2
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Mastitidy v chovu zvířat
Vypracoval samostatně a použil
jen pramenů, které cituji a uvádím
v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Agronomické fakulty Mendelovy
zemědělské a lesnické univerzity v Brně, a byla zpřístupněna ke
studijním účelům.
V Brně, dne
10.5.2006
Podpis bakaláře……………………
3
Poděkování Děkuji Dr. Ing. Zdeňku Havlíčkovi, za vedení při zpracovávání bakalářské práce, za konzultace a ochotu při poskytování odborných rad a připomínek k tématu. Děkuji rodičům za umožnění studia, za pomoc a podporu při studiu a zpracovávání bakalářské práce.
4
Annotation
This work includes basic findings about the inflammation of the lacteal gland, its occurrence, symptoms, prevention and therapy. It briefly comments on all the major problems and offers some possible solutions. It strongly emphasizes the necessity of using antibiotics and the importance of their early usage that can usually prevent vast additional expenses on treatment of the animal. The work also comments on future breeding aimed on strengthening the immunity to mastitis, which is now only in its beginnings. This work shall motivate stock breeders to think about their future steps towards producing high-quality milk, steps that would not harm the animal. This care will show its effects in the purchasing price of milk which is the main income of many companies nowadays and usually determines their future existence.
5
Obsah:
1. Úvod.............................................................................................................7 2. Co to jsou buněčné elementy ..................................................................... 7 2.1 Rozdělení vlivů na obsah buněčných elementů .........................................8 2.2 Jaká jsou kritéria hodnocení množství buněčných elementů ...................8 2.3 Odhad celkové situace ve stádě z hlediska stávající a nové infekce ..........9 2.4 Analýza účinnosti prevence .......................................................................9 2.5 Analýza účinnosti léčby krav při zaprahnutí .............................................9 2.6 Analýza účinnosti prevence ........................................................................9 3. Záněty mléčné žlázy ..................................................................................10 3.1 Charakteristika onemocnění ....................................................................10 3.2 Co to mastitis vlastně je.............................................................................10 3.3 Jaký je rozdíl mezi klinickou a subklinickou mastitidou.........................12 3.4 Pro praktické účely chovatele je vhodné rozlišovat tyto stavy mléčné žlázy a formy mastitis ................................................................................12 3.5 Co jsou ,,mastitidy z dojení“ a ,,mastitidy z prostředí“ ........................... 13 3.6 Hlavní rozdělení mastitid..........................................................................14 3.7 Rod Streptococcus....................................................................................15 3.7.1 Streptococcus agalactiae........................................................................15 3.7.2 Streptococcus uberis ..............................................................................15 3.7.3 Streptococcus dysgalactiae ....................................................................16 3.8 Rod Staphylococcus ..................................................................................16 3.8.1 Staphylococcus aureus...........................................................................16 3.9 Mastitidy způsobené koliformními bakteriemi.........................................17 3.9.1 Escherichia coli......................................................................................17 4. Mastitidy způsobené plísněmi .....................................................................18 5. Vliv teploty na obsah somatických buněk v mléce.....................................19 6. Postup při řešení problematiky mastitid a buněčných elementů v rámci stáda.............................................................................................................21 6.1. Obecné zásady kontroly mastitid v rámci stáda ......................................21 6.2. Preventivní program ................................................................................21 6.2.1. Preventivní opatření v případě "mastitid z dojení" .............................22 6.2.2. Preventivní opatření v případě mastitid z prostředí .............................25
6
7. Terapeutický program.................................................................................26 7.1. Významné parametry antibiotik ..............................................................27 7.2 Zásady terapie krav v laktaci ....................................................................29 7.3 Zásady terapie krav v zprahlosti ...............................................................29 7.3.1 Hlavní zásady při zaprahování dojnic...................................................29 8 Ekonomický význam léčby mastitid.............................................................30 8.1 Porovnání vlivu ceny na kvalitu vykupovaného mléka ...........................30 8.2. Vliv počtu somatických buněk na dojivost ..............................................30 9. Možnosti šlechtění na rezistenci proti mastitidě ........................................31 9.1. Vliv selekce na šlechtění ..........................................................................32 10. Závěr ..........................................................................................................35 11. Seznam literatury .....................................................................................36
7
1. Úvod Dříve než se pustíme do boje s problémem, který řada z chovatelů v poslední době pociťuje jako stále tíživější, musíme si odpovědět na několik základních otázek? Řešení problematiky mastitid a buněčných elementů v rámci stáda není identická s otázkou léčby mastitid.Léčba mastitidy vyžaduje okamžitý idividuální léčebný zásah s cílem vyléčit konkrétní dojnici.Naproti tomu řešení problematiky mastitid a buněčných elementů v rámci stáda vyžaduje promyšlenou, dlouhodobou, ekonomicky rentabilní strategii, která má za cíl ozdravení celého stáda a jeho návrat k plnohodnotné produkci (Hejlíček a kol. 1987).
2. Co to jsou buněčné elementy? Buněčné elementy jsou "obránci mléčné žlázy" - tj. bílé krvinky, které procházejí do mléčné žlázy a do mléka z krve. Jsou signálem, že mléčná žláza byla zasažena, a to buď infektem nebo neinfekčními vlivy. O zasažení mléčné žlázy mluvíme v případě, že individuální počet buněčných elementů stoupne nad 300 000/ml. Reaktivita krávy ve smyslu "zpouštění" buněčných elementů do mléka je ovlivněna částečně i genetickým založením dojnice. Cílem organizmu je pomocí bílých krvinek - tj. buněčných elementů eliminovat přítomný infekt, poškozené buňky mléčné žlázy a zajistit tak rychlé uzdravení mléčné žlázy (Hejlíček a kol. 1987).
8
2.1. Rozdělení vlivů na obsah buněčných elementů Infekční vlivy - primární původci zánětů mléčné žlázy (stafylokoky, streptokoky, koliformní)- infekce jiných orgánů (dělohy, končetin apod.) Neinfekční vlivy - trauma mléčné žlázy ( např. špatně seřízené dojící zařízení, krátké ležiště) - kvalita krmení ( zejména přítomnost mykotoxinů ze zaplísněného krmení) - stres (teplotní, metabolický). (Koč, 1999)
2.2 Jaká jsou kritéria hodnocení množství buněčných elementů?
Individuální kritéria hodnocení: NK-test Individuální počet somatických buněk (Individual cell count - ICC) obr.1 Sada pro Nk test
Kritéria hodnocení v rámci stáda Celkový počet somatických buněk v bazénovém vzorku Aritmetický průměr počtu somatických buněk v rámci stáda Nejdůležitější je správná interpretace počtu buněčných elementů. Pokud je například počet somatických buněk v bazénovém vzorku kolem 250 000/ml, znamená to, že postižena je každá 8. dojnice ve stádě, v případě, že počet somatických buněk v bazénovém vzorku stoupne na 400 000/ml, je ve stádě postižena již každá 3.dojnice. Na základě individuálního počtu somatických buněk ( Individual ceIl count ICC) lze provést analýzu stavu stáda, což může být užitečné pro včasné odhalení přítomnosti subklinických mastitid ve stádě.
