Zkušenost…
Proudy pocitů
Přeji všem nádherný den v Kristově lásce a pokoji. Chtěl bych se s vámi podělit o úžasné zkušenosti v mém životě. Jsem šťastný, že si mě k sobě přitáhl náš Spasitel. Přemýšlíte někdy o sobě? Kdo jste? Jak se chováte? Jak myslíte? Já ano. Chci se s vámi o tom v krátkosti podělit. Trápí mě to, jaký dělám obraz křesťana doma i ve světě. Trápí mě to, jaký dělám obraz Božímu synu. Často se chovám úplně naopak. Ale i přesto, jaký jsem, mě Bůh miluje a nabízí mi svou pomoc. Ve svém životě, v poslední době prožívám tyto verše: Když přišel Zákon, provinění se rozmnožilo, ale kde se rozmnožil hřích, tam se ještě více rozmnožila milost! (Římanům 5,20) V poslední době si uvědomuji, jak jsem pohlcen hříchem, ale také vidím, a ještě si zcela neuvědomuji Ježíšovu milost, která se rozmnožuje. Stále hřeším, ale Bůh bohatý v milosrdenství mi odpouští. Píšu snad to, že budu hřešit dále, protože mi stejně Pán odpustí? Ne, to nepíšu! Mám své boje a vy máte své. Jen bych chtěl poukázat na to, že je tady nekonečně milující Bůh, který touží po tom, abychom využili jeho síly a bojovali s hříchem. Sami to nezvládneme. Jen díky Boží síle;-). Jsem vděčný Pánu, že mě dovedl do sboru z Vojkovic. Nechci ale, abyste mi zpyšněli. Nikdo není dokonalý! Jeden bratr mi sice řekl, že už je. Říkal, že kdysi měl jednu velkou chybu – byl moc namyšlený, ale teď už prý je všechno v pořádku. Tak aspoň někdo je spokojený se svým stavem. Ale k věci. Mám jednu z nejúžasnějších zkušeností, a to jsou modlitby – modlitby za mě. Ne moje modlitby, ale ty vaše. Chci vám říct a také zdůraznit, že modlitby za druhé jsou opravdu důležité a účinné. Hlavně když se spojí několik bratrů a sester najednou. Je to úžasné cítit, je to úžasné vědět, že někomu na vás záleží! Mně to vlévá slzy do očí a co teprve našemu Udatnému Spasiteli! Měl jsem plno problémů, ale hlavně díky vašim modlitbám a bratrské lásce byly vyřešeny! Samozřejmě že je vyřešil Pán Bůh, ale vy jste neodbytně tloukli na dveře a prosili o chleba pro vašeho vyčerpaného přítele! Za to vám patří nesmírný dík! Pořád musím opakovaně psát: Jsem šťastný, že vás mám, bratří a sestry. Jedna sestra z vás za mnou chodí a pořád mě povzbuzuje. A ani nemusí za mnou chodit, ale já vím, že když jsem v sebemenší krizi, modlí se za mě. Její modlitby mi opravdu moc pomáhají a vím, že není jediná. V jednom sboru byla diskuze o tom, že to nejde pořád za někým chodit a povzbuzovat ho, že to nejde, aby se cítil ve sboru jako poprvé (jako někdo mimořádný). Díky Bohu jsem jejich slova mohl vyvrátit. Díky nadšení a věrnosti této sestry. Děkuji Ti ještě jednou, teti! Kéž Ti Pán Ježíš dá bílý kamének s novým jménem. Tobě i celé tvé rodině! Další teta se strejdou! Jsou prostě úžasní! Zahrnují mě dary, jako bych byl jejich vlastní vnuk. Nechápu to. Tak jako nechápu Boží lásku ke mně. Děkuji, Bože, i za tyto dvě osoby. A tak bych mohl psát celé roky, co jste pro mě každý z vás udělali, co pro mě udělal skrze vás
náš milovaný Spasitel. A to ještě o mnohém nevím. Napsal jsem jen pár trvalejších zážitků, snad se na mě nebudete ostatní zlobit. Děkuji vám všem! Když chce člověk prožít nějaké zkušenosti, stačí se jen kolem sebe rozhlédnout. Pro mě to je třeba i úsměv některého z vás a upřímné podání ruky či věty: Jak se máš? Jsem rád, že mi Pán ukazuje kladné vlastnosti na každém z vás. Těmi zápornými se nezabývám. Kdysi ano, ale to mě vedlo ke vzteku. K ničemu to nevede. Neříkám, že ignoruju věci, které se mi nelíbí. Jen o nich moc dlouho nepřemýšlím. Opravdu mě to k ničemu dobrému nezavedlo. Možná si říkáte nic moc zkušenosti, ale pro mě mají velký význam. Myslím, že v poslední době je velice důležité, abychom pěstovali vztahy ve sboru a nejen v jednom, ale i ve sborech a celé církvi. To vše závisí opět na vztahu – vztahu s Ježíšem. Necítíte to také tak? Myslím si, že se zabýváme a handrkujeme o méně důležité věci místo toho, abychom hledali království Boží. Místo toho, abychom hledali cestu k druhému, prosazujeme vlastní názory bez