Kypr na kole duben 2007 •
Kyperské ráje cyklistů (Troodos a Akamas)
•
Výjezd na Mt. Olympos a do areálu kyperských lyžařů
•
Unikátní mozaiky v Pafosu
•
Pláž bohyně Afrodité, „z pěny zrozené“
•
2 dny v turecké části, zelená linie „Berlínská zeď“
Vydejte se s námi poznat všechny krásy Kypru zakládající se na jeho zjevné jednoduchosti – na nádheře ostrova a pohostinnosti jeho obyvatelstva. Pojedeme ve zvlněné krajině, kde se ve stínu olivových a citrusových hájů ukrývají malebné vesničky. Po slunných stráních se pne víno, o něco výše rostou cypřiše a cesty šplhají vzhůru úpatími hor kolem potoků až do borových lesů. Prožitý den umocní výhledy do nížin. Protáhneme si své ztuhlé tělo na svěžím jarním horském vzduchu a po ujetých kilometrech nám jistě přijde k duhu svěží koupel. Příjemné večerní posezení v místních tavernách nám povětšinou den zakončí. Celý zájezd je koncipován tak abychom ho nemuseli absolvovat celý 'natěžko“. V průběhu budeme mít možnost i odpočinkových dní a výletů dle vlastního uvážení. 1. Letecký přesun Praha – Larnaka, ubytování a večerní aklimatizace. 2. Larnaka, krásný výjezd na klášter Stavrovouni Monastery, výhled z 688 m.n.m., přejezd přes Macharias forest k Macharias Monastery, horské vesničky Lazanias, Gouri, Fikardou, večerní příjezd do Nicosie. 3. – 4. Dva dny výletů „nalehko“ v turecké části, možnost návštěvy přístavu Kyrenia, výjezd na opatsví Bellapais, fakultativně – „Berlínská zeď“, Famagustská brána, mešita Omaria. 5. Nicosia – Troodos, výjezd do nejvyššího pohoří Troodos okolo azbestových lomů s pěknými výhledy 6. „Nalehko“ po horských cestách v pohoří Troodos, lyžařský areál a sjezdovka North Face (splňující parametry FIS pro pořádání obřího slalomu), výjezd na nejvyšší vrchol Olympos (1952 m.n.m.), nádherný Kaledonský vodopád, Fini - muzeum hrnčířství. 7. Z Troodosu na Panagia cestou Kykkou Monastery (největší a nejbohatší klášter), hrobka arcibiskupa Makariose, lahůdkový sjezd v Cedrovém údolí, Pano Panagia - rodiště prvního prezidenta Makariose, večerní příjezd do Polis. 8. – 9. „Nalehko“ v přírodní rezervaci poloostrova Akamas (ráj bikerů), romantické Afroditini lázně, přístav Lakki, odpočinkové koupání, gurmánské speciality v místních tavernách.
10. Přejezd do Pafosu; z Polis přes Pano Arodes k moři, Coral bay, podvečerní královské hrobky – Pafos. 11. Ranní archeologická procházka v Pafosu, při přejezdu zastavení u Petra tou Romiou (místo zrození Afrodité), Kourion (archeologické naleziště), přírodní velkolepé divadlo, večerní Limassol. 12. Přejezd na nejstarší místo na ostrově Choirokitia (rozvaliny z období neolitu), Mazotos (velbloudí farma), příjezd do Larnaky. 13. Rezervní den, případně možnost výletu „nalehko“ do turecké části – návštěva přístavu ve Famagustě, letecký přesun Larnaka – Praha.
Přípravy na cestu Cyklistická sezona se nám ne a ne rozjet. Kola s námi už dvakrát putovala na víkend, ale nezadařilo se je osedlat. Takže honem na internet a do sedel husaři. Tohle může zachránit opravdu jen nějaká divočina s vlčáky stupeň zátěže aspoň 4. Copak. Adventura jezdí Kypr? No ale podívej se, jak je to prťavý ostrov, to je tak pro rodinky s dětmi, od hotelu na pláž a zpátky… Ale zase zůstáváme věrni tradici Cykloně v objíždění středomořských ostrovů. Ne abychom dopadli, jako naše zvláštní sekce, která dělala minulý rok Sicílii a pak se celé dny válela v bahně na Lipanských ostrovech. A program je docela nabitý, navíc nepoletíme s houfem z Prahy, ale extra o dva dny dřív z Vídně, můžem tedy něco našlapat navíc. Bylo to opravdu na zvážení, rozeslali jsme maily. Zájem byl nevalný, ze zvláštní sekce se nikdo nezajímal a to nás povzbudilo. Nebude to leháro. Program se zdá dost zastrašující, hurá jedeme. Jana hned celá natěšená zakoupila za několik tisíc pár roztomilých zbytečností, které se nám budou jistě hodit. Tak jsme získali v pořadí třetí olej i pumpu na kolo, několik hezkých držáků, které nikde nedržely a tak. Trochu jsme řešili, zda přikoupit ještě nějaké držáky na flašky. Po krátké poradě jsem to stlačil na 3 x 1,5 litru vody, ale Jana se nechala slyšet, že jestli od těch tureckých psů nedostaneme vodu, tak si to pěkně vypiju. Zato jsem se musel rozloučit se svým horákem. Nerad, sloužil mi dobře drahých 15 let.