9
2.3 Odhad celkové situace ve stádě z hlediska stávající a nové infekce % dojnic s ICC < 300 000/ml nad 85 % - optimálnípod 70 % - signalizuje zvýšené procento infikovaných dojnic
2.4 Analýza účinnosti prevence % prvotelek s ICC < 300 000/ml nad 95% - optimálnípod 85% - signalizuje přítomnost nové infekce ve stádě
2.5 Analýza účinnosti léčby krav při zaprahnutípočet dojnic s ICC > 300 000/ml před + počet dojnic s ICC< 300 000/ml popočet dojnic s ICC > 300 000/ml před terapií Cíl: minimum 50%
2.6 Analýza účinnosti prevence počet dojnic s ICC < 300 000/ml před + počet dojnic s ICC < 300 000/ml popočet dojnic s ICC < 300 000/ml před Cíl: minimum 80%[1]
10
3. Záněty mléčné žlázy
3.1 Charakteristika onemocnění
Zánět mléčné žlázy (dále mastitis) je možno označit jako nemoc z povolání, a to zejména u vysoce užitkových dojnic. Jedná se z ekonomického hlediska o jedno z nejzávažnějších onemocnění dojnic.
3.2 Co to mastitis vlastně je? Jeto zánětlivý stav mléčné žlázy. Původci mastitis jsou většinou bakterie. K napadení mléčné žlázy dochází většinou za okolností, kdy je celková odolnost dojnice snížena různými zátěžovými faktory. Vlastní mastitis je reakcí organismu dojnice na tyto zátěžové reakce, tj. původce zánětu, jako jsou bakterie a jejich toxiny, mechanické poškození vemene, teplo, chlad atd. Na začátku zánětu dochází k poruchám v průtoku krve mléčnou žlázou, a to jak ve zmenšeném přítoku krve do postižené tkáně, tak k zabránění odtoku krve. Tím dochází k poruchám v zásobení této oblasti výživnými a dalšími účinnými látkami, důležitými pro správnou funkci mléčné žlázy a tvorbu mléka. V důsledku poruch v odtoku krve dochází v žláze k hromadění produktů látkové výměny, jedovatých a dalších škodlivých látek. Tím dochází k poškození, či přímému ničení buněk tkáně mléčné žlázy. Dalším důsledkem porušené cirkulace krve je přechod částic krve, nejdříve tekutých, později i buněčných, z cév do mléčné žlázy. V důsledku hromadění tekutiny v tkáni dochází ke vzniku otoku. Často dochází ke značnému otoku, zabraňujícímu cirkulaci krve a zásobení tkáně mléčné žlázy. Při těchto procesech je rozrušená tkáň mléčné žlázy pomocí speciálních krevních buněk a částic odbourána a nahrazena pojivovou a vazivovou tkání. Tato tkáň nemůže převzít funkce žlaznaté tkáně mléčné žlázy. Tento pochod je příčinou zduření a ztvrdnutí celé čtvrti mléčné žlázy nebo jejích jednotlivých částí a snížené výkonnosti mléčné žlázy co se týče nádoje mléka [7].
11
Zánět je poznatelný podle svých příznaků, tj. zčervenání, otoků bolestivosti, zvýšené teploty a porušení funkce nemocného orgánu. Zánět a jeho příznaky mohou vykazovat různý průběh a dobu jeho trvání, příznaky mohou být více či méně zřetelné, a to v závislosti na prudkosti a účinnosti zátěžových faktorů a původců mastitis. Mastitida je zánětlivé onemocnění mléčné žlázy. Chovatelům dobytka způsobuje tato infekce ztráty, které jdou do miliard dolarů ročně. Bakteriální infekce vemene vede k zánětu a otoku, způsobuje poškození buněk tvořících mléko. Ztráty způsobované poklesem dojivosti a náklady na léčbu nemocných zvířat, jsou jen v samotných USA odhadovány na dvě miliardy dolarů ročně.
Obr 2: Zanícené a oteklé vemeno, to jsou charakteristické znaky onemocnění mastitida. Nejčastějším původcem, léčbě odolávajících stavů, je Staphylococcus aureus.
Nejedná se jen o výsadu amerických chovů, mastitida si vybírá daň i v Evropě Velká Británie odhaduje takto vyhozené peníze v řádu 200 milionů dolarů ročně. Ztráty jsou tak velké také proto, protože k vysoké produkci vyšlechtěný skot se i při malé nevyváženosti krmné dávky stává náchylný k infekci. Také technologický pokrok, který vede k velkým koncentracím zvířat, dává šíření infekčních agens větší šanci. Když se k tomu přidají ještě chyby v hygieně dojícího zařízení, je na malér s roznesením infekce po celém stádě, zaděláno. Mastitida se stala moderní nemocí se kterou chovatelé dnes a denně bojují pomocí desinfekce a antibiotik (Kadlec a kol., 1994 ).
12
3.3 Jaký je rozdíl mezi klinickou a subklinickou mastitidou? Klinická mastitida je ta, při které pozorujeme zjevné klinické příznaky zánětu. zarudnutí, bolestivost, zvýšená teplota vemene- změny v mléce (vločky, mléku nepodobný sekret) Subklinická mastitida je ta, při které chybí zjevné klinické příznaky zánětu vemene. Jediným signálem postižení mléčné žlázy je zvýšený počet buněčných elementů v mléce. V subklinickou mastitidu přecházejí klinické mastitidy v případě, že nedošlo k bakteriologickému vyléčení a zárodky přežívají dále v tkáni mléčné žlázy (Hejlíček a kol. 1987 ).
3.4 Pro praktické účely chovatele je vhodné rozlišovat tyto stavy mléčné žlázy a formy mastitis: 1. Zdravá mléčná žláza Na mléčné žláze ani v mléce nejsou zjištěny žádné smyslové změny, mléko neobsahuje žádné patogenní zárodky, obsah somatických buněk v mléce a chemické složení mléka je v normálním fyziologických hranicích dle ČSN 57 0529.
2. Skrytá (subklinická) mastitis Na mléčné žláze ani v mléce nejsou zjištěny žádné smyslové změny, ale mléko obsahuje zvýšený počet somatických buněk a má změněnou chemickou skladbu mléka. Patogenní zárodky mohou, ale nemusí být vždy prokázány!
3. Zjevná a prudká (akutní) mastitis Na mléčné žláze i v mléce jsou již i smyslově zjistitelné změny. V mléce jsou většinou zjištěny patogenní zárodky.
13
4. vleklá (chronická) mastitis Zánět nemusí být provázen zjevnými příznaky, ale mléko, zejména z prvních střiků mléka, vykazuje zpravidla smyslové změny. Patogenní zárodky mohou, ale nemusí být zjištěny.
5. prostý nález patogenních zárodků v mléce (latentní infekce) Tak označujeme stav, při kterém mléko obsahuje patogenní zárodky, počet somatických buněk a chemická skladba mléka jsou v normálních fyziologických hranicích. Tento nález může zmizet, po určitou dobu setrvat nebo přejít ve zjevný proces. Jak uvedl Štros (1996) ve své práci.
3.5 Co jsou "mastitidy z dojení" a "mastitidy z prostředí" ?
"Mastitidy z dojení" jsou způsobovány zejména stafylokoky, Streptococcus agalactiae a Streptococcus dysgalactiae, které se množí v mléčné žláze nebo na kůži struků. Jsou přenášeny z jedné krávy na druhou během dojení (prostředky na mytí, dojící zařízení, ruce!) Vyvolávají často subklinické záněty mléčné žlázy, které i po klinickém vyléčení zanechávají vysoký počet buněčných elementů. "Mastitidy z prostředí" jsou způsobeny zejména koliformními zárodky , pocházejícími z trusu. Mohou se množit v podestýlce. Vyvolávají těžké klinické záněty vemene. Krávy se nakazí mezi dojením tím, že uléhají na znečištěnou podestýlku, v případě, že je oslabena funkce strukového svěrače. Ta bývá zhoršena po porodu a u starších krav (Huml, 2003).
