PROUDY 77
Velikonoční výzdoba ve štěchovickém kostele
NAŠE VELIKONOCE Velikonoční svátky ve štěchovickém kostele probíhají vždy tak, jak se na nejvýznamnější svátky církevního roku sluší a patří. Pokoušíme se pronikat do podstaty velikonočních tajemství a procházíme všemi těmi krásnými starodávnými obřady plnými symbolů – od mytí nohou a slavnostní mše sv. na památku poslední večeře Páně a ustanovení Nejsvětější svátosti na Zelený čtvrtek, přes Velkopáteční křížovou cestu, pašije a uctívání kříže, ticho Bílé soboty s rozjímáním u Božího hrobu, vigilii zmrtvýchvstání Páně se svěcením ohně a paškálu, sedmi starozákonními čteními atd. až po Hod Boží velikonoční s radostnou atmosférou rána třetího dne. I tentokrát bylo vše krásné a tradiční, jen při vigilii nás náš pan farář trochu zaskočil – jeho homilie byla tu noc vskutku netradiční. Byla věnována nám všem dohromady, ale i každému z nás jmenovitě. Znovu při tom pater dokázal svou obdivuhodnou paměť na jména i události. Od klíčových událostí z dějin spásy plynule přešel k drobným příhodám z posledních let, které spoluvytvářejí dějiny našich farností. Začal rovnou od předních lavic: „Tomáši, pamatuješ, jak jsme spolu sledovali…, paní Věrko, vzpomínáte, jak jsme byli…, paní Boženko, když jsme se sešli u vás…, Honzo, ta vaše role při…, paní Lído, když jste pořád chodila otvírat…, Lucko, jak o loňské vigilii…, Jiří, tehdy při vaší svatbě… atd., atd., jedna spontánní vzpomínka stíhala druhou, a tak postupně procházel celým kostelem. Ti vzadu se trochu krčili a trnuli při představě, co zrovna na ně pan farář vytáhne. Obávali jsme se ale zbytečně, probírané historky byly vesměs úsměvné, milé a přátelské. A tak jsme si najednou uvědomili, co všechno jsme za ta léta zdejšího působení patera Pawla společně prožili, jak jsme s ním srostli a jakou máme výhodu třeba proti velkým pražským farnostem, kde je vše anonymní. My se téměř všichni navzájem známe a spolu s našimi letními farníky tvoříme jednu velkou farní rodinu. red
Vzpomínky na letošní Velikonoce v obrazech:
Zelený čtvrtek – obřad mytí nohou
Velký pátek – uctívání kříže
Bílá sobota – rozjímání u Božího hrobu
Velký pátek – křížová cesta
Bílá sobota – otevřený Boží hrob
Vigilie – svěcení ohně a paškálu
Schola našich farností při vigilii
Vigilie ve štěchovickém kostele
Světlo jako symbol Kristova vzkříšení
Hod Boží velikonoční u Sv. Kiliána a ve slapském kostele
Dodatečně přinášíme ještě jeden příspěvek informující o setkání katolické mládeže v loňském roce: Loreto 2007 ještě zpestřili několika návštěvami V posledním týdnu srpna jsem se pláže a koupáním v teplém italském zúčastnil dalšího celostátního moři. Měli jsme se opravdu báječně, setkání mládeže. Bylo trochu a to také díky výtečné italské podobné tomu českému, které bylo kuchyni a skvělým jídlům, která v Táboře, ale přece jen se od toho jsme dostávali. Nesmím také našeho lišilo. Bylo to celostátní zapomenout na naše libanonské setkání italské mládeže s papežem kamarády, se kterými byla velká Benediktem XVI. v Loretu. Já byl legrace a opravdu jsme si setkání vybrán jako člen české delegace, užívali. Na závěr předprogramu byla ve které bylo celkem 20 lidí sloužena mše sv. uprostřed města velkém parku, kam se i s knězem P. Jiřím Peškem, který ve ze sousedních diecézí již sjely i jiné naši delegaci koordinoval a řídil. delegace – např. Vlastnímu setkání mládeže, které zahraniční bylo prakticky jen víkendové, z Francie, Španělska, Polska. Na předcházel bohatý předprogram této mši sv. se shromáždilo více než v italských diecézích, které sousedí 2 tisíce lidí. s diecézí Loreta. Naše delegace V sobotu jsme se již rozloučili hostiteli. Autobusem, trávila předprogram v diecézi s našimi jsme se a stejnojmenném městě Senigallia. kterým jsme přijeli, S naší českou skupinkou měla přesunuli o 50 km k vlastnímu program společný ještě delegace městu Loreto, u něhož probíhal z Libanonu, která byla ubytována program setkání italské mládeže. také v tomto městě. Do Senigallie Poutí od autobusu až na místo jsme dorazili v úterý večer a byli setkání – krásné velké