JAK BÝT PŘESVĚDČIVÝ. a neztratit se v davu. Karel Voříšek Jitka Vysekalová

JAK BÝT PŘESVĚDČIVÝ a neztratit se v davu Karel Voříšek Jitka Vysekalová

Jak být přesvědčivý a neztratit se v davu Karel Voříšek Jitka Vysekalová

Grada Publishing

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

PhDr. Karel Voříšek doc. PhDr. Jitka Vysekalová, Ph.D.

Jak být přesvědčivý a neztratit se v davu Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 5824. publikaci Odpovědný redaktor PhDr. Milan Pokorný Ilustrace a návrh layoutu prof. akad. mal. Karel Míšek, Ph.D. Fotografie Josef Luboš Marek Vizážistka a styling Jiřina Chrtková Sazba Eva Hradiláková Počet stran 224 První vydání, Praha 2015 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. © Grada Publishing, a.s., 2015 Cover Design © Eva Hradiláková ISBN 978-80-247-5385-0 ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE: ISBN 978-80-247-8902-6 (pro formát PDF) ISBN 978-80-247-9679-6 (pro formát EPUB)

Obsah

„To by bylo, aby nebylo“

........................................................................................................................................ 9

KAPITOLA PRVNÍ

O ČLOVĚKU: POZNEJME TOHO, S KÝM ŽIJEME – SAMI SEBE

............................................... 11

Kdo jsme ......................................................................................................................................................................................................... 13 Kdo za to může, slepice, nebo vejce – aneb Co všechno nás ovlivňuje? .............................................................. 14 Jsem, jaký jsem, ale kdo se v tom má vyznat? .......................................................................................................................... 17 Dobrá rada nad zlato .................................................................................................................................................................................. 21 Stres zabiják ....................................................................................................................................................................................................... 22 Poznejme sebe ......................................................................................................................................................................................... 25 Kdo jsem – jaké mám kvality? .............................................................................................................................................................. 25 Jaké „přihrádky na lidi“ máme? ........................................................................................................................................................... 26 POZNEJME OSTATNÍ ............................................................................................................................................................................... 40 Co tě zabije, to tě neposílí ....................................................................................................................................................................... 40 Co kromě osobnosti ovlivňuje naše vztahy k jiným lidem? ........................................................................................... 42 Co všechno nás ovlivňuje – jak jsme přestali věřit věštícím papouškům ............................................................. 46 Kavárna, nebo internet? Z oka do oka, nebo virtuálně? ................................................................................................... 51 Poučme se ..................................................................................................................................................................................................... 53 Konflikt – jak na něj konstruktivně? ................................................................................................................................................. 53 Stresové situace .............................................................................................................................................................................................. 58 PRAKTICKÉ CVIČENÍ: Malý test osobnosti – podívejme se na sebe ............................................................................ 68

KAPITOLA DRUHÁ

O IMAGE – JAK SE VIDÍME A JAK NÁS VIDÍ OSTATNÍ

...................................................................... 77

Od masky k image ................................................................................................................................................................................ 79 Co je image a proč je důležitá aneb Třicet vteřin a dost ................................................................................................... 79 Co je obsahem naší osobní image aneb I tunelář má image ........................................................................................ 80 Profesionální image aneb Věříte všemu, nebo ničemu ..................................................................................................... 82

Image jako náš obraz ................................................................................................................................................................... 87 Sám sobě malířem své image ............................................................................................................................................................... 87 Charisma – dar bohů? ................................................................................................................................................................................ 88 Image slavných osobností – kdo je celebrita? .......................................................................................................................... 93 Image politiků – co k ní patří? ............................................................................................................................................................. 95 Image a ideál ............................................................................................................................................................................................ 98 Body image aneb Moje tělo, můj hrad ....................................................................................................................................... 100 Co je to móda, muška jenom zlatá, která stále někam chvátá .................................................................................. 104 Svět je barevný ............................................................................................................................................................................................. 108 Jak vytvořit vlastní image aneb Jsem takový, jaký chci, abych byl ............................ 115 Osobní marketing – sám sobě prodejcem své značky .................................................................................................... 115 PRAKTICKÉ CVIČENÍ: Osobní image – jak se vidím já a jak mě vidí druzí ........................................................... 120

KAPITOLA TŘETÍ

O KOMUNIKACI A RÉTORICE – MLUVME SPOLU

............................................................................... 123

Jak mluvit a přesvědčit .......................................................................................................................................................... 125 Proč někdy mluvíme, ale nikdo nám nerozumí .................................................................................................................... 125 Díky za tebe, že jsi, trémo ..................................................................................................................................................................... 127 Pozorujme lidi kolem sebe ................................................................................................................................................. 133 I špatný řečník je můj vzor ................................................................................................................................................................... 133 Naslouchám, tedy jsem .......................................................................................................................................................................... 134 Dirigent nad rozbouřeným oceánem .......................................................................................................................................... 139 Jak na projev ........................................................................................................................................................................................ 140 Projev jako bitva .......................................................................................................................................................................................... 140 Buďme asertivní – chceme-li ............................................................................................................................................. 150 Proč být asertivní, být-li vůbec ......................................................................................................................................................... 150 Manipulátor v nás ...................................................................................................................................................................................... 152 PRAKTICKÉ CVIČENÍ: Test asertivity – umíme se prosadit? ........................................................................................... 160

KAPITOLA ČTVRTÁ

O HLASU – NAŠEM HLAVNÍM NÁSTROJI PŘESVĚDČOVACÍM

.......................................... 163

Kde se to v nás bere ....................................................................................................................................................................... 165 Rozvažte své tělo, jazyk i mysl aneb Ďábel je skryt v detailu ..................................................................................... 165 Dirigent, vojevůdce nebo kouzelník ............................................................................................................................................ 170 Promlouvá naše tělo ................................................................................................................................................................ 182 Mluvíme celým tělem aneb Kam se hrabou větrníky ...................................................................................................... 182 Slova, která rádi slyšíme ..................................................................................................................................................... 190 Slova jako posunovači na trati manipulace ............................................................................................................................. 190 Charismatické odbočení ....................................................................................................................................................................... 193 Jak to umějí prezidenti ........................................................................................................................................................................... 193 Co s neúspěšným projevem ................................................................................................................................................. 200 Když se vloudí chybička ......................................................................................................................................................................... 200 Mapa řečnického úspěchu .................................................................................................................................................................. 201 PRAKTICKÉ CVIČENÍ: Poznejte sami sebe – mluvíte jako mistr, elév nebo nula? .......................................... 210

PÁR SLOV ZÁVĚREM ANEB IMAGE JAKO DETEKTIVKA

.............................................................. 215

LITERATURA ............................................................................................................................................................................................ 216

„To by bylo, aby nebylo“

Určitě to znáte. Sedíte v místnosti plné lidí, všichni diskutují, předhánějí se v nápadech, a vy byste také chtěli něco říct, přispět do mlýna bouřících myšlenek. Jenže se stydíte. Hlava je slov plná, ale přes zamčená ústa se ven nedostanou. Nechcete na sebe upozorňovat. Co kdyby po vás ještě nakonec chtěli, abyste předstoupili před auditorium a něco souvislého řekli? Bože chraň! To známe: rudo v obličeji, uši hoří, slova splašeně pádí, před očima mlha, v hrdle knedlík a srdce bije na poplach. Jenom to ne! Víte, o čem mluvíme? Pokud ano, pak je tato knížka určena především vám. Nechceme poskytovat stoprocentně zaručené rady – neexistují. Každý jsme svůj, na každého platí něco jiného. Chceme být vašimi průvodci labyrintem poznání sebe sama. Můžete bloudit, ale nakonec si uvědomíte, že neztratit se v davu je snadné. Pomůžeme vám v tom. Neztratit se sám v sobě je sice mnohem těžší, ale i s tím se „dá něco dělat“. Zvládnu to? Přesně to vás asi napadlo. Odpověď je „ano“! Musíte ale začít sami u sebe. Přesněji, sami v sobě. Půjdeme cestou přes uvědomění si svého vlastního já, své osobnosti, přes budování

9

Jak být přesvědčivý a neztratit se v davu

osobní image až k samotnému mluvení na veřejnosti, přesvědčivému vystupování a trikům a radám, jak vše zvládnout. Bude to dřina? Půjde to samo. Od prvních řádek nebraňte své fantazii, aby se rozběhla. Pusťte ji ze řetězu. Ve své mysli si vytvářejte obraz toho, jak se neustále zlepšujete. Čtěte a každou chvilku domalujte na plátno nový detail toho, co jste se dozvěděli a co si chcete zapamatovat. A co když vám naskočí v živých barvách i to, jak jste kdy byli neschopní? V pořádku, podívejte se na to a hned to silnými čarami přeškrtejte a smažte. Jste malíř, který na svůj starý obraz maluje nový, lepší a lepší. Portrétujte sami sebe jako vítěze, úspěšnou osobnost, řečníka, který už ví, že umí, a ne že ne. Jak říká básník Josef Hanzlík v Černém kolotoči, „to by bylo, aby nebylo“. Vaši průvodci labyrintem

P. S. Nesnažíme se předkládat univerzální vysvětlení lidského chování a prožívání, za tímto účelem bylo vydáno mnoho moudrých knih, na které zájemce o další poznání upozorňujeme během naší společné cesty labyrintem sebepochopení. Chceme jen svou trochou přispět do mlýna sebepoznání a sebezdokonalování. Je to běh na celý život; něco o tom víme, i když roky už dávno nepočítáme.

10

„Budete-li se snažit porozumět celému vesmíru, nepochopíte vůbec nic. Jestliže se pokusíte porozumět sobě, pochopíte celý vesmír.“ Buddha

KAPITOLA PRVNÍ

O ČLOVĚKU: POZNEJME TOHO, S KÝM ŽIJEME – SAMI SEBE Kdo jsme Poznejme sebe Poznejme ostatní Poučme se PRAKTICKÉ CVIČENÍ: Malý test osobnosti – podívejme se na sebe

11


O čem je tato kapitola: Kdo jsme: osobnost a vše kolem; co je to osobnost; „osobnost jako pravda o masce“; důležité životní etapy a role; kdo a kde jsem já. Poznejme sebe: jaké typy lidí rozlišujeme; kam patříme; jak je poznání vlastní osobnosti důležité pro budování žádoucí image. Poznejme ostatní: na světě nejsme sami; člověk ve společnosti; vliv skupiny; sociální percepce – jak vnímáme druhé, jejich názory a postoje. Poučme se: k čemu nám pomůže, co se dozvíme o sobě i ostatních; život není jen „procházka růžovým sadem“; jak řešit konflikty a stresy. PRAKTICKÉ CVIČENÍ: Malý test osobnosti – podívejme se na sebe.

