Problematika přistoupení k eurozóně a česká ekonomika

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Problematika přistoupení k eurozóně a česká ekonomika

Bakalářská práce

Autor:

Lucie Frajtová Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Ing. Petr Soukup, CSc.

Praha

Červen, 2010

1

Prohlášení:

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury.

V Praze dne 15. 6. 2010

Lucie Frajtová

2

Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucímu práce Ing. Petru Soukupovi, CSc za jeho profesionální přístup při vedení práce a jeho odborné znalosti z dané tématiky. Všem ostatním děkuji za pochopení a trpělivost.

3

Anotace práce Tato bakalářská práce se zabývá problematikou České republiky a přistoupení k eurozóně. Na začátku práce jsou představena historie integračního procesu a jednotlivé etapy vývoje Hospodářské a měnové unie. Cílem práce je připravenost České ekonomiky na přijetí jednotné měny, vyhodnocení plnění Maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně sladěnosti ČR s Eurozónou.

Klíčová slova: integrace, EU, eurozóna, HMU, Národní plán České republiky, Konvergenční ( Maastrichtská ) kritéria

Annotation This bachelor work deals with the Czech Republic and its accession to Eurozone. It starts with the history of integration process and single phases of The Europien economic and monetary union. The goal of the work is preparedness of Czech economy for single currency adoption, evaluation of meeting Maastricht convergation criteria and level of alignment of the Czech Republic with Eurozone

Key words: integration, EU, eurozone, EMU, National Plan of the Czech Republic, (Maastrich) Convergation Criteria

4

Obsah 1

2

3

Vývoj evropského integračního procesu a ČR ...................................................................... 7 1.1

Předmět a obecný smysl integrace ................................................................................ 7

1.2

Vznik EU ....................................................................................................................... 9

1.3

Česká republika v procesu integrace ........................................................................... 24

Hospodářská a měnová unie (HMU) ................................................................................... 28 2.1

Etapy vývoje Hospodářské a měnové unie.................................................................. 29

2.2

Konvergenční kritéria .................................................................................................. 32

Národní plán zavedení eura v České republice ................................................................... 35 3.1

Základní charakteristika Národního plánu České republiky ....................................... 36

3.2

Splněné úkoly do roku 2009 ........................................................................................ 39

4 Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s Eurozónou ......................................................................................................... 50 4.1 5

Vyhodnocení analýz ekonomické sladěnosti .............................................................. 53

Nevýhody a rizika z přijetí eura .......................................................................................... 55 5.1

Dopady přijetí společné měny ..................................................................................... 55

5.2

Aktuální situace o přijetí eura ..................................................................................... 56

5.3 ............................................................................................................................................ 56 6

Výsledky ............................................................................................................................. 60

7

Závěr ................................................................................................................................... 61

5

Úvod Cílem bakalářské práce „ Podmínky vstupu do eurozóny a Česká ekonomika „ je v první kapitole zpracování obecné charakteristiky vývoje EU a zpracování předmětu a obecného smyslu integrace. Součástí první kapitoly jsou ztručně popsány hlavní orgány Evropské unie jejich charakteristika, sloţení a význam pro fungování EU. Kapitola první v neposlední řadě také obsahuje postup integrace České republiky – její jednotlivé etapy vývoje a měnovou poliku ČNB. Součástí druhé kapitoly jsou zpracovány základní etapy vývoje Hospodářské a měnové unie a detailně vysvětlem pojem konvergenční kriéria, jejichţ plnění je nezbytné pro vstup do eurozóny a přijetí eura jako jednotné měny členského státu. Kapitola třetí podrobně popisuje Národní plán zavedení Eura v České republice. Detailně jsou zpracovány úkoly, které byly jiţ splněny a které jsou v přípravné fázi a úkoly, které byly stanoveny jako prioritní pro rok 2010. V kapitole čtvrté je detailně zpracován pohled na plnění konvergenčních kritérií z pohledu České republiky – fakta která jsou v kapitole zpracována směřují k závěrům a doporučením, která jsou stěţejním prvkem připravenosti České republiky pro vstup do eurozóny Kapitola pátá shrnuje analýzu výhod a nevýhod přijetí jednotné měny pro Českou republiku – zdůrazňuje nejdůleţitější úkoly spojené s přijetím jednotné měny a reflektuje aktuální situaci v ČR. Závěrem jsou zhodnoceny zejména výhody a nevýhody pro podnikatelské subjekty změny v přístupu bankovního sektoru, který se výrazně změnil zejména v přístupu zkvalitnění sluţeb pro podnikatelské subjekty.

6

1 Vývoj evropského integračního procesu a ČR 1.1

Předmět a obecný smysl integrace

Pojem globalizace se v podmínkách integračního úsilí stal mottem i motivem investorů, politiků a spotřebitelů. Z části díky přínosům globální integrace se mohla značná část rozvojových zemí vydat cestou přiblíţení vyspělým zemím. Integrace – především v regionálním měřítku – umoţnila v rámci několika integračních uskupení, především Evropské unie, praktické uplatnění a naplňování pojmů koheze a konvergence. Rozdílná míra globální integrace, místy i dezintegrace, v početné skupině více neţ 130 transformujících se a rozvíjejících se zemí můţe vyvolat jisté obavy, protoţe průběh a způsob integrace jsou empiricky spojeny s ekonomickým růstem, přičemţ existují osvědčené teoretické důvody podporující očekávání, ţe integrace a růst se dlouhodobě vzájemně povzbuzují. Zkušenost rychle se integrujících rozvojových a transformujících se zemí nabízí přesvědčivé poučení pro země, které chtějí ještě více posílit svoji angaţovanost v mezinárodní integraci a posílit tak své růstové moţnosti. Je nepochybné, ţe někteří z nynějších vůdců rychlé a ucelené integrace a současně nadprůměrně rostoucích ekonomik byli v nedávné minulosti relativně slabými a uzavřenými ekonomikami. Uzavřenými nejem do svých národních hranic, ale důsledkem absence integračních přínosů i do shluku zdánlivě neřešitelných domácích problémů. Globální ekonomickou integraci můţeme měřit několika způsoby : Vystavení a otevření se novým myšlenkám, novým technologiím, novým výrobkům Zajištění přirozené vnější konkurence pro domácí výrobce a poskytovatele sluţeb, posílení konkurence a konkurenceschopnosti jako podnět k dosaţení světových standardů efektivnosti Zlepšení a posílení alokace zdrojů Rozsáhlejší volba spotřebitelských moţností Schopnost získat levnější finanční zdroje na mezinárodních trzích

7

Všechny výše uvedené integrační projevy předpokládají určitou míru otevřenosti domácí ekonomiky, určitou podobu součinnosti a sounáleţitosti domácích subjektů se zahraničními partnery, určité překonání národně orientované strategie a preference ve prospěch mezinárodně měřitelných kritérií. V rozdílech mezi těmito měrami, podobami, sounáleţitostmi a překonáními spočívají i rozdíly v typech a hloubkách konkrétních integračních skupin. Indikátory stupně integrovanosti domácí ekonomiky do lokální, regionální či globální ekonomiky jsou velmi rozmanité. Patří k nim například : Ukazatele poměřující zahraniční obchod či objem přijatých přímých zahraničních investi k HDP Ratingové ukazatele důvěryhodnosti dané ekonomiky Ukazatele podílu zpracovatelských odvětví na exportu příslušné země Ukazatele poměřující shodu a přibliţnost makroekonomické výkonosti Soulad legislativních systémů Rozdělení rozhodovací a výkonné moci Platným pravidlem je, ţe hlubší míra integrace by patrně neměla existovat bez shody a podobnosti jejích jednotlivých věcných součástí – tzn. vzájemný podíl zahraničního obchodu a přímých investic v rámci integračního seskupení by měl být adekvátně vysoký, země by měly vykazovat obdobný makroekonomický vývoj. Zejména obchodní restrikce jsou hlavním zdrojem zkreslení mezi domácími a mezinárodními cenami a jejich výsledkem je nesprávná alokace zdrojů a omezená konkurence daná importními omezeními. Dalším integračním aspektem je rozdělení FDI ( foreign direct investment ), které je mezi jednotlivými zeměmi světa velmi zploštělé a nerovnoměrné. Například mezi lety 1990 – 1993 pouze osm zemí podílejících se 30% na HDP rozvojových zemí bylo schopno přivábit dvě třetiny všech FDI mířících do rozvojového světa. Znamená to tedy, ţe stejně jako zahraniční obchod i FDI představují významný ukazatel integrace. Jedním z dalších ukazatelů, které umoţňují poměřovat rozdíly v integračních schopnostech jednotlivých zemí, zahranují úvěrová ratingová ocenění a podíl zpracovatelských odvětví na celkovém exportu. Jen v letech 1993 – 1995 podle hodnocení prováděných autoritativním odborným časopisem Institutional Investor více 8

neţ polovina rozvojových a transformujících se ekonomik se nacházela v nejhůře oceňované čtvrtině z rejstříku moţných ratingových ohodnocení a tak demonstrovala svoji omezenou připravenost pro jednotlivé formy integrace. Obsahem integrace však není jen smysl ekonomický. Vychází, či měla by vycházet z jistých společenských dějin, tradic, předpokladů pro soulad a porozumnění a měla by zajišťovat celkovou stabilitu regionu a postarat se o ţádoucí a odpovídající kvalitu ţivota v něm.

1.2

Vznik EU

O integračním uskupení Evropské unie lze v současnosti tvrdit, ţe se jedná o nejpropracovanější a nejrozvinutější pokus o ekonomické i společenské sblíţení, který byl dosud v celosvětovém měřítku vykonán. Počáteční myšlenka evropského sjednocování, umocněná navíc situací po druhé světové válce, byla natolik mocnou, ţe aţ dosud odolala všem nástrahám a zcela prakticky prokázala svoji ţivotaschopnost. Zrození této myšlenky v soudobém, moderním pojetí bylo především věcí filozofů a vizionářů. Velmi důleţité bylo, ţe vlivem událostí druhé světové války došlo k jedné z klíčových změn, vedouích k praktické realizaci této myšlenky – z původně filozofické myšlenky se evropská integrace stala politickým pojmem a ze sjednocené Evropy se vykrystalizoval jeho dlouhodobý cíl.

K iniciativám, které významně ovlivnily pohled na otázku uspořádání poválečné Evropy, patřil projev Winstona Churchilla v březnu 1943 v BBC, v němţ navrhl ustavení Rady Evropy jako Hlasy po evropské jednotě zaznívaly i z prostředí odboje.

Z myšlenky a inspirace se později stal politický koncept, za jehoţ hlavní představitele jsou povaţováni francouzští politici Jean Monnet a Robert Schuman.

9

V současné době jde vývoj směrem, ţe národní a regionální instituce by měly být doplněny nezávislými demokratickými evropskými institucemi se zopovědností za ty oblasti, ve kterých je společný přístup efektivnější neţ úsilí jednotlivých států. Historická zkušenost dospěla k momentálně uznávanému závěu, ţe oněmi oblastmi, které si zasluhují společné řešení, jsou jednotný trh, společná hospodářská a měnová politika, hospodářská a sociální soudrţnost, a zahraniční a bezpečnostní politika.

Zdrojem tohoto úsilí bylo poučení z druhé světové války. Jeho zárodky spočívají ve třech událostech klíčového významu: Marshallův plán pro ekonomické oţivení válkou zničené Evropy a zaloţení Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci ( OEEC ), která byla zodpovědná za management Marshallova plánu ( 1947 – 1948 ) Vytvoření Rady Evropy ve francouzském Strasbourgu, jeţ dnes není součástí oficiálních institucí EU, ale slouţila jako důleţitý inspirační zdroj pro jejich vznik ( 1949 ) – Rada Evropy je zaměřena na poměrně širokou oblast politickou, hospodářskou, kulturní i sociální. Její největší význam je v současnosti dán její aktivitou v oblasti lidských práv Zaloţení Evropského společnství uhlí a oceli ( ECSC ), jeţ je přímým zárodkem současných evropských institucí ( 1951 – 1952 )

V 50. Letech se začíná vytvářet společný evropský trh, začíná fungovat Evropské hospodářské společenství ( EHS ) a dochází ke koordinaci výroby atomové energie v rámci společenství EURATOM. Vytváření jednotného trhu nebylo snadným úkolem o čemţ svědčí ten fakt, ţe teprve k 1.lednu 1993 došlo ke spuštění Jednotného vnitřního trhu, jenţ funguje na čtyřech ekonomických svobodách – volnost pohybu osob, zboţí, sluţeb a kapitálu. V roce 1967 došlo ke spojení exekutivních orgánů všech tří společenství ( EHS, ECSC, EURATOM ) a došlo k zaloţení společné komise, dnes nazývané Evropskou komisí jako klíčovým výkonným orgánem EU. Konec 60.let byl charakteristický rovněţ

10

zahájením společných hospodářských politik, především pak té nejambicióznější – společné zemědělské politiky. Revoluční zvrat v Evropě v letech 1989-90 urychlil přípravy ustavení Evropské unie. Konec studené války vyvolal jednak obavy z moţného rozkladu Severoatlantické aliance jako účelového spojenectví motivovaného existencí studené války, jednak z dalšího mocenského vzestupu německého státu. Sjednocení Německa na podzim 1990 proto bylo nejvýraznějším motivem zrychleného tempa integrace států ES. Mezivládní konference o hospodářské a měnové unii svolaná na prosinec 1990 byla doplněna konferencí o politické unii, se snahou zahrnout většinu jiţ diskutovaných oblastí prohloubené spolupráce do nového a pevnějšího rámce Smlouvy o Evropské unii (SEU). Ta byla podepsána dvanácti členy ES v únoru 1992 v nizozemském Maastrichtu. V rámci smlouvy o Evropském společenství pak byly výrazně rozšířeny oblasti spolupráce (občanství Unie, hospodářská a měnová politika, sociální politika, vzdělávání a odborná příprava mládeţe, kultura, ochrana zdraví, ochrana spotřebitele, transevropské sítě, výzkum a technologický rozvoj, ţivotní prostředí, hospodářský rozvoj) a nově upraveny pravomoci institucí, zejm. posílena role EP v legislativním procesu zavedním procedury spolurozhodování. Klíčovým projektem ekonomické integrace se stala hospodářská a ekonomická unie. Ratifikační proces SEU v letech 1992-93 se setkal s četnými úskalími, zejména s odmítnutím smlouvy Dánskem v prvním referendu v roce 1992 a těsným výsledkem referenda ve Francii v témţe roce, problémy nastaly i v Německu a Británii. Ukázalo se, ţe obyvatelé nově vznikající unie nejsou připraveni na další výrazný posun v integraci. Naplňování cílů, které obsahovala Maastrichtská smlouva, bylo proto nerovnoměrné. Zatímco v oblastech, které souvisely s tradičními oblastmi společných politik, bylo moţno sledovat poměrně dynamický rozvoj, v jiných, které patřily např. ke státním monopolům (telekomunikace, energetika aj.), byl naopak vývoj velmi pomalý.