14
3.6 Hlavní rozdělení mastitid "mastitidy z dojení"
"mastitidy z prostředí"
Zdroj
infikovaná mléčná žláza
prostředí
Přenos
při dojení
mezi dojením
Staphylococcus aureus Původci
Streptococcus uberis
Streptococcus uberis E.
Streptococcus agalactiae
coli
Streptococcus dysgalactiae
Typ mastitidy
klinická a subklinická
klinická zejména po
v průběhu laktace
otelení
Tab. 1 rozdělení mastitid [6].
Mastitida vzniká nejčastěji jako výsledek průniku patogenních mikroorganismů strukovým kanálkem do nitra mléčné žlázy a následné interakce infekčního agens s hostitelem. Průběh a závažnost mastitidy jsou ve značném rozsahu determinovány druhem infikujícího mikroorganismu, přirozenými obranými mechanismy zvířete a v určitém stupni i stresory působící na mléčnou žlázu. Mikroorganismy vyvolávající mastitidy jsou většinou rozšířeny v prostředí dojnic a představují tak konstantní hrozbu pro mléčnou žlázu. Postupem času byl popsán velký počet mikroorganismů souvisejících s infekcí mléčné žlázy. Za nejdůležitější etiologická agens se považují Streptococcus agalactiae, ostatní druhy Streptococcus a staphylococcus aureus. Za závažné patogeny se považují rovněž zástupci čeledi Enterobacteriaccae, zejména rodů Esterichia, Klebsiella a Enterobacter, spolu s druhy rodů Pseudomonas, Corinebacterium a Mycoplasma. V následujícím textu jsou popsány mikroorganismy, které mají základní význam z hlediska etiologie mastitid u nás. Nové poznatky o původcích mastitid zvířat umožňují nejen použití moderních vysoce výkonných a citlivých technik bakteriologické diagnostiky, ale i zavedení účinných
15
postupů prevence a tlumení mastitid. Bakteriologické vyšetření je sice časově náročné a nákladné, je však nezbytné pro dosažení výše uvedených cílů (Hejlíček a kol., 1987).
3.7 Rod Streptococcus Streptokokové mastitidy jsou v našich poměrech, ale i četných dalších státech nejčastěji se vyskytující infekční mastitidy (Hejlíček a kol., 1987).
3.7.1 Streptococcus agalactiae Je nejčastěji prokazovaným původcem infekčních mastitid dojnic u nás. Mikroorganismus proniká do mléčné žlázy strukovým kanálkem, množí se v mléku a na povrchu mléčných epitelií, ke kterým velmi dobře adheruje, za vzniku subakutní nebo nejčastěji chronické zánětlivé reakce. Postižená tkáň je postupně destruována, což se odráží ve snížení produkce mléka. Vzhledem k progresivnímu charakteru infekce dochází k zániku sekrece v postižené čtvrti mléčné žlázy. Onemocnění má nakažlivý charakter. Hlavním zdrojem infekčního agens v populaci skotu je mléčná žláza a mléko postižených krav. Mikroorganismus může dlouhodobě přežívat v prostředí mléčné žlázy, včetně období stání nasucho. Mimo mléčnou žlázu může přežívat po dobu až 3 dní v zaschlé formě na kůži zvířat. Ve stájovém prostředí přežívá jen krátce. V souvislosti s léčbou je důležité zjišťování citlivosti kmenů k účinkům antibiotik. Celkově je možno konstatovat velmi dobrou citlivost k derivátům penicilinu, dále pak k účinkům chloramfenikolu a erytromycinu. Poměrně častý je výskyt rezistence na tetracyklin. ( Hejlíček a kol. 1987 )
3.7.2 Streptococcus uberis Je saprofyt a epifyt kůže, tonzil, rekta a vagíny skotu. Vyskytuje se i v podestýlce. Výsledky nedávných studí svědčí o častějším výskytu mikroorganismu v rektu než na dříve uváděné kůži. Je pravděpodobné, že primární zdroj mikroorganismu představuje střevní obsah skotu. Izolace tohoto druhu z koní, prasat a člověka jsou dosud ojedinělé.
16
Streptococcus uberis se nepovažuje za obligátního patogena mléčné žlázy skotu. Vzniklý zánět může mít akutní, chronický nebo nejčastěji subklinický průběh. Mikroorganismus se podílí na vzniku mastitid dojnic zejména v chovech prostých Streptococcus agalactiae. Streptococcus uberis dlouhodobě přežívá ve stájovém prostředí, včetně výkalů. Tím se do určité míry podobá enterokokům. Citlivost na antibiotika je podobná jako u Streptococcus agalactiae (Hejlíček a kol. 1987).
3.7.3 Streptococcus dysgalactiae Se jako saprofyt a epifyt vyskytuje na sliznici nosu, hltanu a vagíny krav a rovněž v mléčné žláze. Z dalších druhů zvířat jsou známy pouze ojedinělé izolace z prasat. Streptococcus dysgalactiae se nepovažuje za obligátního patogena mléčné žlázy skotu. Infekce vznikají ojediněle, nemají nakažlivý charakter. Vyznačují se rychlým nástupem příznaků akutního zánětu [5].
3.8 Rod Staphylococcus Stafylokokové mastitidy jsou co do častosti výskytu u nás na druhém místě. Největší význam v této skupině má Staphylococus aurens (Hejlíček a kol. 1987).
3.8.1 Staphylococcus aureus Je v našich podmínkách druhý nejfrekventovanější původce infekčních mastitid krav. V rámci všech izolovaných bakteriálních původců mastitid činí jeho zastoupení 15 až 20 %. Průběh mastitidy je často rozhodujícím způsobem ovlivňován vybaveností jednotlivých
kmenů,
jejichž
nositeli
jsou
extracelulární
enzymy
a
toxiny.
Staphylococcus aureus se vyznačuje poměrně dobrou odolností vůči nepříznivým vlivům vnějšího prostředí. Teplota 60 °C ho zničí za 60 minut. V zaschlém hnisu, na povrchu kůže, srsti a v organických zbytcích zůstává životaschopný po dobu několika měsíců. Často bývá izolován ze stěrů povrchu vemene, ze srsti, slabiny, vulvy, končetin
17
a nosu dojnic, podlahy a stěn stáje, z jednotlivých součástí dojícího zařízení (hlavně strukových násadců) z pomůcek a potřeb k ošetřování dojnic. Je poměrně odolný vůči účinkům běžných dezinfekčních prostředků. Léčení stafylokokových mastitid je komplikované tím, že jednotlivé kmeny produkují toxiny pronikající do hloubky mléčné žlázy, kde se vytváří fibrózní tkáň chránící původce před přímým stykem s léčivem. Navíc se Staphylococcus aureus zásluhou vlastních plazmidů vyznačuje značnou plastičností ve vytváření rezistence vůči antibiotikům a chemoterapeutikům (Hejlíček a kol.1987).
3.9 Mastitidy způsobené koliformními bakteriemi Na rozdíl od streptokokových a stafylokokových mastitid záněty mléčné žlázy způsobené koliformními bakteriemi, nemají kontagiózní charakter a většinou se vyskytují jako ojedinělá onemocnění. Původci pronikají do mléčné žlázy z vnějšího prostředí a nenastává jako u předešlých dvou typů mastitid přenos z jedné dojnice na druhou v průběhu dojení (Hejlíček a kol. 1987).
