PROGRAM: 9.30 – LETOVICE, mše svatá ve farním kostele sv. Prokopa Farní chrám svatého Prokopa vyrůstal v poslední třetině 14. století. Kaple Panny Marie s jemnými architektonickými detaily se připomíná od roku 1380. Gotická stavba, 34 m dlouhá a 12 m široká, byla při opravách škod značně pozměněna. Z roku 1528 pochází mnoha pověstmi opředený 28 q vážící zvon svatého Prokopa. Chrám Páně sv. Prokopa je postaven na návrší a vede k němu z města krytá stupňovitá chodba - "fortna". Tato chodba byla v roce 1856 v tak dezolátním stavu, že musela být stejného roku znovu vybudována. Kolem kostela se prostíral hřbitov, který byl roku 1846 přeložen na dnešní pozemek. Před hlavním vchodem kostela stála o samotě na mohutném zděném hranolu stará dřevěná věž - zvonice. Roku 1847 byla ke kostelu přistavěna za podpory Gustava Kálnokyho nízká čtyřhranná věž, zakončena jehlancovitou střechou, zvony však v ní nebyly po celé desetiletí umístěny. Teprve roku 1857 dal držitel patronátu zvony na věž vytáhnout a stará zvonice byla zbořena. Kostel je znamenitou památkou gotického slohu. Přestavbou byl značně změněn. Dříve býval vyšší, jak ukazují zbytky okenních gotických oblouků. Historicky památná je taky kropenka u hlavního vchodu, pocházející z roku 1642. Kazatelna byla obnovena a ozdobena roku 1805. Nad samotnou mariánskou kaplí byla věžička, jež byla odstraněna a místo ní vystavěna nynější věž. Roku 1857 byly v kostele umístěny nové lavice, kaple byla vkusně upravena. Nevzhledné a hrubě vypadající varhany byly opraveny, natřeny a pozlaceny. V mariánské kapli byl obnoven hlavní chrámový oltář. Okna jsou novodobým dílem Karla Svolinského z roku 1972. Do fortny se chodilo z podkostelního náměstí po vadných kamenných, později dřevěných schodech. Roku 1920 pořídil kostelní výbor důkladné betonové schody se železným zábradlím. Vnitřek kostela, vylíčený pouhou fasádní barvou, velmi získal na vzhledu malbou malíře Jana Daňka. Obrazy, jimiž bylo klenutí vyzdobeno, představují všechny české světce. Roku 1926 rozšířil kostelní výbor dosavadní hřbitov o pozemek stejné rozlohy, ve východním směru. V sousedství letovického farního kostela stojí jednopatrová farní budova. V Letovicích byli ustanoveni katoličtí faráři Ondřej Kromer a Václav Wilweger. Po Wilwegrovi se vystřídalo 12 kněží, z nichž každý setrval v Letovicích asi 5 let. Pavel Rylke působil v Letovicích 29 let. Nejdéle tu byl děkan P. František Krchňák, jehož ještě většina obyvatel pamatuje a který v Letovicích prožil téměř půl století. Letovice bývaly střediskem arcikněžství, dnes patří k děkanství boskovskému.
SV. PROKOP Pocházel z české zemanské rodiny. Stal se benediktýnem a dostal povolení k poustevničení. Usadil se v sázavských lesích, kde kolem jeho jeskyně vznikla poustevnická osada. Kníže Oldřich si jej zvolil za rádce a svým majetkem mu přispěl v r.1032 k založení kláštera. Prokop v něm udržoval slovanskou liturgii. Jako opat řídil své mnichy pravidlem pokory a zásadou: "Modli se a pracuj!" jeho úsilím bylo: "Vše pro Boha!" Byl vlídný a štědrý a úspěšně bojoval proti zlu a ďáblovým pokušením.
