PROUDY 78 OBCASNÍK FARNOSTÍ ŠTECHOVICE-SLAPY . PROSINEC 2008
P. biskup Karel Herbst v kostele sv. Kiliána
2 POUT NA OSTROVE I v tomto roce, stejne jako už radu let, byla nejvýznamnejší akcí v našich farnostech poutní mše svatá s doprovodným celodenním programem, konaná na Ostrove u Davle vždy poslední sobotu pred letními prázdninami kolem slavnosti Narození sv. Jana Krtitele.. Letos pripadla na 28. cerven. O tom, že její podmanivá atmosféra stále oslovuje nejen nás, kterí ji pripravujeme, ale i mnoho dalších poutníku z Prahy i vzdálenejších koutu naší vlasti, a že je oblíbená u všech generací, svedcí následující príspevky. Ostrov u Davle Jsou cesty necesty, co nikam nevedou. Tok sladké Vltavy chce Ostrov obejmout, hledá odraz veží v neklidné hladine. Folie Žaltáre až jednou vyblednou v klínu Matky moudrost Otce navždy spocine. To pak lodka na hladine vltavské s vuní nafty k brehu veze Spasitele. Pred Zlem od dna reky tmavé chrání ho knez s bílým velem : "Spi, Pane…, my netonem !" Jirí Beran, 26.6.2004
Je ráno. Slyším babicku v kuchyni. Prijela nejspíš, když jsem ješte spala. Rychle vstávám, snídám … Zkrátka spechám a teším se na pout. V 8.10 hod. vycházíme z domu, abychom stihli autobus, který odjíždí ze Smíchovského nádraží v 9.05 hod. Jeli jsme autobusem císlo 390. Jelikož jsme vystupovali na zastávce "Davle u Kiliána", a to je zastávka na znamení, museli jsme zazvonit. Ridic zastavil a my jsme vystoupili. Všimli jsme si, že tam, kde dríve stavela lodka, byl jakýsi parník. Už vidím nový prístav pro lodku, kterou jsme se meli dostat na ten nedostupný ostrov. Vše me to úplne dojalo.
3 Taková krása. To už jsme ale prelézali zábradlícko u silnice a sestupovali blíže k rece. Byla tam už i Maruška Vejdová, která nás ucila na flétnu. Ješte nejméne dvakrát musela lodka prijet a odjet, než jsme se do ní konecne vlezli. Jeli jsme po rece a babicka me držela za ruku. Já jsem samozrejme chtela, aby me držela jen za nohu, že bych jinak mohla prepadnout z lodky do vody.Babicka me tedy držela alespon za tu nohu. Konecne jsme pristáli u Ostrova. Lodka odrazila od brehu a plavila se pro poslední dávku lidí. Procházíme se po ostrove. Rozhodli jsme se, že se po mši nebudeme nikde zdržovat, ale že hned pojedeme lodkou na breh. To už zase jela poslední dávka lidí. Za chvíli zacala mše. Ale ouha! Po kázání se mé sestricce udelalo porádne zle. Nebylo divu. Když ono tak pražilo. Sice jsme mely obe klobouky a deštník, ale marne. Proto babicka s Liduškou odešla ješte více do chládku. Tam se setkala s jedním pánem, s kterým se pripravovala na birmování. Jenomže k birmování s babickou nešel. Na prijímání se Lidušce udelalo už lépe, a proto už i babicka šla k prijímání. Pak už to bylo dobré. Po mši jsme se ješte vyfotili a potom jsme nastoupili do lodky a jeli na breh. Já, babicka a Liduška jsme si daly guláš. Já a Liduška potom buchty. Nakonec jsme si opekly burty. Potom jsme šly soutežit. Paní D. Schröffelová tam nebyla, a tak souteže vedla jiná paní. Od 14:00 hod. mel koncert Karel Dipold. Po koncerte jsme šly na autobus a jely do Pikovic k babicce, kde jsme zustaly až do nedele, kdy jsme jely zpátky domu do Prahy. Anežka Straková (10 let) Po snídani jsme já, Anežka a babicka Maruška asi v 8.10 hodin vyšly z domu. Rychlým krokem jsme šly na metro. Jely jsme na Florenc, tam jsme nevedely, kam máme prestoupit, jenom jsme vedely, že na metro BÉ.Pak jsme konecne sjely po jezdících schodech. Na metrovém nádraží jsme cekaly asi 1-2 minuty. Nasedly jsme do metra a vystoupily jsme na Smíchovském nádraží. Tam jsme asi 20 minut cekaly na autobus. Prijel autobus. My jsme se domluvily, že si sedneme na tu stranu, kde nebude svítit slunícko. Ale nebylo tam místo, tak jsme si tam nesedly. Konecne! Autobus se rozjel. Vystoupily jsme na zastávce Davle u Kiliána. Prelezly jsme svodidla, ale zjistily jsme,
4 že lodka tam není. O kus dál jsme konecne videly lidi. Pak moje sestra Anežka našla naši paní ucitelku na flétnu. Na lodi byl mojí maminky svedek. Prepluli jsme na ostrov. A v tom zacala mše.Mne se udelalo strašne špatne. Tak jsme šly s babickou do stínu. Tam byl jeden pán, který se s babickou pripravoval na birmování. Nejdrív ho babicka nepoznala, ale pak už jo. Na svaté prijímání jsem už šla ze stínu a pak už to bylo dobrý.Anežka babicce rekla, že pujde hledat místo na focení a že potom prijde.Anežka už dlouho nešla, tak jsme ji šli hledat. Ona si tam totiž povídala s Maruškou Vejdovou. Tak jsme se vyfotily, akorát prijela lodka, my jsme se tam ješte nevešly. Prijela lodka a my jsme nasedly. Liduška Straková (8let)
Už témer dva tisíce let od té doby uplynulo. Pavel z Tarsu, asi nejvetší misionár všech dob, se po svém obrácení vydává na misijní cesty. Šírit krestanskou víru mezi pohany. Nejprve na Kypr a do Malé Asie, potom do Makedonie, Recka a dále na západ. Pres všechny prekážky, strádání a pocity beznadeje neprestává podávat svedectví o Ježíši Kristu a formuje základy novodobé krestanské teologie. Ale co má spolecného naše letošní pout na Ostrov v Davli se sv. Pavlem? Byla to sice jen shoda okolností, že v den konání naší pouti svatý otec v Ríme oficiálne zahájil svatopavlovský rok. Ale urcitou