údolí – jsme jsme ubytováni po dvou až třech šlapali asi 8 km pod horkým nebem s batohy lidech do různých rodin z farnosti. italským Od této chvíle až do sobotního rána a potřebami na jednu noc. Během nás tyto rodiny hostily a pomáhaly odpoledne jsme si rozložili svoje které jsme vyfasovali ostatním farníkům s programem, celty, od organizátorů který byl pro nás přichystán. Mimo v batůžcích jiné jsme měli možnost navštívit a občerstvili se. V prostoru, který byl různá pastorační střediska, a poznat zahraničním delegacím vyhrazen, tamní způsoby a principy přístupu se postupně shromáždilo asi 50 k mládeži a ke všem potřebným. delegací z celého světa. V celém se ale samozřejmě Byla pro nás zajištěna prohlídka údolí hlavně obrovské města včetně pěkné středověké shromáždilo tvrze, historického centra množství italské mládeže a dokonce a synagogy. Obě naše delegace, my předčilo původně očekávaný počet. i Libanonci, jsme pak byli pozváni Nakonec v údolí spočinulo na 400 na setkání se starostkou města tisíc lidí. a jedním z hlavních bodů našeho V pět hodin večer pak byl zahájen programu v Senigalii byla audience program setkání. Příjezd papeže byl u biskupa. Tento program jsme si opravdu velkolepý a program
modliteb a písní se Svatým otcem trval až do osmé hodiny večerní. Všechny zahraniční delegace měly dokonce svá určená místa na V.I.P. místech těsně před pódiem, takže jsme po celý program nádherně viděli vše, co se dělo. Měli jsme možnost i slyšet a rozumět ve světových jazycích, které jsme poslouchali díky malému rádiu, vyfasovanému v batůžcích. Po večeři asi v devět hodin začala pak na pódiu, a vlastně celé ploše setkání, velká show s velkolepou hudbou, světly a krásnými efekty. Toto pásmo různých pěveckých vystoupení a uměleckých tanců střídaly chvíle ztišení a naslouchání svědectvím lidí, kteří popisovali své obrácení nebo velké setkání s Hospodinem. Tento program byl po jedenácté hodině zakončen krásným ohňostrojem, po kterém se většina Italů na ploše pomalu začala ukládat ke spánku, nikoliv však zahraniční delegace. My všichni, kteří jsme byli pozváni italskou biskupskou konferencí, jsme měli možnost podívat se do Loretské baziliky a navštívit domek Svaté rodiny. Před půlnocí jsme od pódia vyráželi poutí (asi 9 km) a za zpěvu písní a modlitby růžence jsme kolem druhé hodiny ranní dorazili do baziliky a na pár sekund jsme navštívili i Nazaretský domek. Do svých spacáků jsme se pak dostali kolem čtvrté ranní. Ráno jsme vstali v sedm hodin a od půl osmé již probíhala příprava na mši sv. se Svatým otcem, která následně začala kolem desáté hodiny. Po této mši jsme poobědvali a opět se vydali se všemi věcmi zpět k autobusu a v podvečer jsme vyrazili směrem do Čech.
Zážitků jsme posbírali za tento necelý týden opravdu hodně. Měli jsme možnost se přiučit a inspirovat na řadě míst během předprogramu a při tom jsme poznali celou řadu příjemných Italů i Libanonců. Dalším velkým zážitkem, který jsme i díky naší výsadní pozici měli možnost získat, byl jistě i vlastní vrchol setkání. Vzájemně jsme se v rámci naší skupinky úžasně poznali a stmelili v krásné společenství a ještě cestou zpět jsme si dlouho povídali o všem, co si domů odvážíme ve svých srdcích. Pavel Hora STALO SE 7., 14., 21. a 28. 10. 2007 Společná modlitba růžence V měsíci říjnu jsme poslechli Pannu Marii, papeže, sestru Lucii z Fatimy, našeho pana faráře a spoustu dalších moudrých lidí, kteří nás vyzývají k pravidelné modlitbě růžence a dobře vědí proč. Sestra Lucie o růženci říká: „Ti, co se denně modlí svůj růženec, jsou jako děti, jež si každý den vyhradí určité chvíle na to, aby zašly ke svému otci, dělaly mu společnost, projevily mu svou vděčnost, nabídly mu své služby, přijaly jeho rady a jeho požehnání. Je to vzájemná výměna a opětování lásky: lásky otce k dítěti a dítěte k otci, je to vzájemné obdarování.“ Modlili jsme se každou říjnovou neděli odpoledne ve štěchovickém kostele. Jsem vděčná za společenství, které se pokaždé sešlo, protože v partě se modlí líp, a i když mi občas myšlenky utíkaly, díky všem ostatním nedoběhly daleko.
