Vlastní motto: „Než přijde podzim přes štíty hor a přinese zimu a sníh, chci se projet po silnicích krásných hor , kde voní čas a poslouchat ptáky než odletí; poprvé po Slovensku s kamarádem Mirkem“.
Slovensko na kole 16.-21.8.2012 Jako každý rok chci lézt v italských Dolomitech, tak každý rok chci jezdit na kole po překrásných slovenských horách. Tentokráte jsem nejel sám, ale pozval jsem na cestu kamaráda Mirka Jirana. Ve čtvrtek ráno jsme odjeli vlakem z Jičína v 5.33 hodin přes Hradec Králové a Pardubice expresem 127 Fatra do Vsetína, kde jsme museli mít povinnou rezervaci pro
kola. Zlevněné jízdné stálo 204 Kč, kolo každý 60 Kč a rezervace navíc 15 Kč. Pohodlným klimatizovaným rychlíkem jsme přijeli do Vsetína s 15ti minutovým zpožděním v 11 hod. 10 minut. V kupé jsme měli zajímavou spolucestující Martu, asi 60 let, která se vracela po měsíci od dcery z Nového Zélandu. Posledních 17 let se věnuje józe a také její dcera zakládá středisko jógy u protinožců a je tam zatím velmi spokojena.. Příjemná cesta velmi rychle uběhla a nakonec nás Marta potěšila slovy, že i naše pozitivní myšlení je jóga, neboť pomáhá ostatním zlepšit tělesné a duševní zdraví, dosáhnout harmonie; jóga není jen fyzické a dechové cvičení či meditace. 1
16.8. čt Vsetín (345) – Velké Karkovice 29 km – hranice se Slovenskem (780) 38 km – Makov (630) 46 km – Turzovka Čadca (740) 71 km – Oščadnica 79 km + 6 km = 85 km Ze Vsetína už na kole jsme začali stoupat směrem Karolinka a Velké Karlovice kolem Vsetínských vrchů, kde jsem šlapal na jaře pěšky. Po 2 hodinách jsme
překročili slovenské hranice a po krátkém sjezdu do Makova odbočili vlevo do Turzovky a podél řeky
mírně klesali podél Kysuckých Beskyd do Čadce. Jen malá zastávka byla v pivnici na doplnění tekutin v Turzovce. Nedaleká obec Oščadnica má neskutečně velkou nabídku penziónů v ceně od 8 € za lůžko. Ubytovali jsme se v překrásném velkém rodinném penziónu Alpinka u manželů Kučákových a všem jej doporučujeme
[email protected] 2
cena 27 € za překrásný vybavený apartmán umožňující vaření; bylo by škoda tady nebýt… Před večeří jsme si prohlédli na kole obec a ochutnali slovenské pivo Urpiner na malé zahrádce restaurace. Zde nás překvapila 37letá blondýnka s přáním zakoupit v restauraci cigarety. Mirek se pokusil splnit její přání, ale požadovaný druh cigaret nepřinesl. Dáma se rozhodla koupit jiné cigarety sama a přinesla nám ke stolu další pivo s přáním si s námi povídat. Potřebovala se vypovídat a vybrečet, neboť ji včera propustili z nedalekého hotelu, kde pracovala 1.5 roku asi jako servírka a možná nejen to a navíc ji opustil po 12 letech manžel a zůstala s 2 dětmi sama. Byla hodně zdrcená, ale neuměli jsme ji pomoci a ona nakonec odjela autem ke svému bývalému hotelu. Během jednoho dne dvě zcela různá, svérázná setkání s ženami . 17.8. pá Oščadnica – Stará Bystrica 17 km – Sedlo Jamy (950) 33 km – Oravská Lesná 40 km – Oravská přehrada (602) 69 km – Tvrdošín (569) 81 km –Podbiel 90 km Habovka (720) 101 km Ráno bylo teplo, ale oblačná obloha a částečná mlha na blízkých kopcích. Už před osmou hodinou jsme začali mírně stoupat podél řeky Bystrička do malebné upravené Staré Bystrice se známým slovenským orlojem zhotovený teprve v roce 3
2009. Celé dílo přistavěné k boční stěně kulturního domu je označováno za největší dřevěnou sochu na Slovensku. Měli jsme štěstí, když v 9 hodin po orloji se promenádovalo sedm apoštolů. Malé náměstí je moderní a kolem jsou typická stavení jako je radnice, zbojnická bašta a nedaleký kostel a všude květinová výzdoba. Brzy následovalo dlouhé táhlé stoupání 540 m nahoru po široké nové silnici s malým
