Kostel sv. Martina ve zdi, Martinská 8, Praha 1 čtvrtek 3. listopadu 2005 ve 20:15 Collegium 419, Ritornello a hosté sólisté: Irena Pelentová, Renata Pušová – soprán Silvia Jirásková, Daniela Javorčeková, Ján Janovčík - alt Čeněk Svoboda, Pavel Adámek - tenor Jan Petráček a Michael Pospíšil - bas Vladislav Pecháček - barokní housle Radovan Vašina - cink Ondřej Sokol a Pavel Šír - trombón Jan Klimeš - dulcián Jan Novotný - kontrabas Jan Krejča - theorba Michael Pospíšil - pozitiv Spartace a realizace notových materiálů - Michael Pospíšil diriguje Marika Pečená
Program
Titul
Pramen
Neskončená Věčnost („procesí“)
Česká Mariánská Muzika 1647
A Larmo Soudu Všeobecného
Česká Mariánská Muzika 1647
Dušívěno
Loutna Česká 1653
Za Mrtvé: De profundis
Svato-Roční Muzika 1661
De profundis
OFFICIUM VESPERTINUM 1648
Requiem (introitus) – Sinfonia,...
SACRA ET LITANIAE 1654
Kyrie
SACRA ET LITANIAE 1654
Absolve Domine (Tracus)
SACRA ET LITANIAE 1654
Dies irae (sequentia)
SACRA ET LITANIAE 1654
Domine Jesu Christe (Offertorium)
SACRA ET LITANIAE 1654
Sanctus (Sinfonia)
SACRA ET LITANIAE 1654
Sanctus, Benedictus
SACRA ET LITANIAE 1654
Pater noster Agnus Dei
Alberik Mazák: CULTUS HARMONICUS 1649 SACRA ET LITANIAE 1654
Lux aeterna (Communio)
SACRA ET LITANIAE 1654
Requiem Ultimo ad libitum a 8
SACRA ET LITANIAE 1654
Přidavek z Starodávní Písně za Mrtvé
Svato-Roční Muzika 1661
REQUIEM
na koncertě?
ivot Člověka je snad přímka? polopřímka? úsečka? Tady „dole“ nikdo nedokáže ani jedno ani druhé ani… a je jisté, že pro „férový“ život je lépe předpokládat, že je přinejmenším polopřímkou s „pevným začátkem“ daným početím. Antropologové říkají, že dějiny druhu Člověk začínají tam, kde se začíná pohřbívat. Uvědomění si sebe sama se tedy dostavuje právě na hranici našeho Času a Prostoru. Kdo postaví tuto „hranici“ doprostřed svého života, učiní z ní Bránu ven a dál, „skamarádí“ se s ní a také se mu lépe žije. Hra na schovávanou se Smrtí je jakýmsi fenoménem naší (fyz-:-) kultury, „rozptyluje“ ji a de-konkretisuje. Mezi lidi ji vpouští jedině deformovanou a krutou v podobě akčních thrillerů, kde se krví nešetří. Je pak mocnou inspirací těm hloupějším, kteří pak uvádí naučený paskvil do skutečného života bez soudnosti, takže po sobě děti vzájemně skutečně střílejí. Ale to není Smrt našich předků. Bílé plenty a paravány špitálů (a černé krematorií), „ouřednost“ a „veřejnost“ porodnic by si znovu zasloužily onu Rajskou otázku: „Kde jsi, Adame?“! Smrt je totiž fascinující jako život sám, je jeho nedílnou součástí a „zrcadlem zpět“. A kde budeme my, až naše Tělo v tomto Světě skončí? I na to se názory různí. Někteří míní, že řešení je rychlé a „jednorázové“, podle naší Víry: svatí do Nebe, zlí do Pekla. Jiní ještě vkládají kus Naděje v podobě Očistce, tedy místa a stavu, kde Duše Člověka čeká ve „frontě na Nebe“ a můžeme jí pomoci i my, z tohoto Světa. A někteří v Lásce prosí za zkrácení nebo škrtnutí té fronty… Takto „kanonisovaná“ prosba, prosba Církve za Duše všech věrných zemřelých, se jmenuje „Requiem“. Co to slovo vlastně znamená? Bývá překládáno jako „odpočinutí“, ale přesněji jde vlastně o „znovu-spočinutí“. Jiný, příbuzný