Proroci Boží Budoucnosti...3. Úvod: Účel a historie tohoto dokumentu Historická identita Teologická identita

Pro potřebu farnosti zpracovala Pastorační rada Římskokatolické farnosti Cheb, říjen 2006 / květen 2007

Závěr: Obraz a slovo jako průvodci na cestě .....................................................................................15

4.8 Farnost SPRAVOVANÁ SPRÁVCOVSKÝMI STRUKTURAMI ....................................................... 14 4.8.1 Správa farnosti aneb pastýřské vedení ..................................................................... 14 4.8.2 Správcovství farnosti aneb hospodaření s majetkem ............................................... 14 4.8.3 Struktury farnosti aneb organizační řízení ............................................................... 14 4.8.4 Vzájemná provázanost ............................................................................................. 14

4.7 Farní obec jako SPOLUPRACUJÍCÍ SPOLEČENSTVÍ SVATÝCH .................................................. 13 4.7.1 Společenství farní obce aneb láskyplné vztahy a skupiny ....................................... 13 4.7.2 Spolupráce ve farní obci aneb pastorační služby ..................................................... 13 4.7.3 Svatost členů farní obce aneb růst v učednictví ....................................................... 13 4.7.4 Vzájemná provázanost ............................................................................................. 13

4.6 Farní obec SLAVÍCÍ, SLOUŽÍCÍ a SVĚDČÍCÍ ............................................................................ 12 4.6.1 Farní obec slavící aneb bohoslužba a modlitba ....................................................... 12 4.6.2 Farní obec sloužící aneb služba milosrdné lásky ..................................................... 12 4.6.3 Farní obec svědčící aneb zvěstování evangelia........................................................ 12 4.6.4 Vzájemná provázanost ............................................................................................. 12

4.5 Plastický náčrt naší vize....................................................................................................... 11

4.4 Biblické přísliby pro naší vizi .............................................................................................. 10

4.3 Základní kostra naší vize...................................................................................................... 10

4.2 Obrazné ilustrace naší vize .................................................................................................... 9

4.1 Biblické jádro naší vize.......................................................................................................... 9

4. VIZE: „KAM SMĚŘUJEME?“ .............................................................................................................9

3. POSLÁNÍ: „CO MÁME DĚLAT?“........................................................................................................7

2. KRÉDO: „NA ČEM STAVÍME?“ .........................................................................................................6

1.3 Historická identita ................................................................................................................. 5

1.2 Územně-personální identita ................................................................................................... 5

1.1 Teologická identita ................................................................................................................ 5

1. IDENTITA: „KDO JSME?“ .................................................................................................................5

Úvod: Účel a historie tohoto dokumentu .............................................................................................4

Proroci Boží Budoucnosti ....................................................................................................................3

OBSAH

PASTORAČNÍ RADA ŘK FARNOSTI CHEB

AKTUALIZOVANÁ VERZE Z KVĚTNA 2007

2006 – 2016

ŘÍMSKOKATOLICKÉ FARNOSTI CHEB

PASTORAČNÍ VIZE

Str. 15 (celkem 16)

Naše farnost za deset let bude nakonec ŽÍT ŽIVOT SLOUŽÍCÍ ŽIVOTU, který neulpívá na tom či onom obraze blízkém té či oné skupině farníků nebo tomu či onomu faráři, ale má odvahu žít právě z této pestrobarevné mozaiky, která jedině může naši farnost uschopnit „vtělovat“ se do zítřejšího pestrobarevného světa, a tak pomoci do něj „vtělovat“ i poselství evangelia.

I za deset let budeme samozřejmě stále „na cestě“, na které nás ideální podoba církve čeká až teprve v nebeském Jeruzalémě. Avšak to nám nebrání nechat se těmito obrazy a slovy nést a inspirovat již teď a tady a prožívat, že v Kristu již Boží království sestoupilo mezi lidi a „rozbilo si mezi nimi svůj stan“ (srov. Jan 1,14), umožňující spojit „bezpečí příbytku“ s „putováním pouští“.

kratší verze motta („Žít život sloužící Životu“) vyjadřuje, že jsme posláni čerpat život ve farní obci („žít“ svůj vlastní „život“) i sdílet život v místní farnosti, a to společně se všemi lidmi dobré vůle a vůči všem potřebným („sloužit“ Božímu „Životu“); delší verze („Žít život s Kristem a s druhými sloužící Životu pro Krista a pro druhé“) upřesňuje prostor k čerpání tohoto života (společenství s druhými kolem Krista) i směr sdílení tohoto života (Kristovo království uprostřed druhých lidí).

Motto „ŽÍT ŽIVOT s Kristem a s druhými SLOUŽÍCÍ ŽIVOTU pro Krista a pro druhé“ toto vše shrnuje:

k prvotnosti bytí a života („být“, „žít“), ze kterého teprve vychází citlivé a život probouzející konání („být láskou“, „provázet“); ke sdílení života jak s lidmi nám blízkými („s těmi zde“), tak s těmi, kteří jsou nám něčím vzdáleni („s těmi tam“, tj. jak ke shromažďování (společenství), tak k vycházení (poslání); k životu v lásce v přítomném okamžiku („láskou dnešku“), který však slouží jako důvod k naději pro budoucnost („zítřku nadějí“); k prvotní otevřenosti a pozornosti vůči jakékoli pozitivnímu rozměru života, růstu, touhy, naděje („žít tím, co žije“); k odvaze nevyhýbat se negativním rozměrům života, bolesti a smrti a citlivě a pravdivě zde doprovázet („to, co umírá, provázet k smrti“); k důvěře, že skrze umírání se rodí nový život a že umírání může být cestou k vnitřní proměně k ještě plnějšímu životu („k smrti, co život otvírá“).

Slogan „Žít s těmi zde i s těmi tam…“ nás oslovuje tím, že nás povzbuzuje:

k vděčnosti za bohatství živé vody zcela jistě skryté pod povrchem pouště života každého člověka i celého stvoření; k vědomí, že tato voda prýští z Krista jako jediného dárce života (řecké slovo „ryba“, „IXTHYS“, je zkratkou pro vyznání „Ježíš Kristus, Boží Syn, Spasitel“); k odvaze uprostřed pouště svého života odkrývat takovéto studny a čerpat z nich život pro nás samotné i pro všechny příchozí; k ochotě vydat se takto posíleni společně jako karavana na cestu pouští a pomáhat takovéto studny odkrývat i druhým v jejich vlastním životě.

Obraz studny se znamením ryby uprostřed pouště nás inspiruje:

Když jsme se v průběhu naší práce znovu a znovu vraceli k různým obrazům či přirovnáním vztahujícím se k naší farnosti, ptali jsme se, jaký z nich nejlépe shrnuje naši současnou situaci a zároveň ukazuje cestu dopředu a je otevřen oné výše zdůrazněné potřebě „pestrobarevné mozaiky“. Ačkoli jsme se shodli, že teprve právě ona pestrobarevná a mnohotvárná mozaika obrazů vyjadřuje onu plnost, ke které chceme směřovat, jako vůdčí motto pro současnou etapu naší cesty navrhujeme obraz, slogan a motto, které vidíte na titulní straně tohoto dokumentu:

ZÁVĚR: OBRAZ A SLOVO JAKO PRŮVODCI NA CESTĚ

Pastorační vize Římskokatolické farnosti Cheb

Farnost SPRAVOVANÁ SPRÁVCOVSKÝMI STRUKTURAMI


SPRÁVA farnosti aneb pastýřské vedení

SPRÁVCOVSTVÍ farnosti aneb hospodaření s majetkem

STRUKTURY farnosti aneb organizační řízení

Vzájemná provázanost

Jako nelze chtít po živém těle, aby dobře fungovalo bez kostry, či po jakémkoli živém organismu, aby se zdravě rozvíjel bez nějaké vnitřní struktury, nelze chtít ani po životě a službě ve farnosti či farní obci, aby se zdravě rozvíjel bez těchto podpůrných struktur. Jakožto místní buňka církve, která je od svého prvopočátku jak „oživována“ Duchem svatým, tak „ustanovena“ Kristem, zde navíc vnímáme klíčový charakter služby svátostného kněžství, která ve farnosti zaručuje nejen institucionální propojení s místní a všeobecnou církví, ale také trvalé znamení prvotnosti Božího daru uvnitř jakékoli části našeho poslání. Proto, ačkoli na organizační rovině lze v podstatě vše delegovat na spolupracovníky, na rovině symbolicko-svátostné zůstává v celém podpůrném systému farnosti trvalé a klíčové místo pro pastýře se svátostným svěcením.