Mezivládní konference (MVK) v letech 1996-97 měla za úkol zhodnotit první zkušenosti a dořešit problémy, na jejichţ řešení se členské státy nedokázaly na počátku 90. let shodnout. Amsterdamská smlouva, jeţ zakotvovala výsledky MVK, však odráţela i nadále jen omezenou míru shody. Pilířová struktura EU zůstala zachována. 11

Oblast upravující pravidla volného pohybu osob byla nicméně převedena do prvního pilíře jako součást podmínek fungování vnitřního trhu. Do rámce EU byly zahrnuty Schengenské dohody, které mají počátek v 80. letech, kdy se Francie, Německo a státy Beneluxu snaţily připravit na negativní dopady otevření jednotného vnitřního trhu. K důleţitým tématům MVK patřily téţ instituce EU. Počátkem roku 1995 se staly členy EU další tři země: Finsko, Rakousko a Švédsko a ve stejné době počaly podávat ţádost o přistoupení i státy střední a východní Evropy. Reforma institucí, která by připravila EU na východní rozšíření, však byla nad síly členů EU. Protokol o institucích připojený k Amsterdamské smlouvě naznačoval moţnost přistoupení dalších pěti členů, úpravy pro větší počet však vyţadovaly svolání nové mezivládní konference. Agendě EU ve druhé polovině 90. let dominovala poslední etapa přípravy na přijetí jednotné měny. V roce 1999 přijalo prvních jedenáct zemí jednotnou měnu euro, o tři roky později byly dány do oběhu bankovky a mince jednotné měny. Státy střední a východní Evropy, které po skončení studené války procházely politickou a ekonomickou transformací, daly záhy najevo svoji vůli stát se členy ES/EU. Cesta k tomuto cíli se však ukázala být dlouhá a sloţitá, neboť se musely přibliţovat k EU v době, kdy sama procházela velmi dynamickým vývojem. Prvním krokem bylo uzavření smluv o přidružení počátkem 90. let. ES/EU v nich poprvé deklarovala, ţe konečným cílem je přistoupení přidruţených zemí k EU. V roce 1993 pak Evropská rada pod tlakem zemí střední a východní Evropy přijala kodaňská kritéria, rámcové podmínky, které musí uchazeči o členství splnit, aby se mohli stát členy EU. Přes pokroky v ekonomické transformaci zemí střední a východní Evropy byly rozdíly vůči zemím EU velké a vyţadovaly rozsáhlé změny v legislativě ţadatelských států. EU přijala v roce 1995 Bílou knihu o přistoupení k vnitřnímu trhu, která slouţila jako vodítko pro realizaci těchto změn. Během dalších dvou let podalo deset zemí střední a východní Evropy ţádost o zahájení přístupových jednání. Komise předloţila avis hodnotící stanovisko k ţádostem o členství - v létě 1997 spolu s programovým dokumentem Agenda 2000, jenţ vymezoval potřebné reformní kroky, které měla EU 12

učinit, aby byla schopna přijmout nové členy, zejm. reformovat finančně náročné politiky - SZP a strukturální politiku. V závěru roku přijala Evropská rada rozhodnutí zahájit rozhovory s první vlnou zemí, které byly nejlépe připraveny na členství v EU - ČR, Estonskem, Maďarskem, Polskem, Slovinskem a Kyprem. Přístupová jednání byla zahájena v březnu 1998, počátkem roku 2000 se skupina zemí vyjednávajích o přistoupení rozšířila na dvanáct - o Slovensko, Lotyšsko, Litvu, Buharsko, Rumunsko a Maltu. Prvních deset zemí ukončilo jednání v prosinci 2002, smlouvu o přistoupení podepsalo během zasedání Evropské rady v Aténách v dubnu 2003 a do EU vstoupilo v květnu 2004, Bulharsko a Rumunsko je následovaly počátkem roku 2007. Proces rozšíření o státy střední a východní Evropy byl úzce propojen s procesem instutucionální reformy. Závaţnost této vazby se projevila v rozhodnutí Evropské rady v Kolíně z jara 1999 o svolání Mezivládní konference (MVK) ještě předtím, neţ EU začne přijímat do svých řad další nové členy. MVK o institucionální reformě ukončená podpisem Smlouvy z Nice počátkem roku 2001 měla připravit EU na východní rozšíření (úprava rozhodovacích pravidel v Radě, rozšíření oblastí rozhodování kvalifikovanou většinou v Radě, omezení budoucího růstu počtu členů Komise aj.), jiţ koncem téhoţ roku Evropská rada v Laeken rozhodla o svolání Konventu o budoucnosti Evropské unie. V Konventu zasedli v březnu 2002 zástupci vlád a parlamentů členských států spolu se členy Evropského parlamentu a Komise EU. Na návrh předsednictva v čele s bývalým francouzským prezidentem Valéry Giscard d'Estaing rozhodl Konvent o vypracování Návrhu smlouvy o ústavě pro Evropu, který byl přijat v červenci 2003. Jednání Konventu se účastnili i zástupci z kandidátských zemí, jejich stanoviska však nemohla narušit konsensus, k němuţ jednání směřovalo. Návrh smlouvy usiloval o řešení všech hlavních problémů dosavadní podoby smluvního rámce EU (právní subjektivita EU, přesné vymezení kompetencí EU, sjednocení legislativních procedur, začlenění Listiny základních práv aj.) a upravil institucionální rámec s cílem zjednodušit a zefektivnit rozhodovací procesy v EU (stálé předsednictví, zavedení funkce ministra zahraničních věcí, omezení počtu členů Komise, změna rozhodovací procedury v Radě aj.). Text smlouvy se stal podkladem pro jednání MVK 13

svolané v říjnu 2003, která jeho mírně upravenou podobu schválila v červnu 2004. V říjnu 2004 pak dvacet pět členů jiţ rozšířené EU podepsalo Smlouvu zřizující ústavu pro Evropu. Ratifikační proces však narazil v následujícím roce na kritickou překáţku, kdyţ dvě ze zemí zakládající Šestky Ústavní smlouvu v referendu odmítly.

Další dva roky hledaly členské státy shodu o tom, jak naloţit s obsahem dokumentu. V první polovině roku 2007 se německé předsednictví ujalo iniciativy, která vyústila v přenesení věcných změn, jeţ přinášela Ústavní smlouva, do stávajích textů zakládajících smluv o Evropské unii a Evropském společenství. Lisabonská smlouva byla podepsána v prosinci 2008, v platnost vstoupila po ratifikaci všemi 27 členskými státy 1. prosince 2009. Snaha o konsolidaci institucionálního rámce evropského integračního procesu je přirozenou reakcí na paralelně probíhající procesy prohlubování integrace a rozšiřování počtu členů EU, zároveň však představuje významnou zátěţ pro agendu a politické kapacity Unie. První desetiletí nového milénia postavilo před evropské státy i EU jako celek řadu výzev, na něţ je třeba reagovat a hledat společná východiska (konkurenceschopnost, nové bezpečnostní hrozby, energetická bezpečnost, výhled dalšího rozšiřování o země západního Balkánu a Turecko aj.). Schopnost nalézat společná řešení pro tyto úkoly tak prověřuje ţivotaschopnost myšlenky evropské jednoty. V 21.století došlo k rozšíření EU o státy střední a východní Evropy. Prvním krokem v této transformaci bylo uzavření smluv o přidruţení počátkem 90.let. V roce 1993 Evropská rada pod tlakem zemí střední a východní Evropy přijala kodaňská kritéria, rámcové podmínky, které musí uchazeči splnit, aby se mohly stát členy EU. Přes pokroky v ekonomické transformaci zemí střední a východní Evropy byly rozdíly vůči zemím EU velké a vyţadovaly rozsáhlé změny v legislativě ţadatelských států. Proces rozšíření o státy střední a východní Evropy byl úzce propojen s procesem institucionální reformy byl ukončen podpisem Smlouvy z Nice počátkem roku 2001 měla připravit EU na východní rozšíření, jiţ koncem téhoţ roku Evropská rada 14

v Laeken rozhodla o svolání Konventu o budoucnosti Evropské unie. V konventu zasedli v březnu 2002 zástupci vlád a parlamentů členských států spolu se členy Evropského parlamentu a Komise EU. V dnešním globalizovaném a neustále se měnícím světě se Evropa potýká s novými problémy, jako je globalizace, demografické změny, změna klimatu, potřeba udrţitelných energetických zdrojů a nová bezpečnostní rizika. Právě těmto výzvám čelí Evropa ve 21. století. V kontextu těchto výzev ztrácejí hranice mezi zeměmi význam. Členské státy EU se s těmito problémy nemohou vypořádat samy. Bude-li však Evropa jednat jako jeden celek, můţe tyto problémy odstranit a naplnit tak očekávání veřejnosti. Evropská unie se tak musí modernizovat. Po svém relativně nedávném rozšíření z 15 na 27 členských států potřebuje mít k dispozici účinné nástroje, které by zaručily její správné fungování a schopnost reagovat na rychlé změny současného světa. Proto je zapotřebí aktualizovat některá základní pravidla spolupráce v rámci Unie. Právě to je cílem smlouvy podepsané 13. prosince 2007 v Lisabonu. Kdyţ se vedoucí představitelé členských států dohodli na těchto nových pravidlech, brali v úvahu stávající politické, hospodářské a společenské změny a potřebu naplnit očekávání občanů Unie. Lisabonská smlouva stanoví, co EU můţe a co nemůţe dělat a jaké k tomu můţe pouţívat prostředky. Mění strukturu orgánů Unie a jejich pracovní postupy. V důsledku toho smlouva posiluje demokratickou legitimitu EU a upevňuje její základní hodnoty. Smlouva je výsledkem jednání mezi členskými státy v rámci tzv. mezivládní konference, které se účastnili i zástupci Evropské komise a Evropského parlamentu. Smlouvu ratifikovalo všech 27 členských zemí EU. Způsob ratifikace si jednotlivé země zvolily v souladu se svým ústavním pořádkem. Smlouva vstoupila v platnost 1. prosince 2009 v souladu se svým článkem 6. Institucionální rámec Evropské unie Instituce Evropské unie jsou reprezentovány poměrně rozvětvenou hierarchií klíčových i méně důleţitých subjektů. V souvislosti s Maastrichtskou smlouvou obvykle se hovoří o hlavních institucích EU – Evropské komisi, Radě EU, Evropském parlamentu, 15

Evropském soudním dvoru, Účetním dvoru a Evropské centrální bance – a pomocných orgánech ( Hospodářský a sociální výbor, Výbor regionů, Výbor pro zaměstnanost ). Dále lze zmínit ekonomicky zaměřené instituce – Evropská investiční banka, případně i Evropská banka pro obnovu a rozvoj – tyto dvě instituce lze povaţovat za specializované instituce se vztahem k EU a speciálním posláním v regionu střední a východní Evropy. V první etapě fungování evropské unifikace spočívala drtivá většina pravomocí i zodpovědnosti za hospodářský, politický a sociální vývoj na jednotlivých národních státech a instituce měly více méně vytvářet dojem hlubšího společenství a unie evropských národů.

Hlavní orgány Evropské unie

Evropský parlament V současné době zastává funkci předsedy Evropského parlamentu Jerzy Buzek Evropský parlament je volen občany Evropské unie, aby zastupoval jejich zájmy. Jeho počátky sahají do padesátých let a do období vzniku zakládajících smluv a od roku 1979 jsou jeho členové voleni přímo občany, které zastupují. Volby se konají kaţdých pět let a právo volit a kandidovat má kaţdý občan EU bez ohledu na to, v které části EU ţije. Současný parlament má 736 členů ze všech 27 členských zemí EU. Novým předsedou EP byl 14. července 2009 zvolen Jerzy Buzek, který v této funkci setrvá 2,5 roku (do ledna 2012).

16

Počet křesel podle politických frakcí k 14.07.2009 Počet

Politická frakce

Zkratka

Skupina evropské lidové strany (Křesťanských demokratů)

EPP

265

S&D

184

Skupina Aliance liberálů a demokraů pro Evropu

ALDE

84

Skupina Zelených/Evropské svobodné aliance

Green/EFA

55

Evropská konzervativní a reformní skupina

ECR

55

GUE/NGL

35

Evropa Svobody a Demokracie

EFD

32

Nezařazení poslanci

NA

26

Skupina progresivní aliacne socialistů a demokratů v Evropském parlamentu

Skupina konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice

křesel

Celkem

736

Evropský parlament má tři pracoviště: Brusel (Belgie), Lucemburk a Štrasburk (Francie). V Lucemburku sídlí administrativní sloţky („generální sekretariát“). Zasedání všech členů Parlamentu, známá jako „plenární zasedání“, se konají ve Štrasburku a někdy v Bruselu. Schůze parlamentních výborů se konají také v Bruselu.

Parlament má tři hlavní úlohy: 1. Schvaluje evropské právní předpisy – společně s Radou v mnohých politických oblastech. Skutečnost, ţe Evropský parlament je přímo volený občany, pomáhá garantovat demokratickou legitimitu evropského práva. 2. Parlament vykonává demokratický dohled nad ostatními orgány EU, zvláště pak nad Komisí. Disponuje pravomocí schválit nebo zamítnout jmenování komisařů a má také právo odvolat Komisi jako celek. 3. Rozpočtová pravomoc. Parlament sdílí s Radou pravomoc nad rozpočtem EU, můţe tedy ovlivňovat výdaje EU. V poslední fázi procedury přijímá nebo odmítá celkový rozpočet.

17

Práce Parlamentu má dvě hlavní fáze:



Přípravu plenárních zasedání. Vykonávají ji členové Evropského parlamentu z různých parlamentních výborů, které se specializují na konkrétní oblasti činnosti EU. Otázky, které jsou předmětem rozhovoru, jsou rovněţ projednávány politickými frakcemi.



Vlastní plenární zasedání. Plenární zasedání se pravidelně konají ve Štrasburku (jeden týden v měsíci) a někdy v Bruselu (jen dva dny). V rámci těchto zasedání Parlament projednává navrhované právní předpisy a hlasuje o změnách, neţ dospěje k rozhodnutí o textu jako celku.

Dalšími body programu jednání mohou být „sdělení“ Rady či Komise nebo otázky aktuálního dění v Evropské unii nebo jinde ve světě.