První neděli jsme se modlili radostný růženec. Před každým tajemstvím jsme si přečetli úryvek z Písma, který se k němu vztahuje. Uvědomila jsem si, že v radostném růženci je „hlavní hrdinkou“ Panna Maria. Ona dává svůj souhlas andělovi při zvěstování, ona se trmácí do hor k Alžbětě, jí se narodí Ježíšek, ona ho obětuje a pak po létech hledá a nalézá v chrámě. A při tom všem ve svém srdci zpívá „Velebí má duše Hospodina… neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici.“ Druhou říjnovou neděli jsme rozjímali o tajemstvích světla. Když Jan Pavel II. připojil k existujícím patnácti tajemstvím pět nových tajemství světla, chtěl, abychom se při rozjímání ponořili do Kristova lidství. „V den, kdy pochopíme, že Kristus byl lidskou bytostí, skutečně lidskou, se v nás něco s definitivní platností změní,“ říká pater Guy Gilbert v knize Růženec světla. A pokračuje: „Rozjímejme v těchto pěti tajemstvích o Kristově lidském a veřejném životě, zvláště o posledních třech letech jeho třiatřicetiletého pozemského života, která strávil intenzivní činností. Kéž nás jeho přítomnost na zemi pozvedne a promění. Kéž Kristus nedovolí, abychom někdy opustili toho, koho nám Otec poslal.“ Třetí říjnovou pobožnost jsme prožili s bolestným růžencem. Nejprve jsme doprovázeli Ježíše na Olivovou horu, kde se modlitbou připravoval, aby podřídil svou lidskou vůli vůli Otce, který ho potřeboval jako smírnou oběť za hříchy lidstva. Pak jsme za ním šli před veleradu, které předsedal Kaifáš, a do pretoria k římskému místodržiteli Ponciu
Pilátovi. „Jestliže Bůh jednou dopustí, abychom byli obětí lidské nespravedlnosti, hleďme na Ježíše a následujme ho s vírou,“ říká sestra Lucie. V modlitbě jsme s Ježíšem došli na Kalvárii a byli svědky jeho ukřižování. Před mnoha lety napsal prorok Izaiáš: „Byl týrán, ale podvolil se a neotevřel svá ústa, jako beránek vedený na porážku a jak ovce, která mlčí před střihači, neotevřel svá ústa. Odstraněn byl soužením a nespravedlivým soudem. Kdo se stará o jeho právo? Vyrván byl ze země živých, pro zločin svého lidu byl ubit k smrti… Sám sebe vydal na smrt, dal se přičíst k zločincům, když nesl hříchy mnohých a prosil za viníky.“ Poslední neděli jsme věnovali slavnému růženci. Ježíš vstal z mrtvých a jeho vzkříšení je základem našeho vzkříšení. „Kdo věří, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.“ Po čtyřiceti dnech, kdy Kristus pobýval se svými apoštoly a učedníky, „byl vzat do nebe a zasedl po Boží pravici,“ jak nám stručně sděluje svatý Marek. Příchod Ducha svatého nám Pán slíbil už při Poslední večeři – říkal učedníkům: „Je to pro vás dobré, abych já odešel. Jestliže totiž neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li však, pošlu ho k vám…“ A poslední dvě tajemství se vracejí k Panně Marii – staví nám ji před oči jako nanebevzatou a korunovanou – královnu andělů a svatých, královnu nebe a země. Říjen skončil, ale růženec nás provází dál. Už přes rok se v našich farnostech modlíme živý růženec –
každý, kdo se přihlásil, má jeden desátek, a v ideálním případě, když nikdo nezapomene, se tedy naše farnost pomodlí každý den všechna tajemství. Modlíme se na úmysl, aby „…všechny síly ve farnosti spolupracovaly na stále nutné duchovní obnově.“ Abych pravdu řekla, nevím, jestli se za ten rok nějaké plody projevily – možná je jen nevidím, možná je rok krátká doba. Ale vím jistě, že když se ten desátek modlím, nejsem sama – že svou pomyslnou cihlu k vystavění celého růžence za chvíli přiloží paní Marková, paní Rosová, Lída, Božka, Nagyovi… A to je moc fajn pocit. Marta 1. 11. 2007 Slavnost Všech svatých Kdo to ťuká na dveře – listopad – u teplých kamen ohřál bych se rád… Tak začíná jedna z mnohých básní o podzimu – sychravém, tmavém a mlhavém. Přiblížily se dušičkové dny, kterými listopad začíná. Chystáme úpravu hrobů, zapalujeme svíčky a modlitbou se spojíme s těmi, kteří zůstanou trvalou bolestí a vzpomínáním v našich duších. Po večerní mši sv. ve slapském kostele jsme vyšli za paterem Pawlem s rozsvícenými svíčkami do ztichlého hřbitova za mihotajícími světélky, kolem velkého kříže s ukřižovaným Ježíšem – symbolem věčnosti. Bohužel náš terén mezi jednotlivými náhrobky není rozdělený cestičkami vhodnými pro průvod, a tak jsme zůstali u kříže v houfu kolem kněze. Naše večerní rozjímání pokračovalo v modlitbách a prosbách, abychom uctili památku všech věrných zemřelých na posvěceném poli
