat, například takto: „komunikačními bariérami chápu cokoliv, co zhoršuje/narušuje obsah sdílených informací při komunikaci; např. neposlouchání; vytváření si vlastních závěrů aniž bych si je ověřil; vyjadřuji se moc košatě atd.). Čtyři typy cílů her: A) Hra pro zážitek – cílem je samotná aktivita (zážitek, zábava). Není zde předem jasně stanovený a definovaný cíl. Výstupem z takovéhoto typu her je tak převážně zábava, zážitek (ze hry) či předem nespecifikované zkušenosti, přenositelné do běžného či pracovního života (především však za předpokladu využití techniky review). B) Hra pro otevření „balíku“ témat – cílem je zmapovat jaká témata jsou pro danou skupinu nosná. Hra nemá jeden obecný, předem specifikovaný cíl (například, že se skupina naučí efektivně pracovat s časem). Cílem takovéto aktivity je, aby hra obsahovala dostatečný počet témat (například práce s časem, efektivita práce), která pro danou skupinu mohou být nosná. Instruktor se pak za využití techniky review snaží zjistit, jakým tématem by se měl se „svou“ skupinou zabývat. Tímto tématem se pak instruktor dále (hlouběji) zabývá. C) Hra s konkrétním tématem - hra sleduje konkrétní, jasně definovaný cíl (například viz výše definovaný cíl). V review se instruktor zaměřuje právě ten cíl, ke kterému hra směřovala. D) Hra pro trénink konkrétní dovednosti - specifikou tohoto typu cíle hry je, že si každý účastník sám stanovuje svůj individuální plán/cíl, kterého se pomocí tréninku snaží dosáhnout. Hra je zde nástrojem pro dosahování vytýčeného tréninkového cíle. V následném review se pak sleduje pouze tento cíl.

str. 39


Herní princip Jedná se o jádro hry. Pokud máme stanoven cíl (čeho má být hrou dosaženo; k čemu má hra směřovat, co má poskytnout, je třeba stanovit, jak by měla vypadat situace/sled situací ve hře, aby se účastnici, co nejvíce „potkávali“ s definovaným cílem? Účastníci budou muset ve zvýšeném míře mezi sebou komunikovat a předávat si mezi sebou co možná nejvíce-krát (pouze verbálně) informace. Herní princip pak můžeme rozvádět dále, již do výsledné podoby hry: Pravidla Stanovte si taková pravidla hry, aby zajišťovaly určitou (námi žádanou) podobu hry. Jedná se o sepsání takových „pokynů“, aby účastníci kráčeli tím sledem situací, chcete-li herním světem, který jsme si předem stanovili (viz herní princip). Např.: rozdělte se na 2 – 3 sub-týmy. První sub-tým dostane zadání (pravidla, čeho má být dosaženo). Druhý sub-tým má u sebe materiál, ze kterého je možné úkol udělat; jeho úkolem je na způsob řešení přijít a poté materiál i způsob řešení předat třetímu sub-týmu. Třetí tým je realizátorský, jeho úkolem je předvést vyřešení úkolu s materiálem od druhého subtýmu. Sub-týmy jsou oddělné, mohou se setkávat jen na stanoveném místě. Nesmějí si dělat žádné zápisky, poznámky; mohou spolu pouze komunikovat. Revize Při plánování hry je nutné neustále ověřovat, zda plánovaný průběh hry koresponduje se stanoveným cílem. Známe cíle a důvody, proč změnu provádíme? Takže, když si představím průběh tak, jak jsem si jej naplánoval, objevují se mi tam doopravdy situace, které jsem si stanovil v kroku č. 2? Dále již následuje příprava hry, realizace a review. Struktura hry Na hru lze nahlížet jako na jakousi pyramidu:

Design hry Pravidla hry Cíl hry


Herní princip

str. 40

Design hry vytváří její stylizace, je to to, co si na hře prvně všimneme. Jedná se například o zasazení do určitého časového prostředí, využití legendy, kostýmů, hudby, rekvizit i jakýchkoli dalších prvků, které hru dotvářejí. Pravidla hry, vedle nastavení toho, jak se během hry mohou chovat účastníci a jaké mají možnosti volby, se také jedná o nastavení rolí instruktorů a nastavení časových mantinelů. Cíl hry by měli být jasně definovaný, byť by to mělo být pouze to: „že se účastníci vyvětrají a vyblbnou po psychicky náročném programu“. Herní princip je pak základna, na které celá hra stojí, je základním klíčem hry, od které se odvíjí vše ostatní. Každá hra se dá na tento princip obnažit, zároveň při troše fantazie, lze herní principy pozorovat v jakékoli oblasti lidského života. Jde o pojmenování základního vztahu mezi aktéry a toho, co během hry zažívají, nebo kam směřují. Tímto principem může být např. závod, soud, směna informací, trh, zkouška, přestup do jiné etapy atd. Na každé úrovni pyramidy lze dané prvky měnit a přizpůsobovat si je ke svým potřebám. Je nutné si ale uvědomovat, že při změněna jedné úrovni se následně mění úrovně ostatní a že například i to, zda pustíme během nějaké hry temnou hudbu nebo jen lehce neutrální může mít velký vliv na výsledný prožitek. Pro umístění ve scénáři je pro nás nejdůležitějším prvkem cíl hry. Pokud ale vymýšlíme novou hru, může se v ojedinělých příkladech stát, že máme zcela volné pole působnosti a cíl nemáme definovaný. Pak si můžeme užít ten luxus a na základě prvku z téměř jakékoli vrstvy domyslet ostatní roviny hry. I to je zcela legitimní způsob vymýšlení nových her a mnoho aktivit, které jsou rodinným stříbrem Pšl tak skutečně vzniklo. Na druhou stranu se také může stát, že potřebujeme hru, která má jasně specifikovaný cíl či herní princip. Pak nám nezbývá, než hledat tento herní princip okolo nás, či v nějaké již známé hře a horní vrstvy si pak přetvořit podle sebe. I když celá teorie vypadá možná složitě, nejdůležitějším poselstvím je toto. Nebojme se vymýšlet nové hry, nechávejme se inspirovat tím, co máme rádi, co nás baví a co je naší vášní. Pokud se zamyslíme nad jednotlivými vrstvami hry, cela stavebnice se postupně do sebe poskládá. Není to tak těžké, jak to vypadá. Níže rozvádím pyramidu do jednotlivých kroků a otázek, které bychom se měli klást při tvorbě hry. Stejně, jako u pyramidy, není ani zde důležité, u které části začneme. Často se totiž stává, že hra vznikne jednoduše tak, že máte doma sto růžových balónků a nevíte co s nimi. Důležité je, abyste si průběžně procházeli, jestli je vše v souladu; zda jednotlivé části na sebe navazují, podporují se a směřují tak ke stejnému cíli.