3.9.1 Escherichia coli Mastitidy způsobené touto bakterií jsou považovány za cela ojediněle se vyskytující onemocnění. E. coli tvoří běžnou součást bakteriální flóry tlustého střeva. Je vylučována trusem do vnějšího prostředí a z tohoto zdroje se infikuje prostředí stáje, voda, ale i mléko. I když tedy mléčná žláza denně přichází do styku s prostředím, vyskytují se pouze jednotlivé případy onemocnění. Má se za to, že pro vznik mastitid vyvolaných E. coli jsou nezbytné disponující momenty, jako poruchy ve výživě, nedostatky ve způsobu dojení, funkční poruchy dojícího zařízení, traumatizace mléčné žlázy, změna teploty a to zejména podchlazení (Hejlíček a kol. 1987).
18
Graf znázorňující procentické zastoupení původců mastitidy v mléce
Graf 1: S původci mastitis [1.].
4.Mastitidy způsobené plísněmi Mastitidy mají ve 2 - 13 % případů mykotickou etiologii. Patologické agens se většinou nachází v blízkém prostředí zvířete, tj. v krmivu, podestýlce, strukových násadcích a také na povrchu veterinárních nástrojů. Výskyt onemocnění je závislý na dalších faktorech, např. poklesu imunity zvířete, iritaci sliznic strukových kanálků zapříčiněných traumatizací, léčbě antibiotiky s následnou eliminací antagonistické bakteriální flory. Klinické příznaky mykotické mastitidy se objevují většinou po několika dnech od zahájení antibiotické léčby a obvykle se onemocnění stává chronickým. S ohledem na malou infekčnost kvasinek rodu Candida, které jsou nejčastějším etiologickým agens, je postižena obvykle jen jedna čtvrť vemene. Infikovaná čtvrť je zarudlá, teplá, napjatá, gumové konzistence. Dochází ke snížení produkce mléka, které je nejčastěji šedožluté nebo šedobílé barvy, má vodnatou konzistenci a je cítit po kvasnicích. Lokální příznaky často doprovází zvýšená teplota. Onemocnění nabývá chronického inapetence a krátkodobá horečka až 42 °C charakteru,buď od samého začátku, nebo po přechodu z akutní fáze, a je typické absencí celkových příznaků. Ačkoliv mykotické onemocnění mléčné žlázy je závažným problémem, dodnes není známa žádná spolehlivá a bezpečná
19
léčba. S výjimkou mykotických mastitid vyvolaných plísněmi z rodu Cryptococcus většina zánětů odeznívá spontánně [4].
5. Vliv teploty na obsah somatických buněk v mléce Počet somatických buněk v mléce je ukazatelem zdravotního stavu dojnic . Mléko zdravých dojnic obsahuje 50 - 200 000 somatických buněk na 1 ml mléka. Zvýšení počtu somatických buněk nad 250 tis/1 ml mléka signalizuje vznik onemocnění mléčné žlázy.
Mastitidy skotu jsou celosvětově považovány za nejčastěji se vyskytující a
ekonomicky nejvýznamnější onemocnění u mléčných plemen. Dědivost je nízká a je tedy nutné věnovat velkou pozornost zdravotnímu stavu a péči o zdraví dojnic. Jednou z možných příčin zvýšení počtu somatických buněk v mléce mohou být faktory, mezi které řadíme například alimentární vlivy, poruchy zdravotního stavu, mechanické poškození a nevhodný tepelný režim ve stáji. Teplota je jedním z vlivů, který se může negativně podílet na změně mléčné produkce krav. Současná mléčná plemena jsou vyšlechtěna na vysokou produkci mléka, to vyžaduje větší spotřebu kvalitních krmiv a samozřejmě velmi intenzivní metabolizmus, který vyžaduje větší odvod tepla z těla dojnic.Termoregulační zóna vysokoužitkových dojnic se pohybuje v rozmezí 8°C - 16 °C. Zvýšení teploty s sebou přináší změny především v chování dojnic - vyhledávání chladu, snížení příjmu krmiva, zvýšený příjem vody a změny v mléku. Vlivem zvýšených teplot dochází k poklesu mléčné užitkovosti, snížení mléčného tuku a dochází ke zvýšení obsahu somatických buněk v mléce krav. V roce 1999 se sledoval vliv teplotních rozdílů na obsah somatických buněk v mléce. Sledovaný soubor tvořilo 450 dojnic holštýnsko-fríského skotu. Vzorky byly odebírány denně ze dvou chladících tanků. Vliv teploty na obsah somatických buněk se vztahoval ke vzorkům, odebíraným odpoledne. Vzhledem k tomu, že bylo odebíráno mléko z tanku / směsné /, nepřihlíželo se k jiným vlivům, které mohou výrazně ovlivnit obsah somatických buněk v mléce /fáze laktace, výživa a krmení, zdravotní stav. Výsledky,které jsme získali,jsou uvedeny v grafu č.1. V měsíce lednu až dubnu, které jsou v průměru chladnější, je obsah somatických buněk pod hodnotou 400 tis./1 ml mléka. Se stoupající teplotou v květnu až září bylo zaznamenáno postupné zvyšování
20
obsahu somatických buněk. Nejvyšší teploty byly v měsíci červenci /průměr 25 °C/, zde se obsah somatických buněk pohyboval na hranici 500 tis./1 ml mléka.Konec podzimu a začátek zimy je charakteristický chladnějším počasím / říjen - prosinec / a obsah somatických buněk postupně klesá pod hranici 400 tis./1 ml mléka (Hejlíček a kol., 1987).
Vliv teploty na obsah somatických buněk
Graf 2: Vliv teploty na SB [2].
21
6. Postup při řešení problematiky mastitid a buněčných elementů v rámci stáda. Základem je kultivace Jak praví klasik, základem úspěšnosti boje je poznání nepřítele. Nejinak je tomu i v případě řešení mastitid. Pokud chceme úspěšně zasáhnout proti patogenům mléčné žlázy a to jak na poli terapie, tak i prevence, je nezbytné znát jejich zastoupení v chovu. Klinické projevy jednotlivých původců, cesty jejich šíření i dopad na kvalitu mléka jsou mnohdy značně odlišné a proto opatření nelze paušalizovat, ale je nutno respektovat specifika každého chovu (Kadlec, I. a kol., 1994).
6.1. Obecné zásady kontroly mastitid v rámci stáda 1. Včasná detekce klinických mastitid Včasná detekce klinických mastitid na dojírně je základním předpokladem úspěšnosti terapie. Spočívá v odstříknutí prvních střiků mléka do nádoby s černým dnem (detekce změn mléka) a prohmatání vemene po dojení. V případě chronických mastitid lze po vydojení vyhmatatat zatvrdliny v parenchymu, které můžou být zdrojem infektu. 2. Časná léčba klinických mastitid (viz. Zásady léčby krav v laktaci) 3. Léčba krav v zaprahlosti (viz Zásady léčby krav v zaprahlosti) 4. Vyřazování nevyléčitelných krav Vyřazení nevyléčitelných krav, u kterých je před i po léčbě v zaprahlosti ICC > 800 000/ml. Tato brakace je nutná z hlediska eliminace krav, které jsou chronickým zdrojem původců, způsobujících zejména subklinické mastitidy (Kadlec, I. a kol., 1994).
