OMEGA a KREATIVNÍ EKONOMIKA GLOSÁŘ K PREZENTACI (
[email protected])
ÚVOD Před cca půl stoletím se začali objevovat teorie o zásadním významu znalostí a informací pro ekonomiku, a to např. v pracích Petera Druckera (1966, 1993) nebo Alvina Tofflera (1980, 1990). V současnosti musí však dle Arayi (2010) čelit rozvinuté ekonomiky novým výzvám: 1. Šíření informačních a komunikačních technologií a následné proměny ve fordistickém systému výroby. 2. Rostoucí význam globálního trhu a globálně roztříštěného produkčního řetězce. 3. Rostoucí význam vysoce vzdělaných pracovníků a lidského kapitálu v rámci inovačních cyklů. 4. Vzestup alternativních center výroby mimo tradiční vyspělé ekonomiky. Anglosaské a evropské ekonomiky stojí před otázkou, jak tuto vznikající mezeru pro zachování konkurenceschopnosti zaplnit. Dan Pink (2005) si všímá, že – aniž by se měnil dosavadní diskurs tradičního průmyslu a znalostní a informační ekonomiky – na zásadním významu získává tzv. kreativita. Ta bývá označována jako “nemateriální strategická surovina nadcházejícího tisíciletí” (srov. ARAYA & PETERS 2010 S. xx; HILL 2007). Ekonomický concept, který s kreativitou zachází jako se surovinou, nazývá Pink “kreativní ekonomika”. Pro udržení konkurenceschopnosti tak vzrůstá význam inovací, práv duševního vlstnictví a “chytrých řešení”, jejichž nositeli jsou vysoce vzdělaní pracovníci, umělci a kreativci. Jejich význam potvrzuje Florida (2002), dle kterého jsou tito lidé novou hnací silou rozvinutých ekonomik1 (Obr. 1). Obr. 1
1
Studie The European Cluster Observatory z roku 2010 a 2011 si všímá, že Praha má – společně s Londýnem a Stockholmem - jeden z nevyšších podílů zaměstnanosti v kulturním a kreativním sektoru (POWER & NIELSEN 2010, 2011).
1
Vzniká tak nové pojetí místního a regionálního rozvoje (ale i konkurenceschopnosti EU, viz European Competitiveness Report 2010, EU 2010.), kde - vedle dosavadních lokalizačních faktorů založených na snižování nákladů (náklady na dopravu, pracovní sílu, daně aj.) - získává na důležitosti faktor vysoce vzdělaného a kreativního lidského kapitálu (tacitní – tiché znalosti, kreativita, vysoká profesní kvalifikace, schopnost přizpůsobit se změnám, otevřenost k novým nápadům, schopnost spolupráce aj.) (srov. STRYJAKIEWICZ 2010, 6). Rozdíl mezi tradičním a novým konceptem rozvoje může být znázorněn takto: TRADIČNÍ KONCEPT
NOVÝ KONCEPT
Příznivé lokační factory pro usazení podniků, převážně tvrdé (nízké daně, fyzická infrastruktura, institucionální infrastruktura, přírodní zdroje, aj.)
Příznivé lokační factory pro usazení obyvatel, převážně měkké (atraktivní residenční podmínky a veřejný prostor, tolerance, kulturní infrastruktura, spolupráce, participace na lokální správě aj.)