provozem do sedla Jamy. Zde jsme se odměnili Becherovkou a začali sjíždět do Oravské Lesné, kde jsme si prohlédli velký dřevěný kostel. Další zastávka byla až u Oravské přehrady z roku 1953, ale obloha byla stále zatažená a blízký „Slanický ostrov umění“ byl v oparu. Na ostrově je barokní kostel a expozice lidového umění. Před Tvrdošínem na Oravě jsme přejeli po hrázi 4
přehrady na starou cestu a odtud bez provozu do města, kde vysvitly první paprsky slunce a tak jsme na zahrádce poobědvali poslední dobroty
z domova a doplnili tekutiny. Překrásný je zdejší gotický dřevěný kostel z 15. st. stojící uprostřed upraveného hřbitova a zvláště starý barokní dřevěný oltář. Už v 15 hodin jsme přijeli do loveckého penziónu Monica v Habovce, kde nás přivítala dcera majitelky paní Pilarčikové přípitkem „čučo“ (borůvkový =
čučoretkový likér) a potom ještě „bruso“ od majitelky (brusinkový brusnicový likér). Na terase jsme si dlouho povídali s diabetiky z Rožnova pod Radhoštěm než nám připravili překrásný velký apartmán se zařízenou kuchyní. Ubytování s polopenzí a hlavně výbornou domácí kuchyní pořídíte už od 17 € při delším pobytu; všem doporučuji 5
[email protected] . Byl pátek a zde se dodržuje bezmasý den; i tak smažený květák či halušky jsou skvělé. 18.8. so Zuberec 3 km – Huty (960) 10 km – Kvačany 20 km – Liptovský Mikuláš (567) 35 km – Liptovský Hrádek 45 km – Pribylina (745) 54 km – Podbanské (940) 64 km –křižovatka pod Štrbským Plesem (1300) – Starý Smokovec (1136) - 94 km – Tatranská Lesná (920) 98 km Ráno bohatá výborná snídaně a v 8 hodin jsme začali stoupat směrem sedlo Roháčů, ale po 10 km jsme museli odbočit vpravo do vsi Húty, neboť po silnici od Liptovského Mikuláše do sedla byli závody aut do vrchu a silnice byla uzavřena. Proti autům, která musela jet po dlouhé objížďce směrem na Ružomberok jsme měli štěstí, že stačilo cca 7 km po červené turistické cestě do Kvačan, ale některé strmé úseky jsme museli svá kola vytlačit a některé příkré kamenité úseky cesty raději kola 6
snést; přesto se nám cesta moc líbila. Z Kvačan kolem přehrady Liptovská Mara byla cesta už velice pohodlná a rychlá. Překrásné slunečné počasí, ale teplota v nížině až příliš vysoká, skoro 30° C a tak jsme se těšili raději do hor. Mirkovi se uvolnila klika ve středu kola a v blízkém servisu zjistili zcela rozbité ložisko, které museli vyměnit, za což zaplatil skoro 20 €. Byl nesmírně rád, že oprava proběhla rychle a mohl nerušeně pokračovat v cestě do Vysokých Tater. Krátká byla zastávka za Liptovským Hrádkem u památníku padlým z první i druhé světové války v pozadí s monumentálním Kriváněm (2494), což je nejzápadnější vrchol Vysokých Tater. Vyhlídka při stoupání na Pribylinu byla vlevo na Roháče, zpět na Nízké Tatry, před námi Kriváň a stále 7
překrásné počasí. Na oběd jsme zastavili v hospůdce v lese před Podbanským a zase museli doplňovat nezbytné tekutiny, tj. pivo. Další si Mirek ještě zasloužil na parkovišti Tri studničky a Becherovku u
Štrbského Plesa. Následoval už nádherný sjezd do Smokovců s vyhlídkou na skoro celý hřeben Vysokých Tater vlevo a vpravo do údolí a na Poprad. V Dolním Smokovci už jen Mirek si dal svou oblíbenou kávičku a za necelých 10 minut jsme přijeli do penziónu Karpatia, který jsem loni vybral pro pobyt asi 23 přátel první týden v září tohoto roku , kdy bude vedoucím jako už posledních 10 let má žena Jitka. 8
Ubytování trochu skromné bez sociálního zařízení na pokoji (účastníci zájezdu to budou mít mnohem lepší, ale za více peněz) a polopenze dobrá za 17 € (výběr ze tří jídel večer i ráno).