22
6.2. Preventivní program Cílem preventivních opatření v chovu je zamezit dalšímu šíření původců v rámci stáda.Při tvorbě preventivního programu je nutné zasáhnout nejrizikovější místa z hlediska zdroje infekce a cesty přenosu. Pokud například je hlavním patogenem v chovu zlatý stafylokok, není nutné měnit nic na hygieně podestýlky, technologii ustájení, ale je potřeba zaměřit se především na dojící zařízení, techniku dojení a cílenou léčbu krav v zaprahlosti. Zlatý stafylokok je totiž původce, který se přenáší při dojení, je původcem zejména subklinických mastitid, velice obtížně řešitelných v období laktace a dovede se plíživě šířit v rámci stáda. Jeho specifitou je také fakt, že zůstává "uhnízděn" v mikroabscesech v hloubce parenchymu mléčné žlázy, kde je těžce zasažitelný (Snížek, 1991).
6.2.1. Preventivní opatření v případě "mastitid z dojení" a. Kontrola a seřízení dojícího zařízení Špatně seřízené dojící zařízení je příčinou traumatizace struků, zejména strukového svěrače. Bývá také příčinou injikace mléka z dojícího zařízení zpět do strukového kanálku, což v případě zejména stafylokokových subklinických mastitid je snadná cesta přenosu infekce. Dalším zdrojem infekce mohou být mikropraskliny gumových částí, kde ulpívají zbytky mléka (Hanuš, 1996) b. Hygiena před dojením
Rukavice Na začátku každého dojení by si měli dojiči navléknout rukavice. Během dojení by je měli pravidelně oplachovat v horké vodě nebo oplachovat v desinfekčním roztoku.
Čas na přípravu Řada studií ukázala, že ideální čas od začátku stimulace struku do nasazení dojící soupravy je 60 sekund. Na většině mléčných farem je tento čas podstatně rozdílný a závisí na tom, kdo z dojičů dojí. Na farmách se špatným dodržováním času, řada krav
23
nespustí mléko před nasazením dojící soupravy, což vede k předojování, když jsou dojící soupravy nasazeny. Předojování je jednoduše čas, kdy je struk krávy vystaven působení vakua při malém průtoku mléka. Když je struk při nasazování dojící soupravy oteklý díky mléku, které je připravené na vydojení, tak je čas na přípravu správný. Předojování na velkých farmách je mnohem častější na začátku dojení než na jeho konci. Je to způsobeno právě krátkým časem přípravy vemene na dojení.
Pre-Dipping Pre-dipping je výraz pro desinfekci struku před dojením. Je to nejlepší způsob, kterým se vemeno krávy chrání před bakteriemi z vnějšího prostředí a také před Staphylococem aureusem, který má tendenci usazovat se na kůži struku. Při desinfekci struku před dojením je třeba ponořit struk do desinfekce tak hluboko, jak hluboko je struk ve strukovém násadci při dojení. Desinfekce by na struku měla zůstat dostatečně dlouho, aby došlo k usmrcení většiny bakterií na kůži struku. Cílem je pokrytí 75-90% povrchu struku desinfekcí a 20-30 sekund působení desinfekce na struku.
Kontrolní odstříknutí
Obr. 3: hrnek pro kontrolní odstříknutí
Kontrolní odstříknutí je klíčovým faktorem úspěchu pro produkci kvalitního mléka. Výsledky nedávných studií provedených národním výrobcem dojících zařízení jasně ukázaly, že krávy, u kterých bylo provedeno kontrolní odstříknutí před dojením mají vyšší rychlost dojení a dojení končí o 1 minutu dříve. Stáda u kterých se provádí kontrolní odstříknutí před dojením vykazují rychlejší průběh dojení, nižší skóre somatických buněk a i vyšší produkci mléka. Vyhodnocení dat z jednoho počítače na mléčné farmě ukázalo, že krávy, u kterých bylo provedeno kontrolní odstříknutí před dojením měly 1,5 – 4 kg mléka více než krávy, u kterých provedeno nebylo. Kontrolní odstříknutí by mělo být provedeno buď jako první krok, ještě před namáčením struku do dezinfekčního prostředku (pre-dipping) nebo bezprostředně po
24
tomto namáčení. Zajistěte, aby struky nebyly nikdy odstříknuty po osušení, protože pak by byly opět kontaminovány bakteriemi a čas mezi stimulací mléčné žlázy a nasazením dojicí soupravy by byl příliš krátký (studie ukázaly, že ideální časová prodleva mezi začátkem dojicího postupu a nasazením dojicí soupravy by měla být 60 sekund).
Osušení Nejdůležitějším krokem při přípravě struku před nasazení dojící soupravy je osušení struku. Suché utěrky pomáhají odstranit bakterie ze struku a zároveň jejich použitím dochází k další stimulaci struku. Na mnoha mléčných farmách zkouší osušit struky vlhkou utěrkou – ale to nedává smysl. Tajemství úspěšného osušení struku je zajistit, aby hrot struku byl otřen do sucha. Doporučuje se očistit struky jednou stranou utěrky, pak jí otočit a druhou stranou očisti hroty struků. Jestliže dojiči osušují struky krouživým pohybem, je velice snadné osušit i hrot struku bez potřeby dalšího času. Čistěním hrotu struku se zvyšuje stimulace krávy pro spouštění mléka, snižuje výskyt mastitid způsobených bakteriemi z vnějšího prostředí a zabraňuje rohovatění kůže. Hrot struku je při čištění nejdůležitější částí struku. c. Technika dojení Z hlediska prevence šíření patogenů v rámci stáda se jednoznačně osvědčuje oddělené dojení mastitidních krav - a to na konci dojení, samostatným dojícím zařízením. Z tohoto důvodu je doporučitelné, pokud to technologie umožňuje, vytvoření samostatné sekce mastitidních krav.Dále je nutné vyvarovat se nasávání vzduchu do dojícího zařízení, který může obsahovat původce. d. Ošetření struků po dojení Desinfekce struku po dojeníKrátce po sejmutí dojící soupravy ze struku by měl být struk desinfikován v účinné desinfekci. Správná aplikace desinfekce na struky by měla pokrýt 80-90% struku. Struk je během dojení omýván mlékem, a proto je základním cílem desinfekce struku po dojení opláchnutí vrstvičky mléka a její nahrazení desinfekční složkou. Zbytkové mléko na kůži struku poskytuje živiny pro bakterie, a to zejména v systémech s organickou podestýlkou. Přesvědčit dojiče aby zpomalili a dobře desinfikovali struky, je velký problém.
25
Informovat Když už je proces dojení vyvinut, měl by být napsán a dán každému zaměstnanci k dispozici. Dalším, velmi vhodným způsobem jak připomínat dojičům správný postup při dojení je vyvěšení schéma dojení a nejdůležitějších bodů na dojírně nebo v místnosti dojičů. Nejúspěšnější způsob, jak zavést novinky do dojení, je umožnit každému, kdo dojí krávy, aby byl podrobně seznámen s novým postupem a dostal šanci o těchto novinkách diskutovat. To je tajemství k úspěšné produkci kvalitního mléka. Častou chybou na farmách mléčného skotu je nedostatečné proškolení nových dojičů. Velice často se jim pouze řekne kde je dojírna a aby šli dojit krávy. Od té doby, co jsou na mléčné farmě jednou z nejdůležitějších částí krávy, je důležité správně a dobře je podojit. Každý nový dojič by měl být školen a trénován minimálně 2-3 dny před tím, než začne sám dojit. Správné návyky při dojení umožňují zredukovat počet bakterií na struku o 85%. Jestliže krávy přicházejí do dojírny čistější, tak na strucích bude méně bakterií, které je třeba odstranit. Redukovat počet bakterií je důležité během celého dne. Pravidelná údržba dojících souprav je také jedním z kritických bodů antimastitidního programu – je potřeba si uvědomit, že tyto faktory jsou také součástí mastitidního trojúhelníku.