↓
↓
Alokace firem
Migrace kreativních obyvatel do atraktivních lokalit/regionů
↓
↓
Nová pracovní místa; vysoká lokální/regionální dynamika růstu
Vznik nových firem/startupů vytvořených těmito obyvateli
↓
↓
Migrace (příliv nových obyvatel)
Nová pracovní místa; vysoká lokální/regionální dynamika růstu
Zdroj: STRYJAKIEWICZ 2010, 6
Změnu paradigmatu v “novém a starém vidění světa” (viz new worldview - old worldview, HARVY & VICTORY 2004, 10) systematizuje v podobném duchu studie Mishigenské university: KONTEXT TRADIČNÍHO MYŠLENÍ Rutina Fragmentace Potřeba Tok fyzického kapitálu Stroje Určitost Důraz na pracovní krok Soutěž Části zcela definují celek Kontrola Reakce Kontrola nad Zdroj: HARVY & VICTORY 2004, 10
KONTEXT KREATIVNÍHO MYŠLENÍ Kreativita Integrace Potenciál Tok myšlenek a nápadů Životní prostor Neurčitost Důraz na vztahy/celek Spolupráce Celek je více než suma jeho částí Důvěra Imaginace a experimentování Spojení sil
2
GLOSÁŘ K PREZENTACI KREATIVITA Kreativita je charakterizována jako schopnost spojovat stávající vědomosti, generovat nové nápady a transformovat je do užitečného výsledku – inovací. Kreativita platí za strategickou nemateriální surovinu, která je na rozdíl od tradičních přírodních zdrojů nevyčerpatelná. Roste tak vědomí toho, že schopnost společnosti zužitkovat svůj kreativní potenciál, tedy svou „surovinu nadcházejícího tisíciletí“ (ARAYA & PETERS 2010 S. xx; HILL 2007), je zásadním předpokladem pro inovační sílu a konkurenceschopnost národních ekonomik. Kulturní/umělecká kreativita - zahrnuje představivost a schopnosti generovat originální nápady a nové způsoby, jak interpretovat svět, vyjádřené v textu, zvuku a obrazu. Ekonomická kreativita - je dynamický proces vedoucí k inovacím v oblasti technologií, obchodních praktik, marketingu atd., a je úzce spojena se získáním konkurenční výhody v ekonomice. Technologická/vědecká kreativita - zahrnuje zvídavost a ochotu experimentovat a vytvářet nová propojení stávajících vědomostí k řešení určitého problému. Všechny výše uvedené druhy kreativity jsou ve větší či menší míře ve vzájemném vztahu. (UNCAD 2010, s. 1—2)
KULTURA Kultura může být charakterizována jako realita a intelektuální sféra společnosti vytvořená lidmi se všemi svými projevy, které čerpají z historie a regionální příslušnosti. Kulturní kreativita je schopnost lidí (zejména umělců) kreativně myslet a vyjadřovat se obrazně bez ohledu na konvenční pravidla (KEA 2006, s. 2-3). Konvence se tak prolamují, rozvíjejí se nové vize, nalézají nové cesty a tím se vytvářejí inovativní produkty nebo služby.
KREATIVNÍ EKONOMIKA Kreativní ekonomika je ekonomika založená na nápadech, inovacích, znalostech, rozmanitosti, spolupráci a tvořivosti. Je to rozvíjející se koncept na rozhraní mezi kreativitou, kulturou, ekonomikou, technologiemi a společností. Zahrnuje ekonomické činnosti, které za užití myšlenek, nápadů a práv duševního vlastnictví revitalizují výrobu, maloobchod, služby, vytvářejí blahobyt a přispívají k rozvoji komunit, měst i regionů. Význam kreativní ekonomiky pro národní hospodářství lze popsat prostřednictvím následujícího znázornění, kde jsou talent, znalosti a nadání vzdělaných a kreativních jedinců za pomoci vědeckých a kulturních vstupů transformovány do socio-ekonomických přínosů společnosti (srov. BAKHSHI a kol. 2008; POTTS 2007) (obr.2).
3
Obr.2 Význam kreativní ekonomiky a kultury pro inovace
Zdroj: Hautamäki 2010, s. 17. Vlastní zpracování. Online: http://www.minedu.fi/export/sites/default/OPM/Julkaisut/2010/liitteet/OPM13.pdf (poslední přístup 13. 12. 2013)
Principy kreativní ekonomiky procházejí napříč prostorovými měřítky – od jednotlivce, přes komunity, města a regiony až po EU (viz Vrstvy kreativní ekonomiky). Vrstvy kreativní ekonomiky
Vrstvy kreativní ekonomiky Stát Region Město Komunita Jedinec
Kreativní ekonomika, kulturní a kreativní odvětví, veřejné licence creative commons, creative trident aj. Triple-helix, Quadruple-helix, Quintuple-helix, kreativní klastr aj. Kreativní město/metropole, lokální kulturní a kreativní odvětví aj. Sociální inovace, community building, kreativní čtvrti aj. Kreativita, kultura, vzdělávání aj.