kolem kostela. Jako každoročně, tak i letos Bůh oslovil svojí přítomností mnohé z nás, abychom si ve ztišení uvědomili, co je a co není pro náš život podstatné. Plni dojmů jsme se vraceli do svých domovů. Dá-li Bůh, příští rok opět na shledanou při dušičkových obřadech na některém z našich farních hřbitovů. H. Dvořáčková 2. 11. 2007 Vzpomínka na všechny věrné zemřelé Při mši sv. ve štěchovickém kostele pan farář poukázal na to, jak se liší pohled věřícího a nevěřícího člověka na smrt. Pro nás věřící je smrt součástí života, smrtí život nekončí, i ve smrti je naděje. Z kostela jako obvykle odcházíme na hřbitov, letos však za neobvykle teplého, téměř letního, počasí. Po krátké bohoslužbě u ústředního kříže obcházíme hřbitov v průvodu za zpěvu žalmů. Jako vždy celý obřad končí modlitbou u kněžského hrobu a u hrobu hlavního donátora štěchovického kostela Matěje Rady. V duchu si připomínám závěr modlitby sv. Františka z Assisi: „Neboť ten, kdo sebe dává, přijímá, kdo na sebe zapomíná, nalézá, kdo odpouští, tomu bude odpuštěno a kdo umírá, procitá k novému životu“. H.M. 17. 11. 2007 Svatba Lucie Radové a Jana Jindráka Tu sobotu přesně ve 12:00 se rozezněly varhany slapského kostela sv. Petra a Pavla a za jejich doprovodu jsme vstoupili, abychom si zde udělili svátost manželství
a přijali požehnání do manželského života. Byl to nezapomenutelný den, který začal sněhem a náledím, a to se během celého dne ještě zhoršovalo. Nutno dodat, že to byl asi jediný den v roce, kdy u nás v okolí Slap a Nové Hospody byl sníh, mrholilo a zima byla taková, že ji vůbec nikdo nečekal. Jinak to byl ale krásný den, plný pohody a spokojenosti. Kostel nás přivítal velkou spoustou lidí, na kterých nám záleží a které máme rádi a vlastně si bez nich už život ani nedokážeme představit. U oltáře nás očekával pater Pawel v novém ornátu (který mu mimo jiné moc slušel), aby nám jeho prostřednictvím byla zpečetěna svátost manželství. Tímto bychom mu chtěli ještě jednou poděkovat za všechno, co pro nás, a nejen pro nás, dělá, za překrásný obřad, který se nám všem vryl do srdcí, zaznělo v
něm mnoho důležitých a moudrých věcí o životě, který není jen procházkou růžovým sadem, ale i prodíráním se v trní, abychom z něho následně vyšli jako lepší a moudřejší lidé, kteří vědí, že největším darem na světě je život a že poslední na světě umírá naděje, která je ruku v ruce doprovázena láskou a vírou. Stejné poděkování je posláno našim rodičům a prarodičům, kteří se o nás starali, dali nám to nejlepší, co mohli život, naučili nás úctě ke druhým, jsou s námi, když se nám daří a drží za ruku, když se zrovna nedaří, umožnili nám vzdělání a ukázali, jak se radovat z každé minuty, každého dne, protože nic z toho, co se stane, se nedá zopakovat a hlavně nás naučili brát život takový, jaký je. Doufám a přeji si, abychom to samé mohli dát i svým dětem a
vést je životem tak, jak vedou a vedli právě oni nás. Nemenší poděkování patří i sourozencům, bez nich by byl život poloprázdný, naučili nás "královskému" dělení a bez malých či větších šarvátek, co jsme spolu měli, bychom přišli o to krásné usmiřování, které začínalo další válku, ale dneska víme, že se jeden na druhého můžeme spolehnout a že bez toho druhého jsme jen půlka. Kamarádům a známým, že stojí při nás a že se na ně můžeme vždy obrátit o pomoc, stejně tak jako mohou oni. A také bychom chtěli poděkovat všem, kteří byli v tento slavný den s námi a pomohli nám ho připravit a pak následně oslavit, jak se sluší a patří. A na závěr ještě pár slov sv. Pavla, která zazněla při mši sv. - "Pamatujte, že bez lásky nejste ničím. Ať jste sebesilnější, sebectižádostivější, sebeučenější, je to vše bez ceny, nemáte-li lásku. Láska je trpělivá, odpouštějící a laskavá. Láska je statečná a poctivá. Víra, naděje i láska trvají povždy, největší z té trojice je ale láska." Lucka a Honza Jindrákovi 25. 11. 2007 Pobožnost k Nejsvětějšímu srdci Ježíšovu na závěr církevního roku V neděli na slavnost Krista Krále se nás několik sešlo odpoledne ve štěchovickém kostele, abychom zakončili církevní rok pobožností k Nejsv. srdci Ježíšovu jako zdroji nekonečné Boží lásky. Kája a Marta jako vždy pečlivě připravili doprovodné texty, ve kterých jsme rozjímali nad dvanácti úryvky z Písma sv., názorně poukazujícími na Ježíšovo milosrdenství a dobrotu, na jeho oběť pro nás.
