Projekt Člověk – utajený experiment Asi mnozí z nás ‐ při vyslovení termínů jako „projekt“, či „experiment“ ve vztahu k člověku – zaujmeme číhavý a nedůvěřivý postoj. Odporuje naší představě o existenci a životě jako takovém. Máme obecné povědomí o svém původu a účelu – je ovšem mnohdy zkreslené zavedenými paradigmaty. Asi polovina z nás se domnívá, že člověk se vyvinul postupnou evolucí z jednodušších životních forem. Druhá větší část připustí duchovní rozměr lidské bytosti, který by nemusel pasovat do teorie o přirozeném výběru druhů a uvažuje o možném původu existence formou stvoření. Takovou činnost pak přisuzují vyšší bytosti, kterou v systémech víry chápeme v proměnlivém obraze Boha. Malá část lidí je ochotna probádat třetí cestu – vytvoření člověka záměrnou vědeckou činností nějaké vnější inteligentní rasy bytostí, jejichž znalosti a poznání dosáhly úrovně, která to umožnila. Je také možné, že za existencí lidské bytosti stojí od každé té cesty malá část – výsledek je fúzí všech. Každá z těch možností skutečného původu lidstva byla historicky velmi důkladně probádána. O co skutečně není nouze, pak o informace a argumentace, fakta a důkazy. Zkusme proto uvažovat o čtvrté cestě – sloučením toho podstatného z těch tří paradigmat. Mnoho badatelů v současné době volí tuto cestu – je to snaha o definici sjednoceného pole – nalezení uceleného souboru vysvětlujících vědeckých i duchovních aspektů. Na této cestě se budeme muset obejít bez „skutkové podstaty“, budeme se pohybovat na hraně hypotéz, které vytvoříme z pocitů. Informace, které nám pomohou, jsou totiž uvnitř Genetické mysli našeho kolektivního lidského vědomí a bohužel – tato databáze nemá své registry natolik přístupné, abychom mohli uvádět konkrétní adresy či odkazy na uložení jednotlivých údajů. Dimenzionální projekce lidstva – její realitní membrána – je ohraničena zvláštní strukturou, pro kterou byl zaveden termín „systémový matrix“. Zavedli ho ti jedinci, kteří cítí existenci nepřirozené oddělenosti, jistého sofistikovaného omezení a z něho vznikajícího zkreslení vnímání skutečnosti. Je to Systém lidské mysli a naše existence se odehrává uvnitř tohoto omezujícího rámce. Naše mysl – vědomí, podvědomí i nevědomí – zahrnuje vše, co jsme schopni vnímat. Můžeme být materialisté, či duchovně zaměřeni – není nám to nic platné. Zvykli jsme si na myšlenku, že skrze duchovní svět se dopracujeme Pravdě a Osvícení. Pracujeme na svém duchovním vzestupu, používáme techniky, které odhalují skryté vrstvy reality, jemno‐hmotný svět, kterým procházíme, mapujeme ho a popisujeme, snažíme se ty vědomosti promítnout do vědeckých definicí kvantové fyziky a psychologie. Pro toto bádání musíme mít vysoký index intuice – šestého smyslu, neboť fyzické smysly na tomto poli selhávají. Lidská bytost je složena z několika hmotných vrstev. Zjednodušeně to je fyzická schránka – nosič duše, která je pomíjivá, podléhá zkáze. Pak je to duchovní úroveň – je součástí fyzické existence, své dominantní projekce dosáhne po smrti fyzického nosiče. Její částí jsou astrální světy, které je rovněž možno navštívit během fyzického života a nakonec duše, která je nesmrtelná, cirkuluje uvnitř realitní membrány, vždy zaměřena na aktuální projekci lidského jedince. Co to znamená? Znamená to, že i naše duše se nachází uvnitř omezujícího rámce systémového matrixu. Člověk ale není jen složeninou jemno‐hmotných