5 souvislost s touto skutecností jsme mohli vypozorovat i v promluve otce Jana Kotase, který poutní mši sloužil. Zmínil se o osídlování naší pusté a zdivocelé zeme prvními reholníky, o jejich misijní cinnosti a vzniku prvních klášteru. Byla to práce nebo spíš poslání velice obtížné a namáhavé. Nekolik jedincu prichází mezi pohany do neutešené zeme a svou vytrvalostí, úsilím a obetmi ji zacíná menit. Toto dílo jednotlivcu pozdeji za vlády Karla IV. vyústí až v rozkvet dríve zpustlé zeme v nejvetší krestanskou civilizaci v Evrope. Z malého vzniká velké, jako když se rodí nový život. Úsilí a dobré úmysly jednotlivcu se stávají základem pro vznik krestanské ríše, nejvýznamnejšího období historie našeho státu. Je dobre, že tradice pouti na Ostrov byla v naší farnosti obnovena a že i zde díky úsilí nekolika jednotlivcu, ale vlastne i díky všem, kdo se pouti zúcastní, si mužeme pripomínat toto velké dílo benediktinských mnichu, kterí zde kdysi dávno pusobili. I letos se poutníku sešlo až dost na to, aby farní lod, která prepravuje poutníky pres vodu i její obsluha dostali zabrat a aby se vše organizacne zvládlo. Potešilo i pekné pocasí, spousta dobrého jídla a pití, deti pak ruzné souteže a úkoly, které v prubehu odpoledního setkání na farní zahrade plnily. Ve výstavní sín se promenil jako každý rok zadní trakt kostela sv. Kiliána. Výstava byla letos zamerena na historii naší farnosti v podání farního casopisu Proudy. Je pozoruhodné, že se podarilo uchovat do jednoho všechna císla Proudu od pocátku jeho vzniku až do dnešní doby. Bylo zajímavé sledovat jeho postupnou promenu a soucasne si pripomenout ruzné spolecné akce a významné události v Proudech zaznamenané. A kdo si pockal až na záverecný koncert v prostorách kostela, který pro zmenu posloužil jako koncertní sín, rozhodne nelitoval. Bylo by dobré uvedomit si v kontextu s misijním úsilím sv. Pavla, s životem v ústraní pusobícího Jana Krtitele a s obetavou prací našich prvních reholníku, že velké veci vznikají nenápadne, z trpelivé a obetavé práce jednotlivcu. Neplatí to jen pro naši minulost, ale stejne pro naši prítomnost i budoucnost. A snažme se, jak v promluve zmínil otec Jan, aby i po nás zustala stopa dobrého díla na této Zemi. Tomáš Nagy
6 Pražské Jezulátko "Jak mne budete ctíti, tak já vám budu žehnati". V toku casu jsou Vánoce patrne nejkrásnejším zastavením celého církevního roku. O tom svedcí nejen nespocet projevu lidové zbožnosti a díla velkých umelcu, ale i jeslicky cili betlém a v celém katolickém svete rozšírená úcta k Díteti Ježíš. Naše zeme má zvláštní výsadu hostit jedno z nejuctívanejších zobrazení Krista - Pražské Jezulátko ( Infant Jesus of Prague, Bambino di Praga, Nino Jesús de Praga). Renesancní soška z vosku patrila puvodne svaté Terezii od Ježíše a byla k nám privezena z Iberského poloostrova jako dar paní Polyxeny z Lobkovic klášteru karmelitánu a provázena jejími slovy: "Mejte ji v uctivosti a dobre se vám povede". Zázracná soška byla umístena v roce 1628 v kostele Panny Marie Vítezné na Malé Strane a v roce 1655 slavnostne korunována pražským biskupem. Tam je umístena na stredním mramorovém oltári vpravo ve stríbrné skrínce. I v dnešní dobe pricházejí k sošce denne stovky návštevníku z mnoha zemí sveta. Mnohým lidem, kterí se pred ní modlili k Bohu, prinesla zázracná a neobvyklá vyslyšení. Mimo jiné je jí pripisována záchrana Prahy pri obležení Švédy v roce 1639. Soška patrí mezi nejvetší církevní pametihodnosti Prahy a kostel se stal mezinárodním poutním místem. Slavnost korunovace Pražského Jezulátka se koná každorocne o první kvetnové nedeli v 10 hodin. V roce 2009 bude 354. výrocí korunovace . V letošním roce získal barokní repliku zázracné sošky Pražského Jezulátka také slapský kostel jako votivní dar od manželu Jarmily a Václava Novotných z Prahy. Soška byla posvecena na svátek sv. Václava dne 28. zárí 2008 panem farárem Pawlem Debkem ze Štechovic. Je umístena ve vitrínce na pravém bocním oltári, kde stála puvodne soška Cerné Madony s Jezulátkem. Ta však byla v r. 1994 uloupena spolu s radou dalších artefaktu - krásným dreveným betlémem, soškami, svícny aj. Modleme se, aby zázracná soška prinesla naší farnosti slíbené milosti: "Mejte ji v úcte a dobre se vám povede!" Václav Novotný
7 STALO SE 26. 4. 2008 SONITUS Štechovický kostel sv. Jana Nepomuckého 26. dubna 2008 v 16 hodin, dve hodiny pred nedelní mší svatou, byl plný lidí toužících po kulturním zážitku. No, plný - asi 20 zpeváku Píseckého peveckého sboru SONITUS se svým sbormistrem panem Václavem Krausem a asi 30 lidí - posluchacu. O zorganizování koncertu mne požádal sólista sboru, muj dlouholetý prítel, bývalý reditel píseckého hrebcína pan MVDr. Pavel Sedlácek. Moc se mi do toho nechtelo - jak zajistit, aby pocet zpeváku neprevyšoval pocet posluchacu? Výsledek ale byl, že ti, kterí neprišli na koncert, prišli o velmi, velmi krásný zážitek. Vždyt co je v hudbe hezcí než plne znející smíšený pevecký sbor v prirozeném ladení? Ten písecký znel v prostorách chrámu nádherne, plne, mohutne i jemne. To podle charakteru skladby. Ze 17 zazpívaných skladeb byly 4 od ceského skladatele Zdenka Lukáše (1928 - 2007). Zatímco mohutné Alleluja, nádherné cásti mše (Gloria, Sanctus) i Pater noster bych považoval za nejhezcí skladby koncertu, jeho úpravu nekolika lidovek - Na horách - ani nemusel sbor zpívat. Tri skladby Leoše Janácka (1854 1928), zejména Graduale, rovnež patrily ke klenotum koncertu.
