Prohlašuji, že jsem předloženou práci vypracoval samostatně a pouze s použitím uvedených pramenů a literatury. Souhlasím s tím, aby práce byla

Prohlašuji, že jsem předloženou práci vypracoval samostatně a pouze s použitím uvedených pramenů a literatury. Souhlasím s tím, aby práce byla půjčována ke studijním účelům.

1

1.Úvod Květná neděle je jedním z nejvýraznějších svátků celého liturgického roku. Přesto, že stojí na konci postního období, velmi výrazně se v podstatě její liturgie snoubí sláva a radost oslavující Krista s pokorou, utrpením a symbolikou kříže, tedy myšlenkami a principy, které jsou hlavními „leitmotivy“ celé postní doby vrcholícími o velikonočních svátcích. Procesí, které je s liturgií Květné neděle neodmyslitelně spjato, a které přetrvává v tradici (na rozdíl od ostatních procesí běžných ve středověku) do dnešní doby, je jedním z největších - ne-li největším vůbec - a svou podobou vystupuje výrazně nad rámec běžné liturgie. Jako takové bylo prvním podnětem k napsání této diplomové práce. Principy a podstata liturgie jsou tematickým okruhem, který by sám o sobě nepatřil do muzikologické diplomové práce; studium gregoriánské problematiky je však nemyslitelné bez hlubšího pochopení souvislostí a vztahů, které jej velmi těsně spojují právě s liturgií. Její podstatě a principům je věnována úvodní kapitola práce. Nejedná se v žádném případě o vyčerpávající teologickou studii, ale spíše o stručný nástin problematiky s odkazem na příslušnou liturgickou literaturu, dále pak - a to především - o nastínění některých základních myšlenek, které jsou důležité pro pochopení vztahů mezi liturgií obecně, dále pak liturgickým symbolem a liturgickou hudbou - ty jsou pro celou práci stěžejní. Gregoriánský chorál jako takový je pak předmětem nejrozsáhlejší části práce. Struktura liturgie v té podobě, jak je zachycena v liturgických rubrikách popisujících vlastní průběh slavnosti, ovlivňuje konkrétní podobu chorálního repertoáru, tzn. především výběr a řazení jednotlivých zpěvů v rámci liturgie a často také jejich vzájemnou lokální diferenciaci. Všechny tyto aspekty se budeme snažit sledovat na konkrétním textovém a hudebním materiálu, nejprve v kapitole věnované transkripci, srovnání a analýze liturgických rubrik, dále pak v kapitolách zabývajících se konkrétní podobou jednotlivých zpěvů. Výchozí pramenný materiál je v prvé řadě omezen na oblast Čech, v druhé řadě se pak tento materiál pokusíme srovnat a zahrnout do širšího kontextu, k čemuž nám posluží některé zahraniční prameny, edice a literatura. Analýza vybraných zpěvů je doplněna rozsáhlou přílohou obsahující transkripce jednotlivých zpěvů zapsaných v použitých

2

českých pramenech. Výběru pramenů, jejich charakteru, popisu a obsahu je věnována další kapitola.

Závěrem této kapitoly a na počátku celé práce bych rád vyjádřil poděkování lidem, kteří mi během jejího vzniku pomáhali. V prvé řadě děkuji mému konzultantovi Davidu Ebenovi, se kterým jsem strávil mnoho příjemného a užitečného času. Děkuji také doc. Jaromíru Černému a Dr. Haně Vlhové za cenné připomínky a informace. Dále děkuji paní Adelgunde Eder, která mi zprostředkovala přístup k důležité německé literatuře, bez níž bych snad nemohl ani začít, prof. Václavu Bokovi za pomoc při popisu a transkripci použitých německých pramenů a mgr. Ondřeji Koupilovi za korekturu transkripce latinských textů. Nakonec děkuji oběma svým rodičům za nemalou podporu během celého universitního studia.

3

2. Pojem a podstata liturgie, liturgický symbol, liturgická hudba V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit několi zásadních souvislostí, které nás budou dále v celé práci provázet. Jedná se především o význam a kontext vlastního pojmu liturgie, dále o podstatu liturgické symboliky, která vystupuje v rámci slavnosti Květné neděle zvláště do popředí, a rovněž o pojetí hudby jako hudby liturgické. Tento úvod nám má posloužit jako stručný nástin a utřídění souvislostí, které jsou s tematikou naší práce spojeny.

2.1. Pojem liturgie Pojem liturgie je v dnešním slova smyslu relativně novým slovem. V oficiálních církevních dokumentech se objevuje pouze velmi zřídka před rokem 1900. Do té doby nesou příslušná teologická pojednání názvy typu De divinis officiis, De ecclesiasticis officiis apod. Od 16. století se pak začínají objevovat jiná označení traktátů tohoto typu, např. De ritibus ecclesiae nebo De sacris ritibus1. Latinské adjektivum liturgicus a substantivum liturgia se zřejmě poprvé objevuje v pojednání Georga Cassandra z roku 1558 s poukazem na praxi byzantské bohoslužby, brzo si však oba termíny získávají své místo v jazyku dalších teologických učenců. Pojem liturgie byl - kromě 18. století - po celou dobu používán pouze v souvislosti se mší2. Tato jeho limitace byla do značné míry zapříčiněna reflexí bohoslužebné praxe řecké církve, v rámci níž se pojmu liturgie užívalo pouze pro označení samotného aktu eucharistie. Snaha jasně definovat tento pojem ve všech příslušných souvislostech se začíná objevovat až s nástupem Liturgického hnutí (1909), jehož úsilí vrcholí po více než padesáti letech konstitucí Sacrosanctum concilium, kterou schválil II. Vatikánský koncil v roce 19633. Vlastní slovo liturgie, řecky leiturgia, znamená „úkon lidu“, v řeckém překladu starého zákona také „starozákonní obřady“4. Dnes obecně rozlišujeme tři významy tohoto slova: 1. označení komplexu všech forem bohoslužby v nejširším slova smyslu, 2. označení specifické části v rámci tohoto komplexu (např. liturgie Velkého pátku), 3. termín pro specifickou (lokální, regionální...) část celého církevního univerza (např. galikánská, 1

Srv. Martimort I, s. 8. V 18. století v sobě oba pojmy skrývaly označení pro celý komplex bohoslužebné činnosti. 3 Proměny liturgického myšlení a vznik této konstituce srv. Pesch, s. 107-132. 4 Srv. Rahner, s. 161 A. 2

4

ambrosiánská liturgie apod.). Ve východních oblastech je navíc pojem liturgie vztahován na samotný akt eucharistie.5 Dále se zaměříme na ten význam liturgie, který označuje bohoslužbu v jejím širším slova smyslu (tzn.ad 1).

2.2. Podstata liturgie V této podkapitole chceme nahlédnout liturgii zejména z její transcendentní roviny (tedy nikoli z pohledu diváka, který z povzdálí sleduje jakési divadlo6 pohybu, slova, symboliky atp.). Bez toho, aniž bychom si uvědomili tento rozměr liturgického dění, bychom nemohli později správně pochopit souhru nejrůznějších elementů, které s touto duchovní dimenzí spoluutváří liturgický celek - ten by se pak před našima očima stal skutečně jakýmsi divadlem pro divadlo... Veškeré dění celého církevního roku nelze vnímat jen jako určitý sled více či méně slavnostních památek (vzpomínek, slavností, svátků atd.) vztahujících se k té či oné události křesťanských dějin, k události, kterou si různými formami bohoslužby pietně připomínáme (při mši, v hodinkách officia, při procesí, v soukromé modlitbě...). Liturgický rok je v celé své struktuře (liturgických obdobích, slavnostech, svátcích, poutích,

procesích

apod.)7

záznamem

Božího

odhalení

v dějinách,

Božího

„sebedarování“ se člověku v těchto jednotlivých událostech, které za sebou v průběhu roku následují. V liturgii pak vlastně dochází k neustálému zpřítomňování a znovuprožívání

8

těchto jednotlivých událostí, které kulminují v eucharistii. Tam se ono

Boží „sebeodevzdání se“ člověku děje v maximální možné míře tím, že Bůh přijímá lidi zúčastněné na eucharistii do svého společenství a stává se tak „současníkem člověka“.9 Eucharistie je tak centrem, kulminací bohoslužby. Abychom nyní ještě hlouběji pochopili podstatu a existenci liturgie jakožto určitého kultického fenomenu, pokusíme se krátce zamyslet nad liturgickou symbolikou, která v liturgickém dění vystupuje svým způsobem jako spojovací článek mezi onou transcendentní rovinou a reálným světem, o nichž byla řeč výše. 5

Viz výše, srv. také Hiley s. 4. O divadelním efektu v rámci liturgie hovoří Hledíková, srv. Hledíková, s. 1. 7 Martimort hovoří v souvislosti s organizací liturgie v čase o jejím vztažení na různé přirozené kosmické cykly, které určují rytmus existence v času, srv. Martimort IV, s. 1 ff. 8 M. Eliade vztahuje toto zpřítomňování a napodobování minulého do širokého kontextu předkřesťanských kultur a přírodních národů. O bohoslužebných úkonech hovoří jako o „imitatio dei“, o liturgii („přesně vzato“) jako o upomínce, která je však ve skutečnosti „reaktualizací oněch dob“, ve kterých bylo řečeno „...příklad zajisté dal jsem vám...“ (J 13,15). Eliade, s. 22. 9 „...Christ has become man’s contemporary...“. SoL, s.13.

6

5

2.3. Liturgický symbol Liturgický symbol nefunguje jako symbol v běžném slova smyslu, to jest jako přiřazení určitého konkrétního atributu nějakému abstraktnímu obsahu alegorickou cestou, na základě vnější podobnosti. Liturgický symbol vzniká tehdy, když cosi vnitřního (duchovního) nalezne své vyjádření v něčem vnějším (tělesném). Gesta a ostatní symbolické předměty a úkony, které jsou v rámci liturgie ritualizovány, nezískávají svou hodnotu z toho, co ve své podstatě jsou, ale z toho, co představují; do svého vnímatelného pole tak přinášejí nové hodnoty, které jsou jim ve své podstatě cizí

10

.

Liturgický symbol formuje slovo, prodlužuje jeho významový dosah a přidává mu na intenzitě, na druhé straně ulehčuje porozumění určitému sdělení a umocňuje (slovní) vyjádření vnitřích pocitů. Tak jako se Boží skutky a projevy v lidských dějinách uskutečňují formou symbolu - ať již v reálných událostech zaznamenaných v Bibli, anebo v ustanovených svátostech, tak i lidé v odpovědi na Boží iniciativu11 a zavazující se v liturgii Bohu toto činí také formou symbolu, nikoliv pouze slovy. Symbol je tak tvořen slovem a fyzickým úkonem scholastickou terminologií bychom mohli hovořit o látce a formě 12. Takovéto „spojení těla a duše“ navíc vytváří další symbol a to symbol uznání jednoty člověka v té podobě, jak jej Bůh stvořil - jako tělo a duši 13. Tuto povahu liturgického symbolu lze velmi dobře pozorovat v oblasti chování, gestikulace, mimiky člověka účastnícího se slavení liturgie. Vnější chování člověka při bohoslužbě je (má být) určitým výrazem toho, co člověk prožívá; myšlenky, duchovní pohnutky nacházejí v tomto vnějším chování svou fyzickou formu, která se stává symbolem (viz výše). Tyto jednotlivosti v liturgickém chování (znamení kříže, pokleknutí, podání ruky...) se v rámci celé bohoslužby spojují v rozsáhlý komplex bohoslužebného jednání, ve kterém určitý „bohatě rozvinutý duchovní obsah dochází vnějšího obrazového výrazu“14 právě v množství nejrůznějších symbolů. Tím dochází k rozšíření určité vnitřní zkušenosti do oblasti a na věci, které stojí mimo vlastní osobnost člověka, a které tak zesilují výrazovou schopnost těla - stávají se určitým „prodloužením

10

Martimort I, s. 235 ad. SoL, s.7. 12 Martimort, s. 173 ad. 13 Tamtéž, s. 179. 14 Srv. Guardini, s. 30. 11

6

tělesného bytí za jeho přirozené hranice“.15 Obětní miska umocňuje výrazový účinek dlaní jako vzhůru rozevřená plocha přinášející oběť, kadidlový dým odnáší „vzhůru“ prosby přítomných, výzdoba kostela umocňuje charakter a duchovní ladění liturgického období.... Množství gest a úkonů se na druhé straně vztahuje ke zcela konkrétním situacím v historii (Ježíšově životě), které jsou v liturgii napodobovány a v antropologickém slova smyslu - nabývají významu (stávají se reálnými), neboť reprodukují prvotní úkon.16 Jistě se někdo může zeptat, jaký má všechno toto význam, k čemu to je - za jakým účelem se toto všechno děje. Vlastní duch liturgie však nespočívá v nějakém vykazatelném účelu, k němuž by měla liturgie směřovat a kterého by se snažila dosáhnout. Romano Guardini tuto zvláštní vlastnost liturgie popisuje slovy: „Být před Bohem zaměstnán hrou, dílem umění - nikoliv tvořit, nýbrž být, to je nejvlastnější podstata liturgie“17.

2.4. Liturgická hudba Liturgickou hudbu je třeba vnímat ne vně - jako něco doprovodného, co stojí mimo, nad či pod vlastním liturgickým děním, ale jako jeho integrální součást, která spoluutváří celek oné „liturgické hry“ a je tedy sama jedním z článků v rámci globálního liturgického řádu. Viděno ve všech důsledcích je tato schopnost spoluutvářet liturgickou slavnost kritériem pro existenci hudby jakožto hudby liturgické. Ne každá hudba je však ze své podstaty schopna takovéto „služby“ a určité rezignace na svojí uměleckou autonomitu. Z tohoto hlediska byl v církvi za hlavní liturgickou hudbu považován vždy (i po II. vatikánském koncilu18) gregoriánský chorál a to zejména pro jeho vyjímečnou schopnost důsledného vyjádření a umocnění významu slova. Zde pak platí totéž, co bylo výše řečeno o liturgickém symbolu v souvislosti s bohoslužebným jednáním. Melodie jednohlasu prodlužuje dosah zpívaného slova, umocňuje jeho význam, stává se symbolickou.

15

Tamtéž, srv. také Martimort I, s. 235 ad. Eliade, s.10. 17 Tamtéž, s.36. 18 SC, s.165. 16

7

3. Slavnost Květné neděle, její tradice a symbolika 3. 1. Biblické pozadí slavnosti Biblická událost, která dala později vzniknout tradici procesí Květné neděle, je popsána ve všech čtyřech evangelích - Matouš 21, Marek 11, Lukáš 19, 28-44, Jan 12, 12-19. Všechna evangelia shodně popisují Ježíšův příjezd do Jeruzaléma krátce před velikonočními svátky, během nichž měl být ukřižován. Evangelisté také hovoří o palmových ratolestech i větvích z jiných stromů, které lidé zpívající chvalozpěv19 kladli na zem před Krista přijíždějícího na oslátku. Tyto evangelijní zprávy hrají později velkou roli v symbolice celého procesí.

3. 2. Vznik a tradice slavnosti První záznamy o procesí na Květnou neděli20 sahají již do 6. století. Peter G. Cobb hovoří o palmovém procesí v Jeruzalémě dokonce již ve čtvrtém století21. Tyto rané zprávy hovoří zpravidla o procesí, při němž se lidé shromáždili nejprve na Olivové hoře, a odtud šli nazpět do Jeruzaléma22. A. Franz informuje o celé procesní slavnosti ještě podrobněji, mluví i o účasti biskupa v procesí a popisuje tradici slavnosti ve východních církvích 23. Ve Španělsku a Gálii, kam se tento zvyk rozšíříl nejdříve (5. - 7. Stol 24), se zpočátku slavila ještě památka Pomazání v Betánii, o níž nás zpravuje evangelista Jan ve stejné kapitole evangelia, v níž je popsán i příjezd Krista do Jeruzaléma (J 12,1-19 popř. 1-25). Celý tento úsek se původně při nedělní slavnosti předčítal, později však do tradice přešla pouze druhá část evangelia, tzn. vjezd do Jeruzaléma

25

. V Anglii byl tento

jeruzalémský zvyk napodobován na přelomu 7. a 8. století a teprve ve 12. století byl přijat v Římě 26.

19

Text chvalozpěvu se u jednotlivých evangelistů mírně odlišuje. Tu podobu, která přešla do liturgie procesí, uvádí Matouš 21,9: Hosanna synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosana na výsostech. 20 Srv. Prozession, in: LThK, Db. 8, s. 843. 21 Srv. SoL, s. 408. 22 Srv. SoL, s. 408, Martimort IV, s. 70, Eisenhofer II, s. 504. 23 Srv. Franz, s. 470 - 475. 24 SoL, s. 408. 25 Srv. Martimort IV, s. 70. 26 SoL, s. 408, srv. také Martimort IV, s. 70-71: Martimort hovoří o možné narážce papeže Štěpána V (885-891) na palmové procesí, když zasílá Karlu Tlustému společně s papežským požehnáním palmové

8

V latinské církvi se od počátku vyskytují různá označení slavnosti podle obřadů, které se děly ten den (tzn. poslední neděli před velikonočními svátky), nebo v týdnu začínajícím právě touto nedělí. Objevují se tak názvy „dominica in palmas de passione27 Domini“ nebo „die dominico ad palmas“.28 Podle zmíněných evangelií nebo palmového procesí vznikly označení „dominica palmarum, ... florum, ... ramorum, ... Osanna“, nebo „pascha floridum“. Název „capitilavium“ se týkal zvyku, při kterém se omývaly hlavy katechumenů čekajících na křest o nadcházejících velikonočních svátcích. Jelikož tato neděle stála na počátku týdne, v němž se konal křest a znovuusmíření kajícníků, objevovaly se názvy „pascha petitum“, „competentium“, „dominica indulgentiae“. Později vytlačil všechna tato označení název „dominica palmarum“ v důsledku zavádění liturgických změn29. V rukopisech, se kterými budeme dále pracovat, se vedle tohoto označení vyskytují ještě další: „dies palmarum“ (PD21, O357, Td3), „dominica in palmis“ (PD8), „in ramis palmarum“ (PH11), „in palmis“ (PE15a, PG3b), což jsou však varianty velmi blízké té, o které mluví A. Franz.

3. 3. Symbolika slavnosti Slavnost Květné neděle zahajuje týden (Svatý týden, lat. „hebdomada sancta“, něm. „Karwoche“, angl. „Holy Week“) před velikonočními svátky vrchol celého církevního roku. Zahajuje zároveň období, v němž lze pozorovat největší koncentraci liturgického dění ve smyslu nevšedních liturgických obřadů. Květná neděle se jeví zvláště výrazně po dlouhém postním období, v jehož podstatě není mnoho prostoru pro slavnostní úkony (nezpívá se "aleluja" ani "gloria", hlavní oltář není zdoben květinami, atd.). Podstatou celé slavnosti je oslava Ježíšova triumfálního příjezdu do Jeruzaléma a celé slávy, která tento příjezd provázela. Tak i nejdůležitější částí liturgie Květné neděle je slavné procesí a vstup do chrámu za účelem zpřítomnění celé velké události v Jeruzalémě30. V rámci ratolesti. Martimort dále upozorňuje na zmínky o palmovém procesí ve svatopetrském Orationale z konce 11. stol. 27 Název je svázán se čtením pašií při mši, která následuje po procesí. Při mši na Květnou neděli se četli pašije podle Matouše (Mt 26-27) a dále ve středu před Zeleným čtvrtkem pašije podle Lukáše (Lk 2223). Počínaje vrcholným středověkem se v úterý svatého týdne začaly číst Markovy pašije (Mk 14-15). Srv. též LThK, Bd. 6, s. 3-7. 28 Srv. Martimort IV, s. 70. 29 Srv. Franz 475, srv. dále názvy slavnosti v použitých pramenech. 30 Mše, která po procesí následuje, stojí v liturgických rubrikách i literatuře poněkud stranou, neboť je již tematicky mnohem více svázána s nadcházejícími velikonočními svátky, tzn. v okamžiku vstupu procesí do chrámu dochází k určitému tematickému i časovému posunu od mohutné a radotné oslavy

9

celé slavnosti vystupují nejvíce do popředí tři výrazné okruhy symbolů - palmové ratolesti, olivové větve a různými způsoby ztvárněný symbol Krista (srv. níže). 3.3.1. Symbolika palmových a olivových ratolestí 31 Sv. Augustin srovnává palmy s obrazem vítězství Pána nad smrtí a ďáblem32. Isidor ze Sevilly33 hovoří v souvislosti s palmovými ratolestmi podobně jako o „symbolu vítězství nad smrtí a ďáblem, kterého Kristus v blízké době (tzn. o Velikonocích) dosáhne“ ratolesti jsou pro něj „insigne victorie“

34

. Sv. Ambrož uvádí jinou myšlenku, která

později ovlivnila i formu příslušných orací - „Palma nemění své listy, ty tak zůstávají pořád zelené a čerstvé. Tím označují svěží ctnost mládí, přirozenou nevinnost a stále zrající Kristovu milost v jeho církvi...“35. Eucherius z Lyonu vidí v palmové ratolesti symbol „dokončení díla a vítězství“36. Dále rozvádí symboliku podobně jako sv. Ambrož 37

. Dále hovoří o ratolestech olivových, v nichž vidí „...obraz pokoje a milosrdenství...“38.

Kromě takto - velmi duchovně - formulované symboliky obsahují jednotlivé liturgické formule i mnoho poukazů na nadpřirozenou sílu, která ma věřící po celý rok ochraňovat (od zla, nemoci, před špatnou úrodou...); ochraná síla je někdy v tradici rozšířena i na zvířata.39 A. Franz však této souvislosti znovu vyzdvihuje prvotní význam celé slavnosti připomínku (a zpřítomnění) utrpení Krista a vítězství Kříže40 .

Krista Krále k pokornému a tichému obrazu Ukřižovaného. Také v liturgických rubrikách slavnosti jsou jakékoliv zmínky o mši spíše výjimkou. Srv. též Úvod, s. 1. 31 Podobně Franz, s. 476 ff. 32 Tamtéž. 33 cca 560 - 636 34 Franz, s. 476. Isidor částečně přejímá Augustinovu symboliku, srv. Eisenhofer, s. 509. 35 Tamtěž. „Die Palme wechsele die Blätter nicht, sie bleibe immer grün und frisch. Das bedeute die frische Tugend der Jugend und die natürliche Unschuld, auch die immer grünende Gnade Christi in der Kirche...“. 36 „...das Symbol der Vollendung und des Sieges...“, srv. tamtéž, s. 477. 37 Alcuin ji pak ztvárnil v podobě hexametru: „Palma tui signum. Magne, est, rex Christe, triumphi. Palma docet nostram ipsos nos vincere carnem. Palma est mercedis signum coeleste futurae. Haec palma hortatur vitam sperare futuram. In cruce pendentis Christi est victoria prima. Vincere nos ipsos non est victoria parva“. Srv. tamtéž. 38 „Sie sind das Sinnbild des Friedens und der Barmherzligkeit. Sie weisen auf den Sieg Christi hin und bedeuten in unseren Händen die Guten Werke, mit welchen wir Christum preisen sollen“. Srv. tamtéž. 39 Srv. Franz, s. 503-507. 40 Franz dále hovoří o nedostatečném poučení těch věřících, kteří vlastní podstatu celé slavnosti vytlačují pohledem z roviny pozemských potřeb. Srv. tamtéž, s. 507.

10

3.3.2. Symbolika Krista v rámci procesí Středověku vlastní snaha o dramatické ztvárnění liturgických událostí neminula ani procesí Květné neděle. Jelikož se podstata procesí týká v prvé řadě osoby Krista a zpřítomnění jeho vstupu do Jeruzaléma, od počátku je možno sledovat snahy o výraznější ztvárnění a přiblížení Kristovy přítomnosti v procesí. Nejprve se v procesí táhnul vozík s nosítkami, na kterých byl položen Evangeliář41 nebo kříž (ten býval ještě zdoben zelenými ratolestmi42), v Anglii byl později nesen relikviář s ostatky sv. Kříže43. Peter G. Cobb hovoří také o anglické praxi užívání proměněné hostie, tzn. Těla Páně, které se neslo v procesí44. K jednomu z nejvýraznějších a jistě i velmi kurióznímu znázornění Krista však bezesporu patří zvyk, který se rozšířil zejména v německé oblasti (v Bavorsku přetrvává až do 20. stol) - jedná se o dřevěnou figurku Krista, která je posazena na dřevěném oslu (jedoucím na kolečkách). Jelikož se jedná o zvyk poměrně významný a reflektovaný i v několika našich pramenech, pokusíme se ho více přiblížit. 3.3.2.1. Tradice užívání dřvěného osla s figurou Krista Podle J. A. v. Adelmanna45 se badatelé shodují v tom, že za první zmínku této praxe v rámci liturgie Květné neděle lze považovat zprávu v životopisu augsburgského biskupa Ulricha (z. 973)46 sepsaném mezi léty 982 - 992. V této souvislosti můžeme číst „...cum effigie sedentis Domini super asinum...“47. Adelmann však vzápětí upozorňuje, že ono „cum effigie“ (zpodobení, obraz, vzor, socha) se nemusí nutně vztahovat přímo na plastickou figuru v té podobě, jak ji známe z dochovaných dřevěných soch běžně používaných v pozdější době. Takovéto plastiky byly v 10.stol spíše vzácnou výjimkou, a proto se může také jednat o dřevěný relief, poř. o deskovou malbu48. Další písemné doklady této praxe pochází až ze 13. století (z této doby pochází také zmínka o

41

Tento zvyk byl hojný v Eichstättu a Bambergu v 11. Stol, zmiňuje se o něm Pseudo-Alcuin. Franz zmiňuje tento zvyk také v Augsburgu a Pasově, srv. Eisenhofer, s. 506, Franz, s. 497. 42 Durandus uvádí důvod tohoto zdobení: „...ad notandum, quod omnem virtutum virorem a Crucifixo habemus“. Srv. Eisenhofer, s. 506. 43 LThK, Bd. 6, s. 3-7. 44 Srv. SoL, s. 408, též Eisenhofer, s. 506. 45 Za zmínku stojí, že Adelmann hovoří téměř výhradně o „Palmeselprozession“, tedy nikoli o „Palmprozession“, jak je tomu běžné v ostatní literatuře. 46 Srv. Ulrich, in: LThK, Bd. 10, s. 456, Adelmann, s. 183. 47 Transkripce srv. Adelmann, s. 183 - 186. Adelmann odkazuje přímo na edici Acta Sanctorum, Venedig 1747, Bd. 2, s. 103. 48 Srv. tamtéž, s. 186.

11

používání „osla“ v našem rukopisu PP3, srv. níže) a je tak velmi nepravděpodobné, že by se v Ulrichově životopisu jednalo skutečně o dřevěnou plastiku. V tomto a následujícím století se stále jedná spíše o jednotlivý výskyt této praxe49. Za zlatý věk tohoto zvyku je možno považovat 15. století50. Z té doby jsou dochovány figury nejrůznějších velikostí51 a také různé stylizace - vedle soch znázorňujících Krista Krále (Mnichov) jsou dochovány sochy odkazující na (nadcházející) Kristovo utrpení (Berlín)52. Vzhledem k podstatě celé slavnosti je plastika Krista jedoucího na oslu především kultovním obrazem, symbolem, který má zpřítomnit celou jeruzalémskou událost. Její „vrozené“ místo53 je v procesí. Časem se však stávalo, že plastika byla z kontextu procesí vyjmuta a její vlastní funkce a význam se tak proměňovala podle momentálního použití54. Územním jádrem tohoto zvyku je švábsko - alemanská, frankská a bavorská oblast. Pro bližší dokumentaci rozšíření zvyku přikládáme v příloze mapku.