Tímto se mohou kreativní ekonomiky dotýkat koncepty jako kreativní ekologie (HOWKINS 2009), kreativní klastr (PRATT 2004, S. 50-66), kreativní města (LANDRY 2000), kulturní čtvrti (EVANS 2009) a pod. KREATIVNÍ TŘÍDA Koncept kreativní třídy je založen na lidech a jejich zaměstnáních. Dle původce teorie kreativní třídy Richarda Floridy se tato třída skládá z lidí tvořících přidanou ekonomickou hodnotu prostřednictvím své kreativity (FLORIDA 2002, 68). Kreativní třída zahrnuje vysoce kvalifikované pracovníky, analytiky, odborné a technické pracovníky i umělce. Její přítomnost podporuje hospodářskou, sociální a kulturní dynamiku města či regionu. Funkcí kreativní třídy je tvorba nových myšlenek, technologií nebo nových kreativních obsahů. Vlastnostmi kreativní třídy jsou kreativita, podnikavý duch nebo ochota riskovat a zakládat startupy. Pro alokaci a udržení kreativní třídy hrají významnou roli tzv. tři „T“: technologie, talent a tolerance (FLORIDA 2002, 249). Kreativní třídu tvoří: super-kreativní jádro, které zahrnuje vědce, inženýry, univerzitní profesory, básníky, spisovatele, umělce, návrháře, architekty a další profese, jejichž cílem je vytvořit nové formy nebo návrhy, které jsou snadno přenosné a široce uplatnitelné. 4
kreativní odborníci (Creative Professional), kteří pracují v oboru vyžadujícím intenzivní znalosti, např. high-tech sector, finanční služby, zdravotnictví nebo management. Teorie tzv. kreativní třídy je partnerskou teorií lidského kapitálu. Pro svou elitářskou konotaci zůstává kontroverzní. KULTURNÍ A KREATIVNÍ ODVĚTVÍ Kulturní a kreativní odvětví (též „kulturní a kreativní průmysly“) jsou považovány za zásadní komponent inovačního systému země. Trüby a kol. (2008, 3) systematizuje přínos kulturního a kreativního sektoru národní ekonomice těmito základními proudy: Kulturní a kreativní sektor je významným dodavatelem inovačních myšlenek, přispívá k ekonomickému a inovačnímu potenciálu a vytváří nové produkty, služby, trhy a pracovní místa. Kulturní a kreativní sektor nabízí služby, které jsou popudem k inovačním aktivitám ostatních podniků a organizací. Kulturní a kreativní sektor intenzivně užívá nových technologií a svými aktivitami urychluje inovační impulsy výrobců dalších nových technologií. Kulturní odvětví je založeno na kreativitě, výrazové hodnotě a kulturním dědictví. „Kulturní průmyslová odvětví zahrnují ekonomické aktivity, které spojují koncepční, tvůrčí a produkční funkce s komerčními aktivitami ve velkém. Toho dosahují poskytnutím hmotné pomoci či využitím komunikačních technologií” (CIKÁNEK a kol. 2009, s. 14-15). Patří mezi ně výtvarné, hudební a jevištní umění, film a video, televize a rozhlas, videoherní průmysl, hudební průmysl, vydavatelství, kulturní dědictví aj. Kreativní odvětví „Kreativní průmysly [též kreativní odvětví, pozn. aut] jsou průmyslová odvětví, jejichž základem je individuální lidská kreativita, lidské dovednosti a talent. Zároveň jsou odvětvími s potenciálem vytvářet bohatství a pracovní místa zejména prostřednictvím využití duševního vlastnictví“ (CIKÁNEK a kol. 2009, s.47). Patří mezi ně věda, výzkum a inženýrství, podnikání a finance, právo, architektura a design (módní, průmyslový, environmentální aj.), informatika, digitalizace, software, reklama, nová a integrovaná digitální média aj. CREATIV TRIDENT Statistické sledování zaměstnanosti v kulturních a kreativních průmyslech. zaměstnanci vykonávající kreativní činnost v rámci kreativních průmyslů zaměstnanci vykonávající nekreativní činnost v rámci kreativních průmyslů zaměstnanci vykonávají kreativní činnost mimo kreativní průmysly Tato metodika byla vyvinuta Australskou vědeckou radou Centra excelence pro kreativní průmysly a inovace (Australian Research Council Centre of Excellence for Creative Industries and Innovation). Metodika předchází dvojímu započítávání a podává reálný přehled o zaměstnanosti v kulturním a kreativním odvětví (HIGGS a kol. 2007). 5
DIGITAL HUMANITIES Digital humanities „je oblast výzkumu a výuky na rozhraní výpočetní techniky a společenských a humanitních věd. Disciplína se věnuje např. sběru, uchování a sdílení dat ke sbírkám nebo digitalizaci kulturního/uměleckého obsahu. Kombinuje metody od tradičních humanitních oborů (např. historie, filozofie, lingvistiky, literatury, umění, archeologie, hudby a kulturních studií) a společenských věd. To vše pomocí nástrojů poskytovaných výpočetní technikou, jako je vizualizace dat, vyhledávání informací, statistiky, práce s texty anebo digitální publikování“ (http://de.wikipedia.org/wiki/Digital_Humanities; http://journalofdigitalhumanities.org ).
