Pro praxi
našich
škol
ŠKOLY PRO MLÁDEŽ MENTÁLNĚ RETARDOVANOU Problematika v ý c h o v y k manželství a rodičovství na zvláštní š k o l e Jaromír 1.
Kulhánek
Současný
stav
T e m a t i k a výchovy k m a n ž e l s t v í a r o d i č o v s t v í ( d á l e j e n V M R ) j e v s o u č a s n ý c h o s n o v á c h ZvŠ p o j a t a j a k o s l o ž k a m r a v n í výchovy. VMR je r e a l i z o v á n a p o m o c í s a m o s t a t n ý c h t e m a t i c k ý c h c e l k ů v r á m c i j e d n o t l i v ý c h p ř e d m ě t ů . Na I. stupni to jsou p ř e d e v š í m p ř e d m ě t y v ě c n é h o u č e n í a vlastivědy, na něž n a v a z u j í na II. stupni přírodopis, j e d n o t l i v é výchovy a dříve i o b č a n s k á n a u k a . Z t o h o je z ř e j m é , že k v a n t i t a t i v n ě i k v a l i t a t i v n ě se liší množství poznatků p ř e d a n ý c h ž á k ů m a závisí p ř e d e v š í m na u č i t e l i ( u č i t e l s k é m s b o r u j , kolik informací a jakou formou žákům předá. V e z m e m e - l i v úvahu, že d n e š n í p o p u l a c e r y c h l e j i t ě l e s n ě vyspívá, že se s n i ž u j e p r ů m ě r n ý věk p r v n í c h m e n s t r u a c í u dívek 1 věk p r v n í c h e j a k u l a c í u c h l a p c ů , že j s m e s v ě d k y r o z v o j e p l n ý c h s e x u á l n í c h vztahů u z n a č n é č á s t i m l á d e ž e , v y s o k é rozvodovosti především m l a d ý c h m a n ž e l s t v í a z n a č n é h o počtu i n t e r r u p c í , můž e m e se p r á v e m domnívat, že s o u č a s n é p o j e t í VMR r e a l i z o v a n é naší v ý c h o v n ě v z d ě l á v a c í s o u s t a v o u je n e d o s t a t e č n é . P o n d ě l n í č k o v á - M a š l o v á ( 1 9 8 9 ) uvádí, že s y s t é m vzdělávání v o b l a s t i s e x u á l n í výchovy by měl přispívat z e j m é n a k t ě m t o cílům: 1. 2. 3. 4. 5.
Bránit Bránit Bránit Bránit Bránit
b r z k é m u z a h á j e n í s e x u á l n í h o života. promiskuitě. š í ř e n í p o h l a v n í c h c h o r o b , v č e t n ě AIDS. předčasnému a nechtěnému těhotenství. sexuální delikvenci.
Nabízí se o t á z k a . S p l ň u j e s o u č a s n é p o j e t í VMR tyto c í l e ? Nem u s í m e odpovídat, r e a l i t a to u č i n í za n á s . U r č i t ě je a bude záj m e m s p o l e č n o s t i , aby počty p ř e d č a s n ý c h t ě h o t e n v í , i n t e r r u p c í , případů o n e m o c n ě n í , rozvodů, p r o m i s k u i t y i a g r e s i v n í c h s e x u á l ně m o t i v o v a n ý c h t r e s t n ý c h činů bylo c o n e j n i ž š í . SPECIÁLNl
PEDAGOGIKA
C.
4.
ROfi.