MODLITBA KE SV. PROKOPOVI Svatý Prokope, ochránče české země, otče náš, vzpomeň si na nás nyní i v každý čas, Kriste eleison. Tys přítel Boha věčného, ctitel a milovník jeho, vypros nám pokoj, zažeň válku, boj, svatý Prokope, Kriste eleison. Nedej nám, Prokope svatý, v hříších našich tvrdě spáti, v poslední hodinu proti ďáblu zlému, škůdci našemu, přispěj každému. Vzdejme chválu Bohu Otci, Synu jeho rovné moci i Duchu svatému, Bohu jedinému, Kriste eleison. Amen. PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA Vše chci konat pro Boha! S tímto úmyslem se modlit i pracovat po vzoru sv. Prokopa i ostatních světců. Bože, Tys povolal svatého Prokopa, aby kolem sebe shromáždil ty, kdo se k Tobě chtěli přiblížit modlitbou chvály a prací pro své bližní; na jeho přímluvu veď i nás, ať se modlíme a pracujeme tak, abychom stále žili ve spojení s Tebou. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
11.00 – LETOVICE, prohlídka klášterního kostela Klášter Milosrdných bratří s kostelem svatého Václava se začal stavět z podnětu Jindřicha Kajetána Blümegena. K patrové, později dvouposchoďové budově čtvercového půdorysu byl roku 1751 položen základní kámen. K ní byl roku 1773 dostavěn a vysvěcen barokní kostel svatého Václava. Komplex budov stavěl člen řádu Milosrdných bratří Longinus Traub. V roce 1784 se již do klášterní nemocnice přijímali první pacienti a v tu dobu se také pohřbívalo na místním hřbitově). Nemocnice a v ní působící lékaři a ošetřovatelé řádu Milosrdných bratří byli zvláště oceňováni za péči o raněné v době napoleonských válek, při epidemii cholery a za první světové války. V letech 1928 až 1932 bylo nad průčelím budovy nemocnice přistavěno druhé patro. V restaurovaném areálu nemocnice stojí za povšimnutí nádherná barokní lékárna s původním vybavením a freskami. V roce 1949 byla nemocnice zestátněna, v padesátých letech
pak konventu odebrali pole a lékárnu na náměstí, zrušili klauzuru i nemocniční kapli. Po roce 1989 se bratři s převorem konventu Františkem Sanctem Rottem vrátili, renovovali klášterní kostel a zřídili v Letovicích noviciát řádu Milosrdných bratří. V celé délce kostelní lodi je pod kostelem zbudována krypta, kam byli pochováváni členové hraběcího rodu, mezi nimi i takové celebrity jako ministr zahraničí a tajný rada c. k. komory Gustav Sigismund hrabě Kálnoky, i řádoví bratři. Za ty příslušníky šlechtického rodu, kteří po roce 1948 zemřeli v zahraničí, nechal poslední potomek pan Alexander Kálnoky připevnit na zeď za oltářem krypty měděnou pamětní desku. Na Dušičky bývá v tomto prostoru sloužena mše za všechny zde pochované. Stropní malba celého kostela pochází z roku 1930. Jejím autorem je letovický malíř Jan Daněk, který velmi citlivě skloubil nové barokizující motivy s malbou stěny hlavního a bočních oltářů z let 1820. U kazatelny je oltář Panny Marie s pozoruhodným obrazem kojící Madony.
Pomodleme se za mír v Evropě a celém světě, za zachování křesťanské víry budoucím generacím a moudrost pro politiky, kteří rozhodují o naší zemi.