Přínos V současném systému zpeněžování mléka nemusí být příplatek za kvalitu mléka tak významný, jako tržby se množství vyprodukovaného mléka. Výzkumy ale prokázaly, že stáda s nízkým obsahem somatických buněk u krav mají vyšší tržby díky vyšší produkci mléka. Vysoký obsah somatických buněk v mléce může u jedné krávy snížit produkci mléka až o 1000 kg za laktaci. Správné návyky při dojení mohou být většinou klíčem k vysoké produkci kvalitního mléka. Úkolem každého vedoucího farmy je přesvědčit dojiče a správných postupech dojení a tyto postupy pak od nich vyžadovat.převzato z prezentace (Dobrovolný, 1996).
26
6.2.2. Preventivní opatření v případě mastitid z prostředí V tomto bodě se preventivní opattření opírají o správnou technologii ustájení a hygienu podestýlky. Vzhledem k tomu, že technologie ustájení je velice široká problematika, není možné ji shrnout v několika řádcích. Ze nejčastejší chyby, které mají negativní dopad na zdraví vemene lze ale označit krátké ležiště a nedostatek prostoru na dojnici kolem porodu (Golda, 1996).
7. Terapeutický program
Základem je stanovení citlivosti k antibiotikům Co je to klinická účinnost antibiotika? Pokud se podíváme na některá běžně užívaná intramamární antibiotika, zjistíme, že mnoho kmenů, izolovaných v ČR v roce 2002 vykazuje vůči těmto antibiotikům rezistenci. Toto je problém zvláště, pokud použijeme takového antibiotikum pro léčbu krav v zaprahlosti. Proto základním požadavkem na antibiotikum pro léčbu klinických mastitid i léčbu krav v zaprahlosti musí být dobrá citlivost většiny kmenů, izolovaných v chovu, a to bez známek rezistence. Citlivost izolovaných zárodků se stanovuje na kultivačních půdách v laboratoři a nazývá se citlivostí "in vitro". Může být ale rozdílná s citlivostí zárodků " in vivo" - tj. přímo v organizmu dojnice. Tato situce nastáva, pokud nejsou splněny další podmínky, a to: správná aplikační forma a prostupnost antibiotika do místa zánětu. Například u těžkých parenchymatózních zánětů je nezbytná celková aplikace injekčních antibiotik. Proto z antibiotik, účinných na koliformní zárodky vybíráme ty, které jsou dostupné v injekční formě. Dobrá prostupnost antibiotika je nezbytná zejména pro řešení subklinických mastitid, způsobených zlatým stafylokokem. Tento zárodek má schopnost přežívat v tzv. mikroabscesech, v hloubce parenchymu mléčné žlázy, kde je velice obtížně dosažitelný. Proto pouze antibiotika s dobrým průnikem do hloubky tkáně (tzv. lipofilní), mohou tohoto původce zasáhnout (Vasiľ, 1997).
27
Klinická účinnost antibiotika
Obr.4: účinky antibiotik
7.1. Významné parametry antibiotik
•
Nízká rezistence a baktericidní působení o
Produkt by měl být ze skupiny rychle působících antibiotik s minimální rezistencí
o
Ideální produkt se používá pouze ve veterinární medicíně a pouze pro zaprahování krav (omezení vstupu do potravinového řetězce a jistota chovatele na dlouhou dobu)
o
Produkt je rezistentní k působení laktamázy (faktor rezistence u Staph. aureus)
•
Širokospektrální účinek o
Produkt by měl působit zvláště proti hlavním původcům subklinických a těžkých parenchymatózních mastitid:
o
Staph. aureus (i kmenům citlivým k penicilinům)
Streptococcus dysgalactiae, Escherichia coli
Corynebacterium, Streptococcus uberis
Klebsiella, Enterobacter a Citrobacter
Takto působící výrobek snižuje riziko vzniku mastitid na následující laktaci a snižuje počet somatických buněk potlačením subklinických mastitid.
28
•
Dlouhodobé působení o
Ideální produkt působí po dobu až 10-ti týdnů s možností antibiotického překrytí i několik dní po otelení a to vše bez rizika výskytu reziduálních látek v mléce 4 dny po porodu. (pokud porod není dříve jak 51. den od zaprahnutí).
•
Rychleji uzavírá strukový kanál o
Jelikož uzavřený strukový kanál vytváří přirozenou bránu infekci, je skvělé, když intramammární výrobek přirozenou cestou napomůže jeho rychlejšímu uzavření. (Suchánek, 1996)
7.2. Zásady terapie krav v laktaci:
Diskutabilní je zejména léčba subklinických mastitid. Tato je často nerentabilní, vzhledem k nízké úspěšnosti léčby a ztrátám na mléce ( ochranná lhůta). Je doporučitelná pouze u cenných dojnic a v případě antibiotické terapie souběžně probíhajícího procesu ( např. na končetinách). O to důrazněji musíme léčebně zasáhnout u subklinicky nemocných krav v době zaprahování. Klinické mastitidy léčíme vždy s důrazem na bakteriologické uzdravení, kdy dojde k destrukci zárodků, což se projeví ustálením počtu buněčných elementů pod hranicí 300 000/ml. Předpokladem úspěšnosti terapie je zasáhnout včas. S ubíhajícími hodinami od vzniku zánětu se naděje na kompletní uzdravení mléčné žlázy výrazně snižuje.24 hodin po vzniku zánětu se šance na kompletní uzdravení snižuje na 50% (Suchánek, 1996).
29
7.3. Zásady terapie krav v zaprahlosti: Cílem terapie krav v zaprahlosti je především eliminace perzistentní infekce, tj. léčba subklinických zánětů a ochrana vemene před novou infekcí v nejrizikovějším období, což jsou první tři týdny po zaprahnutí. Po tomto období vnímavost mléčné žlázy k zánětům klesá. Antibiotikum, používané pro léčbu v zaprahlosti, musí být účinné na většinu kmenů G + zárodků: stafylokoky a streptokoky (Suchánek, 1996).
7.3.1. Hlavní zásady při zaprahování dojnic 1. Medikamentózně zaprahujte všechny dojnice 2. Provádějte bakteriologický průzkum ve stádě 3. Zaprahujte dojnice jednorázově (ze dne na den) 4. Dodržujte pečlivě hygienu při zaprahování dojnic 5. Kontrolujte dojnice 4-5 dní po zaprahnutí 6. Dojnice nezaprahujte v dojírně 7. Vypočítejte a zaznamenejte přesně datum očekávaného porodu 8. Dodržujte 8 týdnů jako minimální dobu stání na sucho 9. Konzultujte použití antibiotik s Vaším veterinárním lékařem, který provádí léčbu ve stádě 10. Dodržujte ochranou lhůtu používaného antimastitidního produktu
Obr.5: Zaprahlé dojnice (Suchánek, 1996).