VEŘEJNÉ LICENCE CREATIVE COMMONS „Licence Creative Commons je soubor veřejných licencí, které přinášejí nové možnosti v oblasti publikování autorských děl: posilují pozici autora při rozhodování, za jakých podmínek bude dílo veřejně zpřístupněno. Licence Creative Commons fungují na jednoduchém principu: autor jejich prostřednictvím plošně uzavírá se všemi potencionálními uživateli díla smlouvu, na základě které jim poskytuje některá svá práva k dílu a jiná si vyhrazuje. Creative Commons nejsou popřením klasického pojetí copyrightu, vycházejí z autorského zákona, který je upravuje jako licenční smlouvy (§ 46 -55 AutZ)“ (www.creativecommons.cz). Srov. též Myška a kol. 2012.
KREATIVNÍ MĚSTO
Kreativní město - fáze 1.0 („první generace“) - Město atraktivní pro tzv. kreativní třídu (Florida 2002). Dle Floridy je kvalita lokality s rozvinutou kulturou hlavní konkurenční výhodou, neboť přitahuje u udržuje tyto vysoce vzdělané a kreativní lidi. Jejich přičiněním pak vznikají podniky/startupy a pracovní místa. Kreativita a kultura jsou tak novými hnacími motory lokální/regionální ekonomiky. Kreativní město - fáze 2.0 („druhá generace“) – Město rozvíjející kulturní a kreativní odvětví, založené na lokálních neopakovatelných zdrojích. Tato odvětví nabalují další příbuzné obory, čímž dochází ke vzniku kreativních klastrů a vzniku a udržení pracovních míst, revitalizaci a atraktivizaci socio-kulturního milieu města/regionu. Kreativní město - fáze 3.0 („třetí generace“) – Vize města, jehož konkurenceschopnost vyplývá z kulturnosti. Město generující inovace, nové identity, nové ekonomiky/trhy a nové prostory (CARTA 2009). Nutné je splnění podmínky „3C“ – Kultura/Culture, Komunikace/Communication, Spolupráce/Co-operation. S Cartovými slovy: „Je třeba, aby skončila fáze zvětšování lidské stopy na zemi, fáze měst jakožto rizik pro planetu, je třeba, abychom započali fázi měst otevřených a přístupných lidem, fázi zlepšování městských metabolismů, městské ekologie. Soukromě to nazývám vizí měst, jejichž konkurenceschopnost vyplývá z kulturnosti“ (CARTA 2009, 1).
Více viz Landry 2000; INTELI 2011. Další koncepty pro rozvoj měst viz:http://www.ceosforcities.org/pagefiles/CitySuccess_FINAL.pdf 6
KREATIVNÍ KLASTR "Klastry jsou geografické koncentrace vzájemně propojených firem, specializovaných dodavatelů, poskytovatelů služeb, firem v příbuzných odvětvích a přidružených institucí v jednotlivých oblastech, které si konkurují, ale take spolupracují” (PORTER 1998). Kreativní klastr je geografická koncentrace (často regionálního charakteru) propojených jednotlivců, podniků/starupů, organizací a institucí zapojených do umění, kulturních a kreativních odvětví, nových médií, designu, ICT, vzdělávání a dalších kreativních aktivit (přínosy kalstru viz KIND & MEIER ZU KÖCKER, 2012; PRATT 2004, S. 50-66). KREATIVNÍ ČTVRTI (EVANS 2009, 40)
MONO CULTURE INDUSTRIES (vertikální modus) Čtvrť zaměřená na: např. TV / film & hudební postprodukce a studia, nová média, textil, keramika PLURAL CULTURE INDUSTRIES (horizontální modus) Čtvrť zaměřená na: např. coworkingové prostory, vizuální umění, architektura a design, multimédia, řemesla / designéři, divadelní umění, umělecká centra CULTURE PRODUCTION-CONSUMPTION Čtvrť zaměřená na: ateliéry s prodejními plochami, trhy s uměním, kulturní události a slavnosti CULTURAL CONSUMPTION Čtvrť zaměřená na: např. maloobchod (móda výpočetní technika / elektronika), pouliční trhy (starožitnosti, řemesla, potraviny), umělecké a zábavní zařízení a čtvrtě, (např. muzejní ostrovy, divadelní čtvrtě, "red light districts"), čtvrť restaurací/barů/klubů
COMMUNITY BUILDING Borrup (2006) popisuje „creative community building“ jako interdisciplinární úsilí pro zapojení lidí z různých oblastí do tvorby a výkonu koordinovaného programu nebo (sub)urbánních strategií pro sociální, občanský, fyzický, ekonomický a duchovní rozvoj komunity.