Rada evropské unie Rada je hlavní rozhodovací institucí Evropské Unie. Stejně jako Evropský parlament byla i Rada zřízena v padesátých letech zakládajícími smlouvami. Zastupuje členské státy a jejich schůzek se účastní jeden ministr z kaţdé vnitrostátní vlády EU. Kteří ministři se účastní jaké schůzky, to záleţí na předmětu jednání. Pokud například Rada projednává otázky týkající se životního prostředí, pak se schůzky účastní ministři životního prostředí každého členského státu Evropské unie a schůzka se nazývá „Rada ministrů životního prostředí“. Vztahy mezi EU a zbytkem světa se zabývá „Rada pro obecné záleţitosti a vnější vztahy“. Rada v tomto sloţení však nese zodpovědnost i za další všeobecně politické otázky, kaţdá vláda si tedy můţe vybrat, kterého ze svých ministrů či státních tajemníků na schůzku této Rady vyšle.

Kaţdý ministr v Radě je zplnomocněn k závaznému jednání jménem své vlády. Podpis ministra je tím pádem zároveň podpisem celé vlády. Kaţdý ministr v Radě navíc nese zodpovědnost vůči svému vnitrostátnímu parlamentu a vůči občanům, které parlament zastupuje. Tímto je zajištěna demokratická legitimita rozhodnutí Rady.

18

Prezidenti a/nebo předsedové vlád členských států se setkávají s předsedou Evropské komise jako Evropská rada aţ čtyřikrát do roka.Tyto schůzky „na nejvyšší úrovni“ stanoví celkovou politiku EU a řeší otázky, které by na niţší úrovni nemohly být vyřešeny (tj. ministry na pravidelných zasedáních Rady). Vzhledem k důleţitosti jednání Evropské rady trvají často dlouho do noci a upoutávají velkou pozornost sdělovacích prostředků.

Javier Solana reprezentuje diplomacii EU jako vysoký představitel pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku

Rada má šest hlavních povinností: 1. Schvalovat evropské právní předpisy – v mnohých politických oblastech spolu s Evropským parlamentem. 2. Koordinovat hlavní směry hospodářské politiky členských států. 3. Uzavírat mezinárodní smlouvy mezi EU a dalšími zeměmi nebo mezinárodními organizacemi. 4. Spolu s Evropským parlamentem schvalovat rozpočet EU. 5. Rozvíjet společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (SZBP - další podrobnosti lze nalézt v oddíle Společná zahraniční a bezpečnostní politika) zaloţenou na směrech stanovených Evropskou radou. 6. Koordinovat spolupráci vnitrostátních soudů a policejních sloţek v trestních věcech (viz. oddíl Svoboda, bezpečnost a spravedlnost ). Většina těchto povinností se týká „dimenze Společenství“ – tj. oblastí, u kterých se členské státy rozhodly spojit svou suverenitu a delegovat své rozhodovací pravomoci na instituce EU. Tato dimenze tvoří „první pilíř“ Evropské unie. Poslední dva uvedené úkoly se však z velké části týkají oblastí, kde členské státy nedelegují své pravomoci, ale prostě jen spolupracují. To se nazývá „mezivládní spolupráce“, která pokrývá i druhý a třetí „pilíř“ Evropské unie. hospodářství a financí, kteří společně tvoří Radu ve sloţení pro hospodářství a finance (ECOFIN).

19

Evropská komise Evropská komise vznikla v 50. letech 20. století na základě ustanovení v zakládajících smlouvách (dnes čl. 211 - 219 SES ve znění Smlouvy z Nice). Komise je výkonným orgánem Evropské unie. Symbolizuje nadnárodní rozměr evropské integrace. Ke Komisi patří řada pomocných úřadů a agentur, které se nachází ve všech členských státech (např. v Lucemburku sídlí Úřad pro úřední tisky Unie, který kaţdý den vydává Úřední věstník Evropské unie). Funkční období Evropské komise je pět let. Nová Komise musí vzniknout do šesti měsíců po volbách do Evropského parlamentu. Základními pracovními jazyky jsou angličtina, francouzština a němčina. Komise je stálým orgánem a obvykle se schází jednou týdně (většinou ve středu). Její fungování upravuje jednací řád. Svá rozhodnutí schvaluje prostou většinou. V praxi se však častěji pouţívá zásada konsensu. K urychlení práce se v průběhu let vyvinuly dvě zvláštní procedury: zmocňovací procedura - člen Komise je zmocněn samostatně rozhodnout o konkrétní, technické věci, aniţ by tím byla zrušena společná odpovědnost celé Komise oběhová (písemná) procedura - návrhy, u kterých panuje předpokládaná obecná shoda, se prostřednictvím generálního sekretariátu dávají písemně na vědomí jednotlivým sluţbám a kabinetům komisařů. Nejsou-li do určité doby předloţeny námitky ani připomínky, povaţuje se návrh za schválený.

Hlavní úkoly evropské komise předkládat návrhy právních předpisů Parlamentu a Radě řídit a provádět politiky EU a plnit rozpočet vymáhat zákony EU (společně se Soudním dvorem) zastupovat EU na mezinárodní scéně, např. při sjednávání dohod mezi EU a jinými zeměmi

20

Komise reprezentuje Unii na mezinárodní úrovni a sjednává smlouvy s třetími zeměmi. Základní pravomoci evropské komise Výkonná pravomoc Zákonodárná pravomoc

Kontrolní pravomoc Komise má povinnost po zjištění porušení evropského práva podat ţalobu na členský stát pro nedodrţování nebo nezavádění práva EU. Má právo na informace od členských států. O činnosti EU kaţdoročně podává zprávu.

Evropský soudní dvůr

První zakládající smlouvou EU, Smlouvou o ESUO v roce 1952, byl zřízen Soudní dvůr ESUO, který pak v roce 1957 podle Římských smluv nahradil Soudní dvůr Evropských společenství, společný orgán pro ESUO, EHS i EURATOM. ESD je vrcholným orgánem, bdícím nad dodrţováním práva uvnitř Evropské unie. Má nezastupitelnou roli při výkladu a provádění zakládajících smluv (dle článku 220 Smlouvy o zaloţení Evropského společenství - konsolidovaná verze, ve znění Smlouvy z Nice). Soudní dvůr nese odpovědnost za jednotnost výkladu a aplikace práva ES, kontroluje legitimitu rozhodování Rady a Evropské komise (včetně jejich případné nečinnosti), rozhoduje o podáních a dotazech z oblasti práva ES, které vznášejí soudy členských států. Má pravomoc řešit právní spory mezi členskými státy EU, institucemi EU, podniky a fyzickými osobami. Nemá však ţádnou pravomoc nad aplikací a interpretací vnitrostátního práva členských států s výjimkou případů, kdy se toto dostane do konfliktu s právem ES (komunitární právo, I. pilíř). V takové situaci rozhoduje jako kompetenčně nejvyšší instituce a proti jeho rozhodnutí není odvolání. Maastrichtská smlouva rozšířila kompetence ESD o možnost aktivního vynucování

21

splnění jeho rozhodnutí proti státům, které tak neučiní dobrovolně, a to uložením paušální pokuty nebo penále. K Soudnímu dvoru se může obrátit kaţdý členský stát, který se domnívá, ţe jiný členský stát porušil komunitární právo. Podání vůči některému členskému státu můţe v takovém případě učinit také Komise. ESD můţe rozhodovat i o podáních od fyzických i právnických osob, které se dovolávají spravedlnosti kvůli rozhodnutím, jeţ proti nim byla učiněna z titulu komunitárního práva. Složení evropského soudního dvora Evropský soudní dvůr se skládá z 27 soudců (jeden za kaţdý členský stát) a 8 generálních advokátů, kteří jsou jmenováni společnou dohodou vlád členských států na dobu 6 let. Volba se koná jednou za 3 roky, kdy je jmenována polovina soudců. Soudci volí ze svého středu předsedu ESD, jehoţ funkční období trvá tři roky. Svoji funkci mohou všichni soudci zastávat opakovaně. Všichni soudci jsou vybíráni z osob zaručujících bezvýhradnou nezávislost a nestrannost. Zároveň musí splňovat všechny poţadavky, kladené ve státě, jímţ byli nominováni na výkon nejvyšších soudních funkcí. Soud zasedá v několika formacích. V plném počtu na plenárním zasedání, coţ se děje pouze ve výjimečných případech, které jsou jasně definované v zakádajících Smlouvách, či při obzvláště důleţitých kauzách. Na ţádost členského státu nebo instituce EU, popřípadě ve sloţitých případech se schází velký senát o 11 soudcích. Všechny ostatní případy obvykle řeší menší senát sloţených ze 3 či 5 soudců. Generální advokáti jsou určeni k nápomoci soudu. Jejich hlavním úkolem je poskytnout odborné, nezávislé a nestranné stanovisko k projednávanému případu. Nereprezentují ani orgány Společenství, ani jednu ze stran, ani veřejnost - slouţí pouze právu a spravedlnosti. Vzhledem ke stále většímu mnoţství případů, kterými se ESD kaţdoročně zabývá (v roce 1985 jiţ na 400 případů), rozhodla Rada ES o zřízení Soudu první instance (Soud prvního stupně).

22

Druhy řízení soudního dvora Evropský soudní dvůr má výhradní právo rozhodovat, jak právo ES chápat a jako ho uplatňovat, vedle toho však provádí i jiné druhy řízení. Prvním je řízení o žalobě proti členské zemi, která porušila právo ES. Ţalobu můţe podat Evropská komise nebo jiná členská země. Pokud se země, která jednala v rozporu s právem ES, nepodřídí rozhodnutí ESD, můţe na ní být uvalena peněţitá pokuta. ESD můţe zahájit i řízení proti některému z orgánů ES/EU, a to v případě, ţe přijal právní akt, který je v rozporu s primárním právem ES nebo, ţe svou nečinností porušil svou povinnost jednat. ESD může vadný právní akt prohlásit za neplatný a v případě nečinnosti může nařídit dotčené instituci jednat. V roce 1984 např. došlo ke kurióznímu případu, kdy Evropský parlament zaţaloval Radu za to, ţe zanedbala závazek vyplývající ze Smlouvy a nevytvořila dosud společnou dopravní politiku. Žaloby, které lze uplatnit u Evropského soudního dvora lze rozdělit dvou skupin: 1. První z nich je přímá žaloba, kterou před ESD můţe přednést buď některá ze tří hlavních institucí EU – Evropská komise, Evropský parlament, Rada EU, nebo jakýkoli členský stát EU či jednotlivec, který se cítí být poškozen činností evropských institucí či evropským právem. V tomto případě si navrhovatel vybírá jazyk, ve kterém je případ projednáván. ESD řeší také případná odvolání proti rozhodnutí Soudu první instance. 2. Druhým moţným typem případů je řízení o předběžné otázce. O něj mohou poţádat soudy nebo tribunály členských států EU, jestliţe své rozhodnutí potřebují podloţit rozhodnutím v otázce týkající se evropského práva. Rozhodnutí ESD je poté závazné v tom smyslu, ţe konkrétní národní soud musí uplatnit principy práva Unie tak, jak mu byly interpretovány ESD. Při projednávání je pouţíván jazyk vnitrostátního soudu, který o řízení poţádal. Evropský soudní dvůr disponuje vynucovacími nástroji – sankcemi. Výroky ESD mohou mít ústavní i ekonomické důsledky. Během svého působení od roku

23

1954 obdrţel ESD téměř 10 000 podání a vynesl celkem 4 507 rozsudků. Většina z těchto rozsudků přinesla důsledky pro kaţdodenní ţivot občana EU.

1.3

Česká republika v procesu integrace

Česká republika jako menší či středně velká ekonomika s výraznou mírou otevřenosti, leţící v geografickém středu Evropy, je svoji polohou i tradicemi předurčena k zapojení do mezinárodních ekonomických integračních uskupení. Zájem Československa o členstív v Evropských společentstvích ( ES ) vyjádřilo uţ volební heslo Občanského fóra „Zpátky do Evropy“. V prosinci 1990 zahájilo Československo rozhovory o uzavření asociační dohody. O rok později ji Československo, spolu s Maďarskem a Polskem podepsalo. Základní etapy integrace ČR do EU Předvstupní etapa Integrace do EU je základním východiskem, jak se vyrovnat ve výkonnosti české ekonomiky s vyspělou trţní ekonomikou zejména západoevropských zemí a zároveň s nimi vytvářet podmínky pro další růs integrovaných ekonomik na principech, které jsou základním funkčním rysem EU – tj. zejména volný pohyb osob, zboţí, sluţeb a kapitálu, princip volného podnikání a perspektiva společné měny. Integrace ČR do EU byla oficiálně zahájena dne 1. Února 1995, kdy vstoupila v platnost asociační Evropská dohoda ( ED ). Členství se stalo katalyzátorem aktivit státní správy ČR. S cílem posílení předvstupní strategie a umoţnění nasměrování pomoci EU specifickým potřebám ČR zpracovala EU v roce 1998 dokument Přístupové partnerství, jenţ byl základem pro Národní program ( NP ) přípravy na členství v EU, který je kaţdoročně aktualizován. Od roku 2002 je NP nahrazen Souhrnem zbývajících úkolů ČR pro vstup do EU. Základními kritérii pro vstup ČR do ostatních nových zemí byla tzv. Kodaňská kritéria. V rámci těchto kritérií je pro ekonomickou oblast obecně poţadována existence fungujícího trţního hospodářství a schopnost ekonomiky vyrovnat se s konkurenčními tlaky a trţními procesy uvnitř EU. Na tato kritéria je navázaná schopnost splnit řadu 24

podmínek analyzovaných u kandidátských zemí v pravidelných ročních zprávách EK o dosaţeném pokroku. Analyzovány jsou zejména tyto podmínky : Rovnováhy mezi poptávkou a nabídkou musí být dosaţeno volnou soutěţí trţních sil Plná liberalizace cen a obchodních toků Existence rozvinutého finančního sektoru bez jakýchkoliv překáţek vstupu na trh ( zakládání nových firem ) i výstupu z trhu ( bankroty ) Vynutitelnost právního systému , včetně vlastnických práv Makroekonomická

stabilita,

včetně

odpovídající

stability

cen,

trvale

udrţitelných veřejných financí a finančních účtů se zahraničím Existence široké shody v názorech na zásady hospodářské politiky Dostatečně rozvinutý finanční sektor schopný směrovat úspory do produktivních investic Kodaňská kritéria vedle ekonomických kritérií obsahovala i kritérium institucionální, t.j. schopnost přebírat závazky plynoucí z členství

