Činoherák Ústí, spolek
Problematika transformace do jiného typu subjektu Zpracovala: Mgr. Tereza Silbernaglová
Úvod do problematiky Protože se v souvislosti s projednáváním materiálu k podpoře spolku Činoherák Ústí na červnovém zasedání zastupitelstva objevují pochybnosti o tom, jakou formu by mělo mít činoherní divadlo podpořené městem, aby byla zajištěna dostatečná kontrola hospodaření s prostředky města, dovoluji si předložit tento svůj vhled do problematiky transformace divadla Činoherák Ústí do jiné právnické osoby. Činoherák Ústí, spolek prošel v letošním roce zásadní změnou stanov, která znamená také významné zvýšení veřejné kontroly ve spolku. Byly vytvořeny orgány správní a dozorčí rada spolku, do kterých mělo město možnost nominovat své zástupce. Podobně byli do těchto orgánů jmenováni zástupci dalších institucí – např. Asociace profesionálních divadel ČR nebo Univerzity Jana Evangelisty Purkyně. Kromě kontroly prostřednictvím těchto orgánů spolku veřejná kontrola probíhá dle standardních kontrolních mechanismů poskytovatelů veřejné podpory – tj. zpravidla kontrolou vyúčtování dotace, méně často potom kontrolou věcného plnění účelu dotace (tj. kvalita dramaturgického plánu a vzniklých inscenací, naplnění kulturních potřeb občanů aj.). To, že ani u organizací zřizovaných městem nemusí veřejná kontrola fungovat dostatečně, je zřejmé nejen na příkladech z tohoto města. Příspěvková organizace není vhodnou právnickou osobou pro provoz divadla – to je fakt, vycházející z letité zkušenosti nejen regionálních divadel. Proto Ministerstvo kultury v současné době připravuje ve spolupráci s Asociací profesionálních divadel ČR věcný záměr zákona o veřejnoprávní instituci v kultuře (vpi), která by měla zajistit lepší možnost fungování divadel a úlevu pro města při jejich financování, neboť model financování by měl být nastaven na jasné a pevné participaci všech úrovní veřejné správy – místní, krajské a národní. Správní rada Činoheráku Ústí přijala záměr, aby se Činoherák Ústí stal pilotním projektem implementace této nové právní formy, přičemž by získal metodickou podporu Ministerstva kultury a Asociace profesionálních divadel ČR. V současné době je nejzazší předpoklad účinnosti zákona od 1.1.2017. Pokud jde o jiné formy právní subjektivity divadla, právně a administrativně je z mnoha důvodů transformace spolku do jiného subjektu, než je ústav, velmi komplikovaná a nezajistila by automatický převod nebo nástupnictví práv a povinností pro výkon divadelní činnosti ať už v oblasti personální, majetkové, nebo v oblasti autorskoprávní. Bližší vhled do problematiky nabízím v dalším textu. Repertoár, autorská a licenční práva Činoherák Ústí má v současné době na repertoáru 22 inscenací - z toho 4 pohádky. V současné době je divadlo schopno připravit divadelní program až 25x měsíčně. Pokud by činohru pro občany města měla zajišťovat příspěvková organizace města nově sestaveným souborem, znamenalo by to i v případě, že by už od srpna fungoval kompletní umělecký soubor, několikaměsíční prodlevu