12


Kdo jsme „Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“ Jan Werich

Kdo jsme? Co je to osobnost? Čím vším je charakterizována? Jaké typy lidí rozlišujeme? Kam patřím já – v čem jsou mé přednosti a omezení? Nad tím se zamyslíme v této kapitole. Jaký je původ slova „osobnost“? Asi vzniklo z latinského persona, což znamenalo divadelní masku. Snad odtud pochází známý výrok George Byrona: „Osobnost jako pravda o masce.“ Nebo je to naopak? V antice si tuto masku měnili podle rolí, které hráli. Každá z nich zachycovala jinou náladu člověka. Je tedy naše osobnost podmíněna rolí, kterou v průběhu života přijímáme? Jak důležitá je tvář, kterou ukazujeme světu? V běžném životě je termín „osobnost“ často užíván pro někoho významného, pro člověka, který vyniká v různých oblastech, většinou uměleckého či společenského života. V psychologii tento pojem používáme pro všechny lidi s jejich vlastnostmi, schopnostmi, potřebami, zájmy, jak uvádíme v dalším textu. V literatuře se můžeme setkat s mnoha pojetími osobnosti. Nejde o jednotný, jednoduchý pojem, navíc „komplikovaný“ novými poznatky, které přinášejí další přístupy a teorie. Osobnost není nic hmatatelného, jednoduše postižitelného. Teorie osobnosti se zabývá tím, co je všem lidem společné, i tím, co je od sebe odlišuje. Pro pochopení sebe sama i druhých lidí je důležité porozumět jak tomu společnému, tak tomu jedinečnému. Psychologie osobnosti si klade i otázky typu: Proč je někdo spolehlivý, čestný, věrný nebo proč má někdo smysl pro povinnost, a jiný ne? Důležité je také to, že osobnost člověka se v průběhu života vyvíjí, mění se pod vlivem sociálního prostředí. V současné době (od konce šedesátých let minulého století) je věnována

13


větší pozornost struktuře a vzájemným vztahům jednotlivých složek osobnosti, jsou vytvářeny modely osobnosti. Psychologie se dostává mnohem dále než k pouhé inventarizaci vlastností jako v minulých přístupech. Teorie nám z různých úhlů pohledu vysvětlují a modely znázorňují uspořádání osobnosti. Jsou v nich příběhy, ke kterým se můžeme připojit, odmítnout je nebo je z různých úhlů pohledu pochopit.

Kdo za to může, slepice, nebo vejce – aneb Co všechno nás ovlivňuje?

Podívejme se na podíl dědičnosti, prostředí a výchovy, aniž bychom si osvojovali nárok odpovědět na dosud přesně nezodpovězenou otázku, co působí více – podobnou té, co bylo dříve, zda slepice, nebo vejce. Přesně na ni odpovědět neumíme. Patřila k dlouho diskutovaným tématům v psychologii osobnosti. Psychologové byli rozděleni na dva tábory. Jedni zdůrazňovali význam dědičnosti a minimalizovali vlivy prostředí, na druhé straně stáli zastánci vlivu prostředí a výchovy na vývoj člověka, který se rodí jako nepopsaný list (tabula rasa). V současné době si klademe spíše otázku, jakým způsobem jednotliví činitelé působí. Na základě toho, co víme, je zřejmé, že dědičnost jako jeden z biologických činitelů neurčuje přímo, jaké budou psychické vlastnosti člověka. Poskytuje jen předpoklady pro jejich formování, a to ve vzájemném působení se společenským prostředím. Dědičnost tedy představuje určitý potenciál, který je rozvíjen právě vlivy prostředí a výchovy. Vliv jednotlivých činitelů je u různých vlastností odlišný. Například při rozvoji intelektových schopností a formování charakteru má rozhodující význam společenské prostředí a výchova, dědičné vlivy jsou výrazné hlavně v raném věku. Už si nemyslíme, že osobnost je jen pasivním produktem dědičnosti a prostředí jako sil nezávislých na člověku. Důležitá je i naše aktivita jako jednotlivce i aktivita sociálních skupin. Takže nezoufejme, když nám nebylo dáno do vínku vše, mnohé můžeme sami napravit.

14


Vyzkoušejte si to sami na sobě. Vezměte si čistý papír, na jednu stranu si napište heslovitě pod sebe, co byste chtěli umět a co vám „nebylo dáno do vínku“. Na druhou stranu si napište, co pro to můžete udělat a uděláte, abyste to „do vínku dostali“. Papír si pověste na takové místo, abyste ho měli neustále na očích. Dostane se vám do podvědomí a to začne pracovat na tom, aby to tak skutečně bylo. Záleží také na tom, v jaké životní etapě se nacházíme. Etapy lidského života zajímavě popsal německý psycholog Erik H. Erikson. Vycházel z toho, že na každém stupni vývoje nás čeká základní psychologický rozpor, po jehož vyřešení se naše osobnost dále rozvíjí. Mezi tyto rozpory patří: • konflikt vztahů – například manželský trojúhelník; • konflikt hodnot – spor mezi dvojí povinností nebo touhou; • konflikt zájmů – mezi zájmem instituce a osoby, jež ji zastupuje; • konflikt informací – rozpor údajů nebo jejich interpretace; • konflikt strukturální – mocensky nevyvážené organizační struktury; • konflikt role – rozdílné definice role v závislosti na vztahu k nositeli.

rozvoj / stagnace intimita / izolace vyrovnanost / zoufalství sebevědomí / zmatení rolí činorodost / pasivita iniciativa / vina samostatnost / nejistota důvěra / nedůvěra

stáří střední věk mladý dospělý mladistvý školák předškolák batole kojenec

Obr. 1 Etapy lidského života dle Eriksona Eriksonovým základním východiskem je předpoklad, že vývoj člověka probíhá po celý jeho život a že jednotlivé generace se ovlivňují navzájem.

15


Tab. 1 Fáze vývoje osobnosti dle Eriksona Přibližný věk

Rozvíjená ctnost

Konflikt

Významný vztah

Existenciální otázka

Příklad

0–2 roky

naděje

důvěra × nedůvěra

matka

Mohu důvěřovat světu?

krmení, opuštění

2–4 roky

vůle

samostatnost × stud a nejistota

rodiče

Je v pořádku, jaký jsem?

chození na nočník, obléknutí se

4–5 let

účel

iniciativa × vina

rodina

Je v pořádku to, co dělám?

poznávání, používání nástrojů, tvorba

5–12 let

schopnost

činorodost × pasivita

sousedství, škola

Mohu být přínosem ve světě lidí a věcí?

škola, koníčky, sporty

13–19 let

věrnost

sebeuvědomění × zmatení rolí

vrstevníci, vzory

Kdo jsem? Čím mohu být?

sociální vztahy

20–39 let

láska

intimita × izolace

partneři, přátelé

Mohu milovat?

romantické vztahy

40–64 let

péče

rozvoj × stagnace

domov, pracoviště

Mohu se ohlédnout za životem?

práce, partnerství

Nad 65 let

moudrost

vyrovnanost × zoufalství

lidstvo, moji blízcí

Bylo v pořádku, jaký jsem byl?

reflexe života

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Erik_Erikson.

Erikson1 vymezil osm fází vývoje osobnosti, které jsou spojeny se zásadním životním sta diem. To je charakterizováno nějakým vnitřním konfliktem, vyplývajícím ze základní existenciální otázky, jak je zřejmé z uvedeného přehledu. Nevyřešené konflikty si s sebou neseme do další životní etapy. Eriksonovým klíčovým konceptem k pochopení lidské psychiky je identita, především identita vlastního já. Vyzkoušejte si Eriksonův přístup sami na sobě. Podle výše uvedeného schématu projděte svůj dosavadní život. Věnujte tomu jeden klidný večer, kdy budete sami. Vytvořte si pohodu, zapalte svíčku, nalejte si sklenku dobrého vína a ohlédněte se zpátky, začtěte se do vaší knihy osudu. Odpovídali jste si na podobné otázky, jaké jsou uvedeny v tabulce? A jak jste si odpověděli? Kam vás to posunulo? Stala se někde chyba? Kde? Vše se odehrává jen ve vaší mysli. Malujete obraz toho, jak jste žili a jak žijete. Co můžete udělat, abyste napravili to, s čím nejste spokojeni? Vaše 1 Erik Homburger Erikson (1902–1994) – německo-americký psychoanalytik, představitel psychoanalytické ich-psychologie. Vedle dětské a vývojové psychologie se zabýval také etologií. Napsal psychoanalyticky orientované biografie Martina Luthera Kinga a Mahátmy Gándhího. Za druhou z nich obdržel v roce 1970 Pulitzerovu cenu. 16


image, to, jak vás vnímají ostatní, není navždy pevně a neměnně daná. Pamatujte na slova Arnošta Lustiga: „Není nic, s čím by nešlo něco udělat.“ Pojďme do současnosti. V jednotlivých životních etapách člověk „zraje“ nejen biologicky, ale i sociálně, přebírá role a normy odpovídající danému životnímu období. Svůj život prožíváme jako sled každodenních dějů, do kterého zasahují zlomové události. Z pohledu životního cyklu je to například začátek školní docházky, maturita, sňatek, narození dítěte, „prázdné hnízdo“, když děti odejdou z domova, odchod do důchodu. Moderní společnost přináší nové problémy a požadavky. S prodlužováním věku je nutné zvládat nové životní situace i v dospělosti. Nové problémy přinášejí i nové technologie. Ale o tom budeme hovořit dále.

Jsem, jaký jsem, ale kdo se v tom má vyznat? Vraťme se k osobnosti. Každý člověk má svoji jedinečnou a neopakovatelnou osobnost, to znamená vlastnosti, které ho charakterizují a které jsou tvořeny spojením biologických, psychických a sociálních aspektů. Osobnost se utváří ve vztazích k sobě, ke druhým, vůči prostředí a společnosti a projevuje se vždy jako celek. Všichni víme z vlastní zkušenosti, že každý člověk reaguje jinak, i když na něj působí stejné vlivy. Někdo se při neúspěchu zhroutí, druhého to naopak vede k většímu úsilí o dosažení cíle. Stručně můžeme říci, že osobnost je charakterizována svou jedinečností, neopakovatelností, integrovaností a interakcí (vzájemným působením) vnějších a vnitřních vlivů. Ale nezalekněte se, dá se to říct i jinak. Často bývá osobnost definována jako: • Co člověk chce – potřeby, zájmy, hodnoty. • Co člověk může – schopnosti, vlohy, nadání. • Co člověk je – temperament a charakter. • Kam člověk směřuje – životní cíle. Osobnost představuje jednotu všeho tělesného a psychického, vrozeného a získaného, všeho, co je typické pro daného jedince a projevuje se v jeho chování. Zahrnuje psychické procesy, které probíhají v čase (poznávací, paměťové i motivační), dále psychické stavy a psychické vlastnosti. Pro poznání a porozumění osobnosti jsou důležité tyto kategorie vlastností: • Aktivačně-motivační vlastnosti – motivace: zahrnují všechno to, co člověka vede k určité činnosti, oč usiluje, k čemu směřuje, tzv. motivy – potřeby, pudy, cíle, zájmy, ideály, plány, ale také například zvyky. Stejné chování může být motivováno rozdílně. Například u návštěvy divadla může být motivem hluboký zájem o hru, touha vidět zbožňovaného herce, ukázat se v nových šatech i možnost předvést ve společnosti, jak jsme „kulturní“.