4.8.4

Vize: Vedení farnosti vytváří přehledný prostor pro život a službu farnosti za pomoci organických, jednoduchých a účinných podpůrných struktur a systémů hodnocených vždy podle toho, zda jsou funkční a zda naplňují svůj účel podporovat život a službu farnosti. Jsou rozvinuty a zaběhnuty podpůrné organizační systémy (např. řízení, administrace, evidence, personalistika, supervize, vykazatelnost, komunikace, informovanost apod.), a to tak, aby vždy sloužily životu a službě farní obce a nebyly cílem samy pro sebe. Je eliminován nezdravý „tradicionalismus“ ve smyslu mechanického lpění na církevních formách, na které jsme byli léta zvyklí, přestože již nejsou funkční, na rozdíl od podporované citlivosti ke zdravým tradicím a nosným zvykům, které dávají farníkům potřebnou jistotu pro jejich život a službu.

Východisko: Je to farnost, jejíž organizační STRUKTURY neslouží liteře, ale životu, protože „litera zabíjí, ale Duch dává život“ (2 Kor 3,6), čímž vytvářejí prostor k růstu semene Kristova slova, které pak „vzchází a roste samo od sebe“ (Mk 4,27).

4.8.3

Vize: Vedením farnosti vybraní spolupracovníci mají dlouhodobé pověření k účasti na správě prostředků nutných k životu a službě farní obce (tj. vykonávat efektivní, transparentní, vykazatelné a zodpovědné správcovství materiálních a finančních zdrojů farnosti) a vést celou farní obec k moudrému, sloužícímu a inspirovanému správcovství všech materiálních statků, která má farnost či jednotliví farníci k dispozici. Toto pověření se jim daří naplňovat tak, že ve farnosti funguje vnitřní finanční spoluzodpovědnost všech jejích členů, farnost se solidárně finančně spolupodílí na některých misijních, pastoračních či sociálních projektech a je důvěryhodným partnerem pro dárcovské organizace a další sponzory.

Východisko: Je to farnost, kde lidé důvěřují, že „Bůh má moc je zahrnout všemi dary své milosti, aby vždycky měli dostatek všeho, co potřebují, a ještě jim přebývalo pro každé dobré dílo“ (2 Kor 9,8), a tak se připojují ke Kristu, který „byl bohatý, ale pro nás se stal chudým, abychom my jeho chudobou zbohatli“ (2 Kor 8,9).

4.8.2

Vize: Farář není pro farnost „guru“, ale spíše pomáhá ostatním, aby se mohli stát vším, čím Bůh chce, aby byli. Farnost je biskupem svěřena pastýřskému týmu, který má za úkol pastýřsky vést život farní obce a službu v celé farnosti. Tento tým se skládá z kněží, jáhnů a pastoračních asistentů, kteří za součást svého poslání považují uschopňovat ostatní ke spolupráci, k vlastní spoluzodpovědnosti a k podílu na společném poslání farnosti. Zodpovědnost za vedení farnosti tento tým sdílí s pastorační radou jako vizionářskou komunitou a s týmem vedoucích, ve kterém spolupracují a formují se farníci zodpovědní za jednotlivé služby či oblasti. Všichni, kdo takto mají účast na pastýřském vedení farnosti, využívají nějakou formu pravidelné pastorační supervize.

Východisko: Je to farnost, jež je SPRAVOVÁNA vedoucími, kteří nejsou „panovníci nad naší vírou, nýbrž jsou spolupracovníky naší radosti“ (2 Kor 1,24), a tak se připojují ke Kristu, který řekl: „Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil“ (Mk 10,45).

4.8.1

A nakonec, jak budou ve světle celkové vize naše farní obec vypadat za deset let ve třech podpůrných oblastech, když v daných podmínkách budou i tyto oblasti zcela přizpůsobeny tomu, aby v naší farnosti pomáhaly ŽÍT ŽIVOT s Kristem a s druhými SLOUŽÍCÍ ŽIVOTU pro Krista a pro druhé?

4.8

Str. 14 (celkem 16)

Str. 3 (celkem 16)

Arcibiskup Oscar Romero, El Salvador

Možná, že nikdy neuvidíme konečný výsledek, avšak právě v tom spočívá rozdíl mezi stavitelem a dělníkem. My jsme dělníci, ne stavitelé; služebníci, ne mesiáši. Jsme proroci budoucnosti, která není naše.

Nemůžeme zvládnout vše a právě v tomto uvědomění je tušení osvobození. Toto vědomí nám umožňuje udělat alespoň něco a udělat to dobře. Může do být nedokonalé, ale je to důležitým počátkem, krokem na dlouhé cestě, příležitostí, aby mohla vstoupit Boží milost a dokonat vše, co je třeba.

A právě to je to, čím ve své podstatě jsme. Zaséváme setbu, která vzejde až v budoucnu. Zaléváme již zasetou setbu, vědomi si jejích budoucích zaslíbení. Pokládáme základy, které nutně vyžadují další rozvoj. Vkládáme do těsta kvásek, který bude mít účinky daleko přesahující naše schopnosti.

Nic z toho, co konáme, není kompletní, což je jen jiný způsob vyjádření toho, že Boží království nás vždy přesahuje. Žádné prohlášení není schopno vyjádřit vše, co může být řečeno, žádná modlitba nikdy plně nevyjádří naši víru. Žádná zpověď nepřinese dokonalost, žádná pastorační návštěva neobsáhne vše potřebné. Žádný program v sobě plně neuskuteční poslání církve, žádný seznam cílů a úkolů nezahrne vše.

Boží království je nejen širší a hlubší než naše lidské snažení, ono přesahuje i všechny naše vize. Během našeho života jsme účastni jen malé částečky onoho skvělého dobrodružství jímž je Boží dílo.

Občas je dobré trochu poodstoupit a získat tak širší perspektivu:

PROROCI BOŽÍ BUDOUCNOSTI


Východisko: Je to farní obec, která tvoří SPOLEČENSTVÍ menších společenství či skupin, jejichž členové jsou živými „údy těla Kristova“ (1 Kor 12,27), a tak se připojují ke Kristu, který řekl: „Kde jsou dva nebo tři shromážděni v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich“ (Mt 18,20).

„Pastorační rada farnosti má napomáhat rozvoji pastorační péče ve farnosti (viz kán. 536,1 CIC) tím, že pod vedením faráře zkoumá vše, co se vztahuje k pastorační činnosti ve farnosti jako celku, reflektuje to ve světle evangelia a navrhuje praktická řešení z této reflexe vyplývající (srov. kán. 511 CIC o diecézní pastorační radě).“

ZKOUMÁNÍ konkrétní situace (vnímání „míst požehnání“ i „míst bolesti“ a jejich pochopení) REFLEXE této situace ve světle Božího pohledu (Písmo, tradice, církevní učení, osobní zkušenost) NAVRHOVÁNÍ cesty dál (načrtnutí možných směrů odpovídajících tomuto Božímu pohledu)

Pastorační rada Řk farnosti Cheb

Radní druhého služebního období 2007 – 2009: Petr Bauchner, Martina Belasová, Hedvika Denková, Petr Hruška, Jana Karasová, Jiří Kolafa, Helena Müllerová, Zdeňka Skubeničová, Eliška Tumidalská, Eva Vávrová

Radní prvního služebního období 2005 – 2006: Petr Bauchner, Hedvika Denková, Petr Hruška, Josef Kašpar, Zdenko Kyznar, Brigita Loosová, Stanislav Müller, Václav Mužík, Martina Orholzová, Jiří Pospíšil, Zdeňka Skubeničová, Eva Vávrová

V Chebu, dne 1. října 2006 a 31. května 2007

Poté byl použit jako podklad k diskusím a modlitbám v rámci farního dne s biskupem v říjnu 2006 a jako pracovní materiál pro další služební období pastorační rady od adventu 2006 dále. V této aktualizované podobě, která zapracovává některé formální úpravy a zohledňuje několik terminologických posunů byl pak přijat v novém složení pastorační rady na jejím setkání 22. května 2007.