v nabídce představení. Nastudování jednoho večerního představení trvá při nejintenzivnějším nasazení minimálně 6 týdnů (v případě, že je hotový scénář a dostupný režisér a dramaturg), což znamená první možnou premiéru v polovině září a do konce roku maximálně 2 – 3 další premiéry. Vzhledem k velikosti Ústí nad Labem a s tím související velikostí divácké obce nelze jedno představení nasazovat více jak 3x do měsíce. Je tedy zřejmé, že nový soubor by potřebného počtu přibližně 20 představení měsíčně dosáhl nejdříve 10 měsíců od zahájení činnosti. Nazkoušení více inscenací současně není při současném personálním obsazení reálné ani účelné. Divadelní provoz je velmi těžkopádný a je nutné ho plánovat na rok až dva dopředu, jen tak je možné zajistit kvalitní spolupracovníky (režiséry, dramaturgy, scénografy aj.). Nazkoušení nové inscenace s sebou nese náklady podle velikosti a náročnosti inscenace v rozmezí 200 – 600 tis. Kč. Zároveň ve chvíli, kdy divadlo neuvádí žádné inscenace, přichází tak o případné tržby za prodej vstupenek a tržby ze zájezdových představení. Pokud jde o možnost kompletního převzetí zaměstnanců a umělců Činoheráku Ústí a uvádění současného repertoáru spolku v rámci jiné právnické osoby, u inscenací realizovaných v rámci projektu Tři podoby svobody (Kopanec, Zámek, Don Quijote) to není možné po celou udržitelnost projektu, u ostatních inscenací by to znamenalo nutnost kompletního přelicencování jednotlivých autorských prvků inscenací (režie, dramaturgie, scénografie, kostýmy, hudby apod.), popř. jejich přezkoušení a nové vybavení. Získání licence probíhá na základě smlouvy mezi autorem a organizací, přičemž to, že spolek získal souhlas s užitím díla bezúplatně, je spíše výjimkou, která byla udělena autory ze solidarity k divadlu v loňském roce, ale tato situace se již pravděpodobně nebude opakovat. Další náklady by znamenal odprodej nebo pronájem scény, kostýmů a rekvizit od spolku, neboť jeho vedení musí jednat s péčí řádného hospodáře a bezúplatný převod do jiné organizace by byl za současné finanční situace těžko obhajitelný. Modelový příklad nákladů při budování nového souboru s novým repertoárem: Náklady na nové inscenace
Provozní náklady 950 000 1 050 000 1 100 000 1 100 000 1 150 000 1 250 000 1 300 000 1 350 000 1 350 000 1 500 000 1 450 000 1 250 000
Celkem Počet představení / měsíc 1. měsíc 950 000 0 2. měsíc 400 000 1 450 000 2 3. měsíc 400 000 1 500 000 5 4. měsíc 1 100 000 5 5. měsíc 400 000 1 550 000 7 6. měsíc 1 250 000 6 7. měsíc 400 000 1 700 000 9 8. měsíc 1 350 000 9 9. měsíc 400 000 1 750 000 12 10. měsíc 400 000 1 900 000 14 11. měsíc 1 450 000 10 12. měsíc 1 250 000 0 79 (6 inscenací v CELKEM 2 400 000 14 800 000 17 200 000 repertoáru) Modelový příklad je založen na situaci, kdy by docházelo k postupnému personálnímu rozvoji divadla (tj. méně personálu v době, kdy divadlo nehraje), ale kopíruje dosavadní personální politiku spolku, která angažuje umělecký soubor na základě autorských smluv. V případě, že by došlo k přijetí členů
stálého souboru do pracovního poměru, znamenalo by to navýšení nákladů min. o 2 miliony korun ročně.