49

První sochy jsou zachovány z doby po roce 1200, ze 14. stol. je zachováno 8 plastik. Z té doby je dochováno asi 60 figur, tzn. více jak třetina všech dochovaných. 51 Jedná se jak o figury vysoké (podobně jako ve 13. stol.), tak figury střední velikosti (podobně ve 14. stol.). Z 15. stol. jsou zachovány i figury o velikosti pouhých 20 či 30 cm, známá jsou dokonce miniaturní zpracování. 52 Srv. Adelmann, s. 187. 53 „Angestammter Platz“, srv. Adelmann, s. 188. 54 Zejména jako zbožný předmět, součást jiného procesí apod., podrobně viz Adelmann, s. 189. 50

12

4. Výběr pramenů, stručný popis, obsah 4.1. Výběr pramenů Výběr českých pramenů jsme se snažili vést tak, abychom získali co nejvíce reprezentativních zástupců z různých lokalit, u nichž se dají předpokládat rozdíly v ritu i ve struktuře zpěvů. Důležitým kritériem přitom bylo, aby příslušný rukopis obsahoval kompletní zápis slavnosti a tím podával informaci o celém příslušném ritu Květné neděle55. Rukopisy, v kterých se vyskytovaly pouze některé zpěvy, jsme tak do práce nezahrnuli56. V seznamu českých pramenů jsou tak zahrnuty rukopisy informující o diecézním ritu Květné neděle v Praze a v Olomouci, jeden rukopis je premonstrátského původu

(uložen

v tepelském klášteře),

zmíněný brněnský graduál je patrně

augustiniánské provenience, a několik rukopisů spadá do tradice kláštera sv. Jiří v Praze. U dalších rukopisů uložených v Universitní knihovně v Praze není k dispozici bližší určení. Ze zahraničí máme k dispozici pět notovaných německých rukopisů, které použijeme včetně jediné zapsané rubriky - zejména jako srovnávací materiál. Další zahraniční prameny, které budeme používat rovněž jako srovnávací materiál (především v otázce liturgických rubrik), máme k dispozici ve formě edic nebo transkripcí v odborných studiích s příslušnými odkazy. V dalších kapitolách uvádíme kompletní seznam pramenů se stručným popisem jejich původu (pokud je znám) a obsahu - u notovaných pramenů se seznamem zpěvů v příslušném pořadí, u nenotovaných pramenů s informací o charakteru rubriky. U edice a literatury uvádíme příslušné citace a odkazy na uložení pramenů.

55

Některé rukopisy přitom obsahují pouze notový zápis zpěvů, jiné (i zahraniční, srv. níže) pouze liturgické rubriky, některé rukopisy spojují notový zápis s (více či méně stručnou) rubrikou. 56 Výjimkou je pouze brněnský graduál BrA2 jako jediný zástupce brněnské provenience (obsahuje velmi neúplnou rubriku a zápis pouhých dvou procesních zpěvů) a procesionál PH11, jenž i přes zlomkovitou rubriku a neúplný počet zapsaných zpěvů naznačuje specifickou podobu ritu ve srovnání s ostatními prameny. Dodatečně jsme použili i graduál PP7 jako srovnávací materiál zejména v souvislosti s transkripcí antifony Ave rex noster.

13

4.2. Seznam a stručný popis pramenů 4.2.1. České prameny 4.2.1.1. Pražské prameny a prameny neurčité provenience • PP3 Agenda biskupa Tobiáše z Bechyně57 je nejstarším pražským rukopisem (1296) použitým v naší práci. Je uložena v Archívu pražského hradu. Rukopis je bohatě rubrikován a obsahuje kompletní zápis procesních zpěvů na paginách 63 - 122 rukopisu. Zpěvy58: Osanna filio David, Fulgentibus palmis, Cum appropinquaret Dominus, Cum audisset populus, Ante sex dies, Collegerunt pontifices, Gloria laus, Pueri Hebreorum tollentes, Pueri Hebreorum vestimenta, Ingressus Pylatus, Ingrediente Domino, Turba multa, Ave, rex noster, O crux, ave, Te summa. • PFc Další pražská agenda z let 1400-1409 je uložena v rámci deponátu roudnické Lobkowiczké knihovny v Národní knihovně v Praze. Obsahuje kompletní zápis všech procesních zpěvů. Oddíl Květné neděle je zapsán ve dvou částech oddělených vsuvkou jiných pagin, tzn. 38 - 42, 59 - 81. Zpěvy: Fulgentibus palmis, Cum appropinquaret Dominus, Cum audisset populus, Ante sex dies, Collegerunt pontifices, Gloria laus, Pueri Hebreorum tollentes, Pueri Hebreorum vestimenta, Egressus Pylatus, Ingrediente Domino, Turba multa, Ave, rex noster, O crux, ave. • PD8 Pražský procesionál z okruhu katedrály sv. Víta je datován na konec 14. století. Rukopis je v našem soupisu prvním z velmi homogenního okruhu svatovítských pramenů, které jsou dále uvedeny. Spolu s P1492 budeme s tímto rukopisem pracovat jako s reprezentativním pramenem tohoto okruhu, ostatní ze svatovítských rukopisù budeme zmiòovat pouze v souvislosti s pøípadnými odchylkami. Oddíl Květné neděle zde začíná na pagině 33. Rukopis je uložen v Národním muzeu v Praze.

57

Biskup Tobiáš z Bechyně (ve funkci 1278 - 1296) byl známý svojí intenzívní péčí o kvalitu a jednotu liturgického zpěvu, o jehož reformu sám usiloval a navazoval tak na snahy děkana Víta (z. 1271), srv. Kettner, s. 160-161, Černý, s. 49 58 Zpěvy jsou zapsány přesně v tom pořadí, jak se objevují v pramenech, do seznamu jsou zahrnuty i zpěvy, které jsou v rubrice pouze zmíněny, tzn. nejsou vynotovány, nebo jsou notovány pouze v incipitu.

14

Zpěvy: Osanna filio, Fulgentibus palmis, Cum appropinquaret Dominus, Cum audisset populus, Ante sex dies, Collegerunt pontifices, Circumdederunt me, Gloria laus, Pueri Hebreorum tollentes, Pueri Hebreorum vestimenta, Ingressus Pylatus, Ingrediente Domino, Turba multa, Ave, rex noster, O crux, ave. • PD9 Pražský liber ordinarius ze 14. století je uložen v Národním muzeu v Praze. Oddíl květné neděle začíná na foliu 26v. Zpěvy: Osanna filio, Fulgentibus palmis, Cum appropinquaret Dominus, Cum audisset populus, Collegerunt pontifices, Ante sex dies, Circumdederunt me, Gloria laus, Pueri Hebreorum tollentes, Pueri Hebreorum vestimenta, Ingressus Pylatus, Ingrediente Domino, Turba multa, Ave, rex noster, O crux, ave. • PP4 Misál z počátku 15. století z okruhu katedrály sv. Víta obsahuje kompletní rubriku v podstatě identickou s níže zmíněnými breviáři a s rukopisy Národního muzea (PD8, PD9), která začíná na foliu 55v. Navíc nás informuje o konkrétní lokalizaci svatovítského procesí (srv. kap. 5.2.2.) Zpěvy: viz PD9. • PP7 Graduál Arnošta z Pardubic obsahuje zápis pouze několika zpěvů Květné neděle. V práci jej budeme používat pouze jako srovnávací materiál, v případě antifony Ave, rex noster jej zahrneme do kolace, kde nám pomůže objasnit některé problémy s transkripcí této antifony. V graduálu nejsou zapsány rubriky, zápis zpěvů začíná na pagině 121. Zpěvy: Fulgentibus, Collegerunt, Cum adpropinquaret, Ante sex, Ave rex, Gloria laus. • PP11 Svatovítský breviář z roku 1419, celým názvem „breviarius horarum secundum veram rubricam ecclesie archiepiscopatus pragensis“ má zapsanou kompletní rubriku (viz PP4) a informuje nás o některých dalších podrobnostech svatovítského procesí (včetně účasti arcibiskupa při procesí). Zpěvy: viz PD9. • PP15 Viaticus pragensis ecclesie ze 14. století je dalším z okruhu svatovítských pramenů, jehož kompletní rubrika je ve shodě se zmíněným okruhem pramenů. Některé z informací, o kterých se dovídáme z PP4 a PP11 zde nejsou zapsány. Zpěvy: viz PD9.

15

• P1492 Tištěný breviář z konce 15. století (1492) spadá svou rubrikou do identického okruhu rukopisů PD8, PD9, PP4, PP11 a PP15. Důležitá je zde (spolu s PP11) pro nás zejména informace o účasti arcibiskupa při procesí. Tisk je uložen v Národní knihovně v Praze. Zpěvy: viz PD9. • PF19 Zlomek procesionálu neznámé provenience z 15. stol je uložen v Universitní knihovně v Praze. Rukopis nemá rubriku, v práci jej budeme dále používat pouze jako srovnávací pramen pro analýzu zpěvů. Zpěvy: Cum appropinquaret Dominus, Cum audisset, Ante sex dies, Occurunt turbe, Turba multa, Gloria laus, Ingrediente Domino, Pueri Hebreorum tollentes, Pueri Hebreorum vestimenta. • PH11 Na první straně rukopisu můžeme číst: „Pro usu fratris Petri Karoli de Heynchen 1526“. Jedná se tedy zřejmě o nejmladší použitý rukopis pravděpodobně klášterní59 provenience. Oddíl Květné neděle je zapsán na foliích 13b - 22a. Na konci rukopisu je přidána složka se zpěvy Květné neděle. Asi polovina ze zde zapsaných zpěvů se oproti původnímu zápisu opakuje, druhá polovina původní zápis doplňuje o další (chybějící) zpěvy. Tento zápis pochází z přelomu 17. a 18. století60. Úplně na konci rukopisu se objevuje zápis Occurunt turbae v novodobé(!) notaci. Zpěvy: (uvádíme zpěvy zapsané v původní části rukopisu): Pueri Hebreorum tollentes, Pueri Hebreorum vestimenta, Occurunt turbe, Collegerunt pontifices, Ave, rex noster, Gloria laus, Ingrediente Domino. 4. 2. 1. 2. Rukopisy kláštera sv. Jiří na Pražském hradě • PD21 Processionál kláštera sv. Jiří v Praze z 15. století obsahuje poměrně rozsáhlou rubriku a kompletní zápis zpěvů. Spolu s PG10a jsou zpěvy tohoto rukopisu zařazeny do kolace. Oddíl Květné neděle začíná na pagině 11b, rukopis je uložen v Národní knihovně v Praze. Zpěvy: Sicientes venite, Collegerunt pontifices, Fulgentibus palmis, Turba multa, Cum appropinquaret Dominus, Cum audisset populus, Gloria laus, Pueri Hebreorum

59 60

Tomu nasvědčuje část rubriky ...quatuor fratres ingrediant. Srv. Plocek.

16

tollentes, Pueri Hebreorum vestimenta, Occurunt turbe, Scriptum est enim, Ante sex dies, Ingrediente Domino. • PE15a Procesionál ze 14. stol obsahuje rubriku pouze první části slavnosti (končí u Cum appropinquaret) a kompletní zápis zpěvů. Rukopis je uložen v Národní knihovně v Praze. Zpěvy: Sicientes venite, Collegerunt pontifices, Cum appropinquaret Dominus, Cum audisset populus, Gloria laus, Pueri Hebreorum vestimenta, Pueri Hebreorum tollentes, Scriptum est enim, Occurunt turbe, Fulgentibus palmis, Ante sex dies, Ingrediente Domino. • PG3b Procesionál ze 14. století obsahuje podobně strukturovanou rubriku jako PE15a a zápis všech zpěvů. Rukopis je uložen v Národní knihovně v Praze. Zpěvy: Sicientes venite, Collegerunt pontifices, Cum appropinquaret Dominus, Cum audisset, Gloria laus, Pueri Hebreorum vestimenta, Pueri Hebreorum tollentes, Scriptum est enim, Occurunt turbe, Fulgentibus palmis, Ante sex dies, Ingrediente Domino. • PG5 Procesionál ze 14. století neobsahuje rubriku, zpěvy jsou zapsány v plném rozsahu. Rukopis je uložen v Národní knihovně v Praze. Zpěvy: Sicientes venite, Collegerunt pontifices, Cum appropinquaret, Cum audisset, Gloria laus, Pueri Hebreorum vestimenta, Pueri Hebreorum tollentes, Scriptum est enim, Occurunt turbe, Fulgentibus palmis, Ante sex dies, Ingrediente Domino • PG10a Processionál kláštera sv. Jiří v Praze z přelomu 13. a 14. století je uložen v Národní knihovně v Praze. Rukopis neobsahuje žádné rubriky, zápis zpěvů je (s jednou výjimkou, srv. kap.6.1.3) kompletní. Zpěvy: Collegerunt pontifices, Cum appropinquaret Dominus, Cum audisset populus, Gloria laus, Pueri Hebreorum tollentes, Pueri Hebreorum vestimenta, Scriptum est enim, Occurunt turbe, Fulgentibus palmis, Ante sex dies, Ingrediente Domino. • PG10b Processionál kláštera sv. Jiří v Praze z přelomu 13. a 14. století je uložen v Národní knihovně v Praze, je shodný s PG10a. Zpěvy: viz G10a

17

• PG16 Procesionál ze 14. století obsahuje rubriky podobně strukturované jako PE15a PG3b. Zpěvy: Sicientes venite, Collegerunt pontifices, Cum appropinquaret Dominus, Cum audisset, Gloria laus, Pueri Hebreorum tollentes, Pueri Hebreorum vestimenta, Scriptum est enim, Occurunt turbe, Fulgentibus palmis, Ante sex dies, Ingrediente Domino. • PE14d Liber ordinarius61 kláštera sv. Jiří v Praze ze 14. století. Použitím tohoto rukopisu nahrazujeme absenci (popř. neúplnost) rubrik ve většině svatojiřských procesionálů. PE14d obsahuje na stranách 63v - 64v kompletní a velmi podrobnou rubriku, která napovídá velmi mnoho o zcela specifickém průběhu slavnosti Květné neděle ve svatojiřském klášteře. 4. 2. 1. 3. Mimopražské prameny • BrA2 Již výše jsme naznačili důvod, proč zahrnujeme mezi prameny tento graduál uložený v Universitní knihovně v Brně - je jediným brněnským62 rukopisem, který obsahuje vůbec nějaký záznam o provozování liturgie Květné neděle. Jedná se o rukopis z fondu knihovny augustiniánů na Starém Brně z poloviny 14. století63. Rubrika začíná na pagině 178 a popisuje pouze začátek procesí, tzn. svěcení ratolestí. Dále jsou zapsány tři procesní zpěvy (srv. kap. 6.1.5.). Zpěvy: Osanna filio David, Collegerunt pontifices, In monte oliveti. • O357 Jedná se o rukopis olomoucké katedrály z roku 148664, který je uložen v Zemském archivu v Olomouci. Rozsahem zápisu je velmi podobný pražským agendám. Oddíl Květné neděle začíná na foliu 56b. Zpěvy: Ingressus Pylatus, Simon dormis, Collegerunt pontifices, Fulgentibus palmis, Cum appropinquaret Domino, Cum audisset, Ante sex dies, Occurunt Turbe, Gloria laus, Pueri Hebreorum tollentes, Pueri Hebreorum vestimenta, Scriptum est enim, O crux, ave, Te summa, Ingrediente Domino, Turba multa. 61

Liber ordinarius jako specifický typ liturgické knihy viz Kurzeja, s. 1-6. Na brněnskou provenienci usuzujeme pouze hypoteticky vzhledem k přítomonsti graduálu v augustiniánské knihovně. Další analýza podpoří naši hypotézu o konventním původu tohoto rukopisu, v textu budeme tedy tento pramen považovat za konventní. 63 Úplný popis viz Dokoupil. 64 Podrobnější popis viz Bistřický, inv. č. 357. 62

18

• O620 Fragment olomoucké agendy je datován na počátek 15. století. Jedná se o rukopis značně poškozený, se špatně čitelným notovým zápisem - notové linky jsou často zdvojené, noty rozmazané nebo úplně smazané. Svou strukturou je tato agenda téměř totožná s O357 a proto ji budeme používat pouze jako srovnávací materiál zejména v otázce ritu. Oddíl Květné neděle začína na pagině 15b. Zpěvy: Ergressus Pylatus, Simon dormis, Collegerunt pontifices, Fulgentibus palmis, Cum appropinquaret Domino, Cum audisset, Ante sex dies, Occurunt turbae, Gloria laus, Pueri Hebreorum tollentes, Pueri Hebreorum vestimenta, Scriptum est enim, O crux, ave, Te summa, Ingrediente Domino, Turba multa. • Td3 Premonstrátský processionál z roku 148665 je uložen v klášterní knihovně v Teplé. Obsahuje kompletní rubriku a notový zápis všech zpěvů Květné neděle, oddíl Květné neděle začíná na foliu 20b. Zpěvy: Pueri Hebreorum tollentes, Pueri Hebreorum vestimenta, Circumdederunt me, Cum appropinquaret Domino, Cum audisset populus, Ante quinque dies66, Occurunt turbe, Ceperunt omnes, Gloria laus, Ave, rex noster, Ingrediente Domino, Collegerunt pontifices. 4. 2. 2. Zahraniční prameny • BG1 Procesionál z Gernrode z přelomu 15. a 16. století je identický s dalším procesionálem téže provenience (BG2, 1502). Žádný z rukopisů nemá rubriku. Pokud bude potřeba, použijeme tento rukopis jako srovnávací materiál. Oba prameny jsou uloženy v berlínské Staatsbibliothek I. Zpěvy: Collegerunt pontifices, Cum appropinquaret, Ingrediente Domino, Gloria laus, Pueri Hebreorum vestimenta, Pueri Hebreorum tollentes. • BP1 Německý procesionál67 je podle místního katalogu v berlínské Staatsbibliothek I datován na počátek 15. století. Z jazykového rozboru, který provedl prof. Bok však

65

Srv. Nentwich, Hoffamnn. Jedná se pouze o textovou variantu Ante sex dies. 67 „aus dem alemannichen Sprachgebiet“ je jediný záznam katalogu v berlínské Staatsbibliothek I. Podle analýzy prof. Boka však spadá původ tohoto rukopisu spíše do oblasti bavorské, srv. kap. 5.1.10.1. 66

19

vyplývá, že se jedná o pramen z cca poloviny 14. století (srv. dále kap. 5.1.10.1.). Je jediným rukopisem mezi berlínskými procesionály, který má zapsanou (německou!) rubriku. Patrně se jedná o pramen některého ženského řádu (soudě podle instrukcí v rubrice). Dále budeme s tímto pramenem pracovat jako se zástupcem okruhu příbuzných německých pramenů BP1 - BP4. Zpěvy: Pueri Hebreorum tollentes, Pueri Hebreorum vestimenta, Cum appropinquaret Dominus, Collegerunt pontifices, Ave, rex noster, Gloria laus, Ingrediente Domino. • BP2 Blíže neurčený procesionál německého původu z 15. století je strukturou a typem zpěvů téměř identický s BP1. Vytváří tak spolu s dalším - norimberským - procesionálem okruh pramenů s velmi homogenním obsahem. Rukopis má pouze krátkou rubriku uvozující oddíl Květné neděle a jednu příslušnou oraci. Je uložen v berlínské Staatsbibliothek I. Zpěvy - viz BP1 • BP3 Blíže neurčený procesionál německé provenience ze 16. století je bez rubriky. Rukopis je uložen v berlínské Staatsbibliothek I. Zpěvy - viz BP1 • BP4 Procesionál norimberské provenience68 není v berlínském katalogu datován. Rukopis je bez rubriky, pořadí a typ zpěvů jsou identické s BP1 - BP3. • PI65 Antifonář z počátku 12. století obashuje zápis ritu slavnosti v relativně stručnější verzi, oddíl Květné neděle začíná na pagině 174a. Zpěvy: Pueri hebereorum tollentes, Pueri Hebreorum vestimenta, Cum audisset populus, Ingrediente Domino, Collegerunt pontifices, Gloria laus, Occurunt turbe. • W160 - faksimile PMXII Procesionál z opatství v anglickém Worchesteru nás kromě běžné podoby ritu informuje o některých dalších lokálních zvycích, ke kterým můžeme nalézt paralelu i v pražských pramenech. • SY903 - faksimile PM XIII Graduál ze St. Yrieix použijeme jako paralelu pro transkripci antifony Ave, rex noster.

68

Celým názvem Processionale ad usum monialium S. Clarae Norimbergae.

20

4.2.3. Edice Jako srovnávací materiál zejména pro otázky ritu slavnosti nám poslouží několik následujících edic zabývajících se zejména prameny středoevropské provenience. • LTr - Kurzeja Podrobný popis trierského rukopisu Nr.2958 uloženého v British Library, který obsahuje navíc i transkripce dvou dalších rubrik rukopisů Ps.-Alkuin a Ps.-Amalar69. • M132 - ed: Odermatt Edice obsahuje dvě rozdílné rubriky, které byly v metském opatství používány pro slavnost s účastí nebo bez účasti biskupa. • SD526 - ed: Foley Edice stejné řady jako M132, zachycuje podobu liturgie v pařížském klášteře St.-Denis • Haimerl Nejedná se přímo o edici, nýbrž o velmi podrobnou studii s náležitými odkazy na příslušné prameny, která popisuje ritus slavnosti v Bambergu.

69

Srv. Kurzeja, s. 11 ff, 264 ff.

21

5. Liturgické rubriky V první části této kapitoly uvádíme transkripci všech těch liturgických rubrik, které jsou zapsány v českých pramenech a poslouží tak jako základní východisko pro další srovnávací analýzu - ta bude vedena již s přihlédnutím k ostatním zahraničním pramenům a edicím. V transkripci respektujeme původní pravopis rukopisů s několika následujícími výjimkami: rozlišujeme používání písmen „v“ a „u“ dle pravopisu klasické latiny, nerozlišujeme písmena „i“ a „j“ v koncovkách slov (tzn. koncovky přepisujeme ve tvaru „-ii“) a na příslušných místech používáme interpunkční znaménka. U apelativ a slov spojených s náboženskou úctou používáme velká písmena. Rubriky jsou psány kurzívou, názvy zpěvů jsou zvýrazněny tučně (a to i v případě, že se název zpěvu objeví v rámci rubriky), incipity liturgických textů (čtení, orace apod.) jsou psány v uvozovkách.

5. 1. Transkripce rubrik 5. 1. 1. Rubrika rukopisu PP3 Benedictio palmarum seu aliarum arborum et olive70 Dominus vobiscum. Oremus: „Deus, quem diligere et amare...“ Lectio libri Exodi: „In diebus illis venerunt filii Israhel....“ Secundum Marcum: „In illo tempore cum appropinquaret Ihesus Iherosolimis...“71 Sequitur oratio: „Adesto nobis...“ Exorcismus florum et frondium: „Exorcizo te, omnis creatura....“ Benedictio palmarum: „Domine, sancte pater, omnipotens mundi conditor...“ Alia oratio: „Omnipotens sempiterne Deus, qui in diluvii effusione Noe famulo tuo....“ Alia: „Omnipotens sempiterne Deus, flos mundi...“ Benedictio solius olive: „Petimus te, Domine, sancte pater...“ Oratio: „Auge, quesumus, fidem in te sperancium...“ Oratio: „Deus, qui per olive ramum pacem terris...“ 70

Oddíl Květné neděle není zvlášť nadepsán, začíná rovnou rubrikou. Na okraji vedle této rubriky je notový přípis incipitu Osanna filio David

22

Benedictio palmarum: „Benedic, quesumus, Domine, hos palmarum (seu olivarum)72 ramos...“ Alia: „Deus, cuius filius pro salute generis...“ Alia: „Omnipotens sempiterne Deus, redemptor humani generis...“ Dominus vobiscum... „Vere dignum te, Domine, inter cetera mirabilium tuorum precepta...“73 Oratio: „Deus, qui filium tuum Ihesum Christum...“ Alia oraio: „Deus, qui filium tuum unigenitum pro redempcione...“ Oratio: „Omnipotens genitor, qui unigenitum tuum...“ Oratio: „Omnipotens sempiterne Deus, qui Dominum nostrum...“ Item alia oratio: „Deus, qui miro dispositionis ordine...“ Hac oracione dicta aqua benedicta spargantur, et thure adoleantur rami palmarum olivarum et aliarum arborum, et dentur populo rami palmarum et aliarum arborum ab ipso sacerdote, et cantor incipiat antiphonam istam: Fulgentibus palmis Deinde vadant ad ecclesiam, ubi missam debent celebrare, cantantes per viam has antiphonas, que sequitur: Cum appropinquaret Dominus Item alia antiphona sequitur: Cum audisset populus Item alia antiphona sequitur: Ante sex dies 74 Collegerunt pontifices Deinde cantetur a prelatis in cacumine montis Unus autem, chorus Ne forte: Unus autem Cantor dicat Ne forte.75 Postea pueri cantent Gloria laus clero prosequente eundem versum, et eo ordine secuntur alii versus: 76 Gloria laus Hic iactent se pueri ante asellum. Sequitur: Pueri Hebreorum tollentes Sequitur alia: Pueri Hebreorum vestimenta Hiis peractis cantor incipit statim responsorium: Ingressus Pylatus

71

Vedle textu je přípis „thono feriali legatur“. Rubrika zde patrně pamatuje na více variant při svěcení (tzn. svěcení palmových, nebo olivových ratolestí) a to v závislosti na momentálních dispozicích. 73 Na kraji folia přípis „cantetur tono feriali“ a nad textem celé preface tečkami znázorněn průběh melodie. 74 Vedle antifony přípis „hac antiphona cantatur post antiphonam Collegerunt“. 75 Přípis „sequitur antiphona Ante sex dies“. 76 Přípis „prelatus incipit continue cum genuflexione“.

72

23

Cumque intraverint portas civitatis vel castri, cantor imponat hoc responsorium: Ingrediente Domino Finito responsorio fit statio ante ecclesiam, et clauso hostio hec oratio dicatur: „Deus, cuius filius non rapinam arbitratus est...“ Finita oratione aperitur ecclesia, et intrando eccelsiam cantor incipit antiphonam istam: Turba multa. Sequitur psalmus Benedictus Dominus Deus usque in finem cum Gloria Patri: Turba multa. Deinde sequitur versus Benedictus qui venit. Oratio: „Adiuva nos, Deus, salutaris noster...“ Ad salutandam crucem antiphona77 Ave, rex noster Ad reditum chori cantetur ymnus O crux, ave cum verso Te summa78 Deinde missa agatur ordine suo.

5. 1. 2. Rubrika rukopisu PFc Benedictio palmarum seu aliarum arborum et olive sequitur:79 Dominus vobiscum... Oremus: „Deus, quem diligere et amare iusticia est...“ Lectio libri Exodi: „In diebus illis venerunt filii Israhel Iherosolimam...“ [evangelium] secundum Lucam Oratio: „Adesto nobis, omnipotens Deus...“ Exorcismus florum et frondium „Exorcizo te, omnis creatura...“ Benedictio palmarum: „Domine, sancte Pater, omnipotens eterne Deus...“ Oratio: „Omnipotens sempiterne Deus, qui in diluvii effusione Noe famulo tuo...“ Oratio: „Omnipotens sempiterne Deus, flos mundi...“ Benedictio solius olive: „Petimus te Domine...“ Oratio „Auge, quesumus, fidem in te sperancium...“ Oratio: „Deus, qui per olive ramum...“ Benedictio palmarum: „Benedic, quesumus, Domine, hos palmarum (seu olivarum)80 ramos...“ Alia: „Deus, cuius filius pro salute generis humani...“ Alia: „Omnipotens sempiterne Deus, redemptor humani generis...“ 77

Přípis „deposita casula“. Oba poslední zpěvy zapsány pouze v notovém i textovém incipitu. 79 Na straně přípis „dominica in palmis“ 80 Srv. pozn. 72. 78

24

„...euouae. Dominus vobiscum. Sursum corda...“81 usque ad finem. Oratio „Deus, qui filium tuum Ihesum Christum...“ Oratio sequitur: „Deus qui filium tuum unigenitum pro redempcione nostra...“ [alia] „Omnipotens genitor, qui unigenitum tuum ab Ihericho....“ [alia] „Omnipotens sempiterne Deus, qui Dominum nostrum Ihesum Xristum...“ [alia] „Deus, qui merito disposicionis ordine...“ Hac oratione dicta aqua benedicta spargantur, et thure adoleantur rami palmarum et olivarum et aliarum arborum, et dentur populo rami a sacerdote, et cantor incipiat antiphonam: Fulgentibus palmis Antiphona: Cum appropinquaret Dominus Cum audisset populus Ante sex dies82 Collegerunt pontifices Deinde cantetur a prelatis in cacumine montis: Unus autem, dicat cantor [notový incipit] Ne forte Postea pueri cantent Gloria laus, clero prosequente eundem versum: Gloria laus Pueri Hebreorum tollentes, Pueri Hebreorum vestimenta, Egressus Pylatus. Cumque intraverint portas civitatis vel castri [illum castelum],83 cantor incipiat responsorium: Ingrediente Domino Finito responsorio, fit statio ante ecclesiam, et clauso hostio haec oratio dicatur: „Deus, cuius filius non rabinam arbitratus...“ Finita oratione aperitur ecclesia, et intrando ecclesiam cantor incipit antiphonam istam: Turba multa, que sequitur psalmus Benedictus usque ad finem cum Gloria Patri Ad salutandam crucem antiphona: Ave, rex noster Ad reditum chori cantetur ympnus O crux, ave, Te summa84

81

Celá preface je notována. Pořadí antifon Ante sex a Collegerunt není již upraveno přípisem (jako PP3) ani rubrikou (PD8), zůstává tak opačné oproti oběma rukopisům. 83 Slova „illum castelum“ jsou pravděpodobně glosou původně zapsánou před slovy „vel castri“. Pro lepší srozumitelnost latinského textu je přesouváme v textu na označené místo. 84 Není notován. 82

25

5. 1. 3. Rubrika rukopisu PD8 Dominica in palmis Ad processionem nihil agitur, sed itur cum silencio, ubi debent frondes consecrari. Presbiter cum ministris solempni apparatu indutus et cappa incipit antiphonam, quam chorus finit. Sequitur: Hosanna filio David Post presbiter submissa voce dicit: „Lectio libri Exodi“ Sequitur oracio, dicitur submissa voce. Item alia, si placet. Postea rami aqua benedicta aspergatur, et incensantur. Interim canonici cappis festivalibus induntur. Postquam fuerint consecrati, distribuentes populo et cantent hanc antiphonam. Sequitur: Fulgentibus palmis Postea redeunites in processione cantent has antiphonas: Cum adpropinquaret, Ante sex dies Hec antiphona Ante sex dies cantari debet post Collegerunt85 Sed hoc responsorio Collegerunt cantantes faciant in loco apto stacionem, ibi cantores stantes seorsum cantent versum Unus autem ex ipsis. Chorus procedens cantet: Collegerunt pontifices Sequitur: Ante sex dies Deinde responsorium Circumdederunt me,86 si necesse fuerit. Quo finito pueri stantes contra chorum cantent Gloria laus, quos precedant pueri cruces parvas velatas portantes, choro respondente eundem versum, prelato incipiente cum genuflexione, pueri prosequntur totum ympnum, chorus vero Gloria laus 87. Finito ympno postquam appropinquerunt asselo, qui ducitur in processione cum ymagine Salvatoris. Prostrati cantent hanc antiphonam, quam chorus repetit. Sequitur: Pueri Hebreorum tollenetes, Pueri Hebreorum vestimenta. Post hoc procedant in processione cantantes hoc responsorium: Ingressus Pylatus Introitu ecclesie responsorium: Ingrediente Domino Finito responsorio ante portam templi fiat statio forthriis clausis, ibique dicitur a prelato hec oratio subscripta. Sequitur: „Deus...“

85

Je zajímavé, že tato část rubriky byla u P3 zapsána jako přípis, zde je již původní přípis integrován jako součást rubriky - D8 je o 100 let mladší! 86 tento zpěv je pouze zmíněn, není nikde notován 87 Notována je pouze repetenda s první slokou, u ostatních slok je zapsán pouze text.