Z baru je překrásný výhled jak na Lomnický štít, tak na Kežmarský štít; blízká je i stanice železnice. Večer měl ještě Mirek přátelskou návštěvu staršího kamaráda, tiskaře z Huncovců a tak jsme chutnali „tatranský čaj“, který byl silnější jak grappa či běžná slivovice. 19.8. ne Huncovce (630) – 10 km – Vrbov 14 km – Spišský Štvrtok 28 km – Spišská Nová Ves (455) 41 km – Sedlo Grajnar (1162) 58 km – přehrada Dědinky (700) 72 km – Stracená 78 km – Dobšinská ladová jaskyňa 84 km – Telgárt (870) 96 km – Helpa (700) 115 km Opět překrásné slunečné počasí, modrá obloha, bezvětří. Jen obsluhující personál penziónu si stěžoval na medvěda, který jim často v noci převrací popelnice a hledá něco dobrého a zůstává nepořádek kolem popelnic. Snadný a rychlý byl sjezd do Huncovců a potom jak 9
na houpačce do Spišského Štvrtku, kde jsme si prohlédli kostel sv. Vladimíra. Právě zde skončila slavnostní mše a kostel opouštělo více jak 200
lidí a ještě jedna mše bude prý následovat v 11 hodin, kdy se čeká ještě větší návštěva. Překrásný byl zpětný pohled na celý osvícený hřeben Vysokých Tater. Jeli jsme oblastí Spišské Magury a kolem Slovenského ráje, který mám stejně rád jako svůj Český ráj. Na 10
zahrádce upraveného náměstí ve Spišské Nové Vsi Mirek popil svou dopolední kávu a potom už dlouhé a náročné stoupání po Gotické cestě do sedla Grajnar; Mirek však jel skvěle, i když na vrcholu si pokaždé trochu zanadává a říká, že to pro něho není a nebo, že je nepřipraven. Ve sjezdu mi však ujíždí a brzy jsme přijeli k přehradě Dedinky. Následovalo znovu asi 150 m nahoru na kopec Dobšiná a překrásný byl sjezd do obce Stratená, kde jsme zastavili u prvního penziónu a dali si zasloužené občerstvení, Plzeňské a dlouho odpočívali. Další pokračování bylo podél řeky po pěkné silnici s minimálním provozem, ale částečným stoupáním mezi skalami a lesy do Telgártu, dříve města Švermovo, kde jsme zastavili v pivnici na „Kozla“ s typickými 11
půllitry. Jsme v Nízkých Tatrách, odkud je výstup přímo na Královu horu a její vysílač je vidět z daleka. Na terase hospody skotačilo 9 dětí do 10 let a pokoušely se o stoje na hlavě a podobné kousky. Do dnešního cíle cesty Helpy zbývala necelá hodina pohodlným sjezdem Horehroním. Je to překrásná podívaná ze silnice
skoro bez aut. Kolem nás prosluněné voňavé louky nebo lesy a mnoho dřevěných upravených stavení a překrásně čistá
voda řeky Hron – úžasné, krásné! Občas si potichu notuji píseň o Horehroní: „Najkrajšie stromy su na Horehroní, to tiché bratrstvo vraví, keď sa slnko skloní na Horehroní, chce sa mi spievať…zomrieť aj žíť“ a přesně toto se odehrávalo v mé hlavě a srdci. Potom jsem si pobrukoval „To ta Helpa, to je krásne město a v tej Helpe švarných chlapcov je sto…“. Rychle jsme se ubytovali v hotelu Helpa za 20 € s polopenzí a v pivnici vypili několik piv. Po dobré vydatné večeři jsme zvládli ještě procházku ke kostelu a zakončili v blízké krčmě 12
debatou s majitelem, který si stěžoval na obtížné podnikání na Slovensko a opačnou diskriminaci, s výhodami jen pro Romy. 20.8. po Brezno (580) 31 km – Podbrezová 40 km – Banská Bystrica (332) 75 km – Sedlo Malý Šturec (890) 98 km – Turčianské Teplice (520) 115 km + 6km po městě = 121 km Už po půl osmé po snídani znovu nasedáme na kola a pokračujeme v mírném sjezdu údolím Horehroní do Brezna, kde svlékáme návleky, neboť je velké teplo a pravidelně se střídáme ve vedení po pěkné široké silnici a stále přibývající auty do Banské Bystrice. Už v půl jedenácté jsme přijeli na náměstí a
naproti kostelu je mnoho restaurací a zahrádek a já hledám dvě, v kterých pracuje kamarád Jožo, s kterým jsem byl loni v Nepálu. Mám štěstí, neboť je sice ve stavu nemocných po operaci menisku, ale zrovna 13
přišel do jedné udělat inventuru a s ním i jeho přítelkyně Sandy, která byla v Nepálu také. Je to pro ně šok, když mě vidí, ale jsou nadšeni našim nečekaným příjezdem. Seděli