17


*

Zkuste si odpovědět na otázku, co vás většinou motivuje. Jsou to materiální stimuly jako finanční výhody nebo materiální prospěch, či vztahy k lidem, např. pocit sounáležitosti, otevřenost, důvěra, spravedlnost, odpovědnost, nebo intelektuální potřeby? Důležité je soustředit se na to, čeho chcete dosáhnout, více než na to, co nechcete. Tedy stanovit si pozitivní cíle, protože pozitivní sdělení motivuje více než negace. • Vztahově-postojové vlastnosti – charakter, postoje: jádro osobnosti, které je člověku zdrojem zodpovědného jednání, zahrnuje vlastnosti s morálním významem. Charakterem vyjadřujeme svůj vztah ke společnosti, k ostatním lidem, prostředí, práci i k sobě samému. Příklady charakterových vlastností jsou pravdomluvnost, spolehlivost, věrnost, pracovitost, čestnost, poctivost, smysl pro povinnost… a samozřejmě také jejich opak. Podle charakteru se rozhodujeme mezi různými cíli a většinou si vybíráme ten, který je nejbližší našim hodnotám. Přesto rozhodnutí není vždy jednoduché, protože v nás může vzniknout tzv. vnitřní konflikt, kdy váháme mezi dvěma pozitivními cíli, dvěma negativními cíli nebo pozitivním a negativním cílem. • Seberegulační vlastnosti – na základě poznání sebe sama: řídí a kontrolují prožívání a chování. Patří sem uvědomování si vlastní existence – sebepoznání, svědomí jako vnitřní proces, který odráží konflikt mezi zásadami a chováním člověka (všichni známe termín „hlas svědomí“), sebekritika a sebevýchova, uvědomování si vlastních kladů i nedostatků. Sebekritický postoj je důležitý, ale nemělo by docházet až k „sebemrskačství“, vyčítat si každou malou chybu, navíc snězenou tabulku čokolády nebo „navíc“ zakoupený pleťový krém, kdy jsme neodolaly krásnému balení. Sami se sebou musíme žít celý život, tak buďme k sobě laskaví. A berme některé věci s humorem, jako v tom starém vtipu: „Manžel se vrací z hospody a nemůže se trefit do dveří. Manželka se jde po pěti minutách podívat, co je to za rány, spatří manžela a povídá: Ty máš ale opici! A manžel odpoví: Jsem rád, že jsi sebekritická…“ • Dynamické vlastnosti – temperament: charakterizují formální průběh prožívání a chování z hlediska dynamiky a intenzity (temperamentem se zabýváme podrobněji v další kapitole). • Výkonové vlastnosti – schopnosti: určují, jak úspěšně může osobnost vykonávat určitou činnost: vlohy, schopnosti speciální a obecné = inteligence. Patří sem vlohy, které v sobě potenciálně zahrnují schopnosti v různém stupni rozvoje. V této souvislosti hovoříme o nadání, které umožňuje nadprůměrné výkony, o talentu jako mimořádně rozvinutém souhrnu schopností a o genialitě, která představuje mimořádný talent.

18


• Individuální vlastnosti psychických procesů a stavů: podílejí se na charakteristice osobnosti, vytvářejí tzv. individuální zvláštnosti našeho vnímání, představivosti, fantazie, tvořivosti, myšlení, paměti, řeči, pozornosti, emocí, chování ve stresu, konfliktu apod.

Rozložení inteligence v populaci „Inteligentní člověk dokáže rozpoznat v chaosu řád a naopak v řádu chaos.“ Rozdělení inteligence, stejně jako jiných lidských vlastností, v celkové populaci lze znázornit pomocí Gaussovy křivky normálního rozdělení (obrázek 2). Z grafu vyplývá, že inteligence většiny obyvatelstva (68,2 %) se pohybuje kolem průměru v pásmu podprůměrné a nadprůměrné inteligence. Méně lidí se nachází v oblasti nízké a vysoké inteligence (27,2 %), ještě méně v oblasti velmi nízké a velmi vysoké inteligence (4,2 %) a pouze zlomek lidí patří do pásem extrémně nízké a extrémně vysoké inteligence (0,4 %).

váš IQ

běžná oblast

0,2 % IQ:

50

extrémně nízký

2,1 % 60

13,6 % 70

80

34,1 % 90

100

34,1 % 110

13,6 % 120

2,1 % 130

140

0,2 % 150

velmi nízký pod- nad- vysoký velmi extrémně nízký průměrný průměrný vysoký vysoký

Obr. 2 Rozložení inteligence v populaci podle Gaussovy křivky Zdroj: http://www.ssvp.wz.cz/Texty/inteligence.html.

Podívejme se podrobněji na hodnoty, hodnotové systémy, které ovlivňují naše chování, do značné míry určují náš životní styl. Nejsou neměnné, během života se mohou vyvíjet až ke zcela opačnému pólu. Hodnoty vypovídají o tom, čeho si v životě nejvíce ceníme, vážíme, co považujeme za nejpodstatnější, a nejsilněji nás motivují v dosahování našich cílů.

19


Nejčastěji je používána klasifikace typů podle E. Sprangera2: 1. Teoretický typ: dominantním zájmem teoretického člověka je nalézání pravdy. Za svůj hlavní cíl považuje objektivní řazení a systemizování svých poznatků. Podílí se nezřídka na výzkumné činnosti, je aktivní na teoretických seminářích a konferencích, často sám odborně a vědecky publikuje. 2. Ekonomický typ: měří vše tím, zda je to praktické, mnohdy nedoceňuje teorii a fantazii (originalitu). Má hlavně zájem na tom, co je užitečné. 3. Estetický typ: největšími hodnotami jsou pro něj harmonie a soulad. Je charakterizován převahou iracionálních prvků (intuice, fantazie, emoce) nad prvky racionálními. Nejvyšší hodnotu vidí v kráse, harmonii, symetrii, stylu. Tenduje k individualismu a nezávislosti. 4. Náboženský typ: největší hodnota spočívá v jeho jednotě s Bohem, své činy posuzuje z hlediska víry. Usiluje o hledání smyslu života. Je lhostejný k materiálním hodnotám, vše podřizuje vyšším cílům, hledá mystickou zkušenost. Jeho cílem je překonávání sebe sama. Bývá charakterově spolehlivý, vážný, uzavřený, bez smyslu pro humor. 5. Politický typ: nejvyšší hodnotou je moc. Má tendenci vždy a všude prosadit vlastní osobnost, a to třeba i agresí. Prosazuje své názory, postoje, rád prožívá vědomí vlastní převahy. Zajímá se především o moc, vliv a uznání. 6. Sociální typ: altruista, nesobecký člověk, láska je pro něj nejdůležitějším vztahem. Je trpělivý, vstřícný, tolerantní. Podstatné jsou pro něj pozitivní emocionální vztahy, láska k lidem, sociabilita, filantropie. Mohou samozřejmě existovat další typy nebo typy s různě smíšenými vlastnostmi. Kam byste se zařadili vy? Našli jste se? Musíme samozřejmě brát zřetel na to, že tato typologie byla vytvořena již před delší dobou a nemusí ve všem odpovídat dnešku, i když to základní zůstává. Jde o historickou podmíněnost hodnot, takže tuto klasickou typologii by bylo možné doplnit a obměnit. Například Říčan (2007) naznačuje obměnu Sprangerovy typologie tak, aby korespondovala s dnešní dobou. Vedle ekonomického typu ještě prezentuje typ technický, který je zaujat technikou, technickou revolucí. Také postrádá zařazení hodnot, které souvisí se sportem a kulturou těla, což je určující pro životní styl mnoha dnešních lidí. Dále zdůrazňuje nezařazenost osobní svobody, která představuje důležitou hodnotu pro mnoho lidí. Další mírné změny doporučuje i u náboženského typu, kde prožitkové kvality dnešních, především mladých lidí jsou často spojeny s jinými obsahy. Výzkumem hodnot v naší společnosti se zabývá Centrum pro výzkum veřejného mínění – Sociologický ústav AV ČR.

2 Eduard Spranger (1882–1963), německý psycholog, budoval svou kulturní a životní filozofii i psychologii porozumění na duchovních vědách. Rozlišuje mezi subjektivní duší a objektivním duchem. Subjektivní duše se vyvíjí vrůstáním jedince do objektivního ducha, tj. do úhrnu kulturních hodnot určité doby. Stykem se světem kulturních hodnot, duchovními akty, individuální duše roste a stává se schopnou rozumět objektivnímu duchu a znovu jej oživovat (www.wikipedie.cz). 20


DŮLEŽITOST HODNOT V ČESKÉ SPOLEČNOSTI V LETECH 1990–2014 Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM) uskutečňuje od roku 1990 až do současnosti výzkum hodnotových orientací v české společnosti. Zjišťuje, jakou důležitost přikládají Češi vybraným hodnotám z oblasti rodinné, pracovní a společensko-politické sféry a životního stylu. Po celou dobu výzkumu jsou na prvních místech tyto hodnoty: • Žít ve spokojené rodině (v roce 1990 – 97 %, v roce 2014 – 92 %). • Pomáhat své rodině a přátelům (v roce 1990 – 96 %, v roce 2014 – 92 %). • Mít přátele, se kterými si dobře rozumíme (v roce 1990 – 96 %, v roce 2014 – 93 %). • Žít ve zdravém životním prostředí (v roce 1990 – 98 %, v roce 2014 – 91 %). Na dalších místech se objevují hodnoty spojené s prací (zajímavá práce, užitečná práce, pracovat se sympatickými lidmi apod.). Některé hodnoty jsou stabilní, u jiných docházelo v průběhu času ke změnám. Výrazně se zvýšila hodnota „mít jakoukoli práci“ (z 59 % v roce 1990 na 73 % v roce 2014), dále důraz na příjemnost života a na to, mít čas na koníčky a zájmy, žít zajímavý, vzrušující život. Snížila se hodnota spočívající v ochotě „pomáhat rozvoji demokracie ve společnosti“ (ze 69 % v roce 1990 na 59 % v roce 2014). Zdroj: CVVM, 2014.