žánr, „makabrika“, „Tance Smrtí“ nám dává jakous možnost „protančit se“ do dalšího života, podobně jako extatický tanec „Tarantella“ zachraňující toho, kdo byl uštknut jedovatým pavoukem Tarantulí, anebo jako břišní tance, kterými v některých kulturách přivádějí maminky miminka prakticky bezbolestně na Svět… Máme doklady o tom, že i na sekvenci „Dies irae“ – „Den hněvu“ se v církvi tančívalo. Stálé kolísání mezi divadlem a skutečností se v Baroku ještě více smazává, nedivme se tomu. – Vždyť viditelný Svět sám je už sám ve své podstatě „Dívadlo“! Adam Michna, rytíř z Ottradovic se narodil někdy kolem roku 1600 a zemřel asi 1.11.1676, tedy na Slavnost Všech Svatých. Pohřben byl 2.11., na „Vzpomínku všech věrných zemřelých“, na „Dušičky“… Motiv těchto dvou velikých svátků prostupuje celé jeho dochované dílo, v němž s vroucností a často i s jistým humorem prosí za jiné, aby tito prosili za něj sama. Ale to vše jistě podle regule: „…ať neví vaše pravice, co dělá levice“ [Mat. 6,3], tedy nezištně. I tento „koloběh“ je totiž navzdory všemu zlu vtělen už tomuto Světu…
Requiem v baroku bylo sice jakési „Dívadlo“ a sekvence pak „Strašák“ pekelných muk, ale zároveň velmi soustředěná modlitba, smíření, prosba, to vše určené Člověku predestinovanému, tedy docela jistě zaslíbenému Nebi. S nadsázkou řečeno „Dies Irae“ má blízko k cestě „strašidelným zámkem“ mezi pouťovými atrakcemi. Ale zároveň nám až běhá mráz po zádech z důstojnosti našeho Člověčenství a Kristovy oběti, která je Člověku „fantem“ jeho další cesty. Jak vypadalo asi takové „Requiem“ v Michnově době? Zváno „Theatrum Doloris“ – tedy „Dívadlo Bolesti“ bylo až pohádkové: celý kostel býval při významné „smuteční mši“ „oblečen“ do černého sukna tak, jak to známe třeba z pohádky „Princ Bajaja“, což jistě umocňovalo „ponuré dusno“ ceremonií… Černé Svíce, hudební nástroje (housle, cinky, pozouny) oblečeny do zvláštních černých „košilek“, pozouny navíc hrávaly oproti dnešní praxi při requiem zásadně s dusítky. I prospekt varhan (tedy jejich „tvář“ obrácená píšťalami do kostela) býval vybaven křídly a tyto dveře byly pak zavírány… Jako před každou jinou veřejnou bohoslužbou i před latinským requiem byly hodinu i déle literáty, žáky a později asi celým společenstvím věřících zpívány české písně o Smrti, o pomíjejícím Světě, o Věčnosti. Plačky asi také docela vymizely v Čechách z „oběhu“, ale například v některých oblastech Polska zpívají tito „profesionálové“ po sedm dní od smrti nebožtíka v jeho domě dvanáct hodin denně smuteční zpěvy! To vše není jen „Dívadlo“. To vše sloužilo ruku v ruce s vírou v pokračování naší pozemské cesty tomu, „kdo by mohl být právě v tuto chvíli v nesnázích“. Proto věřím tomu (a je to pro mne osobně důvod, smysl vší Muziky), že i tomu, kdo sám sebe nazývá „nevěřícím“, může a má být Requiem dokonce i na „světském“ koncertě cestou dál. Je spojením s těmi, kdo nás potřebují a kteří naopak mohou pomoci nám. Takový koncert je pak zároveň ve vší úctě, plnosti a radosti Boho-službou… Michael Pospíšil