Doporucuji si príležitostne poslechnout jeho Glagolskou mši celou. S další ukázkou pravoslavného liturgického zpevu zaznelo v podání našich píseckých prátel neco, co má sílu sblížit ruzná krestanská vyznání. Nekolik spirituálu vhodne doplnilo krásný obraz duchovní hudby dnešní doby. Zazpívané lidové písne nebyly špatné, ale zrovna do tohoto koncertu se moc nehodily. Záverecná skladba, jak jsem se dozvedel, byla úplatkem pro mne osobne. Velmi mne potešila. A zazpívali ji - no jak jinak - krásne. Byla to skladbicka Eugena Suchone (1908 - 1993) "Aká si mi krásna, ty rodná zem moja, krásne i tie hory, kol teba co stoja …". Takže máme o jednu úplatkárskou aféru v štechovickém chrámu postaráno. Ješte nekolik slov o sboru. Je dosti starý - vznikl v r. 1977. I fyzicky prevažují starší dámy i belovlasí pánové. Sbormistr je mladícek, dnes ješte s vlasy cernými. A zkušenejší dámy i pánové jej poslouchají bez výhrady. V repertoáru sboru je približne 150 skladeb ruzných žánru. Každorocne ve vánocní dobe uvádí spolecne s Píseckým komorním orchestrem evergreen Ceskou mši vánocní J. J. Ryby. V r. 2001 ji dokonce uvedl i v Mnichove. Pan Kraus sbor vede od letoška.
8 Sbor prijel hezkým, velkým autobusem. Po vystoupení sboristu z autobusu zacal ridic nejak s autobusem manévrovat, že se jede otocit. Rekl jsem mu, že se otácet nemusí, kostel muže objet. On na to reagoval slovy: "Já se zde mužu otocit. Prece nebudu jezdit po trávníku. Máte jej tu velmi hezký." Kéž by takových ridicu s takovým vztahem k okolí bylo co nejvíce. Clenové sboru byli velmi príjemne prekvapeni krásou zdejší krajiny i kostela. O jeho dejiny se žive zajímali, a tak paní Dana i já, a možná i další lidi, usilovne pátrali ve svých znalostech o panu Radovi, roku vysvecení chrámu, autoru projektu, autoru varhan, panu kardinálu L. Skrbenském atd. Nepohrdli ani kávou ci cajem a vynikajícím kolácem od paní Marie. V.G.
27. 4. 2008 Setkání spolecenství živého ružence Slunecné nedelní odpoledne. Puvodne jsem chtela jen navštívit pana faráre Pawla Debka. Od rána muj den nestál za nic, byla jsem moc smutná. Ráno jsem byla na mši sv. u nás v kostele sv. Jakuba v Príbrami a nevedela jsem, co budu delat. Deti mely jako obvykle svuj program, a tak jsem zustala bezprizorní. Prijela jsem do Štechovic neohlášená. Není to slušné, ale doufala jsem, že pana faráre zastihnu. Dvere fary byly otevreny, nahlédla jsem dovnitr.
Mezi dvermi mne vítala tvár manželu Dobruských. Neznala jsem je. "Pojdte dál," uvítali mne. "Ale já nejsem odtud," odpovedela jsem. "Ale jste z jedné církve," pozvala mne Marta dál. Aniž bych to byla tušila, od 15 hodin se tu konalo setkání spolecenství živého ružence s prednáškou patera Stuchlíka z Kobylis, který putoval po Izraeli. Pater hovoril velice poutave a klidne. Putováním po Izraeli jsme zakusili nekolik tajemství a navštívili památná místa. Poutavá prednáška byla rozdelena do 4 tajemství - radostná tajemství, tajemství svetla, bolestná tajemství, slavná tajemství. Pro krestany jsou památná místa ta, která spatrila Ježíše, nebo kde verejne hlásal svou nauku, v soucasné dobe jsou na techto místech vetšinou chrámy, napr. bazilika Narození v Betléme, Veceradlo,zahrada v Getsemanech, bazilika Božího hrobu a Kalvárie v Jeruzaléme, bazilika Zvestování v Nazarete atd. Pro Židy je posvátným místem Zed nárku, cili to, co zbývá ze starobylého židovského chrámu. Mesto, které má nejvíce památných míst, je Jeruzalém, jenž uchovává památky trí monoteistických náboženství - židovství, krestanství a islámu. Vlastnení a ostraha posvátných míst pusobila v prubehu dejin znacná napetí a roztržky mezi židy, krestany a mus-
9 limy a dokonce i mezi samotnými krestany (katolíci latinského a reckého obradu, arménská církev, koptové a krestané syrského ritu). Prednáška byla krásná a jsem moc vdecná, že jsem se jí mohla zúcastnit. Ráda bych ješte poznamenala, že Vaši farnost sleduji již delší dobu a obdivuji, jak neskutecne v ní tepe srdce a kolik spolecných akcí dokáže zorganizovat. Lidé, které jsem ve Vaší farnosti potkala, jsou milí a pozorní. Dlouho jsem Vaši farnost chtela poznat a Pán Buh zrovna dnes privedl moje kroky sem v den, kdy jsem byla smutná. Držím Vám palce, abyste se i nadále takto setkávali a žili v Pánu. P.S. Omlouvám se, ale nakonec mi ani nevadilo, že pan farár nebyl doma, i když si ho nesmírne vážím a obdivuji ho za jeho obetavou práci. Sona Diartová, Príbram