Všemohoucí věčný Bože, na přímluvu svatého Václava, dědice české země, přijmi naše prosby za ty, kteří: nám vládnou: dej jim ducha moudrosti a prozíravosti; ať respektují Tvůj spravedlivý řád, hájí lidskou důstojnost a život každého člověka od početí až do přirozené smrti; ať podporují zdravou rodinu založenou na celoživotním věrném svazku muže a ženy; ať poctivě spravují svěřený majetek a svým jednáním dávají dobrý příklad celé společnosti; ať jsou zodpovědní vůči dalším generacím, probouzejí touhu po dětech a jejich dobré výchově. Nás pak naplňuj Svatým Duchem, abychom svým životem přispívali ke šťastné budoucnosti národa a zodpovědně rozhodovali. O to prosíme skrze Krista, našeho Pána. Amen. Vzpomeňme v modlitbě i na zemřelého otce Václava Fišera a vyprošujme mu odměnu v nebeském království. Otče náš. Zdrávas Maria. Sláva Otci. Odpočinutí věčné… 1. Svatý Václave, vévodo české země, kníže náš, pros za nás Boha, Svatého Ducha! Kriste eleison! 2. Ty jsi dědic české země, rozpomeň se na své plémě, nedej zahynouti nám ni budoucím, svatý Václave! Kriste eleison! 3 Pomoci my tvé žádáme, smiluj se nad námi, utěš smutné, zažeň vše zlé, svatý Václave! Kriste eleison! 4. Nebeské jest dvorstvo krásné, blaze tomu, kdo tam dojde, v život věčný, oheň jasný Svatého Ducha. Kriste eleison! 5. Maria, Matko žádoucí, tys Královna všemohoucí, prosiž za nás, za křesťany, svého Syna, Hospodina! Kriste eleison! 6. Všichni svatí za nás proste, zahynouti nám nedejte, svatý Víte, svatý Norberte, svatý Zikmunde, svatý Prokope, svatý Vojtěše, svatý Jiljí, svatý Jiří, Svatá Anno, svatý Václave! Kriste eleison! 7. Bohu Otci chválu vzdejme, svatým křížem se žehnejme: Ve jménu Otce i Syna jeho i Ducha Svatého. Kriste eleison!
12.00 – LETOVICE, slavnostní oběd na zámku Trochu z historie letovického zámku: O nejstarší podobě hradu vybudovaného na ostrohu nad přechodem trstenické cesty přes řeku Svitavu nevíme nic. Hrad je poprvé doložen teprve v r. 1360, ačkoliv se již v letech 1250 – 1274 připomíná Heřman z Letovic a v r. 1316 Stanimír z Letovic, což by předpokládalo existenci hradu již v druhé polovině 13. století. Poté se stali držiteli Letovic páni z Přibyslavi, které ještě ve 14. století vystřídal rod Ronovců. Kolem r. 1400 byl na zdejším hradě přeložen do češtiny známý cestopis Marka Pola Milión. Překlad, v němž jsou zřetelné některé moravismy, je dnes uložen v knihovně Národního muzea v Praze. Zámek Letovice byl ve druhé polovině 20. století účelově využíván a neudržován. Byl vrácen v restituci hraběti Alexandru Kálnokymu, který zámek v roce 2004 (v té době z něj byla téměř ruina, interiéry zámku byly zcela zničeny, někde došlo i k destrukci stropů) prodal Bohumilu Vavříčkovi z Boskovic. Majitel intenzivně pracuje na rekonstrukci a jeho záměrem je zachránit tuto památku pro budoucí generace.
13.30 – KOCLÍŘOV – Českomoravská Fatima První zmínka o obci pochází z roku 1347, kdy vratislavský biskup Přeclav z Pohořelé (1342-1376) rozdělil majetek premonstrátského kláštera v Litomyšli. V období třicetileté války i za švédského tažení na Moravu byla obec několikrát vypálena a vyrabována. Další utrpení čekalo za slezských válek. V roce 1848 přišel do obce první člen redemptoristického řádu a v roce 1855 vzniká hospic - první v českých zemích. V roce 1871 byl hospic povýšen na kolej, a v roce 1896 se redemptoristé přestěhovali do nově zřízeného kláštera ve Čtyřiceti Lánech u Svitav. Vystěhovanou budovu získaly školní sestry III. řádu sv. Františka a zřídily zde školu pro dívky. Činnost školy byla za okupace pozastavena a dům byl využíván jako chudobinec, po válce pak jako domov pro řádové sestry a v roce 1995 se stal sídlem Českomoravské Fatimy - Fatimského apoštolátu v ČR. Součástí poutního místa je i kostel Sv. Jakuba Staršího a sv. Filomény.
Světový apoštolát Fatimy v ČR – základní informace PAPEŽSKÁ RADA PRO LAIKY POTVRDILA SVĚTOVÝ APOŠTOLÁT FATIMY JAKO MEZINÁRODNÍ VEŘEJNÉ SPOLEČENSTVÍ VĚŘÍCÍCH S PRÁVNÍ SUBJEKTIVITOU, PŮSOBÍCÍ V UNIVERZÁLNÍ KATOLICKÉ CÍRKVI. ČBK POTVRDILA JEHO POSLÁNÍ A PŮSOBENÍ VE VŠECH DIECÉZÍCH JAKO FATIMSKÝ APOŠTOLÁT ČR. Národním centrem hnutí pro Českou republiku je ČESKOMORAVSKÁ FATIMA v Koclířově u Svitav; je ve stálém spojení s regiony tohoto mariánského hnutí, které působí na území ČR.