SOCIÁLNÍ INOVACE Vývoj a implementace nových nápadů (produktů, služeb a modelů) na splnění sociálních potřeb a vytváření nových sociálních vztahů nebo spolupráce (EK 2013). Demografie: Migrace a stárnutí populace v EU Ekologické trendy: voda, změna klimatu a energetika Nové trendy ve společnosti: Diverzita a nová komunita poskytující IT řešení (digitální společnosti) Chudoba, sociální vyloučení a chudoba dětí Trendy v oblasti zdraví a pohody: nespravedlnosti v oblasti zdraví, štěstí a péče Trend etických výrobků a služeb: Fair trade a místní produkce 7
VZDĚLÁVÁNÍ KE KREATIVITĚ: (PŘED)ŠKOLNÍ – UNIVERZITNÍ (ARAYA & PETERS 2010)
Před/školní výchova Rozvoj kreativního myšlení - myšlení v možnostech a alternativách; flexibilní a hravé zacházení se vzorci myšlení a strukturami myšlení; myšlení v nových kombinacích již poznaných elementů pro řešení problému; podpora otevřeného ducha a fantazie, improvizace, hledání nových kontextů, modelace nových nápadů a jejich přizpůsobení realitě (srov. FLETCHER, 2011, INTELI 2011, 111). Školství přispívá kreativní ekonomice např. v těchto oblastech:
výchova budoucích umělců prezentaci kreativních disciplín jako životaschopných kariérních cest vzdělávání kulturních konzumentů zapojení mladých lidí do komunálního života předcházení trestné činnosti mladistvých školy jako důležité křižovatky v síti regionálních kulturně-vzdělávacích institucí
Univerzity Kreativní ekonomika vyžaduje lidi s vysokou úrovní specializace a odborných znalostí v kombinaci se schopností spolupracovat napříč obory, inovovat současnou praxi a vyvíjet nová řešení a příležitosti ve výzkumu, vývoji a inovacích (srov. UUK 2010). Vysoké školství přispívá kreativní ekonomice např. v těchto oblastech: vzdělává budoucí umělce a kreativně myslící a jednající lidi vzdělává budoucí spotřebitele produktů a služeb s vysokou kulturní a kreativní přidanou hodnotou podchycuje a rozvíjí talent, nadání a kreativní myšlení posiluje důvěru ve své schopnosti a talent a představuje obory založené na kreativitě a technologiích jako životaschopné kariérní cesty podporuje komunální sounáležitost, toleranci, patriotismus a prevenci kriminality zajišťuje rozvoj kreativity všem bez rozdílu původu či příslušnosti k příjmovým skupinám (v případě veřejného [uměleckého] školství) propojuje vědomosti, kreativitu a praxi je významnou součástí územních inovačních modelů
8
ÚZEMNÍ INOVAČNÍ MODELY: TRIPLE-HELIX – QUINTUPLE-HELIX: 1. Univerzity 2. Podniky 3. Veřejná správa 4. Média-Kultura-Občanská společnost 5. Životní prostředí Znalosti, jako strategický zdroj, jsou jako společenský benefit přetvářeny skrze tzv. "znalostní modely" nebo "inovační modely", ve kterých jsou vědomosti zpracovávány pomocí kreativních procesů, jsou kombinovány a následně jsou produkovány znalosti nové. "Tento model může být nazýván "kreativní vytváření znalostí""(CARAYANNIS & CAMPBELL 2010, str. 48). Tyto modely ilustrují změnu institucionálního rámce pro inovace a růst, a to především v regionálním a urbánním kontextu. V současné době existuje šest modelů vytváření znalostí a inovační kreativity: MODEL 1 - Model 1 se zaměřuje na tradiční roli výzkumu na vysokých školách v rámci staršího lineárního modelu inovace; úspěch v modelu 1 je definován jako "kvalita excelence schvalována hierarchickým řízením"(CARAYANNIS & CAMPBELL 2010, 48). MODEL 2 - Model 2 je založen na následujících pěti principech: (1) poznatky získané v rámci aplikace, (2) transdisciplinarita, (3) heterogenita a organizační rozmanitost, (4) sociální odpovědnost a reflexivita , (5) kontrola kvality (GIBBONS a kol. 1994, 3-4.). MODEL "TRIPLE HELIX" - Triple Helix (trojšroubovice) spojuje MODEL 2 jako historicky vznikající sociální strukturu pro produkci vědeckých poznatků, a