30
8. Ekonomický význam léčby mastitid
8.1. Porovnání vlivu ceny na kvalitu vykupovaného mléka
Obr.6: Vliv počtu SB na ekonomiku [3].
8.2. Vliv počtu somatických buněk na dojivost
Obr.7: Počet SB a jejich vlivy [3].
31
9. Možnosti šlechtění na rezistenci proti mastitidě Mastitida je jedno z nejčastějších onemocnění dojného skotu. Pravděpodobnost výskytu klinické mastitidy na krávu a rok se pohybuje mezi 20 - 40 %. Ze všech onemocnění dojného skotu způsobují mastitidy nejvyšší ekonomické ztráty. Ve studiích z různých států byly tyto ztráty vyčísleny na 108 až 460 US dolarů na každé onemocnění krávy. Ztráty jsou způsobeny především náklady na léčení, zvýšením pracovních nákladů, snížením dojivosti ve zbývající části laktace, ztrátami na zisku za mléko v době onemocnění (zákaz prodeje a nižší kvalita mléka), vyšší pravděpodobností vyřazení krávy a zvýšením rizika opakovaného onemocnění. V důvodech pro předčasné vyřazení krav z chovu je mastitida uváděna na 1. až 3. místě. Např. ve Finsku se onemocnění vemene podílí na vyřazování krav 35%. Je obecně známo, že mezi dojivostí a náchylností k mastitidě existuje kladná genetická korelace. Její odhady, stanovené na základě vyhodnocení rozsáhlých datových souborů ve Skandinávských zemích se pohybují v rozmezí 0,24 až 0,55. Jednostranná selekce na vysokou mléčnou užitkovost tedy zvyšuje náchylnost krav k mastitidě. Podle simulačních studií je při korelaci mezi dojivostí a výskytem mastitidy 0,3 nutno očekávat, že v běžných selekčních programech nezahrnujících zdravotní stav zvířat dojde k nárůstu výskytu mastitidy o 0,02 případy na krávu a rok. V současnosti existují selekční programy zahrnující kontrolu dědičnosti výskytu mastitidy a odhad plemenné hodnoty býků pro rezistenci k mastitidě pouze ve Skandinávských zemích (Dánsko, Norsko, Švédsko a Finsko). V těchto zemích mohou zvířata léčit antibiotiky pouze veterináři, což zjednodušuje systém záznamu onemocnění. Každý veterinární lékař je povinen zaznamenat každé onemocnění krávy, k jejímuž léčení použil antibiotika. Tato data pak jdou do centrální databanky a jsou přičleněna k údajům z kontroly užitkovosti. Národní systémy kontroly zdraví byly zavedeny v Norsku už v roce 1975, ve Švédsku v roce 1984, ve Finsku 1982 a v Dánsku v roce 1990. Rezistence proti mastitidě je v těchto zemích definována jako schopnost dojnice neonemocnět v definovaném úseku laktace. Není zde rozhodující, zda kráva onemocněla pouze jednou nebo opakovaně. Perioda zvolená pro kontrolu dědičnosti zdraví je v jednotlivých zemích poněkud odlišná a zahrnuje období od 7 až 15 dní před otelením do 120 až 180 dnů po otelení. Tento poměrně krátký úsek laktace byl zvolen
32
proto, aby se předešlo zkreslením údajů v důsledku předčasného vyřazení krávy. V prvé třetině laktace dochází k úmyslnému vyřazení zvířat velmi zřídka a bylo také zjištěno, že dvě třetiny všech onemocnění mastitidou spadají do tohoto období. Korelace mezi výskytem mastitidy zjišťovaným mezi 10-tým dnem před laktací a 50-tým, respektive 180-tým nebo 350-tým dnem po otelení byly u všech dánských dojných plemen vyšší než 0,85 a to bez ohledu na to, zda opakované onemocnění krávy v tomto období bylo bráno jako nový případ mastitidy nebo zda se k opakovaným onemocněním nepřihlíželo. Proto se i krátký úsek laktace jeví jako dostatečný pro definování zdravé nebo nemocné krávy. Ve všech Skandinávských zemích je odhadovaná plemenná hodnota býků pro rezistenci k mastitidě zahrnuta do celkového indexu pro hodnocení býků. Znaky zdraví se vyznačují velmi nízkou heritabilitou, ještě nižší než u znaků reprodukce - odhady pro dánská plemena se pohybují v rozmezí 0,02 až 0,06. Proto je potřeba pro dostatečnou přesnost odhadu plemenné hodnoty zajistit dostatečně velké skupiny dcer po jednotlivých býcích. Ve Skandinávských zemích se průměrné počty dcer s informacemi o zdraví pohybují od 90 do 250. Je to umožněno tím, že v těchto zemích je vysoký podíl krav zapojených do kontroly užitkovosti (např. v Norsku v roce 1996 to bylo 90 % krav) a vysoký podíl testovacího připařování mladými býky (v průměru 45 %). Variabilita v náchylnosti k mastitidě mezi býky je pro selekci dostatečná. Např. rozdíl mezi nejhorší a nejlepší indexovou hodnotou pro frekvenci výskytu mastitidy byl v Norsku v roce 1995 17 % (Wolfová, 2001).
9.1. Vliv selekce na šlechtění Kromě přímé selekce na rezistenci k mastitidě vycházející z dat o výskytu klinických mastitid lze využít i nepřímé selekce na znaky geneticky korelované s náchylnosti k mastitidě. Nejčastějším nepřímým selekčním kritériem je počet somatických buněk v mléce. Dánsko, Finsko a Švédsko využívají toto kritérium jako doplněk k přímé selekci, v řadě zemí je toto kritérium jediným ukazatelem náchylnosti k mastitidám. Heritabilita tohoto znaku je poněkud vyšší než heritabilita výskytu klinické mastitidy (kolem 0,1), účinnost nepřímé selekce však závisí především na korelaci mezi oběma znaky. Průměrná genetická korelace mezi klinickou mastitidou a
33
počtem somatických buněk uváděná v literatuře je zhruba 0,7. Tyto dva znaky nemají tedy stejnou vypovídací schopnost. Údaje o počtu somatických buněk jsou zaznamenávány při kontrole dojivosti, tj. zhruba jednou měsíčně. Onemocnění klinickou mastitidou odezní většinou za 9 až 17 dní, takže při měsíčních kontrolách může být přes počet somatických buněk podchyceno kolem 10 až 20 % infekcí. Samotná nepřímá selekce na počet somatických buněk se proto jeví vždy méně efektivní než přímá selekce na výskyt klinické mastitidy. Další pochybnosti o vlivu selekce na nízký počet somatických buněk v mléce na výskyt mastitidy vyplývají z řady zahraničních studií. Bylo zjištěno, že vztah mezi počtem somatických buněk a odolnosti k mastitidě není lineární. Stáda s počtem somatických buněk menším než 150 000 vykazovaly vyšší výskyt klinických mastitid než stáda s počtem somatických buněk větším než 250 000 (v jiné studii s větším než 700 000).To indikuje, že existuje optimální počet somatických buněk a pokles pod tuto hranici signalizuje nedostatečnou schopnost krávy vyrovnat se s infekcí baktérií způsobujících záněty vemene. Velmi nízký počet somatických buněk neznamená tedy optimálně zdravé vemeno. V populacích s vysokým výskytem mastitid