- zejména aplikace evropských

právních předpisů, včetně přijetí cílů politické, hospodářské a měnové unie. Z toho vyplývá, ţe budoucí členské země budou povinny v budoucnu přijmout jednotnou měnu euro a nemohou ţádat o trvalou výjimku ( tzv. Opt – out ) na jeho zavedení. První etapa – členství ČR v EU jako dovršení předvstupní fáze integrace do evropských struktur, zahájení plnění konvergenčních kritérií. Po vstupu ČR do EU byl Předvstupní hospodářský program nahrazen Konvergenčním programem – jehoţ obsahem je plán vývoje veřejných financí dané země. Příprava země na vstup do eurozóny je pravidelně hodnocena v rámci Konvergenčních zpráv, které sledují míru plnění maastrichtských kritérií a právní konvergence legislativy centrální banky se Statutem ESCB. Měnová politika ČNB po vstupu ČR do EU Po vstupu do EU pro ČR platí stejná pravidla, jako pro ty členské státy EU, které ještě nebudou v této době součástí eurozóny. Dle smlouvy o fungování EU je Česká 25

republika závázána pokládat svoji kurzovou politiku za věc společného zájmu – proto je třeba vyvarovat se kurzové politiky, která by mohla ohrozit hladké fungování jednotného trhu – velkým jednorázovým vychílením nebo nadměrnou fluktuací kurzu ). ČNB vyjádřila své stanovisko ve věci přistoupení ČR k euru v materiálu „Česká republika a euro – návrh strategie přistoupení“, který předala koncem roku 2002 k posouzení ministrům vlády jako podkladový materiál pro stanovení optimální strategie mixu měnové a fiskální politiky pro přijetí eura. Vláda ČR v září 2009 schválila střednědobý rozpočtový výhled, který se ve všech letech od roku 2010 do roku 2012 pohybuje v dficitu nad 5% HDP, coţ výrazně překračuje povolenou 3% hranici maastrichtských kritérií a odsouvá moţnost zavedení eura do let fiskální konsolidace. Druhá etapa představuje zapojení do kurzového mechanizmu ERM II Evropského měnového systému. Vhodná doba na vstup ČR do ERM II bude záviset na připravenosti dodrţovat podmínky tohoto systému. Ze strany ČNB je účast v systému ERM II chápána jako brána pro přistoupení k euru a delší neţ minimálně vyţadované setrvání v ERM II nepovaţuje ČNB za ţádoucí. Třetí etapa – vstup ČR do oblasti jednotné měny euro – závazek zavést v budoucnu jednotnou měnu euro bylo součástí vstupních podmínek ČR do EU. Jmenovitě v článku 122 Smlouvy o zaloţení ES je dán vstup země do eurozóny. Plnohodnotná účast v HMU přijetím eura jako národní měny znamená plnění kritérií konvergence na dlouhodobém základě. Zdravá makroekonomická polika je nutná pro udrţení stabilního kurzu měny všech zemí měnové unie, důvěryhodná společná měnová politka a dále rovnováha finančních trhů. Vzhledem k tomu, ţe přijetím společné měny se členské státy vzdávají vlastní měnové politiky, stává se pro ně úroková míra externí veličnou a měnový kurz z hlediska jedné země přestává plnit funkci narazníku abrobujícího případné vnější šoky, úloha „vyhlazování“ cyklických výkyvů plně přebírá politka fiskální. Vstup České republiky do EU automaticky neznamenal zavedení eura v České republice. ČR se zavázala, ţe v budoucnu jednotnou měnu zavede po vytvoření potřebných podmínek ( tj. maastrichtských kritérií ). Aby nebyla narušena stabilita jednotné měny a nebyl narušen ekonomický vývoj eurozóny nebo přistupující země je podmínkou splnění těchto kritérií.

26

Přechod ČR na euro nebu znamenat zdraţování či znehodnocení úspor. Dojde pouze k přepočtu cen, úspor, platů, důchodů a dalších veličin z Kč na euro na základě pevně stanového kurzu ( tzv. Koeficientu ). Okamţikem přechodu z koruny na euro bude jedním z úkolů státní správy monitorovat cenový vývoj a zabránit moţným snahám některých výrobců, obchodníků či poskytovatelů sluţeb jeho případnému zneuţití k jednostranným cenovým úpravám směrem vzhůru. „Česká koruna tedy ještě po několik let po vstupu do Evropské unie zůstane zákonným platidlem na území ČR. Paralelně s procesem zavedení eura bude probíhat komplexní informační kampaň ČNB k této problematice, aby občané ČR byli včas a správně informováni o chystaných změnách“.1

1

www.cnb.cz

27

2 Hospodářská a měnová unie (HMU) Rozhodnutí vytvořit hospodářskou a měnovou unii přijala Evropská rada v nizozemském městě Maastrichtu v prosinci 1991 a později bylo zapsáno ve Smlouvě o Evropské unii (Maastrichtské smlouvě). Hospodářská a měnová unie je dalším stupňem procesu hospodářské integrace EU, který začal v roce 1957. Hospodářská integrace přináší hospodářství EU jako celku i ekonomikám jednotlivých členských států výhody většího rozsahu, vnitřní účinnost a odolnost. To zase poskytuje příleţitosti k hospodářské stabilitě, většímu růstu a vyšší zaměstnanosti – výsledky přímého přínosu pro občany EU. Z praktického hlediska HMU znamená: 

koordinaci tvorby hospodářské politiky mezi členskými státy,



koordinaci fiskálních politik, zejména prostřednictvím omezování veřejného zadluţení a schodku,



nezávislou měnovou politiku Evropské centrální banky (ECB),



jednotnou měnu a eurozónu.

Měnová unie odpovídá modelu uţší spolupráce mezi jednotlivými členskými státy ve smyslu zásady flexibility. Pokud jde o některé zvláštní měnové vztahy uvedené v příloze k Maastrichtské smlouvě, účastní se měnové unie také Monacké kníţectví, Republika San Marino a Vatikán, tyto státy si také razí vlastní mince. Je také zajímavé pozorova, ţe v některých nečlenský státech bývá domácí měna dobrovolně vázána na euro ( např. v Turecku ) nebo je dokonce euro jednostranně akceptováno jako platební prostředek ( např. v Kosovu ). Euro je tedy jiţ dnes neodmyslitelnou součástí evropského a dokonce globálního hospodářského ţivota. V červnu roku 1988 Evropská rada povrdila záměr postupně zavést Hospodářskou měnovou unii ( HMU ) a pověřila výbor, jemuţ předsedal Jacques Delors, v té době předseda Evropské komise , aby navrhl konkrétní etapy směřující k této unii. Výbor byl sloţen z guvernérů národních centrálních bank ES a jeho členy dále byli Alexandre Lamfalussy, v té době generální ředitel Banky pro mezinárodní platby

28

(BIS), Niels Thygesen, profesor ekonomie z Dánska, a Miguel Boyer, tehdejší prezident Banco Exterior de Espaňa. Výsledná zpráva, tzv. Delorsova zpráva navrhla, aby bylo Hospodářské a měnové unie dosaţeno ve třech samostatných, avšak na sebe navazujících krocích.

2.1

Etapy vývoje Hospodářské a měnové unie

První etapa HMU Dle Delorsovy zprávy rozhodla Evropská rada v červnu 1989, ţe první etapa realizace Hospodářské a měnové unie by měla být zahájena 1. Července 1990. K tomuto dni byla zrušena v podstatě veškerá omezení pohybu kapitálu mezi členskými zeměmi. Výbor guvernérů Od svého vzniku v květnu 1964 hrál výbor guvernérů centrálních bank členských států Evropského hospodářského společenství, stále významnější úlohu při spolupráci v měnové politice – výbor byl pověřen dalšími úkoly, které stanovila Rada svým rozhodnutím z 12. Května 1990. Mezi nové úkoly patřily konzultace zejména v oblasti měnových politik členských států a prosazování jejich koordinace, aby bylo dosaţeno cenové stability. Příprava právního rámce Aby mohlo dojít k realizaci druhé a třetí etapy bylo nutné upravit Smlouvy o zaloţení Evropského hospodářského společenství ( Římská smlouva ), aby bylo moţné zavést potřebnou institucionální strukturu. Za tímto účelem byla svolána mezivládní konference o HMU, která proběhla v roce 1991 souběţně s mezivlání konferencí o politické unii. Jednání vyústila ve Smlovu o Evropské unii, která byla podepsána v Maastrichtu 7.února 1992. V důsledku opoţdění rafifikace tato smlouva, která upravila Smlouvu o zaloţení Evropského hospodářského společenství, změnila její název na Smlouvu o 29

zaloţení Evropského společenství a zavedla mimo jiné tzv. Protokol o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky – nabyla účinnosti aţ 1.listopadu 1993.

Druhá etapa HMU, ustavení EMI a ECB Během této etapy došlo k zaloţení Evropského měnového institutu ( EMI ) – dne 1.ledna 1994 byla zahájena druhá etapa HMU a došlo k ukončení činnosti Výboru guvernérů. Evropský měnový institut neodpovídal za provádění měnové politiky v Evropské unii – tento úkol zůstal v působnosti národních orgánů – ani neměl ţádné pověření k provádění devizových intervencí. V prosinci 1995 souhlasi Evropská rada s pouţitím slova „euro“ pro pojmenování evropské měnové jednotky, která měla být zavedena ve třetí etapě, a potvrdila, ţe třetí etapa HMU bude zahájena 1.ledna 1999 – předběţně byla oznámena časová posloupnost kroků pro přechod na euro. ERM II V této době byla svěřena úloha Evropskému měnovému institutu provádět připravné práce na budoucích měnových kurzových vtazích mezi státy eurozóny a ostatními členy EU. V prosinci 1996 předloţil EMI Evropské radě svou zprávu, která tvořila základ usnesení Evropské rady o zásadách a hlavních prvních nového mechanismu směnných kurzů ( ERM II ). Usnesení bylo přijato v červnu 1997. Nové bankovky V prosinci roku 1996 Evropský měnový institut předloţil Evropské radě, a následně veřejnosti, vybraný návrh série eurobankovek, které měly být uvedeny do oběhu 1.ledna 2002. Pakt stability a růstu Tvoří ho dva předpisy – jejichţ smyslem je zajistit rozpočtovou disciplínu ve vztahu k HMU. Pakt i příslušné závazky byly doplněny prohlášením Rady v květnu 1998. 30

První účastníci Jedenáct členských států splnilo podmínky nezbytné pro účast ve třetí etapě HMU, rozhodla dne 2. Května 1998 Rada Evropské unie – byly jimi Belgie, Německo, Španělsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Rakousko, Portugalsko a Finsko. Příprava na pevné stanovení směnných kurzů V květnu 1998 se ministři financí členských států, kteřé přijímaly jednotnou měnu, dohodli společně s guvernéry národních centrálních bank těchto členských států, s Evropskou komisí a EMI, ţe při stanovení neodvolatelných směnných kurzů eura bude pouţito stávajících bilaterálních centrálních kurzů v rámci ERM zúčastněných členských států. Jmenování rozhodovacích orgánů Dne 25.května 1998 jměnovaly vlády jedenácti zúčastněných členských států prezidenta, viceprezidenta a čtyři další členy Výkonné rady ECB. Jejich jmenování nabylo účinnosti 1.června 1998 a znamenalo ustavení ECB. ECB společně s národními centrálními bankami zúčastněných členských států tvoří Eurosystém, který formuluje a definuje jednotnou měnou politiku ve třetí etapě HMU. EMI završil dne 1.června 1998 své poslání – vznikem ECB vstoupil EMI podle článku 123 Smlouvy o zaloţení Evropského společenství do likvidace. Veškeré přípravné práce jimiţ byl EMI pověřen, byly včas dokončeny a po zbývající část roku 1998 se ECB věnovala závěrečným zkouškám systémů a postupů.

Třetí etapa HMU, neodvolatelné stanovení směnných kurzů Neodvolatelným stanovením směnných kurzů měn jedenácti členských států, jenţ se jako první účastnily Měnové unie, a prováděním jednotné měnové politiky pod dohledem ECB začala 1.ledna 1999 třetí závěrečná etapa HMU.

31

Vstupem Řecka do do třetí etapy HMU 1.ledna 2001 vzrostl počet zúčastněných členských států na dvanáct. V roce 2007 se tento počet rozrostl o Slovinsko a rok po něm se přidaly Kypr a Malta a od 1.ledna 2009 pak Slovensko. Dnem, kdy tyto země vstoupily do eurozóny, se automaticky stala také jejich centrální banka součástí Eurosystému.

2.2

Konvergenční kritéria

Smysl konvergenčních kritérií – neexistuje určitě všeobecně akceptovaná definice konvergence. Konvergence tedy můţe být vykládána jako proces dosahování makroekonomických výsledků, které jsou 1. Podobné či přibliţné ve všech oblastech tzn. zemích, regionech podléhajících konvergenčnímu procesu 2. Uspokojivé z pohledů základních ekonomických standardních kritérií – subjektivní pohled, který vede k rozdělení např. na země vyspělé, průměrné či podrozvinuté ) 3. Udrţitelné po určitý čas Konvergenční kritéria jsou součástí třetí – konečné fáze EMU a jsou následující : cenová stabilita – kriterium cenové stability znamená, ţe členský stát vykazuje dlouhodobě udrţitelnou cenovou stabilitu a průměrnou míru inflace, sledovanou během jednoho roku před šetřením, která nepřekračuje více neţ 1,5 procentního bodu míry inflace těch nanejvíše tří členských států, které dosáhly nejlepších výsledků v oblasti cenové stability. Inflace se měří pomocí indexu spotřebitelských cen (HICP) na srovnatelném základě, který bere v úvahu rozdílnosti v národních definicích. úrokové sazby – kriterium dlouhodobých úrokových sazeb znamená, ţe v průběhu jednoho roku před šetřením průměrná dlouhodobá nominální úroková sazba členského státu nepřekračovala o více neţ 2 procentní body úrokovou sazbu těch nanejvýše tří členských států, které dosáhly nejlepších výsledků v oblasti cenové stability. Úrokové sazby se zjišťují na základě dlouhodobých státních dluhopisů, nebo srovnatelných cenných papírů, s přihlédnutím k rozdílným definicím v jednotlivých členských státech. 32

deficity – kriterium veřejného deficitu znamená, ţe poměr plánovaného nebo skutečného schodku veřejných financí k hrubému domácímu produktu v trţních cenách nepřekročí 2% kromě níţe uvedených případů, kdy: buď poměr podstatně klesl, nebo se neustále sniţoval, aţ dosáhl úrovně, která se blíţí referenční hodnotě anebo překročení nad referenční hodnotu bylo pouze vyjímečné a dočasné a poměr zůstává blízko k referenční hodnotě. Veřejný deficit znamená deficit, vztahující se k ústřední vládě včetně regionálních a místních úřadů a fondů sociálního

zabezpečení,

s vyjímkou

komerčních

operací,

definovaných

v Evropském systému makroekonomických účtů veřejný dluh – kriterium hrubého veřejného dluhu znamená, ţe poměr veřejného vládního dluhu v trţních cenách k hrubému domácímu produktu nepřekročí 60%, kromě případů, kdy se poměr dostatečně sniţuje a blíţí se uspokojivým tempem k referenční hodnotě. Veřejný dluh znamená hrubý úhrn dluhů v nominálních hodnotách na konci roku, konsolidovaných uvnitř a mezi jednotlivými odvětvími státního sektoru. stabilita směnného kurzu – kriterium stability kurzu měny a účasti v ERM II znamená, ţe členský stát dodrţoval normální rozpětí, která jsou stanovena mechanizmem směnných kruzů Evropského měnového systému, bez značného napětí během alespoň dvou posledních let před šetřením. Zejména v tomto bodobí nedevalvoval bilaterální směnný kurz své měny vůči měně kteréhokoliv jího členského státu ( po zavedení eura vůči euru ) z vlastní iniciativy. Kritéria pro vstup do kurzového mechanizmu ERM II Příslušná dohoda, stanovující konkrétní podmínky účasti v kurzovém mechanizmu bude podepsána předidentem ECB a guvernérem ČNB. Před tímto korkem bude ministry financí zemí eurozóny a zemí účastnících se systému ERM II rozhodntu o centrální paritě české koruny k euru a o standadním fluktuačním rozpětí pro povinné intervence zúčastněných centrálních bank. V této souvislosti Rada ECOFIN ve zprávě pro zasedání Evropské rady v Nice ( prosinec 2000 ) jasně deklarovala, že nepokládá za žádoucí, aby členské státy před vstupem do ERM II používaly jiná kurzová uspořádání, než zavěšení 33

na euro nebo řízený floating s eurem jako referenční měnou, protože účast v ERM II vyžaduje definici centrální parity vůči euru. Z tohoto hlediska současný kurzový režim v ČR, tj. řízený floating s eurem jako referenční měnou, daným podmínkám vyhovuje.