Dobrá rada nad zlato Mnohdy slyšíme: buď sám sebou. Ale co to znamená? Vystupujeme v životě v řadě rolí a je na nás, do jaké míry jsme v nich „opravdoví“. Většinou chceme vypadat schopnější, lepší, než ve skutečnosti jsme, což je do jisté míry přijatelné. Netrápit se tím, že nejsme ideální, a naučit se mít rádi sami sebe patří k základním radám, které nám psychologové dávají. Přiměřená míra sebevědomí ovlivňuje naši úspěšnost, zdůrazňujeme slovo „přiměřená“.

Psycholog Tomáš Novák (2014) nabízí v této souvislosti několik zásad vztahu k sobě samému: • Pochval sebe i druhé, byť vše nebylo ideální. • Důvěřuj, ale obezřetně. Ne každý, kdo to tvrdí, to s tebou myslí dobře. Ne každý, kdo to myslí dobře, to dobře dělá. • Když se věci nedaří, věř, že bude lépe – hned, jak na to přestaneš úzkostlivě čekat. • Nešetři na sobě víc, než je skutečně nezbytné. Musíš vydržet – a to chce určité investice. • Vyhni se časté sebekritice. Místo toho změň v rámci možností to, co ti vadí. • Měj rád sebe sama. I proto, abys mohl mít rád své bližní. • Snaž se být sám sebou, ne někým jiným. Žij v pohodě se svými nedostatky. Zdroj: Psychologie dnes, 1/2014.

21


Udělejte si malý pokus. Znovu si vezměte čistý list papíru. Položte si zdánlivě jednoduché otázky: „Proč jsem na sebe pyšný? Co se mi povedlo? Za co se můžu pochválit? Jaké jsou moje úspěchy?“ Na setkáních a seminářích, kde toto cvičení děláme, pozorujeme na lidech počáteční rozpaky, nervózní smích, pak vážnost, soustředění, ale když začnou psát, najednou se začnou lehce usmívat. Poznávají, že na sebe mohou být právem pyšní. Chválí se. Na naše úspěchy zapomínáme, kdežto neúspěchy prožíváme naplno, ničí nás. A to je chyba! Tak se prosím teď zamyslete a pište. Ať je seznam vašich úspěchů co nejdelší. Svět se stále rychleji mění a vyvíjí, což klade velké nároky na naše adaptační schopnosti. Všechno kolem nás je v pohybu a my musíme na změny reagovat. Nemůžeme pasivně přihlížet, ale naučit se jít dále v souladu s měnícím se světem. Nespokojenost se stavem světa i se sebou samým a aktivní odpověď na ni může vést k rozvoji osobnosti, ale způsobit i problémy. Nové technologie s sebou nesou kromě nových možností i řadu nebezpečí. Pro člověka, pro nás všechny. Studie Digital Diaries (Psychologie Dnes, červenec 2014) zjistila, že české děti ve věku tří až pěti let sice ovládají digitální technologie, ale mají problémy zavázat si tkaničky u bot. Naše století přineslo také novou fobii zvanou „nomofobie“ – strach ze ztráty kontaktu při nedostupnosti mobilního spojení. Hrozí nám digitální demence? Nad tím se zamýšlí řada autorů, v roce 2014 vyšla publikace specialisty na mozek Manfreda Spitzera, který popisuje, k jakým psychickým změnám může vést přílišné používání digitálních médií. Výsledky výzkumů, které zmiňuje, jsou alarmující. Na digitálních médiích vzniká závislost. V dlouhodobém horizontu poškozují tělo, a především mysl. Jakmile přestaneme vyvíjet duševní úsilí, ochabuje nám paměť. Nervové spoje odumírají a ty nové nepřežijí, protože jich není třeba. U dětí a mladistvých dramaticky klesá vinou digitálních médií schopnost učení; výsledkem jsou poruchy pozornosti a čtení, úzkost a otupělost, poruchy spánku a deprese, nadváha, sklony k násilí a úpadek společnosti.

Stres zabiják V současném světě se musíme vyrovnávat s velkým množstvím stresových situací, které zahlcují naše smysly, s pocitem ohrožení i s nároky, které s sebou nese naše společenská i ekonomická situace. Pokud se nedokážeme se všemi hrozbami vyrovnat, dostaví se stres, který ohrožuje především obyvatele vyspělých zemí. Projevuje se podrážděním, neklidem, svalovým napětím, ztrátou koncentrace. Ruku v ruce se stresem přicházejí deprese, životní melancholie, nechutenství, apatie, různé formy závislosti a celá řada civilizačních chorob. Řešení na úrovni celé společnosti nevypadá zatím reálně. Jednou z rad, kterou nám odborníci dávají, je právě poznání sebe sama. Přemýšlení o sobě, sebepoznání zahrnuje řadu citlivých témat od odhalení skutečných tužeb až po vyjasnění vztahu ke svým problémům. Může nám pomoci „získat půdu pod nohama“ a umět se podívat objektivněji na svět kolem nás, naučit se předcházet stresu. K tomu se vrátíme v závěru této kapitoly.

22


Stres je vyvolán naší reakcí na stresory, zátěžové situace, a je možné mu předejít především změnou myšlení, změnou postoje k lidem i situacím. Můžeme vycházet z jedné ze základních terapeutických pouček: pokud mi vadí partnerovy zlozvyky a nemohu nebo nechci změnit partnera, změním svůj postoj k těmto zlozvykům. Rozpoznání problému je prvním krokem k jeho vyřešení. To platí i o stresu. Nemůžeme ho zcela odstranit, ale můžeme se naučit, jak mu předcházet a jak s ním zacházet.

NA CO SI HLAVNĚ DÁT POZOR? „Člověče, buď trpělivý přijmout věci, které nemůžeš změnit, buď rozhodný a odvážný, a změň ty, které změnit můžeš, a buď moudrý, abys odlišil jedny od druhých.“ Demosthenes 1. Připusťte si jen přiměřenou míru zátěže: – Rozlišujte, co je podstatné ve vašem denním „seznamu úkolů“. – Naučte se říkat NE jiným i sobě. – Zkuste si občas položit otázku: „Co bych asi dělal/a, kdyby mi lékař oznámil, že mi zbývají už jen tři měsíce života (přitom bych byl/a bez bolestí a nebyl/a upoután/a na lůžko)?“ 2. Dbejte na správnou životosprávu a zdravý spánek: – Uvádí se, že velké procento nemocí pochází z nesprávné výživy a nedostatečného odpočinku. Příruček a rad o správné výživě je víc než dost, vyberte z nich jen to podstatné a rozumné, na co vaše tělo slyší a reaguje (včetně rad, zda a jak pít alkohol, černou kávu, mléko atd.). 3. Myslete pozitivně, usmívejte se: – Pokud možno si nestěžujte, že „život je špatný, hrozný“, nelitujte se, dobrým pomocníkem při zvládání stresu je humor. Říká se také, že je to „ochranný štít moudrých“. – Usmívejte se, protahujte všech čtrnáct obličejových svalů – vlivem smíchu na zvýšení odolnosti, imunity se zabývá už i nový vědecký obor, psychoneuroimunologie. Úsměv má v každodenním životě kromě uvolňujícího efektu další výhodu. Vyvolává obvykle příznivou emoční odezvu u lidí kolem vás, naladí je na vlnu štěstí a pohody. 4. Rozumně se pohybujte, relaxujte: – Rozumný pohyb podporuje metabolismus, spaluje vyplavené stresové hormony. Věnujte se takovému sportu či druhu pohybu, který vás baví, těší. Nemusíte lámat rekordy. – Nepovažujte chvíli odpočinku či čas klidu za ztracený, uvolněte tělesné i duševní napětí, ve kterém většina z nás žije – vyčerpává to, vyvolává to nervovou i fyzickou únavu. 5. Pěstujte své zájmy a vztahy: – Zájmy jsou naše „baterky“: dokážou velmi intenzivně dobíjet, a proto si dopřejte denně aspoň chvilku pro sebe, pro své koníčky. – Pro naši životní spokojenost jsou podstatné mezilidské vztahy, kterým se věnujeme v další kapitolce. Je důležité je umět pěstovat a kultivovat, najít si čas na sebe i své blízké. Neuzavírejte se sami do sebe.

23


6. Pojmenujte své stresory: – Naučte se identifikovat to, co vás stresuje, napište si seznam a zamyslete se nad ním. – Zamyslete se nad svým prostředím v práci, doma, přemýšlejte o lidech kolem vás, o si tuacích, které prožíváte. – Některé stresory nemůžeme změnit (je nutno změnit svůj postoj k nim), některé lze zmírnit nebo zcela odstranit. – Řada lidí se o odstranění stresorů ani nesnaží, protože jim přinášejí určité výhody: více peněz, moc, slávu, úspěch, prestiž, pohodlí, bezpečí apod. (žaludeční vředy mají nejčastěji úspěšní, poctiví a velmi svědomití lidé se spoustou úkolů, povinností, závazků, aktivit), nebo si neumějí představit jinou alternativu (mají obavy z neznámého, bojí se vyzkoušet něco jiného). 7. Nebojte se změny: – Změňte způsob zacházení se stresovými situacemi, které nemůžete ovlivnit. – Jde o změnu myšlení, cítění a jednání. – Můžete změnit zaměstnání, bydliště, okruh známých, životní režim, ale podstatná je změna životní filozofie. Skutečná změna musí začít uvnitř každého z nás! Zdroj: http://www.kps.zsu.cz.

Pro zvládání stresu existují relaxační techniky, které uvolní tělo i duševní napětí. Najdete je například na stránkách www.hovorykv.cz. Protože mezi tělesným a duševním napětím existuje vztah, pomůže nám uvolnění tělesného napětí k lepší duševní pohodě. Stresu a „co s ním“ se věnujeme též v další kapitole.