Personál Pro divadelní organizace není takovou katastrofou odchod člena uměleckého souboru jako odchod kvalifikovaného pracovníka technického nebo produkčně servisního zázemí. Mzdy technických pracovníků jsou u divadla nižší, než je tomu v komerční sféře (zvukař na ŽL si naúčtuje za večer 5.000,- Kč, zatímco zvukař v divadle dostává 16.000,- hrubého, přestože práce je co do rozsahu i času náročnější a téměř zde neexistuje zastupitelnost). Benefitem pro tyto pracovníky by tedy mělo být alespoň stabilní pracovní prostředí, což se v tuto chvíli neděje. Vzhledem k tomu, že divadlo je stále personálně podhodnocené a téměř zde neexistuje zastupitelnost, výpadek i jednoho úzce specializovaného zaměstnance může zcela paralyzovat jeho provoz. Nalezení a zaučení nového pracovníka je záležitost několika měsíců, přičemž aby zvukař nebo osvětlovač nazkoušel jedno představení, potřebuje k tomu mnoho hodin zkoušení s celým souborem. Stávající situace – produkce a technika Pozice
Stávající stav
Jevištní technici Zvukař Osvětlovač Inspice Garderoba Produkce, administrativa a management Celkový počet pracovníků
5 (5,0 úvazku) 3 (1,2 úvazku) 3 (1,5 úvazku) 2 (1,2 úvazku) 2 (2,0 úvazku) 5 (3,6 úvazku)
Potřeba divadla při standardním provozu 5 (5,0 úvazku) 2 (2,0 úvazku) 3 (2,2 úvazku) 2 (1,5 úvazku) 2 (2,0 úvazku) 6 (5,0 úvazku)
13 HPP, 6 DPP
20 (17 HPP, 3 DPP)
V případě hereckého souboru je možné přezkoušení her při výpadku jednoho herce, v případě masivnější změny personálního obsazení souboru už by bylo nutné jednotlivá představení přezkušovat, což by opět byla vzhledem k šíři repertoáru dlouhodobá záležitost. Pokud jde o tvůrčí umělecké profese – dramaturgy, režiséry, scénografy apod., v divadelním prostředí je práce těchto odborníků dlouhodobě plánována a Činoherák Ústí se již teď dostává do problémů s plánováním premiér v příští sezóně právě z důvodu nemožnosti uzavírat smluvní vztahy s ohledem na nedořešené financování. Do stejné, ne-li horší situace by se dostala jakákoli právnická osoba, která by teprve začala budovat nový soubor a nazkušovat nové inscenace. Pokud se jedná o formu spolupráce s umělci, v současné chvíli všichni umělci pracují na autorské licenční smlouvy, tj. své honoráře si sami daní, což znamená pro divadlo výraznou úsporu nákladů v podobě odvodů zaměstnavatele za zdravotní a sociální pojištění. Ideálním stavem by bylo zaměstnání klíčového jádra souboru na zaměstnanecké smlouvy (což by divadlu pomohlo lépe sestavovat měsíční program a lépe plánovat), pokud by měla být převážná většina umělců v pracovním poměru, což by byla varianta velmi neefektivní, znamenalo by to zvýšení nákladů minimálně o 170 tis. Kč měsíčně.
Dosud nebyla zahájena debata o tom, zda by všichni zaměstnanci a umělci vstoupili do jiné právnické osoby a tato debata by neměla probíhat pod časovým a finančním tlakem. V případě, že se zaměstnanci a umělci z klíčových pozic a profesí rozhodnou do jiného projektu nevstoupit, rok půjdou peníze do černé díry, která nebude nic produkovat, neboť nebude v jejích silách ani možnostech zajistit si dostatečné množství technických a uměleckých spolupracovníků a naplánovat adekvátní scénický provoz. Technika Technické vybavení divadla ve Varšavské ulici je již na hranici životnosti a dávno za hranicí toho, jaké jsou možnosti moderní divadelní techniky – především v oblasti světelného a zvukového parku. V tomto roce probíhá díky přispění grantu EEA částečná obnova techniky – byl zakoupen výkonný projektor, světelný pult a další vybavení, které je využíváno v inscenacích uvedených v rámci projektu Tři podoby svobody. Tento majetek nelze po dobu udržitelnosti projektu převádět na jinou právnickou osobu, ani s ním jinak nakládat (pronajmout apod.). Další významné rozdíly spolek vs. příspěvková organizace
Pravidla fungování
Rozpočet
Záporný hospodářský výsledek Kladný hospodářský výsledek Žádosti o dotace – od koho Žádosti o dotace – ministerstvo kultury
Žádosti o dotace spolufinancování
Spolek Zákony České republiky, smluvní závazky, pravidla pro čerpání dotací od konkrétního poskytovatele, vnitřní předpisy organizace (pokud existují) Návrh schvalují orgány spolku, v průběhu roku je možné se odchylovat a flexibilně reagovat na potřeby organizace Je „podnikatelským“ rizikem, zpravidla se řeší úvěrem nebo kladnými výsledky hospodaření z předchozích let Zpravidla slouží jako rezerva, pro rozvoj organizace nebo na investice Celé spektrum poskytovatelů dotací (samospráva, nadace, evropské a jiné fondy Možnost přihlásit se do obou programů MK na podporu profesionálního divadla. V roce 2015 spolek získal 900.000,- Kč z programu Kulturních aktivit.