34

3 Národní plán zavedení eura v České republice Česká republika se v souvislosti se vstupem do EU zavázala přijmout společnou měnu euro a tím se automaticky účastní třetí fáze HMU, ale jako země, na kterou se vztahuje přechodná výjimka pro zavedení eura ve smyslu čl. 122 Smlouvy o zaloţení Evropského společenství ( ES ). Výše uvedené znamená, ţe ČR dosud nezavedla euro, protoţe nesplnila podmínky pro zavedení jednotné měny vyplývající z práva EU. Přechodná podmínka však nezbavuje členský stát povinnosti přijmout euro, k čemuţ se ČR zavázala v čl. 4 Aktu o přistoupení ČR k EU. Kaţdá země na kterou se vztahuje přechodná výjimka je povinna usilovat o zavedení eura v nejbliţším moţném termínu. Podmínkou pro splnění přijetí jednotné měny jsou makroekonimická kritéria ( tzv. Maastrichtská kritéria, podrobněji popsáno v kapitole č. 2 ). Vedle splnění ekonomických a právních kritérií je neméně podstatné zajistit přechod na euro v oblasti technické, institucionální a legislativní. Podniky, státní správa i samospráva jsou vyzývány, aby i bez znalosti termínu zavedení eura na základě dostupných materiálů analyzovaly pravděpodobné změny, které jim jednotná měna přinese, a plánovaly optimální způsob jejich realizace. Národní koordinátor rovněţ zdůrazňuje roli profesních asociací, komor a zájmových sdruţení v procesu, zavedení eura. Národní plán obsahuje základní informace o zavedení eura v České republice. Jako scénář pro zavedení eura v České republice vlada v říjnu roku 2006 schválila variantu jednorázového komplexního přechodu na euro. Materiál Strategie přistoupení České republiky k eurozóně představuje společný a koordinovaný přístup ministerstva finanční, ministerstva průmyslu a obchodu a České národní banky k základním otázkám spojeným s přístupem ČR ke společné měně. Shrnuje základní východiska procesu integrace České republiky do evropské měnové struktury a formuluje očekávané efekty a moţná rizika přistoupení k eurozóně. Dokument doporučuje zavedení společné měny euro, jakmile pro to budou vytvořeny 35

vhodné ekonomické podmínky, ţejména realizace procesu nominální i reálné konvergence české ekonomiky s ekonomikou eurozóny včetně provedení nutných strukturálních reforem. Na základě provedených analýz a z nich tedy plynoucích doporučení všech pracovních skupin Národní koordinační skupiny byla jednoznačně jako nejvhodnější a současně nejméně nákladná doporučena varianta jednorázového přechodu na euro, tzv. Velkého třesku. Toto znamená současné zavedení eura do hotovostního i bezhotovostního oběhu – v jeden časový moment – usnesení č. 1200 ze dne 25. Října 2006. 3.1

Základní charakteristika Národního plánu České republiky

Národní plán obsahuje dvě části z čehoţ první část Národního plánu obsahuje základní informace o zavedení eura v České republice. Je zde popsán je scénář jednorázového přechodu na euro a časový harmonogram zavedení eura od rozhodnutí vlády euro zavést aţ po nahrazení českých korun eury při běţném placení – viz. přehledný harmonogram uveden níţe v textu. Zmíněny jsou téţ technické, institucionální a legislativní předpoklady vyţadované přechodem na euro. Národní plán vymezuje téţ základní principy, které budou muset být při zavádění eura respektovány. Jedná se o 

princip kontinuity právních nástrojů,



princip nepoškození občanů,



princip předcházení neodůvodněnému zvyšování cen,



princip minimalizace nákladů.

Druhá část národního plánu detailně rozpracovává náleţitosti zavedení eura v dílčích oblastech české ekonomiky, jimiţ se zabývají jednotlivé pracovní skupiny Národní koordinační skupiny. Tyto oblasti jsou rozděleny následovně: 

banky a ostatní subjekty finančního trhu,



veřejné finance a veřejná správa a samospráva,



nefinanční sektor a ochrana spotřebitele,



legislativní potřeby zavedení eura,



zdroje informací a komunikace,



informační a statistické systémy. 36

V těchto šesti oblastech Národní plán definuje úkoly, které je zapotřebí v souvislosti se zavedením eura splnit. Od bank se očekává zajištění distribuce eurové hotovosti, zabezpečení výměny české hotovosti na eura, zavedení eura do bezhotovostního oběhu, aj. Od podniků a podnikatelů zavedení eura bude vyţadovat zejména zajištění duálního označování cen, přípravu informačních systémů na zavedení eura a zváţení předzásobení eurem.V oblasti legislativy vznikne v souvislosti se zavedením eura tzv. Obecný zákon, který bude obsahovat některá opatření související se zavedením eura jako zákonného platidla v ČR (zejména odkaz na přepočítací koeficient), způsob přepočtu peněţních částek z korun na eura, principy zaokrouhlování, doporučení k duálnímu označování cen atd. Zavedení eura je významná událost, o které musí být všichni dobře informováni. Proto je velký důraz kladen na komunikační kampaň, která by měla přispět k hladkému a bezproblémovému přechodu na společnou evropskou měnu. Cílem kampaně bude seznámit všechny subjekty s tím, kdy bude euro přijato, jak bude probíhat výměna českých mincí a bankovek na eura, objasnění významu duálního označování cen a duální cirkulace apod.

Příkladem si můţeme uvést usnesení č.1200 ze dne 25.října 2006 o variantě jednorázové přechodu na euro, tzv. Velkého třesku. Tento Big Bang – scénář jednorázového přechodu na euro v ČR je rozdělen do pěti časových fází ( viz. následující schéma s detailním popisem jednotlivých kroků ) :

Scénář jednorázového přechodu na euro Předpřípravná fáze před rozhodnutím o zrušení výjimky pro zavedení eura Přípravná fáze po rozhodnutí o zrušení výjimky pro zavedení eura a před dnem vstupu do eurozóny Období duální cirkulace Období mezi koncem duální cirkulace a koncem duálního označování cen Závěrečná fáze zavádění eura

37

Jednotlivé fáze, resp. období scénáře jednorázového zavedení eura blíţe charakterizuje výše uvedený dokument Národní plán zavedení eura v České republice. Níţe si jsou detailněji popsány jednotlivé fáze scénáře jednorázového přechodu na euro: Předpřípravná fáze před rozhodnutím o zrušení výjimky pro zavedení eura – ve všech činnostech se pouţívá česká koruna, probíhají technické přípravy na změnu. Přípravná fáze po rozhodnutí o zrušení výjimky pro zavedení eura a před dnem vstupu do eurozóny – ve všech platbách se pouţívá česká koruna, ceny v obchodech, údaje na výplatních páskách, konečné zůstatky na výpisech z bank a podobné jsou uváděny v korunách i v eurech na základě přepočtu podle stanového přepočítacího koeficientu – tzv. Duální označování cen. Jeho předpokládaná fáze je přibliţně půl roku. Období duální cirkulace – dnem zavedení eura musí být všechny bezhotovostní platby prováděny v eurech, pro platby v hotovosti mohou být postupně pouţívána eura i české koruny. Česká koruna je postupně stahována. Trvání období duální cirkulace bude 2 týdny – tak aby se jednalo o celé dva kalendářní týdny.

38

Období mezi koncem duální cirkulace a koncem duálního označování cen – ve všech transakcích je pouţíváno výhradně euro, ale pro lepší porovnání cen jsou hodnoty v obchodech i na různých výpisech uváděny stále v českých korunách. Období bude trvat do konce kalendářního roku, kdy bylo euro zavedeno. Závěrečná fáze zavádění eura – po ukončení duálního označování cen budou veškeré transakce uváděny pouze v eurech. Obchodníci mohou dobrovolně dále uvádět také ceny v korunách, ale nebude to po nich vyţadováno.

Národní plán zavedení eura zajišťuje i základní postupy v jednotlivých sektorech jako jsou banky a ostatní subjekty finančního sektoru, veřejné finance a veřejná správa a samospráva, nefinanční sektor a ochrana spotřebitele, informační a statistické systémy, hlavní úkoly Národní koordinační skupiny pro zavedení eura a v neposledním taktéţ legislativní potřeby zavedení eura.

3.2

Splněné úkoly do roku 2009

Jako splněné úkoly uvádí zpracování vládního materiálu „Příprava právního prostředí na zavedení eura v ČR“ a také metodických textů „Příprava finančního sektoru na zavedení eura“, „Doporučené postupy při duálním označování spotřebitelských cen“ a „Monitorování cenového vývoje v období zavádění eura“.

Příprava právního prostředí Zavedení jednotné měny v České Republice se významným způsobem zasáhne do českého právní řádu. Vedle přijetí zvláštních právních předpisů se přechod na společnou evropskou měnu dotkne velkého mnoţství existujících právních předpisů, ve kterých jsou buď přímo uvedeny korunové peněţní částky nebo které se odvolávají na jiné veličiny.

39

V současné době existují dva právní názory : Metoda jednorázové změny – je poţadováno dosaţení stavu, aby k uvedenému okamţiku veškeré právní normy obsahovaly částky pouze v nové měně. Metoda postupné změny – zde by jednotlivé resorty rozhodly zda-li povaţují za nezbytné přímo novelizovat k datu zavedení eura.

Národní plán zavedení eura v ČR předpokládá vypracování tzv. Obecného zákona o zavedení eura ( dále pouze Obecný zákon ). Zákon navazuje na základní nařízení ES týkající se zavedení eura a je hlavním právním předpisem, který vytváří v rámci ČR předpoklady pro zajištění přechodu na jednotnou evropskou měnu. V souladu s plánem činnosti

NKS na rok 2007 byla na Ministerstvu financí zřízena ad hoc pracovní

skupina, která zpracuje návrh Obecného zákona. Členy této skupiny jsou téţ Česká národní banka a Ministerstvo spravedlnosti. Mezi hlavními principy, na kterých bude budoucí právní úprava spočívat, materiál vyjmenovává princip kontinuity právních závazků, princip nepoškození občana či princip neutrality. Za hlavní nástroje lze povaţovat zejména uplatnění pravidel zaokrouhlování při přepočtu peněţních částek z národní měny na euro v souladu s evropskou legislativou, zavedení transparentního systému duálního označování cen, stanovení podmínek duální cirkulace české koruny a eura či pravidla konverze prostředků na bankovních účtech nebo jmenovité hodnoty cenných papírů. V oblasti nedořešených problémů lze uvést volbu legislativní techniky z hlediska novelizace stávajících předpisů a dále výběr nejvhodnější metody a míry legurace v otázce zarovnávání finančních částek po přepočtu na eura. V závěru dokumentu je uveden harmonogram dalšího postupu. Vymezuje dobu nezbytně nutnou na přípravu paragrafovaného znění zákona. Nabytí platnosti Obecného zákona se předpokládá v době 18-24 měsíců před dnem zavedení eura a nabytí účinnosti Obecního zákona dnem zavedení eura.

40

Metodika zaokrouhlování a zarovnávání Úkolem této metodiky je „ Připravit obecný podklad k metodice zaokrouhlování při přechodu na euro“ – zodpovědnost za vypracování tohoto materiálu připadla Organizačnímu výboru NKS. Konkrétním účelem vypracování příslušné metodiky s názvem Základní pravidla přepočtu, zaokrouhlování a zarovnávání peněžních částek při zavádění eura bylo podání první ucelené informace, která by s předstihem obeznámila zainteresované subjekty se se zásadami přepočtu peněţních částek mezi českou korunou a eurem v období zavádění eura a s dalšími úzce navazujícími problémy. Prezentované zásady jsou uváděny tak, aby mohly být společné pro všechny subjekty a vytvářely úvodní podklad pro další práce na podrobnějších pravidlech pro jednotlivé dílčí oblasti, jichţ se zavedení eura významným způsobem dotkne. Metodika rovněţ řeší problematiku tzv. zarovnání. Jedná se o to, ţe vedle respektování závazných evropských pravidel pro zaokrouhlování peněţních částek lze v odůvodněných případech provést ještě další okamţité úpravy. Závěrem metodika řeší problematiku zákonné povinnosti tzv. duálního označování cen, která bude důleţitou oblastí vyuţití pravidel pro přepočet cen a peněţních částek. Tato povinnost spočívá v současném uvádění cen či peněţních částek v korunovém i eurovém vyjádření vyjádření, a to podle doporučení Evropské komise půl roku před a rok po zavedení eura. Účelem tohoto nástroje bude umoţnit veřejnosti, aby si lépe osvojila vnímání nové měny, a také vyvinout tlak na prodejce, aby zavádění eura nezneuţili k neopodstatněnému navyšování cen.