je přes tyto pochybnosti lepší využít pro selekci proti mastitidě počet somatických buněk jako nepřímý ukazatel náchylnosti k onemocnění, než nezohledňovat zdraví v selekčních programech vůbec. Než však bude v indexech dávána počtu somatických buněk v mléce vysoká váha, je nutné dále prozkoumat vztah mezi výskytem klinických mastitid a nízkou úrovní počtu somatických buněk. Dalšími nepřímými selekčními kritérii využitelnými pro šlechtění na rezistenci k mastitidy mohou být některé exteriérové znaky. Podle dánských studií byly nejvyšší genetické korelace k výskytu mastitidy zjištěny u znaků přední upnutí vemene, hloubka vemene a mléčný charakter. Čím vyšší je bodové hodnocení pro přední upnutí a hloubku vemene, tím menší je počet případů klinické mastitidy v 1. laktaci (příznivé záporné korelace – 0,32 až –0,42 pro upnutí vemene a –0,46 až -0,53 pro hloubku vemene u všech dánských dojných plemen). Čím vyšší je ocenění mléčného charakteru, tím vyšší je výskyt mastitid (nepříznivé kladné korelace +0,35 až +0,50). Znaky exteriéru se vyznačují vyšší heritabilitou než náchylnost k mastitidě nebo počet somatických buněk (u dánských plemen byly odhady heritability pro znaky vemene 0,26 až 0,44, pro mléčný charakter 0,25 až 0,38). Ze simulačních studií v Dánsku vyplývá, že zohlednění tří uvedených znaků exteriéru v selekčním indexu pro rezistenci k mastitidy, který u_ zahrnuje výskyt mastitid jako přímé kritérium a počet somatických
34
buněk jako nepřímé kritérium, může zvýšit přesnost indexu ze 46 na 58 %. Pokud by selekce proti mastitidě byla založena pouze na počtu somatických buněk, je zvýšení přesnosti při zahrnutí znaků exteriéru ještě významnější. V budoucnosti lze očekávat další zpřesnění odhadu plemenné hodnoty pro rezistenci k mastitidě zahrnutím poznatků molekulární genetiky do selekčních programů. V Norsku se v současnosti začíná rozbíhat program mapování genů - hledání markerů, které by indikovaly rezistenci k mastitidě a které by bylo možné využít v selekci zvířat. Efekt selekce na rezistenci k mastitidě se v populacích samozřejmě neprojeví tak rychle a v takové míře jako efekt selekce na produkční znaky. Z dlouhodobého hlediska je však tento efekt velmi významný, protože snižuje množství antibiotik používaných v léčení mléčného skotu. V současnosti se stává rostoucím problémem vznik kmenů bakterií rezistentních proti antibiotikům. Tato skutečnost snižuje i význam vakcinace proti mastitidě, která je uváděna jako jedna z možných (levnějších) alternativ ke šlechtění na rezistenci. Ve společnosti také roste tlak ochránců zvířat a spotřebitelů, kteří vyžadují produkty zdravých zvířat, nekontaminované antibiotiky a jinými cizorodými látkami. Dvacetileté zkušenosti ze Skandinávských zemí ukazují, že selekce na rezistenci proti mastitidě je možná a měla by být součástí každého moderního šlechtitelského programu. Jde jen o to optimálně a s co nejmenšími náklady zorganizovat sběr dat pro kontrolu dědičnosti rezistence proti mastitidě, spojit tyto údaje s daty z probíhající kontroly užitkovosti a využít je pro odhad plemenné hodnoty zvířat (Wolfová, 2001).
35
10. Závěr. Téma bakalářské práce „Mastitidy v chovu zvířat“ je věnováno jednomu z nejzávažnějších problémů v dnešním chovu hospodářských zvířat. U skotu patří mastitida
k
nejzávažnějším
celosvětovým
onemocněním
dojného
skotu.
Pravděpodobnost výskytu klinické mastitidy na krávu a rok se pohybuje mezi 20 – 40%. Obsah bakalářské práce je zaměřen hlavně na vysvětlení základních důležitých pojmů, kterým by se měl věnovat každý zemědělský podnik. Záněty mléčné žlázy jsou rozděleny dle možnosti vzniku, příčiny a doby trvání. Poukázáno je i na efektivnost časné léčby, která záleží na proškolení všech ošetřovatelů zvířat, které by měl každý zootechnik věnovat velkou pozornost. Včasná detekce klinických mastitid na dojírně je základním předpokladem úspěšnosti terapie. Spočívá v odstříknutí prvních střiků mléka do nádoby s černým dnem, kde se provádí detekce změn mléka a prohmatání vemene po dojení. Podle těchto výsledků může ošetřovatel rozpoznat tvořící se zánět mléčné žlázy a včas zasáhnout. V současné době existují selekční programy, které podporují rezistenci proti mastitidě. Doposud však nebyly rozšířeny v praxi, neboť jsou ještě náplní usilovných šlechtitelských prací.
36
11.Seznam použité literatury: Dobrovolný, M.: Vítězí nad mastitidou. 1996. Zemědělec 30, strana 5 Golda, J.: Kontrola mastitid při produkci mléka. 1996 Šumperk. 65 stran. Hanuš, O. a kol.: Stav dojírenské techniky a zdraví vemen krav. 1996. Farmář 5, strana 45-47. Hejlíček, K. a kol.: Mastitidy skotu. 1987 Praha. 208 stran. Huml, O.: Enviromentální mastitidy v chovech skotu. 2003.Veterinářství 4, strana 144. Kadlec, I. a kol.: Nejčastější příčiny snížené jakosti mléka, Záněty mléčné žlázy. Čištění a dezinfekce v prvovýrobě mléka. 1994, ÚVO Pardubice. 210 stran. Koč, B.: Preventivní signalizace mastitidy. 1999. Náš chov 4, strana 37. Kunc, P.- Knížková, I.- Doležal, O.- Černá, D. : Ochlazování skotu při vysokých teplotách prostředí. 2001 Výzkumný ústav živočišné výroby Praha. ISBN: 8086454-15-0. Seydlová, R.- Cvak, Z.: Somatické buňky - tíživý problém prvovýroby mléka. 1993 Praha. 38 stran. Snížek, J.: Mastitidy a jejich prevence. 1991 Praha. 46 stran. Suchánek, B.: Antibiotika při zaprahování krav. 1996. Zemědělec 28, strana 7. Štros, K.: Mastitidy krav. 1996. Farmář 5, strana 44. Vasiľ, M.: Rezistencia k antibiotikám u Staphylococus aureus izolovaného z mastitíd dojníc, mlieka, sterov vemena a dojacieho zariadenia 1999 Veterinární medicína 4, strana 115-120. Wolfová, M.: Možnosti šlechtění na rezistenci proti mastitidě. 2001. Farmář 1, strana 68-69. Zelinka,M.:Subklinická Praha, strana 40-46.
mastitida.
1997
Česká
zemědělská
univerzita
37
Internetové stránky: [1] www.virbac.cz/cl1.html, 20.4.2006 [2] www.vetweb.cz/projekt/clanek.asp?pid=2&cid=1659, 20.4.2006 [3] www.osel.cz/index.php?clanek=1210, 15.4.2006 [4] www.agroweb.cz/projekt/clanek.asp?pid=2&cid=5168,10.4.2006 [5] www.agroweb.cz/projekt/clanek.asp?pid=2&cid=9689, 10.4.2006 [6] www.agroweb.cz/projekt/clanek.asp?pid=2&cid=9105, 10.4.2006 [7]www.agris.cz/vyhledavac/detail.php?id=130551&iSub=518&sHighLight=ma stitidy, 20.4.2006