Lásky, tedy bez Boha. Nemyslíte, že se vytrácí naše pokora před Bohem? Víme, kdo je Bůh a kdo jsme my? Co pro nás udělal? Co pro nás každý den dělá? Pán Ježíš nám myje nohy! A to ne co tři měsíce, ale každý den, když tedy budeme chtít. On svým učedníkům tenkrát umyl nohy, ale nepolil je jen tak vodou! On je umyl docela, aby byly čisté. Dokázali byste to udělat svému nepříteli? Nepříteli, o kterém víte, že vás právě zradí nebo zradil? Dokázali byste se mu stát služebníkem? (pozn. Nemám nic proti průběhu mytí nohou při Večeři.) Jak už jsem na začátku psal, necítím se být pravým křesťanem. A myslím, že by vám to mohli potvrdit mí nejbližší. Jsem ten poslední, který by měl někoho kritizovat. Hodně moc mě zaujala pasáž z Janova evangelia sedmé kapitoly, kde Pán Ježíš v posledním dni Slavnosti stánku s nadšením vstane a zvolá: „Kdo má žízeň, pojď ke mně a pij! Kdo věří ve mne, z jeho nitra potečou řeky živé vody, jak praví Písmo.“(Jan 7,37-39) Přál bych nám všem, aby z našeho nitra tekly řeky živé vody. Čiňme pokání! Pokořme se před Bohem! Naše společnost je moc pyšná. Neuvědomujeme si často, že to všechno dobré a to, co z nás dělá lidi, nám dává Pán Bůh. Boží království je blízko! Má přijít ten, jenž má vládnout navěky. Známe ho? Známe Toho, na kterého čekáme? A čekáme na Něho vůbec? To jsou otázky, které si kladu sám pro sebe. Opusť mi prosím, Pane Ježíši, že do našeho vztahu nedávám všechno. Budu se snažit to změnit, ale prosím, dej mi svou sílu. A prosím, veď si naše
vztahy v rodinách, v pracích, ve školách, sborech a církvi. Děkuju, že Jsi, Pane, a že máš o nás všechny hříšné zájem. Amen. Všem Bohem milovaným povolaným svatým ve Vojkovicích: Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista. Mějte se krásně! GSM
Aktivity mládeže…
Prázdniny
Naše mládež strávila prázdniny na Vsetínsku, na chatě Nivy. Je vysoko v horách a docela na samotě v překrásné horské krajině. Zrovna ten den, kdy jsme přijížděli, sněžilo a my jsme se báli, že tam vůbec nedojedeme auty. Měli jsme docela přetížena auta (jídlo, spacáky, společenské hry atd.), ale jak někteří říkali, vyjeli jsme velkou „grapu“. Bylo nás celkem 13 mládežníků (7 kluků a 6 holek). Rozdělili jsme se do družstev a celý týden jsme soutěžili v různých disciplinách (hry, běh, bojovka, bazén). Měli jsme i vlastní hlavní topiče, kteří museli udržovat oheň v kotli, abychom nezmrzli (i v noci), protože bylo i -18°C. Těmito obětavci se dobrovolně stali Aleš s Víťou. Zvládali to opravdu na výbornou. Každé ráno jsme měli příjemně teplo a den jsme začínali jitřenkou a modlitbou. Večer jsme se těšili na povídání s br. Vlastíkem Fürstem. Četli jsme si přednášky modlitebního týdne mládeže o vůdcovství a jeden večer byl zvláštní tím, že jsme diskutovali o různých otázkách, které jsme den předem napsali našemu kazateli. Samozřejmě jsme si sami vařili, a to vždy každý den měl službu někdo v kuchyni (3-5 lidí, kteří připravovali jídlo a taky uklízeli). Obdivovala jsem kluky, jak jim to šlo. Celý týden byl pro mě samotnou moc hezký, překvapily mě maličkosti, které mě potěšily (Víťa se podělil o polárkový sníh, Dan s Vlaďkou se připravovali na sobotní úkol, Vlastík F. se moc hezky a nahlas smál a hlasitě fandil…). Jsou to maličkosti, které mi dělaly radost. Uvědomila jsem si, že s drobnými maličkostmi je život hezčí. Poslední večer jsme si udělali slavnostní večeři při velkém společném prostřeném stolu, na kterém hořely svíčky a bylo připravené jídlo. Na pizze, kterou jsme si objednali, jsme si s menšími komplikacemi nakonec pochutnali (přivezli nám ji se šunkou a my jsme ji vraceli a čekali, až nám přivezou jinou.) Děkuji všem účastníkům za ochotu pomoct a přizpůsobit se okolnostem i lidem za milé jednáni a také děkuji všem těm, kteří se za nás modlili, i když s námi nebyli. Děkuji i milému Bohu, že nás ochraňoval a byl s námi. Při dalších akcích, které uskutečníme, se těšíme i na odvážné z Vás, kteří se s námi nebudou bát něco podniknout. Rádi Vás uvidíme. Alča
Příběh k zamyšlení…
Existuje zlo?