Propočty rozpočtových dopadů různých způsobů zarovnávání finančních částek Úkol, který byl uloţen minitru financí usnesením vlády ČR č. 353 ze dne 11.dubna 2007 s tím, ţe jeho výsledky se mají promítnout do aktualizace Národního plánu.

41

V podobě konkrétních kvantitativních simulací rozpracovává obecné zásady metodiky zakrouhlování zarovnávání, která je popsána v kapitole výše. Materiál je přílohou předkládané Zprávy. Tyto odhady bylo nutné vypracovat z důvodu, ţe po přepočtu korunových částek na eura a jejich následném ( aritmetickém ) zaokrouhlení na nejbliţší cent bude ve všech příslušných oblastech nutno respektovat zásadu nepoškození občana. Nejen fyzické osoby, ale i subjekty soukromého sektoru se skrývají pod pojmem občan. Navazující zarovnání finančních částek směrem dolů proto povede k tomu, ţe příjmy veřejných rozpočtů v řadě oblastí poklesnou (daň z příjmů právnických osob, cla, apod.). Na druhé straně bude nutné přistoupit k zarovnávání finančních částek směrem nahoru. Jsou to například výdaje státního rozpočtu ( mzdy státních zaměstananců, důchody, apod.) v takovém případě tedy z titulu narovnání ve prospěch občana naopak vzrostou. Daný materiál pracuje s variantami zarovnávání na jeden cent, deseticent a euro. Ve světle dílčích expertních doporučení se však ukazuje, ţe na straně rozpočtových příjmů bude ve většině oblastí možné uplatnit zarovávání finanční částky zpravidla na jeden cent. Na straně rozpočtových výdajů pak expertní doporučení vesměs vyznívají ve prospěch zarovnávání na jedno euro – tato varianta s sebou nese nezanedbatelné dodatečné náklady.

Uvedená analýza bude slouţit jako podklad k formulaci politického postoje vlády k naplnění principu nepoškození občana. Ten by měl být formulován nejpozději souběţně s rozhodnutím o datu zavedení eura v ČR tak, aby na něj mohl celý nezbytný legislativní a organizační proces v patřičných lhůtách reagovat.

Internetové stránky www.zavedenieura.cz Internet patří v současné době k nejdůleţitějším zdrojů informací v dnešní době. V porovnání s letáky nebo mediální kampaní se jedná o poměrně levnou formu komunikace, která můţe oslovit všechny rozhodující cílové skupiny – podnikatele, finanční sektor, orgány státní správy a samosprávy, studenty i novináře. 42

Jeden z prioritních úkolů Národního plánu bylo vytvoření oficiální internetové stránky, která byla spouštěna dne 28.února 2008. Tato stránka s doménou www.zavedenieura.cz je zaměřena na informace o zavedení eura v České republice. Oficiální internetová stránka má z velké části informační a vzdělávací charakter.

Doporučené postupy při duálním označování spotřebitelských cen K základním nástrojům, které budou slouţit pro snadnější přechod spotřebitelů na novou měnu patří duální označování cen, z něhoţ pro poskytovatele zboţí a sluţeb vyplývá povinnost souběţného uvádění cen v korunovém i eurovém vyjádření. Dalším nástrojem posilujícím důvěru spotřebitelů je vyšší informovanost o cenovém vývoji. Intenzita sledování cen by měla být vystupňována v období, kdy bude samotné euro zaváděno, aby se předešlo mediálnímu zkreslení katického cenového pohybu. V mnoha dalších zemích byly vyuţívány další nástroje jako etický kodex – jedná se o jakési vzorové prohlášení ţe podnikatel nevyuţuji zavedení eura pro neodpodstatněné zvýšení cen. Nebo téţ tzv. černou listinu – jedná se o veřejně dostupný seznam, který obsahuje název, sídlo podniku, v němţ bylo po zavedení eura zaznamenán nadměrný nárůst cen.

Příprava finančního sektoru na zavedení eura Finanční sektor je tvořen celou řadou subjektů, které poskytují různorodé, často sofistikované typy sluţeb a jejich činnost podléhá rozdílným formám regulace. Tyto subjektu budou muset přizpůsobit své produkty s ohledem na novou měnu a seznámit se změnami klienty – v návaznosti na tyto změny budou muset adaptovati i své vnitření procesy ( zejména v oblasti účetnictví, informačních systémů atd. ) Situace v České republice však nemá pevně stanoven termín zavedení eura, není moţné tedy rozpracovat jednotlivé kroky do přílišných detailů a zahájit jejich realizaci. Hlavním cílem pracovní skupiny pro finanční sektor v následujícím období bude 43

proto dále rozpracovat hlavní úkoly finančního sektoru z Národního plánu zaveden eura v ČR, doporučit možná ( nikoliv však konečná ) řešení a identifikovat otevřené problémy v této oblasti. Úkoly finančního sektoru budou v první fázi metodicky rozpracovány podle jednotlivých aktivit, např. pro oblast -

Přepočtu zůstatků na účtech vč. Zaokrouhlování

-

Přepočtu hodnoty základního kapitálu a cenných papírů vč. Zaokrouhlování

-

Převedení úrokových sazeb

-

Přechod od korunového k eurovému platebnímu styku

-

Opatření při výměně oběţiva

Ve formě doporučení a obecných zásad budou formulovány výstupy pracovních skupin. Poté, co bude znám cílový termín zavedení eura, dojde k sestavení přehledu úkolů pro jednotlivé segmenty finančního trhu. Výstupy bude rovněţ moţné konzultovat se zástupci Belgie, a to v rámci probíhajícho projektu technické pomoci v oblasti praktických příprav na zavedení eura v ČR.

Příprava informačních systémů Příprava IS pro zavedení eura bude potřeba rozdělit do více etap. Je také třeba vyjít z poznatku, ţe IS mají ţivotnost přibliţně 5 let, z tohoto vyplývá, ţe není vhodné se zabývat IS, jejichţ ţivostnost před zavedením eura skončí. S přípravami IS je třeba začít nejpozději 3 roky přede dnem zavedení eura, je tedy nutné, aby byl přechod na euro oznámen minimálně s tímto předstihem. Pracovní skupina pro informatiku a statistiku do budoucna vytvoří soubor pravidel „Best Practices“, které by bylo moţné včas upravit na podmínky ČR a předejít tak opakování chyb, kterých se dopustily země s dřívějším termínem zavedení eura.

44

Monitorování cenového vývoje v období zavádění eura Český statistický úřad zpracoval na podzim 2008 v společně s pracovní skupinou NKS pro informatiku a statistiku první verzi materiálu, který mapuje metody a opatření ke zvláštnímu sledování vývoje cen v období před a po zavedení eura. Podrobné statistické sledování cenového vývoje je proto jedním z klíčových nástrojů jak ověřit, ţe jsou jednak správně aplikována technická pravidla pro přepočet cen z národní měny na eura a také ţe ze strany obchodníků nedochází k vědomému neodůvodněnému zdraţování. Náleţité monitorování cenového vývoje si vyţádá některé inovace dosavadního systému statistického sledování vývoje cen. Jedním z nejdůleţitějším prvků těchto inovací je zvýšená periodicita sledování cenového vývoje, vytipování komodit vhodných pro zúţený spotřební koš uţívaný na vyšší frekvenci monitorování cen a konečně vypracování metod, které ze zjištěného cenového vývoje oddělí vliv samotného zavedení eura od jiných vlivů. Pro metodickou přípravu na měření vývoje různých typů cen v uvedeném období lze vyuţít zkušeností z jiných zemí, které jiţ tímto procesem prošly nebo procházejí. Nejaktuálnější je zkušenost Slovenska. Pro zajištění okamţité informovanosti v období bezprostředně po zavedení eura byla provedena mimořádná měření inflace na vzorku 60 výrobků a sluţeb ke dni 2. a 5. ledna 2009.

Konference a semináře V rámci svého osvětového a informačního poslání uspořádal Organizační výbor NKS ve spolupráci se společností ECONOMIA a.s. mezinárodní odbornou konferenci s názvem Deset let eura - inspirace pro Českou republiku. Tato konference, nad níţ převzal záštitu ministr financí, se konala dne 25. listopadu 2008 v Praze. Na konferenci se podařilo přizvat významné řečníky z Evropské komise, přední představitele nadnárodních společností působících v České republice, současné i bývalé centrální bankéře zemí střední a východní Evropy a další špičkové ekonomy z těchto zemí. Hlavním záměrem konference bylo zhodnotit dosavadní fungování jednotné evropské měny, její hlavní přínosy a případná nenaplněná očekávání. Toto hodnocení bylo 45

prováděno s přihlédnutím k současným projevům i budoucímu výhledu světové finanční krize a hospodářského útlumu. Uvedený záměr slouţil jako východisko i pro posouzení nákladů a přínosů zavedení eura na Slovensku a Slovinsku ve srovnání s postojem vlád těch členských zemí EU, které se k zavedení eura teprve chystají. Zvláštní důraz byl kladen na ekonomickou připravenost České republiky ke vstupu do eurozóny. Aktuální finanční a hospodářská krize dodává existenci eura nový význam – za jiných okolností by totiţ byly ekonomické a finanční výkyvy nevyhnutelně doprovázeny výkyvy národních měnových kurzů a rizikem měnových krizí, jak tomu bylo ještě v 90. letech minulého století pravidlem. Představitelé podnikatelské sféry poukázali zejména ve vystoupení člena představenstva ŠKODA AUTO a.s. H. Kintschera na velmi výrazné nákladové dopady posilování kursu koruny vůči euru s tím, ţe na straně vstupů (zejména pak mezd) se proti vývoji kursu nelze zajistit. Byl konstatován výrazný a zrychlující se pokrok v dohánění průměru Evropské unie s tím, ţe údajný nízký stupeň konvergence jiţ nelze povaţovat za argument v neprospěch zavedení eura. Audiovizuální záznam konference je ke shlédnutí na webové stránce www.zavedenieura.cz v sekci Konference a semináře. Další konference se konala ve dnech 17.-18. dubna 2008 - Organizační výbor NKS uspořádal dvoudenní pracovní seminář s názvem Pokrok v přípravách na zavedení eura v ČR. Na semináři, kterého se zúčastnili zejména členové pracovních skupin NKS, byly diskutovány aktuálně řešené problémy technických příprav: zaokrouhlování a zarovnávání cen a peněţních částek, odhad rozpočtových dopadů při různých variantách zarovnávání plateb důchodového a sociálního pojištění, úskalí adaptace českého právního prostředí na přijetí eura, zkušenosti členů eurozóny s výměnou hotovosti, představení oficiální internetové stránky k euru. Závěrečné téma dne se zaměřilo na připravenost sektoru podniků a domácností na zavedení eura.

Twinning projekt Ministerstva financí, ČNB a Národní banky Belgie Tento projekt je financovaný Evropskou komisí, byl zahájen v roce 2007 a pokračoval v roce 2008 čtyřmi významnými akcemi. První seminář proběhl v Praze ve dnech 14.-

46

15. ledna 2008 a jeho hlavní náplní byla strategie řízení legislativního procesu zavádění eura, včetně časování legislativních aktivit a konkrétního obsahu vybraných zákonů. Jako druhý se uskutečnil ve dnech 13.-14. května v Praze seminář na téma Řízení zavedení eura ve státní správě. Na tomto semináři byly seznámeni pracovníci státní správy ČR s různými aspekty řízení procesu zavádění eura v belgickém veřejném sektoru v období 1997-2002. Důraz byl kladen jak na strategii řízení tohoto procesu, tak na mechanismy a formy kontroly, reportování a krizových scénářů, se zaměřením na systémově analytické a programovací nástroje (MS projekt, PERT apod.), které jsou nezbytné ke zvládnutí takto náročného manévru. Následující akce v rámci Twinning Projektu se uskutečnila v Praze dne 26. června 2008. Věnována byla přípravě centrální banky na zavedení eura a jejímu plnému členství v eurosystému. V prezentacích byly hojně vyuţívány zkušenosti Národní banky Belgie. Integrální součástí projektu byl i tzv. scoring, který pracoval u kaţdého modulu resp. úkolu se škálou pěti kritérií – finanční dopad, rizika, strategie, vliv na IT a systém řešení kolizních situací. Závěrečný seminář projektu se konal 3. října 2008 v Bruselu. Na rozdíl od všech předchozích akcí v rámci projektu byl omezen pouze na úzkou skupinu českých a belgických finančních expertů. Byl plně věnován oponentuře metodického materiálu pracovní skupiny NKS pro finanční sektor na téma konverze finančních instrumentů a úrokových sazeb z národní měny na euro, coţ byl jeden z úkolů uloţených této pracovní skupině ze strany NKS.

Sledování zahraničních zkušeností Organizační výbor NKS jako reprezentant ministerstva financí a ČNB mají své delegáty v PAN II ( Public Admnistration Network ) – vytvořená skupina při EK pro sdělování informací pro všechny členské země, která zatím nezavedly euro. Další významnou organizací pro výměnu zkušeností je DIRCOM ( Directors of communication on the Euro ).

47

Mezi důleţité zdroje zahraničních zkušeností a komunikační kanály vůči české veřejnosti se řadí také zapojení Organizačního výboru NKS do sítě Euro Team - síť byla zřízena v roce 2006 Evropskou komisí v 10 nových členských zemích EU, na které se vztahovala povinnost přijetí eura. Členové Euro Teamů jsou vybraní odborníci na hospodářské a finanční záleţitosti. Nový zákon o České národní bance Nový zákon zaručí plnou harmonozaci legislativy o centrální bance s evropským právem. Zákon nabude účinnosti k datu vstupu ČR do eurozóny. Obsahově je nový zákon o ČNB kompeteční normou pojednávající o postavení, působnosti a činnosti centrální banky, která bude v budoucnu zapojena do tzv. Eurosystému. Návrh nového zákona o ČNB upravuje zejména tyto oblasti : Podíl ČNB v rámci Evropského systému centrálních bank ( dále jen „ESCB“ ) na udrţování cenové stability Provádění měnové politiky ESCB Českou národní bankou v České republice Podíl na výkonu správy oficiálních devizových rezerv členských států EU, které zavedly euro jako svoji národní měnu Podmínky vydávání bankovek a mincí jednotné měny euro, měna euro je v návrhu zákona výslovně zakotvena, jako měna České republiky Metody a formy shromaţďování statistických informací k zajištění stanovených úkolů ESCB. Zákon o ČNB sám o sobě neřeší právní problematiku zavedení eura v ČR. Obecné technické otázky spojené se zavedením euera v ČR, včetně výměny hotovostí, bude řešit tzv. Obecný zákon o zavedení eura v ČR, jeho příprava je v gesci Ministerstva financí.