dává jej do vztahu k MODELU 1. Tím vzniká model trilaterální sítě a hybridní organizace vztahů mezi univerzitami - podniky – veřejnou správou. (ETZKOWITZ & LEYDESDORFF 2000, 118, 111112). MODEL 3 - Model 3 podporuje interdisciplinární myšlení a mezioborové uplatňování interdisciplinárních znalostí a umožňuje, a klade důraz na soužití a koevoluci různých znalostí a inovačních paradigmat (viz CARAYANNIS & CAMPBELL 2010, 51-52). Podporuje procesy vzájemného učení (cross-learning), propojuje základní výzkum s řešením problému (CARAYANNIS & CAMPBELL 2010, 57). MODEL QUADRUPLE HELIX - Quadruple helix (čtyřšroubovice) je založena na modelu Triple Helix, k němuž se přidává čtvrtá šroubovice "veřejnost a občanská společnost založená na médiích a kultuře". Čtvrtá šroubovice zahrnuje média, kreativní a kulturní sektor, hodnoty, životní styl, umění a kreativní třídu (CARAYANNIS & CAMPBELL 2009, 218, 206). MODEL QUINTUPLE HELIX - Quintuple Helix (pětišroubovice) je založena na modelu Quadruple Helix k němuž se jako pátá šroubovice přidává "přírodní prostředí". Tím se vytváří rámec pro transdisciplinární (a interdisciplinární) rozbor udržitelného rozvoje a sociální ekologie (CARAYANNIS & CAMPBELL 2010) (obr. 3). 9
Obr. 3 Model Quintuple-Helix v kontextu kreativní ekonomiky
Zdroj: CARAYANNIS a kol. 2012, vlastní adaptace
10
NÁVRHY VÝZKUMNÝCH TÉMAT SPOLEČENSKOVĚDNÍCH A HUMANITNÍCH OBORŮ PRO PODPORU KREATIVNÍ EKONOMIKY
Výzkum a vývoj
Rozvoj čtvrtí, měst a regionů
Kulturní a kreativní průmysly/sektory
VÝZKUMNÁ TÉMATA SPOLEČENSKOVĚDNÍCH A HUMANITNÍCH OBORŮ V RÁMCI KREATIVNÍ EKONOMIKY
Lokální/regionální mapování kulturních a kreativních odvětví a trendů Optimalizace účtu kultury Kulturní a kreativní odvětví v řetězci přidané hodnoty HDP Inovační kapacita kulturních a kreativních odvětví Analýzy dílčích trhů kulturních a kreativních odvětví Finanční instrumenty/venture capital KKP a synergické efekty/spill over efekty Infrastruktura pro kreativní průmysly Export kulturního/kreativního zboží a služeb Kultura jako národní značka a prostředek diplomacie Dialog o struktuře, výzvách a potřebách jednotlivých aktérů kulturních a kreativních odvětví Návrhy daňové a regulační politiky ovlivňující kulturní a kreativní sektory Revize a přizpůsobení dosavadních programů podpory (hospodářských, technologických, regionálních atd.), pro potřeby kulturních a kreativních odvětví Inovační kultura jako předpoklad konkurenceschopnosti Podpora podnikání/start-up Kulturní mapování a plánování Participativní systémy státní/lokální správy Socio-ekonomický dopad kreativních center na své nejbližší okolí a město Alokace a retence tzv. kreativní třídy Multilevel-governance Globalizace vs. Lokalita (mosty, zdroje, interakce) Komunikace, interakce, teritoriální partnerství Komunální mapování a plánování Analýza a užití lokálních (neopakovatelných) zdrojů k socio-ekonomickému rozvoji komunity/lokality Místo a estetika veřejného prostoru Kulturní diverzita jako strategický zdroj Tradice, kultura a komercializace Kreativní ekonomika – změna paradigmatu Kultura a technologie 2
2
Humanitní vědy
2
Filosofie Demografie Ekonomie Informatika Nová média Statistika Sociální geografie Pedagogika/didaktika Politologie Psychologie Právo Sociologie Ekologie Antropologie Etnografie Lingvistika Estetika Etika Historiografie Archeologie Religionistika Teologie Vědy o umění
Společenské vědy
x x
x x
x
x
x
x
x x
x
x x x x x x x x x x x x x
x
x
x x
x
x x
x x x x x x
x x x
x
x
x x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x x
x x x x x x x x x x x x x
x
x x x x x x x
x
x x x
x x
x
x x x x x x x x x x x x x
x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x
x x x x x x x x
x x x x x x x x x
Oborové složení je nadále předmětem diskuse.