str. 41



str. 42

Modifikace hry podle cíle Hra slouží jako prostředek k dosažení předem stanoveného cíle, proto, pokud se změní cíl hry, měl by se změnit i její průběh. Cesta k této změně vede především přes pravidla. Tedy po změně/modifikaci pravidel, dojde k zaměření se na jinou situaci (herní princip) tak, aby byl naplněn cíl hry. Hra je jen uměle vytvořené prostředí, situace a je na nás, kam v rámci tohoto prostředí účastníky zavedeme (jinými slovy, jaký cíl zde naplníme). Níže uvádím příklad známé hry Den Trifidů. Je zde vidět, že různé cíle ovlivňují podoby průběhu hry. Den Trifidů, Zlatý fond her I. x Den Trifidů, Zlatý fond her II. Příkladem, že jedna hra může mít různou podobu zadání vycházejícího z odlišného zadání, je hra Den Trifidů, která (hra) byla s odlišným cílem publikována ve ZFI. a ZFII. 1) DT II. - cíl: psychická vytrvalost, sebeovládání, překonání a poznání sebe sama v mezní situaci, kooperace. 2) DT I. - cíl: psychická vytrvalost, sebepoznání v mezní situaci, rozvíjení neverbální komunikace, týmová spolupráce. První typ aktivity je charakteristický řešením sociálního konfliktu. Druhý typ je zas spíše charakteristický týmovou spoluprací a rozvojem nonverbální komunikace. Obě aktivity jsou v podstatě stejné, účastníci mají zavázané oči a musejí zdolat určitou trasu. Rozdíl je však v tom, co je ve hře pokládáno za hlavní a na co je tím pádem kladen (pomocí určitých pravidel) důraz. V první verzi je to již zmiňovaný sociální konflikt. Proto jsou účastníci vybíráni záměrně tak, aby si nebyli sympatičtí. Je stanoven submisivní vedoucí a jsou zařazeny úkoly, které, když účastníci nesplní, tak se musejí vzdát jednoho z nich. Důraz není kladen na to, jak se úkol skupině povede splnit, ale na to, zda tento úkol skupina splní či nesplní. Je tedy záměrně vytvářen tlak složením skupiny a existencí „trestu“, který svým obsahem navozuje nepříjemné rozhodování, kdo je ve skupině nejméně potřebný. To vše je ve hře proto, aby byl podpořen vznik konfliktu ve skupině. Na straně druhé, varianta aktivity, která si klade za cíl především podporu kooperace, nevytváří stresovou situaci s cílem konfliktu. Naopak s pomocí slepoty a nemožnosti mluvit, rozvíjí vyšší závislost uvnitř skupiny, pro kterou je důležité, co nejbezpečněji absolvovat celou cestu. Díky takto nastaveným pravidlům lze pozorovat, dle mého názoru, i rozdílný vliv non-komfortní prostředí na účastníky. U první aktivity slouží spíše ke stimulaci tlaku ve skupině a u druhé aktivity k podpoře vzájemné potřebnosti a spolupráci mezi účastníky. Herní princip „slepota“ Je zajímavé sledovat i význam slepoty (obecný herní princip). Tato závislost u prvního typu aktivity „zajišťuje“ spíše „navýšení tlaku a obtížnosti“ (které mohou vést k sociálnímu tlaku). U druhého typu hry je slepota „prostředkem“ podporující vyšší (vzájemnou) závislost a potřebnost uvnitř týmu. To, co ovlivňuje vyznění herní princip ve hře je kontext situace, který (kontext) je dán pravidly, legendou, formou zadání (motivací) či atmosférickými prvky. Stále je však potřeba vědět: co chci udělat, proč to chci udělat a k čemu (cíli) to má vést.