Po každém rozjímání jsme v modlitbě odevzdávali svou minulost Ježíšovu milosrdenství, svou přítomnost jeho lásce a svou budoucnost jeho prozřetelnosti. Následovala smírná modlitba a litanie k Srdci Ježíšovu, modlitba na úmysl Svatého otce a požehnání monstrancí s Nejsvětější svátostí oltářní. Byl to dobrý závěr církevního roku. J.S. 8. 12. 2007 Adventní koncert na Staré Živohošti V den slavnosti Panny Marie počaté bez poskvrny prvotního hříchu se několik našich farníků vypravilo do kostela sv. Fabiána a Šebestiána na Staré Živohošti. Od 14 hodin se zde mimořádně konala slavnostní mše sv. V homilii P. Andrejčák zdůraznil významnou úlohu Panny Marie v dějinách spásy. Po selhání prvního člověka v ráji ji Bůh vyvolil za matku Vykupitele lidstva, a proto byla již předem uchráněna dědičné viny a naplněna Boží milostí. Skrze ni nás Bůh povolává ke svatosti a ona pro nás v dnešní době, kdy se často setkáváme s tolika negativními jevy, může být tím světlem, které nám ukazuje cestu ke spáse a svými přímluvami je naší stálou orodovnicí. Po mši sv. následoval adventní koncert Svatohorského chrámového sboru za varhanního doprovodu sbormistra Pavla Šmolíka. Koncert byl poděkováním všem, kteří se v tomto roce aktivně podíleli na opravách místního kostele a na přípravě oslav živohošťské farnosti (viz Proudy 76, s. 8). Hela a Jirka
Ve stejný den večer se konalo ve štěchovickém kostele každoroční setkání dětí se sv. Mikulášem. Tentokrát přinášíme pohled samotného Mikuláše na tuto náročnou a záslužnou službu: Je to snad 2–3 roky, co jsem měl zaskočit za svého předchůdce. Asi to nebylo nejhorší, a tak mám teď šanci na doživotí, tedy pokud budu běhat a nenastěhuje se ke mně ten Němec, co nám krade věci (tuším, že mu říkají Alzheimer). Snažím se u všeho dělat věci pokud možno co nejlépe, a tak jsem musel začít u kostýmu. Krásný ornát po panu faráři Lobkowiczovi bylo třeba dát vyčistit a dopadl věru dobře. Papírová „čepice“ byla nahrazena „pravou“ mitrou z Charity v Ječné ulici, aby alespoň ti menší měli dokonalejší iluzi. Nejtěžší je to s vousem, ani maskérna ND mi nepomohla. Takže nakonec nedokonalý vous z prodejny žertovných předmětů. V investičním plánu je i dokonalejší berla, cca za 1.200,- kaček. Postupně jsme odbourali čerty, kteří přiváděli ty menší k hysterii, a podle mého mínění ani do kostela nepatří. Andělů v podobě dospívajících panen je nedostatek, ty zralejší jaksi ztrácejí to pravé andělské kouzlo. Zajímavá je moc kostýmu. Sám jsem se o tom několikrát přesvědčil, když junáci s prvním chmýřím na bradě měli silácké řeči, ale „na jevišti“ před Mikulášem se jim trochu třásla brada a vázla slova. Že by jen obyčejná tréma? A tak se snad dá ještě trochu přemýšlet nad režií představení, zda by kvůli maličkým Mikuláš neměl sedět a jiné drobné detaily. Ale snad tohle není podstatné. Důležité je, že se farní společenství sejde v hojném
počtu, mnohé dítko vstoupí do kostela poprvé a snad ne naposledy. A zažijí „nekomerčního“ Mikuláše, na rozdíl od těch, kterých jsou plné ulice a vydělávají nehorázné peníze, případně oblažují děti alkoholovým dechem. Tak nám dej Pán hodně zdraví, abychom se zase po roce sešli na mikulášské ve Štěchovicích. J.Š. 15. 12. 