26

Qua finita intrantes ecclesiam incipitur antiphona a prelato: Turba multa Finiatur in medio ecclesie psalmus Benedictus, versus Benedictus qui venit in nomine Domini Postea presbyter accedens ad crucem in medio ecclesie ponitam, aufert casulam et salutans incipit antiphonam Ave rex noster cum genuflexione, et omnes petunt veniam. Interim, cum antiphonam canitur, crux salutatur: Ave, rex noster Qua finita redeuntes ad chorum cantent ympnum O crux, ave, Te summa88

5. 1. 4. Rubrika rukopisu P1492 Ad aspersionem hoc die nihil cantatur, sed itur cum silencio ad stationem ubi debent frondes consecrari ad sanctum Georgium. Tunc presbyter cum ministris, qui celebraturus est, indutus solemni apparatu et cappa accedens ad frondes incipit antiphonam Osanna filio, quam chorus finit. Post hoc presbyter submissa voce dicit: „Dominus vobiscum“ et orationem ut in baptisterio. Deinde legitur epistula et evangelium tono feriali. His peractis rami benedicuntur, et asperguntur aqua benedicta et incensantur. Interim canonici cappis festivalibus vestiuntur. Postquam vero fuerint consecrati, distribuentes eos populo cantent antiphonam: Fulgentibus palmis. Hec processio rubeo apparatu agitur per dominum archiepiscopum. Missam vero canonicus hebdomadarius adimplebit. Postea redeuntes in processione cantent antiphonam Cum appropinquaret, antiphonam Cum audisset, antiphonam Collegerunt pontifices. Hanc antiphonam cantantes faciant in loco apto stationem. Ibique cantores stantes seorsum cantent versum Unus autem. Chorus precedens cantet Ne forte. Sequitur antiphona Ante sex dies. Deinde responsorium Circumdederunt me, si necese fuerit. Quo finito pueri stantes in medio processionis contra chorum cantent hymnum Gloria laus, quos precedent duo pueri cruces parvas velatas portantes. Choro respondente

88

Hymnus opět není notován ani incipitován.

27

eundem versum, prelato incipiente cum genuflexione, pueri prosequntur totum hymnum. Chorus vero respondet solum istum versum Gloria laus. Finito hymno postquam pueri appropinquerunt asselo, qui ducitur in processione cum imagine Salvatoris. Prostrati incipiant cantare antiphonam Pueri Hebreorum tollentes Pueris finientibus cantor iam antiphonam incipit, quam chorus finit. Similiter fiat de alia antiphona Pueri Hebreorum vestimenta. Post hoc procedant cum processione cantantes responsorium Ingressus Pylatus, intrantes vero portam urbis cantent responsorium Ingrediente. Ante portam templi fit statio foribus feratis, ibique dicatur oracio: „Deus, cuius filius...“ Qua finita prelatus incipit Turba multa. Cantor subiungit psalmum Benedictus cum Gloria Patri. Interim duo presbyteri tenent feretrum cum reliquiis sanctorum in limine ecclesie, ut clerus et populus ingrediatur in ecclesiam. Finito psalmo et antiphona sequitur versus Benedictus, qui venit. „Dominus vobiscum...“ Oratio: „Adiuva nos, Deus...“ Postea presbyter accedens ad crucem velatam auferat casulam de eo. Et iam incipit antiphonam Ave, rex noster cum genuflexione, et omnes petunt veniam. Interim, dum antifona cantatur, crux salutatur. Qua finita redeuntes ad chorum cantent O crux, ave, versum Te summa. Ad missam canonici cappas deponant et ministri casulis utantur sive vestiantur.

5. 1. 5. Rubrika rukopisu PH11 In ramis palmarum Pueri Hebreorum tollenetes Pueri Hebreorum vestimenta Ad exitum ecclesie: Occurunt turbe In prima statione responsorium: Collegerunt pontifices Hic petatur venia: Ave, rex noster Hic quatuor fratres ingrediant ecclesiam: Gloria laus In ingressum: Ingrediente Domino

28

Oddíl Květné neděle z přelomu 17. a 18. století (svazek přidaný na konec původního rukopisu) je nadepsán Ad processionem Dominica palmarum a obashuje tyto zpěvy: Fulgentibus, Cum appropinquaret, Cum audisset, Ante sex dies, Gloria laus, Pueri hebreorum tollentes, Pueri Hebreorum vestimenta, Hosanna filio David, Turba multa. V novodobé notaci (!) je doplněn ještě mladší zápis Occurunt turbae.

5. 1. 6. Rubriky svatojiřských pramenů 5. 1. 6. 1. Rubrika rukopisu PD21 In die palmarum finita tercia cantrix vel ebdomedaria ad aspersionem incipiat antiphonam: Sicientes venite Finita epistula cantrix vel ebdomedaria cum duabus senioribus cantent antiphonam: Collegerunt pontifices, predicte tres sorores versum: Unus autem89 Duo sacerdotes stantes ante altare cantent „Expedit vobis“90, predicte tres sorores versum „Ab illo ergo die“. Conventus repetit „Ne forte“. Dyaconus legat evangelium, quo finito sacerdos legat benedictiones palmarum, ut habetur de rubrica. Ebdomedaria repetat hanc antiphonam [Fulgentibus palmis]. Cum venerit ad illud verbum „prosternimur“91, debent se omnes in terram in longum prostrare. Fulgentibus palmis Turba multa Ebdomedaria iterum repetat: Turba multa Deinde residentibus cunctis in locis suis stantibus ebdomedaria imponat antiphonam: Cum appropinquaret Ad processionem ebdomedaria vel cantrix incipiat antiphonam: Cum audisset populus Qua finita sex sorores iuniores ex uno choro, iterum tres accedentes secus sepulcrum ex utraque parte sepulchri versis vultibus erga se in quocumque choro reditur officium ex illo incipiant ympnum: Gloria laus

89

Celý versus Unus autem je v notovém zápisu prokládán zápisem runriky. V textu versu Unus autem. 91 Jedná se o slovo v textu antifony Fulgentibus palmis. 90

29

Iterum ebdomedaria inclinatione facta incipiat Gloria laus. Ex altero choro cantent versum: Israhel es tu rex, ebdomedaria Cui puerile. Predicte tres sorores versum: Cetus in excelsis, cantrix Gloria laus. Predicte sorores versum: Plebs hebrea, ebdomedaria Cui puerile92, sorores tres cantent versum: Hic tibi, ebdomedaria Gloria laus, sorores versum: Hic placuere, ebdomedaria repetat Cui puerile. Deinde omnes sex sorores convenientes in simul stantes ordinatum catent Gloria laus. Quo finito ebdomedaria imponat Gloria laus. Predicte sex sorores prosternant se in longum. Deinde surgentes inclinacione facta vadant in loca sua. Ebdomedaria imponat Pueri Hebreorum, infra quam antiphonam due iuniores sorores precedentes ante crucem flexis genibus deponant de capitibus pepla et imponant ante pedes crucifixi, surgentes retrocedant, et prosternant se in locum ante crucifixum. Surgentes inclinatione facta vadant in loca sua: Pueri vestimenta Deinde alie due sorores cum ramis palmarum procedant ante crucifixum, facientes similiter sicut priores cantent: Pueri tollentes Ebdomedaria imponat antiphonam: Occurunt turbe Rubrica dicitur in alio libro: Scriptum est enim Qua finita ad aspersionem ebdomedaria incipiat antiphonam: Ante sex dies Stantes contra altare sancti Viti ebdomedaria imponat responsorium Ingrediente Domino, et cum illo vadant sursum: Ingrediente Domino

5. 1. 6. 2. Rubrika rukopisu PE14d Post primam posita mensa in medio chori inferuntur rami palmarum, inter quos non desit oliva, aliqin convenientes mencio cuius fiet in benedictione agenda. Post tertiam fit benedictio palmarum hoc modo. Cantrix imponet Sicientes venite cum psalmo. Finito „Gloria Patri“ post aspersionem sacerdos dicet „Dominus vobiscum“ in directum et collectam: „Omnipotens sempiterne Deus, qui Dominum Ihesum Cristum...“ Qua finita subdiaconus leget epistulam. Finita epistula quatuor cantrices imponent Collegerunt usque „quid facimus“.93 Surgens conventus cantabit „Quid 92 93

Druhá polovina refrénu Gloria laus. V textu Unus autem.

30

facimus“ usque „unus autem“,

domini „Unus autem“ usque „expedit vobis“, unus

dominus cantabit ante altare beati Michaelis „expedit vobis“ usque „Ne forte“. Conventus „Ne forte“ usque in finem. Postquam diaconus leget evangelium, cantantes antiphonam Cum appropinquaret, faciemus stationem in choro, usque dum distribuentur rami palmarum, quando dicetur: „Ite in castelum“.94 Tunc exibimus de choro, et imposita antiphona Cum audisset ibimus in porticum vel in ecclesiam, quatuor domine cantabant Gloria laus, ad unum quodque versum accedentes ad se, et cum perficient, petent magnam veniam. Nos ante inclinabimus capita, cum dicetur Gloria laus, et cum „Rex Criste“, tunc levabimus. Quando imponetur antiphona Pueri Hebreorum,95 ibunt due puelle exceptis peplis, facient magnam veniam, et vertentes se ibunt in locum suum cum summa disciplina. Imposita alia antiphona Pueri Hebreorum procedent maiores due puelle, proiectis que ramis simili modo facient. Imposita antiphona Scriptum est enim, domina abbatissa petet veniam. Cumque dicetur „postquam ante“,96 tunc surget. Quando imponetur antiphona Occurunt turbe, conventus proiectis rami accedet ad se, et cum imponetur antiphona Fulgentibus palmis, tunc veniam faciemus magnam. Et dum imponetur antiphona Ante sex dies, exibimus de porticu et faciemus stationem ante chorum, usque dum incipient responsorium Ingrediente Domino. Et cum illo intrabimus chorum et cantabimus missam Domine ne longe. Post offertorium domina abbatissa offert ramos palmarum eo ordine, quo et in purificatione sancte Marie candele offeruntur.

5. 1. 6. 3. Rubrika rukopisu PE15a In palmis Cantrix imponet per aspersione: Sicientes venite Finita epistola cantrices imponent: Collegerunt pontifices usque „quid facimus“97, surgens conventus cantabit „quid facimus“ usque „expedit“. Unus clericus cantabit

94

V textu antifony Cum appropinquaret U obou antifon Pueri Hebreorum není přesně určeno, která z nich se zpívá jako první. Ve svatojiřských pramenech pořadí obou antifon kolísá. 96 V textu antifony „Scriptum est enim“. 97 V textu Collegerunt. 95

31

„expedit vobis“, domini perficient „ab illo ergo die“ usque ad finem. Conventus repetet „Ne forte“. Imposita antiphona Cum appropinquaret faciemus stationem in choro, donec dicetur: „Ite in castelum“, et tunc procedemus antiphonam: Cum appropinquaret [zde rubrika konèí] Cum audisset, Gloria laus, Pueri Hebreorum vestimenta, Pueri Hebreorum tollentes, Scriptum est enim,Occurunt turbe, Fulgentibus, Ante sex dies, Ingrediente Domino.

5. 1. 6. 4. Rubrika rukopisu PG3b In palmis Cantrix imponet per aspersionem: Sicientes venite Finita epistola cantrices imponent: Collegerunt pontifices Conventus „quid facimus“, clerici „Unus autem“. Unus clericus „expedit vobis“, clerici „ab illo ergo die“, conventus „Ne forte“. Imposita antiphona: Cum appropinquaret Faciemus stationem in choro, donec dicetur: „Ite in castelum“, et tunc procedemus antiphona: Cum appropinquaret Cum audisset, Gloria laus, Pueri Hebreorum vestimenta, Pueri Hebreorum tollentes, Scriptum est enim, Occurunt turbe, Fulgentibus palmis Antiphona: Ante sex dies Responsorium: Ingrediente Domino

5. 1. 7. Rubrika rukopisu BrA2 In die palmarum Completa aspersione aque more solito facta, sacerdos precedit sine casula indutus cum ministris indutis, et ramis in medio ante altare positis a choro cantant antiphonam: Hosana filio Deinde dicit sacerdos: „Dominus vobiscum“ in tono orationis misse: „Deus quem diligere...“.

32

Subscripta lectio legitur in tono epistule. Lectio libri Exodi: „In diebus illis venerunt...“ Deinde cantatur post graduali

responsorium: Collegerunt pontifices vel aliquid

responsorium: In monte oliveti Postea legitur evangelium secundum Matheum. „In illo tempore, cum appropinquaret Ihesus Ierosolimam...“ Post hec benedicuntur rami, tunc dicit sacerdos: „Dominus vobiscum...“

5. 1. 8. Rubrika rukopisu O357 In die palmarum benedictio frondium primo canitur responsorium: Ingressus Pylatus Responsorio finito officialis incipit antiphonam: Simon dormis Qua finita officialis dicit: „Adiutorium nostrum in nomine Domini, qui fecit celum...“ Oratio: „Omnipotens sepmpiterne Deus, flos mundi...“ Lectio libri Exodi (........) Et legit sine titulo. Statim sequitur responsorium: Collegerunt pontifices His finitis sequitur evangelium secundum Marcum: „In illo tempore cum appropinquaret Jesus Ierosolimis...“ Officialis dicit: „Sit nomen Domini benedictus. Dominus vobiscum...“ Oremus: „Deus, qui per olive...“ Oremus: „Deus, cuius filius pro salute humani...“ Oremus: „Omipotens sempiterne Deus, qui in diluvii effusione Noe famulo...“ „...EUOUAE. Dominus vobiscum“ 98 Finiatur legendo oremus: „Petimus te, Domine...“ Oremus: „Auge fidem in te sperantium Deum...“ Oremus: „Deus, qui dispersa agregas...“ Oremus: „Deus, qui filium tuum Dominum nostrum Ihesum Christum...“ Quibus finitis aspergantur et thurificentur palme, officialis incipit antiphonam: Fulgentibus Oremus: „Omnipotens sempiterne Deus...“ Cum appropinquaret Cum audisset Ante sex dies

33

Occurunt Turbe Gloria laus Finito himno cantant pueri: chorus repetit: Pueri Hebreorum tollentes Pueri Hebreorum vestimenta Deinde officialis precumbat ante crucem: alter sacerdos percuciat ipsum cum palma ter: cum moderamine cantando: Scriptum est enim chorus [„et dispergentur“] officialis [„postquam autem surrexero...“]. Chorus finit „ibi me videbitis dicit Dominus“ Hoc fiat tribus vicibus: postea cum alio sacerdote elevant crucem bis cantando: O crux, ave Tertio: Te summa His rite peractis redeunt ad ecclesiam cum sequenti responsorio: Ingrediente Domino Deinde cum venerint ante foras ecclesiae ostio clauso, officialis dicit: Oremus Intrando ecclesiam officialis incipiat antiphonam, quam sequitur psalmus Benedictus: Turba multa

5. 1. 9. Rubrika rukopisu Td3 In die palmarum Pueri Hebreorum tollentes psalmus Laudate pueri Pueri Hebreorum vestimenta Dominica palmarum post tertiam aqua benedicta aspersa et collecta dicta cantor incipiet responsorium: Cicum dedeunt me

99

. Post hoc dyaconus benedictionem

accipiens salutatorem permittens legat evangelium: „Cum appropinquasset Ihesus...“ Sequitur benedictio florum: „Deus cuius filius pro salute humani generis...“ Alia: „Deus qui filium tuum unigenitum pro redemptione nostra dignatur...“

98 99

Preface je notovaná. Není notováno.

34

Hiis finitis aspergantur aqua thurificantur et distribuentur et incipitur antiphonam: Puerri hebreorum tollentes psalmus Laudate pueri solum usum. Deinde alia antiphona Pueri Hebreorum vestimenta sine psalmo, versum Benedictus qui venit Collecta: „Omnipotens sempiterne Deus, qui Dominum nostrum Ihesum Cristum...“ Post hec revertatur conventus cantetur hec antiphone: Cum appropinquaret Dominus, Cum audisset populus, Ante quinque (!) dies, Occurunt turbe, Ceperunt omnes. Cum appropinquaret Dominus Cum audisset populus Ante quinque dies Occurunt turbe Ceperunt omnes Hic ad nutum cantoris ingredientes cantent Gloria laus, chorus repetit Gloria laus [notový incipit]. Reincipitur ab eis Gloria laus [notový incipit] Hiis itaque peractis veniens altas ante crucem incipiat: Ave, rex noster100 Sequitur oratio sine versiculo et sine „Dominus vobiscum“. Oremus: „Omnipotens sempiterne Deus...“ Hic sermo fieri potest. Quo finito ingredientes, prelatus incipit responsorium: Ingrediente Domino In statione: Collegerunt pontifices Hic duo fratres cantant ad nutum cantoris: Unus autem sine versum et sine salutatione.

5. 1. 10. Rubrika rukopisu BP1101 5. 1. 10. 1. Transkripce An dem palm tag nach terci kom der brister in den chor in der sideinen kappen vn- sin dinaer mit im. Vn- darnach vn- man gesprenget hat mit de- wihprvn-e als gewonlich ist. so ste der brister vf di grad vor dem alter. vn- cher sich gegen dem alter vn- div 100 101

Nad slovy „rex“, „fili David“ a „Redemptor mundi“ jsou přípisy venia. Faksimile rubriky zařazujeme do přílohy.

35

gusterinne leg di palm vf di grad ze der zeswen des bristers, vn- der brister sprech „Dominus vobiscum: Oremus. Omnipotens sempiterne Deus redemptor.“ Et cetera in der wise als man di coll[ecta] ze tagzit liset. vn- nach de- segen spreng di palm mit dem wihprun-e . Darnach nem div102 saenger[in] ein palm vn- bring di der priorin-e vn- heb an di a[ntiphonam] Pueri Hebreorum tollentes vn- darnach di a[ntiphonam] Pueri Hebreorum vestimenta Di zwo a[ntiphonas] sol der conuent singen alle di wille man die palm teilet. Div gusterin sol di palm den swestrn teilen, vn- sol an heben in dem rehten chore an den eltern. vn- ein anderiv swester di ez div gusterin heizzet tvn sol di palm teilen in dem tenkken chore. [s. 2] vn- ze ivngest den conuersen. Di weil man die palme teilet so sol man die chertzen zůnden ze dem ewangl’. So di palm geteilet sint so les man daz evangelio „Cum appropinquasset“. Nach de- ewangelio nem ein swestr daz chrůtz daz div gusterin da bereitet hat. vn- ein anderiv swestr nem wihprunne, vn- die saengrin heben an di a[ntiphonam] Cum appropinquaret. vn- da mit sol div processio vz gen vil ordenlich also. Des ersten sol vor gen ein swester mit dem wihprunne. vn- sol die weil sprengen. Vn- darnach zwo mit brinnenden chertzen. Vn- den- darnach diu daz chrůtz treit. vn- darnach di swestr alle nach ir orden. vnd di ivngen gen vor. Vn- ze ivngest trag der brister ettelich hilgtvm. Di weil man di a[ntiphonam] singet so sol div erst statio sin in dem ersten teil des chrůtzganges. An einer igelichen station sol div daz chrůtz treit. vn- di di chertzen tragent iriv antlůtz. vn- daz bild des crucifixi cheren gegen dem conuent. ez si danne div statio vor [s. 3] dem vzzern ingange der chirchen oder des chores, so sůlen si iriv antlůtz cheren dem alter: vn- daz bild gegen dem conuent. Der brister sol also sten daz er sich cher gegen dem chrůtz. So sůlen di swester alle also sten daz si sich gegen ein ander cheren. Div den wihprunne treit div setz in fůr daz chrůtz. vn- ste ze niderst in ir chor. ist si aber ein conuersa, so ste hinder daz chrůtz. So man di a[ntiphonam] Cum appropinquaret vz gesungen hat so heben di saengerin an di a[ntiphonam] Collegerunt. vn- gen danne an di andern station div sol sin in dem dritten teile des chrvtzganges. Nach der a[ntiphona] sůlen zwo swestr sten in der mitte der procession. vn- sůlen singen den v[ersus] Unus autem.

102

Člen doplněn přípisem na okraji folia.

36

Vnd so man nach dem v[versus] an hebet. „Quid facimus“,103 so gen an die dritten station, div sol sin vor de- ingange der kirchen oder des chores. Darnach sůlen di saengerin nider knien, vn- sůlen an heben die a[ntiphonam] Ave rex. Di swestr alle an di daz chrůtz vnd di chertzen [s. 4] habent sůlen vch nider knien. vn- sůlen iriv antlůtz cheren gegen dem chrůtz, vn- so si gesungen habent „Ave, rex noster fili David redemptor mundi“, so sten alle vff vn- cheren sich gegen dem chrůtz. untz si di a[ntiphonam] gar gesingen. Di wil man di a[ntiphonam] Ave rex singet so sůlen zwo swester di ez div saengerin heizze tvn in di kirchen gen oder in den chor. vn- sůlen di tůre nach in zu tun, vn- sůlen sten. vn- sich cheren gegen dem conuent, vn- nach der a[ntiphona] singen den v[ersus] Gloria laus, so si den v[ersus] vz gezungen habent, so sol der conuent den selben v[ersus] vch singen. vn- dar nach sůlen di zwo swester singen di dri v[ersi] di her nach gemercket sint. vn- nach igeliche- v[ersus] sol der conuent singen den v[ersus] Gloria laus. Ditz sint di dri v[ersi] Israhel es tu rex, versus Cetus, versus Plebs hebrea tibi. So di zwo swester den ivngsten v[ersus] gesungen habent, so tvn di tůr vf, vn- komen wider an ir stat ze procession. vn- so der conuent [s. 5] nach dem ivngsten v[ersus] gesungen hat Gloria laus, so heb man an den r[esponsorium] Ingrediente, vn- der conuent vol sing den r[esponsorio], vn- da mit sol div processio in den chor gen. So di swester in den chor gent. So werfen di palm vf di grad vor dem alter, vnd div gustrinne lese si zesamme. vn- so di swester gent in di stůle, div daz chrůcz treit div sol ez haben vor dem alter. vn- nach de- r[esponsorio] sůlen di zwo swester di vor di versum gesungen habent den versum Cumque singen, vn- nach dem v[ersus] sing der conuent den invanck. Darnach heizze die saengerin di zwo di di chertzen tragent sprechen den v[ersus] „De ore leonis“. vn- der brister sprech Oremus. Oratio „Omn. semp. Deus qui humano“. Di weil man die coll[ecta] sprichet so sol div daz chrůtz treit daz chrůtz setzen an sin stat, vn- daz sol man niht decken vntz nach complet. 5. 1. 10. 2. Poznámky k charakteru a provenienci rukopisu Katalogový záznam BP1 neobsahuje o tomto rukopisu žádné bližší údaje, pouze ho datuje do 15. století. Při transkripci a analýze rubriky, které provedl na naši žádost prof. Václav Bok, vyšlo najevo, že se patrně jedná - soudě podle charakteru textu - o mnohem

103

Slova v textu Collegerunt

37

starší pramen. V textu se střetává více znaků charakteristických pro odlišná německá nářečí, v zásadě je však možné hovořit přibližně o severobavorské provenienci a období 1. poloviny 14. století. Jedná se tedy patrně o výrazně starší pramen, než jak je uvedeno v berlínském katalogu. Z charakteru textu a jeho lexikální i gramatické struktury dále vyplývá, že byl pravděpodobně napsán zkušeným a poučeným písařem, neboť mnohá slova, která se často u jednoho písaře odlišují (např. chrůtz), jsou zde psána naprosto pravidelně. Můžeme se tak domnívat, že rukopis pochází z některého z větších klášterních skriptorií. V úvahu by tak mohl přicházet např. Bamberg, snad i Norimberg.

5. 2. Analýza liturgických rubrik104 5. 2. 1. Časové zařazení procesí O časovém zařazení procesí během dne se dovídáme explicitně pouze z konventních pramenů PD21, PE14d a Td3 - u všech začíná procesí po tercii. Stejné časové určení stanovují i některé ze zahraničních pramenů (BP1, M132, SD526), pouze LTr hovoří o svěcení ratolestí po primě105, v Bambergu se konalo procesí až po sextě106. Ostatní rubriky přesné časové zařazení neuvádí, ze zápisu rubriky v pražských breviářích (PP11, PP15) však vyplývá, že se procesí konalo po tercii. Je však pravděpodobné, že i u ostatních pramenů obecně převažovalo procesí po tercii - tak jak bylo běžné konání nedělních a svátečních procesí během roku107. 5. 2. 2. Lokalizace procesí Podstatou procesí Květné neděle - tak, jak ji můžeme sledovat prakticky ve všech použitých pramenech - je návštěva místa mimo hlavní kostel (v klášterech mimo chór apod.) a návrat zpět do tohoto kostela za účelem zpřítomění jeruzalémské události108. V kostele poté probíhá slavná mše. Tato skutečnost je zachycena v různých pramenech

104

V této kapitole se pokud možno omezíme čistě na ritus, funkcí a postavením zpěvů v rámci slavnosti se budeme zabývat v další kapitole. 105 Srv. Kurzeja, s. 267. 106 Srv. Haimerl, s. 108. 107 Srv. Hiley, s. 33. 108 Srv. zejména kap. 3.3.