11
x x x x x x x
x x x x
x
x x x
x x
x
x
x x x x x
x x x
x x x x x x x x x x x
x x x
x x x x x x x x x x x x x x
x
x x x x x x x
Socio-ekonomický rozvoj
Vzdělávání
VÝZKUMNÁ TÉMATA SPOLEČENSKOVĚDNÍCH A HUMANITNÍCH OBORŮ V RÁMCI KREATIVNÍ EKONOMIKY
Výzkumné organizace a lokální podniky jako klastry pro regionální rozvoj Inovační a vědomostní modely - podpora, vznik, udržitelnost Smart administration Podpora znalostní agendy (vzdělání, umění, vznik, uchování a předání znalostí a práce s nimi) Kreativita jako strategický zdroj (umělecká, vědecká, ekonomická a technologická kreativita) Znalosti jako strategický zdroj (triple, quadruple, quintuple helix) Vzájemná závislost kultur (divadelních, uměleckých, hudebních) v globalizovaném světě Výzkum nutných dovedností, jakými má akademická obec vybavit své studenty pro potřeby zapojení se do kreativní ekonomiky Strategický rámec pro rozvoj regionální kreativní ekonomiky Výzkum pro lepší kvantifikovatelnost ekonomických přínosů kreativních odvětví se zvláštním důrazem na přidanou hodnotu v oblasti inovací Rozvoj a investice do nové generace širokopásmového připojení Ženy v podnikání, ve výzkumu a vývoji Práva duševního vlastnictví Sdílené licence Creative commons Digitalizace kulturního dědictví Rozvoj kreativity na všech vzdělávacích stupních Síťování, spolupráce lokálního školství Interdisciplinarita/interkulturalita Výchova k podnikání Strategie na podporu a inspiraci mladých lidi ze všech prostředí věnovat se kariéře v kreativních odvětvích Systém vzdělávání pro nastavení nových, převratných a inovativních systémů pro výuku Demografie: stárnutí populace Ekologické trendy: energetika, klima, voda Kulturní trendy a sbližování generací ICT, umění a člověk Trendy: digitální společnost Sociální vyloučení/gentrifikace Trendy etických výrobků a služeb Audio/video a zdraví člověka Trendy v oblasti zdraví a pohody
2
Humanitní vědy
2
Filosofie Demografie Ekonomie Informatika Nová média Statistika Sociální geografie Pedagogika/didaktika Politologie Psychologie Právo Sociologie Ekologie Antropologie Etnografie Lingvistika Estetika Etika Historiografie Archeologie Religionistika Teologie Vědy o umění
Společenské vědy
x x x x x x x
x x x
x x
x
x x
x
x x
x
x
x x
x x
x x
x x
x
x x
x
x
x
x
x
x
x x
x
x x x x
x
x x x x
x x
x
x
x
x
x
x x
x
x x
x
x
x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x
x
x x
x
x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x
Atd.
Zdroj: vlastní znázornění
12
x x x x x x x x x
x x x x x x x x x x x x
x x x x x x x
x x
x x x x
x x x x
x x x x x
x
x x x x x x x x x x x x x x
x x x x
LITERATURA
ARAYA, D., PETERS, M. A. (2010): Education in the Creative Economy. Knowledge and Learning in the Age of Innovation. New York. BAKHSHI, H., MCVITTIE, E., SIMMIE, J. (2008): Creating Innovation: Do the creative industries support innovation in the wider economy? NESTA. Londýn. BORRUP, T. (2006): The Creative Community Builder’s Handbook: How to Transform Communities Using Local Assets, Art, and Culture. Saint Paul. CARAYANNIS, E. G., CAMPBELL, D.F.J. (2009): “Mode 3” and “Quadruple Helix”: toward a 21st century fractal innovation ecosystem. International Journal of Technology Management, 46(3/4), 201–234. CARAYANNIS, E. G., CAMPBELL, D.F.J. (2010): Triple Helix, Quadruple Helix and Quintuple Helix and how do knowledge, innovation and the environment relate to each other? A proposed framework for a trans-disciplinary analysis of sustainable development and social ecology. International Journal of Social Ecology and Sustainable Development, 1(1), 41–69. CARAYANNIS, E.G., BARTH, T.D., CAMPBELL, D.F.J. (2012): The Quintuple Helix innovation model: global warming as a challenge and driver for innovation. Journal of Innovation and Entrepreneurship 2012, 1:2 CARTA, M. (2009): Kreativní město 3.0. Překlad prezentace přednesené v rámci Fóra pro kreativní Evropu (26. a 27. 3. 2009, Městská knihovna v Praze). Online: http://www.idu.cz/media/document/carta.doc (poslední přístup 11.1.2014) CIKÁNEK, M., ŽÁKOVÁ, E., LEHEČKOVÁ, E., JAUROVÁ, Z., BEDNÁŘ, P. (2013): Kreativní průmysly – příležitost pro novou ekonomiku II. Institut umění - Divadelní ústav. Praha. DRUCKER, P. (1966): The effective executive. New York. DRUCKER, P. (1993): Post-capitalist society. Oxford. ETZKOWITZ, H., LEYDESDORFF, L. (2000): The dynamics of innovation: from National Systems and “Mode 2” to a Triple Helix of university-industry-government relations. Research Policy, 29, 109–123. EU (2010): European Competitiveness Report 2010. Commission staff working document SEC(2010) 1276. Accompanying document to the Communication — An Integrated Industrial Policy for the Globalisation Era: Putting Competitiveness and Sustainability at Centre Stage. Brusel. EVANS, G.L. (2009): From cultural quarters to creative clusters: creative spaces in the new city economy. V The sustainability and development of cultural quarters: international perspectives, edice Legner, M., Stockholm: Institute of Urban History. FLORIDA, R. (2002): The Rise of the Creative Class, New York.