Pro širší prezentaci pastorační vize ve farnosti pak byl zformulován text, který vám nyní předkládáme a který shrnuje její hlavní body a může posloužit k orientaci i širšímu publiku. Byl připomínkován pastorační radou na jejím rozšířeném setkání 21. září 2006 a po zapracování připomínek také jednomyslně schválen.

Během tohoto období vniklo hodně podkladového a pracovního materiálu, který byl naposledy konzultován při setkání pastorační rady 10. června 2006 a dopracován ve světle připomínek pracovní skupiny konané v rámci farního dne 17. června 2006. Tento materiál, částečně zachycený v několika specificky zaměřených přílohách, má do budoucna sloužit vedení farnosti a pastorační radě jako podklad pro hlubší studium současné situace, historie farnosti, pastorační vize a priorit farnosti.

V průběhu osmnáctiměsíčního služebního období pak pastorační rada postupně procházela těmito třemi kroky, a to jak na společných setkáních, tak při osobním domácím studiu či osobních kontaktech radních s farníky nebo při farních shromážděních či farních dnech.

Úkolem PR v tomto období bude „pracovat na celkové pastorační vizi farnosti, tj. zaměřit se na celek farnosti a v duchu výše zmíněných třech základních kroků se během roku pokusit hlouběji zmapovat situaci ve farnosti, reflektovat ji ve světle evangelia a nakonec navrhnout několik hlavních priorit, pastoračních důrazů či směrů pro nejbližší roky“.

Hlavní úkol pro první období služby pastorační rady byl ještě dále specifikován takto:

a) b) c)

Z toho plynou tři hlavní rozměry práce pastorační rady, které jsme nazvali „pastoračním valčíkem“:

4.7.1

Naše pastorační rada na svém prvním setkání 14. ledna 2005 svůj hlavní úkol formulovala takto:

SPOLUPRÁCE ve farní obci aneb pastorační služby

SVATOST členů farní obce aneb růst v učednictví

Vzájemná provázanost Při každém slavení liturgie směřujeme k vědomému žití ze společenství, svatosti a spolupráce ve službách. Při každém diakonickém projevu solidarity se snažíme, aby byl postaven na společenství, svatém životě a spolupráci různých darů. A při každém evangelizačním projektu se snažíme dbát na to, aby měl za sebou silnou podporu společenství, růstu ke svatosti a doplňování se v různosti služeb. Na druhé straně však také platí, že jakýkoli projev společenství, svatosti a spolupráce ve farní obci je alespoň nepřímo zaměřen k některému či více z oněch třech hlavních úkolů církve.

4.7.4

Vize: Ve farnosti je rozvinuta zdravá a pestrá spiritualita otevřená různým přístupům a důrazům a prožívaná s oddaností, zápalem a nadšením. To pomáhá rozvíjet nakažlivý radostný život ve vzájemném sdílení a získávání dalších učedníků. Členové farní obce (především skrze modlitbu, pravidelnou četbu Písma, začlenění do malé skupiny, osobní doprovázení, uvedení do víry, vyučování, katechezi, vzdělávání, duchovní formaci, semináře, rekolekce apod.) vrůstají do života v těle Kristově a i s dalšími zájemci tak sdílejí přístup ke zdravým pramenům a formám spirituality, při hledání smyslu života či růstu k osobní zralosti. Nezávisle na způsobu vyjadřování zbožnosti či vnějších formách je velká většina členů farní obce zapálena pro učednický život podle evangelia. Ve farnosti jsou pravidelné příležitosti pro nějakou formu vyjádření závazku k hlubšímu učednickému životu.

Východisko: Je to farní obec rostoucí k učednické SVATOSTI, jejíž členové jsou „spolunapodobitelé Kristovi“ (Fp 3,17), a tak se připojují ke Kristu, který řekl: „Získávejte mi učedníky… a učte je... A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku“ (Mt 28,19-20).

4.7.3

Vize: Velká část členů farní obce má srdce služebníků, je zapojena v nějaké službě ve farnosti, žije v souladu se svým duchovním obdarováním a přirozenými schopnostmi, Duch sv. v nich působí a dává jim radost ze služby. Ve farnosti jsou pravidelné příležitosti ke liturgickému slavení pověření k jednotlivým službám. Jednotliví služebníci (či celé projekty pastoračních služeb) jsou otevřeni a schopni spolupráce i s dalšími lidmi, projekty či organizacemi ochotnými spolupracovat na společném dobru na základě rozvinutí jejich vlastních specifických obdarování a poslání. Ve farnosti jsou rozvíjeny především ty služby, které je neseny souhrnem víry, darů, možností a schopností a prostředků farní obce a které odpovídají specifickým potřebám farníků a dalších lidí. Jsou zde rozvinuty služby v oblasti pastorace dětí, mládeže, rodin, maminek, mužů a seniorů, ale i služby zaměřené na doprovázení k hlubšímu duchovnímu životu či služby vůči svobodným dospělým.

Východisko: Je to farní obec rozvíjející mnohotvárnou SPOLUPRÁCI, jejíž členové jsou „spolupracovníci na Božím díle“ (1 Kor 3,9), a tak se připojují ke Kristu, který řekl „Kdo přijímá vás, přijímá mne“ (Mt 10,40).

4.7.2

Vize: Většina členů farní obce se nějakým způsobem podílí na životě některého z malých společenství či ohnisek života, která poskytují otevřený prostor pro osobní vztahy a pro sdílení, žití a hlásání evangelia ve svém okolí. V celé farní obci obecně jsou rozvinuty otevřené láskyplné vztahy podporující růst jejích členů, projevující se upřímností, pochopením, schopností naslouchat a vcítit se, umět podat pomocnou ruku, ale i společným smíchem a schopností společně odpočívat a bavit se. Tyto vztahy se pak rozšiřují i na rovinu otevřených partnerských vztahů vůči místní církvi, ostatním církví i širší občanské společnosti. Členové farní obce jsou si vědomi své identity a svoji příslušnost vyjadřují nějakou přiměřenou závaznou formou zahrnující vyjádření ochoty ke spoluzodpovědnosti za jednotu ve farnosti, k podílu na životě nějaké malé skupiny, k osobnímu učednickému růstu, ke službě přiměřené osobním darům a možnostem a k nějaké formě finanční spoluúčasti.

SPOLEČENSTVÍ farní obce aneb láskyplné vztahy a skupiny

Jak tedy bude ve světle celkové vize naše farní obec vypadat za deset let v dalších třech oblastech spíše vnitřního života a služby naší farní obce, když v daných podmínkách budeme naplno ŽÍT ŽIVOT s Kristem a s druhými SLOUŽÍCÍ ŽIVOTU pro Krista a pro druhé?

Str. 13 (celkem 16)

Tento sumář pastorační vize naší farnosti vznikl jako pracovní pomůcka. Jeho účelem je shrnout podněty, ke kterým jsme došli při práci naší pastorační rady na úkolu zformulovat dlouhodobou pastorační vizi farnosti.