38

přímo, anebo nepřímo tak, že na ni můžeme s určitou pravděpodobností usuzovat z nejrůznějších poznámek v rubrikách. Konkrétní podoba procesí byla kromě toho jistě závislá i na konkrétních místních podmínkách. O odchodu na jisté místo mimo kostel hovoří velmi homogenní okruh pražských pramenů PD8, PP4, PP11, PP15 a P1492 - „itur cum silencio ad stationem ubi debent frondes consecrari“. Některé z nich ještě dále toto místo konkretizují: PP4 - „...itur cum silencio Strahowiam...“, PP11 spolu s P1492 hovoří o odchodu „ad sanctum Georgium“. Z ostatních českých rubrik se o návštěvě místa mimo kostel dovídáme až v souvislosti s návratem do města (a následně do kostela - PP3, PFc: oba „..intrando ecclesiam..“), popř. rovnou do kostela: PH11: „...fratres ingrediant ecclesiam.., O357, O620: oba „..intrando ecclesiam..“. O návštevě stacionálního kostela (něm. „Stationskirche“)109 hovoří jasně tři zmíněné svatovítské prameny (PP4, PP11, P1492). Na podobnou praxi můžeme usuzovat z nejasné rubriky PH11 - „ad exitum ecclesie“ na samém začátku slavnosti. Podle této instrukce mohlo procesí začínat přímo v procesním kostele, podobně jako u PI65 (srv. níže). Návštěvu stacionálních kostelů reflektují i některé zahraniční prameny a literatura: Haimerl hovoří o návtěvě kostela sv. Michala při procesí v Bambergu110, v rubrice LTr můžeme číst „..intrant ecclesiam s. Paulini, ..in St. Maximin“, SD526 říká obecněji „..ad introitum ecclesie de strata...“, PI65 hovoří o antifoně zpívané „ab ecclesia sancti Antonii usque...“, konventní (!) rubrika W160 hovoří o kostelu St. Michael111. U některých klášterních procesí je situace trochu komplikovanější - ta se pravděpodobně nemusela konat vždy pouze v rámci uzavřeného prostoru konventu - tak tomu bylo pravděpodobně u PH11 a Td3112. O lokalizaci procesí v klášteře sv. Jiří v Praze naopak hovoří jasně PE14d: „faciemus stacionem in choro..., tunc exibimus de choro..., ibimus in porticum vel in ecclesiam..., ...cum..intrabimus chorum...“, podobně i fragmenty rubrik PE15a, spolu s PG3b: „faciemus stationem in choro...“. Pouze PD21 neuvádí konkrétnější instrukce: „...stantes ante altare..., ...residentibus in locis suis..., ...vadant in loca sua..., ...vadant sursum...“. Z údajů se můžeme domnívat, že se celé 109

Ve středověku měla návšteva jiného kostela (nebo kostelů) symbolizovat Ježíšovu návštěvu Betánie, srv. kap. 3.2., dále také Eisenhofer, s. 506. 110 Srv. Haimerl, s.108. 111 PMXII, s. 59. 112 Td3 říká jasně „revertatur conventus, ...ad nutum cantoris ingressifiens.

39

procesí podle PD21 mohlo konat pouze v prostoru kostela113. Otázkou však také zůstává, zda je PD21 (vzhledem ke zmíněným odlišnostem) skutečně svatojiřské provenience, zda nepochází původně z jiného ženského kláštera apod.114 Obecně je však možné říci, že se svatojiřské procesí zřejmě konalo pouze v rámci klášterního prostoru. BrA2115 nám dává tušit, že i podle této rubriky se mohlo během slavnosti zůstávat pouze v chóru, popř. kostela: „...in medio ante altare positis a choro cantant...[osanna filio]“116. Procesí v uzavřeném prostoru konventu je běžné i v zahraničních pramenech. Podle velmi podrobné německé rubriky BP1 se procesí konalo v prostoru celého kláštera včetně křížové chodby: „ so sol div erst statio sin in dem ersten teil des chrůtzganges“117, totéž platí i pro metské opatství118. W160 rozlišuje mezi dvěma verzemi procesí zavislými na počasí - při dobrém počasí šlo procesí městem, při špatném zůstávali řeholníci v prostoru konventu119. O klášterních procesí uvnitř konventu hovoří dále Haimerl v souvislosti s dominikány a klariskami120 v Bambergu a cisterciáky v Langheimu121. Lokalizace procesí v českých pramenech (a ve srovnání s vybranými prameny zahraničními) je tedy obecně - s vědomím uvedených nejasností - závislá na odlišné provozovací praxi sekulárního a konventního ritu. Z okruhu některých svatovítských pramenů (a hypoteticky z PH11) se dovídáme o návštěvě stacionálních kostelů (tj. klášterů v sousedství pražské katedrály). Celkově jsou však použité rubriky - snad kromě PD21 a PE14d - na přesnější popis cesty procesí poměrně skoupé. 113

Přičemž o procesí se ale výslovně hovoří: „ad processionem...incipiat antiphonam...“. Procesí se tedy v rámci chóru či kostela pravděpodobně skutečně pohybovalo. 114 To, zda se jedná skutečně o svatojiřský pramen, by bylo možné zjistit podle jména oltáře (sv. Víta), který je v rubrice zmíněn. Tento oltář se nám však nepodařilo identifikovat. Je však přitom nepochybné, že se jedná o rukopis ženského řádu, neboť rubriky výslovně hovoří o „sorores“. 115 Na klášterní původ tohoto rukopisu můžeme s určitou jistotou usuzovat z jeho přítomnosti ve fondu augustiniánské knihovny, nikoliv však z nějakého konkrétního důkazu. Podoba tohoto zlomku s ostatními rukopisy zejména konventní provenience je však nápadná, a tak budeme s tímto pramenem s vědomím nejasností - dále pracovat jako s klášterním. 116 Z krátké rubriky však nemůžeme udělat jistější závěr. 117 Rubrika výslovně popisuje, jakým způsobem se křížovou chodbou postupuje, srv. také Haimerl, s. 115. 118 M132 však má zapsanou i rubriku pro případ, že se slavnosti účastnil spolu se řeholníky i místní biskup. V tom případě vycházelo celé procesí do města: „Statim episcopus cum canonicis et cum clero intrent in civitatem...“, srv. Odermatt, s. 144ff. 119 Srv. Foley, s. 61. 120 Zde se nabízí otázka, zda rukopis BP1 náhodou nepochází právě z kláštera klarisek. Další z německých pramenů - procesionál BP4, který je s BP1 téměř identický - má totiž původ právě v norimberském klášteře těchto řeholnic.

40

5. 2. 3. Struktura procesí I přes poměrně značnou nejednotnost ritu Květné neděle v českých pramenech můžeme vypozorovat v zásadě tři hlavní opěrné body, které tvoří (nikoli však bez výjimky) páteř celého procesí - svěcení ratolestí, uctívání sv. Kříže a slavnostní vstup do kostela nebo chóru (popř. do města). Jsou to zároveň strukturní body, které mají paralely prakticky ve všech použitých zahraničních pramenech. Jejich postavení v rámci procesí i jejich (co se podrobnosti týče) popis v rámci rubrik poměrně kolísá, drobné rituální detaily s nimi spojené lze pak již jen velmi těžko zobecnit. 5. 2. 3. 1. Benedikce palmových a jiných ratolestí Kromě obvyklého svěcení palmových ratolestí (benedictio palmarum), které se objevuje v mnohých pramenech122, hovoří shodně PP3 a PFc o „benedictio palmarum seu aliarum arborum et olive“123, O357 uvádí však pak pouze „benedictio frondium“ a Td3 hovoří o „benedictio florum“, PD8, PD9, PP4, PP11, PP15 a P1492124 hovoří o místě „...ubi debent frondes consecrari“. PE14d výslovně zmiňuje palmové ratolesti „...inter quos non desit oliva.“ Podobně různé instrukce můžeme nalézt i v zahraničních pramenech125. Za úvahu stojí, zda v každém jednom konkrétním místě bylo vůbec možné zajistit palmové ratolesti, popřípadě ratolesti olivové. Nejobsáhlejší formu benedikce nacházíme v rámci českých rukopisů v pražských a olomouckých agendách (PP3, PFc, O357, O620). Kromě běžných čtení126 mají obě pražské agendy zapsán exorcismus, který se objevuje dále již pouze u PP4127. PD8,

121

Srv. Haimler, s. 115. PD21: „sacerdos legat benedictiones palmarum“, PE14d: „post tertiam fit benedictio palmarum...“, SD526: „...benedicat abbas palmas..“, BP1 zná pouze palmy „..leg di palm vf di grad“, M132 rozlišuje mezi procesím s biskupem - „benedicat festive palmas“ a procesím bez biskupa - „expleta benedictione aspergantur palme et frondes“, v souvislosti s procesím v Bambergu hovoří Haimerl rovněž pouze o palmách, srv. Haimerl, s. 108 - 109. 123 Srv. kap. 3.3.1. Obě pražské agendy mají pro posvěcení oliv zvláštní oraci! 124 Dále již nebudeme vypisovat celou řadu těchto rukopisů, jejichž rubriky se prakticky shodují, omezíme se na PD8 a P1492, které jsme zahrnuli do transkripce rubrik. 125 Ps.-Alkuin hovoří o „benedictio palmarum sive frondium“, Ps.-Amalar přidává ještě „...ramos arborum“, PI65 říká „...donec palme et olive dantur“. 126 Evangelium sv. Marka (PP3, O357, O620, ze zahr. M132, SD526, LTr, Ps.-Amalar), sv. Lukáše (PFc), popř. Matouše (BrA2), ostatní neuvádějí, dále čtení z knihy Exodus (PP3, PFc , PD8, O357, BrA2, ze zahr. LTr, ) - zahraniční a svatojiřské prameny čtení z knihy Exodu neuvádějí. U PE14d, PE15a a PG3b je místo čtení z Exodu zmíněna bez bližšího určení epištola, kterou zná i Ps.-Amalar (Exulta satis filia Syon - Zach, 9, 9). 127 Zahraniční rubriky také nemají zapsáný exorcismus, je však pravděpodobné, že byly tyto orace zapsány v jiných liturgických knihách, které se nesly s sebou, a do procesních rubrik už se tak nevypisovaly. Kurzeja uvádí srovnávací tabulku benedikčních modliteb v rámci širšího okruhu 122

41

P1492 a Td3 jsou v popisu benedikce o něco stručnější a ostatní rukopisy se omezují pouze na konstatování „...sacerdos legat benedictio palmarum...“ (PD21), „post terciam fit benedictio palmarum...“ (PE14d), „post hec benedicuntur rami...“ (BrA2)128. PH11 nemá benedikci zapsánu vůbec. Téměř všechny rubriky dále rozlišují v rámci obřadu mezi vlastním svěcením a kropením svěcenou vodou - tyto dva úkony (nezávisle na tom, v jakém pořadí následují) pak zpravidla oděluje nějaký zpěv, čtení, popř. orace129. Tak pražské a olomoucké agendy řadí kropení na samotný konec obřadu svěcení130, po němž následuje rozdání ratolestí, antifona Fulgentibus a vlastní začátek procesí. U PD8 a P1492 jako jediných pramenů následuje kropení a svěcení ratolestí bezprostředně za sebou s navazující antifonou Fulgentibus131 (po rozdání ratolestí). Všechny konventní prameny132 kromě PH11 zapisují shodně kropení jako první úkon celého obřadu; u sv. Jiří v Praze ho doprovází Sicientes venite133, po němž ještě následuje Collegerunt a evangelium (PD21), u PE14d následuje po Sicientes nejprve čtení, dále Collegerunt, evangelium s navazující antifonou Cum appropinquaret a teprve poté rozdání posvěcených ratolestí134. Podobně u BrA2 následuje po kropení ratolestí Osanna filio, čtení z knihy Exodus, Collegerunt135 (respektive alternativní responsorium In monte oliveti) a evangelium. Podle Td3 se po kropení zpívá responsorium Circumdederunt me, po němž následuje evangelium - poté přichází na řadu vlastní svěcení. Strukturu podobnou konventnímu ritu benedikce (byť s jinými zpěvy a dalšími odchylkami) mají olomoucké agendy - po Ingressus pylatus a Simon dormis se čte z knihy Exodus, dále následuje antifona Collegerunt a evangelium; poté přichází na řadu vlastní svěcení. Kropení ratolestí a vlastní svěcení zde sice nejsou rozděleny, vnější struktura benedikce je však ritu v českých konventních pramenech velmi podobná.

trierských pramenů, mezi nimiž jsou zmíněny i exorcismy - srv. Kurzeja, s. 270, dále také Franz, s. 487ff. 128 Podobně stručné jsou i instrukce ke svěcení ratolestí v zahraničních pramenech. 129 Zahraniční prameny tyto úkony neoddělují. 130 Oba úkony jsou oděleny prefací a orací. 131 Podobně jako v Bambergu, srv. Haimerl, s. 109. 132 PD21, PE14D, PE15a, PG3b, BrA2 a Td3. 133 Je zajímavé, že PG10a i PG10b nemají tento zpěv v oddílu Květné neděle zapsaný, rubriky i přítomnost antifony mezi ostatními procesními zpěvy v ostatních svatojiřských pramenech však hovoří jasně. 134 Všechny svatojiřské prameny mají místo čtení z knihy Exodu pouze epištolu. 135 Na stejném místě je zařazeno Collegerunt u O357, tuto podobu obřadu srv. Eisenhofer, s. 506.

42

Pro tuto podobu benedikce v českých pramenech můžeme najít přibližnou paralelu snad pouze v bambergském procesí136. Naopak závěr obřadu svěcení ratolestí (a rozdávání posvěcených ratolestí) je ve všech zahraničních pramenech doprovázen jednou nebo oběma antifonami Pueri Hebreorum, což se v českých pramenech objevuje pouze u Td3137. Obřad benedikce v českých pramenech se jeví natolik různorodý, že jej lze v celku těžko nějak více zobecnit, popřípadě převést na společného jmenovatele s vybranými zahraničními prameny. Jedinou obecnější paralelou je zmíněná vnější podobnost mezi konventními rukopisy a olomouckými agendami, která se však na detailnější úrovni (zejména pak ve výběru zpěvů) prakticky vytrácí.

5. 2. 3. 2. Uctívání sv. Kříže Na bližší popis tohoto aktu v rámci procesí jsou české rubriky opět poměrně skoupé. Kromě výjimky u PD8 a P1492138 se jedná o jednorázový obřad, který se odehrával téměř na konci procesí v kostele, popř. v chóru (u PD21). PP3 a PFc uvádí stručně „ad salutandam crucem antiphona [Ave rex]“, Td3 „hiis [Gloria laus] peractis veniens altas ante crucem...“. PD8 a P1492 představují okruh českých pramenů, které naznačují, že se určitá forma uctívání sv. Kříže mohla odehrát již na cestě během procesí139 - „pueri cruces parvas velatas portantes... prelato incipiente cum genuflexione...[Gloria laus]“. Je však také možné, že se jednalo o běžný úkon pokleknutí, zároveň je však třeba podtrhnout, že takováto instrukce v obou pražských agendách a ostatních českých rubrikách není a rovněž hymnus Gloria laus má ve všech těchto pramenech jiné postavení. S vědomím takovéto praxe v zahraničních pramenech (tzn. uctívání sv. Kříže na několika místech během procesí, srv. níže) můžeme v této instrukci spatřovat přinejmenším stopu tohoto zvyku. Uctívání sv. Kříže po vstupu do kostela pak probíhá již shodně s ostatními českými prameny: „...cum antiphonam [Ave, rex noster] canitur crux salutatur...“. 136

Po posvěcení a rozdání palem se zpívají antifony Turba multa, Fulgentibus palmis, Occurunt turbe, srv. Haimerl, s. 109. 137 Podobně jako zahraniční prameny tento vůbec nezná antifonu Fulgentibus. O zpěvu antifon Pueri při benedikci ratolestí hovoří Hiley, s. 34 138 Srv. dále uctívání kříže v rubrikách zahraničních pramenů. 139 Tato zastávka během procesí (s uctíváním sv. Kříže a zpěvem Gloria laus) pronikla do ritu slavnosti s rozšířením římsko-německého pontifikálu (cca 950). Na to upozorňuje Kurzeja v souvislosti s vlivem tohoto pontifikálu na utváření trierské liturgie, srv. Kurzeja, s. 269, 271, 275(!), 277, dále také Karwoche, in: LThK, Bd. 6, s. 5.

43

Obì olomoucké agendy (O357, O620) mají jako jediné z èeských pramenù zapsanou èást obøadu, který je pomìrnì èasto reflektován zejména v nìmecké literatuøe140 (žádná z vybraných zahranièních rubrik bohužel tento zvyk nezná141). Jedná se o akt bìhem uctívání sv. Køíže, pøi nìmž jeden z klerikù leží v prostraci pøed køížem a druhý jej nìkolikrát za sebou „udeøí“ (percuciat) posvìcenou ratolestí: O357 - „Deinde officians precumbat ante crucem: alter sacerdos percuciat ipsum cum palma ter“ a dále „hoc fiat tribus vicibus: postea officians cum alio sacerdote elevant crucem...“. O620 uvádí na počátku celého obřadu antifonu Occurunt turbe: „ista antiphona cantatur in statione ante crucem“,142 dále se v ritu shoduje s O357. Pøi vlastním aktu se v Olomouci zpívalo „Scriptum est enim percuciam pastorem...“143, což je i ve shodì s uvedenou literaturou, po vstupu do kostela se již další uctívání nekonalo. Jedinou svatojiøskou rubrikou, která má zapsána obøad octívání svatého køíže, je PD21. Za zpìvu obou antifon Pueri Hebreorum postupnì uctívají køíž nejprve „due iuniores sorores“, v zápìtí pak „alie due sorores“. Dále se pøed touto ceremonií hovoøí o jiných „sex sorores iuniores“ které mají vykonat prostraci, není však øeèeno, zda se jedná o prostraci pøed køížem. Ostatní svatojiøské prameny (tj. PE14d, PE15a, PG3b) nemají uctívání sv. Køíže zapsáno vùbec. Opìt se tak nabízí otázka pùvodu rukopisu PD21, nebo

má zapsán tento obøad jako jediný z okruhu svatojiøských pramenù.

Některé zahraniční prameny a literatura odráží podobu celého obřadu v poměrně rozvinutější podobě144. Celý akt bývá rozdělen během celého procesí do více oddílů - na rozdíl od českých pramenů, v nichž je uctívání sv. Kříže (kromě PD8 a P1492, srv. výše) záležitostí jednoho zastavení (statio crucis) a letmé instrukce o zpívané antifoně. Rubrika M132 hovoří o třech zastaveních během procesí145, LTr zná zastavení dvě, z nichž se

140

Srv. Franz, s. 496ff, v souvislosti s LTr srv. Kurzeja, s. 276, dále Eisenhofer, s. 508, Haimerl, s. 112ff (zde je i popis tohoto zvyku v ostatních německých městech). 141 Tento zvyk byl záležitostí spíše germánské oblasti (M132, W160, SD526 a PI65 do ní nespadají), srv. Franz, s. 497. Bylo by zajímavé zjistit, jakým způsobem se dostal do Olomouce. 142 O357 tuto antifonu specielně neoznačuje. 143 Text této antifony vlastně hovoří o onom „percuciare“, které klerici během prostrace konají. 144 Obecnější poznámky jeho k vývoji viz Kurzeja, s. 277. 145 Jedná se o rubriku popisující procesí bez biskupa, s biskupem se konaly tato zastavení pouze dvě, srv. Odermatt, s. 148ff.

44

každé odehrává v jednom procesním kostele146. Haimler popisuje bambergskou podobu uctívání sv. Kříže, které je rozděleno do tří po sobě následujících částí147. Zajímavý ritus představuje W160 - kromě uctívání sv. Kříže v závěru procesí se v průběhu konalo ještě jedno zastavení, při kterém se uctívala Nejsvětější svátost nesená na nosítkách (parvum feretrum pretiosum)148. Podobný (poměrně ranný) zvyk zmiňuje Ps-Alkuin - pro znázornění Krista v procesí se nesl na nosítkách evangeliář, který se při zastavení uctíval podobně jako sv. Kříž: „..inclinans se ad suprascriptum sanctum Evangelium...“149 (srv. také kap. 3.3.2.).

5. 2. 3. 3. Slavnostní vstup do chrámu (chóru) a do města Více či méně slavnostní vstup do města, chrámu, popř. chóru150 (zpravidla u klášterních pramenů) je zaznamenán různým způsobem ve všech českých i zahraničních pramenech. Část pramenů celý tento akt (znázornění Kristova vjezdu do Jeruzaléma) rozděluje nejprve na vstup do města a později na vstup do kostela: PP3 - „cumque intraverint portas civitatis vel castri“151, později pak „fit stacio ante ecclesiam...., aperitur ecclesia et intrando eccelsiam“, PFc podobně „cumque intraverint portas civitatis illum castelum vel castri“, „fit stacio ante ecclesiam...., aperitur ecclesia et intrando eccelsiam“, P1492 (spolu s PP4, PP11, PP15) „intrantes vero portam urbis...“, „ ante poratm templi fit statio...“, „clerus et populus ingrediatur in ecclesiam...“. PD8 již hovoří pouze o vstupu do kostela - „finito responsorio ante portam templi fiat statio forthriis clausis...“, dále „intrantes ecclesiam incipitur antiphona“, podobně O357 - „cum venerint ante foras ecclesiae ostio clauso officians dicit...“, „intrando ecclesiam...“, O620 - „ante foras ecclesie clause ista oratio dicitur“ . Ze stručné rubriky 146

Srv. Kurzeja, s. 174 - 178. Jako první uctívá sv.Kříž sbor spolu s klérem, (zpívá se Gloria laus), poté chlapci - pueri (antifony Pueri Hebreorum) a na konec všichni ostatní. Na konec se odehrává prostrace (viz výše). Srv. Haimerl, s. 111ff. 148 Foley, s. 59 - 60. 149 Srv. Kurzeja, s. 264. Tento zvyk byl také rozšířený v Bambergu a Eichstättu v 11. stol., srv. Eisenhofer, s. 506. V procesí se dále nosily i důležité relikvie a ostatky svatých - LTr, Ps.-Amalar, Bamberg (Haimerl, s.108). V českých pramenech toto reflektováno není. 150 Zde je třeba rozlišovat mezi vstupem do chóru v rámci klášterní liturgie, který je de facto na úrovni slavnostního vstupu do chrámu, a mezi návratem do chóru v rubrikách PP3, PFc a PD8 („ad reditum chori“, „redeuntes ad chorum...“ - zde se jedná o závěrečnou fázi procesí po vstupu do chrámu a po uctívání sv. Kříže, která plynule přechází ve slavnostní mši. 147

45

Td3 se zdá, že již obřad uctívání sv. Kříže (viz výše) se odehrával někde v prostoru před kostelem či klášterem152 a do kostela (popř. kláštera?) se tak zřejmě vstupovalo až po tomto zastavení. Z těchto rubrik je patrné, že ještě před tím, než se vstoupilo do kostela, se celé procesí před dveřmi kostela zastavilo. Do kostela se vcházelo až poté, co kněz přednesl oraci. Tato zastávka před kostelem (popř. vchodem do kláštera, na dvoře kostela, kláštera apod.) a následný vstup má paralelu v rubrikách W160153, Ps.-Alkuin, Ps.-Amalar, M132 a PI65. Ve všech těchto pramenech je zastavení před vstupem do chrámu (kláštera) spojeno se zpěvem hymnu Gloria laus154. Některé z těchto pramenů hovoří kromě samotného vstupu do kostela i o vstupu do města155. Se zastávkou před chrámem je dále spojen zvyk156, který však není v žádném z použitých pramenů (českých i zahraničních) zaznamenán. Jedná se o rituální otevření chrámu, při kterém se žerdí kříže klepe na zamčené dveře kostela - ty jsou poté odemknuty157. Ostatní české prameny pouze zmiňují vchod do kostela, popřípadě (u svatojiřských pramenů) návrat do chóru158: PH11 - „hic quatuor fratres ingrediant ecclesiam“ a dále „in ingressum...“, PE14d - „et cum illo [responsorio] intrabimus chorum“. PD21 nehovoří o návratu do chóru přímo (srv. také kap. 5.2.2) - responsorium Ingrediente Domino, které je u PE14d spojeno se závěrečným vstupem do chóru, je zde spojeno s rubrikou „...et cum illo [responsorio] vadant sursum“. Můžeme se tak domnívat, že ono „sursum“ patrně znamená vzhůru do chóru.

151

Tato rubrika by mohla potvrzovat fakt, že procesí šlo z katedrály do Strahovského kláštera (nebo minimálně za hradby města, snad také Břevnov???), srv. kap. 5.2.2. 152 Rubrika nemluví konkrétně o vstupu do kostela, nebo kláštera, říká pouze „revertatur conventus“ a dále pak „quo [sermo] finito ingredientes, prelatus incipit responsorium“. 153 Před kostelem byly dokonce připraveny židle pro účastníky proceí, srv. PMXII, s. 60. 154 V českých pramenech jsou s tímto aktem a následným vstupem do chrámu spojeny zpěvy Ingrediente Domino a Turba multa. 155 Ps.-Alkuin - „cum ingressi fuerint civitatem, vel coenobium...“(Kurzeja, s. 264), M132 - „Statim episcopus cum canonicis et cum clero intrent in civitatem...“ (Odermatt, s. 146), Ps.-Amalar poněkud nejasně - „cum ingressi fuerint civitatem vel cenobium seu ecclesiam...“ (Kurzeja, s. 264). 156 Srv. Haimler, s. 114. Tímto zvykem se má symbolizovat fakt, že skrze kříž otevřel Kristus člověku přístup do Nebeského království, srv. Eisenhofer, s. 508. 157 O samotném odemknutí jako takovém hovoří pouze pražské agendy PP3 a PFc, o rituálním použití kříže se nezmiňují. 158 Podobně i zbylé zahraniční prameny: BP1 po Ingrediente - „und damit sol diu processio in den chor gen“, SD526 vlastní vstup nezmiňuje vůbec, hovoří pouze o antifoně Collegerunt „qua finita cantetur in navi a duobus versum Unus autem...“, v Bambergu se rovněž nedělalo další zastavení před kostelem (Haimerl, s. 113).

46

V souvislosti se vstupem do chrámu zmiňují P1492, PP4, PP11 a PP15 zvyk, který v dalších českých pramenech není reflektován, totiž používání nosítek s ostatky svatých „...duo presbyteri tenent feretrum cum reliquiis sanctorum...“. Tento zvyk jsme již zmínili v úvodních kapitolách (ostatky sv. Kříže, Nejsv. svátost apod.) a rovněž v souvislosti s praxí uctívání sv. Kříže v zahraničních pramenech. Z výpovědi pražských pramenů není zcela patrné, zda se v souvislosti s nesenými ostatky konal nějaký zbožný akt. Podle rubrik stáli klerici s nosítky u vchodu do chrámu, zatímco ostatní vstupovali dovnitř - „...tenent feretrum...in limine ecclesie ut clerus et populus ingrediatur in ecclesiam“. Je možné, že se při průchodu kolem nosítek konal určitý akt uctívání, tato domněnka však leží v rovině hypotézy. 5. 2. 3. 4. Používání dřevěného osla v rámci procesí Nejvýraznějším zvykem mimo popsaný hlavní rámec procesí je bezesporu užívání dřevěného osla se sedící postavou (srv. kap. 3.3.2.1.) jakožto symbolu Krista. Tento zvyk reflektují pouze pražské rukopisy PP3, PD8 a P1492 (spolu s PP4, PP11 a PP15). Je pozoruhodné, že dvě jinak téměř identické pražské agendy se v zápisu tohoto zvyku rozcházejí - PFc je přitom oproti PP3 o více než 100 let mladší, relativně však stejně stará jako PD8, PP4, PP11, PP15 a dokonce starší než P1492159. PP3 hovoří o oslu ještě před tím, než se vejde do města: „hic iactent se pueri ante asellum“, podle rubriky PD8 a P1492 je osel doslova „přiveden“ v souvislosti s možným uctíváním kříže během procesí (srv. kap. 5.2.3.2.): „finito ympno [Gloria laus] postquam appropinquerunt asselo, qui ducitur in processione cum ymagine salvatoris. Prostrati cantent hanc antiphonam [Pueri Hebreorum tollentes]...“, podobně prakticky identická rubrika P1492 - „Finito hymno postquam pueri appropinquerunt asselo qui dicitur in processione cum imagine salvatoris. Prostrati incipiant cantare antiphonam [Pueri Hebreorum tollentes]...“. Zdá se, že v procesí podle PP3 se osel vedl po celou dobu. V instrukci „...iactent se pueri...“ můžeme vidět částečně paralelu s uctíváním sv. Kříže v Bamberku, kde byla část tohoto zvyku vyhrazena právě chlapcům (pueris)160, jde však spíše o vnější podobnost, u PP3 je totiž „statio crucis“ zařazeno na zcela jiném místě. Oproti PP3 se u PD8 nehovoří o speciální roli chlapců (pueri), P1492 (spolu s PP4, PP11, PP15) však naopak jasně říká 159

PFc je tak vlastně jediným pražských diecézním pramenem, který tento zvyk nemá zapsaný. Můžeme se tak domnívat, že se jedná spíše o opomenutí, než o záměrné vynechání této instrukce.

47

„...pueri appropinquerunt...“. Ve všech rukopisech se po předvedení osla zpívají antifony Pueri Hebreorum, P1492 dokonce v souvislosti s jejich zpěvem říká: „pueris finientibus cantor iam antiphonam incipit...“. Z informací, které nám - byť s drobnými odchylkami - poskytují svatovítské prameny, je zřejmé, že „pueri“ měli v souvislosti s procesním oslem určitou úlohu161.