projekcí. Je rovněž světelnou bytostí – která existuje za kvantovými poli, dále než bychom mohli definovat dimenzionálními fyzikálními zákony našeho systému mysli – dokonce dále, než by mohli definovat obyvatelé všech ostatních dimenzí, které ve vesmíru Celku existují. Pojem světelného těla není lidem neznámý. Říkáme mu Květina života – Merkaba – podrobně se o tomto fenoménu rozepisuji v pojednání Tajemství ukrytá v mýtech. Způsob, jakým Merkabu chápeme, promítá sice malý úhel celkového rozsahu, ale je naší skutečnou podstatou – tady jsme již hodně blízko pravdě – ten průzor, kterým hledíme, je stále součástí systémového matrixu. Je to proto, že ten úhel vnímání vychází z duchovních rovin a proto je pouze fragmentem celku – jeho fraktálový střípeček, který sice obsahuje potenciál celku, ale my musíme být tím katalyzátorem, který celý ten potenciál aktivuje. Ten zakopaný pes je v naší hlavě, ve způsobu vnímání. Celé toto je historickým důsledkem našich obecně zajetých vzorů chápání. Člověk je inteligentní bytost, která má schopnost proniknout do logického řetězce příčinnosti událostí a efektivně pomocí té logiky analyticky myslet. To je dobrý předpoklad. Člověk je rovněž oduševnělá bytost – to je rozměr, který nás odděluje od ostatních pozemských forem života a je brán jako kladná veličina. Člověk je emotivní – to je rozměr kolizní, protože emoce jsou považovány za slabosti, jsou příčinou lidských selhání na poli objektivity chování a logiky myšlení. Jenže – právě v této oblasti se skrývá cesta, která vede ven z omezující realitní membrány – jedině synergií těch tří složek (hmotné, duchovní a emocionální) ta vesmírná Květina rozkvete na mikro, makro i multi úrovni. Ten střípeček naší podstaty, který víří v mystických světech věčnosti, který nám nechce rozvinout svůj celý potenciál, ať použijeme jakoukoliv duchovní praxi či techniku, se dá kontaktovat jedině pomocí emocionálních energií. Jedině tyto energie totiž dokážou proniknout do jeho světa bezčasovosti – do reality Zdroje. Světelné tělo naší bytosti obsahuje zdrojové kódy, které reagují na emoční energii srdce lidského jedince. Ten problém s emocemi je samozřejmě komplexnější – neznamená odvrhnout materiální tendence, ani duchovní vhledy a zaměřit se jen na emoce – tak to není. Lidský jedinec je složeninou všech tří aspektů do rovnovážného celku, všechno se vším souvisí a je sobě navzájem prospěšné. Musí to být vyváženo, protože vše je polarizováno a proto směrováno do zavádějících konstrukcí mysli. Takto byla evoluce člověka nastavena – cesta progrese vede přes tvořivé energie emocí, to znamená skrz oblast, která je podceňována a které není přikládána dostatečná důležitost. Tento problém má svou obrovskou budovu v místě, které je v naší mysli a já mu říkám centrum předsudků. Už jsme vícekrát zjistili, že mnohé není takové, jak to vypadá. Ty zdrojové kódy naší světelné bytosti umožňují vnímat realitu pomocí tzv. sedmého smyslu – je to naše vyšší Já, je mimo systémový matrix a kromě obrovské škály možností nabízí i přístup do jinak těžko dostupných oblastí mysli – jako je Genetická mysl. Projekt lidské bytosti v dimenzionální 3D projekci je součástí Plánu evoluce bytostí ve Vesmíru a velkým experimentem Zdroje. Realizují ho bytosti z rodu Světla Centrální rasy a ve svém důsledku se dotýká všech bytostí ve všech dimenzích života. Smyslem experimentu je dosažení poznání z maximálních vibračních hustot při maximální míře oddělenosti a zkušenost z tohoto poznání zakomponovat do evolučního plánu vesmíru, který tímto způsobem spěje k Jednotě s realitou Zdroje. Celý projekt je tedy katalyzátorem
transformačního procesu všeho ve Vesmíru. Musíme si tedy definovat, kdo je kdo v tomto experimentu. Je to Centrální rasa, která je zde zastoupena ve trojím vyjádření. Jednak to je entita, která se nazývá Svrchovaní a my máme vzpomínku na tuto existenci uloženou jako na Atlantskou rasu. Dále to je entita Anunnaki, kterou v naší Genetické mysli pojímáme jako své Tvůrce – Bohy. Třetí projekcí je skupina bytostí, která se do povědomí naší mysli zapsala jako Zářící – jsou to strážci lidstva, naše Starší rasa a průvodci klikatou cestou celého experimentu. Je zde další aktér – skrytá Elita, znepokojivý a velmi nebezpečný element, ovšem velmi důležitý prvek celého experimentu. O skryté Elitě – Incunabule, jsme již vícekrát