2007 Adventní duchovní obnova jako pohlazení Každý rok se těším na adventní rekolekci, která by nám měla umožnit zastavit se…. Ta letošní konaná 15. prosince byla zvlášť vydařená. Zavítal mezi nás P. Bořivoj Bělík a vzhledem k jeho životním zkušenostem (ročník 1937) se jeho přednášky poslouchaly jedna báseň, i když měl částečnou hlasovou indispozici. Poslouchali jsme, ani nedutali…. A tak nám krásnou nenásilnou formou připomněl význam adventu, jeho první, právě dnes končící okruh, kdy čekáme na příchod našeho Pána Ježíše Krista, a druhý, kdy se těšíme na jeho zrození, které se svými blízkými budeme slavit o vánočních svátcích. Připomněli jsme si celoživotní zápas o skutečnou víru, ve které leckdo i mnohem zkušenější občas zakolísá, jak nás zdánlivě ubývá a že to není žádný důvod ke zmatku. Náš Pán nikoho neodepíše a každou zbloudilou ovečku rád přivítá ve své náruči, ať je to kdykoli. Celý den byl prosycen mnoha příhodnými podobenstvími, tak příjemně na sebe navazujícími. Přišla, téměř stálá, skupinka 14 farníků, kteří také mají doma hodně
práce, také potřebují dokončit vánoční úklid, cukroví a já nevím co ještě... V podobenství o dvou dřevorubcích jsme si uvědomili, jak je důležité občas obnovit ostří sekery (srovnávané s vírou), a význam modlitby, do které se nelze nutit, ale kterou je třeba si zamilovat. Pokud se nám to povede, přináší nám spokojenost a pokoj, který je něco jiného než mír. Mír může být kolem nás, ale pokoj musíme mít v sobě. Teprve pak se nám skutečně daří, odoláváme nemocem a nástrahám okolního světa. A modlitba? Jako cokoli jiného, naučí tě ji jen praxe… Odcházel jsem domů přesvědčen, že mám hodně co zlepšovat a snad o trochu jistější, jak na to. Přeji Vám všem podobný pocit a krásné prožití Vánoc. J.Š. Výstava betlémů V době adventu proběhl ve štěchovickém kostele již šestý ročník oblíbené výstavy betlémů. Zúčastnilo se rekordních 60 exponátů. Odměnu za ten nejhezčí si odnesl kamenný betlém vyrobený dětmi ze školní družiny v Davli. K.N.
co měli tehdy za fichtla, motorku nebo auto. Občas se při rodinných sešlostech vzpomíná i na svatbu – manželky vědí datum a manželé, co bylo k slavnostnímu obědu. Ke shodě dochází při vzpomínání, kdo z hostů oslavu přehnal a jaká z toho pak byla po příbuzenstvu ostuda. A k čemu jsme se to zavázali, si Bohu díky můžeme připomínat každý rok o Vánocích. Žasnu, jak církev moudře vybrala termín – dost dlouho po svátcích, aby ženy už byly odpočaté od největšího předvánočního shonu, a tak akorát, aby muži ještě funěli blahem po sváteční krmi… U Svatého Kiliána jsem v neděli ráno napočítala devět párů, kostel byl po delší době zas docela plný. A manželé po sobě pokukovali, jestli ten druhý i po letech říká své ANO dost nahlas a ochotně. Akorát pak cestou domů: „A tohle jsem všechno fakt sliboval?“ „Jo, a taky že mě nebudeš budit ve čtyři a věšet si bundu na smeták!“ „Tak to asi kecáš, já se zeptám našich, ti si to budou pamatovat!“ Hm, svatá rodina tedy rozhodně nejsme, ale i tak to stojí za to… Marta 5. a 6. 1. 2008 Tříkrálová sbírka
29. a 30. 12. 2007 Obnova manželských slibů Na svátek Svaté rodiny si manželé i v našich farnostech obnovovali manželský slib lásky, úcty a věrnosti. Ono je krásné, že na to církev pamatuje. Vždyť – co si budeme povídat: každý vzpomene příležitostně na to, „jak jsme se seznámili“. Dámy vědí přesně, co měly tenkrát na sobě, a pánové zas,
Není již nic nezvyklého v našich farnostech potkávat tři krále. Již pátým rokem v našich farnostech probíhá tato sbírka. Obyvatelé obcí, ale hlavně Štěchovic, nás přijímají velice vstřícně a jsou většinou opravdu potěšeni, když jim zazvoníme u dveří. Letos jsem dala dohromady 2 skupinky koledníků celkem pět dětí a dva dospělé.