24


Poznejme sebe „Gnóthi se autón – poznej sám sebe. (Poznáváním sebe sama poznáváme celý vesmír.)“ Sokrates

Kdo jsem – jaké mám kvality? Poznávání osobnosti patří mezi základní úkoly psychologie a pedagogiky, ale je zajímavé pro každého z nás. Osobnost poznáváme na základě jejího verbálního i neverbálního chování: co říkáme i co neříkáme. Postup, kterým docházíme k více či méně přesným poznatkům o psychice a osobnosti člověka, by měl být založen na teorii poznání. Pokud neznáme sami sebe a nevíme, co nás motivuje, co nás vede k určitému jednání, nejsme připraveni ke zvládání náročných situací, které nás v životě čekají. Poznání sebe sama je předpokladem k dosahování úspěchu, k tomu, abychom dokázali některé věci v našem životě změnit. A abychom mohli něco změnit, musíme to nejdříve poznat a přijmout. Klamat sebe sama není dlouhodobé řešení. Možnost poznání osobnosti člověka představují i osobnostní testy, které nám mohou pomoci pochopit sebe sama. Dokážou rozpoznat charakter, vlastnosti i třeba schopnost empatie. Jejich záběr bývá poměrně široký a psychologové se neustále snaží hledat nové způsoby, jak lidskou osobnost prozkoumat do nejmenších detailů. Můžeme se setkat s testy zaměřenými na strukturu osobnosti, pomáhající pochopit, „kdo jsem“, „jaké mám kvality“, na testy schopností odpovídající na otázku „co dokážu?“ i na testy motivační, které nám ukážou, do jaké míry jsou naše ambice opodstatněné. Řadu z nich si můžete vyzkoušet sami, ale samozřejmě nenahradí odbornou psychologickou analýzu. V psychologické praxi je využíván například Eysenckův osobnostní dotazník (EPI), který identifikuje temperamenty a psychickou vyrovnanost; osobnostní dotazník KUD zjišťuje

25


společenskost a aktivitu, samostatnost a rozhodnost, emocionální stabilitu, vztahy k rodině, tělesnou a duševní pohodu, vztahy k lidem, zájmovou zaměřenost, svědomitost a zodpovědnost. Pro diagnostiku osobnosti je často využíván dotazník 16 PF amerického psychologa britského původu Raymonda Bernarda Cattella.3 Stále se používá i P–I test (osobnostní a zájmový test), který sestavili E. Mittenecker a V. Toman. Jedním z testů je i ten, který je znám pod zkratkou MBTI; s tím budeme nadále pracovat. Výsledky jsou jen orientační, ale mohou vám naznačit, co můžete očekávat při psychologickém vyšetření. Hlavním přínosem je, že máte možnost si vyzkoušet, jak vypadá a jak se vyplňuje klasický psychologický test. Přestože je osobnost jedinečná a neopakovatelná, některé vlastnosti jsou u určité skupiny lidí podobné. Proto vznikly typologie osobnosti, což jsou vzory pro určitou skupinu lidí, kde jsou jednotlivé vlastnosti zastoupeny přibližně stejně. Temperament ukazuje na vnímavost, citovost člověka ve vztahu k situacím „nabitým emocemi“. Jde o charakteristické projevy afektivity, zjednodušeně řečeno, o projevy našeho citového života. Dělení lidí do typů není nic nového, setkáváme se s ním již mnoho tisíciletí. Jako nejstarší typologický systém je uváděno astrologické třídění lidí podle data jejich narození do dvanácti znamení zvířetníku, pocházející z období babylonských Akkadů, tj. přibližně 3000 let před naším letopočtem. Theofrastos z Eresu ve 3. století před naším letopočtem popsal třicet osobnostních charakterových typů, mezi nimiž byl například lhář, nemrava, lichotník nebo lakomec.

Jaké „přihrádky na lidi“ máme? První psychologické typologie vznikaly již ve starověku. Hippokrates v 5. století před naším letopočtem vytvořil typologii upřesněnou Galénem, která dělí lidi na základě převahy tělesných šťáv, živlu, převládající barvy a vlastnosti a dle tělesného typu. Základní členění upravené Galénem a dále zpřesněné v temperamentové typologii Eysenckově užíváme v různých obměnách v podstatě až do dnešní doby. Zopakujme si je.

3 Raymond Bernard Cattell (1905–1998), americký psycholog britského původu. Podílel se na vypracování metody faktorové analýzy, aplikované na výzkum osobnosti. Cattell byl známý díky svým výzkumům v mnoha oblastech psychologie. Patří k nim základní rozměry osobnosti a temperamentu, řada kognitivních schopností, dynamický rozměr motivace a emocí, klinická dimenze osobnosti, vzory a skupiny sociálního chování, aplikace osobnosti ve výzkumu psychoterapie a teorie učení, prediktory tvořivosti a úspěchu. Sestavil několik psychotestových nástrojů, z nichž nejznámější je šestnáctifaktorový osobnostní dotazník 16 PF (www.wikpedie.cz).

26


TYPY TEMPERAMENTU Sangvinik Společenský, přístupný, hovorný, čilý, nekonfliktní, bezstarostný, nenucený, optimista, otevřený k druhým, dobrý vůdce, bývá středem pozornosti, překypuje energií a novými nápady. Neumí příliš naslouchat druhým, potřebuje změnu. Sangvinik je aktivní člověk, který dokáže vykonávat více činností najednou a problém mu nedělá ani rychlý přechod z jedné práce ke druhé. Rozhoduje se bez problémů, je pružný a podnikavý. Má spoustu nápadů a rád improvizuje. I když mnohdy překypuje nápady, nedokáže je vždy dotáhnout do konce. Velice rychle se pro něco nadchne, avšak jeho nadšení rychle opadá, a bývá tedy velice nestálé. Příliš mluví, často rád přehání. Se svou překypující energií se někdy nedokáže soustředit a může být k ostatním málo vnímavý. Bývá egocentrický. Pokud patříte k tomuto typu, dejte si pozor na důslednost, vytrvalost a rozvážnost, to jsou vlastnosti, které sangvinikům dosti často chybí. A naučte se více naslouchat druhým, nesoustřeďte se tolik na sebe. Cholerik Neklidný, útočný, vrtkavý, nedůtklivý, impulzivní, aktivní, pracovitý, vznětlivý, se silnými a hlubokými citovými zážitky, s velkou snahou po uplatnění. Cholerik je plný energie a vitality. Při vykonávání dané činnosti je rychlý, schopný a dokáže odvádět kvalitní práci. Je samostatný, nedělá mu problémy pracovat o samotě. Je velice pohotový a dokáže rychle přecházet od jedné činnosti ke druhé. Cholerik je důkladný, rázný a spontánní, někdy až dravý, a mívá nadřazený postoj k ostatním. Ale často dělá jen to, co sám chce. Jsou pro něj typické nadnesené výrazové projevy a prudká motorika. Jste-li cholerický typ, měli byste se naučit více se ovládat, krotit svoji impulzivnost a netrpělivost, méně se prosazovat, „dříve myslet než jednat“ a připustit si, že se můžete mýlit. Flegmatik Pasivní, obezřetný, rozvážný, smířlivý, vytrvalý, ovládající se, spolehlivý, vyrovnaný, klidný, pořádkumilovný, se smyslem pro spravedlnost, neprůbojný, nepružný, pomalý, s nedostatkem citového zaujetí. Flegmatik je vytrvalý, je schopen vykonávat dlouhotrvající tělesné i duševní práce, ale pracuje pomalu a má problémy se změnou činnosti. Bývá opatrný a miluje pořádek a systematičnost. Ke všemu přistupuje s klidem, bez zaujetí, nespěchá, neprojevuje žádnou iniciativu, je pasivní. I přes nedostatek pracovního nadšení většinou úkoly dokončí. Pro nic se nenadchne, ale také se nad ničím nerozčiluje. Nemá rád nové věci a vyhýbá se změnám, vyhovuje mu pravidelný, stálý denní řád. Jsou pro něj typické kompromisy a ústupnost. Patříte-li k tomuto typu, pokuste se překonat pohodlnost, pasivitu, reagovat pružněji a rozvíjet svoji tvořivost.

27


Melancholik Vážný, svědomitý, se smyslem pro povinnost, oddaný a věrný, ohleduplný k druhým, úzkostný, malomyslný, skleslý, plachý, střízlivý, rezervovaný, nespolečenský. Melancholik je typ člověka, který má cit pro povinnost. Je přemýšlivý, má spíše pesimistické vidění světa, většinou vidí ve všem problém, a to ještě dříve, než nastane. Práci si rád plánuje, vykonává ji pečlivě a dokončí ji, i když kvalita nemusí být ta nejlepší. Rychle se však unaví a vyčerpá, nesnese dlouhé pracovní vypětí, je pomalejší a nepružný. Schází mu kreativita, bývá sám k sobě kritický, má nedostatek sebedůvěry. Potřebuje ve svém životě pocit jistoty a bezpečí. Pokud patříte k tomu typu, pokuste se zaujmout reálný postoj k životu, překonat svůj pesimismus a neuzavírat se tolik sám do sebe. Věřte, že i vy máte kolem sebe lidi, kteří vás mají rádi.

Sangvinik

Cholerik

Flegmatik

Melancholik

Obr. 3 Typy temperamentu V poslední době (od druhé poloviny 20. století) využívá řada psychologů na celém světě k popisu osobnosti pět základních faktorů, které jsou souhrnně označovány jako „velká pětka“. Model vznikl na základě faktorové analýzy nejčastěji využívaných slov vyjadřujících osobnostní vlastnosti. Na začátku byly shromážděny co nejúplnější seznamy vlastností vyjádřených přídavnými jmény, jež jsou obsažena ve slovníku daného jazyka. V další fázi pak byly odlišeny rysy, tj. relativně trvalé charakteristiky osobnosti, sloužící například k popisu psychických stavů, tělesných symptomů, postojů apod. V třetí fázi jsou tyto rysové charakteristiky předkládány respondentům, aby se sami podle nich posoudili. Za použití faktorové analýzy se rysy obvykle seskupí do pěti následujících faktorů: • extraverze × introverze (zjišťuje kvalitu a kvantitu mezilidských interakcí, úroveň aktivace), dominanci × submisi; • emocionální stabilita × labilita = neuroticismus (zjišťuje míru přizpůsobení), kontrola citů a kontrola podnětů; • intelekt, kultura, otevřenost ke zkušenosti (zjišťuje aktivní vyhledávání nových zážitků, toleranci k neznámému a jeho chování), duševní otevřenost (otevřenost kultuře); • přívětivost, vstřícnost (zjišťuje kvalitu mezilidské orientace od soucítění po nepřátelství v myšlenkách, pocitech a činech), vlídnost (spolupráce a srdečnost); 28


• svědomitost (zjišťuje individuální úroveň při organizaci, motivaci a vytrvalosti chování zaměřeného na cíl), houževnatost. Faktor emocionální stability zjišťuje, do jaké míry se dokážeme přizpůsobit. Rozlišuje lidi náchylné k psychickému vyčerpání a nereálným ideálům od lidí vyrovnaných a odolných vůči psychickému vyčerpání. Lidé s vysokým skóre tohoto faktoru bývají neklidní, napjatí, nejistí, nervózní, labilní, někdy hypochondričtí. Naopak člověk s nízkým skóre je klidný, relaxovaný, vyrovnaný, stabilní, sebejistý, spokojený a uvolněný. Více k tématu „velké pětky“ najdete v publikaci NEO pětifaktorový osobnostní inventář (Hřebíčková, Urbánek, 2001). Typologií je spousta a kromě těch klasických se setkáváme i s některými velmi specifickými. Známe řadu typologií založených na tělesné stavbě člověka, na analýze životního stylu, spotřebního a nákupního chování a v poslední době i typologie vycházející z nových poznatků o mozku, z neuropsychologické segmentace. Můžete se s nimi seznámit například v publikaci Chování zákazníka. Jak odkrýt tajemství černé skříňky (Vysekalová, 2011) a v dalších, které najdete v seznamu literatury. Kritéria, která zvolíme pro typologii, mohou být opravdu různorodá. Můžete se zařadit i podle vašich stravovacích návyků. Byla vytvořena typologie „jedlíků“ podle toho, co jíme, jaké máme postoje k jídlu a jak ho konzumujeme. I zde se dají najít společné rysy, které uvedené typy charakterizují.