ČLENSTVÍ: Světový apoštolát Fatimy je tvořen jednotlivými členy, kteří žijí v různých místech světa a následují zásady hnutí. Minimum vyžadované pro členství ve Světovém apoštolátu Fatimy je slib: Přijímat každodenní oběti v duchu kajícnosti a smíru, které jsou potřebné k naplnění Božího zákona Denně se rozjímavě modlit pět desátků svatého růžence Nosit hnědý škapulíř Panny Marie Karmelské nebo medailku Panny Marie Karmelské na znamení připomenutí osobního zasvěcení Panně Marii První sobotu pěti po sobě jdoucích měsíců, s úmyslem konat pokání na smír Neposkvrněného Srdce Panny Marie, přistoupit ke svátosti smíření a přijmout svaté přijímání, pomodlit se pěti desátků svatého růžence a prodlévat 15 minut při jeho rozjímání. Členem Světového apoštolátu Fatimy se stává ten, kdo osobně vysloví zásvětný slib, je obeznámen s povinnostmi člena hnutí, je si vědom privilegií plynoucích z tohoto členství pro jeho duchovní život a vyplní přiloženou přihlášku, kterou předá v regionu svému vedoucímu nebo přímo v národním centru v Koclířově. Členové v šíření poselství Fatimy mají být v jednotě se Svatým otcem a biskupy. V případě jednání jménem Světového apoštolátu Fatimy musí zachovávat smysl poselství z Fatimy a autorizované způsoby apoštolátu.
ZÁSVĚTNÝ SLIB: Odevzdávám se Panně Marii a tím se chci připojit ke Světovému apoštolátu Fatimy; Drahá Královno a Matko, která jsi ve Fatimě slíbila, že Rusko se obrátí a světu bude dopřán mír, na smír za mé hříchy a hříchy celého světa, slavnostně slibuji tvému Neposkvrněnému Srdci, že budu každý den nabízet oběti, které vyžadují mé každodenní povinnosti, že se budu každý den modlit alespoň pět desátků svatého růžence a rozjímat o jeho tajemstvích, že budu nosit hnědý škapulíř Panny Marie Karmelské na důkaz tohoto slibu a jako znak zasvěcení se Tobě, že vykonám pět prvních sobot v měsíci i s 15minutovým rozjímáním nad tajemstvími svatého růžence. Tento slib budu obnovovat často, zvláště v okamžicích pokušení. Pozn. Tento slib nezavazuje pod hříchem. Nicméně, je to slib, tvé slovo Matce Boží. Členové hnutí Světového apoštolátu Fatimy začínají nový den modlitbou ranního odevzdání a obnovou zasvěcení Neposkvrněnému Srdci Panny Marie RANNÍ OBĚTOVÁNÍ: Můj Bože, v jednotě s Neposkvrněným Srdcem Panny Marie (zde polib svůj hnědý škapulíř na znamení svého zasvěcení s přijetím mimořádných odpustků), obětuji Ti drahocennou Krev Ježíšovu přítomnou ve všech svatostáncích světa a spojuji s Ní oběti každé mé myšlenky, slova a skutků dnešního dne. Ó můj Ježíši, toužím dnes získat všechny milosti, které jen mohu a obětuji je spolu se mnou Neposkvrněné Panně Marii – aby je mohla nejlépe využít pro potřeby Tvého Nejsvětějšího Srdce. Drahocenná Krvi Ježíšova, zachraň nás! Neposkvrněné Srdce Panny Marie, oroduj za nás! Nejsvětější Srdce Ježíšovo, smiluj se nad námi!