13
GIBBONS, M., LIMOGES, C., NOWOTNY, H., SCHWARTZMAN, S., SCOTT, P., TROW, M. (1994): The new production of knowledge. The dynamics of science and research in contemporary societies. London. HARVEY, L., VICTORY, J. (2004): The Creative Community Handbook: A Leap to Possibilities Thinking. Mishigan State University. HAUTAMÄKI, A. (2010): Creative economy and culture at the heart of innovation policy. University of Jyväskylä. In: Creative Economy and Culture in the Innovation Policy. Finsko. HIGGS, P., STUART, D., CUNNINGHAM, S. (2007): Australia’s Creative Economy: Mapping Methodologies. Technical Report. Centre of Excellence for Creative Industries and Innovation. Brisbane. HILL, R. C. (2007): Creativity is the Currency of the New Millennium. Konference: Creativity or Conformity? Building Cultures of Creativity in Higher Education. Institute for Applied Creativity. Texas A&M University. HOWKINS, J. (2001): The Creative Economy: How people make money from creativity, Penguin UK. INTELI (2011): Creative-based Strategies in Small and Medium-sized Cities: Guidelines for Local Authorities. Óbidos. KEA, European Affairs (2006): The Economy of Culture in Europe, study prepared for the European Commission (Directorate-General for Education and Culture). Brusel. KIND, S., MEIER ZU KÖCKER, G. (2012): Developing Successful Creative & Cultural Clusters. Measuring their outcomes and impacts with new framework tools. Berlin LANDRY, C. (2000): The creative city: a toolkit for urban innovators. London. MYŠKA, M., KYNCL, L., POLČÁK, R., ŠAVELKA, J. (2012): Veřejné licence v České republice. Masarykova univerzita. Brno. PINK, D. (2005): A whole new mind: Moving from the information age to the conceptual age. New York. PORTER, M.E. (1998): Clusters and the New Economics of Competition, in: Harvard Business Review POTTS, J. (2007): Art and innovation: an evolutionary economic view of the creative industries. Multidisciplinary Research in the Arts E-Journal, UNESCO Observatory, The University of Melbourne POWER, D., NIELSEN, T. (2010): Priority Sector Report: Creative and Cultural Industries, European Cluster Observatory. POWER, D., NIELSEN, T. (2011): Priority Sector Report: Creative and Cultural Industries, European Cluster Observatory. PRATT, A. C. (2004): Creative clusters: towards the governance of the creative industries production system? Media international Australia, Nr. 112, S. 50-66.
14
STRYJAKIEWICZ, T. (2010): Location factors of the creative and knowledge-intensive industries in European metropolitan regions. Geograficky cyasopis, 62 (1): 3-19. TOFFLER, A. (1980): The third wave. New York: Bantam Books. TOFFLER, A. (1990): Powershift: Knowledge, wealth and violence at the edge of the 21stcentury. New York. TRÜBY, J., RAMMER, C.,MÜLLER, K. (2008): The Role of Creative Industries in Industrial Innovation, Center for European Economic Research 08-109, ZEW Publications. UNCTAD (2010): Creative Economy Report, United Nations 2010. New York. UUK (Universities UK) (2010): Creating prosperity: the role of higher education in driving the UK’s creative economy. London.
15