str. 43


Herní vzpomněnka aneb co bys měl mít na paměti při přípravě a realizaci hry „Investice vložená do programu v době před zahájením kurzu je základem úspěchu a účinnosti našeho programu.“ (Milena Holcová) Herní vzpomněnka má sloužit jako nejen jako shrnutí předešlých kapitol o hře, ale především jako drobné vedení při tvorbě a přípravě hry (na co vše je třeba myslet, brát v potaz atd.). Cíl. první a nejdůležitější je cíl aktivity; čeho má hra docílit, co má účastníkům zprostředkovat (jak se mají účastníci po hře cítit, co mají vědět, dělat; nad čím přemýšlet atd.). Po dokončení přípravy hry je dobré si položit „revizní otázku: „Dělá hra to, co chceme? / Směřuje hra účastníky, tam, kam chceme?“. Pro koho je hra určena. Jaký je počet účastníků, jaká je jejich míra koedukace, věkové složení či společenský profil (vzdělání, záliby, druh zaměstnání…). To vše může ovlivnit samotný průběh hry. Zaměření. Jedná se o hru oddychovou, zábavnou, kreativní, fyzicky či psychicky náročnou? Kde bude hra probíhat. Bude to venku, uvnitř? Má místo realizace nějaké omezení? (co mohu, nemohu používat a co zde mohu/nemohu dělat?). Může zde hru něco/někdo rušit? Vyhovuje mi místo realizace, anebo je třeba dotvořit tak, aby vyhovovalo mému obrazu o hře, atmosféře. Kdy bude hra probíhat. Ráno, v poledne, večer? Jaké je předpokládané počasí? Po čem bude hra probíhat? Co mají účastníci za sebou, před sebou (v jakém budou psychickém a fyzickém rozpoložení?) Čas na přípravu. Jak dlouho může trvat příprava hry? Kolik času je na realizaci hry. Pro to, aby tato časová dotace byla naplněna, je dobré si vytvořit časový harmonogram, ve kterém jsou zaznamenány jednotlivé části her, např.: motivace, vysvětlení pravidel, samotná hra (či i její časti), vyhlášení. Tyto časové „bloky“ je pak snazší dodržovat (potažmo přesouvat časové dotace mezi „herními“ částmi). Vždy je lepší skončit dříve, než později. Počet lidí v realizačním týmu. Aneb s kolika instruktory mohu počítat do samotné hry. Je nutná i jejich dobrá informovanost – obecná (cíl, průběh, motivace, legenda; konec/začátek hry; v kolik hodin mají být na místě; zda bude ještě před hrou krátká porada); specifická - a co se od nich konkrétně chce (co mají mít nachystáno; kdy, kde, jak…). Materiál. Co budeme potřebovat za materiál. Doporučuji si v duchu projet celý program a zapsat si veškerý materiál, který bude ve hře potřebován. Ideální je, si dopředu připravit maximum. Rizika (fyzická, psychická) ve hře. Jsou taková? Mohu je eliminovat dopředu? Jaká jsou kritická místa ve hře (kdy se může nejvíce pokazit). Jak mohu těmto momentům předcházet?


str. 44

Pravidla. Vymezují rámec hry (co účastníci mohou co ne; kde se pohybují, co mají k dispozici atd.). Pomáhají „nasměrovat“ účastníky k cíli hry. Pravidla by měla být pečlivě prostudovaná, srozumitelná, jednoznačná, vyčerpávající a „neprůstřelná“ (je třeba zvažovat, jak by mohli účastníci jednat, na co by se mohli ptát; zda jdou pravidla obejít Motivace před hrou. Neměla by manipulovat. Je třeba si stanovit podobu motivace, která naladí účastníky na atmosféru, směr hry - „Jak se mají účastníci po motivaci cítit, jednat; co mají dělat?“. Jak toho docílíme? Například: kostýmy, videoprojekcí, hudbou, scénkou, imaginací, osobní zpovědí… Příprava. Pokud máte již vymyšlenou podobu hry, o které jste přesvědčeni, že vám naplňuje cíl, tak je na čase program rozpracovat do nejposlednějších detailů. Mít připravenou motivaci, která naladí účastníky na vlnu „naší“ hry, „neprůstřelná“, jasná, stručná pravidla a způsob, jakým je vysvětlím (můžeme je vysvětlit, nebo je dát účastníkům vytištěné a pak jen zodpovědět dotazy atd.); vymyšlené losování do týmů (a kolik bude týmů; mají být vyrovnané?); časový harmonogram jednotlivých fází hry (motivace, pravidla); podobu vyhodnocení hry; případně připravenou podobu rozboru/review? Garant programu. Má zodpovědnost za program, jakožto celek. Hru připravuje před kurzem většinou ještě s minimálně jedním členem týmu (tzv. spolu-garantem). Za hru ale zodpovídá on. Neznamená to, že by musel hru připravovat/realizovat sám. Naopak, může jednotlivé úkoly delegovat na členy týmu. Je vhodné, aby hlavní garant v průběhu hry fungoval spíše jako volná struktura, osoba, která nemá konkrétní úkol/zadání při hře. Může tak dohlížet, řešit nenadále vzniklé problémy, zodpovídat nejasnosti v pravidlech… Má přehled o hře. Stále zodpovídá za to, že bude hra připravena a realizována. Je na něm zda bude (před kurzem) probíhat komunikace mezi instruktory; popřípadě setkání. Samozřejmě může (a měl by) jednotlivé přípravné i realizační fáze hry delegovat na členy týmu, kteří se za tyto fáze stávají odpovědní; konečná odpovědnost garanta tímto však nemizí. Ostatní členové týmu jsou úkolováni garantem. Dostávají za úkol (jsou odpovědni) za část hry (například výběhový plán, uvádění zábavného večera atd.). Stále však zodpovídají garantovi programu; tedy postupují dle jím zadaných pravidel, požadavků, představ. Při delegování je nutné: - - - - - - -

vysvětlit, co se od jedince očekává vysvětlit smysl a důvody proč má být úkol splněn poskytnout všechny potřebné informace definovat pravomoce, zodpovědnost prodiskutovat očekávanou úroveň splnění vědět, zda souhlasí daná osoba s reálností termínu? zajímat se o výsledky; poskytovat ZV

Vytěžení a uzavření hry. Dopředu si stanovte, čím bude hra končit, jak ji ukončíte (aby bylo jasné, že hra skončila). Dále mějte jasnou představu o tom, kam povede následná reflexe aktivity. Zda se bude jednat spíše o odfiltrování, pojmenování zážitků, zkušeností či se budete chtít věnovat konkrétnímu tématu. Cest je mnoho, pro vás je důležité vědět, proč jste si danou cestu zvolili. Dále mějte na paměti, jak hru uklidíte (neb není nic horšího, když ještě tři dny po skončení hry potkáváte staré fáborky).

str. 45


Zpětná vazba Úvod ke ZV

Zpětnou vazbu popsal poprvé Norbert Wiener, americký matematik považovaný za zakladatele kybernetiky. Wiener přirovnával zpětnovazebnou smyčku ke slepecké holi, jež dává slepci zpětnou informaci o jeho pohybu a ovlivňuje tak jeho pohyb následující. Ve skutečnosti pojem zpětná vazba pochází z odvětví kybernetiky a elektroinženyrství. Tento pojem se však také používá v technice obecně, dále v biologii, ekonomii, ekologii, systémové dynamice a dalších oborech. Lidé si předávají zpětnou vazbu využitím verbální či neverbální komunikace, ať již mimikou, gestikou či prostřednictvím postojů těla. V zážitkové pedagogice se pracuje zejména s formou verbální zpětnovazebné informace. Zpětná vazba je zde nástrojem, díky kterému se můžeme učit ze svých chyb a opakovat úspěchy.