od 19 hod. konala zahradní slavnost spojená s opékáním vurtu a rejem malé carodejnicky Anicky. Presto, že prijíždíme do Štechovic jen obcas (ješte stále jsme považováni za "luftáky", ale dá-li Buh, tak zde do dvou let zakotvíme natrvalo), me spolecenství prijalo bájecne, ostatne jako vždy, když mezi ne zavítám. Krome patera Debka jsem moc lidí neznala, presto byla atmosféra velmi prátelská a brzy jsem se seznámila s rodinami z Pikovic, z Luk pod Medníkem, Hradištka a Štechovic. Vetší deti se zabavily fotbalem pred farou a já probírala s paterem dojmy ze svatby našeho syna Filipa a jeho Jany, kterým pater Debek minulou sobotu udelil v kostele sv. Markéty v Praze svátost manželství. Jídla i pití bylo dost, zábava byla v plném proudu až do 22.30 hod., kdy se postupne zacali trousit domu první návštevníci carodejnic s pocitem dobre prožitého vecera. Maria Soldánová
1. 5. 2008 Pout na Rovínek Tak, jako každý rok v tento den, zacalo v našich spojených farnostech období "poutí a poutních slavností". Tento zacátek je již neodmyslitelne spojen s poutním putová30. 4. 2008 Carodejnice Nemohla jsem se dockat konce pra- ním od štechovického chrámu covní doby. Vyrážela jsem totiž z ke kaplicce na Rovínku. Po vypro Prahy na štechovickou faru, kde se vázející modlitbe a požehnání
10 P. Pawla se vydalo asi 15 farníku do pekného dopoledne na putování podél Vltavy. Pres Štechovice nás doprovází i dvouletý Matej, ale více než ubíhající cesta ho zajímá brouzdání v loužích a povídání si s pejsky v okolních zahradách. Na konci obce se s ním loucíme a již se noríme do hvozdu povltavské stezky. Za "oplocenkou" na ostrohu nad Vltavou je tradicní první zastávka na modlitbu (a samozrejme také na drobné obcerstvení). A pak již pokracuje putování dál. Je cas na povídání o bežných i méne bežných zážitcích, které prináší život, ale každý, kdo chce, má také príležitost "šlapat" jen tak potichu a naslouchat, co k nám hovorí Buh. Prejde poledne, a my se pomalu blížíme k záverecnému stoupání po schodech v Trebenicích. Zde, jak každý z poutníku ví, zdravíme sv. Jana Nepomuckého, který dohlíží na reku. A nemeli bychom zapomínat na ostatní, kterí se s námi nemohli vydat na tuto cestu. A tak bereme do ruky tu malou vec (myslím tím mobilní telefon) a skládáme zdravici pro P. Jana Kotase "Zdraví Vás sv. Ján, z kamene vytesán, a není tady sám. Jsou s ním zde poutníci, k Rovínku se ploužící a po Bohu toužící." U kaplicky na Rovínku se setkáváme s dalšími farníky a musíme ocenit, jakou tady odvedlo práci stredecní spolecenství. Mše svatá
k slavnosti Nanebevstoupení Páne je nádherným vyvrcholením dnešního dne. Nekterí z nás pak ješte spechají zpet do Štechovic - vždyt se vdává Kristýna, ale to snad zase v jiném clánku. Marek Dobruský
1. 5. 2008 První Máj byl lásky cas Ne, nejedná se o recenzi na nejnovejší film F. A. Brabce, ale o pokus navázat na predchozí clánek Marka Dobruského, venovaný pouti na Rovínek. Nechteli jsem konkurovat této Bohu libé akci, jen se pridat k oslave Máje, jara a nového života, který si ted za zdmi klatovského bytu užíváme. V nejkrásnejším kostele na svete jsme meli díky mnohým, predevším díky P. Pawlu Debkovi, P. Janu Kotasovi a P. Petru Bubeníckovi, 1. 5. 2008 svatbu. P. Pawel vždy na záver každého setkání všem podekuje. Udelala bych ráda to samé, ale tech, kterí nám pomohli v tento den a kterí mi pomáhali vlastne celý muj život, by
11 bylo tolik, že by na to nestacilo ani celorocní predplatné Proudu. Presto alespon malý pokus: díky P. Pawlovi, že mi umožnil splnit si sen, o kterém se mi ješte pred pár lety ani nezdálo :-). P. Janovi díky za to, že me vytáhl z vod nejen "naší" velké vltavské povodne. P. Petrovi za Všechno, hlavne za to, že me už na úsvitu mé pameti nejen díky skvelé italské zmrzline presvedcil o tom, že kostel není plný podivných lidí, ale že je tomu práve naopak! Dekuji na dálku i P. Milošovi, který me v chladných vodách štechovické krtitelnice pokrtil i P. Robertovi nejen za jeho nebeské housle, ale tak jako všem ostatním za to, že tu byli vždycky hlavne pro lidi a tedy pro každého z nás - na to se nedá nikdy zapomenout. Chtela jsem podekovat tem, co byli na našem krásném obradu, napadají me ale naopak nejdríve ti, kterí už tu z nejakého duvodu nejsou: štechovické babci, za kterými jsme se každorocne vydávali se spolcem v kostýmech mikulášské výpravy a s kytarou napadá me laskavá paní Ruženka z fary, paní Bartošová, dobrá duše trebenické trampské hospudky paní Taterová, ale také celé naše "spolco", které se tu na fare, dávno predávno, scházelo a které mi dalo tolik moc. Jak tak vzpomínám, zacínám si pripadat jako kmet, je to neuveritelné, co jsem tu všechno s vámi zažila, chce se mi z toho brecet.
A tak brecím. (Vodou jsou a vždycky budou propojeny všechny mé vzpomínky na Štechovice a Brunšov, na všechny Ostrovy, Velikonoce, cesty na Rovínek, Sukovic plachetnice, pohádková i hruzostrašná, krásná Vltava ...) A až osuším klávesnici pocítace a oci, skoncím své podekování: Díky moc Vám, kterí jste prišli, bylo a je to pro nás duležité! Kristýna a Ota Cerbovi.