Farní obec jako SPOLUPRACUJÍCÍ SPOLEČENSTVÍ SVATÝCH


4.7


ÚVOD: ÚČEL A HISTORIE TOHOTO DOKUMENTU

Str. 4 (celkem 16)

Farní obec SLAVÍCÍ, SLOUŽÍCÍ a SVĚDČÍCÍ


Farní obec SLAVÍCÍ aneb bohoslužba a modlitba

Farní obec SLOUŽÍCÍ aneb služba milosrdné lásky

Farní obec SVĚDČÍCÍ aneb zvěstování evangelia

Vzájemná provázanost

Součástí této vize naší farnosti je také velmi intenzivní vzájemné prolínání a oplodňování mezi slavením a solidaritou, solidaritou a svědectvím, svědectvím a slavením. To vše (symbolizované vnějším „trojúhelníkem“ okvětních lístků z grafického vyjádření v části o poslání) pak na jedné straně vyrůstá z vnitřního života („kruhu“) farní obce (ve všech třech jeho rozměrech společenství, svatosti a spolupráce), na straně druhé tyto tři oblasti základních úkolů farnosti vnitřní život farní obce také obohacují, provokují jeho rozvoj a zdravě jej propojují se širší společností ve vší její rozmanitosti, darech i hrozbách.

4.6.4

Vize: Svědectví o evangeliu vůči hledajícím ve farnosti (na osobní i organizované rovině) probíhá tak, že odpovídá na konkrétní otázky a potřeby nekřesťanů tak, aby bylo možné citlivě, srozumitelně a situaci přiměřeně svědčit o Kristově životě a o hodnotě, radosti, naději a spáse člověka a celého stvoření v Kristu. Předpokladem je, že i členům farní obce je trvale vytvářen prostor pro čerpání ze zvěsti Kristova evangelia a pro povzbuzení ke svědectví evangeliu ve všech oblastech jejich (osobního, profesního i občanského) života. Svědectví slova je předcházeno a trvale provázeno citlivým nasloucháním, spolužitím a službou milosrdné lásky (intenzivní prolínání s oblastí „solidarity“).

Východisko: Je to farnost, uprostřed které žije SVĚDČÍCÍ farní obec, jejíž členové jsou „posly Kristovými“ (2 Kor 5,20), a tak se připojují ke Kristu, který řekl: „Kdo vás slyší, mne slyší“ (Lk 10,16).

4.6.3

Vize: Diakonie ve farnosti je rozvíjena tak, že je vytvářen prostor jak pro osobní, tak pro organizovanou službu lásky k potřebným a službu ve prospěch sociální spravedlnosti, aby se farníci mohli dělit o Kristův život s lidmi v naší sféře působnosti, kteří trpí jakoukoli nespravedlností, samotou, bolestí či bídou, některým z nich poskytnout či zprostředkovat účinnou a jejich situaci přeměřenou pomoc a spolupracovat s ostatními na vytváření vstřícného sociálního systému. Ve farní obci jako celku je rozvinuta velká sociální citlivost jednotlivých farníků i malých společenství ústící do různých tvůrčích spontánních aktivit pomoci potřebným. Ve farní obci funguje vnitřní solidarita, takže o jejích členech lze říci, že „nikdo z nich netrpí nouzí“.

Východisko: Je to farnost, uprostřed které žije SLOUŽÍCÍ farní obec, jejíž členové jsou „činitelé slova“ (Jak 1,22), a tak se připojují ke Kristu, který řekl: „Cokoli jste učinili tomu z nejmenších, mně jste učinili“ (Mt 25,40).

4.6.2

Vize: Bohoslužba ve farnosti je za deset let rozvíjena a utvářena tak, že se stává inspirující, povzbuzující a radostnou zkušeností jak pro ty, kdo ji pravidelně slaví, tak pro náhodné návštěvníky, a to pro malé i velké, staré i mladé, liturgicky konzervativní i progresivní. Proto jsou ve farnosti rozvíjeny různé formy slavení Boží lásky uprostřed nás, které vycházejí vstříc jak potřebě slavit eucharistii jako učednickou hostinu lásky, která je „vrcholem a zdrojem veškerého života farní obce“, tak potřebě všem příchozím hledajícím zprostředkovat zkušenost „vtělené“ Boží lásky, kterou lze „okusit“ v hmatatelné a všem srozumitelné a citlivě evangelizující symbolice hudby, gesta, obrazu a slova.

Východisko: Je to farnost, uprostřed které žije SLAVÍCÍ farní obec, jejíž členové jsou „živou, svatou, Bohu milou obětí“ (Řím 12,1), a tak se připojují ke Kristu, který řekl: „Toto je mé tělo… Toto je má krev“ (Mk 14,22.24).

4.6.1

Jak tedy bude ve světle této celkové vize naše farnost vypadat za deset let v oněch třech oblastech života a služby, které ji nejvíce charakterizují navenek, když v daných podmínkách budeme naplno ŽÍT ŽIVOT s Kristem a s druhými SLOUŽÍCÍ ŽIVOTU pro Krista a pro druhé?

4.6

Str. 12 (celkem 16)

Str. 5 (celkem 16)

Teologická identita (podrobněji viz dokument Teologická reflexe Řk farnosti Cheb)

Územně-personální identita (podrobněji viz dokument Identita Řk farnosti Cheb)

PUTUJÍCÍ LID BOŽÍ (spolu s celým lidstvem i stvořením putující dějinami na cestě k Otci), TĚLO KRISTOVO (ve službě Kristovu evangeliu doplňující se v různých darech a službách) CHRÁM DUCHA (v modlitbě a naslouchání otevřeni proudu vanutí a inspirace Ducha).

a

Historická identita (podrobněji viz dokument Historická paměť Řk farnosti Cheb) Římskokatolická farnost Cheb je součástí universální katolické církve a její 2000leté tradice. Svoji historickou identitu naše farnost odvozuje z nepřetržité existence katolické farnosti v Chebu u kostela sv. Mikuláše, jejíž počátky lze datovat již do 20. let 13. století. Po odsunu německého obyvatelstva po druhé světové válce se duchovní správa u děkanského kostela sv. Mikuláše věnuje pastoraci nejen na celém území města, ale v důsledku nedostatku kněží i v širokém okolí. Při reorganizaci farní správy v plzeňské diecézi se pak součástí Římskokatolické farnosti Cheb staly i dříve samostatné farnosti ve městě Cheb i v širším okolí. Dnešní hranice farnosti jsou vymezené územím přináležejícím obcím Cheb, D. Žandov, Milíkov, Pomezí, Nebanice, Tuřany, Odrava, Okrouhlá a Lipová.

1.3

Z tohoto druhého pohledu je naše farnost určena personálně, jakožto přijetím určitého společného závazku poměrně jasně vymezené učednické společenství těch, kdo byli zasaženi Kristovou láskou, společně z ní žijí, praktickými způsoby tuto lásku sdílí se svým okolím a jsou zodpovědní za růst Božího království a službu životu především mezi lidmi žijícími na území farnosti, ale také v životních prostorech jednotlivých farníků (které se nutně nemusí krýt s geografickými hranicemi farnosti). Podrobněji viz dokument Pastorační situace Řk farnosti Cheb.

kteří mezi sebou vytvářejí otevřené SPOLEČENSTVÍ závazných vztahů, na základě darů a schopností každého SPOLUPRACUJÍ ve vzájemně se doplňujících službách a v naslouchání Božímu slovu a v modlitbě rostou ke SVATOSTI, aby tak mohli uprostřed lidí na území farnosti a ve svých vlastních životech ať jsou kdekoli vděčně SLAVIT tajemství Boží lásky zjevené v Kristu a přítomné v Duchu svatém, účinně SLOUŽIT potřebným a chudým dnešního světa a odvážně SVĚDČIT o vykoupení v Kristu a nabídce plnosti života pro všechny lidi.