Využití ZV

Základní formy ZV

- - - -

nástroj udržování vztahů ve skupině nástroj osobnostního rozvoje

Pozitivní zpětná vazba - zpětná vazba, která vychýlení systému zesiluje a může vést až k trvalé změně chování Negativní zpětná vazba – zpětná vazba, která vrací vychýlený systém k původnímu stavu

Pravidla zpětné vazby Poskytování zpětné vazby


Přijímání zpětné vazby

str. 46

Poskytování zpětné vazby

Přijímání zpětné vazby

- Na vyžádání Zpětná vazba je nejúčinnější, pokud o ni dotyčný člověk sám stojí a vyžaduje ji. S poskytnutím zpětné vazby by však měl přinejmenším souhlasit.

- Aktivně naslouchat Je třeba pozorně vnímat a pamatovat si (tedy i písemně zaznamenávat) přijímané informace.

- Správný čas a místo Poskytování zpětné vazby vyžaduje alespoň základní soukromí a přiměřeně času. - Popis skutečnosti, ne hodnocení Popisujte, co člověk řekl nebo udělal, ale nehodnoťte, zda je to správné či špatné. - Konkrétně, ne obecně Popisujte, co jste skutečně viděli v konkrétní situaci, nesnažte se zobecňovat své poznatky. - Úplnost, poctivost Zahrňte veškeré své reakce na chování druhého, včetně toho, jak jste se v danou chvíli cítili. - Vyrovnanost Nesoustřeďujte se ve svém popisu pouze na to, co způsobilo obtíže. V každém jednání jsou obvykle přítomny pozitivní i negativní aspekty.

str. 47

- Ubezpečit se, že správně rozumím Užitím otevřených otázek je dobré přezkoumat informace, které nejsou dostatečně zřetelné nebo jednoznačné. Je možné se ptát na další příklady podobného jednání. - Neobhajovat se Je snadné, ale obvykle ne užitečné začít vysvětlovat, proč jste určitou věc udělal/a právě takovým způsobem. - Nechat si právo vyhodnocení Je třeba si nechat dostatek času k promyšlení informací a kriticky zhodnotit, zda je pro vás důležité měnit některé rysy vašeho chování. - Poděkovat Upřímně a správně podaná zpětná vazba je pro vás užitečným darem, za který je správné poděkovat, i když v něm třeba převládla negativa.


JoHari okénko

Tzv. model oken JoHari je názvem složeninou z křestních jmen autorů Josepha Lufta a Harryho Inghama, kteří ho přivedli na svět roku 1955 v USA. Patří do tzv. skupinové dynamiky, slouží například ke zlepšení sebeuvědomění skupiny i sebe sama.

Věci, které druzí znají

Věci, které druzí neznají

-

VEŘEJNÁ OBLAST – otevřené já:

-

SLEPÁ SKVRNA - slepé já:

-

UTAJENÉ – skryté já:

-

MOŽNÉ – neznámé já:

To, co je známé

To, co je neznámé

VEŘEJNÁ OBLAST (já vím, oni ví)

SLEPÁ SKVRNA (já nevím, oni ví)

Informace dosažitelné všem

Známé druhým, ale neznámé sobě

UTAJENÉ (já vím, oni neví)

MOŽNÉ (já nevím, oni neví)

Neodhalené druhým nebo druhými nepovšimnuté

Podvědomé, neznámé


str. 48

Prvosenka aneb sebereflexe schopností a dovednosti při dostávání se do týmu Sebereflexe, jakožto schopnost přemýšlet o sobě a o svém jednání, je

jedním z hlavních předpokladů osobního rozvoje. Od koho jiného už se učit, než právě od sebe – ze svých činů, rozhodnutí, interakce s okolím a jeho (zpětnou) odezvou. Sebereflexe tak může být i hodnotným zdrojem k uvědomění si, co můžeme nabídnout do utvářejícího se týmu. Níže je seznam „aspektů", které jsou v týmu potřebné. Seznam rozhodně není vyčerpávající; hledejte své silné stránky a věci, které můžete do týmu přinést.

Osobní rovina

Umění věci dotahovat Spolehlivost Péče o vztahy Cokoliv seženu Jsem showman Jsem pracovitý Kreativita Rád komunikuji s neznámými lidmi Analytik Houževnatost

Týmové role

Mám řidičský průkaz Výtvarně schopný Produkce Technicky zdatný Zkušenosti od jinud Sportovně zdatný Seženu peníze Vytvořím webové stránky Ekonomika, účetnictví Mám auto Mám kurz první pomoci

str. 49


Instruktorské dovednosti

Vystupování před skupinou Umění dramaturgie Tvorba her Uvádění her Vedení rozborů Poskytován zpětné vazby Sporty a pobyt v přírodě Týmová spolupráce Práce s časem Improvizace Organizační schopnosti Historie PŠL Motivace k seberozvoji Motivace k práce Schopnost empatie Sebereflexe Tvořivost Samostatnost