1990—91
157
Jak zlepšit tento neutěšený s t a v ? Co může školství (běžné i s p e c i á l n í ) společnosti nabídnout? Nejjednodušší, n e j h u m á n n ě j ší i n e j e k o n o m i č t ě j š í řešení — včasnou, s y s t e m a t i c k o u a kvalitní výchovu k manželství a rodičovství. Společnost pohlíží na postižené jedince do z n a č n é míry j a k o na bezmocné děti. Postoj k nim se snoubí s pocity viny na jedné s t r a n ě a agresivitou na druhé. Sexuální život postižených je považován za nežádoucí, odporný až úchylný. Od t ě c h t o jedinců je především o č e k á v a n a asexuálnost. Tento negativní přístup k sexualitě postižených j e t a k é významně ovlivněn problematickým postojem k vlastní sexualitě u zdravých jedinců (Brzek, Lachman 1982). Nedostatek odborných i n f o r m a c í j e jednou z příčin předsudků a mýtů t ý k a j í c í c h se sexuality postižených. Údaje v roku 1970 ukazují, že 89 % z 1,6 mil. m e n t á l n ě r e t a r d o v a n ý c h v USA má IQ nad 53. Tito lidé mají tedy intelektové schopnosti srovnatelné se vzděláním žáka š e s t é třídy a k tomu j e š t ě s o c i á l n í a odborné dovednosti, k t e r é jsou nezbytné pro j e h o život. Vzdor jejich mentálním schopnostem jim není umožněna vhodná sexuální a p a r t n e r s k á výchova. Důsledkem toho je d e g r a d a c e hodnot j a k o je láska, manželství, milenectví, nepochopení významu antik o n c e p c e , interrupce atd. ( A b r a h a m s o n 1 9 8 8 ) . Uvědomíme-li si intelektové možnosti žáků ZvŠ, možnosti výchovného působení na ně, můžeme vyslovit domněnku, že na ZvŠ lze úspěšně realizovat VMR, že tito žáci jsou s c h o p n i m n o h é z věcí jim předložených n e j e n pochopit, ale i aplikovat v životě, jak to dokumentuje S k o ř e p a ( 1 9 8 7 ) . 2.
Výzkumná
sonda
Pro získání údajú z oblasti r e a l i z a c e VMR na ZvŠ byl vypracován dotazník, který obsahoval 15 položek. Aby vzorek obsahoval názory učitelů ZvŠ, ZvŠI, byl rozeslán do: — — — — — —
ZvŠ Kyjov ZvŠ Litomyšl ZvŠI Litovel ZvŠI Ostrava-Zábřeh ZvŠ Rumburk ZvŠ Žďár nad Sázavou
Celkem bylo rozesláno 109 dotazníků do šesti ZvŠ České republiky. Zpět jim bylo doručeno 80, tj. 73,4 % . 90 % dotázaných se domnívá, že výchovně vzdělávací p r o c e s na ZvŠ nedostatečným způsobem postihuje i VMR. Potvrdilo se, že VMR probíhá buď na bázi předmětů u č e b n í c h osnov, j e j i c h ž náplň lze z hlediska obsahu, času a o b k l o p u j í c í nás reality považovat p ř i n e j m e n š í m SPEClAl.Nl
158
PEDAGOGIKA
C.
4,
ROC.
1990-91
za problematickou, nebo VMR závisí na aktivitě a možnostech učitele zajistit jiné formy vzdělávání, jako jsou např. besedy, přednášky, film, atd. 71,2 % se domnívá, že VMR není pouze záležitostí školy, že by tu svoji úlohu měla s e h r á t t a k é rodina. To je s a m o z ř e j m é , ovšem většina žáků ZvŠ pochází z patologického rodinného prostředí a je na škole, aby tuto j e j í roli převzala a kompenzovala tak tento výchovný element. Jako problém se jeví i forma n e j v h o d n ě j š í h o složení žákovského kolektivu při realizaci VMR. 23,8 % respondentů se domnívá, že n e j v h o d n ě j š í je výuka v oddělených skupinách chlapců a dívek s t e j n ý c h věkových kategorií. 26,2 % považuje za nejvhodnější, jsou-li zpočátku s problematikou seznamováni chlapci i dívky zvlášť a později společně. 25 % uvažuje přesně naopak a zbylých 25 % považuje za n e j v h o d n ě j š í koedukativní působení. 68,8 o/o respondentů je toho názoru, že by bylo lepší nahradit s o u č a s n é pojetí VMR samostatným předmětem, jednu hodinu týdně, jak uvedlo 96,9 % učitelů. Názory se lišily v otázce, od k t e r é h o postupného ročníku by měla být z a h á j e n a s y s t e m a t i c k á výuka. Nejvíce, t j . 41,9 % , se domnívá, že výuka by měla být z a h á j e n a od 5. ročníku ZvŠ. Pro možnost využití předmětu k osvětové práci školy — především mezi rodiči, se vyslovilo 89,1 % respondentů. Potvrdilo se, že mezi pedagogy se ustálily dva termíny, jež jsou v praxi používány. Pro termín „výchova k manželství a rodičovství" se vyslovilo 45,6 % učitelů ZvŠ a pro termín „rodinná v ý c h o v a " 43,6 %. 3.