Univerzitní profesor vyzval své studenty k diskusi na téma existence zla. Začal slovy: „Stvořil Bůh vše, co existuje?“ Jeden ze studentů bez váhání odpověděl: „Ano, stvořil!“ Profesor se ptal dále: „Stvořil Bůh skutečně vše?“ „Ano, pane,“ odpověděl student. Profesor pokračoval: „Jestliže Bůh stvořil vše, pak stvořil také zlo, protože existuje všude kolem nás, a podle principu, že naše skutky definují, kdo jsme, pak je Bůh zlý.“ Student byl touto odpovědí umlčen a profesor byl spokojen sám se sebou. Byl hrdý, že studentům znovu dokázal, že Bůh a víra je jen mýtus. Do diskuse se přihlásil druhý student a řekl: „Mohu vám, pane profesore, položit otázku?“ „Samozřejmě,“ odpověděl profesor. „Pane profesore, existuje c hlad?“ „Co je to za otázku? Samozřejmě, že existuje. Nebyla ti nikdy zima?“ Studenti se nad vývojem debaty začali pochechtávat. Mladý muž řekl: „Ve skutečnosti chlad neexistuje. Podle zákonů fyziky je to, co považujeme za chlad, jen absence tepla. Každé tělo nebo předmět můžeme studovat z pohledu vodivosti a jak přenáší energii. Teplo je tedy to, co tělo nebo předmět přenáší. Absolutní nula je absolutní nedostatek tepla; následkem toho je veškerá hmota inertní a neschopná reakce. Ve skutečnosti chlad neexistuje. Je to jen slovní obrat, kterým vyjadřujeme to, že cítíme nedostatek tepla.“ A student pokračoval: „Pane profesore, existuje tma?“ „Samozřejmě,“ odpověděl profesor. Student pokračoval: „Pane profesore, znovu se mýlíte, tma také neexistuje. Tma je ve skutečnosti jen absence světla. Světlo můžeme studovat, tmu ne. Jednoduše, světelné paprsky mohou proniknout tmu a prosvítit ji. Jak můžeme určit, jak velká tma je v daném prostoru? Tak, že změříme množství světla, které tam je. Není to tak? Temno je jen lidské označení stavu, tedy toho, co se stane, když světlo není přítomné.“ Mladý muž pokračoval a položil profesorovi další otázku: „Pane, existuje zlo?“ Profesor trochu znejistěl, ale odpověděl: „Jistě, vždyť jsem to již řekl. Denně vidíme příklady nelidskosti vůči jiným lidem. Mnohočetné zločiny a násilí jsou všude ve světě. Všechny tyto jevy ukazují na přítomnost zla.“ Na to reagoval student. „Ne, pane, zlo neexistuje! Tedy neexistuje samo o sobě. Zlo je jen stav – stav bez Boha. Podobně jako tma a chlad, je to jen slovo, které si vytvořil člověk, aby mohl popsat stav, kde není Bůh přítomen. To znamená, že Bůh nestvořil zlo. Zlo není jako víra nebo láska, kterou vnímáme jako teplo a světlo. Zlo je důsledek toho, co se stane, když je člověk vydán na pospas sám sobě a když v našich srdcích nesídlí Boží láska. Je to jako chlad tam, kde není teplo, nebo tma tam, kde není světlo.“ Profesor se posadil a nastala chvíle ticha. Jméno mladého muže bylo – Albert Einstein. Lukáš Sabela
Narozeniny návštěvníků sboru DUBEN
KVĚTEN
ČERVEN
2.
Radim Turoň
3.
Monika Polochová
2.
Nikola Schwarzová
6.
Štěpánka Koneková
4.
Jan Pěkník
6.
Bára Sovišová
7.
Marek Walach
Eva Koloničná
8.
David Stebel
8.
Josef Pěkník
6.
Norbert Pěkník
Jiří Kolek
8.
Marta Filipcová
10.
Marta Pěkníková
Timea Denhardtová
12.
Libor Koloničný
13.
Helena Bártková
11.
Eva Maďová
18.
Jarmila Halešová
14.
Tereza Skalková
12.
Natanael Bolek
19.
Lenka Bolková
13.
Jiřina Sosnová
20.
Klaudie Kiszová
16.
Radek Koloničný
Ladislav Haleš
21.
Miloš Králíček
17.
Jana Sosnová
Jarmila Buroňová
22.
Jan Kollár
Miriam Kollárová
28.
Daniel Galda
16.
Adrian Turoň
Patrik Buroň
Vítězslav Kolář 18.
Nikol Steblová
18.
Marta Mrázová
20.
Karel Poloch ml.
21.
Jan Bijok
25.
Ladislav Stuchlík
29.
Jan Stebel
27.
Milada Žvaková
Michael Skalka
28.
Jitka Pěkníková Jakub Dýrr
29.
Do tohoto čísla přispěli tito redaktoři: Martin Schwarz Alena Maďová Lukáš Sabela
Redakce: Lukáš Bolek, oddělení komunikací Mail:
[email protected] Adresa: Vojkovice 74 Web: vojkovice.net
Ester Halešová