Až 100% nákladů možno hradit z dotace (např. ESF), případně
Příspěvková organizace Zákony České republiky, vnitřní předpisy města (směrnice o veřejných zakázkách, rozpočet města, další směrnice zřizovatele), pravidla pro čerpání dotací od konkrétního poskytovatele, vnitřní předpisy organizace Návrh schvalují orgány města, při potřebě změny její schválení a úprava rozpočtu, jinak by došlo k porušení rozpočtové kázně Povinnost zřizovatele uhradit ztrátu
Zřizovatel může nárokovat do svého rozpočtu (reálně se to děje u částek kolem 100.000 Kč). Omezené spektrum poskytovatelů (zpravidla ne nadace) Nemůže se přihlásit do programu Kulturních aktivit na programu podpory projektů profesionálního divadla, pouze do Programu státní podpory profesionálních divadel, orchestrů a sborů. Zde je podmínka zaměstnanců na min. 30 přepočtených úvazků, z toho 10 uměleckých, tohoto počtu spolek z finančních důvodů nedosahuje. Povinné spolufinancování zřizovatele, většinou dáno % k výši poskytnuté dotace
Dary a sponzoring ideově Dary procesně
Ředitel - výběr Ředitel – funkční období Mzdy zaměstnanců
Právní forma Nezávislost, apolitičnost
vícezdrojové financování Vyšší ochota individuálních dárců i právnických osob darovat/sponzorovat Jednoduché sepsání darovací smlouvy
Částečný vliv města na obsazení (správní rada) Dle stanov 4leté funkční období + možné odvolání správní radou i nad rámec zákoníku práce Mzdy jsou smluvní a odpovídající situaci na trhu a výkonosti (např. zvukaři mají vyšší mzdu, než je „tabulková), zároveň není třeba respektovat odpracovaná léta Nová, běžná Relativně nezávislý subjekt
– zpravidla min. 10% nákladů Nedůvěra k tomuto typu subjektu, dary spíše výjimečně Do vlastnictví zřizovatele nebo organizace – zpravidla jsou darovány do vlastnictví zřizovatele, ale i v případě daru do vlastnictví organizace je potřeba udělit souhlas zřizovatele s konkrétním darem (v praxi: P.O. podá žádost vedoucímu odboru, dar schválí rada a P.O. dostane písemnou zprávu, že může dar přijmout). Platí to i pro výhry v soutěžích – včetně věcných cen. Monopolní vliv města 6leté funkční období, obtížná odvolatelnost „tabulkové“ platy zaměstnanců ve veřejné správě
V oblasti kultury spíše zastaralá Silně závislý subjekt, přímý vliv města na chod organizace, personální obsazení, hospodaření apod.