Tvorba týmu pro autorský kurzu nové sezóny

Z ustanovených pravidel, které vydává Metodická rada PŠL, vyplývá, že v každém týmu by mělo být alespoň jedno místo určené pro prvoeléva. To se v praxi nestává pokaždé, přesto to je pro Vás podnět a oprávnění o toto místo se hlásit! „V týmu musí být nejméně dva elévové, z toho alespoň jeden prvoelév (elév, který ještě nebyl v týmu žádného autorského kurzu).“ „Týmy, které již v určitém složení absolvovaly autorský kurz, musí obměnit ještě alespoň jednoho dalšího člena.“ (in: Konkurz_2010_propozice. doc, 2010) Každý prvoelév má právo na svého průvodce či patrona. Nejčastěji se jedná o instruktora z kurzu, ze kterého prvoelév pochází. Jeho úkolem je pomáhat „svému“ prvoelévovi; pomoci mu najit místo v týmu, starat se o něj v každodenním běhu organizace; být mu jakýmsi konzultantem, rádcem. „Průvodce by měl být tím, kdo novému elévovi zodpoví otázky, provede ho SIS, pomůže při hledání uplatnění v týmu AK či poskytne radu, jak se uvést v PŠL nebo ČC, bude sledovat jeho kroky v PŠL.“ (in: šéfovský balíček.doc, 2005).

Dostávání se do týmu, argumentace

Víte, co můžete nabídnout, teď je na čase to sdělit. Neuškodí si to trochu do předu připravit a tím i zvýšit procento, kolik toho předáte; umožnit


str. 50

formě, aby podtrhla Váš obsah. Níže uvádím metodu pěti vět. Jedná se o způsob, jakým můžete uspořádat vaše argumenty tak, aby měly co největší dopad a dotyčný šéf konečně pochopil, že Vás chce do svého týmu.

Metoda pěti vět

Ke každému argumentu / věci, o kterém mluvčí hovoří by měl říci 5 vět. - - - - - -

- - -

První věta

Řečena jako úvod. Uvádí do tématu či předmětu hovoru. Zároveň připravuje na to aby následující informace byly správně oceněny a ohodnoceny.

Druhá, třetí, čtvrtá věta

Posluchačům jsou předloženy 3 argumenty: ne méně než 3 - aby nevyvstal dojem, že je argumentů málo. ne více než 3 - nepřetěžovat schopnost publika vnímat. - nerozmělňovat, neznehodnocovat předchozí argumenty.

Pátá věta

Závěrečná teze argumentace. K této větě řečník míří od samého začátku. Předchozí věty pro ni vytvářejí prostor.

Nejprve nastiňte situaci/problém a pak navrhněte řešení. Nezačínejte svým hlavním tvrzením / argumentem, který byste dále vysvětlovali.

Prostředky pro podporu argumentace

- příběh - čísla, data - přirovnání - odkaz na zdroj - odkaz na standard - autorita - definice výhod - pružnost

Zdroje: Metoda 5 vět (interní materiál České cesty)

str. 51


Slovníček eléva Prázdninové školy Lipnice Cílem slovníčku je umožnit základní orientaci v termínech používaných v Prázdninové škole Lipnice, na jejích kurzech a vůbec v oboru „zážitkové pedagogiky“ (viz příslušné heslo slovníčku). Vzhledem k rozsahu si slovníček nemůže klást nárok na úplnost, chybí v něm např. specifické výrazy pro materiál (omotávky apod.) i ustálené názvy aktivit (nízká lana atd.) a další oblasti. U mnoha hesel zároveň můžete narazit na více možností výkladu, jeden jev naopak bývá často označován více pojmy: obor našeho působení je mladý, velmi rozmanitý a prostý jednoduchých pravd.

autorský kurz

kurz připravovaný a realizovaný jako originál, autorské dílo tvůrců (týmu kurzu) s cílem mj. inovativnosti, rozvoje metody, vyzkoušení nových postupů atp.; jsou považovány za „rodinné stříbro“ a „výkladní skříň“ PŠL, těžiště její kurzovní činnosti

viz též heslo: Prázdninovka, kurz, experimentální kurz

cíl

vyznačuje, čeho chceme kurzem (hrou…) dosáhnout, zároveň tedy referenční bod umožňující zhodnocení úspěšnosti kurzu, vhodně zvolený (konkrétní, měřitelný atp., např. dle metodiky SMART); viz též cíl hry (mimo významu úkolu) [příklady pedagogických cílů: domov – účastník si na kurzu definuje, co tvoří jeho domov, hrdinství – každý účastník bude mít možnost si zažít, že není „obyčejný člověk“, hranice – skupina vlastními silami překročí státní hranice ležící 150 km od střediska)

viz též heslo: téma, cíl hry, dramaturgie

cíl hry

cíl hry můžeme rozlišit ve dvou hlavních rovinách: • jako úkol, který mají účastníci ve hře splnit, na kterém participují (získat co nejvyšší počet bodů, překonat společně překážku, během 24 hodin nacvičit a odehrát divadlo) • jako cíl, který má daná hra v kontextu kurzu a jeho zadání, jinak též její smysl na kurzu, důvod, pro který je ve scénáři kurzu zařazena (srov. popis v kapitole Hra na kurzech v Průvodci eléva). Cíl v tomto pojetí je možné rozlišovat takto: a) pedagogický cíl, tedy výchovný, vzdělávací, rozvojový záměr, který odpovídá cílům kurzu definovaným v jeho zadání b) pomocný cíl, podporující nepřímo dosažení pedagogického cíle, tj. hra je pro efektivní dosažení pedagogického cíle důležitá, sama o sobě však směrem k pedagogickému cíli nic nepřináší (hry cílené na seznámení, vyvětrání, odpočinek…) c) soukromý cíl – cíl týmu či instruktorů, např. vyzkoušet novou hru


str. 52

nebo zbavit se nepotřebného materiálu, zcela bez ohledu na kurz (obdobně soukromý cíl zadavatelů, např. otestovat schopnosti dodavatele, nebo soukromý cíl účastníků, např. zazářit apod.)