5. 2. 4. Shrnutí Velkým problémem rubrik v českých pramenech je především jejich výrazná stručnost a obecnost, která je v porovnání se všemi zahraničními prameny (snad kromě PI65) zcela markantní. Pro získání detailnějšího obrazu o konkrétní provozovací praxi by bylo zřejmě zapotřebí prostudovat mnoho dalších - i neliturgických - pramenů, v nichž bychom mohli najít určité odkazy na podobu ritu slavnosti. I přes tento zjevný informační deficit však můžeme shrnout několik obecnějších i dílčích poznatků, které jsou pro nás podstatné. V rámci celého okruhu českých pramenů můžeme jasně pozorovat koherentní okruh rukopisů kláštera sv. Jiří. Jediným problémem, na který jsme již narazili, jsou nesrovnalosti kolem PD21. Charakter tohoto rukopisu kolísá někde mezi monastickou liturgií svatojiřského kláštera a ritem, který můžeme pozorovat (i s vědomím všech nejednotností) u sekulárních rukopisů162. Oproti ostatním sedmi - de facto identickým pramenům163 se tak PD21 zdá být poměrně odlišný. Dalším vodítkem pro vypozorování určitých souvislostí mezi sekulárními rukopisy na straně jedné a klášterními na straně druhé je jejich nápadná shoda v první části obřadu benedikce palmových ratolestí - všechny konventní rubriky (kromě PH11164) začínají tento obřad shodně kropením ratolestí. Určité vymezení těchto dvou skupin pramenů poněkud oslabuje vnější podoba benedikce v klášterních pramenech a olomouckých agendách. Z přihlédnutím k dalšímu průběhu slavnosti však nelze najít v rámci rubrik jakkoli zobecňující linii, která by nějak přehledně vymezila jasnější obecné zákonitosti liturgie Květné neděle v českých pramenech. 160

Srv. Haimerl, s. 111. Podobně je tomu v Bambergu, srv. Haimerl, s. 111. Haimler také blíže hovoří o podobě tohoto zvyku v některých německých oblastech a o užívání živých oslů, popř. koní(!) pro tento účel, srv. s. 118. 162 Nesrovnalosti oproti ostatním svatojiřským pramenům nalézáme i v souvislosti s pořadím a výběrem některých zpěvů, srv. dále kapitola o jednotlivých zpěvech. 163 I přes to, že některé ze svatojiřských pramenů nejsou rubrikované (anebo pouze částečně), pořadí zpěvů se shoduje a lze tak předpokládat, že vznikaly na základě stejného tradice. 161

48

Jako výrazné specifikum okruhu svatovítských pramenů vystupuje v rámci slavnosti používání „procesního osla“. Je zarážející, že v dalších českých rubrikách není tento zvyk přinejmenším naznačen. Za zmínku stojí fakt, že charakter rubrik v obou pražských agendách (PP3 a PFc) se mírně odlišuje od velmi homogenního okruhu rubrik v ostatních pražských svatovítských pramenech (zejména použití Gloria laus ve spojení s možným uctíváním sv. Kříže, informace o účasti arcibiskupa při procesí, přesná lokalizace procesí, používání nosítek s ostatky). V závěrečné komparaci hudebních variant se pokusíme zjistit, zda by se i na hudební úrovni dalo hovořit o redakčních odlišnostech, které jsou patrné z analýzy rubrik. Další neznámou je specifikum obřadu uctívání sv. Kříže v olomouckých agendách - ono „percuciare“ je v rámci českých pramenů podobnou zvláštností jako používání „procesního osla“ podle svatovítských pramenů. Záznam tohoto obřadu v olomouckých rubrikách však vyzdvihuje tyto prameny do širšího - zejména - středoevropského kontextu. Mezi sekulárními pražskými rukopisy (PP3, PFc, PD8, P1492) a olomouckými agendami (O357, O620) je mnoho formálních styčných bodů, pořadí zpěvů je však v Olomouci značně odlišný (srv. násl. kapitolu).

164

PH11 považujeme přitom za konventní pouze hypoteticky, srv. kap. 4.2.1.1.

49

6. Chorální zpěvy Květné neděle 6. 1. Postavení jednotlivých zpěvů v rámci liturgie V následujících kapitolách se budeme zabývat postavením jednotlivých zpěvů v rámci liturgie Květné neděle, jejich pořadím, významem a vazbami na strukturu ritu. Pokusíme se tak podpořit (popřípadě vyvrátit) závěry a hypotézy, které jsme se pokusili formulovat na konci předchozí kapitoly. (přehled výběru a pořadí zpěvů v rámci českých pramenů uvádíme v příloze) 6. 1. 1. Pražské sekulární prameny Jako první poměrně homogenní skupina pramenů - co se výběru a pořadí zpěvů týče se jeví okruh pražských rukopisů PP3, PFc a PD8 spolu s P1492 - ne však beze zbytku. Okruh pramenů PD8 a P1492 uvádí oproti oběma agendám responsorium Circumdederunt me, které však není podle rubriky vázáno na nějaký zvláštní akt v rámci procesí a které má navíc alternativní charakter - oba rukopisy jej shodně označují přípisem „...si necese fuerit“. V Čechách má tento zpěv v rámci ritu Květné neděle paralelu pouze u Td3165. Řazení a funkce ostatních zpěvů se pak ve všech čtyřech rukopisech s několika následujícími odchylkami shoduje. Po úvodní antifoně Osanna filio, kterou nezmiňuje ani nezapisuje PFc166, se při rozdávání posvěcených ratolestí zpívá další antifona Fulgentibus. Následují ve shodném pořadí vlastní procesní antifony167 Cum appropinquaret, Cum audisset, Ante sex dies168 a 165

V pražském ritu má toto responsorium své místo ve druhých nešporách o 5. neděli postní, v některých pramenech se objevuje i v matutinu Květné nedělele, srv. CAO IV, 6287. V zahraničních pramenech jej nalezneme u M132, F160 a SD526. 166 PP3 tuto antofonu také výslovně nezmiňuje, po straně rukopisu je však přípis incipitu tohoto zpěvu. Je tak možné, že se antifona zpívala automaticky a nebylo ji tudíž nutné zapisovat. Současně již není kromě BrA2 - v dalších mimopražských pramenech zapsána. V zahraničních rukopisech M132, W160 a Ps.-Alkuin se tato antifona objevuje vždy v jiném postavení, jako úvodní antifonu (tzn. shodně s pražskými prameny) zpívanou v procesním kostele ji zmiňuje Eisenhofer, s. 506. 167 PP3 říká „...cantantes per viam has antiphonas...“, PD8 - „postea redeuntes in processione cantent has antiphonas...“, PFc blíže neurčuje. Jako vlastní procesní antifony (eigentliche Prozessionsantiphonen) označuje Cum appropinquaret, Cum audisset a Ante sex dies Haimerl v souvislosti s procesím v Bambergu (Haimerl, s. 109), o dvou prvních hovoří Kurzeja jako o antifonách, které „charakterizují specifický smysl procesí“ (Kurzeja, s. 274). O charakeristice procesních antifon jakožto specifické chorální formy hovoří Hiley, s. 100ff, srv. také dále vlastní analýzu zpěvů. 168 Podle přípisu v PP3 se má Ante sex dies zpívat po Collegerunt, antifony jsou však v rukopisu zapsány v opačném pořadí. Tento přípis má v PD8 podobu běžné rubriky a PFc již toto upozornění nemá vůbec. Zpěvy jsou přitom zapsány stále v pořadí Ante sex dies - Collegerunt. Můžeme se však domnívat, že

50

Collegerunt. PD8 tento zpěv blíže určuje - „sed hoc responsorio Collegerunt cantantes faciant in loco apto stacionem...“, podobně P1492 - „hanc antiphonam169 cantantes faciant in loco apto stationem...“. Jako následující zpěv zařazují PD8 a P1492 responsorium Circumdederunt me, po němž přichází na řadu hymnus Gloria laus (podle PD8 a P1492 v souvislosti se zastávkou při procesí) a obě antifony Pueri Hebreorum. Obě tyto antifony jsou (vyjma PFc) spojeny s aktem kolem dřevěného osla (srv. kap. 5.2.3.4.). Ihned poté následuje responsorium Ingressus Pylatus (u PFc s textovou variantou Ergressus...) a konečně responsorium Ingrediente, které není u PD8 (na rozdíl od ostatních pramenů) spojeno se vstupem do města170, ale s návratem ke kostelu171. Všechny ostatní pražské sekulární prameny hovoří o vstupu do města. Je zajímavé, že i rukopisy P1492 a PP11, podle jejichž instrukcí šlo procesí ke sv. Jiří, hovoří v souvislosti s Ingrediente o vstupu do města - „ intrantes vero portam urbis...“. Při vstupu do kostela se shodně podle všech pražských pramenů zpívá antifona Turba multa172, shodné dále je i použítí posledních dvou zpěvů v rámci procesí - antifony Ave rex při uctívání sv. Kříže a hymnu O crux, ave173 při návratu do chóru. Všechny zmíněné odchylky - zejména ve vztahu PD8, P1492 a ostatních svatovítských pramenů - se nezdají být z obecného hlediska průběhu ritu nijak závažné. Kromě jediného zpěvu - Circumdederunt me není zapsáno v agendách PP3 a PFc - se pořadí a funkce zpěvů během slavnosti shoduje napříč všemi prameny174. Závěrečná analýza nám pomůže zodpovědět otázku naznačenou v kapitole o rubrikách - totiž zda bychom mohli v kontextu pražských sekulárních pramenů hovořit o redakčních odlišnostech nejen na úrovni rubrik, ale také v souvislosti s podobou zápisu jednotlivých zpěvů. Zevrubný přehled jejich postavení v rámci slavnosti tomu však zatím nenasvědčuje. písař PFc zapomněl přípisy do rubriky dopsat. U PP4, PP11, PP15 a P1492 jsou obě antifony zapsány ve „správném“ pořadí, tzn. Collegerunt - Ante sex dies. Toto je ale v kontextu dalších odchylek mezi jednotlivými prameny poměrně zanedbatelné. 169 O zpěvu Collegerunt jako o antifoně hovoří P1492, PD21, PE15a, ze zahraničních pramenů pak W160, SD526, srv. také Hiley, s. 102. Collegerunt jako responsorium, uvádí většina pramenů - PD8, PH11, BrA2, O357, zahraniční prameny BP1, LTr, Ps.-Amalar, M132, PI65. Blíže neoznačený je tento zpěv u PP3, PFc, PE14d, PG3b, Td3, Ps.-Alkuin. 170 Při vstupu do města se zpívá Ingrediente podle PI65, SD526, Ps.-Alkuina, Ps.-Amalara (nejednoznačně: „cum ingressi fuerint civitatem vel cenobium seu ecclesiam...“). 171 Podobně O357 172 Při vstupu do kostela zpívá responsorium Ingrediente Domino u LTr, W160, Bamberg (srv. Haimerl, s. 113), Ps.-Amalar (nejednoznačně - viz pozn. 5), antifona Turba multa je na tomto místě zařazena pouze u Ps.-Amalara, LTr zpívá tuto antifonu při vstupu do procesního kostela, srv. také 5.3.3.3. 173 jedná se (spolu s další používanou slokou) o poslední dvě sloky hymnu Vexilla regis 174 O naší hypotéze v souvislosti s Gloria laus a eventuelním zastavením před křížem jsme hovořili v předchozí kapitole.

51

6. 1. 2. Olomoucké agendy Rukopisy O357 a O620175 - formálně poměrně blízké pražským agendám - mají zcela odlišné pořadí zpěvů, ke kterému prakticky nelze v rámci českých pramenů najít další paralelu. Značnou odlišností v kontextu všech použitých pramenů je hned zařazení responsoria Ingressus Pylatus na počátku obřadu benedikce ratolestí. Ojedinělé je rovněž použití antifony Simon dormis, které následuje na počátku hned po zmíněném responsoriu. O postavení antifony Collegerunt jsme již hovořili v minulé kapitole - zpívá se po čtení z knihy Exodus - podobně jako u BrA2176. V rámci českých sekulárních pramenů je však toto postavení výjimečné. Po benedikci ratolestí se pořadí třech následujících antifon prakticky shoduje s pražskými prameny - při rozdávání posvěcených ratolestí se zpívá Fulgentibus, poté bez dalšího označení dvě vlastní procesní antifony Cum appropinquaret, Cum audisset. Dále pak následují (oproti pražským pramenům již odlišně) antifony Ante sex dies a Occurunt turbe. Posledně jmenovanou antifonu můžeme najít ve všech konventních pramenech, zpravidla místo antifony Turba multa (Td3, PH11, všechny svatojiřské kromě P21)177. O357 se tak v dalším bodě ocitá (v rámci českých pramenů) někde mezi konventními a sekulárními prameny. V rubrice je dále bez zvláštních pokynů zařazen hymnus Gloria laus a obě antifony Pueri Hebreorum. Při následujícím - v českém kontextu specifickém178 - obřadu uctívání sv. Kříže se zpívá nejprve antifona Scriptum est. Místo antifony Ave rex, která je předepsána pro obřad uctívání svatého kříže v pražských sekulárních pramenů a Td3, má agenda O357 pro stejný účel zapsán hymnus O crux, ave179 (spolu se Scriptum est); zmíněnou antifonu Ave rex úplně vypouští180. Antifonu Scriptum est najdeme i ve všech svatojiřských pramenech, tam však stojí oproti O357 na zcela jiném místě a v jiném liturgickém kontextu.

175

Obě agendy jsou v podstatě identické, budeme tedy dalé pracovat pouze O357. Stejné postavení Collegerunt je i u všech svatojiřských pramenů s tím rozdílem, že se nezpívá po čtení z knihy Exodu, ale po epištole (stejně jako Ps.-Amalar). V zahraničních pramenech stojí Collegerunt po čtení z Exodu v LTr, dále srv. Eisenhofer, s. 506 a kap. 5.2.3.1. 177 Obě tyto antifony zároveň můžeme nalézt u LTr, M132, Ps.-Amalar a v bambergské liturgii (srv. Haimerl, s. 109), samotnou antifonu Occurunt turbe mají PI65, F160, SD526, Ps.-Alkuin. 178 Srv. kap. 5.2.3.2. a příslušnou poznámku. 179 Podobně LTr, srv. Kurzeja, s. 277. Kurzeja dále hovoří o širším kontextu používání tohoto zpěvu zejména v německém prostoru, srv. pozn. tamtéž. 180 Uctívání sv. Kříže se koná - oproti pražským sekulárním pramenům a Td3 - během procesí, tzn. ještě před vstupem do kostela. 176

52

Paralelou zejména k pražskému PD8 je naopak responsorium Ingrediente, které se zpívá při návratu ke kostelu (nikoliv do města!), a závěrečná antifona Turba multa zpívaná při vstupu do kostela. Paralely k olomoucké podobě liturgie Květné neděle nemůžeme v ostatních českých pramenech hledat na celkové úrovni ritu jako takového, nýbrž v rovině jeho jednotlivých dílčích bodů - výběru zpěvů (ojedinělost antifony Simon dormis), struktury obřadu benedikce (paralely s konventními prameny), postavení konkrétního zpěvu v rámci liturgie (Ingressus Pylatus, Collegerunt, Scriptum est). Na obecné úrovni je však podoba olomoucké liturgie Květné neděle - reprezentované rukopisy O357 a O620 - relativně specifickým a v kontextu ostaních českých pramenů těžko zobecnitelným ritem.

6. 1. 3. Zpěvy kláštera sv. Jiří v Praze181 Po Sicientes a Collegerunt182 se řazení jedotlivých zpěvů v PD21 a ostatních rukopisech začíná v několika kratších úsecích odlišovat. V souvislosti s prostrací při benedikci ratolestí zapisuje PD21 nejprve antifonu Fulgentibus a dále bez dalšího označení antifonu Turba multa. Následující zpěvy se opět ve všech svatojiřských pramenech shodují - po antifonách Cum appropinquaret183 a Cum audisset184 následuje hymnus Gloria laus a obě antifony Pueri Hebreorum. Ty jsou u PD21 spolu s hymnem spojeny znovu s prostrací a uctíváním sv. Kříže, podle PE14d se jedná o zpěvy během procesí v křížové chodbě (popř. v kostele)185. Pořadí dvou dalších antifon je v PD21 a ostatních svatojiřských pramenech opačné. Zatímco se podle PD21 antifona Occurunt turbe186 zpívá po uctívání sv. Kříže a další antifona Sicientes končí „ad aspersionem“187, u PE14d se oba zpěvy ještě spolu s antifonou Fulgentibus palmis (ta je u PD21 zapsána na počátku slavnosti) zpívají stále při vlastním procesí. Procesní slavnost je u obou rukopisů zakončena antifonou Ante sex dies a responsoriem Ingrediente. Zatímco PE14d spojuje oba zpěvy jasně z odchodem z křížové chodby („exibimus de porticu“) a návratem do 181

Přehled zpěvů ve všech použitých svatojiřských pramenech uvádím v příloze. Jejich místo v rámci benedikce ratolestí jsme popsali v kapitole o rubrikách, srv. 5.3.3.1. 183 U PE14d po evangeliu, podobně u BP1. S touto antifonou konči v rukopisech PE15a a PG3b rubrika, pořadí zpěvů se však i nadále přesně shoduje s PE14d (stejně jako doposavadní struktura rubriky). Dále budeme tedy pracovat pouze s PE14d. 184 u PD21 s označením „ad processionem“, u PE14d nadepsána „...exibimus de choro...“. Vlastní procesní antifony srv. výše 185 „ibimus in porticum vel in ecclesiam...“ 186 PD21 má podobně jako O357 a F19 zapsánu i antifonu Turba multa, srv. text výše. 182

53

chóru („cum illo intrabimus chorum“)188, PD21 říká pouze „vadant sursum“ v souvislosti s responsoriem Ingrediente. Podoba ritu v rukopisech PE14d a PD21 je poměrně odlišná a utvrzuje opět naše pochybnosti o údajné svatojiřské provenienci PD21. Výrazné svatojiřské specifikum v kontextu českých i zahraničních pramenů představuje antifona Sicientes venite189. Pokusili jsme se dále poukázat na dílčí souvislosti svatojiřského ritu s ostatními prameny - podobný obřad benedikce u BrA2190 a O357, zařazení antifony Scriptum est v tomtéž olomouckém rukopisu, použití obou antifon Turba multa a Occurunt turbe u O357 a F19, analogie v souvislosti s responsoriem Ingrediente. Celkově však nemá struktura svatojiřské liturgie v českých konventních a sekulárních pramenech další paralelu. Jedná se tak v českém kontextu o další výrazné specifikum.

6. 1. 4. Zpěvy premonstrátské liturgie rukopisu Td3 Hned v úvodu tepelské liturgie se objevuje v českém kontextu zcela nový prvek responsorium Circumdederunt me jako úvodní zpěv liturgie Květné neděle. Td3 je spolu s PD8 a P1492 - dalším českým rukopisem, který zařazuje tento zpěv do liturgie Květné neděle191 (responsorium je zde však na jiném místě a oproti pražským pramenům ve zcela jiném kontextu). Po (při) svěcení ratolestí a jejich rozdání se zpívají obě antifony Pueri Hebreorum192 a na ně navazuje série vlastních procesních antifon (srv. kap 6.1.1. s příslušnou pozn.), tzn. Cum appropinquaret, Cum audisset, Ante quinque dies (!), Occurunt turbe a v Čechách zcela ojedinělá antifona Ceperunt omnes. V českém kontextu je textová varianta antifony Ante sex dies výjimečná

-

v zahraničních pramenech má tato varianta paralelu pouze v M132. Antifona Ceperunt omnes má v zahraničních pramenech více paralel, najdeme ji u LTr, M132, SD526 a Ps.Alkuina. V souvislosti s jejím původním použitím v rámci procesí hovoří Haimler i

187

Není řečeno, co se mělo svěcenou vodou kropit. Postavení Ingrediente je zde na srovnatelné úrovni se vstupem do chrámu (popř. do města) u sekulárních pramenů, srv. kap. 5.2.3.3. 189 Tato antifona má své původní místo jako introitus ze mše v sobotu před pátou nedělí postní, v graduálu PP7 se však navíc objevuje i v sobotu před Květnou nedělí. 190 Srv. také 5.3.3.1. 191 Na rozdíl od PD8 a P1492 zde není responsorium jako alternativní zpěv. 192 Toto je silná paralela téměř ke všem zahraničním pramenům - BP1, PI65, LTr (zde pouze Pueri hebr. tollentes), SD526 (zde pouze Pueri hebr. vestimenta), W160, Ps.-Alkuin (zde pouze Pueri hebr. tollentes), Ps.-Amalar.

188

54

Kurzeja shodně o zpívání této antifony při vstupu do kostela193. V naší rubrice není antifona opatřena zvláštní instrukcí, není ani jasné, zda se instrukce následující po zápisu antifony - „hic ad nutum cantoris ingredientes...“ - vztahuje na vstup do kláštera, do kostela, popřípadě (?) na jiné místo. V případě, že by se jednalo skutečně o závěr vlastního procesí se vstupem do kláštera, popř. do kostela (dále se již nehovoří o pokračování procesí), mohli bychom v přítomnosti této antifony v tepelském ritu vidět právě výše zmíněné kořeny, o nichž hovoří zahraniční autoři194. Na druhé straně není postavení této antifony v zahraničních pramenech nijak ustálené a je tedy možné, že i u Td3 se jedná o antifonu zpívanou normálně během procesí. Po Ceperunt následuje hymnus Gloria laus, antifona Ave, rex noster při uctívání sv. Kříže a responsorium Ingrediente doprovázené rubrikou „..ingredientes..“195 . Jako poslední zpěv je v tepelském ritu zařazena antifona Collegerunt s označením „in statione“ - takto označené má relativní paralelu u PD8 („in stacionem responsorium“) a PH11 („in prima stacione responsorium“). V obou těchto pramenech se však jedná o zcela jiné postavení v rámci slavnosti. Při zařazování tohoto rukopisu do širšího kontextu českých pramenů máme k dispozici ještě méně společných znaků, než u pramenů předchozích. Jedinou faktickou a jasnou paralelou je antifona Ave rex v souvislosti s uctíváním sv. Kříže u pražských pramenů. Souvislost s PD8 a P1492 má zařazení responsoria Circumdederunt

(byť v jiném

liturgickém kontextu). Shodné je dále použití antifony Collegerunt u PD8, P1492, PH11 a Td3 při zastavení - ve všech těchto pramenech se však jedná o zastavení na jiném místě - u PH11 se jedná o první zastavení, u PD8 a P1492 je to zastavení bšhem procesí a u Td3 zastavení po návratu v závěru procesí. Pořadí zpěvů Td3 a jejich postavení v rámci liturgie však celkově - v kontextu českých pramenů - představuje další výrazně specifickou podobu ritu.

193

Srv. Kurzeja, s. 276, Haimler, s. 114. V tomto smyslu najdeme antifonu u Ps.-Amalara - zpívá se při příchodu na dvůr kostela a u SD526 „ad introitum chori“. U Ps.-Alkuina je však Ceperunt mezi vlastními procesními antifonami, podle LTr se zpívá během „statio crucis“. 195 Zde opět není jasné, kam nebo kudy má procesí vstupovat. Jedná-li se v souvislosti s Gloria laus o vstup do kláštera, mohlo by se Ingrediente vztahovat na vstup do kostela. Stejně tak by se však v kontextu ostatních konventních pramenů - mohlo jednat o vstup do chóru po předchozím příchodu do kostela nebo kláštera atd...

194

55

6. 1. 5. Zpěvy ostatních rukopisů Ze zbylých rukopisů nemůžeme vyvozovat zásadnější závěry zejména vzhledem k jejich neúplnosti. O BrA2 jsme již v úplnosti hovořili v souvislosti s benedikcí ratolestí (kap. 5.2.3.1.). PF19 jsme zmínili v souvislosti s přítomností obou antifon Turba multa a Occurunt turbe, bez rubriky a s poměrně neúplným repertoárem zpěvů jej můžeme dále použít pouze jako srovnávací materiál pro vlastní hudební analýzu zpěvů. Posledním pozoruhodným - byť rovněž zlomkovitým - pramenem zůstává již několikrát zmíněný PH11 zejména pro specifický úvod slavnosti, který rovněž nemá v Čechách další paralelu. Jako první se podle PH11 zpívají obě antifony Pueri Hebreorum196 a to v kostele, není však jasné, zda se jedná o hlavní kostel, nebo o kostel stacionální, ze kterého později celé procesí vychází (srv. kap.5.2.2). Pokud by se skutečně o stacionální kostel jednalo, obě antifony Pueri Hebreorum se mohli zpívat po posvěcení, eventuelně při rozdávání posvěcených ratolestí. Toto postavení obou antifon má paralelu v mnoha zahraničních pramenech197. Odchod z (stacionálního?) kostela provází zpěv antifony Occurunt turbe198, po níž následuje zastavení a zpěv responsoria Collegerunt (srv. výše kap. 6.1.4.). Po následující antifoně Ave rex („hic petatur venia“)199 následuje vstup do kostela - nejprve prvních čtyřech bratrů („hic quatuor fratres ingrediant ecclesiam“) za zpěvu Gloria laus a poté všech ostatních, přičemž se zpívá responsorium Ingrediente. Část rukopisu z přelomu 17. a 18. století ještě navíc doplňuje tuto sérii o další zpěvy tak, že výsledný počet a částečně i pořadí jsou srovnatelné s ostatními českými prameny. V takové podobě rukopisu lze však uvažovat maximálně o určité kontinuitě slavení této slavnosti, hůře již můžeme takto doplněný liturgický oddíl brát jako reprezentativní záznam určitého ritu. 6. 1. 6. „Dramatické“ strukturování některých zpěvů V souvislosti s antifonou Collegerunt a hymnem Gloria laus můžeme - především u svatojiřských pramenů - pozorovat určité „dramatické“ rozdělování rolí během jejich zpívání. Tyto role jistě nemají nějaký zásadní vliv na podobu ritu v obecném slova smyslu, pro dokreslení konkrétní provozovací praxe je však dobré si tento fakt uvědomit. 196

Ze zahraničních rukopisů řadí tyto dvě antifony na počátku slavnosti pouze PI65 a BP1. Srv. také postavení antifon Pueri u Td3 a příslušnou poznámku. 198 „ad exitum ecclesie“ 199 U všech ostatních rukopisů se Ave rex zpívá při uctívání sv. Kříže, ze rubrika nic takového neříká. 197

56

Text antifony je přejat z části Janova evangelia (Jan, 11, 47-50,53). Zde evangelista popisuje poradu velekněží, kteří se právě rozhodli ukřižovat Krista. V krátkém úryvku se tak postupně střídají role vypravěče („Collegerunt...dicebant“, „Unus...dicens“, „Ab illo...dicentes“) a sboru velekněží („Quid facimus...et gentem“) včetně krátkého monologu jednoho z nich - Kaifáše („Expedit vobis...pereat“). Rubriky ve svatojiřských pramenech popisují způsob zpěvu antifony Collegerunt právě v návaznosti na toto střídání rolí jednotlivých aktérů ve zmíněném úryvku evangelia. Jednotlivé svatojiřské prameny však tuto dramatizaci antifony provádí mírně odlišně. PD21 hovoří při zpěvu Collegerunt o speciální roli třech sester („cantrix vel ebdomedaria cum duabus senioribus“), které antifonu začínají: „cantrix vel ebdomadaria cum duabus senioribus cantent antiphonam“. Po přezpívání celé antifony (sestry tak posupně vystupují v roli vypravěče i sboru velekněží) pokračují ještě dále ve zpěvu versu Unus autem až po „expedit vobis“, kde přejímají roli dva kněží (tzn. monolog Kaifáše). Ti pokračují po slova „ab illo ergo die“, kde začnou zpívat opět zmíněné tři sestry (závěrečný dovětek vypravěče). Celý konvent pak nakonec zazpívá znovu celou repetendu „Ne forte“ (zvolání velekněží). PE14d strukturuje celý zpěv ještě více - čtyři zpěvačky („quatuor cantrices“) začnou zpívat první část antifony (úsek vypravěče) až po „quid facimus“, celý konvent pak dozpívá - v roli sboru velekněží - antifonu až dokonce. První část versu až po „expedit vobis“ přejímají „domini“ (role vypravěče), z nichž jeden celý versus dokončí (tzn. monolog Kaifáše a závěrečný dovětek vypravěče). Zde přebírá opět roli celý konvent a zpívá znovu celou repetendu „Ne forte“. U obou zbylých pramenů (PE15a a PG3b) jsou role opět rozloženy mírně odlišně. Poté, co zpěvačky (cantrices) zazpívají první část zpěvu (vypravěč) po „quid facimus“, celý konvent dozpívá antifonu až do konce (sbor velekněží) a začne ještě první část versu (vypravěč) až po slova „expedit vobis“. Zde přejímá úlohu jeden z kleriků (role Kaifáše), který pokračuje až do místa začínajícího „ab illo ergo die“ (vypravěč), v němž se přidají ostatní „domini“ a dozpívají -opět v roli vypravěče - celý versus do konce. Celý konvent pak zazpívá od začátku celou repetendu „Ne forte“200. V souvislosti s hymnem Gloria laus je situace podobná u PD21 - nejprve začne zpívat šest sester refrén, který zopakuje hebdomadářka (ebdomadaria). První sloku zazpívá 200

Pro takovouto podobu zpěvu Collegerunt nemáme mezi použitými zahraničními prameny paralelu, rubriky se omezují maximálně na odlišení rolí ve zpěvu vlastní antifony a versu.