Náklady měst na provoz divadelních scén Činoherák Ústí žádá o dotaci na zajištění divadelní a další kulturní činnosti v druhém pololetí roku 2015 ve výši 6.625.000,- Kč, celková výše příspěvku města tedy bude maximálně 12.000.000 Kč v roce 2015. Tato částka zohledňuje možnosti rozpočtu města nikoli skutečné potřeby divadla, neboť srovnatelné divadelní scény získávají na podporu své činnosti z městských rozpočtů mnohem vyšší příspěvky (viz tabulka níže). Příspěvky na provoz divadel z rozpočtu místních samospráv v roce 2014 Město Ostrava Ostrava Plzeň Praha Praha Praha Praha Brno Hradec Králové
Divadlo Komorní scéna Aréna Divadlo loutek Divadlo Alfa Činoherní klub Dejvické divadlo Divadlo Na Zábradlí Divadlo pod Palmovkou Loutkové divadlo Radost Divadlo Drak
Příspěvek města 15.284 tis. Kč 20.596 tis. Kč 18.810 tis. Kč 18.700 tis. Kč 16.279 tis. Kč 20.516 tis. Kč 19.416 tis. Kč 19.072 tis. Kč 17.182 tis. Kč
Z hlediska názoru laické veřejnosti se jedná o vysokou částku a vůbec se nechceme příst o potřebnosti financování dalších důležitých odvětví, jako je školství, sociální oblast nebo sport. Divadlo, pokud se chce věnovat originální umělecké tvorbě, však vždy bude nákladná záležitost. Pokud by byla počítána průměrná cena za jedno realizované představení, je nutné uvést, že cena představení zahrnuje nejen náklady na běžný provoz inscenace (umělečtí, produkční a techničtí pracovníci, nájmy vč. energií, spotřební materiál apod.), ale musí do ní být promítnuty také náklady na výrobu nových inscenací a veškeré další související náklady divadla. Na rozdíl od pražských divadel mají regionální divadla mnohem náročnější pozici – musejí nabízet repertoár zaměřený na více cílových skupin, nastudovávat ročně více inscenací a více obměňovat repertoár, musejí více plnit svou společenskou zodpovědnost jako instituce vzdělávací, výchovná a komunitní. To samozřejmě zvyšuje náklady, neboť např. nastudování nové inscenace stojí divadlo od 200 do 600 tisíc Kč (u českých vrcholných scén jde o částky ještě vyšší). Reálná cena (hodnota) jednoho představení se i ve srovnatelných divadlech pohybuje okolo 100 tis. Kč a více za jedno představení.
Závěr Činoherák Ústí je v tuto chvíli jediným subjektem, který nejen že ve své činnosti reflektuje znalosti a potřeby místního kulturního prostředí, zároveň je to v současné chvíli jediný akceschopný subjekt, který je schopný zajišťovat nabídku činoherního divadla pro obyvatele města v potřebném rozsahu vlastním souborem. Je samozřejmě záležitostí města, a to by mělo být předmětem zmapovaných potřeb občanů a kulturní koncepce města, zda chce činohru pro své občany zajišťovat vlastním uměleckým souborem s repertoárem reflektujícím místní prostředí, či má budova Činoherního studia sloužit jako stagiona, do které se budou dovážet představení jiných souborů. Ovšem druhé řešení, které již bylo v loňském roce vyzkoušeno, znamenalo jen finanční náklady a nabízená představení v budově Činoherního studia neměla valnou návštěvnost a také inscenace v Severočeském divadle přes své obsazení známými hereckými osobnostmi se potýkala s kolísavou návštěvností. I samo město se skrze svou příspěvkovou organizaci v loňském roce snažilo vybudovat nový soubor, ale ani tato snaha nebyla úspěšná – pohořela nejprve na výběru ředitele a uměleckého šéfa a poté se město vydalo velmi kontroverzní cestou podpory do té doby neexistujícího souboru s neznámým personálním složením. Pokud se shodneme na tom, že Ústí nad Labem si svůj vlastní činoherní soubor zaslouží, je poté otázkou, kdo by měl tuto činohru zajišťovat a v jakém časovém horizontu. Pokud má jít o funkční řešení, nemůže jít v žádném případě o řešení zbrklé a nesystémové a musí být založeno na koncepčním přístupu a na dialogu všech zainteresovaných stran. Činoherák Ústí je organizací velmi křehkou a jako žádné regionální divadlo se neobejde bez veřejné podpory. Pokud by spolek měl ukončit či jen utlumit svou činnost, celý organismus se rozpadne a nevydrží do přijetí koncepčního řešení. Z tohoto důvodu je podpora na 2. pololetí roku 2015 existenčně nutná pro přežití divadla v tomto roce. To dá vedení města prostor do konce září navrhnout a realizovat životaschopnou a všemi stranami akceptovatelnou variantu financování divadla od 1.1.2016.