ZÁSVĚTNÁ MODLITBA: Panno Maria, Matko Boží, zasvěcuji se tvému Neposkvrněnému Srdci se vším, co jsem a co mám. Přijmi mě pod svou mateřskou ochranu! Uchraň mě ode všech nebezpečí. Pomáhej mi přemáhat pokušení, která mě svádějí ke zlému, abych si zachoval čistotu duše i těla. Tvé Neposkvrněné Srdce ať je mým útočištěm a cestou, která mne vede k Bohu.Vypros mi milost, abych se z lásky k Ježíši často modlil a obětoval za obrácení hříšníků a na smír hříchů proti Tvému Neposkvrněnému Srdci. Ve spojení s Tebou chci žít v dokonalé oddanosti Nejsvětější Trojici. V ni věřím, jí se klaním a ji miluji. AMEN. A nakonec mé Neposkvrněné Srdce zvítězí!
Eucharistický kongres 2015 Národní eucharistický kongres 2015 je první akce tohoto druhu konaná v České republice. O jeho vyhlášení rozhodla Česká biskupská konference v červenci 2014 a jeho vyvrcholením bude sympózium, které se má uskutečnit v Brně, se závěrečnou mší na Zelném trhu. Přípravou byla pověřena pracovní skupina vedená Pavlem Dokládalem pod dohledem Mons. JUDr. Ing. Jana Vokála. Nemá se zde jednat pouze i nějakou jednorázovou akci, ale jde o velkou příležitost obnovy víry v naší zemi prostřednictví obnovy vztahu k eucharistickému Kristu. Proto na úrovni farností bude probíhat několikaměsíční příprava, především prostřednictvím katechezí a adorací, jejímž účelem bude přibližovat se ke Kristu v Eucharistii. Národní konference o eucharistii bude probíhat v Brně na biskupském gymnáziu ve dnech 15. - 17. října 2015. Hlavním dnem NEK 2015 bude sobota 17. října 2015. V Brně na náměstí Svobody bude v 10.30 hodin hlavní bohoslužba s následným eucharistickým průvodem a s velmi bohatou nabídkou doprovodných programů v centru Brna. Pro tuto bohoslužbu bude třeba si předem ve farnostech zajistit bezplatné vstupenky, podobně, jako tomu bylo např. při papežské návštěvě. Vstupenky bude možné objednat přes web po velikonocích 2015 do poloviny srpna 2015. Vznik eucharistických kongresů a jejich rozšíření je úzce spojen s osobou Emilie Tamisiérové (1834–1910). Tamisiérová svou myšlenku konání eucharistických setkání začala prosazovat v 70. letech 19. století. Brzy jí podpořili někteří lidé z řad kléru i laiků. První eucharistický kongres, ještě místního charakteru, se konal v roce 1874 v Avignonu. O dva roky později už byl charakter setkání mezinárodní. Situaci rozvíjejících se eucharistických kongresů však zkomplikovaly politické okolnosti ve Francii. Po neúspěšném monarchistickém převratu v roce 1877 zažívala tamější církev těžší časy, neboť monarchisté byli spojování právě s ní. Myšlenku konání eucharistických kongresů pomáhali Tamisiérové prosazovat zejména biskup Dubios z Galvestonu v Texasu a pařížský biskup de Ségur. Společně se zasadili o poslání dopisu papeži Lvu XIII., který podepsalo dalších 500 věřících. Lev XIII. byl myšlence konání kongresů nakloněn a bulou z 29. dubna 1879 ideu konání mezinárodních eucharistických kongresů podpořil. Vznikly první návrhy mezinárodního eucharistického kongresu, který Lev XIII. schválil, a který se nakonec uskutečnil v Lille v roce 1881. Tématem bylo „Eucharistie spasí svět.“ Rozsah eucharistických kongresů rok od roku rostl a účastnilo se jich stále větší množství lidí. Z počátku se, až na výjimky, eucharistické kongresy konaly výhradně ve Francii a Belgii. Během pontifikátu Pia XI. se však začaly přesouvat
po celém světě. 19. kongres v roce 1908 se konal v Londýně, 21. v roce 1910 v Montrealu.. V současné době se mezinárodní eucharistické kongresy pořádají každé čtyři roky. Zatím poslední (50.) se uskutečnil v červenci 2012 v irském Dublinu, další se má konat roku 2016 v Cebu na Filipínách.