Tříkráloví koledníci na Vinohradském hřbitově 11. 2. ve svátek Panny Marie Lurdské. Naše díky patří i všem našim přátelům, kteří nám tak upřímně projevovali svou účast – byli jste nám všichni v těch těžkých chvílích velkou 5. 2. 2008 Hospodin je můj oporou! pastýř… Helena Milosrdný Bůh vyslyšel prosby naše i mé maminky, aby ji uchránil Křížové cesty 2008 dlouhého a bolestivého umírání. Když jsem byla malá, neměla jsem Odešla náhle a pokojně do náruče příliš v oblibě vyprávění o umučení Boží v úterý 5. 2. 08 v požehnaném a smrti Pána Ježíše. Měla jsem věku téměř 90 let. Jsme vděčni, že dokonce promyšlenou alternativní když Židé přivedou jsme do poslední chvíle mohli být variantu – s ní. Moc děkujeme našemu P. Ježíše k Pilátovi a žalují na něho, Pawlovi, že jí udělil svátost Pilát jim ho k ukřižování nevydá. nemocných a že se u ní dlouho Pilát přece nebyl takový mizera jako co dal zavraždit modlil. Děkujeme i všem ostatním Herodes, kněžím – P. Kotasovi, P. neviňátka, naopak, Ježíše se Andrejčákovi, P. Szabo - za modlitby zastane a řekne mu: Pojď dál, a duchovní podporu, P. Petru budeš tu se mnou bydlet v paláci a Bubeníčkovi za obětovanou mši sv. budeš mi radit, abych dobře vládl. A a za krásné rozloučení s maminkou pozve i Pannu Marii a všechny Chci poděkovat dětem, že se rádi účastní této akce a také dospělým, kteří je doprovázejí. Samozřejmě, největší dík patří všem, kteří přispěli. Katka
apoštoly kromě Jidáše. A pak se budou mít všichni dobře a moudře Jeruzalému vládnout až do smrti… Časem jsem zjistila, že nejsem originální. Docela podobně si to představovali apoštolové a třeba i paní Zebedeová. Ježíšovi učedníci a určitě i maminka Jana a Jakuba pak dokázali přijmout skutečnost, že tak jednoduché a příjemné to s Božím královstvím nebude, že Boží myšlení je od toho našeho hodně vzdálené (jako převyšují nebesa zemi, jak názorně říká prorok Izaiáš). Dokázali se podle toho zařídit, a přes všechny těžkosti jsou dnes s Ježíšem v nebi. Pokud tam chceme jednou za nimi dorazit, nemůžeme se křížové cestě s Ježíšem vyhnout. Postní doba nám nabízí dobrou příležitost k rozjímání. Pokusili jsme se ji nepromarnit a každou postní neděli jsme se scházeli ve štěchovickém kostele k modlitbě křížové cesty. Letos nás provázela rozjímání Božího služebníka P.Antonína Šuránka. Ten znal cenu utrpení a modlitby, a proto texty jeho křížových cest jsou moudré a stále aktuální. Marta Kromě nedělních křížových cest ve štěchovickém kostele se jako každoročně konaly křížové cesty každý čtvrtek po mši sv. ve slapském kostele. Rozjímání si střídavě vždy připravil některý z farníků, ať už s pomocí kancionálu, různých knížek, nebo i z vlastních textů. Každý z nás, kdo si zkusil vést křížovou cestu, mi jistě potvrdí, jak je tím člověk více vtažen do událostí kolem umučení Krista, a tak může hlouběji prožívat s ním cestu jeho oběti. H.M.
Vzhledem k tomu, že v kapli v Davli nemáme křížovou cestu, rozjímali jsme v postní době každý pátek nad tím, čemu se říká „posledních sedm slov Ježíše Krista“. Jsou to výroky Ježíše sebrané ze čtyř evangelií, které On pronesl na kříži. Někdy je to skutečně jenom slovo, ale někdy je to třeba celá věta, například: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“, nebo „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil.“. Mne osobně letos nejvíce oslovil výrok: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého Ducha“. Ježíšova bezmezná důvěra v Otce je tak nakažlivá. Ukazuje nám cestu jak dál: „Otče, do tvých rukou odevzdávám to, co bude, co přijde. Ty se jistě postaráš“. Jak často v našem životě si potřebujeme tuto modlitbu připomínat. A když Ježíš vstane za tři dny z mrtvých, říká: „Nebojte se!“.To bylo letošní poselství doby postní a Velikonoc pro mě. E.Ž. 1. 3. 2008 obnova
Postní duchovní
Postní duchovní obnova ve Štěchovicích na faře je již léta pravidelnou součástí přípravy naší farnosti na Velikonoce. Tentokrát se jejího vedení ujal P. Lukáš Stanislav Buchta O.Praem., který v současné době působí v Říčanech. Protože je někdy těžké se při takovém setkání většího počtu farníků soustředit na meditaci nad předkládanými texty, byl jsem rád, že nás P. Buchta hned v úvodu upozornil, jak je důležité oprostit se od běžných starostí a zůstat v tichosti, abychom lépe vnímali Boha. Dopolední
přednáška byla věnována otázkám, jak Boha vnímáme, jakým způsobem se snažíme s ním komunikovat a jak se naučit poznávat Boží vůli. V odpolední části, která vycházela z úryvku evangelia sv. Jana (kap. 9) o uzdravení slepého u rybníka Siloe, nám pater demonstroval, jak je i naše správné vidění Boha omezováno naší hříšností a že stejně jako lidé v době Ježíšova působení chceme mít zážitky (vidět zázraky a efekty), ale o to méně pak vnímáme Boha svým srdcem J.S. 23. 3. 2008 Velikonoční koncert duchovní hudby Kdo měl ještě po mši sv. večer na Hod Boží po tom velikonočním maratonu trpělivost a chuť zůstat ve štěchovickém kostele, jistě nelitoval. Koncert vážné hudby přilákal i dost zájemců, kteří běžně do kostela nechodí, a mohli tak kromě hudebního zážitku obdivovat i nádhernou velikonoční květinovou výzdobu. Dobrovolné vstupné bylo věnováno na opravu kostela. Téměř hodinový program ze skladeb G. F. Händela, F. X. Brixiho, W. A. Mozarta a dalších autorů nám předvedli mladí umělci Magdalena Turchichová (soprán), Martin Šmíd (varhany), Eva Nachmilnerová (housle) a Ondřej Michal (violoncello). Ani značná zima nezabránila jejich preciznímu výkonu, který byl na závěr oceněn dlouhotrvajícím potleskem. J.S.