překlady latinských textů DE PROFUNDIS De profundis clamavi ad te Domine Domine exaudi vocem meam fiant aures tuae intendentes in vocem deprecationis meae Si iniquitates observabis Domine Domine quis sustinebit Quia apud te propitiatio est propter legem tuam sustinui te Domine sustinuit anima mea in verbum eius. Speravit anima mea in Domino A custodia matutina usque ad noctem speret Israel in Domino Quia apud Dominum misericordia et copiosa apud eum redemptio Et ipse redimet Israhel ex omnibus iniquitatibus eius (Psalm 130)
Z hlubin bezedných tě volám, Hospodine, Panovníku, vyslyš můj hlas! Kéž tvé ucho pozorně vyslechne moje prosby. Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti,kdo obstojí, Panovníku? Ale u tebe je odpuštění; tak vzbuzuješ bázeň. Skládám naději v Hospodina, má duše v něho naději skládá, čekám na jeho slovo. Má duše vyhlíží Panovníka víc než strážní jitro, když drží stráž k jitru. Čekej, Izraeli, na Hospodina! U Hospodina je milosrdenství, hojné je u něho vykoupení, on vykoupí Izraele ze všech jeho nepravostí. (Žalm 130, Český ekumenický překlad)
INTROITUS Requiem aeternam dona eis, Domine Et lux perpetua luceat eis Te decet hymnus, Deus, in Sion Et tibbi reddetur votum in Jerusalem: Exaudi orationem meam Ad te omnis caro veniet
Odpočinutí věčné dej jim Pane, A světlo věčné ať jim svítí, tobě přísluší chvála, ó Bože na Sionu A Tobě se splní slib v Jerusalémě: Vyslyš modlitbu mou K Tobě všeliké tělo přichází
KYRIE Kyrie, eleison, Christe, eleison Kyrie, eleison.
Pane, smiluj se, Kriste, smiluj se, Pane, smiluj se.
TRACTUS Absolve Domine animas omnium fidelium defunctorum ab omni vinculo delictorum. Et gratia tua illis succurrente, mereantur evadere juditium ultionis, et lucis aeternae beatitudine perfrui.
Osvoboď Pane duše všech svých věrných zesnulých od pout hříchů. Aby s pomocí tvého milosrdenství unikli věčnému zatracení a užili věčného světla a blaženosti.
SEQUENTIA Dies irae dies illa, solvet saeclum in favilla, teste David cum Sibylla. Quantus tremor est futurus, quando judex est venturus, cuncta stricte discussurus.
Den hněvu, den onen, kdy v popelu bude zmařen svět, jak svědčí David a Sibylla. Jaký strach nastane, až přijde soudce, jenž vše přísně rozsoudí.
Tuba mirum spargens sonum per sepulcra regionum coget omnes ante thronum. Mors stupebit et natura, cum resurget creatura, judicanti responsura. Liber scriptus proferetur, in quo totum continetur, unde mundus judicetur. Judex ergo cum sedebit. Quidquid latet apparebit, nil inultum remanebit.
Podivuhodný hlas trouby pronikající území hrobů shromáždí všechny před trůnem. Svět i smrt budou žasnout, když povstane stvoření v odpověď soudci. Napsaná kniha bude přinesena, jež obsahuje vše, podle čeho bude svět souzen. Až zasedne soudce, objeví se, cokoli jest skryto, nic nezůstane nepomstěno.
Quid sum miser tunc dicturus? Quem patronum rogaturus, cum vix justus sit securus? Rex tremendae majestatis, qui salvandos salvas gratis, salva me fons pietatis. Recordare Jesu pie, quod sum causa tuae viae: ne me perdas illa die. Querens me sedisti lassus, redemisti crucem pasus. Tantus labor non sit cassus. Juste judex ultionnis, donum fac remissionis ante diem rationis. Ingemisco tamquam reus, culpa rubet vultus meus; suplicanti parce Deus.