TYPY JEDLÍKŮ Zajídač stresu Lidé, kteří se přejídají při nadměrné zátěži, stresu, starostech. Zajídání starostí má možná své kořeny v dávné minulosti, kdy potravy bylo málo a stresové situace jako útěk a boj si vyžadovaly mnoho energie. U někoho je to naučené chování z dětství, kdy jsme jako „náplast“ na rozbité koleno či jinou bolístku dostávali bonbon. Fanatik zdravého jídla Typ, který má pod kontrolou vše, co se týká stravování. „Apoštol“ zdravého stravování, který je přesvědčen, že jí zdravě, ať jde o vyznavače vegetariánské, syrové či jiné stravy. Svým fanatismem je schopen až otravovat svoje okolí. Může jít o lidi, kteří jsou vnitřně nejistí a posilují si sebevědomí svou výjimečností. Zastánce zdravé stravy Lidé (většinou ženy), kteří přemýšlejí o zdravém jídle, ale nejdou do krajností. Většinou omezují tuky a sladkosti, konzumují více zeleniny a jsou ochotni dělat kompromisy. Nejsou to fanatici a dá se s nimi rozumně vyjít.

29


Biojedlík Má něco z obou předchozích typů: pocit elitářství, že dělá něco nejen pro své zdraví, ale i pro záchranu planety. Kupuje drahé, šetrným způsobem vypěstované potraviny, dává přednost fair trade produktům. Požitkář Člověk, který si na jídlo vyhradí dlouhý čas a opravdu ho vychutnává. Takových lidí není mnoho, protože „není čas“. Nepřejídá se, věnuje jídlu plnou pozornost, nedívá se při něm na televizi a nečiní ani jiné úkony. Rychlohltač Jak naznačuje název, jde o člověka, který spolyká jídlo za pár minut a ještě při tom stačí vyřídit maily a telefony. Je to návštěvník rychlého občerstvení, nechce jídlem „ztrácet čas“, který nemá. Gurmán Člověk, pro kterého je jídlo věcí prestiže a společenského postavení. Sice je také vychutnává podobně jako požitkář, ale především se „předvádí“ v drahých restauracích, kde „buzeruje“ číšníky; potřebuje ukazovat, že je znalcem na vysoké úrovni. Účelový jedlík Jí jen proto, aby neměl hlad a dodal tělu nezbytné živiny. Jedna moje přítelkyně to popisuje slovy, že jde „o záchovnou dávku“. Na kvalitu jídla příliš nedbá, spokojí se i s rychlým občerstvením „na stojáka“. Zdroj: Psychologie Dnes, červenec 2014.

Ale vraťme se k psychologickým pohledům na osobnost člověka. Pro charakteristiku jejího zaměření jsme zvolili přístup použitý v osobnostním dotazníku MBTI, který budete mít možnost si sami vyzkoušet. MBTI (Myers-Briggs Type Indicator) je jedním z modelů osobnosti. Kritéria modelu vycházejí z poznatků rakouského psychologa Carla Gustava Junga4. Jsou celkem čtyři a každé z nich nabízí dvě možnosti: • vnímání okolního prostředí (extroverze × introverze); • získávání informací (smysly × intuice); • zpracování informací (myšlení × cítění); • životní styl (usuzování × vnímání).

4 Carl Gustav Jung (1875–1961), švýcarský psycholog a psychoterapeut, zakladatel analytické psychologie. Jeho přínos spočívá v pochopení lidské psychiky na pozadí světa snů, umění, mytologie, náboženství a filozofie. Má významný podíl na zkoumání příčin a na léčbě schizofrenie (www.wikipedie.cz). 30


Pojmenovány jsou ve většině případů podle začátečních písmen anglických názvů jednotlivých dimenzí. Poznámka: pro zjednodušení jsme si s Karlem pro jednotlivé dimenze vytvořili vlastní pracovní pojmenování, které není přesné, ale myslíme si, že je jasné, o co jde. Uvádíme je za anglickými názvy: • • • • • • • •

extroverze – E (extraversion): introverze – I (introversion): smysly – S (sensing): intuice – N (intuition): myšlení – T (thinking): cítění – F (feeling): usuzování – J (judging): vnímání – P (perceiving):

extrovert – otevřený světu; introvert – uzavřený do sebe; praktik – stojí pevně na zemi; snílek – létá v oblacích; rozumář – staví na myšlence; citlivka – staví na citech; puntičkář – pečlivost nade vše; bohém – řád mu nic neříká.

Vnější zaměření (extroverze) × vnitřní zaměření (introverze) aneb Extrovert versus introvert Pro extroverta (E) je charakteristický přímý, otevřený postoj k vnějšímu světu, má spíše více povrchnějších vztahů a snadno a rychle navazuje kontakt. Je společenský, živý, impulzivní, má rád změnu, je komunikativní a přístupný novým podnětům. Patříte-li k typu extrovertnímu, máte asi sklony: • napřed mluvit a potom myslet; • být rádi ve společnosti, pohybovat se mezi lidmi; • dominovat v rozhovorech, mít potíže v naslouchání jiným; • řešit věci raději s ostatními než o samotě; • nechat si potvrzovat od ostatních, kdo jste, jak vypadáte. Introverty (I) charakterizuje zaměření na jevy vnitřního světa; napřed si věci promýšlejí, než je prezentují. Dávají přednost klidu, mají rádi čas sami pro sebe. Jsou hloubaví, uzavření do sebe, jejich povaha je odvrací od hmotného světa. Patříte-li k typu introvertnímu, máte sklon: • mít nedůvěřivý postoj ke světu, zaujímat vůči okolí obranný postoj; • předem si věci promýšlet; • umět naslouchat ostatním lidem, být empatičtí, a tak se stáváte „vrbou“, na kterou se druzí obracejí se svými problémy; • ve vztazích vyhledávat spíše hloubku než množství;

31


• prožívat vzácné chvíle jen s těmi nejbližšími lidmi; • k mlčenlivosti, nemáte rádi plané řeči.

Smyslové vnímání × intuitivní vnímání aneb Praktik versus snílek Toto rozlišení má význam z pohledu shromažďování informací. Lidé s převahou smyslové funkce (S) je možné charakterizovat jako praktické, stojící pevně na zemi. Spoléhají se na fakta a zkušenost. Pokud patříte k smyslovému typu, máte tendenci: • raději věci dělat, než o nich stále uvažovat; • důkladně pracovat, než dospějete k řešení, nevěřit náhlým inspiracím; • zastávat názor, že nemá smysl „šťourat“ do věcí, které fungují; • zabývat se raději čísly a fakty než teoriemi; • soustředit se na to, co je, ne na to, co by mohlo být, „co by, kdyby“; • při řešení problémů raději volit osvědčené postupy; • preferovat konkrétní odpovědi na konkrétní otázky; • soustředit se na to, co právě děláte, nezabývat se příliš dalšími kroky; • věřit až tomu, co vidíte, co si sami ověříte. Intuitivní typy (N) se daleko více zabývají tím, co by mohlo být, předjímáním budoucnosti. Více je zajímají nápady a myšlenky než strohá fakta. Nesnášejí rutinu, tito lidé mají rádi nové přístupy. Snadněji se nadchnou, neradi se loučí s věcmi, ke kterým mají citovou vazbu. Patříte-li k tomuto typu, máte pravděpodobně sklon: • myslet na více věcí najednou, takže někdy působíte jako „nepřítomní duchem“; • důvěřovat intuici, tušení, nerespektovat zavedené postupy; • souběžně se zabývat několika variantami řešení; • odmítat „nudné detaily“, mít představu o řešení v celém průběhu práce; • snažit se porozumět spojení mezi věcmi a jevy, zabývat se tím, jak věci fungují; • vyjadřovat se pomocí metafor, používat slovní hříčky.

Analytické zpracování × citové zpracování aneb Rozumář versus citlivka Dimenze myšlení (T) a cítění (F) vycházejí z předpokladu, že lidé se opírají buď o myšlení, nebo o cítění, z nichž vyvozují závěry. Myslícím typům je přisuzován neosobní, objektivní způsob rozhodování, subjektivní způsob pak patří typu citovému.

32


Patříte-li k typu citovému, máte tendenci: • dělat druhým radost, citlivě reagovat na jejich problémy a starosti; • vyhýbat se situacím, kde lze očekávat negativní reakci, konfliktům; • zdůrazňovat lidské stránky, vidět zdroje problémů v mezilidských vztazích; • při rozhodování brát v úvahu pocity druhých; • vzít zpět vše, co by mohlo jiné urazit; • považovat přátelské vztahy za důležitější než osobní úspěch a výkon; • čas od času se ale sám pro sebe ptát, jestli se také někdo stará o to, co chcete vy; • být dobří v přesvědčování jiných a osvědčit se jako prostředníci ve sporech. Pokud patříte spíše k typu rozumovému s převahou myšlení, máte tendenci: • zachovávat klid a sebekontrolu i v napjatých a složitých situacích; • dávat přednost neosobním principům a mít pro svá rozhodnutí logickou základnu; • vyhledávat fakta, držet se jich, nevolit zkratkovitá řešení; • hledat optimální metodu řešení, problém neustále analyzovat; • zapomenout ve jménu principu na rodinu, přátele i na svůj osobní prospěch; • pamatovat si spíše fakta než lidi, upřednostňovat pravdu před osobní oblibou či popularitou; • být spíše rozhodní než ohleduplní, dávat najevo svůj nesouhlas; • ostatní vás mohou – když to přeženete – pokládat za „studené čumáky“.

Usuzování × vnímání aneb Puntičkář versus bohém Typy v dimenzi usuzování (J) a vnímání (P) rozlišuje to, zda dávají přednos věcem uzavřeným a definitivním, nebo mají raději věci a události „v pohybu“, s otevřenými možnostmi. Usuzující se snaží věci uzavřít, zatímco vnímající naopak rozhodnutí odkládají. Emoce neklidu, nepokoje prožívají usuzující, dokud nedošli ke konečnému rozhodnutí, a vnímající naopak cítí neklid, někdy až smutek, když už rozhodnutí padlo. Patříte-li k lidem s převahou usuzování, asi máte sklon: • mít přesné denní plány, kterých se držíte; • být rozhodní a své rozhodnutí důrazně prosazovat; • pořizovat si seznamy věcí, které máte udělat, a řídit se jimi, všechny věci musí mít své místo; • dokončit, co jste začali, dělat věci důkladně; • mít rádi pořádek a systém jak ve věcech na pracovním stole, tak ve skříni či ledničce; • dodržovat zásadu „napřed povinnost, potom zábava“; • mít pocit, že ostatní nestíhají, že na ně stále čekáte.