P.S. A chceme vás také pozvat k nám domu: Lucní 898, Klatovy 3 (Domažlické predmestí), máme tu dost místa nejen pro poutníky smerující do klatovských barokních chrámu a katakomb, prípadne do skvelých a cetných hospod a hospudek, ale vubec pro všechny milé lidi!
4. 5. 2008 Oslava osmdesátin Každá nedele je svátecním dnem, nebot je pripomínkou slavného zmrtvýchvstání Páne. Avšak nedele 4. kvetna 2008 byla pro slapské farníky ješte slavnostnejší. A to hned
12 z nekolika duvodu: Byla to ješte nedele velikonocní, první nedele krásného mesíce kvetna a také na tento den pripadlo kulaté výrocí narození slapské kostelnice - naší maminky Kvetušky Svobodové. Myslím, že vek 80 let se už zase muže prozrazovat. Na mši svatou se docela slušne zaplnil kostel, a to urcite i díky tomu, že se dostavily nejen všechny deti oslavenkyne, ale i vetšina blízkého príbuzenstva. Soudím, že pri takovéto príležitosti každý soustreduje své myšlenky k ruzným vzpomínkám, které jsou s tímto krásným chrámem spojeny. Mnoho z nás prijalo ve Slapech nekteré svátosti, zažilo chvíle radostné, ale také bolestné. Urcite jsme všichni vzpomínali na pocátek kvetna roku 2005, kdy jsme se ve Slapech loucili s naším tatínkem Janem. A tak jsme to vše pri mši svaté odevzdali Pánu. Na záver bohoslužby pater Pawel pronesl gratulaci, a jak je jeho zvykem, pridal k lepšímu historku. Po dekovných slovech našeho patera a krásných slovech Janicky Pecharové, predali tito s Jirkou Sukem za všechny farníky milé dárky - velký dort, dárkový balícek a kvetiny. Na obed jsme jeli zaplnit Novou Hospodu, kde opet pater Pawel pronesl krásný prípitek a podle jeho slov se cítí být dalším synem paní Kvety, což nás sourozence velice teší.
Po obede se v oslavách pokracovalo doma v Nových Dvorech, kde se celé odpoledne strídali další gratulanti, a tak postupne kytice zaplnily celou verandu. Myslím, že všechny ty krásné chvíle jsou plodem opravdového krestanského života, který je skutecne vzorem evangelizace bez nejakých zbytecných slov. A tak na lásku je treba odpovídat zase jen láskou, která nemyslí jen sama na sebe... Casto pri gratulacích slýchávám dovetek - a užij si to! Jak si to tedy užívala naše Kvetuška? Nejdríve mela samozrejme ze všeho zdravou trému. Hlavne, aby se nezapomnelo na podekování nekterému gratulantovi. Ti první prišli již v sobotu vecer - zástupci obecního úradu. Nedelí to ale neskoncilo, nebot v pondelí prišly gratulovat bábinky ze vsi, v úterý další príbuzenstvo a ve stredu byl menší výlet po rodném kraji Kvety a její sestry Máni. Navštívili jsme sestry
13 trapistky v Policanech pri ranních chválách a mši svaté. Potom ješte Krecovice, Chlum a nakonec Slapy. Chtel bych touto cestou podekovat nejen za sebe, ale i za všechny sourozence mamince za to, jak nás vychovala a za veškerou její péci a lásku. Dekuji také panu farári Debkovi za zájem a laskavost pri duchovním vedení a hlavne za jeho modlitby. Také dekuji všem, kdo se podíleli na príprave této oslavy a všem gratulantum za uprímnou radost a jejich dary. A hlavne DEO GRACIAS! Pavel S. Všem, kterí mi prišli poprát k mým osmdesátým narozeninám, chci uprímne podekovat. Dekuji za modlitby, vrelá slova, kvetiny a dary. Kvetoslava Svobodová
4. 5. 2008 Májová pobožnost k sedmi radostem Panny Marie Který obraz se vám vybaví pri modlitbe k Panne Marii? Je to Matka s Dítetem v nárucí, Madona, Královna nebes nebo Pieta? Jiste je to dáno nejen naší konkrétní situací a náladou, ale i vekem a výchovou. Sám se však priznám, že málokdy si predstavím Pannu Marii usmevavou, natož radostnou. Proto me tak oslovilo pozvání Marty a Káji na pobožnost k sedmi radostem P. Marie. Pobožnost nám pripomnela, že Maria je nejen Královna lásky a míru
ale i Královna radosti. Je to radost ze zvestování o pocetí, radost z narození Ježíše a z klanení trí králu, radost z nalezení Ježíše v chráme, radost z Ježíšova zmrtvýchvstání, radost z nanebevstoupení Páne a radost ze svého nanebevzetí. Zkusme si nekdy pri modlitbe Marii predstavit jako Královnu radosti a verím, že její láska a radost bude i pro nás základem pravé a hluboké radosti - radosti vecné. J.S.
18. 5. 2008 Pout na Rovínek na slavnost Nejsvetejší Trojice Letošní druhá pout na Rovínek následovala neobvykle brzy po té prvomájové. Od rána bylo jasné, že tentokrát to bude pout mokrá. Pršelo a neprestávalo. Celou mši svatou jsme prožili pod deštníky, celí mokrí a promrzlí, ale jiste každý z nás s teplem lásky v srdcích od Boha Otce, Syna i Ducha Svatého. A i ta cesta vonícím jarním lesem na Rovínek a zpátky domu byla potešením pro duši i všechny smysly a povzbuzením do dalších všedních dnu. J.P.