Jak se, já ubohý, budu hájit? Koho budu vzývat? Když i spravedlivý bude sotva bezpečný. Králi hrozné vznešenosti, který spasíš zdarma ku spáse vhodné; spas mne, prameni spravedlnosti. Vzpomeň, Ježíši spravedlivý, že jsem příčinou tvé cesty: nezatrať mne v ten den. Hledaje mne, usedls znaven; vykoupils mne,vytrpěv kříž: Ať není tvá práce zbytečná. Spravedlivý soudce, jež se mstíš, uděl dar odpuštění v den účtování. Budu naříkat jako viník, vinou se zardí má tvář: prosícího ušetři, Bože.
Qui Mariam absolvisti et latronem exaudisti: mihi quoque spem dedisti. Preces meae non sunt dignae, sed Tu bonus fac benigne, in perenni cremer igne. Inter oves locum praesta, et ab haedis me sequestra, statuens in parte dextra. Confutatis maledictis, flammis acribus addictis. Voca me cum benedictis. Oro supplex et acclinis, cor contritum quasi cinis, gere curam mei finis.
Který jsi odpustil Marii a vyslyšel kajícího lotra: i mně jsi tak dal naději. Mé prosby nejsou tebe hodny, ale ty, dobrý, učiň laskavě, abych nebyl uvržen do žhavého ohně, a vykaž mi místo mezi ovcemi, od kozlů mne odděl, nech mne stát po své pravici. Poté, co odejdou zavržení do plamenů žhavých, mne povolej s požehnanými. Volám tě, pokorně skloněný, srdce bědné jako popel: pečuj o mne při mém konci.
Lacrimosa dies illa, qua resurget ex favilla judicandus homo reus: huic ergo parce Deus. Pie Jesu Domine, dona eis requiem. Amen
Slzavý bude den, kdy vstane z popela obviněný k soudu: tehdy ho ušetři, Bože. Dobrotivý Pane Ježíši, dej jim pokoj. Amen
OFFERTORIUM Domine Jesu Christe, Rex gloriae Libera animas omnium fidelium
Pane Ježíši Kriste, Králi slávy, Vysvoboď duše všech věřících ¨
defunctorum De poenis inferni et de profundo lacu Libera eas de ore leonis Ne absorbeat eas tartarus Ne cadant in obscurum Sed signifer sanctus Michael Repraesentet eas in lucem sanctam Quam olim Abrahae promisisti Et semini eius.
zemřelých Od útrap pekla a od hluboké propasti, Vysvoboď je z tlamy lví, Aby jich nepohltila pekelná hlubina, Aby neupadly do temnosti, Nýbrž ať korouhevník, svatý Michael, Uvede je do svatého světla, Které jsi kdysi přislíbil Abrahámovi, A semeni jeho.
Sanctus, Sanctus, Sanctus Dominus Deus Sabaoth Pleni sunt caeli et terra gloria tua Hosanna in excelsis Benedictus qui venit in nomine Domini Hosanna in excelsis
Svatý, Svatý, Svatý, Pán, Bůh zástupů, Nebe i země plné jsou tvé slávy Hosana na výsostech Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně, Hosana na výsostech.
Agnus Dei, qui tollis peccata mundi: Donna eis requiem Agnus Dei, qui tollis peccata mundi: Donna eis requiem Agnus Dei, qui tollis peccata mundi: Donna eis requiem sempiternam
Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, dej jim odpočinutí, Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, dej jim odpočinutí, Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, dej jim věčný pokoj
Lux aeterna luceat eis, Domine Cum sanctis tuis in aeternum Quia pius es. Requiem aeternam dona eis, Domine Et lux perpetua luceat eis Cum sanctis tuis in aeternum Quia pius es.
Světlo věčné ať jim svítí, Pane Se svatými tvými na věky neboť jsi dobrotivý. Odpočinutí věčné dej jim Pane, A světlo věčné ať jim svítí, Se svatými tvými na věky, neboť jsi dobrotivý.