57

opět oněch šest sester, přičemž hebdomadářka pokračuje pouze druhou polovinou refrénu „cui puerile“. Dříve (v souvislosti se zpěvem Collegerunt) zmíněné tři sestry („predicte tres sorores“) zazpívají další sloku, po níž cantrix zazpívá celý refrén Gloria laus201. V této logice pak pokračuje zpěv hymnu dále. V kontextu českých pramenů je takovýto způsob zpívání hymnu naprosto ojedinělý a opět potvrzuje výlučnost PD21 v rámci svatojiřské provenience. U PE14d (a potažmo PE15a a PG3b) již nenajdeme podobné strukturování hymnu Gloria laus, rubrika se omezuje pouze na poznámku, že hymnus zpívají „quatuor domine“. V souvislosti s našimi pochybnostmi o svatojiřském původu PD21 je tak otázkou, zda se vůbec hymnus u sv. Jiří zpíval v té podobě, jak je v tomto rukopise zaznamenán. U všech ostatních pramenů podobné detailní rozdělování rolí při zpěvu nenajdeme, rubriky pouze určují funkci kantora a chóru, popř. chlapců („pueri“) v souvislosti se zpěvem versu a repetendy u Collegerunt a zpěvem jednotlivých slok v hymnu Gloria laus. Zejména u antifony Collegerunt je způsob rozdělování rolí mezi vypravěče, sbor (velekněží) a hlavního protagonistu (Kaifáše) velmi blízký dramatické formě, kterou můžeme pozorovat např. u pašií. Budeme-li se na takto deatilní rozdělování rolí během zpěvu (byť se jedná prakticky o svatojiřské specifikum) dívat v co možná nejobecnější rovině, můžeme v takovéto praxi vidět obecnou středověkou snahu o pokud možno dramatické ztvárnění liturgické události202. V tomto smyslu jsme pojmenovali i tuto kapitolu. 6. 1. 7. Shrnutí Po přehlédnutí repertoáru a postavení zpěvů v jednotlivých rukopisech a okruzích pramenů - a s vědomím příslušné podoby ritu zaznamenané v rubrikách - můžeme říci, že vnější podoba liturgie Květné neděle v českých pramenech vychází z jednotlivých lokálních provozovacích praxí. Souvislosti, které můžeme v rámci lokálních ritů pozorovat, mají povahu spíše nepřímých dílčích vztahů (použití stejného zpěvu na různých místech slavnosti, strukturální podoba určitého dílčího obřadu apod.), než přímých paralel, které by poukazovaly na těsnější vztahy mezi jednotlivými podobami lokální liturgie. Ve snaze o určité zobecnění nemůžeme brát jako měřítko ani vymezení 201 202

Takový způsob zpívání hymnu má paralelu v Bambergu, srv. Haimerl, s. 110. Srv. kap. 3.3.1.

58

okruhem sekulárních a konventních pramenů, neboť rovněž rozdíly mezi jednotlivými lokálně diferencovanými rity (jak konventními, tak sekulárními) jsou poměrně markantní. Závěrečná přímá analýza vybraných zpěvů nám pomůže podpořit, popřípadě oslabit náš dojem, že na území Čech nemůžeme v zásadě hovořit o více či méně jednotném, popřípadě nějakým zásadním zbůsobem provázaném ritu Květné neděle.

6. 2. Analýza vybraných zpěvů

6. 2. 1. Výběr zpěvů Do kolace jsou zahrnuty zpěvy z rukopisů PP3, PD8, PD21, PG10a, BrA2, O357 a Td3. Zpěvy zapsané v neúplných a nelokalizovaných pramenech PH11 a PF19 v kolaci neuvádíme, pokud bude potřeba, použijeme jejich zápis na příslušných místech. Výběr jsme volili tak, aby byly v kolaci přítomni zástupci každé z tradic, které jsme se v minulých kapitolách pokusili hypoteticky označit. Pro vlastní analýzu jsme vybrali ty zpěvy, které jsou pokud možno zapsány ve všech rukopisech, nebo - v případě pražských sekulárních pramenů - v lokálním okruhu rukopisů, u kterých jsme naznačili možnou dílčí diferenciaci. Vybrané zpěvy jsou dále funkčně svázány s konkrétními strukturálními body slavnosti, což nám umožní sledovat případné odchylky v závislosti na odlišném postavení zpěvů v rámci ritu. Cílem analýzy je snaha potvrdit, popřípadě vyvrátit naše hypotézy, které naznačují, že na území Čech nemůžeme hovořit o zcela unifikovaném ritu Květné neděle, ale o jeho jednotlivých lokálních redakcích. Budeme tak především zjišťovat, zda je struktura zpěvů v jednotlivých lokálně diferencovaných ritech odlišná, popřípadě do jaké míry je shodná, anebo zda je vůbec možné hovořit na úrovni zpěvů o nějaké zásadní odlišnosti v souvislosti s lokálním původem pramenů. Prvním z vybraných zpěvů je antifona Fulgentibus palmis, která je ve všech sekulárních pramenech spojena s obřadem benedikce, popř. konkrétně s rozdáváním posvěcených ratolestí. V případě sv. Jiří můžeme pozorovat odlišné postavení antifony u PD21 a ostatních svatojiřských pramenů. Zpěv není zapsán u Td3 a ve zlomcích PH11, PF19 a BrA2.

59

Collegerunt pontifices je nejdelší typickou procesní antifonou, která nechybí v žádném z našich pramenů (včetně zlomků BrA2, PH11 a PF19). Její postavení v rámci ritu značně kolísá v závislosti na lokálním původu pramenů. Dalším zpěvem, který najdeme (vyjma PH11 a BrA2) ve všech hlavních pramenech je antifona Ante sex dies (u Td3 s textovou variantou Ante quinque dies), jejíž postavení v jednotlivých pramenech kolísá ještě více, než u předchozí antifony. Ante sex dies je (spolu s Collegerunt) zástupcem velkých procesních antifon. Poslední dva zpěvy mají napříč našimi prameny (kromě BrA2 a PF19) relativně standardní postavení. Responsorium Ingrediente Domino je svým umístěním poměrně ustálený zpěv - provází vstup procesí do města nebo chrámu, popřípadě - u svatojiřských pramenů - návrat do chóru. Antifona Ave rex se zpívá vždy (podle PP3, PFc, PD8 a Td3) při uctívání sv. Kříže. Její postavení je nejasné pouze u PH11, svatojiřské prameny spolu s agendou O357 ji neznají vůbec. Její zápis provázejí zejména na úrovni klíčování (a tím příslušných transpozic souvisejících rovněž s jejím modálním zakotvením) značné nejasnosti. Z tohoto důvodu zahrnujeme do kolace ještě další z pražských pramenů graduál PP7 - ve snaze o reprezentativnější pokrytí pramené základny tohoto zpěvu. V anylýze antifony se tak budeme zabývat především způsobem její transkripce ve všech příslušných pramenech. Upozorněním na některé dílčí stylové znaky se pokusíme zahrnout tuto antifonu do širšího kontextu ostatních analyzovaných zpěvů Květné neděle. V kolaci jsme několikrát museli provést emendaci klíčování a to v místech, kde se jedná - v kontextu ostatních pramenů - o evidentní, většinou terciové, přeložení melodie při zachování její intervalové struktury. Na všechny tyto úpravy upozorníme v souvislosti s konkrétními zpěvy. 6. 2. 2. Antifona Fulgentibus palmis Antifona Fulgentibus je kratší sylabickou antifonou, ve všech paralelách zapsána v 8. modu. Je přehledně členěná do dvou částí ohraničených kadencí k finále g - poprvé nad slovem „domino“, podruhé je pak stejnou kadencí celá antifona zakončena. V samotné první části (tzn. „Fulgentibus palmis prosternimur advenienti Domino“) můžeme pozorovat několik zajímavostí. Nad slabikou „ful-gen-ti-bus“ (a dále v celé antifoně) je patrný melismatičtější charakter PD8, který jej od obou pražských agend PP3 a PFc mírně odlišuje. Na slově „pro-ster-ni-mur“ melodie poprvé kadencuje a zároveň 60

utvrzuje 8. modus, a to v různých pramenech odlišným způsobem. PFc shodně s PP3 užívají klasický torculus, PFc v podobě g-a-g, PP3 stoupá místo a až na b203. PD8 vystupuje shodně s PFc k tónu a, ale v závěru klesá až na f, kterým začíná inicium další fráze „advenienti Domino“. Ostatní prameny kadencují více melismaticky, shodně vystupují (poprvé) až k tenoru c a podobně jako pražské agendy PP3 a PFc zakončují na g, přičemž PG10a a O357 užívají v poklesu k finále dvou clivis c-a a-g, PD21 první terciový skok vyplňuje. Výše zmíněné inicium f-a-c na slově „advenienti“ je fromulí, kterou melodie podruhé stoupá k tenoru. Jedná se zároveň o formuli, která se stejným způsobem opakuje i v souvislosti s kadencí závěrečnou, a rovněž ji budeme hojně sledovat v antifoně Ante sex dies. V první části antifony můžeme rovněž pozorovat velmi podobné používání likvescencí v pražských agendách a svatojiřském PD21. Po zmíněné kadenci nad slovem „Domino“ stoupá melodie kvartovým krokem z finály přímo k tenoru c, na kterém následuje krátká reciatce. PG10a jako jediný nevystupuje k tenoru kvartovým, ale terciovým podatem. Nad slovem „occuramus“ je dále patrná varianta svatojiřských pramenů - na slabice „oc-cu-ra-mus“ opouštějí oba shodně tenor a následně kadencují na e, zatímco ostatní prameny klesají přímo z tenoru c na stejné slabice „-ra-„ přímo k finále g. Počínaje slovem „ympnis“ je patrná výraznější varianta PD8 a O357 - zatímco melodie ostatních pramenů klesá shodně až k „c“ jakožto spodní hranici modu, melodie zmíněných dvou pramenů kadencuje nejprve dvakrát za sebou stejným způsobem na f a v zápětí stoupá k tenoru c, tzn. zcela opačným směrem, než je toum u ostatních čtyř paralel:

203

Na tomto místě bychom však také mohli uvažovat o chybě v zápisu.

61

Nad slovem „ympnis“ můžeme dále pozorovat drobnou melodickou odchylku mezi pražskými agendami PP3 a PFc - PP3 notuje clivis f-e a na slabice „-nis“ zakončuje tónem d, zatímco PFc zůstává o tercii výše na f. Všechny paralely se sjednotí až se slovy „et dicentes...“ a do konce antifony už se nijak zásadně neodlišují.

Jako velmi homogenní se jeví obě pražské agendy, jejichž melodie je - s jedinou drobnou odchylkou - na zcela detailní úrovni identická. PD8 jakožto další pramen z okruhu pražské katedrály se jeví oproti oběma agendám více melismatický a obsahuje jednu výraznější variantu, která je v melodickém obrysu identická s O357. Tento rukopis se jednou melodickou formulí (v kadenci „prosterni-mur“) silně podobá svatojiřským pramenům. Ty pak tvoří další poměrně výraznou homogenní skupinu včetně zmíněné varianty (nad slovem „occuramus“), míra shody je však mezi těmito prameny menší, než u pražských agend PP3 a PFc. Odchylky a varianty, na které jsme se pokusili upozornit, se v zásadě shodují s lokálním zařazením pramenů a v kontextu antifony tak potvrzují nikoliv však nějakým zásadním způsobem - lokální charakter redakcí v rámci jednotlivých pramenů.

62

6. 2. 3. Antifona Collegerunt pontifices Antifona204 Collegerunt pontifices je jedním z nejdelších a melodicky nejbohatších zpěvů Květné neděle205. V kontextu ostatních zpěvů slavnosti je výstavba její formy velmi specifická - melodie se od počátku až dokonce odvíjí z krátkých i delších melodických jader, která jsou za sebe řazena a více či méně variována. Téměř doslova jsou opakována i delší melismata, markantní je takovéto hudební propojení vlastní antifony a příslušného versu - melodická výstavba dává při celkovém přehlédnutí pocit jakési melodické mozaiky206. Antifona má v našich pramenech v zásadě dvojí typ zápisu - rukopisy PP3, PFc, PD21, PG10a, BrA2 a O357 zapisují zpěv v poloze s tenorem f a finálou d, zbylé prameny PD8 a Td3 notují intervalově prakticky identické melodie o kvintu níže, tzn. s tenorem b a finálou g207. Jelikož se všechny redakce v zásadě podobají, budeme dále při analýze vycházet ze zápisu PP3 a všechny důležité odchylky a varianty ostatních pramenů zmíníme vždy na příslušném místě208. Antifona začíná rozsáhlým melismatem nad prvními třemi slabikami slova „col-le-gerunt“. Melodie plynoucí nad celým prvním slovem je v podstatě vyklenutá ve dvou frázích kadenčně zakončených na finále, v nichž můžeme pozorovat mnoho z melodického materiálu, který se bude dále v celé antifoně objevovat. První takovou formulí (dále budeme označovat „I“) je hned úvodní část melismatu - ta se vzápětí opakuje nad slabikou „-ge-„:209

204

Některé prameny hovoří v souvislosti s Collegerunt o responsoriu, srv. kap. 6.1.1. Ve shodě s použitou literaturou budeme dále používat označení „antifona“. 205 Collegerunt se někdy objevuje i jako mešní ofertorium, Hiley hovoří v této souvislosti o možné stopě galikánské liturgické praxe, srv. Hiley, s. 102 206 O takovéro repetivní výstavbě melodie hovoří Hiley jako o přirozeném důsledku zhudebňování dlouhého textu, který postrádá syntaktickou i lexikální stavbu typickou např. pro gradualia a trakty, srv. tamtéž. 207 Takový zápis má i PH11. 208 U rukopisů O357 a PD21 jsme podle kontextu ostatních pramenů provedli tyto úpravy v klíčování: O357 - strana 6 kolace- transpozice o tercii výše až do konce vlastní antifony - strana 10 kolace - transpozice o tercii výše až do konce versu. PD21 - strana 7 kolace - transpozice o tercii níže až po slovo „gen-tem“ na straně 8

63

Na slabice „-le-„ se objevují další dvě - variačně mírně odlišné - kadenční formulky, které zakončují první frázi, a kterých je dále v celé antifoně - ať už ve stejné, nebo mírně variované nekadenční podobě - nespočet:

Velmi často se objevuje zejména druhá z uvedených formulí (dále budeme označovat „II“), tzn. několikatónový obloukovitý motivek začínající a zakončený na stejném tónu (nejčastěji na finále, popř. na jiném tónu v závislosti na příslušné transpozici). Jak dále uvidíme, tyto formule se - ať už ve zmíněné základní podobě, nebo v nejrůznějších variacích - významně podílejí na utváření specifického repetivního charakteru antifony. Proto budeme takto označovat rovněž úseky, v nichž je možné pozorovat (vedle její základní podoby) i nejrůznější variace této formule při zachování onoho charakteristického několikatónového melodického oblouku. Druhá z frází úvodního melismatu „Collegerunt“ (melisma nad slabikou „-ge-“) je zakončena jednoduchou kadencí e-d na slabice „-runt“. Zdvojený první tón e v kadenční clivis u PP3 je znakem, který se v tomto rukopisu objevuje velmi často a výhradně právě u clivis (totéž můžeme pozorovat hned v úvodní clivis na slabice „col-legerunt“). Po zmíněné kadenci následuje krátký sylabický úsek „pontifices et pharisei“. V navazujícím melismatu na slabice „con-ci-li-um“ se dvakrát za sebou objevuje formule II, která je ve většině pramenů transponovaná o malou sekundu výše - pouze u BrA2 je v mírně variované základní podobě (tzn. začínající a končící na d). Nad slabikou „con-ci-li-um“ můžeme dále rozeznat úvodní část formule I, po níž následuje opět dvakrát různě variovaná formule II nad slabikami „et di-ce-bant“. Na stejném slově se objevuje nová kadenční formule (dále označujeme K), která je svým charakterem velmi blízká formuli II a s níž se setkáme v celé antifoně ještě mnohokrát:

Tato formule se dále opakuje v takovéto základní podobě převážně u pražských pramenů - v ostatních paralelách se objevuje zpravidla v mírně variované podobě. 209

V ostatních pramenech se detailní podoba tohoto motivu mírně odlišuje, např. u O357 je formule o něco kratší, u ostatních pramenů se liší struktura ligatur apod., tyto odchylky jsou však vzhledem k průběhu a formování melodie poměrně zanedbatelné.

64

Po zmíněné kadenci „dicebant“ následuje další - velmi krátká - kadenčně zakončená fráze „quid facimus“, která opakuje dvakrát za sebou stejnou formuli (dále formule III)

. Na tomto místě je patrná varianta PD21, která začíná již v závěru kadence „dicebant“ - PD21 jako jediný kadencuje na c a dále se v celém úseku „quid facimus“ pohybuje o tercii až kvartu níže210. U O357 je na stejném místě patrná odchylka v podložení textu - druhou z kvintových clivis zapisuje již na slabiku „fa-cimus“. Zatímco na slabice „faci-mus“ zakončují všechny prameny na tónu e (vyjma PFc, která vynechává clivis f-e), PD21 již zde anticipuje c, kterým začíná následující fráze nad slovy „quia hic homo...“. První tři slova této fráze přinášejí dvakrát za sebou náznak formule II, v obloukovitém melismatu nad slabikou „fa-cit“ je pak patrná část formule I. U Td3 můžeme ve stejných místech pozorovat drobnou odchylku v podložení textu - slovo „facit“ začíná oproti ostatním pramenům později až s nástupem torculu f-g-f. Na stejném slově je shodně ve všech pramenech celá fráze kadenčně zakončena na finále d. U PD8 není v této kadenci užita clivis e-d, ale třítónový sestup f-e-d. Následující delší fráze „si dimittimus eum sic omnes credent in eum“ je z větší části tvořena různými variacemi formule II a formule K. Nejprve dochází nad slovy „si dimittimus“ k dierezi posledně jmenované formule, na slově „eum“ pak můžeme dvakrát za sebou sledovat mírně variovanou podobu formule II. Podobným způsobem dochází k řetězení stejné formule se slovy „credent in eum“ (na slabice cre-dent pouze částečně). Celá fráze je před repetendou „Ne forte“ standardně zakončena clivis f-d (respektive e-d - BrA2, b-g - PD8, a-g - Td3) na slabice „e-um“. Kromě PG10a končí melodie všech paralel na příslušné finále (tzn. d, resp. g), tento svatojiřský pramen však zakončuje frázi na e; repetenda dále již normálně začíná - ve shodě s ostatními prameny - tónem d.

210

V úseku nad slovy „quid facimus“ bychom také mohli uvažovat o posunutí melodie, jelikož se však jedná o takto krátký úsek, po němž se PD21 opět s ostatními prameny shoduje, uvažujeme spíše o skutečné variantě.

65

V úvodním melismatu repetendy211 můžeme opět pozorovat repetivní řazení formulí v té podobě, o níž jsme již mluvili - nad slabikou „ve-ni-ant“ se třikrát za sebou objevují podobné formule v různě transponovaných, postupně klesajících úpravách:

Tři zvýrazněné formule jsou svým melodickým utvářením i intervalovou strukturou velmi blízké výše zmiňovaným formulím II. Tyto přebírají v zápětí hlavní slovo v celém dalším, poměrně dlouhém textovém úseku trvajícím prakticky až do konce antifony. V kontextu melodického utváření cekého zpěvu je toto řazení formulí II bezprostředně za sebe velmi markantní - po velmi melismatické melodii probíhající v poměrně velkém melodickém ambitu náhle přichází stereotypní mechanický úsek mnohokrát repetující tutéž formuli. Jelikož se zde jedná o kadenční formuli zakončenou vždy na finále d (respektive g) a navracející se stále znovu k tenoru f (respektive b), celý tento úsek má tak recitativní charakter silně utvrzující vztah tenoru a finály212. Nad slovem „nostrum“ se objevuje část z úvodní formule I, na kterou opět navazuje II a následná clivis f-d zakončující na slově „locum“ celou frázi. V závěrečném melismatu repetendy se kromě náznaku formule II nad slabikou „gen-tem“ (u Td3 se opakuje dvakrát za sebou) neobjevuje další známý melodický materiál. PP3 vynechává jako jediný z pramenů tón c jakožto melodický vrchol celého melismatu, část téhož melismatu probíhá u PD8 o sekundu výše oproti příslušné transpozici obou agend. U O357 můžeme pozorovat kadenci K, která je oproti ostatním pramenům v závěru přidána, ostatní paralely mají kratší kadenční zakončení. V rukopisech Td3 a BrA2 je celé melisma rozvinutější a delší. Kromě většího počtu odchylek v závěru vlastní antifony se odlišuje i finála PG10a. Zatímco rukopisy PP3, PFc, PD8, PD21, O357, Td3 a BrA2 shodně zakončují na finále d (respektive g), svatojiřský PG10a končí melodii na likvescentním e (versus začíná již na c ve shodě s ostatními prameny). V tomto případě bychom však mohli uvažovat o diminutivně likvescentním d, neboť je - v kontextu ostatních pramenů nepravděpodobné, že by antifona měla být závěrečnou kadencí zažazena do deuteru. 211

Počínaje repetendou až do konce versu probíhá melodie O357 oproti paralelám o tercii níže, zdá se tak s největší pravděpodobností, že se jedná o chybu klíče, proto budeme uvažovat melodii s klíčem o tercii výše. 212 U PD21 jsme před slabikou „ve-ni-ant“ upravili klíč o tercii níže, neboť se evidentně jedná redakční posun melodie, která se intervalově naprosto shoduje se všemi ostatním paralelami.

66

V melodii versu Unus autem nemůžeme již tak markantně sledovat onu mozaikovitost jednotlivých formulí, která je ve vlastní antifoně velmi výrazná. I přesto je však hudební propojenost versu s antifonou poměrně silná. Hned první dvě fráze „unus au-tem“ a „ex ipsis cayphas nomine“ jsou zakončeny mírně variovanou kadencí K a to ve všech paralelách téměř shodně. Následující delší fráze „cum esset pontifex anni illius prophetavit dicens“ spíše sylabického charakteru nepřináši prakticky žádnou známou formuli, pouze nad slabikami „prophe-ta-vit“ se objevuje náznak formule II a celá fráze je na slově „dicens“ zakončena opět kadencí K. Uprostřed této fráze je u PD8 nad slabikami „il-li-us pro-phe-tavit“ patrné posunutí melodie, která probíhá oproti ostatním paralelám (v příslušné transpozici) o sekundu výše. Nad následujícím slovem „expedit vobis“ se objevuje opět formule II, tentokrát v kvintové transpozici vůči své základní poloze. Na slabice „mo-ri-a-tur“ je patrná krátká varianta PD21, kdy příslušná clivis klesá až na f - u všech ostatních pramenů však končí o tercii výše, tzn. a (Td3), respektive e u ostatních paralel - bylo by však rovněž možné uvažovat o chybě. Nad slovem „populo“ melodie kadencuje formulí K k finále d a v celé následující frázi „et non tota gens pereat“ se melodie opět pohybuje v prostoru tenoru a finály (srv. výše) zakončená kadencí K na slově „pereat“. U BrA2 není formule K - na rozdíl od předchozí kadence „po-pu-lo“ - zcela jasná. Dlouhé navazující melisma nad slovem „ab...“ je prakticky doslovný citát části melismatu „Ne forte ve-ni-ant“ ze začátku repetendy - v jednotlivých pramenech s mírnými odchylkami, přitom však v rámci každé jedné paralely téměř identicky vyjma O357, která část melismatu „ab-“ vypouští. Napříč rukopisy můžeme rozeznat dvě skupiny velmi podobných melismat - první z nich, kratší a méně rozvinuté melisma PP3, PFc PD8, PD21 a O357 (viz výše), druhé pak melisma konventních pramenů PG10a, Td3 a BrA2, z nichž první dva jsou zcela identické. Hned v zápětí za melismatem „ab“ se objevuje formule III, kterou jsme pozorovali v antifoně nad slovy „quid facimus“ - i zde se (v sekundové transpozici) opakuje dvakrát za sebou. Bezprostředně poté je nad slovy „interficere eum“ zařazen další doslovný citát z vlastní antifony, tentokrát z místa „si dimittimus eum“ (v této souvislosti je nápadná i lexikální podoba obou frází: „si dimittimus eum“ - „interficere eum“). Celý versus je

67

zakončen mírně variovanou podobou kadence, která byla použita v jeho první části na slabice „pro-phe-ta-vit“, O357 tuto kadenci opakuje dvakrát za sebou. V souvislosti s „dramatickým strukturováním“ zpěvů, o němž jsme hovořili výše, je zajímavé si uvědomit návaznost oněch vymezených úseků v rámci zpěvu s jeho melodickou výstavbou. Ať již budeme uvažovat ve smyslu liturgických instrukcí v PD21, nebo v ostatních svatojiřských pramenech, všechny zde vymezené textové úseky (srv. kap. 6.1.6) jsou zároveň ucelenými a kadenčně uzavřenými frázemi - tento fakt dodává takto pojímané interpretaci antifony kromě její významové logiky i logiku hudební.

Po přehlédnutí celé analýzy se pokusíme formulovat několik závěrů. Jako relativně jednotné se jeví pražské agendy PP3 a PFc - zápis antifony se v těchto pramenech prakticky detailně shoduje, míra jednotnosti mezi těmito prameny přinejmenším nemá v kontextu všech našich pramenů další paralelu. PD8 je oproti oběma agendám poměrně odlišný, ať už pro polohu svého zápisu (o kvintu níže), tak pro relativně velké množství byť nijak zásadních - odchylek, které v agendách PP3 a PFc v takové míře nepozorujeme. Opět se tak již poněkolikáté potvrzuje naše hypotéza o určité odlišnosti rukopisné redakce pražských agend a okruhu pramenů kolem PD8 (tzn. také P1492, P4, P11, P15). V průběhu analýzy jsme konstatovali několik variant rukopisu PD21 oproti ostatním pramenům. U PD21 jako „svatojiřského“ rukopisu bychom předpokládali minimálně takovou míru shody s PG10a, jakou pozorujeme mezi agendami PP3 a PFc. Je však zřejmé, že tato shoda mezi PD21 a PG10a není, odchylky obou pramenů jsou přibližně na té úrovni, jakou můžeme sledovat mezi PD8 a pražskými agendami (PP3 a PFc). Tento fakt může být dalším argumentem proti udávané svatojiřské provenienci PD21. V místech, kde většina pramenů používá pentatonickou kadenci f-d, užívájí Td3 a BrA2 výhradně kadenci diatonickou, tzn. e-d. Tento fakt by mohl odkazovat na určitou souvislost (hudební, rovněž však institucionální) návaznosti obou pramenů na příbuznou rukopisnou tradici. U ostatních pramenů je pentatonické kadenční zakončení poměrně běžné, není však užíváno systematicky. O357 je svou redakcí - i na detailní úrovni - velmi podobná pražským agendám PP3 a PFc, přesto jsme upozornili (kromě pravděpodobně chybného klíčování) na několik větších odchylek, které jsou v kontextu ostatních pramenů poměrně viditelné.

68

I s vědomím zmíněných odchylek můžeme říci, že vlastní forma a hrubý melodický průběh antifony je v jednotlivých paralelách totožný. Napříč všemi prameny můžeme rovněž sledovat základní melodické formule - byť v různých pramenech příslušně variované - a jejich podíl na vytváření specifické formy antifony. Dílčí odchylky a varianty jednotlivých zápisů pak v podstatě podporují naši hypotézu o lokální (v kontextu pražských pramenů místní) diferenciaci jednotlivých redakcí.