5. 7. 2008 Pout v Krámech Jako každý rok touto dobou, ale casteji už okolo sv. Petra a Pavla, mám plnou hlavu starostí, aby pout u naší kaplicky byla dustojným a radostným svátkem k oslave Hospodina. Musím kaplicku
14 pripravit a ocistit od peceti vrabcáku, kterí se tam zabydleli. Když premýšlím, jak bych je odsud vystehovala, vzpomenu si na úryvek z Písma "Vrabec si nalézá príbytek a vlaštovka své hnízdo, kde ukládá svá mládata - Tvé oltáre Hospodine zástupu, muj králi a muj Bože" a zase to radeji po nich uklidím. Také za pomoci mé kamarádky Milušky je treba pripravit pohoštení, které je tradicne provázeno srdecnou zábavou, letos obzvlášte vydarenou. Snad se to zase povedlo, protože p. farár rekl - "bylo to nádherné“. A to je pro nás odmena. Také jsme zde letos meli vzácnou návštevu - reholní sestru sv. Karla Boromejského, která je krajanka a má to tu ráda. Díky všem, kterí se podílí na tom, aby se Boží slovo prineslo i do vzdálenejších obcí naší farnosti i tem, kterí k nám zavítali. J.P.
verozvestu Cyrila a Metodeje. Tak jako každorocne se zde sešli lidé, kterí z této obce pochází, i prespolní z farností Štechovice-Slapy. Letos byla mezi námi i milá mladá reholní sestra, která dala slavení mše svaté zde v Krámech prednost pred poutí na staroslavný Velehrad, což P. Pawel Debek s úsmevem ocenil. Promluva pri bohoslužbe byla inspirována svátkem Cyrila a Metodeje. Pater hovoril o evangelizaci jako o šírení dobré zprávy, zmínil se i o využití techniky za tímto úcelem (napr. rozhlasu a televize). Dále pan farár zduraznil, že nám svatí verozvesti spolu s vírou predali i vedení a kulturnost. Znalost jazyka a písma prináší lidem vetší svobodu a otevírá jim nové možnosti. Krestanství ciní cloveka svobodnejším a promítá se do všech lidských cinností a vztahu. Pri prímluvách opet zaznela modlitba za živé i mrtvé obyvatele obce Krámy. Po mši svaté následovala volná zábava a bohaté obcerstvení (káva, caj, chlebícky, kolácky, sladké rezy atd.) uchystané obetavými místními obyvateli v hasicské zbrojnici. M.V.
3. 8. 2008 P. biskup K. Herbst
V tomto roce se konala poutní mše v kostele sv. Kiliána svatá u kaplicky v Krámech v sobo- V srpnu navštívil naši farnost tu 5. 7., prímo na svátek svatých pomocný biskup pražský a titulární
15 biskup siccesianský Mons. Karel Herbst. Pan biskup je z minulosti dobre znám jako knez pracující s mládeží. V letech 1975 - 1986, kdy mu byl odnat státní souhlas k výkonu duchovenské cinnosti, pusobil mezi mladými napr. formou chaloupkového apoštolátu. V roce 1990 se stal reditelem a administrátorem komunity salesiánu Dona Bosca (SDB) v Praze- Kobylisích a pozdeji spolupracoval pri formaci diecézní katolické mládeže. V letech 1997 - 2000 byl spirituálem v Arcibiskupském knežském seminári v Praze. Svetícím biskupem pražským se stal v roce 2002. Pro naši farnost je významné, že se v lonském roce úcastnil cervnové pouti na Ostrove a udeloval zde svátost birmování. V nedeli 3. srpna ráno pred osmou hodinou prijel pan biskup do Davle ke sv. Kiliánu. Byl sám, bez doprovodu. Po uvítání P. Pawlem Debkem si se zájmem prohlédl i kostelní interiér. Prímo zde u Sv. Kiliána byl totiž poprvé. Na zacátku bohoslužby také poznamenal, že v celé diecézi tomuto svetci není zasvecen jiný kostel. Mons. K. Herbst sloužil mši svatou s naším panem farárem. Za hlavní téma promluvy si zvolil 2. ctení z Listu svatého apoštola Pavla Rímanum : "Bratri a sestry! Kdo by nás mohl odloucit od lásky Kristovy?..." Pan biskup pripomnel,
že tato slova zaznela na pohrbu básníka Jaroslava Seiferta. Tehdy je statecne s náležitým umeleckým prednesem precetl herec Josef Kemr. Komunisty to rozzurilo, a není se ani cemu divit, jak podotkl otec biskup. Na dotaz, zda budeme spaseni, casto odpovídáme, že doufáme, že ano, ale že to nemužeme vedet. Správne bychom si ale meli být jisti svou spásou, vždyt nám to Pán Ježíš slíbil. A Boží slovo na rozdíl od mnoha lidských slibu a svetských jistot platí. Na záver mše svaté nám Mons. Herbst udelil biskupské požehnání. Po bohoslužbe cekalo na všechny pred kostelem malé obcerstvení. Pan biskup se ale mohl zdržet jen kraticce, protože mel velmi nabitý program. Presto byla jeho milá návšteva pro nás velkým povzbuzením. Slova sv. Pavla, jehož rok práve probíhá, zduraznená otcem biskupem, jsme si v srdcích odnášeli do našich všedních dní. M.V.