FARNÍ OBEC jakožto společenství Kristových učedníků a učednic,

Naše farnost je tedy z tohoto prvního pohledu určena místně, jakožto církev „pro místo“ (občanská komunita na Chebsku) žijící v jednotě s „místní církví“ (plzeňská diecéze) začleněné do „celosvětové církve“, zodpovědná za naplňování poslání církve vůči všem lidem žijícím na vymezeném území farnosti, a tak svým způsobem, alespoň v možnosti, zahrnující všechny lidi žijící na jejím území. Takto je zachována její „katolicita“ (= všeobecnost jednoty, poslání i otevřenosti). Podrobněji viz dokument Prostory života Řk farnosti Cheb.

která je biskupem plzeňským svěřena do pastýřské péče faráři a týmu jeho spolupracovníků, má svoji církevně-právní i civilně-právní subjektivitu jakožto evidovaná právnická osoba, skrze slavení eucharistie v jednotě praxe a nauky s místním a s římským biskupem je začleněna do společenství celosvětové katolické církve a je povolána naplňovat své poslání vůči všem lidem žijícím na jejím území v nejrůznějších prostorách života (osobního, rodinného, společenského, studijního, pracovního, kulturního, politického).

MÍSTNÍ FARNOST jakožto základní územní pastorační jednotka římskokatolické církve,

Mluvíme-li obecně o „chebské farnosti“, máme tím na mysli její dvojí rozměr:

1.2

Tento nádherný biblický text nás uvádí v úžas nad tím, kým jsou křesťané v Božích očích. Proto se i my, s hrdostí i bázní, odvažujeme chápat naši farnost jako IKONU TROJICE:

1.1

„Okusili jste, že Pán je dobrý… Přicházejte tedy k němu, kameni živému, jenž od lidí byl zavržen, ale před Bohem je vyvolený a vzácný. I vy jste živými kameny, z nichž se staví duchovní dům, abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti, milé Bohu pro Ježíše Krista… Vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla“ (1 Pt 2,3-5.9).

1. IDENTITA: „KDO JSME?“



Hodnoty pro praxi: Rozvoj praktické služby a života farnosti pak chceme stavět na ČINĚNÍ SLOVA, postoji JEDNOTY V ROZMANITOSTI, ochotě ke SPOLUZODPOVĚDNOSTI a VYKAZATELNOSTI, poctivé TRANSPARENTNOSTI a LEGÁLNOSTI s důrazem na oblast hospodaření, ochotě vidět věci v ŠIRŠÍCH a DLOUHODOBÝCH souvislostech a na PRAKTICKÉ ZACÍLENOSTI konkrétních projektů či služeb, které jsou charakterizovány HLOUBKOU, NÍZKOPRAHOVOSTÍ a PESTROSTÍ.

Tři zdroje: Při plnění poslání vnímáme jako důležité, aby farnost naslouchala třem zdrojům: PŘIROZENÉ MOUDROSTI (naslouchání moudrosti vložené do stvoření, zprostředkované jak společenskými vědami, tak obyčejným „selským rozumem“, ZELENÁ); BOŽÍMU SLOVU (naslouchání Božímu slovu v Písmu a Tradici ve společenství církve, ČERVENÁ); BOŽÍMU DUCHU (naslouchání osobní i společné zkušenosti s Duchem a jeho dary; MODRÁ).

Základna: Základem pro společný život a pastorační spolupráci v naší farnosti pak je: EVANGELIJNÍ SPIRITUALITA prvotnosti DARU, postoj NASLOUCHÁNÍ Kristových UČEDNÍKŮ Bohu i sobě navzájem, postoj ODEVZDANOSTI služebníků evangelia do služby a PARTNERSKÁ SPOLUPRÁCE zahrnující jednotu s farářem jako služebníkem jednoty v mnohosti a oboustrannou výměnu darů se širší církví i společností.

Krédo: Bůh, ve kterého věříme, Stvořitel celého vesmíru, se z lásky stal v Ježíši Kristu člověkem a vylil do světa Ducha svatého, aby všechny lidi pozval do svého společenství, obnovil je v lásce a proměnil ke svému obrazu. Z této víry se pokoušíme jako společenství Kristových učedníků a učednic čerpat inspiraci pro svůj osobní, rodinný, společný i profesní život, spolupráci se všemi lidmi dobré vůle a službu všem potřebným, především těm nejslabším, a tak tvořit IKONU TROJICE. Apoštolské vyznání víry: Proto můžeme s celým křesťanským Božím lidem a v jednotě s římskokatolickou církví, jejíž jsme nedílnou součástí, vyznat, že věříme v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země; věříme i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Ponciem Pilátem, ukřižován umřel i pohřben jest, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího, odtud přijde soudit živé i mrtvé; věříme v Ducha svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení těla a život věčný. Trojiční kompas: Pro naše pastorační rozlišování se v praxi necháváme vést pomůckou nazvanou trojiční kompas, který nám ve své symbolice „tří barev“ neustále připomíná pozvání k plodné rovnováze a mnohotvárné jednotě mezi: (ZELENÁ) důrazy na rozvinutí schopností daných ve stvoření, SOCIÁLNÍ ROZMĚR církve jakožto SPOLEČNOSTI a s ním související potřeba dialogu a spolupráce se všemi lidmi a s celým stvořením (důrazy blízké obrazu Boha STVOŘITELE); (ČERVENÁ) důrazy na obětavou službu a zvěstování pravdy, HIERARCHICKÝ ROZMĚR církve jakožto ORGANIZACE a s ním související potřeba osobního vztahu ke Kristu, zvěstování evangelia, slavení svátostí a obětavou službu všem (důrazy blízké obrazu Boha vtěleného v JEŽÍŠI KRISTU); (MODRÁ) důrazy na otevřenost, zmocnění v modlitbě a život společenství, CHARISMATICKÝ ROZMĚR církve jakožto ORGANISMU umožňujícího sdílení bratří a sester v jednom společenství a službu duchovními dary (důrazy blízké obrazu Boha přítomného v DUCHU SVATÉM).

Základní hodnoty: Základní hodnotou naší farnosti je VÍRA v trojjediného Boha nesená NADĚJÍ v uskutečnění Boží plnosti v celém stvoření a činná LÁSKOU ke každému člověku i k celému stvoření. Dále v našem životě a službě toužíme být proniknuti ÚŽASEM nad bohatstvím stvoření, ÚCTOU k člověku, TOUHOU po hlubokých vztazích a SLUŽBOU životu ve všech jeho formách.

„Proto klesám na kolena před Otcem, od něhož pochází každý nebeský i pozemský rod, a prosím, aby se pro bohatství Boží slávy ve vás jeho Duchem posílil a upevnil vnitřní člověk a aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích; a tak, abyste zakořeněni a zakotveni v lásce mohli spolu se všemi svatými pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka: poznat Kristovu lásku, která přesahuje veškeré poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží“ (Ef 3,14-19).

2. KRÉDO: „NA ČEM STAVÍME?“

Str. 6 (celkem 16)

Plastický náčrt naší vize (viz také dokument Ilustrace k pastorační vizi jednotlivých oblastí)

Str. 11 (celkem 16)

Konkrétně to pak znamená: 1. SLAVENÍ: Farnost kde hledající lidé nacházejí více různorodých bohoslužebných prostorů a příležitostí pro tvůrčí slavení a zvěstování daru života, kde se cítí být přijati a osloveni takovým výrazovým stylem, který je jim blízký. 2. SLUŽBA: Farnost, kde se pružně vytvářejí nové a nové prostory pro sdílení radosti a naděje, bolesti a úzkosti s chudými a osamělými dneška a kde se rozvíjí spolupráce se všemi lidmi dobré vůle na službě potřebným. 3. SVĚDECTVÍ: Farnost, kde se v Krista nevěřící lidé skrze svědectví farníků v osobním, občanském i profesním životě nechávají přizvat do malých skupin či ke spolupráci na různých projektech, které se tak stávají evangelijním kvasem. 4. SPOLEČENSTVÍ: Farnost, která rozvíjí zdravé a intenzivní vztahy jak s širší místní církví v jejím diecézním, ekumenickém a mezinárodním rozměru, tak se širší společností na její společenské, kulturní a občanské rovině. 5. SPOLUPRÁCE: Farnost, s jejímiž projekty a službami jednotlivé obce a ostatní organizace rády spolupracují a kde se takto prohlubuje vzájemná výměna darů, schopností a zkušeností. 6. SVATOST: Farnost, kde lidé snadno nalézají otevřený přístup ke zdrojům života a zdravé spiritualitě uprostřed nejrůznějších životních, pracovních, kulturních či společenských prostředí, ve kterých žijí. 7. SPRÁVA: Farnost, jejíž vedení je srdcem i duší oddáno růstu Božího království, zmocňování spolupracovníků a službě životu ve všech jeho formách. 8. SPRÁVCOVSTVÍ: Farnost, kde s majetkem a financemi hospodaříme šetrně a efektivně, ale také štědře a solidárně, a kde se tak daří spolu s různými institucemi hledat cesty k financování prospěšných projektů. 9. STRUKTURY: Farnost, kde jakékoli struktury, včetně struktur řízení či provozu farních budov, jsou hodnoceny čistě podle toho, zda slouží či neslouží podpoře života a rozvoji služby lidem žijícím na jejím území.