Prioritní úkoly pro rok 2010 Jako prioritní činnosti Národní koordinační skupiny na rok 2010 byly představeny následující aktivity: Pokračování v pracích souvisejících s metodikou adaptace státní správy na zavedení eura 48

Pokračování v pracích souvisejících s přípravou komunikačních aktivit k euru Příručka pro členy zastupitelstva obcí a krajů při přípravách na zavedení eura v ČR Metodika konverze informačních systémů Twinning projekt mezi Adetef ( Francie ), Národní bankou Slovenska a Ministerstvem financí ČR – organizační výbor NKS předloţí během 1.čtvrtletí 2010 Evropské komisi návrh třístranného twinning projektu mezi vládní agenturou pro mezinárodní technickou kooperaci Adetef ( Francie ), Národní bankou Slovenska a Ministerstvem financí České republiky.

49

4 Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s Eurozónou

Krátké shrnutí a doporučení k připravenosti ČR na vstup do ERMII a do Eurozóny Jak uţ bylo uvedeno v kapitole č. 1 – podmínkou členské země do EU a eurozóny je z pohledu evropských struktur plnění maastrichtských konvergenčních kritérií: vysokého stupně cenové stability patrného z vývoje inflace; dlouhodobé udrţitelnosti veřejných financí hodnocené na základě vývoje vládního deficitu a vládního dluhu; stability měnového kurzu hodnocené pohybem kurzu uvnitř normálního fluktuačního rozpětí systému ERM II po období dvou let bez devalvace a stálosti nominální konvergence odráţející se v úrovni dlouhodobých úrokových měr. Členská země je zavázána podnikat kroky k tomu, aby byla na přistoupení k eurozóně co nejdříve připravena. Termín vstupu je vţdy v kompetenci daného členského státu. V případě neplnění kritérií konvergence nemá pro daný stát, tedy ani pro ČR ţádné přímé důsledky. Vyjímkou je pouze kritérium udrţitelnosti veřejných financí, kdy v případě jeho neplnění je země podrobena proceduře při nadměrném schodku. V té se ČR nacházela od jara roku 2004 do června 2008 a tato procedura bude pravděpodobně vůči ČR znovu zahájena ještě před koncem roku 2009.

společný dokument Ministerstva financí ČR a České národní banky schválený vládou České republiky na jejím zasedání dne 21. prosince 2009 50

Kritérium cenové stability – ke konci roku 2009 ČR splnila vlivem výrazné dezinflace, která byla zapříčiněna jednak odezněním převáţně jednorázových nákladových faktorů z minulého období a jednak vlivem ekonomické recese. Výhledově vývoj ČR v letech 2010 – 2012 by měl být ve znamení pomalého růstu spotřebitelských cen. Ve střednědobém výhledu jsou očekávány tlaky na zvyšování referenční hodnoty cenového kritéria v souvislosti s celosvětovým ekonomickým oţivením. Pro ČR by tam neměl být problém cenové kritérium plnit, pokud v rozhodném období nedojde k výrazným nepředvídatelným šokům.

Kritérium udržitelnosti veřejných financí ČR v současné době neplní a při současném nastavení fisklální politiky a očekávanému makroekomickému vývoji ani ve střednědobém horizontu pravděpodobně plnit nebude. Pro rok 2009 je avizován veřejný deficit ve výši 6,6% HDP a fiskální strategie vlády směřuje ke sníţení tohoto deficitu v roce 2010 na úroveň 5,3% HDP. V případě, ţe nebudou přijata další opatření vzroste deficit sektoru vlády dle prognózy MF ČR v roce 2011 na 5,6% HDP, resp. 5,5% HDP v roce 2012, coţ je vysoko nad 3% referenční hodnotu. Z hlediska sladěnosti ekonomiky ČR s ekonomikou eurozóny a udrţitelnosti veřejných financí je vyřešení strukturálních problémů veřejných financí pro ekonomiku ČR zásadní. Ve střednědobém horizontu vyplývá z Paktu stability a růstu pro ČR cíl pro strukturální deficit vládního sektoru ve výši 1% HDP. Tento cíl se ČR zavázala dosáhnout co nejdříve, nejpozději však v roce 2012 – jak vyplývá z Konvergenčního programu z roku 2008. Dle dnešního pohledu však tento cíl splněn v roce 2012 nebude. V roce 2009 se strukturální deficit očekává ve výši 6% HDP s následným sníţením v roce 2010 k cca 3% HDP a mírným zhoršením pro roky 2011 a 2012.

Kritérium podílu vládního dluhu na HDP je v ČR dlouhodobě plněno vzhledem k nízké výchozí úrovni vládního dluhu. Pro rok 2009 je očekáván dluh ve výši 35,6% HDP, tj. o přibliţně 5 p.b. vyšší zadluţení neţ v předchozích šesti letech, kdy se podíl dluhu k HDP pohyboval okolo 30%. Očekává se, ţe vládní deficit ve střednědobém horizontu, z důvodu očekávaných kaţdoročních deficitů výrazně naroste a to aţ na 51

úroveň 45% HDP v roce 2012. Velkým rizikem pro budoucí vývoj jsou očekávané negativní dopady stárnutí obyvatelstva. Z toho důvodu je nezbytně nutná reforma důchodového a zdravotního systému.

Kritérium stability měnového kurzu je moţné hodnotit aţ po vstupu české měny do systému ERMII, kdy bude stanovena centrální parita koruny k euru. Dlouhodobě česká koruna vůči euru má dlouhodobě tendenci posilovat, vyjímkou byly globální finanční a ekonomickou krizí poznamenané roky 2008 a 2009, během niţ kurz koruny zaznamenal kumulativní ( za posledních 24 měsíců ) zhodnocení ( resp. znehodnocení ) vyšší neţ 15%. Od března do září 2009 koruna opět posilovala. Tyto pozorované výkyvy kurzu v poslední době ukazují, ţe můţe být plnění kritéria stability měnového kurzu obtíţné. Přijetí členského státu do eurozóny je podmíněno úspěšným, minimálně dvouletým setrváním národní měny v Evropském mechanismu měnových kurzů II (ERMII). Česká měna se zatím do systému nezapojila a proto bude v budoucnu pro úspěšné plnění kritéria stability měnového kurzu klíčové načasování vstupu do kurzového mechanismu ERMII, kterému by mělo předcházet zklidnění situace na světových finančních trzích a investičních nálad vůči našemu regionu, stejně jako konsolidace domácích veřejných financí. Z dokumentů Strategie přistoupení ČR k eurozóně ( září 2003 ) a Aktualizované strategie přistoupení ČR k eurozóně ( srpen 2007 ), vyplývá, ţe se vláda a ČNB shodují na setrvání ČR v ERMII, které výrazně nepřesáhne minimálně nutnou dobu, a také na tom, ţe by se ČR měla zapojit do mechanismu ERMII teprve aţ po vytvoření předpokladů pro to, aby jí bylo umoţněno v době vyhodnocování kurzového kritéria přijmout měnu euro a poté bez problémů realizovat výhody jejího přijetí. Důleţité bude rovněţ správné nastavení centrální parity kurzu koruny vůči euru.

Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb v součanosti ČR plní a taktéţ prognóza výnosů do splatnosti 10letých státních dluhopisů nenaznačuje problémy s plněním tohoto kritéria do budoucna.

52

V nadcházejícím období 2010-2012 je očekává mírný pokles jejich výnosů – s vývojem konvergenčního kritéria však budoucnost naznačuje mírné zvyšování a to především v souvislosti s masivními fiskálními impulsy v západních ekonomikách.

4.1

Vyhodnocení analýz ekonomické sladěnosti

V důsledku rychlého hospodářského růstu česká ekonomika postupně sniţovala svůj odstup od průměrné ekonomické úrovně eurozóny a vykazovala prvky narůstající sladěnosti. Vývoj byl však ovlivněn dopady světové finanční a hospodářské krize, které vedla k ekonomickému útlumu. Důsledky krize se zejména projevily zhoršením veřejných financí. V roce 2009 došlo k dočasnému přerušení trendu přibliţování tuzemské cenové hladiny k eurozóně a zvýšení nezaměstnanosti. Oproti roku 2008 se v důsledku hospodářské krize ekonomická připravenost na přijetí jednotné měny euro v ČR znatelně zhoršila. Oproti roku 2003, kdy byla přijata Strategie přistoupení ČR k eurozóně, došlo z hlediska přijetí eura i samotné pruţnosti české ekonomiky k vývoji příznivým i nepříznivým směrem. Hospodaření veřejných financí se v letech 2004-2008 zlepšilo, v souvislosti s ekonomickým zpomalením však dojde v letech 2009 a 2010 k opětovnému zhoršení fiskálního vývoje – toto bude způsobeno i očekávaným růstem strukturálního schodku veřejných financí. Z hlediska připravenosti na přijetí eura lze charakteristiky českého hospodářství v součanosti rozdělit na čtyři skupiny.

1. Ekonomické ukazatele hovořící pro přijetí eura v ČR – sem patří vysoká míra otevřenosti české ekonomiky, velká obchodní i vlastnická provázanost s eurozónou a dosaţení dlouhodobé konvergence v míře inflace a nominálních úrokových sazbách. 2. Oblasti, které sice nadále vykazují z hlediska přijetí eura v ČR riziko makroekonomických nákladů, ale v posledních letech vykázaly náznaky zlepšení – přiblíţení tuzemské cenové hladiny k odpovídající úrovni v eurozóně, i kdyţ v roce 2009 se očekává odstup od eurozóny. Z hlediska pruţnosti trhu 53

práce lze označit schopnost vyuţít přílivu zahraniční pracovní síly a naopak v době hospodářského útlumu sniţovat počet zahraničních pracovníků. Dalším příznivým ukazatelem je růst poměru minimální mzdy k průměrné mzdě. Dochází také k postupnému dílčímu zlepšování v oblasti podmínek pro podnikání. 3. Oblasti, ve kterých došlo v posledním období z hlediska budoucího přijetí eura k nepříznivému vývoji – zhoršení veřejných financí, dále došlo ke sníţení sladěnosti vývoje měnového kurzu koruny s eurem i sladěnosti výnosů s eurozónou u jednotlivých aktiv finančního trhu. Existující strukturální problémy na trhu práce byly prohloubeny změnou v oblasti sociálních dávek v roce 2007, která nebyla následující reformou plně napravena. 4. Oblasti, které vykazují problémy z hlediska pruţnosti ekonomiky a její schopnosti přizpůsobit se šokům, u nichţ navíc nedochází k významnému zlepšení – stálým problémem je nevyhovující kvalifikace dlouhodobě nezaměstnaných, náklady na propouštění zůstávají v mezinárodním porovnání stále vysoké.

54

5 Nevýhody a rizika z přijetí eura 5.1

Dopady přijetí společné měny

Výměna národní měny má vţdy dvojí dopad na danou zemi a její obyvatelstvo - přímý a nepřímý. Pod přímými dopady si můţeme představit například nutnost zvyknout si na novou měnu či odstranění kurzového rizika. Nepřímé dopady se projevují obvykle v delším časovém horizontu a převáţně, ale nikoliv výhradně na úrovni celé ekonomiky. Zde můţeme například uvést tlak na efektivnější chování podniků či růst důvěryhodnosti v Českou republiku. Níţe si uvedeme tři nejčastěji diskutovaná pro a proti jednotné měně euro : 1. Jednorázové náklady na zavedení eura Přechod na euro v podnikovém sektoru si vyţádá vynaloţení nemalých nákladů. Bude třeba upravit nejen informační systémy, přecenit zboţí, vydat nové cenové katalogy, vyškolit zaměstnance, ale provést mnoho dalších úkonů. Zmíněné náklady si kaţdý podnik bude hradit z vlastních zdroů. Jedná se však o jednorázové náklady, zatímco výhody dané pouţíváním eura budou trvalé. 2. Ztráta samostatné měnové politiky Zánikem české koruny zanikne i pravomoc České národní banky provádět měnovou politiku. Tuto správu převezme Evropská centrální banka se sídlem ve Frankfurtu. Cenová politika bude určována ne z pohledu aktuálních potřeb české ekonomiky, nýbrţ z pohledu eurozóny jako celku. Toto se můţe jevit jako určité ochuzení nástrojů makroekonomické stabilizační politiky. Na druhé straně je potřeba si uvědomit, ţe vysoká obchodní i finanční otevřenost české ekonomiky představuje jiţ dnes výrazné omezení autonomního rozhodování o domácích úrokových sazbách. 3. Riziko vnímané inflace Obyvatelé některých dnešních států eurozóny mají pocit, ţe zavedení eura vyvolalo zvýšení inflace. Statistické údaje o vývoji cenové hladiny však tyto doměnky nepotvrzují. Jedním z kličových úkolů v rámci Národního plánu zavedení eura v České republice je zpracování principu cenové neutrality při přechodu na euro. Počítá se 55

s řadou opatření, která by měla čelit riziku vnímané inflace. Příkladem můţe být uvedeno uzákonění povinnosti duálního označování cen. Bude téţ vytvořena černá listina podnikatelů, kteří vyuţijí zavedení eura ke zvýšení cen.

5.2

Aktuální situace o přijetí eura

„Vzhledem k řecké krizi a liknavosti vůči šetření veřejných statků se situace s přijetím eura v ČR odkládá na dobu neurčitou. Některé zdroje uvádějí, pokud se podaří snížit schodek veřejného rozpočtu může Česká republika počítat s přistoupením k euru kolem roku 2017. K vyvíjející se situaci s krizí v Řecku uvádím citaci z článku uveřejněného na stránkách iDnes dne 10.května 2010: Euro v Česku se odkládá, kvůli řecké krizi se ho politici bojí Máme štěstí, že jsme nepřijali euro? Moc ne. I když nemusíme přispívat Řecku, následkům krize se nevyhneme. A pokud euro přežije, stejně ho přijmeme.

Češi se nechtějíce dostali do poměrně příjemné situace. Na první pohled to vypadá, že je koruna v peněžence může ochránit před problémy, které se řítí na euro. Česko svou předešlou laxností vůči šetření veřejných výdajů a také nechutí bankéřů a politiků k euru zaspalo a na rozdíl třeba od Slovenska nestihlo před vypuknutím finanční krize v roce 2008 nastartovat proces přijetí evropské měny. Pak už bylo pozdě, koruna nám zůstala a teď to vypadá, že jsme díky tomu získali oddechový čas. Podle některých ekonomů totiž můžeme trochu zpoza rohu sledovat, jak se vyvine celá situace kolem eurozóny, která válčí s problémy řeckých dluhů. Ke krátkodobým výhodám našeho postavení patří například to, že nemusíme přímo přispívat miliardami eur na mezinárodní půjčku předluženému Řecku, což v zemích platících eurem vyvolává velké emoce.