mluvili a víme, že ze všech prvků celého experimentu je tento nejtajemnější a nejutajenější. V terminologii Centrální rasy je označována jako „Animus“. Informace v Genetické mysli jsou překryty mytologickým příběhem, který doprovázel vznik experimentu a byl záměrně rozšířen v celém Vesmíru. Tento fiktivní příběh míchá role aktérů jako karty tarotu – formou archetypů se postaral o své místo v lidské historii, je zdrojem zmatku na poli bádání a interpretace lidské minulosti. Díky tomu si o lidstvu ve zbytku Vesmíru všichni myslí, že jsme ti „padlí andělé“, kteří se vzepřeli božím zákonům a propadli do izolace a uvěznění. My sami si myslíme, že Lucifer a jeho „padlí andělé“ jsou podobou zla v naší realitě. Nakonec to však vypadá, že tato skupina je tím, co představuje skrytá Elita. Krycí příběh provází i ostatní aktéry. Anu a jeho Anunnaki jsou původci uvěznění lidí do destruktivních systémů víry za účelem jejich zotročení a trvalého oddělení od Zdroje. Sám Anu je archetypem Boha i Satana. Anlanťané jsou hazardéři na poli magie, kteří jsou nebezpečnou rasou Adamovou, která je zodpovědná za mnohé v ostatních dimenzích života. Byli to oni, kdo umožnil vstup Incunabule do naší reality. Abychom pochopili, musíme vykročit z toho začarovaného kruhu. Začneme Svrchovanými – to jsme my všichni. Tedy téměř všichni – v souvislosti s gradujícím procesem posunu vibračními poli existence, jsou nyní na Zemi inkarnovány i mnohé další bytosti, které jsou původem z jiných částí Vesmíru Celku. Svrchovaných, kteří vstoupili do tohoto experimentu, je konstantní počet. Hrají roli lidských duší, které cirkulují v systémovém matrixu, dodržují vnitřní řád a zákonitosti a popohánějí lidské nosiče k prioritě vzestupu a osvícení. Jak se zvyšuje lidská populace, tak zvyšují počet svých paralelních inkarnací. Už jsme si dříve říkali, že mimo tuto systémovou roli lidských duší, nepřestali být Svrchovaní tím, čím vždy byli – bytostmi z rodu Světla a z titulu této existence plní „tajně“ mnohé další úkoly ve Vesmíru Celku – jsou jeho tvůrci i správci. Proč takové množství práce na bedrech jedné skupiny bytostí? Jak víme, ten experiment je velmi důležitý – proto se ho ujaly bytosti rodu Světla. Dalším velmi důležitým aspektem je to, že bytosti Světla měly celkem dobrou představu o tom, co tato systémová varianta oddělenosti a fragmentace vědomí bude znamenat pro všechny roviny vyjádření lidské bytosti – nechtěly tomuto utrpení vystavit nikoho z ostatních bytostí Zdroje. Navíc – samy se na výstavbě Systému HMS podílely a nejlépe mu rozumí – jsou jeho Architekty i Staviteli. Anunnaki realizovali projekt člověka – hmotného nosiče duše. Geneticky ho propojili do systémového matrixu skrze všechny roviny existence. Součástí této kompatibility na kvantové úrovni je devět programů – které vymezují rámec naší realitní membrány. Ohraničili takto sektor holografické projekce Matrice života, která je základem pro vše živé (i neživé) ve
Vesmíru Celku. Strukturálně to je bi‐polární tetrahedron a náš systémový matrix je limitován šedesáti čtyřmi ploškami projekce. Rotací (pohybem) vytváří to, co my vnímáme jako realitu – vše uvnitř nás i mimo nás. Tato naše struktura je fraktálovou částí vyšší projekce Matrice života. Stejně tak naše duše je fraktálovou částí vyšší projekce, která je Světelnou bytostí a naše vědomí je fraktálová část vyšší mysli atd. V systémovém matrixu ‐ v souboru programů ‐ jsme takto komplikovaně (nebo jednoduše) propojeni se vším a perspektivně i s tím, čeho zatím nejsme projevenou součástí. Z těchto údajů lze odvodit, proč Anu přijal roli systémového Boha i Satana. Ty důvody jsou podobné těm, které měli Svrchovaní. Anu věděl, jak složitý systém propojení vytvořil, věděl tedy i to, čím pro lidstvo budou síly, vyjádřené pojmem Boha a Satana. Tvořivá síla našich emocí může být i destruktivní a proto nemohl ty vlny