viz též heslo: cíl, hra, dělení her

dělení her

velmi různé a různorodé dle různých autorů a jejich výběrů kritérií (dle charakteristik hráčské skupiny [věk, počet…], prostředí [místnost, les, vodní plocha…], cíle [rozvoj toho nebo onoho, seznamovací…], charakteristiky [pohybové, inscenační, iniciativní…], množství pravidel [nestrukturované, málo strukturované, strukturované], …)

viz též heslo: hra, cíl hry

dramaturgie

metoda výběru a řazení dílčích programů (aktivit, her…) dle zásad dramaturgie (práce s tématy a cíly, časem, skupinou, typem programů, červenými linkami…) s cílem vytvoření efektivního celku, který „dává smysl“ (tj. jednotlivé části na sebe navazují, doplňují se a podporují dosažení stanovených cílů); významný rys odlišnosti (v kvalitním provedení) českého přístupu

viz též heslo: téma, cíl

dvojka

„zástupce garanta“, konzultuje program s garantem a má o programu dostatečný přehled, aby byl garanta schopen v případě nutnosti zastoupit, často program vymýšlí a uvádí společně s garantem

viz též heslo: garant, tým

dynamics

typ hry, ve které většinou menší skupina plní úkol, jehož řešení je neznámé, vyžaduje invenci, zapojení více osob a jejich spolupráci; cílem je rozproudění skupiny, úvodní šťouchnutí; podobné či stejné aktivity se dále používají již ke konkrétnějším dalším cílům – definování úzkých míst skupiny, učení principů spolupráce atd.

viz též heslo: icebreaker, hra, program

elév

kvalifikační stupeň v rámci PŠL, jinak též obecně nováček, méně zkušený člen týmu

viz též heslo: instruktor, lektor

experimentální kurz

v rámci PŠL se dnes v zásadě jedná pouze o (historicky vzniklé) označení pro dnešní kurzy na objednávku

viz též heslo: autorský kurz, kurz, prázdninovka

str. 53


garant (programu)

člen týmu odpovídající za řádný průběh daného programu; nemusí (a mnohdy ani nemůže) připravit nebo uvést vše sám, úkoluje však ostatní členy týmu a drží si přehled o průběhu; v některých týmech funguje též (o úroveň výše) „garant dne“ (mající na starosti hladký průběh celého dne)

viz též heslo: dvojka

hra

nejednoduše definovatelný pojem (zkuste stvořit vlastní definici, aby se do ní vešly šachy, kus dřívka symbolizující koně, mariáš, World of Warcraft, sázky na dostihy…), zato však základní programový prostředek českého pojetí rozvoje zážitkem; často označení pro jakoukoli aktivitu na kurzu

viz též heslo: cíl hry, program, princip hry

icebreaker

typ hry, drobnější hříčky zařazované zejména v úvodním bloku kurzu s cílem naladění se, odstřižení, přeorientování se na kurzovní „tady a teď“; využívané zejména na komerčních a kratších kurzech, na dlouhých autorských kurzech se na úvod používají i jiné postupy

viz též heslo: dynamics, hra, program

instruktor

kvalifikační stupeň v PŠL, jinak obecně označení pro člověka působícího v týmu zážitkového kurzu

viz též heslo: elév, lektor

interní závěrečná zpráva

zpráva určená pro potřeby pořádající organizace u kurzů na objednávku

viz též heslo: závěrečná zpráva

kurz

zažité české označení pro ucelené programy rozvoje zážitkem; délkou od půldenních (u komerčních kurzů) po několikatýdenní (u autorských kurzů); u středoškolské kategorie kuzu konkuruje pojem „tábor“, u starších pak „týmbildynk“ či „školení“

viz též heslo: autorský kurz, experimentální kurz, prázdninovka, výchova prožitkem, zážitková pedagogika

legenda

balení/motivace dění na kurzu nebo jeho jednotlivých aktivit do jednoho rámce, např. Hery Potr, Vesmírní piráti atp.

viz též heslo: hra, motivace, motivačka, libreto, téma


str. 54

lektor

odborně zdatný instruktor, schopný nejen uvést hru, ale též ji zreflektovat směrem k cílům, představit teoretické koncepty k danému tématu, zasadit děni do kontextu atp.; školitel (přednášející…) na rozvojových kurzech

viz též heslo: elév, instruktor

libreto

uvedení do děje hry, popis výchozí situace hry (u málo strukturovaných her)

viz též heslo: legenda, hra, motivace, motivačka

metoďák

soubor kostýmů a drobných doplňků využitelný při motivačních scénkách, dramatických či málo strukturovaných programech atp.; ve starším pojetí (metodický kabinet, metodický sklad) širší význam zahrnující vůbec materiál potřebný pro kurz

viz též heslo: motivačka, hra, týmovna

motivace

úvod hry (aktivity, programu) s cílem naladit na něj účastníky, vtáhnout je do něj, vzbudit v nich chuť program absolvovat; probíhá například ve formě scénky (motivačky), písně, filmu, příběhu, vytvořeného atmosféry či také samostatného předcházejícího programu, nejlépe pak charakterem aktivity samotné; též psychologický obor zabývající se popudy lidského chování

viz též heslo: motivačka, legenda

motivačka

divadelní scénka hraná členy týmu, mající motivovat účastníky

viz též heslo: motivace, legenda

partner kurzu

zkušený instruktor provádějící „peer review“ kurzu, týmu a jeho práce; není „plným“ členem týmu (účastní se pouze např. části jedné týmovky, na kurzu je pouze jeden či několik málo dní), je však informován o průběhu přípravy i kurzu samotného a může poskytnout týmu pohled „zvěnčí“

viz též heslo: týmovka

Prázdninovka-prázdninovka

zkrácený název Prázdninové školy Lipnice, v jiných organizacích (IS Brno ad.) s malým písmenem též označení pro typ kurzu charakterem odpovídajícím autorským kurzům PŠL