Návrh řešení Navrhuji, aby do učebního plánu ZvŠ byl zařazen předmět, který by vycházel ze š i r o k é báze přírody, civilizace, ze vztahu člověka a přírody ke vztahům mezi lidmi, ke smyslu lidské existence, k partnerským vztahům, manželství a rodičovství. Co se týče obsahu, je zcela nemyslitelné, aby problematika VMR „zabředla" jen do a n a t o m i c k o - f y z i o l o g i c k é h o rychlokursu. Za nejdůležitější považuji působení na citovou stránku, na zdůraznění nutnosti e x i s t e n c e vztahu mezi lidmi, jenž předchází tělesnému soužití. Jedná se o vytvoření takového předmětu, který by integroval prvky etické, estetické, biologické, sociologické, právní a j . Vytvořit předmět, který by vycházel z humánních aspektů života, který by napomáhal vytvářet profil citově a mravně vyspělého člověka. Navrhuji, aby tento předmět byl zařazen do učebního plánu ZvŠ od 5. postupného ročníku a aby doprovázel žáky až do k o n c e školní docházky. Je nutné sl uvědomit, že mnozí absolventi ZvŠ budou odcházet přímo do života a že se nemůžeme spoléhat na n ě j a k é následné působení. Předmět by byl dotován jednou hodinou týdně a svojí podstatou by vytvářel bohaté možnosti meziSPEClAl.Nl
PEDAGOGIKA
C.
4,
ROC.
1990-91
159
předmětových vztahů, využití rozličných o r g a n i z a č n í c h forem vyučování, mezi něž by bylo možné zařadit i přímé vstupy různých odborníků (sexuolog, sociolog a j J do výuky, a l e i rodičů, pěstounů. Přispíval by k socializaci postižených i k j e j i c h snazší a správné o r i e n t a c i v životě. Hodiny u r č e n é pro tento předmět by mohly být získány redukcí m é n ě vhodného či nevhodného učiva, kterého je podle m é h o mínění na ZvŠ dost. Považuji za nutné, aby se na přípravě obsahu, metodik, u č e b n i c a pomůcek podíleli především učitelé ZvŠ. Výuka by probíhala za účasti c h l a p c ů i dívek s t e j n é věkové kategorie. Domnívám se, že tento model koedukativního působení je z hlediska budoucího života žáků n e j l é p e vyhovující. Vždyť muže ženy a ženy muži budou provázet po celý život. Naučí-li je škola (když ne r o d i n a ) spolu hovořit, umět se k sobě chovat, překonávat rozpaky (za taktního vedení p s y c h o p e d a ) , vznikne předpoklad možnosti budoucího úspěšného soužití, dialogu, schopnosti řešení obtíží a krizí. Jak bylo již zmíněno výše, s p o l e č n ě s průběhem tohoto předmětu je zde i možnost působení na rodiče. Seznamováním s průběhem a obsahem výuky vytváří prostor i pro nepřímé ovlivňování rodinného klimatu, estetiky bydlení atd. V r á m c i SRPŠ by měli možnost setkat se s odborníky, sblížit se i po jiné s t r á n c e se školou, získat k ní důvěru. Je zřejmé, že VMR nemůže začít až v 5. ročníku. Pro žáky mladšího školního věku se jeví j a k o vhodnější, aby s e l e m e n t á r ní problematikou VMR byli s e z n a m o v á n i . v r á m c i t e m a t i c k ý c h celků v jednotlivých p ř e d m ě t e c h v ě c n é h o učení a vlastivědy, kde by složka VMR tvořila součást komplexního, ale e l e m e n t á r n í h o pohledu na svět. 4.