FARNOST JAKO PROSTOR ŽIVOTA A SLUŽBY V DNEŠNÍM SVĚTĚ: V desetiletém horizontu dále před sebou vidíme MÍSTNÍ FARNOST jako vstřícný, pohostinný a pro každého hledajícího přístupný prostor spásy, uzdravení, pomoci, orientace a plnosti života. Farnost, která je tvořena sítí služeb, projektů, společenství a vztahů, které jsou rozprostřené do množství životních prostorů, koutů a zákoutí dnešní společnosti na Chebsku. Farnost, která se ve svých strukturách, formách, službách a nabídkách této mnohotvárné skutečnosti maximálně přizpůsobuje a vychází vstříc, přičemž zůstává věrná základnímu Kristovu poselství.

Konkrétně to pak znamená: 1. SLAVENÍ: Farní obec, kde Duchem Božím inspirované a k životu z Ducha inspirující slavení nedělní eucharistie je pro většinu jejích členů, malých i velkých, starých i mladých, vrcholem týdne, prožívaným s radostí a vydaností. 2. SLUŽBA: Farní obec, uprostřed které nejsou žádní chudí či osamělí a kde její členové nacházejí ve svém utrpení, nemoci, handicapu, krizi či stáří prostor útěchy, pomoci a přijetí. 3. SVĚDECTVÍ: Farní obec, kde je ze srdce většinou farníků žita a při kázáních, katechezích i osobním doprovázení hlásána osvobozující a živá radostná zvěst evangelia a farníci se sami stávají jejími hlasateli. 4. SPOLEČENSTVÍ: Farní obec, která v převážné většině svých členů žije v malých skupinách, kde lze prožívat uzdravující moc křesťanského společenství, které jsou prostorem růstu a které ze sebe vyzařují evangelijní lásku a zvěst. 5. SPOLUPRÁCE: Farní obec, kde velká část jejích členů má srdce služebníků a na základě svých duchovních darů a přirozených schopností a zkušeností spolupracuje v různých rolích a službách pro dobro ostatních a celku. 6. SVATOST: Farní obec, kde velká většina jejích členů má srdce učedníků, prožívá svou víru naplno a s nakažlivým nadšením a je neustále na cestě růstu učedníků a učednic Kristových. 7. SPRÁVA: Farní obec, ve které faráři a další pastorační pracovníci nacházejí duchovní i lidské zázemí pro svoji službu, kterou vykonávají nejen jako spolupracovníci biskupa, ale také jako součást místní učednické komunity. 8. SPRÁVCOVSTVÍ: Farní obec, která je finančně soběstačná, protože převážná většina jejích členů rozvíjí nějakou formu finanční spoluúčasti na zabezpečení podpory jejího života a poslání. 9. STRUKTURY: Farní obec, která rozvíjí pružné struktury spoluzodpovědnosti, díky kterým se velká část farníků různými způsoby prakticky podílí na rozlišování další cesty farnosti nebo jednotlivých oblastí jejího života a služby.

FARNÍ OBEC JAKO PROSTOR ROZVOJE ŽIVOTA A SLUŽBY V CÍRKVI: V desetiletém horizontu vidíme před sebou FARNÍ OBEC jako v Kristu zakořeněnou a širší společnosti otevřenou komunitu malých společenství a rodin, která svým členům poskytuje prostor pro intenzivní osobní vztahy v rodinách, domácích skupinách či základních společenstvích. Tyto malé ostrůvky života jsou hluboce zakořeněné v Kristu skrze naslouchání Božímu slovu, společnou modlitbu a sdílení života včetně sdílení majetku a vzájemně jsou sjednocené skrze slavení nedělní eucharistie. Vidíme před sebou farní obec, která tak nachází, rozvíjí, uvolňuje dary, schopnosti a možnosti, který Bůh do ní vložil.

Po biblickém základu, obrazném vyjádření a kostře naší vize na závěr předestíráme její plastický praktický náčrt zohledňující jak zmíněná základní „S“, tak vnitřní a vnější rozměr života a služby farnosti:

4.5



SPRÁVA DOPROVÁZEJÍCÍ ŽIVOT ve farnosti; SPRÁVCOVSTVÍ SPRAVUJÍCÍ PROSTŘEDKY K ŽIVOTU ve farnosti; STRUKTURY VYTVÁŘEJÍCÍ PROSTOR K ŽIVOTU ve farnosti.

c. farnost, jejíž organizační STRUKTURY neslouží liteře, ale životu, protože „litera zabíjí, ale Duch dává život“ (2 Kor 3,6), čímž vytvářejí prostor k růstu semene Kristova slova, které pak „vzchází a roste samo od sebe“ (Mk 4,27).

6. farní obec rostoucí k učednické SVATOSTI, jejíž členové jsou „spolunapodobitelé Kristovi“ (Fp 3,17), a tak se připojují ke Kristu, který řekl: „Získávejte mi učedníky… a učte je... A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku“ (Mt 28,19-20); a. farnost, jež je SPRAVOVÁNA vedoucími, kteří „nejsou panovníky nad naší vírou, nýbrž jsou spolupracovníky naší radosti“ (2 Kor 1,24), a tak se připojují ke Kristu, který řekl: „Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil“ (Mk 10,45); b. farnost, kde základem SPRÁVCOVSTVÍ materiálních statků je důvěra, že „Bůh má moc zahrnout nás všemi dary své milosti, abychom vždycky měli dostatek všeho, co potřebujeme, a ještě nám přebývalo pro každé dobré dílo“ (2 Kor 9,8), protože Kristus „byl bohatý, ale pro nás se stal chudým, abychom my jeho chudobou zbohatli“ (2 Kor 8,9);

JAK? Toto poslání chceme naplňovat tak, aby odpovídalo jak Kristovu evangeliu, tak potřebám naší doby a přiměřeně konkrétní situaci a dotyčnému člověku.

S KÝM? Své poslání chceme naplňovat především ve společenstvích a skupinách naší farní obce a skrze služby naší farnosti a farní charity. Našimi vítanými partnery jsou ovšem i všichni ti, kdo jakkoli usilují o spravedlnost a lásku, prvotně pak křesťané z jiných sborů a církví.

KDE? Zvláštním způsobem se naše poslání týká prvotně těch, kteří žijí, zdržují se nebo navštěvují naše společenství či služby na území farnosti, ale i všech ostatních, se kterými se setkáváme v prostorách našeho života, které se často nemusí krýt s geografickými hranicemi naší farnosti (v rodině, v práci, ve škole, v obchodě, v klubech, při zábavě, při odpočinku, v politice, v kultuře, na ulici, na cestách…).

a. b. c.