Eucharistie (P. Vojtěch Kodet ThD. O.Carm) Pán Ježíš se zde na zemi často účastnil hostin, často o nich mluvil - a celým svým životem směřoval k hostině poslední. Tajemství eucharistie při ní ustanovil jako tajemství své veliké lásky a přítomnosti - pro nás. Stále nás na tuto hostinu zve a nám už 2000 let stále nějak nedochází, jak veliký dar je vůbec skutečnost, že jsme na tu hostinu byli pozváni....a že Pán nechce jen naši přítomnost na hostině, ale chce nás. Naše srdce. Moje srdce. Skutečně jen na nás záleží, jestli budeme v životě jen plnit přikázání - nebo se necháme Pánem pozvat a vstoupíme s Ním do hlubšího vztahu. Kde chci být na té hostině já? Blízko Ježíšovu srdci? Je pro nás někdy velmi nebezpečné, že i v náboženském životě klademe velký důraz na věci vnější, které přitom ani trochu nejsou ty nejdůležitější. I na posvátná gesta si lze v životě zvyknout tak, že člověk najednou ani už pořádně neví, co a proč dělá... To se týká i mše svaté, která rozhodně není divadlem určeným pro ty, kdo si přišli poslechnout něco mimořádného nebo neobvyklého, ale pozváním na svatební hostinu, kdy se Pán chce dát každému z nás, kdy nás chce vtáhnout do vnitřního prožívání srdce... a my se potřebujeme nechat přitáhnout svatým srdcem Ježíšovým, protože jsme sice ve světě, ale nejsme ze světa. Jak dovolit při mši svaté Pánu, aby nás zahrnul svou láskou a milosrdenstvím, abychom se stali součástí společenství, kde všichni máme svoji nezastupitelnou roli a Pán je uprostřed nás? Ve slavení eucharistie vždy vyznává náš Pán lásku své nevěstě církvi - a každému z nás. Jako ti, kteří byli stvořeni láskou a pro lásku, jsme povoláni k tomu, abychom na prvním místě žili vztahy lásky. Po pádu do dědičného hříchu jsme však nejvíce pokoušeni a zraňováni právě v této oblasti našeho života. Nikdo z nás nemůže a nedokáže žít tak, aby se ho nedotýkaly příběhy druhých a aby sám neovlivňoval životy těch, které má kolem sebe. Z vlastní síly nejsme schopni stále nových začátků a odpuštění tam, kde nás druzí zraňují. Ježíš ale svým vtělením vzal na sebe skutečně celý náš život s veškerou jeho křehkostí - a ustanovil nám svátosti jako zdroj uzdravení. Jsme pozváni čerpat právě ze slavení eucharistie zdroj schopnosti žít naše vztahy. Vím, že jsem bytostně odkázán na to, že se sám Bůh dává mě? Jak mohu projít slavením eucharistie tak, aby se právě na mě mohla zjevit její uzdravující moc? Jak toto slavení může ovlivnit vše, co prožívám?
Modlitba za NEK 2015 Bože, náš nebeský Otče, děkujeme Ti, že s námi uzavíráš z lásky smlouvu novou, věčnou, nejsvětější, když nám Kristus na oltáři dává Svoje Tělo a Krev. Uč nás tuto smlouvu slavit, milovat a zachovávat. Požehnej, ať náš Národní eucharistický kongres obnoví v nás ctnosti víry, lásky, naděje a sílu k jednotě a vzájemnosti, aby společenství Církve neslo světu radostnou zvěst. Na přímluvu Matky Boží ať s novou a hlubší úctou přijímáme Tělo a Krev Tvého jediného Syna, který s Tebou v Duchu Svatém věčně žije a kraluje. Amen. Otče náš… Zdrávas Maria…
PAMATUJETE SI, KDE UŽ JSME SPOLU VŠUDE BYLI?
29.6.2009 – Slavkovice a Ždár nad Sázavou 6.7.2010 – Sloup, Vranov u Brna, Křtiny, Žebětín 29.6.2011 – Znojmo, Hluboké Mašůvky, Tasovice, Mikulov 27.6.2012 – Olomouc, Svatý kopeček 27.6.2013 – Bratislava, Šaštín 26.6.2014 - Blatnice pod sv. Antonínkem, Uherský Brod, Provodov, Štípa 1.7.2015 – Letovice, Koclířov
2016 - ?????????