VMR a v
jako samostatný zahraničí
předmět
u
nás
Jak uvádí Rozinajová ( 1 9 8 3 ) není samostatný předmět VMR žádnou novinkou. Konkrétně v Československu byl ve školním r o c e 1977—78 zaveden povinný 20hodinový kurs pod názvem Výchova k rodičovství do škol typu s t ř e d n í c h odborných učilišť. V SSSR byl v r o c e 1982 do 9. a 10. ročníku e x p e r i m e n t á l n ě zaveden samostatný předmět pod názvem Etika a psychologie rodinného života. Jeho obsahovou náplň tvořily t e m a t i c k é c e l k y : Osobnost, společnost a rodina. Zvláštnosti mezilidských vztahů v období dospívání. Manželství, rodina, rodinný život. Základní hodnoty rodiny. Rodinná výchova dětí. Náčrt o b s a h o v é h o zaměření i samotný název předmětu prozrazuje, že důraz je kladen především na mravní, citovou a psychologickou stránku. Ve Finsku a Norsku e x i s t u j e samostatný předmět z a h r n u j í c í SPECIÁLNÍ
PEDAGOGIKA
C.
4,
ROC.
1990-91
problematiku VMR pod názvem Výchova k rodinnému životu a Učit se s p o l e č n ě žít. V USA na detroitské univerzitě zavedli experimentální studijní obor gamalogie, tj. vědu o manželství. E x i s t e n c e s a m o s t a t n é h o předmětu je známá i v Maďarsku a Polsku. Je nutné si uvědomit, že tyto předměty se zkoušely na š k o l á c h běžného typu. O realizaci VMR na speciálních š k o l á c h v zahraničí se dostupná literatura nezmiňuje. 5.
Zá v ě r
„. . . Nevidím žádný rozumný důvod, proč by se sexuální výchova postižených měla až do nástupu dospívání v č e m k o l i lišit od správné výchovy ostatních dětí. I postižené zajímá, jak a proč přišli na svět, jak vzniká rodina a na čem záleží, aby to 1 byla rodina dobrá . . . " (Pondělíčková-Mašlová 1990, str. 1 0 6 ) . Rád bych na tomto místě zdůraznil, že předložený text je více m é n ě námětem k zamyšlení. Sonda však dokázala, že e x i s t e n c e s a m o s t a t n é h o předmětu postihujícího problematiku VMR není pro učitele ZvŠ n e p ř i j a t e l n á . Je s a m o z ř e j m é , že před vlastní realizací tohoto návrhu je nutný rozsáhlý výzkum, a to n e j e n mezi učiteli ZvŠ, ale i mezi žáky ZvŠ, uskutečnění experimentální výuky, zavedení k a t a m n e s t i c k é h o šetření, využití zkušeností praktiků, názorů teoretiků a společně vytvořit dobrou a prospěšnou věc. Použitá
literatura:
1. A b r a h a m s o n , R., P a r k e r , T., W e l s b e r g , S.: Sexual E x p r e s s l o n of mentally R e t a r d e d Peopl: E d u c a t l o n a l and Legal Impllcatlons. A m e r i c a n Journal on Mental Retardatlon, n. 3, 1988. 2. Brzek, A., L a c h m a n , M.: Sexuální aspekty t ě l e s n é h o postiženi. Otázky defektologle, roC. XXV, 1982. 3. Pondělíčková-Mašlová, J.: K p r o b l e m a l c e s e x u á l n í v ý c h o v y . In: Brtnlková M. a kol.: Sex? AIDS1 Horizont, P r a h a 1989. 4. Pondělíčková-Mašlová, J.: Nezralá s e x u a l i t a . Avlcenum, P r a h a 1990. 5. Rozlnajová, H.: P e d a g o g i k a r o d i n n é h o života p r e učiteľov. SPN, B r a t i s l a v a 1988. J 6. Skořepa, C.: Výsledky výchovy k rodičovství na ZvS Brno, tř. kpt. Jaroše. Otázky d e f e k t o l o g t e , roč. XXX, 1987. 7. Učební osnovy ZvS. MSMT, P r a h a 1989.
SP£ClALNl
PEDAGOGIKA
C
4,
ROC
1880-91