Collegium 419 je soubor zpěváků, kteří se specializují na hudbu 16. - 18. století. Collegium pracuje v obsazení od komorního vokálního ansámblu (4-5 zpěváků) po komorní sbor (16-18 zpěváků). Soubor založila v roce 1999 Marika Pečená a v prvních letech se věnoval především německé barokní literatuře. Od roku 2004 v Collegiu 419 sbormistrovsky působí také Čeněk Svoboda, který dále rozšířil jeho repertoár o hudbu evropské vrcholné renesance a italského baroka. Collegium 419 spolupracuje s předními domácími muzikology a instrumentalisty věnujícími se historicky poučené interpretaci staré hudby, větší část jeho repertoáru je z oblasti duchovní hudby. Collegium 419 nastudovalo v poslední době například Officium Defunctorum od Tomáse Luise de Victoria, moteta od Giovanniho Gabrielliho, Thomase Tallise, Hermana Scheina, Antonia Caldary, Johanna Fuxe, Musikalische Exequien od Heinricha Schütze, cykly kantát a motet od Dietricha Buxtehudeho a
Johanna Sebastiana Bacha a další. V září 2005 provedlo Collegium 419 na festivalu Svatováclavské slavnosti v novodobé premiéře výběr z responsorií Jakuba Jana Ryby. Komorní soubor Ritornello se zabývá především hudbou 16. a 17. století, ale také obou sousedních. Podle programu, který sestavuje ze specialistů na daný obor, mění své obsazení. Jádro souboru tvoří vždy 2-3 hudebníci, kteří často ovládají i více nástrojů. Nedílnou součástí přípravy programu je vlastní intenzivní badatelská a ediční činnost (edice hudby, hymnologie, organologie aj.). Soubor se snaží vrátit hudbu z kategorie „vážné hudby“ mezi základní potřeby člověka, jako je universální řeč dorozumění pomocí malých a nejmenších hudebních forem (píseň, tanec) v jejich eleganci i syrovosti zároveň: barokně-romantický „Návrat“. Soubor užívá historických nástrojů nebo jejich věrných replik (loutna, theorba, barokní kytara, niněra, renesanční dudy, barokní moldánky, varhanní positiv, cinky a dulcián, renesanční trombony, šalmaje, chalumeaux, flétny a fistuly, violy da braccio i da gamba, barokní housle, bubny atd.), starých ladění a temperatur, původních herních a pěveckých technik. Jednotlivé typy programů zasahují do různých historických hudebních žánrů: do hudby chrámové, domácí, taneční, pouliční, věžní (fanfáry), hodovní … kromě koncertních vystoupení soubor účinkuje při liturgickém provozu, vernisážích, recepcích, literárních pořadech, konferencích apod. Dramaturgií svých nahrávek se snaží zaplnit prázdné místo po kdysi „každodenní sváteční“ hudbě. Michael Pospíšil intenzívní badatelskou práci s originálními prameny zúročuje jako hudebník, dramaturg a editor not ( např. kroměřížské sonáty, tance Valeria Otta z r. 1611, Michnova Loutna Česká, písně z kancionálů, hudebně-literární pořady České Křesťanské Akademie a Památníku Národního Písemnictví, přednášky pro Centrum Aletti Olomouc, rekonstrukce "barokních" procesí, aj.). Organizuje interpretační semináře, učí na mezinárodních prázdninových hudebních kurzech. Spolupracuje s rozhlasem a televizí, které o něm a jeho práci odvysílaly několik pořadů. Natočil cca 55 titulů na CD, společně s Collegiem pro arte antiqua Brno připravuje pravidelně každý rok Slavnosti Adama Michny z Otradovic v Jindřichově Hradci, projekty obnovy kulturní krajiny na Broumovsku, v Českém ráji intenzivně pracuje na odhalování hudebního, básnického a vůbec všestranného odkazu Václava Karla Holana Rovenského.