33


Pokud u vás převažuje vnímání, pak máte tendenci: • zkoušet nové věci, neplánovat, počkat, jak se věci vyvinou; • být rozptýlení, obracet pozornost jinam, musíte se například vrátit do „výchozího místa“, abyste věděli, pro co jste šli; • dokončovat věci na poslední chvíli, i když je nakonec dokončíte včas; • pořádek pro vás není vším, důležitější je spontánnost, rychlá reakce; • nacházet v práci potěšení, pokud to nejde, tak ji nedělat; • nechávat si otevřený konec, „definitiva“ není pro vás „to pravé ořechové“, potřebujete otevřená vrátka. Popsali jsme si čtyři dimenze, na jejichž základě můžeme určit šestnáct osobnostních typů. Ke kterému patříte vy? To si můžete vyzkoušet osobnostním testem, který je uveden v závěru této kapitoly. Jaké typy to jsou? Celkem má model šestnáct možností, tj. šestnáct osobnostních typů. Každý z nich je navíc specificky pojmenován rolí vzorového reprezentanta. Svůj osobnostní typ se dozvíte právě v našem testu. Záleží na vás, zda se na charakteristiku jednotlivých typů podíváte teď, nebo počkáte až po vyhodnocení testu.

STRUČNÉ CHARAKTERISTIKY TYPŮ MBTI ISTJ – správce (asi 6 % populace): v našem pracovním názvosloví směs introverta, praktika, rozumáře a puntičkáře Okruh profesí: auditoři, bankovní kontroloři, strojní inženýři, právníci, účetní Vážní a klidní, konzervativní lidé se zájmem o jistotu a klidný život. Výjimečně svědomití, odpovědní a spolehliví, schopní dobře se koncentrovat. Váží si tradice, dodržují sliby. Obvykle se zajímají o podporování a zachovávání tradic a institucí. Ctí hierarchii doma i v práci, mají rádi jasně daná pravidla, která dodržují, a vyžadují to i od ostatních. Práci si umějí dobře uspořádat a pracují tvrdě a neúnavně, aby naplnili svoje cíle. Obvykle jsou schopni dokončit cokoliv, pro co se jednou rozhodli. Jsou nároční na sebe i na druhé. Mají rádi solidní a účelné věci, nepotrpí si na okázalost. Jsou lepší v řešení konkrétních, aktuálních úloh než problémů abstraktních a budoucích. Mnohdy si neuvědomují dopad svého jednání na ostatní a empatie nepatří k jejich nejsilnějším stránkám. ISTP – kutil (asi 7 % populace): směs introverta, praktika, rozumáře a bohéma Okruh profesí: konstruktér, technik, vývojář Klidní a rezervovaní, zajímají se o to, jak a proč věci fungují. Jsou velmi zruční, co se týká mechanických věcí, dobře zvládají nástroje a stroje všeho druhu, mají rádi zbraně. Berou na sebe riziko a žijí současností. Obvykle se zajímají o extrémní sporty a mají na ně talent (horolezci, závodníci). Jejich touhy jsou nekomplikované, jsou loajální ke svým partnerům i k vlastnímu vnitřnímu

34


žebříčku hodnot, ale nedělají si velké starosti s dodržováním zákonů a pravidel, pokud stojí v cestě něčemu, co mají v plánu. Dělají to, co sami považují za správné, což může být pokaždé něco jiného. Jsou samostatní a analytičtí, výborní v hledání řešení praktických problémů. Mají schopnost rychle vnímat a zpracovat velké množství informací. Nepotřebují a nesnášejí dohled, umějí motivovat sami sebe, ale ne jiné. Mají problémy s komunikací. ISFJ – ochránce (asi 6 % populace): směs introverta, praktika, citlivky a puntičkáře Okruh profesí: lékaři, zdravotní sestry, ošetřovatelky, učitelé, terapeuti Klidní, laskaví a zásadoví lidé s vyvinutým smyslem pro spravedlnost. Orientují se zejména na mezilidské vztahy a pevné svazky s nejbližším okolím. Mohou být závislí na úspěchu. Obvykle kladou potřeby ostatních nad své vlastní. Jsou stálí a praktičtí, oceňují jistotu a tradice. Mají prostorovou představivost a smysl pro fungování věcí. Jsou dobří pozorovatelé a výjimečně citliví vůči pocitům druhých lidí, uspokojuje je péče o druhé. Jsou v mnoha ohledech úzkostní (obávají se nebezpečí, rizika, bojí se také o zdraví i toho, když jsou středem pozornosti). Mají rádi, když někdo druhý převezme iniciativu a začne aktivně jednat. ISFP – skladatel (asi 5,5 % populace): směs introverta, praktika, citlivky a bohéma Okruh profesí: skladatel, designér, spisovatel, sochař, malíř, veterinář, pediatr Klidní, vážní, citliví a laskaví. Nemají rádi konflikty a vyhýbají se čemukoliv, co by mohlo vyvolat konflikt. Senzitivní lidé, kteří se snadno dostanou do stresu, podléhají vyčerpání. Jsou loajální a spolehliví, ochotní pomáhat druhým, ale nerozhodní, nedůslední a plaší. Mají výjimečně vyvinuté smyslové vnímání a cit pro krásu. Nezajímá je vedení nebo kontrolování druhých lidí. Jsou přizpůsobiví, mají otevřenou mysl, dokážou se vcítit do jiných, což mohou využít v některých profesích. Bývají originální a tvořiví. Věci nepřipravují a neplánují, prostě je dělají, těší se z přítomnosti. INFJ – umělec (asi 1–2 % populace): směs introverta, snílka, citlivky a puntičkáře Okruh profesí: malíř, spisovatel, básník, režisér, herec, psychoterapeut, konzultant, kněz, designér Je to typ umělecky nadaný a kreativní, snílek, náladový, žijící bohatým vnitřním životem. Váží si harmonie a soudržnosti. Velmi dobrý pozorovatel-empatik, soucitný, okolím je respektován víc, než si myslí. Jde o nejvzácněji se vyskytující typ. Dává přednost samotě a klidu, ale dokáže lidi motivovat a díky své intuici využívat jejich schopností. Často se může cítit jako oběť společnosti nebo upozorňuje na příkoří páchané na druhých. Je perfekcionista a rád opakovaně kontroluje věci. Bývá mysticky založený se smyslem pro spravedlnost a pomstu, s vyvinutým systémem hodnot, kterého se drží. Upřednostňuje hluboké vztahy a bezpodmínečnou věrnost. INFP – snílek (asi 3,5 % populace): směs introverta, snílka, citlivky a bohéma Okruh profesí: básník, hudebník, učitel, terapeut, aktivista, spisovatel Typ klidný, přemýšlivý a idealistický, ve vztazích hledá porozumění, lehce citově zranitelný. Zajímá ho služba lidstvu. Má dobře vyvinutý systém hodnot, usiluje o to, aby mohl žít v souladu

35


s ním. Výjimečně loajální a přizpůsobivý. Zdrženlivý, pokud jsou ohroženy jeho důsledně zastávané hodnoty. Mezi jeho zájmy často patří psychologie, náboženství, ezoterika, filozofie, umění. Věří v určitou formu nadpřirozena. Nemá však rád organizované náboženství (davové oslavy, striktní příkazy a zákazy). Často se tu vyskytují talentovaní spisovatelé. Tito lidé jsou bystří a schopní vidět různé možnosti. Jsou snílci, nesobečtí, se zájmem lidem porozumět a pomoci. Špatně snášejí stres, nátlak nebo vyhrožování, neradi jsou středem pozornosti. Záleží jim na harmonii, nesnášejí konflikty. INTJ – analytik, strůjce (asi 2,5 % populace): směs introverta, snílka, rozumáře a puntičkáře Okruh profesí: stratég, analytik, ideolog, vědec, politik, knihovník Nezávislí, analytičtí a rozhodní, spíše samotářští perfekcionisté, velmi obtížně ovlivnitelní. Mají výjimečnou schopnost změnit teorie v pevné plány postupu. Vysoce oceňují znalosti, schopnosti a strukturu, uvažují v parametrech čisté logiky. Potřebují, aby to, co dělají, mělo pro ně smysl. Dalekosáhlí myslitelé. Mají velmi vysoké nároky na svůj výkon i na výkon ostatních, ale mají sklon ignorovat pocity a názory jiných. Věci dotahují do konce i s určitou bezohledností, pokud jsou přesvědčeni, že je to nezbytné. Jsou to přirození vůdci, ale nechají se i vést, pokud stávajícím vůdcům věří. Jsou orientováni spíše na systém a organizaci než na jednotlivce. Ve vztazích zachovávají určitý odstup, což budí nebo posiluje dojem, že jsou studení, málo emocionální a neschopní vášně. INTP – vědec (asi 3,5 %): směs introverta, snílka, rozumáře a bohéma Okruh profesí: programátor, vědec, matematik, filozof, ekonom, astronaut, architekt Logičtí, originální, tvořiví myslitelé, zajímající se o vědu, rádi objevují, jak věci fungují. Mají výjimečnou schopnost a touhu měnit teorie v jasně uchopitelné věci, budovat systémy. Jejich velkou předností je nezávislost myšlení a preciznost vyjadřování. Vysoce oceňují znalosti, schopnosti a logiku, chtějí všemu rozumět. Jsou tiší a rezervovaní, je těžké je dobře poznat, mnohdy jsou odtržení od skutečného světa, mohou působit podivínsky. Tento typ si rád nechává vyhrazenu možnost změnit názor a nerad vynáší definitivní soudy. Většinou je velmi mírumilovný a nekonfliktní. Rád o všem dlouze přemítá a hledá nové úhly pohledu. Považuje za nejdůležitější poznání pravdy a již méně se zabývá tím, jak s ní potom bude naloženo. Někdy jedná netaktně a necitlivě, špatně snáší kritiku. Jsou to individualisté, kteří nemají zájem ani vést druhé, ani nechat se vést. ESTP – dobyvatel (asi 6,5 %): směs extroverta, praktika, rozumáře a bohéma Okruh profesí: závodník, bojový pilot, manažer, publicista, generál Sebevědomí, nezávislí, přátelští, přizpůsobiví, orientovaní na činnost – lidé činu, kteří jsou zaměřeni na okamžité výsledky. Jsou sebevědomí, mají rádi společnost, žijí teď a tady. Berou na sebe riziko, bravurně překonávají překážky. Jejich životní styl je rychlý. Nesnášejí dlouhé diskuse. Jsou výjimečně loajální ke svým partnerům, ale obvykle nerespektují právo ani pravidla,