viz též heslo: kurz

str. 55


princip hry, herní princip

pojítko mezi hrou a jejím pedagogickým cílem, faktor ve hře schopný vyvolat žádané (pro cíl potřebné) emoce a prožitky, nositel vnitřního obsahu hry (srov. kapitola Hra na kurzech z Průvodce eléva)

viz též heslo: hra, vnitřní obsah hry, cíl hry, prožitek-zážitek-zkušenost

program, aktivita, cvičení…

samostatná část programu, často jiné označení pro hru

viz též heslo: hra, icebreaker, dynamics

prožitek-zážitek-zkušenost

dle I. Jiráska je prožitek aktuální, právě prociťovaný („on-line“), zážitek je minulým prožitkem, ke kterému se mohu vracet, zkušenost pak zobecněné, v budoucnu a jiných kontextech použitelné poučení (tj. na kurzech je prožitek základním nástrojem a zkušenost cílem); dle A. Rosického leží rozdíl mezi prožitkem a zážitkem v aktivitě (pasivní, „konzumovaný“ zážitek z koncertu vs. prožitek z vlastního aktivního hraní na nástroj);v běžné řeči nejsou jednotlivé pojmy často příliš rozlišovány

viz též heslo: výchova prožitkem, zážitková pedagogika

reflexe, review, debriefing, sharing, (cílená) zpětná vazba

ohlédnutí za aktivitou s cílem přeměny zážitku ve zkušenost, formulace poznání atp., může mít různé formy (individuální nebo skupinové, verbální, v podobě další hry atp.); dle různých autorů s různými rozdíly a vztahy mezi uvedenými pojmy

viz též heslo: servis, zpětná vazba, prožitek-zážitek-zkušenost, cíl

scénář

přehled časového sledu programů (aktivit, her) na kurzu, často vizualizovaný v podobě tabulky, může obsahovat řadu doplňujících informací (garant aktivity, grafické znázornění příslušnosti aktivity ke konkrétnímu cíli, typ aktivity…) umožňujících větší přehlednost v dramaturgii kurzu, návaznosti aktivit atp.

viz též heslo: dramaturgie, hra, program

servis, ranní servis, ranní kruh

setkání všech účastníků a členů týmu často na začátku dne, po snídani a před zahájením vlastního programu; slouží k reflexi předchozího dne, předání důležitých informací určeným všem nebo k vyřešení technických záležitostí (souvisejících např. s ubytováním apod.)

viz též heslo: zpětná vazba, reflexe


str. 56

skupinová dynamika

v praxi vývoj vztahů ve skupině a charakteru skupiny ovlivňující mj. schopnost skupiny podávat výkon, posun do jiné fáze skupinové dynamiky může být samostatným cílem některých kurzů (nové třídní kolektivy či pracovní týmy); na odborném poli samostatná psychologicko-sociální disciplína; dříve též označení specifické metody rozvoje pomocí modelových situací, jejich rozboru a zpětné vazby

viz též heslo: zpětná vazba

teambuilding

označení typu komerčních kurzů (s cílem rozvoje skupiny jako celku, v lidové mluvě i v praxi často degradováno na teamspirit)

viz též heslo: kurz, teamspirit

teamspirit

označení typu komerčních kurzů (s primárním cílem zábavy, nikoli rozvoje)

viz též heslo: kurz, teambuilding

téma

„výsek života“, jímž se daný kurz či program zabývá, který ztvárňuje; hlavní motiv stanovený týmem ke sdělení účastníkům, svorník (jednotící prvek, linie) jednotlivých částí (bloků, aktivit) kurzu; téma je posléze převedeno do cílů kurzu a do jednotlivých aktivit ve scénáři; téma může být dále konkretizováno podtématy [příklady témat: domov, hrdinství, hranice, svoboda…]; nejedná se v tomto pojetí o „legendu“ (!)

viz též heslo: cíl, dramaturgie, cíl hry, hra, legenda

tým-pracovní skupina

každý tým je pracovní skupinou, ne každá pracovní skupina je týmem; charakteristikami týmu mohou být: méně formální a hierarchické řízení, plné sdílení cíle mezi členy, možnost členů plně reflektovat vývoj vztahů v týmu, využívání potenciálu členů týmu vedoucí k synergii

viz též heslo: garant, dvojka, týmovka, zpětná vazba

týmovka

schůzka týmu (srov. kapitola Příprava kurzu z Průvodce eléva): - před kurzem (přípravná týmovka), na které tým diskutuje o tématech, cílech, programech, oslovování a výběru účastníků atd. - během kurzu pravidelně vždy večer po konci programu sloužící ke zhodnocení dne, společné přípravě na den následující (ujasnění časů, změny v programu v reakci na dění ve skupině, konečné rozdělení úkolů a rolí v programech…) a zpětné vazbě mezi členy týmu, průběžně dle aktuální potřeby také přes den

str. 57


- závěrečná (hodnotící) týmovka na závěr kuru po odjezdu účastníků, resp. s časovým odstupem od kurzu sloužící ke zhodnocení kurzu a dosažení stanovených cílů, zpětné vazbě mezi členy týmu atp.

viz též heslo: týmovna, tým, zpětná vazba, dramaturgie

týmovna

prostory určené pro tým, jeho schůzky, přípravu členů týmu na aktivity atp., s vyvěšeným scénářem, cíli kurzu atp., zároveň sklad citlivého, křehkého či kancelářského materiálu, ideálně samostatná místnost mimo prostory na spaní, sklad běžného materiálu atp.

viz též heslo: týmovka, tým, metoďák, dramaturgie

vnější obsah hry

projevy hry navenek – použité rekvizity, legenda, konkrétní (nikoli pouze typově) zadaný úkol atp. (srov. Design a Pravidla hry v kapitole Hra na kurzech v Průvodci eléva)

viz též heslo: hra, vnitřní obsah hry, princip hry

výchova prožitkem, učení zkušeností, rozvoj zážitkem, záž. kurz… různé (dle autora různě ekvivalentní, nadřazené či překrývající se) výrazy pro praktické působení (v prvně uvedených pojmech pojmenovávající hlavní cíl tohoto působení a hlavní použitý nástroj)

viz též heslo: zážitková pedagogika, kurz

vnitřní obsah hry

emoce a prožitky vyvolané hrou

viz též heslo: hra, vnější obsah hry, princip hry, prožitek-zážitek-zkušenost

závěrečná zpráva

zpráva o (realizovaném) kurzu obsahující faktografické informace o kurzu a zejména jeho odborné zhodnocení (přehled témata a cílů, zhodnocení jejich dosažení, přehled použitých prostředků, scénář, metodické poznámky, poznámky k rozvoji metody atp.), může obsahovat též interní témata (práce týmu, připomínky k organizaci atp.); u kurzů na objednávku (komerčních kurzů) zpráva určená pro potřeby klienta popisující např. otevřená témata, vývoj skupiny, doporučení k další práci v organizace klienta atp.

viz též heslo: interní závěrečná zpráva, dramaturgie, cíl, téma, scénář, tým

zážitková pedagogika

teoretický obor zabývající se prostředky, metodami atp. praktického oboru rozvoje zážitkem (velmi často nepřesně zaměňováno za vlastní praktické působení)

viz též heslo: výchova prožitkem


str. 58

zpětná vazba

popis působení jedince na okolí a reakce tohoto okolí s cílem rozvoje osobnosti a/nebo udržování vztahů ve skupině; někdy též pojem užíván s různým vztahem k „ohlédnutí za hrou“

viz též heslo: reflexe, tým, týmovka

str. 59


Doporučená literatura Fink, E.: Oáza štěstí. 1. vyd. Přel. Jiří Černý a Věra Koubová. Praha: Mladá fronta dnes, 1992. ISBN

80-204-0224-1. Franc, D.; Zounková D.; Martin, A.: Učení zážitkem a hrou. 1. vyd. Brno: Computer Press, a.s., 2007. ISBN 978-80-251-1701-9. Gymnasion: časopis pro zážitkovou pedagogiku Hora, P. a kol.: Prázdniny se šlehačkou. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1984. ISBN 23-073-84. Hermochová, S.: Teambuilding. 1. vyd. Praha: Grada, 2006. ISBN 80-247-1155-9. Holec, O. a kol.: Instruktorský slabikář. 1.vyd. Brno: Prázdninová škola Lipnice, 1994. ISSN 1210 – 5805. Hrkal, J.; Hanuš R.: Zlatý fond her II. 1. vyd. Praha: Portál, 1998. ISBN 80-7178-153-3. Huizinga, J.: Homo ludens: o původu kultury ve hře. Přel. Jaroslav Vácha. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1971. Neuvedeno ISBN. Jirásek, I.: Inventář herních zkušeností. In Zlatý Fond her I: hry a programy připravené pro kurzy Prázdninové školy Lipnice. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-636-5. Jirásek, I.: Prožitek a možné světy. Olomouc: FF UP, 2000. (disertační práce). Jirásek, I.; Hanuš R.: Výchova v přírodě. 1. vyd. Ostrava: Vysoká škola Báňská – Technická univerzita Ostrava, 1996. ISBN 80-7078-381-8. Neuman, J. a kol.: Turistika a sporty v přírodě, Portál, Praha (2000) Prázdninová škola Lipnice: Zlatý Fond her I: hry a programy připravené pro kurzy Prázdninové školy Lipnice. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-636-5. Reitmayerová, E.: Cílená zpětná vazba. 1. vyd. Praha: Portál, 2007. ISBN 80-7367-317-7. Rosický A.: Usazeniny k prožívání. In Hanuš R.: Fenomén hry Teoretické a odborné příspěvky k tématu hry. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2003. ISBN 80-244-0669-1. Snopek, V.: Tábornická škola ČSM, ÚV ČSM Praha a MF, 1966 Svatoš, V.; Lebeda P.: Outdoor trénink. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2005. ISBN 80-2470318-1. Výchova a pobyt v přírodě na konci 20. století (sborník příspěvků konference) – Nadace Pangea a FTK UP Olomouc, 1996; Zahrádková, E.: Teambuilding. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367-042-9.

Pro pouť časem v rámci dějinného kontextu, pro nahlédnutí do problematiky her, dramaturigie a všeho kolem zážitkové pedagigiky či Prázdninovky, můžete využít i svědectví přímých účastníků, pohled zkušených. Někteří ještě žijí, všichni ale zapomínají… Ptejte se!


str. 60

Poznámky:

str. 61


Poznámky:


str. 62

Poznámky:

str. 63


Poznámky:


str. 64

Na kurzu Prvosen se od roku 2008 podíleli: – Michal „Darling“ Dvořák – Zuzana „Shoshana“ Andresová – Jana „Žanda“ Haková – Boris „Bóďa“ Janča – Jana Ottová – Lukáš Šilc – Jana Kopecká (Pavíčková) – Zbyněk Riedl – Jiří Glaser – Markéta Kaizlerová – Nikola Frollová – Daniel „Pan Dan“ Svoboda – Michaela „Blajda“ Blahutová – Tereza Kučerová

str. 65


Prázdninová škola Lipnice, o. s. Outward Bound Česká republika vzdělávací nezisková organizace se zaměřením na pedagogiku zážitku Jaromírova 51 120 00 Praha 2 tel.: 224 942 534 fax: 224 941 396 mobil: 774432005 e-mail: [email protected] web: www.psl.cz IČ: 00499099 DIČ: CZ00499099 bankovní spojení: Fio banka, číslo účtu 2500064018/2010 registrace: MV ČR č.j.: VSP/1-3165/90-R

Průvodce eléva. aneb jak se v Prázdninové škole neztratit

Recommend Documents