6. 2. 4. Antifona Ante sex dies Antifona Ante sex dies je jednou z několika specifických procesních antifon, které můžeme v rámci liturgie Květné neděle pozorovat213. Jedná se o delší melismatickou antifonu, jejíž zápis je ve všech našich pramenech poměrně stabilní. Na relativní hudební jednotnosti nemění nic ani textová varianta tepelského rukopisu - Ante quinque dies. Pro lepší přehlednost analýzy tak budeme dále pracovat s PP3 jako výchozím pramenem, odchylky a varianty jednotlivých pramenů zdůrazníme na příslušném místě. Základní formu antifony můžeme poměrně jasně charakterizovat schématem A B B, přičemž za část A považujeme úsek „Ante sex dies ... occurerunt ei pueri“. Dvěma prakticky stejnými částmi B jsou pak úseky „et in manibus portabant ... dicentes osanna in excelsis“ a syntakticky obdobný „benedictus qui venisti ... osanna in excelsis“.214 Tato zřetelná forma ABB spolu se syntaktickou podobností textu v částech B (opakování „osanna in excelsis“) nápadně připomíná obdobnou formu Sanctus a to včetně textové podobnosti v úvodu druhé z částí B: „benedictus qui venit in nomine Domini“ (Sanctus) „benedictus qui venisti in multitudine misericordie“ (Ante sex dies). Melodie v celé první části je velmi přehledně členěna do krátkých frází zhudebňujících nejvýše čtyři slova. První formule nad slovy „Ante sex dies“ se pohybuje blíže k protu, dále již melodie probíhá jasně v modu osmém. Svým charakterem je velmi blízká intonační formuli ze začátku antifony Fulgentibus palmis215. Po kadenci f-f-d následuje krátký „přechodový“ úsek nad slovy „solempnis pasche“, v němž dochází postupně k utvrzení 8. modu: na slabice „solemp-nis“ dosahuje nejprve melodie ve všech pramenech poprvé k tenoru (u Td3 o něco později během melismatu „-

213

Srv. kap. 6.1.1., dále zejména Hiley, s. 100ff. PP7 druhou z částí B vůbec nezapisuje. 215 Jedná se o formuli, která je častá v antifonách 8. modu. 214

69

nis“) a v zápětí pak na slově „pasche“ kadencuje do g. V melismatu „-nis“ je patrná odlišnost PG10a a Td3 -

oba prameny celé melisma oproti ostatním paralelám

prodlužují, PD21 naopak melisma mírně zkracuje. Následující fráze „quia venit Dominus“ ještě znovu a již naprosto zřetelně utvrzuje 8. modus - nejprve třítónovým vzestupem f-a-c k tenoru a následnou kadencí do g na slově „Dominus“. Zmíněná formule f-a-c se dále objevuje v celé antifoně na mnoha místech a stává se tak určitou stereotypní formulí. Melodie v následujícím krátkém úseku naznačuje poprvé fakt, že místy - zejména pak na dvou recitativních úsecích - má melodie vazbu k archaické modalitě RE (RE = SOL). Nad slovy „in civitatem“ se pohybuje v rozsahu kvinty kolem recitanty g, která je však zároveň finálou (podobně i Cum appropinquaret). Hned následující fráze, v níž se objevují dvě zmíněné formule f-a-c, však opět jasně polarizuje tenor a finálu 8. modu. Finální kadence na slově „pueri“ zakončuje první jasně strukturovanou část antifony. V další sérii recitativních frází již shledáme několik závažnějších odchylek a variant. Obě části, které jsme označili písmenem B jsou zakončeny aklamací „osanna in excelsis“, která svým silně melismatickým charakterem obě části přehledně rozčleňuje. Výše jsme již naznačili určité modální vybočení těchto recitativních úseků - hlavním recitačním tónem se opět - v obou úsecích až po „hosanna...“ - stává tón g, který je však zároveň finálou celé antifony. Určitý sklon k pramodalitě „re“ je zde ještě výraznější, než na výše zmíněném úseku „in civitatem“. Počínaje slovem „osanna“ můžeme sledovat sled formulí f-a-c, o nichž jsme již hovořili - celé melisma „osanna in excelsis“ je de facto vystavěno z tohoto třítónového vzestupu. Pro lepší přehlednost výskytu různých podob této formule zde uvádíme její přepis s označením příslušných míst:

70

Svou strukturou v podstatě identická je i další recitativní B - část antifony, která je zakončena shodným melismatem a následnou finální kadencí nad slovy „osanna in excelsis“. V souvislosti s tímto melismatem je patrná varianta O357 - tento rukopis zkracuje celé melisma v obou případech o více než polovinu. Podobně zkracuje - pouze však závěrečné - melisma i PD8 (s. 6 kolace). Další variantu můžeme pozorovat u Td3 na konci prvního melismatu „osanna...“ - na rozdíl od všech ostatních pramenů kadencuje melodie Td3 do f, nikoliv do g -

, zůstává však otázkou, zda se nejedná o chybu. Při celkovém pohledu na zápis v jednotlivých pramenech je možné formulovat několik zjištění. Obě pražské agendy PP3 a PFc mají - i na detailní úrovni - prakticky totožný zápis. Jejich redakce se shoduje ve většině případů i v zápisu likvescencí a strukturování ligatur. Ve vztahu k PD8 již o takto silné shodě v zápisu hovořit nemůžeme - kromě zmíněného vypuštění části melismatu se PD8 oproti oběma agendám na detailní úrovni mírně odlišuje. Vlastní podstatná struktura melodie však zůstává beze zbytku zachována. Mezi svatojiřskými rukopisy PD21 a PG10a je podobný vztah jako mezi pražskými agendami (PP3, PFc) a procesionálem PD8 - kromě odchylky v melismatu „solempnis“ se oba zápisy odlišují zejména v první části A v některých drobných detailech. Uvědomíme-li si nápadnou jednotnost PP3 a PFc, tyto drobné odlišnosti obou svatojiřských pramenů se nejeví jako zcela zanedbatelné - mohou tak opět jenom podpořit určité pochybnosti o svatojiřském původu PD21. Dále jsme upozornili na výraznou

variantu

O357

(krácení

melismat

„osanna...“).

Z těchto

několika

vypozorovaných odlišností jistě nemůžeme udělat zásadní závěr, v podstatě se však jednotlivé odchylky shodují s lokálním rozvrstvením jednotlivých pramenů.

6. 2. 5. Responsorium Ingrediente domino Standardní

responsorium

Ingrediente

Domino

je

kratším,

spíše

sylabickým

responsoriem 2. modu. Ve většině pramenů je zapsáno s veršem „Cum et audisset“,

71

v rukopisech svatojiřských je zapsáno bez verše. Zápis zpěvu se ve všech pramenech v zásadě shoduje216, jedotlivá dílčí odlišení se nyní pokusíme popsat. Celý zpěv je členěn do kratších přehledných frází vždy zakončenými kadencí na c, d, popř. f. Po kadencích končící na c stoupá vždy melodie vzhůru k tenoru f. Takovou formuli můžeme sledovat hned v úvodu: PP3217 -

, dále potom na začátku repetendy „Cum ramis palmarum“:

. Zde se melodický zdvih k tenoru opakuje hned dvakrát s drobnou variací na pal-ma-rum. Kadenční formule zakončené na d jsou ovšem hojnější. Jelikož se jedná o úseky, které významně člení celý zpěv, považujeme za důležité jejich důkladnější srovnání. Pro lepší přehlednost zde uvádíme kolaci těchto formulí (včetně jedné kadence do f, která je však velmi podobná všem ostatním do d) v průběhu celého responsoria ve všech našich pramenech:

Při zevrubném přehlédnutí se mezi sebou formule v jednotlivých pramenech v zásadě neodlišují, na detailnější úrovni si však můžeme povšimnout několika zajímavostí. U PFc 216

Na straně 5 kolace jsme podle kontextu upravili klíčování PP3, jehož zápis je nad slovem „au-disent“ evidentně transponován. 217 Uvádíme zde zápis podle PP3, ostatní rukopisy notují zcela identicky, popřípadě se zanedbatelnými odchylkami.

72

a O357 dochází na několika místech k posunutí textu tak, že vlastní kadenční zakončení fráze je oproti ostatním pramenům přesunuto na zcela jiné slabiky textu: - O357: „civitatem hebreorum“ - kadenční zakončení přichází až se slovem hebreorum. - PFc, O357: „pue-ri re-surectionem vite“ - kadenční clivis f-d přichází až na slabiku „re-“, čímž se dále u PFc kumulují na slabice „-nem“ oproti ostatním pramenům tři noty d-f-d. O357 pak z téhož důvodu vypouští přebytečné d, které připadá u ostatních pramenů na slabiku „-tem“. U obou pramenů dochází posunutím textu na všech třech místech k dierezi standardních kadenčních formulí. Struktura melodie však zůstává v obou pramenech ve svém absolutním průběhu shodná. Většina kadenčních formulí je zakončena terciovou clivis f - d, tj. poklesem z tenoru na finálu (pentatonická kadence 2. modu). Je zajímavé, že jediný Td3 se tomuto melodickému postupu vyhýbá a systematicky používá diatonickou kadenci, tzn. e - f. Této skutečnosti jsme si u téhož pramene povšimli již v antifoně Collegerunt. Napětí mezi tenorem a finálou zde tak - na rozdíl od ostatních pramenů - není tak výrazné. Nad slovy „resurectionem vite“ (s. 2 kolace) můžeme pozorovat recitaci na finále, při níž všechny prameny shodně používají ornamentální terciové podaty d-f.

U PP3 a PFc má tato melodická ozdoba zcela pravidelný charakter. Před začátkem repetendy „Cum ramis“ kadencuje melodie na slově „pro-nuntiantes“ do c, u PFc, PD8 a Td3 se tato kadence doslovně opakuje v závěru verše „Cum et audisset“.218 PP3 jako jediný zakončuje melodii v této závěrečné kadenci na finále d, což je v responsoriích tohoto typu velmi neobvyklé. U O357 je pak tato kadence spojena s variantou - závěrečné melisma „ob-vi-am e-i“ je zde zcela vypuštěno, kadence končí na e (!)219 a není poznamenáno, zda se zpívá repetenda. U Td3 můžeme pozorovat dvě textové varianty verše „Cum et audisset“ - první z nich hned na prvních slovech, kde je místo „et“ užito „Cum que“. Na straně 5 kolace je dále přesunuto slovo „venit“ před „Ihesus“, tzn. „quia venit Ihesus“. Jelikož jsou však obě

218 219

Shoda kadencí v těchto dvou místech je u responsorií 2. modu obecně velmi častá. Můžeme se rovněž domnívat, že se jedná o terciové posunutí melodie.

73

tato slova dvojslabičná, mohla být skutečně tato záměna bez problémů provedena. Na stejném místě se dále objevuje textová odchylka u PFc, do textu je zde vloženo slovo „populus“, tzn. „...audisset populus quia ihesus...“. Závěrem můžeme naše zjištění stručně shrnout. Celé responsorium je silně modálně zakotveno, mezi tenorem a finálou je po celou dobu opakovaně a výrazně udržováno melodické napětí. Upozornili jsme na systematické používání diatonických kadencí u Td3, dále na výraznou melodickou variantu O357 v závěru verše (vypuštění melismatu) a posuny v podložení textu u PFc a O357. Ne zcela zanedbatelné jsou redakční odchylky textu responsoria u Td3 a pražské agendy PFc. Na rozdíl od ostatních zpěvů však nepozorujeme v rámci responsoria větší množství zásadnějších melodických odlišností, žádný z pramenů neobsahuje výraznější melodickou odchylku. Zdá se tak, že responsorium Ingrediente je po hudební stránce relativně ustáleným zpěvem, který má v tradici všech našich pramenů své pevné místo. 6. 2. 6. Antifona Ave, rex noster 6. 2. 6. 1. Transkripce Do kolace zahrnujeme zápis antifony v rukopisech PP3, PP7, PFc, PD8 a Td3. Antifona v rukopisu PFc je v celém svém průběhu zapsána (i se všemi příslušnými variantami) v transpozici o kvintu výše oproti všem ostatním pramenům - podobně jako tomu bylo u antifony Collegerunt v rukopisech PD8 a Td3. V zápisu můžeme vypozorovat dvě klíčová místa („venturu-rum te“, „victi-mam pater“), v nichž dochází k zásadním nejasnostem zmíněným v úvodu celé kapitoly (srv. 6.2.1). Jedná se o úseky, v nichž je melodie v různých pramenech různým způsobem transponována, přitom však v žádném z rukopisů nedochází k zásadní proměně v její intervalové struktuře. Jednotlivé varianty, které se dále pokusíme popsat, se tak navzájem odlišují pouze na úrovni transpozice, a to ve všech případech kvintové (zde je pak důležité odlišovat redakci PFc v kvintové transpozici vůči ostatním pramenům v celém zápisu zpěvu a varianty dílčích úseků v rámci jednotlivých rukopisů, při nichž dochází rovněž ke kvintovým transpozicím). Od počátku antifony až po zmíněné první místo „venturum te“ probíhají všechny paralely v podstatě shodně, pouze před slovem „salvator“ dochází u PP3 k evidentnímu přeložení melodie o tercii níže nad prvními dvěma slabikami tohoto slova - proto

74

provádíme příslušnou emendaci (dříve, než je v zápětí ve stejném smyslu provedena původní změna klíče). Stejně evidentní charakter má i několik podobných emendací v dalších pramenech. Jejich popis uvádíme v poznámce.220 Mezi zmíněným úsekem „venturum te“ a druhým z klíčových míst „victimam pater“ dochází v různých pramenech k několika odlišným transpozicím. Pro lepší přehlednost zde uvedeme tabulku s popisem změn na zmíněných dvou místech. Dále uvedeme tyto změny do vztahu k finálám každé z paralel, neboť jednotlivé transpozice hrají zásadní roli v otázce modálního zakotvení antifony.

„ventur-um te“

„victi-mam pa-ter“

FINÁLA

________________________________________________________________ PP3

skok d-a

beze skoku g-g

d

PP7

skok d-a

skok g-d

a

PD8

skok d-a

skok g-d

a

PFc

skok a-e221

skok d-a

e

Td3

beze skoku d-d

skok c-g

d

Z tabulky je patrné, že v okruhu českých pramenů existují tři odlišné verze zápisu, z nichž jsme pouze pro PP3 nenašli další paralelu. Verze transpozic u Td3222 se shoduje ještě s PH11, BP1 a ve starší vrstvě rukopisů jsme tuto podobu zápisu našli ještě u SY903. Skupina pramenů PP7, PD8 a PFc má ke své verzi naopak paralelu v rukopisu W160. U rukopisu PP3 bychom mohli uvažovat o emendaci, která by posunula celý zápis do podoby ostatních třech pražských pramenů (PP7, PD8, PFc). Před slovem „pater“ totiž

220

PFc: - před slovy „ad salutarem“ posouváme klíč o jednu linku níže. Oprávněnost této emendace potvrzuje shodná změna klíčování u PP7 a PD8 a stejný melodický postup ve všech ostatních pramenech. - před slovy „nomine Domini“ přesouváme ze stejných důvodů klíč o tercii níže na spodní linku osnovy, kde zůstává až do konce antifony. PD8: - v úseku „expecta-bant omnes sancti“ je melodie oproti všem ostatním pramenům přeložena o tercii níže, proto pusouváme ve vyznačeném úseku klíč o jednu linku níže. 221 Uváděné tóny zde odpovídají kvintové transpozici, v níž je celá antifona v agendě PFc oproti ostatním pramenům zapsána. 222 Jak dále uvidíme, specifičnost varianty Td3 je patrná i na detailnější melismatické úrovni.

75

dochází u PP3 ke změně c-klíče na f-klíč a to na stejné lince, tj. dochází zde ke kvintovému posunutí polohy, což je přesně ten interval, o který je melodie zmíněných třech pramenů na stejném slově transponována vzhůru. Pokud bychom emendovali použitý f-klíč na c-klíč, melodie PP3 by se dále až do konce antifony shodovala s ostatními pražskými prameny. Budeme-li však zápis PP3 sledovat dál, na slově „origine“ se znovu objevuje c-klíč a to v netransponované poloze, která de facto potvrzuje onu změnu na f-klíč před slovem „pater“ na straně 4 kolace. Rovněž tak bychom mohli pomýšlet na emendaci klíčování (a tím ovlivnění příslušných transpozic) u PP7 spolu s PD8 a PFc. Fakt, že bychom takto museli emendovat zápis ve třech pramenech s oporou dalšího pramene zahraničního (W160), však pravděpodobnost takovéto „společné chyby“ velmi oslabuje. Zkusme se nyní zamyslet nad jednotlivými odchylkami v kontextu celé antifony. Až do místa, v němž probíhají první transpozice (tzn. „venturum te“) probíhá melodie v poměrně jasně formulovaném 2. modu. Jediným z pramenů, u něhož i nadále zůstává modální jednota beze zbytku zachována, je Td3 a to i přes kvintový skok na slovech „victimam pater“ (tzn. druhém z klíčových míst). Mírně odlišná je situace u PP3, jejíž melodie nejprve stoupá se slovy „te enim“ o kvintu výše, a v celém úseku „te enim ad salutatem victimam“ tak 2. modus opouští. Na rozdíl od ostatních pražských pramenů PP7, PD8 a PFc však již s následujícím slovem „pater“ netransponuje melodii o další kvintu výše, ale navrací se ve dvou po sobě jdoucích kadencích zpět do polohy shodné s Td3:

Není bez zajímavosti, že v místě, kde se PP3 po modálním vybočení poprvé jasně navrací zpět k finále d (tzn. v melodické formuli na slabikách „misit in“), Td3 vůbec k finále nesestupuje a kadencuje do d až dále na slovech „in mundum“. Je možné, že redaktor PP3 potřeboval melodii po výrazném modálním odchýlení - jasně navrátit zpět do 2. modu a finálu tak v tomto místě utvrzuje dvakrát za sebou. Až do konce antifony se pak již oba prameny PP3 a Td3 nijak zásadně nedlišují a v závěru společně zakončují na finále d. U zbylých tří pražských pramenů (PP7, PD8, PFc) nedochází k zachování modální jednoty jako v zápisu agendy PP3, neboť se slovem „pater“ (tzn. na druhém klíčovém místě) opět transponují melodii o kvintu výše. Tím se dostávají do polohy od PP3 a Td3 76

vzdálené právě o tento transponující interval. V návaznosti na tuto odchylku pak i odlišně zakončují na finále a.

Po přehlédnutí všech výše zmíněných skutečností se můžeme domnívat, že se v našich pramenech patrně nejdená o nahodilé zápisy této antifony, popřípadě chybné klíčování, ale že můžeme skutečně hovořit o třech odlišných variantách tohoto zpěvu.223 Tento názor navíc potvrzuje fakt, že dvě ze tří označených variant antifony můžeme podpořit dalšími zahraničními paralelami, specifičnost varianty PP3 pak naznačenou logikou jejího notového zápisu. Zdá se tak, že v souvislosti se zápisem antifony Ave rex můžeme v českých pramenech hovořit o velmi pravděpodobném střetávání vlivů více tradic. Je pozoruhudné, že k takovémuto střetávání mohlo docházet v rámci lokálních pramenů (zejména PP3, PP7, PFc), u nichž můžeme jinak v dlouhodobějším časovém horizontu pozorovat stopy určité kontinuity.224 Mohli bychom se však také domnívat, že se varianta rukopisu PP3 ve svatovítských pramenech postupně proměnila a to již v graduálu PP7 (jakožto nejstarším z trojice PFc, PD8, PP7, u nichž jsme konstatovali shodnou variantu). Tato proměna mohla být později ve zbylých dvou pramenech (PD8, PFc) redakčně potvrzena. V této úvaze však můžeme na konci naší práce zůstat pouze na úrovni hypotézy. Pravděpodobná neustálenost této antifony je ještě více patrná v kontextu všech ostatních analyzovaných zpěvů, u nichž se podobné nejasnosti nevyskytují. V tomto smyslu je nápadné i množství emendací, které jsme v kolaci u pražských pramenů provedli.

6. 2. 6. 2. Poznámky ke stylu antifony Jelikož je antifona v kontextu ostatních analyzovaných zpěvů značně neustálená, bylo by poměrně obtížné - na základě pramenů, které máme k dispozici - provést analýzu v té podobě, jak jsme se o ni pokoušeli v případě relativně stabilnějších antifon Fulgentibus, Collegerunt, Ante sex dies a responsoria Ingrediente. Pro provedení takové analýzy by 223

Stejným problémem transpozic v rámci paralel při zachování shodné intervalové struktury melodie se zabýval János Mezei. O odlišných transpozicích v rámci jinak velmi podobných zpěvů hovoří jako o možných znacích různých lokálních tradic, srv. Mezei, s. 399 - 401. 224 Vliv jiné, patrně řádové, tradice na podobu Td3 je místy patrný i v ostatních analyzovaných zpěvech, tím více je pochopitelný u takto problematického zpěvu.

77

bylo zapotřebí nashromáždit větší množství pramenů reprezentujících všechny z naznačených tradic a každé z nich se patrně věnovat samostatně. Pro účel naší práce se tak pouze omezíme na charakteristiku několika znaků, které zahrnují antifonu Ave rex na obecné úrovni do stylových souvislostí s ostatními zpěvy, zejména pak s antifonami Collegerunt a Ante sex dies. Antifona je delším melismatickým zpěvem, který je formováním své melodie blízký zmíněným antifonám Collegerunt a Ante sex dies. V celém zápisu jsou patrné především dva charakteristické znaky, které se výrazně podílejí na formování melodie. Prvním z nich je opakování a repetivní řazení stejných, popř. variovaných formulí, tím druhý pak pohyb melodie v poměrně úzkém melodickém ambitu kolem tenoru a finály (ať už ve své základní poloze, nebo v transpozicích). Jak dále uvidíme, oba tyto znaky spolu úzce souvisí. Hned v prvních dvou frázích antifony „Ave, rex noster“ - „fili David salvator mundi“ můžeme pozorovat doslovné opakování celé kadence nad slovy „rex noster“ a „salva-tor mundi“:

Vlastní závěr kadence (e-d-e-fd) se pak v nejrůznějších variacích opakuje v celém zápisu mnohokrát a výrazně tak přispívá k onomu repetivnímu charakteru utváření melodie. Takový úsek následuje hned po kadenci na „salvator mundi“ - nad slovy „prophete predixerunt salvatorem Domini“ stoupá sylabická melodie několikrát za sebou vždy k tenoru f (popř. ještě na g) a vzápětí se navrací zpět k finále.225 Podobné řazení formulí je dále markantní na s. 4 kolace, zejména pak nad slovy „misit in mundum“ a „expectabant omnes sancti“. Ostinátní pohyb mezi tenorem a finálou je velmi výrazný v následující frázi „ab origine mundi“ a v celé aklamaci „osanna filio ... nomine Domini“. Je zřejmé, že repetivní charakter v utváření melodie můžeme pozorovat ve všech pramenech bez ohledu na to, k jaké z výše označených variant patří. Melodie pražských pramenů se - odhlédneme-li od jednotlivých transpozic - prakticky shodují, pouze Td3 je na detailnější melismatické úrovni poněkud odlišný. Tento fakt by mohl ještě více

225

Jedná se o velmi podobné strukturování melodie jako u antifony Collegerunt.

78

podpořit specifičnost varianty a patrný vliv jiné tradice, které jsme u Td3 výše konstatovali.

6. 2. 7. Hudební charakter analyzovaných zpěvů Budeme-li v závěru uvažovat o hudebním charakteru všech analyzovaných zpěvů, musíme na prvním místě zdůraznit jejich zjevnou stylovou propojenost. Máme na mysli zejména podobné zacházení s drobnými melodickými formulemi, jejich repetivní řazení, řetězení a variování. Nápadný je rovněž výskyt podobných (zejména kadenčních) formulí v různých zpěvech a jejich podíl na členění melodie (zejm. Ave rex - Collegerunt, Ante sex dies - Cum appropinquaret226). Dalším jednotícím prvkem je charakter melodiky, která má výrazný finálně-tenorový charakter, tzn. odvíjí se - často v delších melodických úsecích - v užším melodickém ambitu kolem finály a tenoru, čímž jednotlivé zpěvy silně zakotvuje v příslušné modalitě. U antifony Ante sex dies (podobně i Cum appropinquaret) jsme naopak v jednom úseku kostatovali sklon k archaické modalitě RE.227 Hovoří-li D. Hiley o možném galikánském vlivu v souvislosti s charakterem antifony Collegerunt, mohli bychom v tomto smyslu uvažovat i o dalších analyzovaných zpěvech (zejm. Ave rex, Ante sex dies), neboť jejich určitá stylová propojenost by mohla svědčit o možné příslušnosti ke stejné (nebo alespoň příbuzné) repertoárové vrstvě. Tuto hypotézu může nakonec podpořit i fakt, že liturgie Květné neděle jako celek se začala formovat a rozšiřovat právě z galikánské oblasti. Jako zpěvy stylově příslušející jiné repertoárové vrstvě můžeme označit antifonu Fulgentibus palmis a responsorium Ingrediente Domino. Jedná se o stabilní, jasně strukturované zpěvy klasického typu, které mají v gregoriánském repertoáru více dalších typových paralel, a které tak svým charakterem i stylovým zařazením tvoří určitý protipól dlouhým melismatickým procesním zpěvům.

226

Tuto procesní antifonu jsme analyzovali v jiné práci, srv. Michal Rataj, Procesní liturgie Květné neděle v pražských pramenech. Seminární práce, rukpis, Ústav pro hudební vědu FF UK, 1998. 227 Tato modalita je často považována za typickou pro zpěvy galikánského repertoáru, srv. Bernard, s. 220-221ff.

79

7. Závěr Přehlédneme-li všechny provedené analýzy zpěvů v souvislosti se závěry, ke kterým jsme došli v analýze rubrik, můžeme v rámci nashromážděného materiálu rozpoznat několik poměrně výrazně charakterizovaných skupin českých pramenů, které se v podstatě shodují s jejich lokálním, popř. institucionálním původem; o určité diferenciaci uvažujeme dokonce v rámci širokého okuhu svatovítských pramenů. Odlišný charakter každého z takto vymezených okruhů pramenů je naprosto zjevný zejména na úrovni liturgických rubrik, méně pak již na úrovni hudebního zápisu. I zde jsme však v analýzách zpěvů upozornili na mnohé dílčí odchylky a varianty, které zpravidla kopírují lokální, popř. institucionální rozvrstvení jednotlivých pramenů. Obecně je však možné mezi jednotlivými hudebními zápisy v českých pramenech konstatovat značnou nejednotnost. V sérii našich pramenů se nám nepodařilo najít dva, u nichž bychom mohli konstatovat bezvýhradnou jednotnost. Toto zjištění je tím pozoruhodnější v souvislosti s prameny stejné provenience (PP3, PFc, PD8 - PG10a, PD21), u nichž bychom zásadnější shodu v zápisech mohli předpokládat. Je rovněž zajímavé, že míra odlišností je v různých zpěvech i pramenech jiná. Pokusíme se teď o stručné a přehledné shrnutí jednotlivých analýz a o konečné zodpovězení otázky, kterou jsme si v úvodu analýzy položili, totiž zda můžeme na úrovni hudebních redakcí jednotlivých zpěvů hovořit o globální jednotnosti, anebo lokální diferenciaci jednotlivých pramenů na území Čech. Z většiny analýz vyplývá značná homogenita rukopisů PP3 a PFc a to nejen na úrovni jakéhosi hrubšího melodického obrysu, ale i na detailnější úrovni melismatu, ligatury, likvescence apod.228 V souvislosti s antifonou Collegerunt již bylo řečeno, že míra jednotnosti těchto pramenů nemá mezi ostatními českými rukopisy další paralelu. Jedinými otazníky tak zůstává pouze redakce textu responsoria Ingrediente a posledně analyzovaná antifona Ave, rex noster. V té jsme v rámci obou těchto rukopisů konstatovali jednak dvě odlišné varianty, zároveň však také možnost proměny redakce tohoto zpěvu během časového odstupu, v němž vůči sobě oba prameny stojí.

228

K oběma těmto pramenům má na zcela detailní úrovni velmi blízko i PP7 (v rámci těch zpěvů, které jsou v tomto rukopisu zapsány, srv. kap.4.2.1), v některých dílčích úsecích však naopak převažuje podobnost s PD8.