56

To není jediné plus. "Ještě důležitější je, že vlastní měna a její volně plovoucí kurz pro nás budou ještě mnoho let výhodou, pokud budeme mít rozumnou hospodářskou politiku," myslí si euroskeptik a kandidát na guvernéra České národní banky Mojmír Hampl. Jinak řečeno, koruna může v případě problémů tuzemské ekonomiky oslabit, a firmy tak získají větší konkurenceschopnost v zahraničí. Jenže aktuálně moderní zatracování eura není úplně fér. Pokud bychom přijali euro například k 1. lednu 2009 jako Slováci, mohli čeští exportéři už rok a půl šetřit miliardové náklady, které jim koruna kvůli svým výkyvům přináší. Jen mladoboleslavská Škoda předloni odhadla, že ji turbulence české měny přišly na zhruba šest miliard korun. A navíc je naivní předpokládat, že by nás byla koruna schopná ochránit před případnou spouští v eurozóně. Odeznívající krize jasně ukázala, že Česko je v podstatě jedna ze spolkových zemí Německa a vývoj tuzemského hospodářství kopíruje vývoj u našich sousedů. Cokoli se tedy stane s eurem, pocítíme také. Jakmile by příliš oslabilo, tedy pokud by vyspělé státy eurozóny měly obří náklady se zachraňováním vlastních rozpočtů, či dokonce s rozpadem měnové unie, rychle oslabí také koruna. Společně s ní by se potopil také polský zlotý či maďarský forint, protože v očích obřích investičních fondů, které s měnami obchodují, je střední Evropa jeden prostor, kterému buď věří, nebo ne. Zjednodušeně lze říci, že pokud eurozóna přežije, což je velmi pravděpodobné, stejně do ní jednou vstoupíme. K tomu jsme se ostatně zavázali při přistoupení k Evropské unii, takže prostor pro odmítnutí eura není.

57

Eurozóna časem přitvrdí Otázkou však je, jak bude eurozóna po bouři kolem předlužených evropských rozpočtů vypadat a zda vůbec bude chtít nové členy přijímat. "Zatím nevíme, co bude s eurozónou za tři až čtyři roky, jak bude vypadat a zda se změní pravidla pro vstup do ní. Také se může nadlouho úplně uzavřít novým členům, což je pravděpodobné," myslí si hlavní ekonom ING Vojtěch Benda. S tím, že se eurozóna změní a "přitvrdí", souhlasí také zástupce exportéra, který má na přijetí eura zájem více než zřejmý. "Přestože je současná krize nepříjemná, k zániku eurozóny nepovede. Musí ale vést k mnohem striktnější kontrole a vynucování dodržování existujících měnových a rozpočtových pravidel," říká Radek Špicar ze Škody Auto. Přesto podle něj není pro Česko jiné cesty než euro časem přijmout. "Ekonomika tak silně závislá na exportu se musí stát členem silného společenství," dodává Špicar. O tom, že cesta k euru bude pravděpodobně delší, než se před vystupňováním řecké krize zdálo, už začínají mluvit také politici. "Zavedení eura před rokem 2017 nepadá v úvahu," uvedl bez obalu šéf lidovců Cyril Svoboda. Podobně smýšlí také politický navrátilec Miloš Zeman. Dokud to vypadalo, že finanční krize pomalu odeznívá, tak se přitom politické strany opatrně klonily spíš k roku 2015. Lídr ODS Petr Nečas pro MF DNES uvedl, že by se teď Česko mělo spíše soustředit na snižování schodků rozpočtu a přijetí eura nechat jako možný vedlejší "produkt" šetření. Eurooptimisté však nadále nepochybují. "Z dlouhodobého hlediska může překonaná krize důvěryhodnost eura ještě více posílit. Hlavní je dát do pořádku naše finance, abychom o jeho přijetí mohli vůbec uvažovat," říká "pan Euro" – Oldřich Dědek, který působí jako národní koordinátor zavedení měny. Škrty by měla udělat nová vláda. Zatím se však zdá, že se tuzemští bankéři, kteří na službách spojených s existencí koruny vydělávají, mohou těšit ještě na několik "dobrých" let. Jak z výše uvedených zdrojů vyplývá a nejen z nich, nejdůležitějším krokem České republiky by v současné době mělo být snížení deficitu veřejných schodků. Na základě 58

tohoto kroku by se měla ČR soustředit na další kroky, které povedou k přijetí jednotné měny eura. Dle uvedených argumentů našich předních politických špiček, koordinátora zavedení měny pana Oldřicha Dědka, se přikláním i já osobně. Protože jedinou krátkodobou výhodou, že Česká republika jednotnou měnu dosud nepřijala, je úleva od platby miliardami eur na půjčku předluženému Řecku.“

Zdroj : www.idnes.cz 59

6 Výsledky Hlavní bariéru v plnění konvergenčních kritérií představuje stav veřejných financí v oblasti deficitu. V roce 2009 došlo vlivem inflačních vlivů ke sníţení plnění kritéria cenové stability. Plnění kritéria dlouhodobých úrokových sazeb je, a s velkou pravděpodobností i nadále bude, bez problémů plněno. Kritérium kurzové stability ČR neplní z důvodu své neúčasti v kursovém mechanismu ERMII – důsledkem je sníţení sladěnosti vývoje měnového kurzu koruny s eurem i sladěnosti výnosů s eurozónou u jednotlivých aktiv finančního trhu. V důsledku hospodářské krize se zhoršila připravenost ČR pro přijetí eura. V posledních letech ČR postupně sniţuje svůj odstup od ekonomické úrovně eurozóny, ale i přesto nedochází ke zlepšení fungování a pruţnosti českého hospodářství. Výzvou pro rok 2010, je vzhledem k markantnímu zvýšení deficitu veřených financí v roce 2009, jeho odstranění, ale zejména zajištění dlouhodobé udrţitelnosti veřejných financí. Aktuální ekonomickou recesi lze povaţovat za nepříznivý faktor z hlediska budoucího přijetí eura, neboť zhoršuje vývoj veřejných financí a můţe generovat zvýšenou variabilitu měnového kurzu – tento fakt nevytváří příznivé prostředí pro vstup do kurzového mechanismu ERMII. Za daných podmínek nebude ČR ve střednědobém horizontu schopna plnit všechna maastrichtská konvergenční kritéria. Jak uţ bylo výše uvedeno, největší bariérou pro vstup do měnové unie bude vyšší neţ 3% deficit sektoru vládních institucí. V této situaci jsou bylo doporučeno následovné ze strany Ministerstva financí ČR a České národní banky : V této situaci proto nelze dospět k závěru, že bylo dosaženo dostatečného pokroku při vytváření podmínek pro přijetí eura, aby mohlo dojít ke stanovení cílového data vstupu do eurozóny. Proto Ministerstvo financí a Česká národní banka v souladu se schválenou Aktualizovanou strategií přistoupení ČR k eurozóně doporučují vládě ČR toto datum prozatím nestanovovat. Doporučení nestanovovat prozatím cílové datum pro vstup do eurozóny zároveň implikuje doporučení, aby ČR v průběhu roku 2010 neusilovala o vstup do mechanismu ERMII.

60

7 Závěr Vstup České republiky do EU přinesl zejména našim podnikatelům mnoho výhod, ale i nevýhod. Za největší výhodu povaţuji účast ve vnitřním trhu. Naopak nevýhodou je velké mnoţství legislavních změn, které s sebou vstup přinesl. Vstup na vnitřní trh přinesl podnikatelům moţnost zapojit se do volného pohybu zboţí, sluţe, kapitálu a osob. V oblasti volného pohybu zboţí bylo pro podnilatele výhodou odstranění cel a netarifních překáţek, jejichţ zrušení umoţnílo jednodušší pohyb zboţí. Výrobci se ale potýkají s konkurenčním zahrančním zboţím, které nemusí splňovat tak přísné předpisy. To je jistě nevýhoda. Výhodou bylo sblíţení sazeb daně z přidané hodnoty a zjednodušení výběru. Čestí podnikatelé jeiţ nemají nárok na várcení DPH při dovozu zboţí z jiného členského státu. Velkou výhodou je zřízení kontaktních center, která poskytnou podnikatelům potřebné informace. Podnikatel mohou vyuţívat výhody volné pohybu osob a zaloţit sídlo v libovolném státě EU a působit jako domovské subjekty. Podnikatelé také mohou zaměstnávat občany členských zemí, kteří snadnějí získávají pracovní povolení. Na schválení pracovního povolení budou muset čekat u regulovaných profesí. Po vstupu do Schengenského prosto mohou podnikatelé i zboţí rychleji překračovat státní hranice. Velkou výhodu spatřuji v moţnosti zaloţení Evropské společnosti, která můţe být livobolně přemístěna v rámci EU. Menší komplikace by mohla způsobit neznalsot úřadníků a trochu sloţitý proce přemístění společnosti. Tento typ právní formy podnikání jistě nevyuţíjí tací podnikatelé, kteří nechtějí debatovat se svými zaměstnanci na vývojem společnosti. Po vstupu do EU se výrazně změnil vztah bankovního sektoru vůči podnikatelům. Pro podnikatele je výhodou úprava problematiky poskytování přeshračních plateb. Banky jsou nyní povinny poskytovat informace o době trvání převodu, jeho náleţitostech a ceně. Dohledávání plateb od zákazníků je nyní rychlejší. Výhodou je stanovení jednotné ceny pro zahraniční převody do 50 000 Euro a tuzemské převody. Důsledkem zavedení jednotné bankovní licence se zkvalitnily sluţby poskytované jednotlivými bankami. Banky musí čelit zahraniční konkurenci, a proto zlepšují produkty, která nabízejí klentům. Podnikatelé taktéţ mohou vyuţívat sluţeb své domovské banky v zahraniční a neplatit vysoké poplatky za vyuţití jiné bankovní instituce. Zvýšení náhrady v oblsti pojištění vkladů a její poskytování podnitelům bylo 61

určitě přínosem. Podle mého názoru by mohli mít podnikatelé nárok na větší odškodné, protoţe přinášjí bankám větší získy. Podnikatelé, ale i ostatní klienti bank, mohou vyuţívat sluţeb finančního arbitra. Pokud budou mít nějaký problém, jistě ocení rychlejší a méně nákladné vyřízení jejich sporu s bankou. Jeho kompetence by měly být rozšířeny i na jiné oblasti, např. pojišťovnictví. Určitým přínosem je úprava problematiky praní špinavých peněz, která si myslím potřebuje další zdokonalení a zrychlování reakce bank na nové trendy v oblasti internetu i informačních technologií. Zkvalitnění bankovních sluţeb přispěla i moţnost podnikatelů čerpat prostředky ze strukturálních fondů a tím sníţit náklady svých projektů. Nevýhodou strukturálních fondů je získání dotace po realizaci projektu. V oblasti volného pohybu sluţeb vyuţívají jeho výhody zatím jen vybrané instituce (banky, finanční instituce). Velké mnoţství podnikatelů stále čelí zůzným omezením. Po implementaci směrnice o volném pohybu sluţeb budou téţ její výhody volného pohybu vyuţívat i na ostatní podnikatelé. Směrnice umoţní podnikatelům poskytovat sluţby i klientům v zahraničí. Tuto výhodu jistě ocení především společnosti sazené blízko hranic se sousedními státy. Výhodou bude zjednodušení administrativy a předávání informací mezi jednotlivými státními orgány. Stále ještě bude povinné dokládat různé doklady a povolení k provozování činnosti. Nevýhoda bude zvýšení konkurenčních tlaků. Je jen otázkou času, kdy budeme moci vyuţívat moţnosti zavedení eura. Aţ na počáteční vysoké náklady na přechod a předpokládaný růst úrokových sazeb, přinese jejich vyuţívání více výhod. Podnikatelé budou mít niţší transakční náklady, nebudou muset být zajištění proti kurzovému riziku s tímto je spojeno, ţe budou mít jen jeden účet. SEPA ( Single Euro Payments Area ) umoţní zjednodušení plateb a rychlejší a efektivnější platební styk. Podnikatelé také budou moci vyuţívat sluţeb s přidanou hodnotou. Její nevýhodou bude moţné zvýšení poplatků nejen při přeshračním převodu, ale i při tuzemském převodu. Současná ekonomická situace nám bohuţel přináší jednu zásadní otázku : Přeţije euróna ve své stávající podobě rok 2010? MF Dnes nám přinesla článek k dané otázce od Lubomíra Lízala : Německo a Francie zkoumají moţnost zavedení druhého měnového pásma v eurozóně. Myšlenka předpokládá rozdělení států, platících eurem, do dvou košů: v jednom budou 62

prominentní a silné státy jako je Německo či Francie a ve druhém zadluţení "odpadlíci" jako Řecko nebo Španělsko. Píše o tom britský deník The Telegraph. Úředníci nejdříve podle The Telegraphu několik měsíců zkoumali, jak by šlo vyloučit ekonomicky slabé státy z eurozóny, dospěli ale k závěru, ţe to není moţné. Dvourychlostní eurozónu údajně zvaţují jako "plán B". "Filosofií je, ţe silnější státy by měly být odděleny od zemí, které si nemohou dovolit v případě jejich problémů financovat," vysvětlil listu úředník. Podotkl, ţe záchrana Řecka můţe být relativně levná oproti situaci, kdy by se do stejných problémů dostalo Španělsko. V jednom koši by mohly být výkonné země jako Francie, Německo, Nizozemsko, Rakousko, Dánsko a Finsko. Mezi "nechtěné" by se dostaly země s velkými dluhy jako Řecko, Španělsko, Itálie, Portugalsko nebo Irsko. Skupina prominentů by měla samostatnou měnu, jakési "supereuro". Kam by patřilo Česko, list neuvedl. Úředník zároveň podotkl, ţe tato myšlenka není ideálním řešením, ale spíše zoufalým aktem, ovšem stále tou lepší ze špatných moţností. "Není politicky přípustné, abychom francouzský a německý lid ještě více zatěţovali na úkor záchrany ostatních zemí," dodal. Vize předpokládá strmé oslabení hodnoty starého eura oproti dominantní nové měně. Prospěch z radikálního řezu by měly mít obě zóny. Severní, silné státy by těţily z toho, ţe budou odolné vůči dluhové nákaze a chudší země by se podle listu nemusely bát, ţe je někdo vyloučí z eurozóny.

Zdroj : MF DNES, ÚTERÝ 23.Června 2010 63

Seznam použité literatury Tištěná literatura Petr, Zahradník : Vstup do EU – přínosy a náklady konvergence, vyd. C.H.BECK, ISBN: 80-7179-472-4 . Elektronické zdroje

http://www.mfcr.cz/ http://www.cnb.cz/ http://www.mzv.cz/ www.zavedenieura.cz - domovská stránka zavedení eura

64