jsme s nimi dlouho na zahrádce uprostřed překrásného náměstí s fontánou a navíc ještě volají další naší společné kamarádce Zuzce, kterou zná Mirek ještě z týdenního pobytu v Dolomitech. Byla též v Nepálu na okruhu kole Annapuren a setkali jsme se s nimi dvakráte v Jičíně. Za chvilku přijela i Zuzka na kole a měla též velikou radost, že se všichni setkáváme. Zuzka ještě volala svému příteli Matušovi, který létá
14
s helikoptérou jako záchrance. Právě letěl nad námi a tak se ještě jedeme na kole podívat na jeho pracoviště
Záchranné služby pro Banskobystrickou oblast. Tam nás přivítali sklenicí vody (bylo více jak 30 °C) a hruškovicí a byli všichni velmi příjemní. Zuzka nás nakonec ještě doprovodila skoro do poloviny kopce Malý Šturec, do koliby Černá ovce, kde jsme se rozloučili. Bylo to
neplánované, ale velice milé setkání pro všechny. Po dalším pivě pomalu zase pokračujeme ve velkém horku, ale ve stínu stromů na 15
vrchol sedla Malý Šturec, což bylo 550 m nahoru. Sjezd do Turčianských Teplic už byl snadnou záležitostí. Zde jsme se ubytovali v privátě Furmanský dvor za 10 €, což jsme měli také rezervováno. Po rychlém osprchování jedeme na kole lázeňským parkem do překrásné koliby Zuzanka ve městě. Tam na zahradě relaxujeme a objednáváme si večeři a mnoho piva. Cestou zpět ještě kupujeme potraviny na snídani pro další den, sladkosti a víno, které si
vychutnáváme u TV na penziónu se zahradou. 21.8. út Nitranské Pravno 24 km – Fačkovské sedlo (802) 38 km – Rajec (274) 54 km – Rájecké Teplice - Žilina 75 km Vstával jsem už po 6. hodině, abych připravil snídani. V 7.35 hodin už jsme opustili penzión po cestě do Nitranského Pravna, kde jsem několik let nejel. Nechtěl jsem jet znovu frekventovanou silnicí 16
s rozbitými panely do Martina a odtud silnicí podél Váhu pod Strečnem s mnoha kamiony do Žiliny. Udělal jsem velmi dobře, neboť cesta přes sedlo Malé Fatry je sice delší a náročná na stoupání, ale s menším množstvím aut, pěkným povrchem a nádhernou přírodou převážně lesem a nahoře s výhledy do krajiny. Na Fačkovské sedlo
bylo místy stoupání více jak 12 %, což se Mirkovi vůbec nelíbilo, ale v pěkné kolibě na sedle s výhledem na skálu Kĺak na něho čekalo presso a plzeňské a už byl spokojený. Odměnou byl úžasný sjezd dolů do Rajce a Rájeckých Teplic, lázní, kde jsme se zastavili na oběd. Na cestu jsme si ještě 17
koupili moravský Tramín a tak byla velká spokojenost. Zde jsme se rozhodli pro korekci našeho programu. Ve 20 km vzdálené Bytči, kde jsme měli zajištěné ubytování, bychom byli nejpozději ve 14 hodině. Po vzájemné shodě jsme zastavili na vlakovém nádraží v Žilině a zjistili, že za necelou hodinu nám jede rychlík do Pardubic a v Jičíně budeme ve 20.25 hodin. Já se moc těšil na svou vnučku Kateřinu a Mirek ještě na rozloučení s dcerou před odjezdem na dovolenou do Paříže. Podařilo se nám dokonce využít místenky a jízdenky na kola koupené týden předem, ale platné až na další den. Žádný průvodčí nám nic nevyčítal nebo to laskavě přehlédl. Překrásným klimatizovaným expresem jsme sami dva cestovali v kupé až do Pardubic, kde nám ochotná pracovnice ČD převezla kola nákladním výtahem a totéž jsme 18
učinili sami při přestupu v Hradci Králové. Cestou jsme stačili vypít všechno víno, pivo a ještě další poslední láhev bílého z Hradce do Jičína. Spokojeni jsme ve 20.25 hodin odjeli na kolech domů. Jízdné ze Žiliny stálo cca 15 € každého, což byla stejná částka, za kterou bychom bydleli v Bytči, kde jsme měli zajištěný nocleh posední den. Tam jsem se v předstihu stačil omluvit s tím, že se těšíme na příští pobyt.
Závěr: Překrásný náročný výlet, kdy nám přálo počasí . Za 6 dní jsme zvládli 595 km s denním stoupáním cca 1000 m nahoru i dolů. Mirek podal obdivuhodný výkon a proto jsem mu navrhl možnost na jaře jet do jižní Itálie včetně Sicílie na kole; cestu k Neapoli některým kamionem od přítele Pavla Čadka ze Strakonic, mého nejlepší přepravce! Ať žije Slovensko na kole v roce 2013! V Jičíně 29.8. 2012
Ivan
Text: I. Pírko Foto: M. Jiran 19