17. 8. 2008 Pout na Rovínku Slavnost Nanebevzetí Panny Marie jsme již tradicne prišli uctít ke kaplicce na Rovínku. P. Pawel mezi námi uvítal P. Hrdinu a mnohé na neho prozradil. Další uvítání patrilo paní Svobodové, která se vrátila z lázní. Prišlo i podekování všem, kterí kaplicku pripravili, zvlášte pak ženám za její výzdobu. Nebot
16 tentokrát ony prevzaly výzdobu kaplicky za paní Svobodovou. Kaplicka na Rovínku byla postavena Panne Marii na podekování za záchranu života. Já tentokrát na tomto míste prosila za dar života našeho tretího vnoucete (musím priznat tak trochu s odvážným práním "kdyby k tem dvema klukum mohla pribýt vnucka"). Clánek píši již v dobe, kdy se prání stalo skutecností. 26. 8. se nám narodila vnucka, která 5.10. prijala krestní jméno Klára. Na podekování Panne Marii druhou kaplicku na Rovínku nepostavím, ale pokud mi bude zdraví sloužit, tak vždy u této kaplicky vzdám dík za její prímluvu k mé prosbe. Lída Dobruská
navštevují pravidelne lidé, kterí treba do kostela vubec nechodí, ale tyto poute ve své obci si nikdy ujít nenechají. A jindy pricházejí i lidé, které vidíme vubec poprvé. Kaplicka Povýšení sv. kríže tentokrát prilákala do Trebenic i nekolik pacientu z rehabilitacního ústavu ve Slapech. Jak symbolické nejen pro nemocné, ale pro každého z nás - nést svuj kríž statecne, trpelive a s pokorou, stejne jako náš Pán, jak v homilii pripomnel P. Debek.. Tradicní chvilka posezení a povídání u kolácu, chlebícku a nápoju pro zahrátí na terase hospody u Tateru byla tou správnou poutní teckou. H+J
20. 9. 2008 Bohoslužba slova u kaplicky v Mechenicích
14. 9. 2008 Poutní mše sv. u kaplicky v Trebenicích Máme rádi ty poutní mše u ruzných kaplicek v našich farnostech. Mimo jiné jsou vždy doprovázeny ocekáváním, zda prijde nekdo, koho ješte neznáme. Už mnohokrát jsme se presvedcili, že bohoslužby u kaplicek
"... muž ten bezvadný pred zemskou vláhou rajskou cerpal rosu." Verš klasika dobre vystihl mechenickou pout u kaplicky svaté Ludmily. Muži tam tedy byli celkem tri (žen patnáct + svatá Ludmila na Pacákove obraze a jiste prítomna i svou duší). Pater Pawel mimo jiné mluvil o snaze babicek predat alespon vnoucatum (když už to nestihly u detí) zrnícka víry a když to nejde jinak, i za použití ekonomických pák. V naší farnosti to prý ale jde jinak - svedcí o tom prítomnost všech generací na bohoslužbách. A aby to bylo ješte lepší, prosili jsme naši svatou babicku Ludmilu
17 o prímluvu. A pak prišla na radu ta zemská vláha. Témer všichni jsme se sešli u paní Inky (paní M. se tak stydela, že tam musela být dopravena mírným násilím), obsadili všechny židle, stoly, ba i schody, jedli, pili, povídali, mnoho nádobí a málo dobrot jí tam nechali a slíbili si, že se, dá-li Pán Buh, za rok zase sejdeme, nejdrív dole na rajskou rosu a pak nahore na zemskou vláhu. Díky Ludmilo, díky Inko. Marie Nešnerová P.S. Pro každý prípad: nedá-li Pán Buh, bude po zemské vláze dole rajská rosa nahore. i28. 9. 2008
Krtiny Vojtíška
Jindráka Ráno 28. zárí jsme se sešli u nás doma celá rodina, abychom mohli všichni dohromady vyrazit do slapského kostela a ucinit tak jeden z duležitých kroku našeho syna v jeho živote. Na den pripadající hlavnímu patronu ceských zemí sv. Václavovi mel být pokrten. Dlouho jsme se rozhodovali, jaké že dostane jméno, zda to bude Václav, Vojtech nebo Jan. Nakonec zvítezi Vojtech a Jan po dedeckovi, jelikož by tech svatých bylo na jednoho malého kluka dost. A prece jen sv. Vojtech je dalš í z velkých patro nu naší zeme. Presne v 10:00 zacala mše svatá, kde jsme do našeho spolecenství privítali Vojtíška jako právoplatného
clena. Po krásném proslovu patera Pawla, který nám poradil, co máme delat v den Vojtíkových 1. narozenin: že pred neho máme dát co nejvíc ruznorodých vecí a po cem jako první sáhne, tak takové ho ceká remeslo, tak doufáme, že se nezalekne a pred vecmi neutece, aby, dle Pawlových slov, pak nebyl líný. Bylo nám také receno, jakého se nám dostalo daru v díteti, které držíme v nárucí, abychom mu dali všechnu naši lásku, kterou pak bude predávat dál. Abychom z neho vychovali takového cloveka, který si bude vážit lidí a vecí kolem sebe, aby byl poctivý a hodný a aby užíval života se všem jeho radostmi i strastmi, protože jedine tak z nej vyroste clovek, jenž se bude umet se svým životem poprat a prožít ho plne až do konce. My máme za úkol ho toto všechno naucit, provázet ho jeho detstvím, aby ho mel štastné a mel na co vzpomínat. A být mu blízko v dalších etapách jeho života a vždy mu nechat otevrené dvere a mít otevrenou náruc, až se bude vracet k nám
18 ke svým rodicum a až bude mít bolístku, kterou bude treba pofoukat, aby mohl prijít a nebo jen tak se u nás zastavit a ohrát se. Samozrejme na druhé strane si obcas prijde i pro nejaký ten trestík, aby nevyšel chlapec ze cviku. Po promluve jsme pristoupili k hlavní události dne, a to ke krtu Vojtíška. Vojtík spinkal, jen když se choval u krtitelnice, tak na chvíli musel zkontrolovat, jestli všechno deláme dobre a jestli má voda, kterou bude pokrten, rádnou teplotu a pak v klidu za zvuku varhan, když ho Pawel krtil, usnul a krásne se u toho usmíval, jako by vedel, že ten den je jeho duše cistá, jako rouška, kterou byl prikryt. Tak byl náš syn, za doprovodu nás všech, co v kostele ten den byli, pokrten jako Vojtech Jan. Chceme touto cestou, i když možná opoždene, podekovat všem, kterí s námi v této radostné chvíli byli, paní Eve, že doprovodila Vojtíka za nádherných zvuku varhan ke krtitelnici, Pawlovi, že všechno hezky pripravil, našim rodicum a sourozencum, že nám pomohli pri príprave oslavy a hlavne Vojtíškovi, že byl úplne zlatý a roztomilý. A tak ješte pripojujeme jednu prosbu - sv. Václave, nedej zahynouti nám ni budoucím. Lucie a Jan Jindrákovi
4. 10. 2008 Žehnání zvírátek Odpoledne v sobotu 4.10.2008 byl celkem hezký den, tak jsme naložili
do auta Vojtíka, ten s námi jel letos poprvé, a jako každorocne naše dva psíky mazlíky Bertíka a Lexíka, aby toho dne dostali u štechovického kostela požehnání, jelikož byl svátek sv. Františka z Assisi. Vše zacalo tím, že psi nás porazili, když jsme vylézali z auta, protože videli další zvírecí milácky (hlavne kamaráda Barta) a museli za nimi letet. Vyndali jsme Vojtíka do kocárku, ten na štestí spinkal, tak se alespon jako jediný z našich sverencu choval sporádane. U kostela už cekal Pawel a s ním i nekolik dalších milácku se svými pánícky, letos vedly kocky. Všichni jsme cekali v poklidu, abychom vyslechli ctení z Písma. Vše probíhalo celkem dobre, sem tam nekdo z pejsku zabehl ke kockám, které vypadaly ponekud zdešene, když na ne psíci doráželi. Po ctení prišlo na radu žehnání zvírátek, do té doby panoval vcelku klid. Jenže jedna z prítomných kocek se zalekla svecené vody, vytasila drápy, vydešenou panicku podrápala a velice rychle utekla momentálne neznámo kam.