80

S přihlédnutím k analýze ostatních zpěvů a analýze rubrik (svr. kap. 5.2.4.) je potom možné hovořit o silné kontinuitě tradice rukopisu PP3 v tomto úžším slova smyslu229. Další ze svatovítských pramenů - PD8 - se již z kontextu obou agend poněkud vymyká. V jednotlivých analýzách jsme u tohoto rukopisu konstatovali výraznější melodické varianty, kvintovou transpozici v antifoně Collegerunt a poměrně velké množství drobnějších i větších melodických odchylek, o nichž sice nemůžeme hovořit jako o odlišných variantách, popř. rozdílných redakcích, nemůžeme však ani - s vědomím výše popsaného vztahu PP3 a PFc - vnímat tento pramen v těsnější návaznosti na tyto dva svatovítské rukopisy. Toto zjištění navíc přesně doplňuje naše závěry analýz liturgických rubrik svatovítských pramenů. V závěru práce se nám tak nabízí otázka, zda bychom v rámci tradice svatovítské katedrály skutečně nemohli hovořit o možných dvou liniích liturgické praxe v tom smyslu, jak jsme se je snažili naznačit, nebo přinejmenším o dvou liniích tradice rukopisné. Příslušnost svatovítských pramenů ke stejné liturgické tradici na druhé straně silně podtrhuje používání procesního osla, které nemá v českých pramenech další paralelu. O vztahu dvou svatojiřských pramenů jsme hovořili mnohokrát v konkrétních souvislotech. U PD21 jsme konstatovali několik melodických variant, souvislostí s dalšími prameny (O357, PD8), ale zejména velké množství melodických odchylek a variant vůči dalšímu svatojiřskému rukopisu PG10a. S vědomím závěrů, ke kterým jsme došli v analýze liturgických rubrik, jednotnosti PG10a230 s ostatními svatojiřskými prameny (tzn. PE14d, PE15a, PG3b, PG5, PG10b a PG16) a charakteru hudebního zápisu, který jsme se pokusili analyzovat, se nám zdá, že rukopis PD21 není svým vlastním původem svatojiřským pramenem231. O ostatních rukopisech kláštera sv. Jiří v Praze pak můžeme v českém kontextu hovořit jako o homogenním okruhu pramenů, jehož specifiku - kromě mnohých dalších znaků - navíc výrazně podtrhuje ojedinělý způsob dramatické interpretace antifony Collegerunt (popř. i hymnu Gloria laus). V souvislosti s olomouckou agendou O357 nemůžeme říci žádný jasně vymezující závěr. Na některých místech jsme poukázali na její těsnější vztah k pražským agendám PP3 a PFc, jinde naopak na shodu jejích variant s prameny PD8 a PG10a. V některých úsecích vystupuje O357 jako specifický rukopis, k jehož odchylkám a variantám nemáme 229 230

Je pravděpodobné, že agenda PFc mohla vznikat právě podle PP3. PG10a,b se od ostatních svatojiřských pramenů zásadněji odlišují pouze absencí antifony Sicientes.

81

v okruhu našich pramenů další paralely - to výrazně potvrzuje zejména ojedinělá podoba obřadu uctívání sv. Kříže s oním mnohokrát zmiňovaným „percuciare“. Na jedné straně tak nemůžeme na hudební úrovni hovořit o zástupci zcela jiné lokální tradice - a to i přesto, že by nás k takové klasifikaci vybízely závěry analýzy rubrik. Na straně druhé však nemůžeme zapřít poměrně velké množství odchylek, které z olomoucké agendy vytvářejí - v kontextu českých pramenů - svým způsobem specifický pramen reprezentující tak další z lokálně diferencovaných ritů popsaný příslušnými rubrikami. O tepelském procesionálu Td3 můžeme zopakovat mnohé z výše řečeného o agendě O357. V analýzách jsme upozornili na specifické utváření melodie Td3 v určitých situacích (používání diatonických kadencí), na jeho textové (zejm. Ante quinque dies) i melodické varianty (Ave, rex noster), množství odchylek vůči různým pramenům na různých místech, ale i lokální shodu s dalšími prameny (PG10a, BrA2), nebo naopak specifičnost v kontextu všech českých pramenů. V tomto smyslu je rovněž potřeba vzít v úvahu vliv řádové, tzn. premonstrátské, tradice (stejně jako v kontextu svatojiřských pramenů vliv tradice benediktinské) na konkrétní podobu zpěvů, patrně pak zejména v antifoně Ave rex. Procesionál Td3 tak v závěru práce vnímáme v obdobném světle a souvislostech naznačených u olomoucké agendy O357. O brněnském graduálu se pro jeho neúplnost nemůžeme vyjádřit jakkoliv definitivně. Ve smyslu závěrečného přehledu je pro nás důležité zjištění, že jsme v analyzované antifoně Collegerunt shledali mnoho společného s tepelským Td3, což by nám mohlo napovědět něco málo o možné souvislosti těchto pramenů jakožto pramenů konventní provenience.

Abychom dodali našim zjištěním určitého relativního zakotvení, pokusíme se nyní jednotlivé odlišnosti, varianty a hudební charakter všech našich paralel vůbec srovnat s výše již několikrát zmíněným okruhem zahraničních rukopisů BP1 - BP4. Ač se jedná o prameny, jejichž přesnou provenienci známe jenom z menší části (o BP4 víme, že pochází z Norimberka, přibližným původem BP1 je patrně oblast severního Bavorska232), charakter těchto rukopisů nám může pomoci v posouzení odchylek a variant, které jsme v českých pramenech v závěru analýzy konstatovali. Nejedná se nám tedy o jakkoliv 231

Mohli bychom uvažovat např. o tom, že se PD21 dostal do kláštera z jiného ženského konventu, popř. že byl pro užívání u sv. Jiří vyhotoven podle jiného pramene.

82

reprezentativní výběr zahraničních hudebních paralel, nýbrž o porovnání jistého (v našem případě spíše anonymního) homogenního okruhu zahraničních pramenů s okruhem českých paralel s cílem získat přesnější náhled na míru jednotnosti hudebního zápisu v českých pramenech. V příloze uvádíme incipity všech zpěvů zapsaných v těchto jednotlivých pramenech. Uvádíme zde pouze incipity, neboť při srovnání jednotlivých zápisů jsme zjistili, že se na zcela detailní úrovni prakticky neodlišují. Jako odchylky v zápisu můžeme pozorovat snad pouze spojení či nespojení not do ligatury, zdvojení tónu stejné výšky, zcela vyjímečně pak jednotlivé použití tónu sousední výšky. Pokud bychom měli takovéto měřítko aplikovat při pohledu na české prameny, pak bychom i obě pražské agendy PP3 a PFc (které nakonec z analýzy vyplynuly jako relativně jednotné) museli považovat přinejmenším v některých zpěvech - za poměrně odlišné. Z analýzy je zjevné, že na takto detailní úrovni jsme se z praktických důvodů vůbec nemohli pohybovat, neboť mezi jednotlivými českými prameny je možné elementární odlišnosti pozorovat v podstatě kontinuálně.

S takto nastaveným úhlem pohledu se dostáváme na určité dvojcestí. Na jedné straně nemůžeme o žádném z českých pramenů prohlásit, že by v rámci odlišné lokality podléhal zcela jiné hudební redakci, na straně druhé však máme před sebou množství melodických odchylek a variant spolu s poměrně odlišně strukturovanými a lokálně diferencovanými redakcemi liturgických rubrik. V samém závěru práce tak vyvstává obsáhlá otázka, na kterou se nám již v rámci této práce nepodaří lépe odpovědět: mohou znamenat skutečně všechna naše zjištění fakt, že podoba liturgie Květné neděle spolu s příslušným chorálním repertoárem byly v Čechách a na lokální úrovni hlavního města v časovém horizontu 13.-15. století relativně nejednotné a lokálně diferencované? V širším slova smyslu pak můžeme tuto otázku vztáhnout nejenom na slavnost Květné neděle, ale i na další repertoár, v němž se objevují některé ze zpěvů této slavnosti (Collegerunt, Ingrediente). Aby bylo možné tuto otázku skutečně precizně zodpovědět, bylo by jistě zapotřebí prozkoumat mnohem více - zejména zahraničních - pramenů a zahrnout celý repertoár Květné neděle do kontextu dalších svátků podobného významu.

232

Srv. kap. 5.1.10.1. O ostatních dvou pramenech se můžeme - vzhledem k jejich charakteru - s určitou pravděpodobností domnívat, že se jedná o prameny přibližně stejného původu.

83

8. Příloha 8. 1. Kolace zpěvů Květné neděle v českých pramenech

84

8. 2. Incipity zpěvů Květné neděle v rukopisech BP1 - BP4

85

8. 3. Zpěvy v rukopisech kláštera sv. Jiří v Praze

Názvy jednotlivých zpěvů v rukopisu: Sicientes venite Collegerunt pontifices Turba multa Cum adpropinquaret Cum audisset populus Gloria laus Pueri hebr.tollentes Pueri hebr.vestimenta Scriptum est enim Occurunt turbe Fulgentibus palmis Ante sex dies Ingrediente Domino

VI G 3b VI G 5 VI G 10a VI G 10b VII G 16 XII E 15a XIV D 21x

X X X X X X*x X X X X X X

X X X X X X* X X X X X X

X X X X X X X X X X X

X X X X X X X X X X X

x

X X X X X X X X X X X X

X X X X X X* X X X X X X

X1 X2 X4 X5 X6 X7 X8 X9 X11 X10 X3 X12 X13

Číselné indexy u jednotlivých zpěvů PD21 znamenají jejich pořadí v rámci liturgické rubriky. Antifony Pueri Hebreorum v některých pramenech označené hvězdičkou se zpívají v opačném pořadí, tzn. Pueri Hebreorum vestimenta - Pueri hbreorum tollentes. x

86

8. 4. Zpěvy Květné neděle v použitých českých pramenech PP3 PFc PD8 P1492 PD9 PH11 PF19

Osanna f. Osanna f. Osanna f. Osanna f.

Fulgentibus Fulgentibus Fulgentibus Fulgentibus Fulgentibus P.tollentes

C.approp. C.approp. C.approp. C.approp. C.approp. P.vestimenta C.approp.

C.audisset C.audisset

PD21 PE14d PE15a PG3b PVIG5 PG10a PG16

Sicientes Sicientes Sicientes Sicientes Sicientes Sicientes

Collegerunt Collegerunt Collegerunt Collegerunt Collegerunt Collegerunt Collegerunt

BrA2 O357 Td3

Osanna f. Ingressus P.tollentes

Collegerunt Simon dor. P.vestimenta

C.audisset C.audisset Occurunt t. C.audisset

Collegerunt Collegerunt Collegerunt Collegerunt Collegerunt Collegerunt Ante sex

Ante sex Ante sex Ante sex Ante sex Ante sex

Fulgentibus C.approp. C.approp. C.approp. C.approp. C.approp. C.approp.

Turba multa C.audisset C.audisset C.audisset C.audisset C.audisset C.audisset

C.approp. Gloria laus Gloria laus Gloria laus Gloria laus Gloria laus Gloria laus

In monte ol. Collegerunt C.dederunt

Fulgentibus C.approp.

C.approp. C.audisset

P.tollentes P.tollentes P.tollentes P.tollentes P.tollentes

P.vestimenta P.vestimenta P.vestimenta P.vestimenta P.vestimenta

Ingressus Ergressus Ingressus Ingressus Ingressus

Occurunt t.

C.dederunt C.dederunt C.dederunt Ave rex Turba multa

Gloria laus Gloria laus Gloria laus Gloria laus Gloria laus Gloria laus Gloria laus

Ingrediente

P.tollentes

P.vest

C.audisset Pueri ? P.vestimenta P.vestimenta P.vestimenta P.tollentes P.tollentes

Gloria laus Pueri ? P.tollentes P.tollentes P.tollentes P.vest. P.vest.

P.tollentes Scriptum est Scriptum est Scriptum est Scriptum est Scriptum est Scriptum est

P.vestimenta Occurunt t. Occurunt t. Occurunt t. Occurunt t. Occurunt t. Occurunt t.

Occurunt t. Fulgentibus Fulgentibus Fulgentibus Fulgentibus Fulgentibus Fulgentibus

Scriptum est Ante sex Ante sex Ante sex Ante sex Ante sex Ante sex

C.audisset Ante quinq.

Ante sex Occurunt t.

Occurunt t. Ceperunt o.

Gloria laus Gloria laus

P.tollentes Ave rex

P.vestimenta Ingrediente

PP3 PFc PD8 P1492 PD9 PH11 PF19

Ingrediente Ingrediente Ingrediente Ingrediente Ingrediente Ingrediente Ingrediente

Turba multa Turba multa Turba multa Turba multa Turba multa

PD21 PE14d PE15a PG3b PVIG5 PG10a PG16

Ante sex Ingrediente Ingrediente Ingrediente Ingrediente Ingrediente Ingrediente

Ingrediente

O357 Td3

Scriptum est Collegerunt

O crux, ave

Ave rex Ave rex Ave rex Ave rex Ave rex

O crux, ave O crux, ave O crux, ave O crux, ave O crux, ave

Ingrediente

T.multa

87

8. 5. Mapa výskytu používání procesního osla Tato mapka je přílohou zmiňované studie J. A. v. Adelmanna. Jelikož se jedná prakticky o slepou mapu, (jednotlivá čísla jsou odkazy na příslušná místa vypsaná ve studii), doplnili jsme pro několik orientačních bodů přímo do mapy.

88

8. 6. Faksimile rubriky rukopisu BP1

9. Zkratky 89

Adelmann

J. A. von Adelmann, Christus auf dem Palmesel, in: Zeitschrift für Volkskunde, Jahrgang 63/1967, s. 182 - 200. Kohlhammer Verlag Stuttgart - Berlin - Köln - Mainz.

Bernard

P. Bernard, Deu chant romain au chant grégorien. Paris 1996.

Bistřický

Průvodce po archivních fondech, sv. 3, ed.: Bistřický, Drkal, Kouřil. Praha 1961

CAO

Corpus Antiphonalium Officii

Černý

J. Černý, Středověk, in: Hudba v českých dějinách, ed: V. Lébl. a kol. Praha 1989.

Dokoupil

V. Dokoupil, ed.: Soupis rukopisů knihovny augustiniánů na Starém Brně. SPN 1957

Eisenhofer

L. Eisenhoffer, Handbuch der Katolischen Liturgik, 2 BD. Freiburg: Herder 1912, I. 504-511

Eliade

M. Eliade, Mýtus o věčném návratu. Oikúmené, Praha 1993.

Foley

The First Ordinary of the Royal Abbey of St. Denis in France, in: Spicilegium Friburgense 32, ed: E. B. Foley. Freiburg 1990.

Franz

A.Franz, Die Kirchlichen Benediktionen im Mittelalter, 2 vol. Freiburg: Herder 1902, reprint et., Graz, Akademische Druck und Verlag-Anstalt, 1960.

Guardini

R. Guardini, O duchu liturgie. Praha 1993.

Haimerl

X. Haimerl, Das Prozessionswessen des Bistums Bamberg im Mittelalter, in: Münchener Studien zur historischen Theologie, Heft 14. München 1937.

Hiley

D.Hiley, Western Plainchant. A Handbook. Oxford 1993.

Hledíková

Slavnosti církevního roku - v kostele i na ulici, in: Domumenta Pragensia XII, 1995, s. 45-63.

Hoffmann

Soupis rukopisů premonstrátské knihovny v Teplé, ed.: František Hoffmann, rukopis, k vydání cca 1999/2000

Kettner

J. Kettner, Dějiny pražské arcidiecéze. Praha 1993.

Kurzeja

A. Kurzeja, Der älteste Liber Ordinarius der Trierer

90

Domkirche. Liturgiewissenschaftliche Quellen und Forschungen 52, Münster, Aschaffendorf 1970. LThK

J.Höfer, K. Rahner, ed.: Lexikon für Theologie und Kirche, 10 Bd., Freiburg 1957-1967

Martimort I-IV

A.G.Martimort, The Church in Prayer, 4 vol. London 1987.

Mezei

J. Mezei, Verschiedene Transpositionen - verschiedene Lokaltraditionen, in: Studia Musicologica Academiae Scientiarum Hungaricae 30, 1988. Akadémiai Kiadó, Budapest.

Nentwich

M. Nentwich, Verzeichniss der Handschriften in der Bibliothek des Stiftes Tepl.

Odermatt

Der Liber ordinarius der Abtei St. Arnulf vor Metz, Spicilegium Friburgense, ed: A. Odermatt, Freiburg 1987.

Pesch

O. H. Pesch, Druhý vatikánský koncil. Praha 1996.

Plocek

V. Plocek, Catalogus Codicum Notis Musicis Instructorum. Praha 1973.

PM

Paleographie Musicale. Solesmes 1922.

Rahner

K.Rahner, H.Vorglimler,Teologický slovník. Praha 1996.

SC

Sancrosanctum Concilium, Konstituce o posvátné liturgii, in: Dokumenty II.vatikánského koncilu.Praha 1995.

SoL

Ch. Jones, G. Wainwright, E. Yarnold SJ, ed.: The Study of Liturgy, London 1978.

Steiner

R. Steiner, ed.: Piacenza, Biblioteca Capitolare 65. Ottawa 1993.

91

10. Seznam pramenů a edic 10. 1. Prameny PP3

Agenda ecclesie pragensis, Praha, Archiv Pražského hradu, P3

PFc

Agenda ecclesie pragensis, Praha, Národní knihovna, VI Fc 35

PP4

Missale, Praha, Archiv Pražského hradu, P4

PP7

Graduale, Praha, Archiv Pražského hradu, P7

PP11

Breviare, Praha, Archiv Pražského hradu, P11

PP15

Breviare, Praha, Archiv Pražského hradu, P15

PD8

Processionale, Praha, Národní muzeum, XIV D 8

PD9

Liber ordinarius, Praha, Národní muzeum, XIV D 9

P1492

Breviare, Praha, Národní knihovna, XLII G 28

PH11

Processionale, Praha, Národní knihovna, VII H 11

PD21

Processionale, Praha, Národní knihovna, XIV D 21

PE14d

Liber ordinarius, Praha, Národní knihovna, XIII E 14d

PE15a

Processionale, Praha, Národní knihovna, XII E 15a

PG3b

Processionale, Praha, Národní knihovna, VI G 3b

PG5

Processionale, Praha, Národní knihovna, VI G 5

PG10a

Processionale, Praha, Národní knihovna, VI G 10a

PG10b

Processionale, Praha, Národní knihovna, VI G 10b

PG16

Processionale, Praha, Národní knihovna, VII G 16

O357

Agenda ecclesie olomucensis, Olomouc, Zemský archiv, C.O.357

O620

Agenda ecclesie olomucensis, Olomouc, Zemský archiv, C.O.620

BrA2

Graduale, Brno, Universitní knihovna, A2

Td3

Processionale, Teplá, Knihovna kláštera, d3

BG1

Processionale, Berlin, Staatsbibliothek I, Mus.Ms. 40080

BP1

Processionale, Berlin, Staatsbibliothek I, Mus.Ms. 40629

BP2

Antiphonale et Processionale, Berlin, Staatsbibliothek I, Mus.Ms. 40599

BP3

Processionale, Berlin, Staatsbibliothek I, Mus.Ms. 40649

BP4

Processionale, Berlin, Staatsbibliothek II, Lat 80256

92

PI65

Processionale, Piacenza, Bibliotheca Capitolare, 65

SY903

Graduale, Paris, Bibliotheque nationale, lat. 903, faksimile PM XIII

W160

Processionale, Worcester, Cathedral Library, F160, faksimile PM XII

10. 2. Edice LTr

London, Liber ordinarius, British Library, Nr.2958, ed: Kurzeja

M132

Metz, Liber ordianrius, Stadtbibliothek, Ms. 132, ed: Odermatt

PI65 - edice

ed: Steiner

SD526

Paris, Liber ordinarius, Bibliotheque Mazarine, 526, ed: Foley

Ps.-Alkuin

ed: Kurzeja

Ps.-Amalar

ed: Kurzeja

93

11. Seznam literatury J. A. von Adelmann, Christus auf dem Palmesel, in: Zeitschrift für Volkskunde, Jahrgang 63/1967 (Kohlhammer Verlag Stuttgart - Berlin - Köln - Mainz) P. Bernard, Deu chant romain au chant grégorien. Paris 1996. Bistřický, Drkal, Kouřil, ed., Průvodce po archivních fondech. Praha 1961. Z. Czagány, CAO ECE - III/A Praha (Temporale). Budapest 1996. J. Černý, Středověk, in: Hudba v českých dějinách, ed.: V. Lébl a kol., Praha 1989. V. Dokoupil, ed.: Soupis rukopisů knihovny augustiniánů na Starém Brně. SPN 1957 L. Eisenhofer, Handbuch der Katholischen Liturgik. 2 vol,Freiburg im Breisgau 1932. M. Eliade, Mýtus o věčném návratu. Oikúmené, Praha 1993 A. Franz, Die Kirchlichen Benediktionen im Mittelalter, 2 vol, Freiburg im Breisgau 1909. Graduale Triplex, Solesmes 1979. R.Guardini, O duchu liturgie. Praha 1993 D.Hiley, Western Plainchant. A Handbook, Oxford 1993 J.Höfer, K. Rahner, ed.: Lexikon für Theologie und Kirche, 10 Bd., Freiburg 1957-1967. R. Haller, Palmeseln und Palmeselbrauch im Bayerischen Wald, in:Zeitschrift des Beyerischen Wald-Vereins fër Heimatgeschichte und Volkstum, Naturschutz, Landschaftspflege und Wandern, Heft 1, Jahrgang 74/1982 X. Haimerl, Das Prozessionswessen des Bistums Bamberg im Mittelalter, in: Münchener Studien zur historischen Theologie, Heft 14. München 1937. Z.Hledíková, Slavnosti církevního roku - v kostele i na ulici, in: Domumenta Pragensia XII, 1995, s. 45-63. F. Hoffmann, ed: Soupis rukopisů premonstrátské knihovny v Teplé, rukopis, k vydání cca 1999/2000 J. Kettner, Dějiny pražské arcidiecéze. Praha 1993. Konstituce o posvátné liturgii Sacrosanctum Concilium, in.:Dokumenty II.vatikánského koncilu. Praha 1995. A. Kurzeja, Der Älteste Liber ordinarius der Trierer Domkirche, in:

94

Liturgiewissenschaftliche Quellen und Forschungen, 52, Münster 1970. A. G. Martimort, The Church in Prayer, 4 vol. London 1987. J. Mezei, Verschiedene Transpositionen - verschiedene Lokaltraditionen, in: Studia Musicologica Academiae Scientiarum Hungaricae 30, 1988. Akadémiai Kiadó, Budapest. M. Nentwich, Verzeichniss der Handschriften in der Bibliothek des Stiftes Tepl. O. H. Pesch, Druhý vatikánský koncil. Praha 1996. V. Plocek, Catalogus, Codicum Notis Musicis Instructorum. Praha 1973. K. Rahner, H.Vorglimler,Teologický slovník,s 161 A.Praha 1996. The Study of Liturgy, ed: Ch.Jones, G.Wainwright, E.Yarnold SJ. London 1978.

95

12. Obsah 1.ÚVOD.................................................................................................................................................2 2. POJEM A PODSTATA LITURGIE, LITURGICKÝ SYMBOL, LITURGICKÁ HUDBA..........4 2.1. POJEM LITURGIE ...........................................................................................................................4 2.2. PODSTATA LITURGIE .....................................................................................................................5 2.3. LITURGICKÝ SYMBOL ....................................................................................................................6 2.4. LITURGICKÁ HUDBA......................................................................................................................7 3. SLAVNOST KVĚTNÉ NEDĚLE, JEJÍ TRADICE A SYMBOLIKA............................................8 3. 1. BIBLICKÉ POZADÍ SLAVNOSTI ........................................................................................................8 3. 2. VZNIK A TRADICE SLAVNOSTI .......................................................................................................8 3. 3. SYMBOLIKA SLAVNOSTI................................................................................................................9 3.3.1. Symbolika palmových a olivových ratolestí .......................................................................10 3.3.2. Symbolika Krista v rámci procesí ......................................................................................11 3.3.2.1. Tradice užívání dřvěného osla s figurou Krista ...............................................................11 4. VÝBĚR PRAMENŮ, STRUČNÝ POPIS, OBSAH .......................................................................13 4.1. VÝBĚR PRAMENŮ........................................................................................................................13 4.2. SEZNAM A STRUČNÝ POPIS PRAMENŮ ...........................................................................................14 4.2.1. České prameny ..................................................................................................................14 4.2.1.1. Pražské prameny a prameny neurčité provenience......................................................................14 4. 2. 1. 2. Rukopisy kláštera sv. Jiří na Pražském hradě..........................................................................16 4. 2. 1. 3. Mimopražské prameny ...........................................................................................................18

4. 2. 2. Zahraniční prameny.........................................................................................................19 4.2.3. Edice .................................................................................................................................21 5. LITURGICKÉ RUBRIKY .............................................................................................................22 5. 1. TRANSKRIPCE RUBRIK ................................................................................................................22 5. 1. 1. Rubrika rukopisu PP3......................................................................................................22 5. 1. 2. Rubrika rukopisu PFc ......................................................................................................24 5. 1. 3. Rubrika rukopisu PD8 ....................................................................................................26 5. 1. 4. Rubrika rukopisu P1492 ..................................................................................................27 5. 1. 5. Rubrika rukopisu PH11 ...................................................................................................28 5. 1. 6. Rubriky svatojiřských pramenů........................................................................................29 5. 1. 6. 1. Rubrika rukopisu PD21 ...............................................................................................29 5. 1. 6. 2. Rubrika rukopisu PE14d..............................................................................................30 5. 1. 6. 3. Rubrika rukopisu PE15a..............................................................................................31 5. 1. 6. 4. Rubrika rukopisu PG3b ...............................................................................................32 5. 1. 7. Rubrika rukopisu BrA2 ....................................................................................................32 5. 1. 8. Rubrika rukopisu O357....................................................................................................33 5. 1. 9. Rubrika rukopisu Td3 ......................................................................................................34 5. 1. 10. Rubrika rukopisu BP1....................................................................................................35 5. 1. 10. 1. Transkripce ..........................................................................................................................35 5. 1. 10. 2. Poznámky k charakteru a provenienci rukopisu.....................................................................37

5. 2. ANALÝZA LITURGICKÝCH RUBRIK ...............................................................................................38 5. 2. 1. Časové zařazení procesí ..................................................................................................38 5. 2. 2. Lokalizace procesí ...........................................................................................................38 5. 2. 3. Struktura procesí .............................................................................................................41 5. 2. 3. 1. Benedikce palmových a jiných ratolestí.................................................................................41 5. 2. 3. 2. Uctívání sv. Kříže ..................................................................................................................43 5. 2. 3. 3. Slavnostní vstup do chrámu (chóru) a do města ......................................................................45 5. 2. 3. 4. Používání dřevěného osla v rámci procesí ...............................................................................47

5. 2. 4. Shrnutí............................................................................................................................48 6. CHORÁLNÍ ZPĚVY KVĚTNÉ NEDĚLE ....................................................................................50

96

6. 1. POSTAVENÍ JEDNOTLIVÝCH ZPĚVŮ V RÁMCI LITURGIE ..................................................................50 6. 1. 1. Pražské sekulární prameny ..............................................................................................50 6. 1. 2. Olomoucké agendy ..........................................................................................................52 6. 1. 3. Zpěvy kláštera sv. Jiří v Praze .........................................................................................53 6. 1. 4. Zpěvy premonstrátské liturgie rukopisu Td3.....................................................................54 6. 1. 5. Zpěvy ostatních rukopisů .................................................................................................56 6. 1. 6. „Dramatické“ strukturování některých zpěvů ..................................................................56 6. 1. 7. Shrnutí.............................................................................................................................58 6. 2. ANALÝZA VYBRANÝCH ZPĚVŮ ....................................................................................................59 6. 2. 1. Výběr zpěvů .....................................................................................................................59 6. 2. 2. Antifona Fulgentibus palmis ............................................................................................60 6. 2. 3. Antifona Collegerunt pontifices .......................................................................................63 6. 2. 4. Antifona Ante sex dies .....................................................................................................69 6. 2. 5. Responsorium Ingrediente domino...................................................................................71 6. 2. 6. Antifona Ave, rex noster ..................................................................................................74 6. 2. 6. 1. Transkripce............................................................................................................................74 6. 2. 6. 2. Poznámky ke stylu antifony ....................................................................................................77

6. 2. 7. Hudební charakter analyzovaných zpěvů .........................................................................79 7. ZÁVĚR............................................................................................................................................80 8. PŘÍLOHA .......................................................................................................................................84 8. 1. KOLACE ZPĚVŮ KVĚTNÉ NEDĚLE V ČESKÝCH PRAMENECH............................................................84 8. 2. INCIPITY ZPĚVŮ KVĚTNÉ NEDĚLE V RUKOPISECH BP1 - BP4 .........................................................85 8. 3. ZPĚVY V RUKOPISECH KLÁŠTERA SV. JIŘÍ V PRAZE .......................................................................86 8. 4. ZPĚVY KVĚTNÉ NEDĚLE V POUŽITÝCH ČESKÝCH PRAMENECH .......................................................87 8. 5. MAPA VÝSKYTU POUŽÍVÁNÍ PROCESNÍHO OSLA ............................................................................88 8. 6. FAKSIMILE RUBRIKY RUKOPISU BP1 ............................................................................................89 9. ZKRATKY .....................................................................................................................................89 10. SEZNAM PRAMENŮ A EDIC ....................................................................................................92 10. 1. PRAMENY ................................................................................................................................92 10. 2. EDICE......................................................................................................................................93 11. SEZNAM LITERATURY ............................................................................................................94 12. OBSAH .........................................................................................................................................96

97