36


pokud stojí v cestě k tomu, co chtějí udělat. Někdy mají tendenci hodnotit jiné lidi zjednodušeně podle aktuálních úspěchů. Bývají zběhlí v mnoha oborech a rádi poskytnou pomoc a radu druhým, kteří to ne vždy ocení, zvláště uslyší-li větu „prostě jdi a udělej to“. Svému okolí se mohou jevit jako nepředvídatelní a odvážní, protože jejich častým způsobem práce je metoda „pokus–omyl“. ESTJ – správce, soudce (asi 15 % populace): směs extroverta, praktika, rozumáře a puntičkáře Okruh profesí: manažer, právník, ředitel, politik, podnikatel, policista Praktičtí, spolehliví, mají smysl pro tradice, dodržují pravidla. Dominantní, chtějí ovlivňovat dění kolem sebe, jsou přesvědčeni o svém hodnotovém žebříčku, nepotřebují si ho potvrzovat u druhých. Nezajímají se o teorie a abstraktno, pokud nevidí jejich praktické použití, potřebují hmatatelné výsledky. Mají jasnou představu o tom, jaké by věci měly být, ale ztrácejí hlavu, pokud mají pocit, že se jim vymykají. Loajální a tvrdí pracanti, přísní sami k sobě; podobně vysoké požadavky mají i na lidi kolem. Rádi přebírají odpovědnost. Jsou výjimečně schopní činnosti zorganizovat a udržovat v chodu, jsou silně orientovaní na konečný výsledek. „Dobří občané“, kteří si cení bezpečí a pokojného života, dodržují pravidla, své závazky berou vážně. Nejsou dostatečně vnímaví ke stanoviskům jiných. ESFP – bavič (asi 10 % populace): směs extroverta, praktika, citlivky a bohéma Okruh profesí: herec, komik, prodejce, kadeřník, zpěvák Spontánní, veselý a společenský jedinec, nesnáší nudu, izolaci a samotu, miluje nové zážitky. Je středem každého večírku a je velmi citlivý k náladám druhých, vytváří kolem sebe optimistické ovzduší. Je ovlivnitelný. Drží se vždy reality a přítomného okamžiku, nestará se o budoucnost. Nemá chuť čekat na to, co by mohlo možná být… Snaží se vycházet s každým, jeho společnost je vždy vítaná. Vyhýbá se obtížným situacím, jeho krédem je „žít a nechat žít“. Jako zaměstnání jsou pro něj ideální právě taková místa, kde může využít svůj bezprostřední přístup k lidem. ESFJ – pečovatel (asi 15 % populace): směs extroverta, praktika, citlivky a puntičkáře Okruh profesí: pediatr, public relations, personalista, sociální pracovník Dobrosrdeční, oblíbení a svědomití lidé. Vyřazuje z nich přátelství a náklonnost, jsou výbornými hostiteli. Kladou potřeby ostatních nad své vlastní, jsou altruističtí, se sklonem pečovat o druhé. Jejich hlavním zájmem je vytváření harmonie, vyhýbají se kontroverzi. Potřebují potvrzení a ocenění své obliby. Mají silný smysl pro odpovědnost a povinnost. Cení si tradice a bezpečí. Rádi pracují pro druhé, mají úctu k autoritě. Potřebují podporu, aby se dobře cítili. Mají dobře vyvinutý smysl pro prostor a funkčnost. Vadí jim nečekané jednání a extravagance. V obtížných situacích raději ustoupí, konflikty obcházejí.

37


ENFP – optimista (asi 7,5 % populace): směs extroverta, snílka, citlivky a bohéma Okruh profesí: herec, bavič, barman, módní průmysl, novinář/reportér, malíř Nadšení, idealističtí, nekonvenční a tvořiví. Jsou velmi přátelští a společenští, schopní dělat cokoliv, co je zajímá. Dobří znalci lidí. Potřebují žít v souladu se svými vnitřními hodnotami. Vzrušují je nové myšlenky, ale nudí je detaily. Jsou to lidé otevřené mysli, pružní, se širokou škálou zájmů a schopností. Jde o roztržitý typ, často ztrácí věci a mívá problémy s udržením pozornosti při delších proslovech. Chce, aby si ho druzí všímali. Rád flirtuje. Jedná mnohdy z náhlého popudu. Špatně snáší odmítnutí. Snadno zahoří pro nové nápady, které pak začne horečnatě realizovat, ale u delších úkolů se mnohdy nedostane až do konce, protože se nadchne pro další věc. Jeho touha po vzrušení vede někdy k zanedbání povinností. ENFJ – učitel (asi 3 % populace): směs extroverta, snílka, citlivky a puntičkáře Okruh profesí: učitel, psycholog, diplomat, trenér, herec Oblíbení, společenští a citliví, výjimeční znalci lidí, orientovaní vně, s opravdovým zájmem o to, co si ostatní myslí a jak se cítí. Obvykle jsou neradi sami, jejich silná orientace na lidi je činí zranitelnými. Někdy si lidské vztahy idealizují a zklamání nesou velmi těžce. Z rovnováhy je může vyvést zpochybnění základních hodnot, ve které věří. Na vše se dívají z lidského hlediska a nemají rádi neosobní analýzy. Jsou velmi efektivní v řízení lidí a ve vedení skupinových diskusí. Málokdy se dostanou do konfliktu, ve společnosti působí jako stmelovací prvek. Rádi pracují pro ostatní a potřeby ostatních kladou nad své vlastní, vždy jsou ochotní pomoci. Mají smysl pro cíl a pořádek, život si plánují s výhledem do budoucna, jsou přesvědčeni o hlubším smyslu života. ENTP – vizionář (asi 3 % populace): směs extroverta, snílka, rozumáře a bohéma Okruh profesí: obchodní zástupce, komik, špion, producent, bojový pilot, vynálezce Tvořiví, vynalézaví a intelektuálně pohotoví. Asertivní myslitelé s přehledem a obdivem pro nové myšlenky, mají spoustu nápadů. Dobří v široké škále věcí. Rádi debatují a dostávají se při argumentaci až k jádru věci. Velmi je vzrušují nové myšlenky a projekty, ale mohou zanedbávat rutinnější stránky života. Všeobecně jsou to lidé otevření a asertivní s chutí do života, kterou jsou schopni nakazit i jiné. Mají výbornou schopnost porozumět představám a použít logiku k nalezení řešení. Nebojí se rizika, jsou schopni šířit nadšení pro projekty, které je zaujmou. Pro ostatní jsou zdrojem inspirace, ale jejich nadšení bývá těkavé, pokud je zaujme více něco jiného. Měli by si dát pozor na dotahování věcí do konce a jejich správné načasování. ENTJ – vůdce, velitel (asi 4 % populace): směs extroverta, snílka, rozumáře a puntičkáře Okruh profesí: ředitel, manažer, agent, politik, právník, lékař, generál Asertivní, rozhodní, otevření, s analytickým myšlením, rádi jsou středem pozornosti a ujímají se vedení. Dělají kariéru, získávají vysoké funkce. Mají výbornou schopnost porozumět složitým

38


organizačním problémům a vytvářet celistvá řešení. Dokážou sestavit jak teoretický plán, tak skupinu lidí potřebných k uskutečnění i dlouhodobých cílů. Jsou inteligentní a dobře informovaní, obvykle vynikají v rétorice, jsou „mistři slova“. Oceňují znalosti a schopnosti, obdivují lidi, kteří stojí za svým názorem, ale nemají pochopení pro lidskou slabost, neefektivnost nebo nepořádek. Jsou výrazně dominantní, někdy působí arogantně. Jsou netrpěliví, pokud není vše dle jejich představ. Neradi se zabývají každodenními, pro ně nepodstatnými starostmi, neradi také vedou zdvořilostní rozhovory bez hlubšího smyslu. Neuškodil by jim výcvik v senzitivitě a sebeuvědomování. Zdroj: Wikipedie, Čakrt, M.: Typologie osobnosti pro manažery, http://www.mujtyp.cz/, http://www.pixwords.net/domains/pixwords.net/?page_id=428.

S otázkami tohoto osobnostního testu se můžete seznámit v závěru kapitoly. Zkuste si ho vyplnit. Snad vám pomůže v zamyšlení nad sebou samými, ale i nad těmi druhými, kteří patří do vašeho světa. Vztahům k „těm druhým“ se věnujeme v další části našeho zamyšlení.

39


POZNEJME OSTATNÍ

Co tě zabije, to tě neposílí Mottem této kapitoly může být Konfuciovo: „Nečiň jiným, co nechceš, aby činili tobě.“ Pokud někdy používáte rčení „co tě nezabije, to tě posílí“, měli byste si uvědomit, že také opak může být pravdou, že to může toho druhého nenávratně poškodit. Rozhodně by to nemělo sloužit jako ospravedlnění nevhodného chování k druhému člověku. Víme, že člověk je tvor společenský a potřebuje kontakt s jinými lidmi. Na druhé straně ale potřebuje někdy i samotu a důležité je vyvážení těchto dvou poloh. Hledáme to, čeho máme nedostatek, a odmítáme to ve chvíli, kdy se cítíme ať již samotou, nebo společenskými kontakty přesyceni. Potřebujeme možnost volby, pro kterou si musíme vytvořit podmínky a najít způsob, který je pro nás „ten nejlepší“. A opět se dostáváme k tomu, jak důležitá je znalost sebe sama – sebe ve světě, ve kterém se někdy cítíme sami. Položme si otázku: „Jsme sami, nebo osamělí?“ A zkusme si na ni odpovědět.

Samota není osamělost Samota a osamělost jsou rozdílné veličiny. Samotu někdy potřebujeme, chceme na chvíli utéct ze svého sociálního prostředí, od rušných večírků, chceme se v klidu zamyslet nad životem nebo si jen tak bloumat. Osamělost je dána naším subjektivním vnímáním a prožíváním. Pocit osamělosti můžeme mít jak na samotě, tak na rušné ulici. Krátkodobý pocit osamění zná každý z nás. Většinou je způsoben konkrétní příčinou, například to může být rozchod s milovaným člověkem, úmrtí někoho v rodině apod. S tím se sami nebo za pomoci přátel a rodiny dokážeme vypořádat. Problémem je, když trpíme pocitem osamění delší dobu a bez zjevného důvodu. Kromě negativních psychických stavů to může vést i ke zdravotním problémům. Pak je nutné vyhledat pomoc odborníka. 40

JAK BÝT PŘESVĚDČIVÝ. a neztratit se v davu. Karel Voříšek Jitka Vysekalová

Recommend Documents