pocitů, přání, tužeb, proklínání a zatracení nasměrovat na jinou bytost, nežli sám na sebe. Skupina Zářících, která dohlíží na průběh experimentu a je spolu s Anunnaki zodpovědná za krycí příběhy… Ta mytologie okolo projektu hraje také velmi důležitou roli. Jednak obsahuje pravdu a jednak poskytuje vzory pro chování skryté Elity ‐ Incunabuly a lidských Elit moci, které jsou na ni nabaleny. Abychom si nemysleli, že Incunabula je jen jakási programovaná hrubá síla – to by byl velký omyl. Je to vysoce sofistikovaně uspořádaná entita, která sice není napojena na sjednocující vibraci rovnosti se Zdrojem, avšak disponuje neuvěřitelnou inteligencí a vhledem. Neschopnost napojení na vibraci Zdroje vyřešili velmi efektivní skupinovou myslí – kolektivní inteligencí, ne nepodobnou tomu, jak jsou někdy takové kolektivní bytosti prezentovány v různých sci‐fi příbězích. Říci o ní, že je to rasa robotů, by bylo zavádějící. Je vlastním způsobem vyjádřením života a i když není organická, je životním projevem inteligence. Pokusíme se tedy zachytit nějaké informace do souvislého celku, který by cokoli odhalil. Těch informací je žalostně málo. Mytologie našich systémů víry se zde mísí s poznatky z mimozemských zdrojů, takže obraz nebude a ani nemůže být ucelený. Původ této entity leží v mezidimenzionálních světech. Pro systém Hierarchie, který je společný pro dimenze života a jehož součástí je náš systémový matrix, je nezbytnou nutností přítomnost systémových bytostí, které my známe jako anděly. Lidská bytost není ve Vesmíru ojedinělá – dokonce Centrální rasa o sobě říká, že jsou lidmi v pravém slova smyslu. Jedná se o genetickou informaci, která je v lidské bytosti obsažena. Projekt člověk pouze zasadil již rozšířenou lidskou bytost do 3D projekce a omezujícího systému. Když byl HMS vložen do Hierarchie, byl i náš svět propojen do polí působnosti těchto andělských sil, které drží pohromadě vnitřní vesmírný řád a rovnováhu. Tyto bytosti jsou výsledkem tvořivých aktivit – jsou stvořením Centrální rasy. Jsou ztělesněním mocností. Zářící mnohdy využívali andělská vtělení pro zásahy uvnitř systémového matrixu. Jedna část andělských mocností však usilovala o trvalou možnost vtělovat se do lidských nosičů, žádaly rovnoprávnost se světelnými bytostmi Zdroje. Centrální rasa to ale nedovolila. Pro takové rozhodnutí existovalo množství důvodů – ale hlavně to bylo proto, že andělské bytosti disponují obrovskou mocí a silou, které dávají smysl jen existenci v té formě, jak byly stvořeny. I sebemenší stav oddělenosti, ke které dochází inkarnací do dimenzionálního nosiče, by mohl znamenat ohrožení vesmírného řádu a rovnováhy. Když Zářící použijí andělské vtělení, je sama tato
bytost nosičem a dočasně ztrácí nebo jí jsou omezeny její schopnosti. Tady někde je prapůvod příběhu o padlých andělech. Došlo tehdy k jakési dohodě mezi andělskými mocnostmi a Centrální rasou. Výsledkem bylo, že andělům bylo povoleno vyprojektovat svůj vlastní nosič pro vtělení a dokázat svým tvůrcům, že se mohou takto začlenit do rozmanitosti forem života ve Vesmíru. Jejich andělské schopnosti byly omezeny a tím pro ně vlastně není návratu k původnímu účelu. Protože ale andělům chybí napojení do sjednocující vibrace Zdroje, chyběl tento prvek i jejich dimenzionálnímu nosiči. Navíc andělské bytosti nemají schopnost paralelních inkarnací ‐ jejich vědomí nedosáhne do bezčasovosti. Ostatní bytosti Zdroje tomuto jejich nosiči nedůvěřují, a proto ho nevyužívají. V důsledku to znamená neschopnost zvyšovat svou populaci. Splnily se i obavy Centrální rasy, entita těchto padlých andělů se stala metlou, která ohrožovala rovnováhu a tím i samotný Plán evoluce. Během relativně krátké doby dosáhla vysoké technologické úrovně – pracují na principu kolektivní inteligence, vyvinul se u nich vysoký index vůle na přežití a z toho vyplynula nutnost upravit svůj genetický základ pro možnost opakované reinkarnace, to znamená schopnost se rozmnožovat. Mnohé lidské civilizace v dimenzích života jim padlo pro tuto jejich snahu za oběť. Když se rozběhl projekt lidské bytosti ve 3D projekci, byla to šance i pro entitu Incunabuly. Vnesla do omezujícího rámce tu vysokou míru obtížnosti existence, která je založena prioritně na vůli k přežití. Svrchovaní přijali možnost koexistence s touto rasou padlých andělů. Vibrační rámec naší realitní membrány jim nedovoluje vyvíjet své mocenské a destruktivní aktivity ve zbytku dimenzí života. Lidstvo na planetě Zemi je před jejich energetickými nároky chráněno samotným Zdrojem. To ale neznamená, že neškodí. Jejich vize obsahuje snahu ovládnout lidstvo, integrovat ho do své skupinové mysli a vytlačit postupně Svrchované z inkarnačního cyklu. Neustále pracují na zakomponování lidské genetiky do svého nosiče. Tuto špinavou práci pro ně dělají Greys. I pro tuto okolnost je existence experimentu tak přísně utajena – dokud se lidstvo nevymaní z omezujícího systému a nerealizuje vědomé propojení do zdrojových kódů světelné bytosti, došlo by prozrazením podrobností k nepříjemnému stavu nepochopení a odsouzení. Takový stav není žádoucí a Zářící i Anannunaki to vědí. Konec času se blíží, Incunabula toto nechápe – není napojena na Zdroj. Domnívá se, že mysl je konstruktérem a tvůrcem všeho ve Vesmíru a oni si věří, neboť jejich mysl je nefragmentovaná, je kolektivní inteligencí. Z jejich pohledu je právě tvůrčí činnost Centrální rasy na nižší úrovni, je neefektivní a lidstvo je příkladem, že člověk v pojetí Zdroje není pro Vesmír evolučním přínosem. Oni se neposunou dimenzemi, jsou vázáni na tuto úroveň realitní matrice. Neztratí se z našich životů najednou, dokonce to většina lidí vůbec nezaznamená, jako nezaznamenali jejich existenci. Jak bude Incunabula ztrácet své výkonné struktury genetických pokrevních linií a na ně vázané tajné společnosti jako jsou Ilumináti, bude ztrácet i svou moc nad lidskou rodinou. Lidé to budou chápat jako společenský a duchovní vzestup – cestu k osvícení lidstva. Přesně takto to má být. Až bude lidstvo v Jednotě s Vesmírem, Zdrojem i svou Svrchovaností, pak samo pochopí, čeho všeho je schopno se vzdát a co vše obětovat pro Plán evoluce. Bez předsudků, objektivně – bez nastaveného zrcadla polarit. Bytosti Světla vždy sledují vyšší účel progresivního vývoje celého multivesmíru. Je tedy více než pravděpodobné, že koexistence lidstva s entitou Incunabuly sleduje právě takový vyšší cíl.
My víme, že na Zemi existují lidé, kteří se považují za andělská vtělení. Tento fakt je jednou z navigačních indicií – můžeme z něho ledacos odvodit. Byla‐li loajální skupině andělských mocností povolena inkarnace do lidských nosičů, existoval proto zřejmě pádný důvod. Souvisí nejen s vrcholícím procesem dimenzionálního posunu, ale i s šancí pro entitu Incunabuly v perspektivě možného zapojení do Plánu evoluce bytostí. Jedním z nejposvátnějších vesmírných principů je úcta k životu a jeho podpora směrem k vzestupu. Zdroj a jeho Inteligence ve formě Energie Zdroje je přítomen ve všech věcech – je Vším, co jest. Nikdo nemůže být vynechán, či opominut – ani Incunabula. Vždyť vznikla tvůrčí činností stvořených bytostí. Naše kolébka života – tato 3D realita, bude i jejich kolébkou. Musí dostat šanci a myslím, že se s tím počítalo od samého začátku, kdy andělé vyjádřili svou svobodnou vůli. Je tato úvaha postavena na reálné konstrukci? Těžko posoudit. Berme to jako alternativní příběh o původu existence člověka. Možná obsahuje zrnko pravdy, které by mohlo být fragmentem celku. Pak by toto zrnko mohlo uvolnit další informace. A možná se nakonec ukáže, že to bylo úplně jinak. 12. 8. 2010 Tissa Použité zdroje: Smaragdové desky Thotha Atlanťana v interpretaci M. Doreala – www.cez‐okno.eu www.Matrix‐2001.cz – stránky Jaroslava Chvátala
Galaxie M51