19 Nekolik nadšencu se jalo kocku chytat, tak snad nakonec všechno dopadlo dobre a kocka se v porádku vrátila k panicce, a nebo možná ne a rozšírila tak kocicí rodinu ve Štechovicích. Nakonec všechno dobre dopadlo, všichni zvírecí milácci dostali za odmenu pamlsky a v klidu a pohode jako na zacátku jsme se rozjeli do svých domovu. Takže dekujeme Pawlovi za hezký den. Lucka, Honza a Vojtíšek Jindrákovi
5. 10. 2008 Svátek sv. Františka z Assisi Kolem svátku sv. Františka se pravidelne scházíme u jemu zasvecené kaplicky v Bojanovicích. Ani tentokrát tomu nebylo jinak. Abychom si tohoto skromného svetce nepripomínali jen jako milovníka prírody a zvírátek, prinášíme jeho modlitbu (viz príloha), která je dukazem predevším jeho nesmírné lásky k bližním. A tak bychom ji meli i my vzít za svou, modlit se ji co nejcasteji a také se snažit ji naplnovat. red
Ríjen 2008 Modlitba ružence Stejne jako loni a predloni patrila ríjnová nedelní odpoledne ve štechovickém kostele spolecné modlitbe ružence, a to opet pod vedením manželu Marty a Káji Dobruských. Patrí jim náš dík za to, že založili tuto tradici a že se ji snaží udržovat, i když by je mohla malá úcast našich farníku od této bohulibé cinnosti odradit. Ale prece " Kde jsou
dva nebo tri shromáždeni ve jménu mém, tam jsem já uprostred nich" (Mt 18, 20). red
1. 11. 2008 Slavnost Všech svatých Svatost - co pro nás dnes znamená? Co by mela znamenat, nastínil ve své homilii náš pan farár. Nemeli bychom ji považovat za zastaralý pojem, ale meli bychom o ni usilovat ve svém každodenním živote. Rozhodne od nás nejsou ocekávány žádné velké hrdinské ciny. Nejduležitejší je snažit se žít v pravde, poctive a s láskou sloužit Bohu a svým bližním. Dobrým návodem k tomu nám mohou být Kristova blahoslavenství. Po mši sv. jsme si na štechovickém hrbitove pripomneli nejen ty, kdo již dosáhli nebeské slávy, ale prosili za všechny zesnulé, kterí po ní touží. J. S.
2. 11. 2008 Vzpomínka na všechny verné zemrelé V nedeli po mši sv. ve Slapech se konala u ústredního kríže na hrbitove pobožnost s otcem Pawlem za všechny zemrelé. My krestané víme, že smrtí život nekoncí, ale naopak ve smrti je nadeje na setkání s nimi, jak ostatne praví apoštol Pavel: "Kristus byl vzkríšen jako první z tech, kdo zesnuli. A jako vešla do sveta smrt, tak i zmrtvýchvstání. V Kristu všichni dojdou života." M.K.
PRAVIDELNÉ
DENÍ
VE
FARNOSTECH
Bohoslužby:
Svátost smírení:
úterý:
15 min. pred mší svatou v kostele, nebo jindy a jinde po predchozí domluve s knezem
18:00 Štechovice - farní kaple Svaté rodiny streda: 18:00 Štechovice - farní kaple Svaté rodiny ctvrtek: 17:00 Slapy - kostel sv. Petra a Pavla pátek: 18:00 Davle - kaple Navštívení Panny Marie sobota: 18:00 Štechovice - kostel sv. Jana Nepomuckého (s nedelní platností) nedele: 8:00 Davle - kostel sv. Kiliána 10:00 Slapy - kostel sv. Petra a Pavla
Setkání ve farnosti: SPOLECENSTVÍ STARŠÍCH - každou stredu v 16:30 na fare ve Štechovicích SPOLECENSTVÍ DETÍ - každou 1. sobotu v mesíci v 15:00 na fare ve Štechovicích
Výuka náboženství: úterý:14:00 - nejmladší deti, príprava na I. svaté prijímání úterý:15:00 - starší deti vyucování probíhá na fare ve Štechovicích
Príprava na krest dospelých: sobota: po mši svaté, na fare ve Štechovicích
PROUDY
Svátost manželství: Zpusob a délku prípravy domluvit osobne s knezem Pohreb: Domluvit predem s knezem, osobne nebo telefonicky
Telefonický kontakt: Farní úrad Štechovice, kancelár 724 791 848 P. Adam Pawel Debek - farár: 776 788 848 Eva Žemlicková - místopred. pastor. rady: 606 121 173 Ing. Daniela Schröffelová, CSc. sekretárka: 721 773 644
Prezentace farností na internetových stránkách: www.stechovice.cz Prímý vstup na stránky farnosti je www.stechovice.info/pages/fara.htm
E-mail: Farní úrad Štechovice:
[email protected] Pan farár P. Pawel Adam Debek:
[email protected]
Úrední hodiny pro verejnost: streda: 19:00 - farní úrad Štechovice
Obcasník pro vnitrní potrebu farností Štechovice a Slapy Náklad: 250 ks
Adresa redakce: Štechovice 213 tel.: 724 791 848 Šéfred.: P. Pawel A. Debek