K zajištění poslání a života naší farní obce budou sloužit tyto podpůrné nástroje:

SPOLEČENSTVÍ ŽIVOTA v těle Kristově v malých společenstvích a osobních vztazích; SPOLUPRÁCE NA ŽIVOTĚ v těle Kristově v rozmanitých službách a rolích. SVATOST ŽIVOTA v těle Kristově rozvíjená učednictvím a růstem k osobní zralosti;

1. Boží lásku SLAVÍCÍ farní obec, jejíž členové jsou „živou, svatou, Bohu milou obětí“ (Řím 12,1), a tak se připojují ke Kristu, který řekl: „Toto je mé tělo… Toto je má krev“ (Mk 14,22.24); 2. potřebným účinně SLOUŽÍCÍ farní obec, jejíž členové jsou „činitelé slova“ (Jak 1,22), a tak se připojují ke Kristu, který řekl: „Cokoli jste učinili tomu z nejmenších, mně jste učinili“ (Mt 25,40); 3. o evangeliu všem lidem SVĚDČÍCÍ farní obec, jejíž členové jsou „posly Kristovými“ (2 Kor 5,20), a tak se připojují ke Kristu, který řekl: „Kdo vás slyší, mne slyší“ (Lk 10,16); 4. farní obec tvořící SPOLEČENSTVÍ menších společenství či skupin, jejichž členové jsou živými „údy těla Kristova“ (1 Kor 12,27), a tak se připojují ke Kristu, který řekl: „Kde jsou dva nebo tři shromážděni v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich“ (Mt 18,20); 5. farní obec SPOLUPRACUJÍCÍ v mnohotvárných službách, jejíž členové jsou „spolupracovníci na Božím díle“ (1 Kor 3,9), a tak se připojují ke Kristu, který řekl: „Kdo přijímá vás, přijímá mne“ (Mt 10,40);

4. 5. 6.

Vnitřní život naší farní obce (ř. koinonia) mají proto charakterizovat tyto rysy:

CO? Hlavními úkoly rozvíjejícími poslání naší farní obce jsou: 1. SLAVIT DAR KRISTOVA ŽIVOTA v učednické obci (ř. leitúrgia); 2. SLOUŽIT DAREM KRISTOVA ŽIVOTA všem potřebným (ř. diakonia); 3. SVĚDČIT O DARU KRISTOVA ŽIVOTA všem lidem (ř. martyria).

ŽÍT ŽIVOT s Kristem a s druhými SLOUŽÍCÍ ŽIVOTU pro Krista a pro druhé

V oázách života i v pouštích umírání uprostřed dnešní společnosti na Chebsku

Toto velké Kristovo poslání pro všechny učedníky chceme v naší chebské farnosti uskutečňovat takto:

VŮČI KOMU? Toto své poslání chceme naplňovat vůči všem lidem, se kterými se setkáváme, z nich pak prvotně vůči všem slabým, chudým, nemocným a jakkoliv potřebným.

Biblické přísliby pro naší vizi

Str. 7 (celkem 16)

„Jdouce ke všem národům získávejte mi učedníky, křtíce je ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého a učíce je zachovávat vše, co jsem vám přikázal“ (Mt 28,19-20).

3. POSLÁNÍ: „CO MÁME DĚLAT?“


Povzbuzeni slovy svatého Pavla a Ježíšovými přísliby jeho osobní přítomnosti nasměrovanými do všech hlavních oblastí jejího života a služby vidíme před sebou naši farní obec jako:

4.4

Tato farní obec je navíc používá různé podpůrné nástroje, takže: a. je pastoračně vedena citlivým a zmocňujícím týmem duchovní správy, b. žije štědré a efektivní správcovství materiálních zdrojů a c. je organizačně řízena tak, aby pružné a podpůrné struktury vždy sloužily životu.

Kromě nezbytné vyváženosti všech šesti zmíněných oblastí také toužíme po tom, aby naše farní obec ve všech těchto oblastech měla jedinečnou kvalitu. V desetiletém horizontu před sebou tedy vidíme farní obec, která (důraz je zde na kurzívou vyznačených vlastnostech): 1. se stále plněji stává radostně a inspirativně slavícím, 2. chudým dnešního světa účinně a milosrdně sloužícím, 3. o Božím království mezi lidmi odvážně a pokorně svědčícím, 4. v malých skupinách a láskyplných vztazích se sdílejícím, 5. v různých službách na základě darů a schopností spolupracujícím, 6. k odevzdané a zapálené učednické svatosti rostoucím, společenstvím bratří a sester v Kristu.

FARNÍ OBEC SLAVÍCÍ, SLOUŽÍCÍ, SVĚDČÍCÍ, SDÍLEJÍCÍ SE, SPOLUPRACUJÍCÍ A SVATÁ

4.3 Základní kostra naší vize Ve světle dříve načrtnutého poslání naší farnosti před sebou ještě podrobněji vidíme farní obec, která „má všech ‚šest S‘ pohromadě“ (s důrazem na vyváženost všech šesti oblastí). Proto základní kostrou naší vize je:

Str. 10 (celkem 16)


Vnitřní oblý trojúhelník (společenství, spolupráce, svatost) zachycuje rozměry vnitřního života ve farní obci. Tři „okvětní lístky“ (slavení, služba, svědectví) vycházející z tohoto vnitřního trojúhelníku vyjadřují působení farní obce navenek ve farnosti. Prolínající se polokružnice ukazují, že služba a svědectví, svědectví a slavení či slavení a služba nutně patří k sobě a vzájemně se podmiňují. Stejně tak lze obrázek vnímat jako tři překrývající se zašpičatělé lístky (slavení podmíněné společenstvím, služba čerpající ze spolupráce, svědectví čerpající ze svatosti) které se ve své hloubce překrývají ve vlastním vnitřním životě farní obce, přinášejí do něj život a čerpají z něj sílu. V samém centru pak vidíme malý trojlístek, vyjadřující střed všeho v eucharistii jakožto „zdroji a vrcholu celého života a služby farnosti“, přičemž v samém jejím srdci přebývá Boží Trojice, jejíž ikonou je farní obec povolána být.

Na předchozí straně uvedený obrázek graficky znázorňuje nejen jednotlivé, výše charakterizované rozměry poslání naší farní obce, ale také jejich vzájemný vztah, odkázanost a prolínání:

SPRÁVA (pastýřské

vedení): zmocňující a sloužící vedení farnosti (pověřené biskupem její duchovní správou, pastýřským vedením, službou jednotě a propojováním s místní církví) má ve spolupráci s pastorační radou a týmem vedoucích za úkol DOPROVÁZET ŽIVOT farní obce a službu ve farnosti; b. SPRÁVCOVSTVÍ (hospodaření s majetkem): vedením farnosti vybraní spolupracovníci mají pověření spolu s vedením SPRAVOVAT PROSTŘEDKY K ŽIVOTU (tj. vykonávat efektivní, transparentní, vykazatelné a zodpovědné správcovství materiálních a finančních zdrojů farnosti); c. STRUKTURY (organizační řízení): vedení farnosti v úzké spolupráci s dalšími za pomoci organických, jednoduchých, pružných a účinných podpůrných struktur a systémů (např. řízení, administrace, vykazatelnost, komunikace, informovanost apod.) VYTVÁŘÍ PROSTŘEDÍ K ŽIVOTU a službě.

a.

K zajištění života farní obce a služeb ve farnosti jsou zapotřebí především TŘI POMOCNÉ NÁSTROJE:

SPOLEČENSTVÍ

(vztahy: „Jako jsem já miloval vás, i vy se milujte navzájem“; Jan 13,34): členové farní obce se snaží (především skrze malé skupiny, vztahy obecně, farní obec, vztahy s diecézí či ekumenické vztahy) SDÍLET ŽIVOT v těle Kristově a i s dalšími zájemci tak sdílet starost o rozvoj kvalitních vztahů v rodině, obcích, specifických komunitách i širší společnosti; 5. SPOLUPRÁCE (služby: „Kdo je z vás největší, bude vaším služebníkem“; Mt 23,11): členové farní obce se snaží (především skrze rozmanitost pastoračních služeb a rolí na základě povolání, darů a schopností každého) mezi sebou SPOLUPRACOVAT NA ŽIVOTĚ v těle Kristově a i s dalšími zájemci spolupracují na společném dobru a na základě rozvinutí jejich vlastních obdarování a poslání; 6. SVATOST (učednictví: „Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce“; Mt 11,29): členové farní obce se snaží (především skrze osobní modlitbu, doprovázení, uvedení do víry, vyučování, katechezi, vzdělávání a duchovní formaci) POSVĚCOVAT ŽIVOT v těle Kristově a i s dalšími zájemci tak žít ze zdravých pramenů spirituality, odkrývat smysl života a pomáhat k osobní zralosti.