30. 3. 2008 Neděle Božího milosrdenství Slovo milosrdenství se, myslím, v běžné řeči příliš nepoužívá. U nás doma občas zazní – to, když Karel nese po obědě kostičku našemu zlobivému pejskovi, poručí mu sednout a pak mu mravoučně říká: „Ne že by sis to zasloužil, ty zmetku, ale ze svého milosrdenství ti to přece dám!“ Možná by se ta situace dala vztáhnout i na milosrdenství Boží – nemyslím, že by mi Pán Ježíš říkal zmetku, ale to ostatní asi sedí. Ve zjevení sestře Faustyně Pán Ježíš projevil přání, aby jeho Milosrdenství bylo zvláště připomínáno a uctíváno první neděli po Velikonocích. Na Velký pátek začíná novéna, kterou se na tento svátek připravujeme, a abychom ji důstojně završili, sešli jsme se společně v neděli 30. března odpoledne ve štěchovickém kostele na pobožnosti k Božímu milosrdenství. Kardinál Macharski o této modlitbě říká: „S ničím a s nikým nesrovnatelná pobožnost k Božímu milosrdenství rozhoduje o osudu světa, o osudu lidstva. Ani diplomacie, ani politika, ani lidský důvtip nebo dovednost nezachrání to, co, jak se zdá, spěje ke zkáze, připravované člověkem ne jen jednomu člověku, ale celému lidstvu. Jediný, kdo má moc nás zachránit je Ježíš, ten ukřižovaný a zmrtvýchvstalý. A já říkám: záchrana přijde skrze Marii.“ M.D.
PRAVIDELNÉ
DĚNÍ
VE
FARNOSTECH
Bohoslužby:
Svátost smíření:
úterý:
15 min. před mší svatou v kostele, nebo jindy a jinde po předchozí domluvě s knězem
středa: čtvrtek: pátek: sobota: neděle:
18:00 Štěchovice – farní kaple Svaté rodiny 18:00 Štěchovice – farní kaple Svaté rodiny 18:00 Slapy – kostel sv. Petra a Pavla 18:00 Davle – kaple Navštívení Panny Marie 18:00 Štěchovice – kostel sv. Jana Nepomuckého (s nedělní platností) 8:00 Davle – kostel sv. Kiliána 10:00 Slapy – kostel sv. Petra a Pavla
Setkání ve farnosti: SPOLEČENSTVÍ STARŠÍCH – každou středu v 16:30 na faře ve Štěchovicích SPOLEČENSTVÍ DĚTÍ – každou 1. sobotu v měsíci v 15:00 na faře ve Štěchovicích
Svátost manželství: Způsob a délku přípravy domluvit osobně s knězem
Pohřeb: Domluvit předem s knězem, osobně nebo telefonicky
Telefonický kontakt: Farní úřad Štěchovice, kancelář 724 791 848 P. Adam Pawel Debek – farář 776 788 848 Eva Žemličková – místopředsedkyně pastor. rady: 606 121 173 Ing. Daniela Schröffelová, CSc. –,sekretářka: 721 773 644
Prezentace farností na internetových stránkách: www.stechovice.cz
Výuka náboženství: úterý: 14:00 – nejmladší děti, příprava na I. svaté přijímání úterý: 15:00 – starší děti vyučování probíhá na faře ve Štěchovicích
Příprava na křest dospělých: sobota: po mši svaté, na faře ve Štěchovicích
Přímý vstup na stránky farnosti je www.stechovice.info/pages/fara.htm
E-mail: Farní úřad Štěchovice:
[email protected] Pan farář P. Pawel Adam Debek:
[email protected]
Úřední hodiny pro veřejnost: středa: 19:00 - farní úřad Štěchovice
__________________________________________________________________
PROUDY
Občasník pro vnitřní potřebu farnosti Štěchovice a Slapy
Náklad: 250 ks. Adresa redakce: Štěchovice 213, tel.: 724 791 848, Šéfredaktor: P. Pawel Adam Debek.