4.

Tyto tři úkoly jsou zakořeněny v životě farní obce, který dále zahrnuje tyto TŘI VNITŘNÍ ROZMĚRY:

SLAVENÍ (liturgie: „To čiňte na mou KRISTOVA ŽIVOTA v eucharistii a při

památku“; Lk 22,19): členům farní obce umožnit SLAVIT DAR dalších formách liturgie (osobní i společná spiritualita a modlitba, domácí i veřejné bohoslužby a liturgie) jakožto zdroje a vrcholu veškerého života a služby farnosti a všem lidem přicházejícím na naše bohoslužby a do našich kostelů nabízet pomoc při znovuodkrývání schopnosti otevřenosti vůči tajemství a slavení života; 2. SLUŽBA (diakonie: „Buďte milosrdní jako je milosrdný váš Otec“; Lk 6,36): členům farní obce poskytovat prostor a nástroje pro solidární sdílení materiálních statků a služby lásky mezi sebou navzájem tak, aby nikdo netrpěl nouzi, a aby mohli osobně i organizovaně SLOUŽIT DAREM KRISTOVA ŽIVOTA všem lidem v oblasti své působnosti, kteří trpí jakoukoli nespravedlností, samotou, bolestí či bídou, a poskytnout či zprostředkovat jim účinnou a jejich situaci přeměřenou pomoc; 3. SVĚDECTVÍ (evangelizace: „Jděte do celého světa a kažte evangelium“; Mk 16,15): členům farní obce vytvářet prostor pro čerpání ze zvěsti Kristova evangelia ve všech oblastech života (osobního, profesního i občanského), a vyzbrojovat je k tomu, aby mohli osobně i společně, citlivě, srozumitelně a situaci přiměřeně všem lidem SVĚDČIT O DARU KRISTOVA ŽIVOTA a o hodnotě, radosti, naději a spáse člověka a celého stvoření v Kristu.

1.

Aby naše farní obec tedy mohla splnit své poslání, považuje za nejdůležitější tyto TŘI HLAVNÍ ÚKOLY:

Str. 8 (celkem 16)

Str. 9 (celkem 16)

Naši farnost za deset let vidíme jako KARAVANU PUTUJÍCÍ POUŠTÍ, tedy jako místo bezpečí, ale i místo povolání k cestě pouští rozkvétající i odumírající, která však v sobě na každém kroku skrývá spodní vodu přístupnou v mnoha studnách. Je to karavana na své cestě hledající a nacházející tyto studny, čerpající z nich vodu pro vlastní život, spolupracující s ostatními na rozvíjení oáz života v jejich okolí a roznášející načerpanou vodu i do ostatních, zatím vyprahlých oblastí. Naši farnost za deset let vidíme také jako MÍSTO SETKÁVÁNÍ SE S BOŽÍM OHNĚM, ohněm Ducha, ohněm života, který zapaluje život v každém z nás; jako místo kolem rodinného krbu, místo bezpečí, sounáležitosti, otevřenosti srdce a vzájemného sdílení víry; jako prostor, kde se z různých a mnohotvárných ohnisek všemi směry šíří světlo a teplo pulsujícího života, o spáse svědčícího slova a pomáhajícího skutku; jako vnitřním ohněm prohřáté místo slavení radosti ze života, místo slavení liturgie, která se dotýká života a zapaluje život a kde každý přináší něco ze svého vlastního vnitřního ohně radosti i bolesti.

4.2 Obrazné ilustrace naší vize V obrazné ilustraci života a služby naší farnosti jsou nám pro ilustraci vize naší farnosti za deset let blízké především následující dva obrazy:

Jakou obraznou a poté i praktickou podobu může tato počáteční inspirativní vize Skutků apoštolů v naší farnosti nabýt za deset let, ukotvíme-li jí v „pouštní mapě“ dnešní situace?

4.1 Biblické jádro naší vize „Ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtěni a přidalo se k nim toho dne na tři tisíce lidí. Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se. Všech se zmocnila bázeň, neboť skrze apoštoly se stalo mnoho zázraků a znamení. Všichni, kteří uvěřili, byli pospolu a měli všechno společné. Prodávali svůj majetek a rozdělovali všem podle toho, jak kdo potřeboval. Každého dne pobývali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a s upřímným srdcem. Chválili Boha a byli všemu lidu milí. A Pán denně přidával k jejich společenství ty, které povolával ke spáse“ (Sk 2,41-47).

ŽÍT ŽIVOT

Jak tedy může za deset let vypadat naše farnost jako celek, když v daných podmínkách bude naplno s Kristem a s druhými SLOUŽÍCÍ ŽIVOTU pro Krista a pro druhé?

Spolu s výše definovaným posláním se níže načrtnutá vize má stát „kompasem“ udržujícím „karavanu“ naší farnosti (viz dokument Pastorační situace Řk farnosti Cheb) ve správném směru a umožňujícím jí vnímat, jak a kde pod povrchem pouště (viz dokument Prostory života Řk farnosti Cheb) se dere na povrch voda Božího požehnání a raší „nové věci“: „Hle, činím něco docela nového a už to raší. Nevíte o tom? Já povedu pouští cestu, pustou krajinou řeky“ (Iz 43,19).

Izajášova vize budoucnosti Božího lidu znamenala vidět Božíma očima prameny spodní vody a rozkvetlou poušť pod povrchem vyprahlé krajiny tehdejšího Izraele v babylonském vyhnanství. Tato vize neměla za cíl přesně popsat budoucí stav, ale spíše motivovat k cestě do Boží budoucnosti: „Dodejte síly ochablým rukám, pevnosti kolenům klesajícím. Řekněte nerozhodným srdcím: Buďte rozhodní, nebojte se!“ (Iz 35,3-4). Jaká vize může podobně motivovat i naši farnost k její další cestě do nejbližší budoucnosti? Jak může naše farnost vypadat přibližně v desetiletém výhledu, kdyby se nám po těchto deset let na sto procent v daných podmínkách dařilo naplňovat naše poslání?

„Poušť i suchopár se rozveselí, rozjásá se pustina a rozkvete kvítím. Bujně rozkvete, radostně bude jásat a plesat… Tehdy se rozevřou oči slepých a otevřou se uši hluchých. Tehdy kulhavý poskočí jako jelen a jazyk němého bude plesat. Na poušti vytrysknou vody, potoky na pustině. Ze sálající stepi se stane jezero a z žíznivé země vodní zřídla. Na nivách šakalů bude odpočívat dobytek, tráva tam poroste jako rákosí a sítí. Bude tam silnice a cesta a ta se bude nazývat cestou svatou. Nebude se po ní ubírat nečistý, bude jen pro lid Boží. Kdo půjde po této cestě, nezbloudí, i kdyby to byli pošetilci. Nebude tam lev, dravá zvěř na ni nevstoupí, vůbec se tam nevyskytne, nýbrž půjdou tudy vykoupení. Ti, za něž Hospodin zaplatil, se vrátí. Přijdou na Sijón s plesáním a věčná radost bude na jejich hlavách. Dojdou veselí a radosti, na útěk se dají starosti a nářek“ (Iz 35,1-10).

4. VIZE: „KAM SMĚŘUJEME?“


Proroci Boží Budoucnosti...3. Úvod: Účel a historie tohoto dokumentu Historická identita Teologická identita

Recommend Documents