1. den – z Vídně do kyperské Larnaky Hned úvod stál za to. Ploužíme se podvečerem plně naloženi na stanici vláčku, který nás má dovézt na vídeňské letiště, v automatu jsem poctivě zakoupil osm nějakých lístků na kola, protože jiné nevydával a průvodčí nám to tradičně nevěřil. Ani bechera nechtěl, poznamenal, že to ještě neskončilo a odběhl. Vyhlíželi jsme ho na každé stanici a zdálo se, že na nás zapomněl. Nakonec jsme ho přeci jen záhlédli, když jsme vystupovali ze soupravy. Vášnivě dikutoval s jakýmsi mladíkem a tahal ho neurvale za rukáv. Za boha se nechtěl pustit jeho rukávu. Na letišti se snažili chvíli naše kola ignorovat, nechali je nás dvakrát přebalit a posléze nacpat do jakýchsi fusaků, ale poletíme, sláva. Hladce jsme dosedli a na letišti v Larnace nás vyzvedl pikolík s dálkovým autobusem. Divil jsem se, kdo ještě pojede, ale Jana se zachovala opravdu velkoryse. Ten autobus byl opravdu jen pro nás dva. Jelikož s cestovkou komunikovala Jana a také od ní dostala všechny propozice, nějak mi ušlo, že se na Kypru jezdí od dob její kolonizace vlevo, stejně jako v Anglii. Trochu jsem se nad tím pozastavil, abych byl vzápětí usazen Janinou asertivní poznámkou, že stejně jezdím nestále po obou stranách silnice, tak co tady najednou řeším. Padli jsme uprostřed noci znaveni do postelí, ale orient je orient. Už od půl sedmé jsme se chtě nechtě účastnili veškerého toho lomození, troubení a halasení, což Rosta neuležel a šel sestavit kola. Jinak hezký hotýlek, kousek od pláže, prosmýkli jsme se s koly k vodě a brouzdali v moři, abychom po vzoru Františka nastavili nulu.
2. den – Salamis a Famagusta Zjistili jsme si, že by neměl být velký problém zajet si do turecké části, zvlášť pokud by mělo jít jen o výlet na jeden den. Los padá na Salamis, známý to antický přístav, a zpátky přes Famagustu, kterou si Turci přeci jen nakonec dobyli v posledním střetu zpět. Jak paní na recepci uslyšela Famagusta, bylo to, jakoby znova viděla hořet svůj rodný domek. Ani tam nejezděte, město je vybombardované, poloprázdné. Nikdo tam nechce bydlet a Turci se tam nestěhují, bojí se, že jim to brzo vezmeme zpátky. A taky vezmeme. Však jakýpak turecký ostrov, jen se podívejte na mapu, všechny názvy jsou řecké. No vyrazili jsme. Mapa nám nebyla moc platná, naponec jsme udělali už dříve zkušenost, že na jih od Korutan přestává být mapa přítelem a rádcem a stává se trapičem. Prohlédli jsme si malebný, očividně islámský hřbitůvek a ptali se, jak dál. Řek zaslechl otázku Pergamos, prvního to sídla v turecké casti, a začal si protřepávat uši a mávat rukou někam neurčitě za hlavu, což mělo za následek, že jsme skončili na nějaké divné polní cestě mezi ohradami. Pochopili jsme to tak, že jsme nezvolili jméno správně a Jana se pustila do jakéhosi staříka, který vypadal, že by rozuměl tak leda starobabylónštině, a vida, cesta najednou byla a my se spokojeně kodrcali za traktorem mezi poli. Hned za čárou naše mapa doznala trhliny. Turci ji
všelijak otáčeli a tvářili se nechápavě, co že je to na ní za ostrov. Jana vypadala hodně ostražitě, sjela pohledem celou tu chlapskou sešlost na návsi a poslala si mě pro pití. Do té hnusté zaplivané turecké putyky nevleze, určitě by jí tam přinejmenším osahávali. V prvních minutách to opravdu bylo těžko odhadnutelné, jejich pohledy nás doslova probodávaly, vezmou teď na nás čagany, nebo ne? A tu se k nám připletl majitel místního pekařství, myčky na auta a krejčovské dílny / vida jsme už opravdu v Orientu / a začal se nás vyptávat na kola. On má taky kolo, ale brzdí pedály, to je pohodlnější. A k tomu ho vůbec nepoužívá, kolo je pro malé děti, chlap potřebuje jeep nebo aspoň traktor. No a už tu byla i káva, platit nemusíme. Zachytil jsem pohled pingla a bylo mi jasné, že Jana bude mít v těchhle cyklistických kalhotách kafe v turecké části všude zadarmo. Nakonec i s mapou jsme to vyřešili, místní se podíval na naši řeckou, soucitně pokýval hlavou a vrazil nám do ruky tu jedině správnou – s tureckými názvy míst. A jelo se. Jak po másle jsme se dostali do starých řeckých lázní, jen v tom nejlepším přišla buřina a dva autobusy turistů se na nás z kryté verandy dívali jako na právě připluvší emigranty z Lybie. Číšníci začali hbitě shánět papundekly a dělali kolem mě hradby, snad místní forma karantény. Po slejváku vzhůru do Famagusty na kostely přestavěné na mešity a rozstřílené hotely z posledního osvobozování Kypru Turky. Na celnici nás vyřizovala tak pohledná turecká celnička, že jsem litoval, že nedošlo na osobní prohlídku
3. den - Larnaka Podívali jsme se na trh a archelogické památky, trochu se projeli po městě, navštívili kryptu u kostela svatého Lazara s množstvím svatých obrázku a vzájemně se jeden druhému ztratili při objíždění jezera na periferii Larnaky. Je zajímavé tím, že leží tři metry pod hladinou moře, každý rok na konci léta vysychá a z jeho dna se sbírá sůl. No, i když… tak jak ta voda ted vypadala, musí být ta sůl hodně biologicky ohohacená. A nejen biologicky. Našli jsme se zas u mešity Hala Sultan Tekke, kde má být pohřbena tetka proroka Mohameda a je pro muslimy v pořadí čvrtým nejvýznamnějším místem na světě. Údajně. No a vrátili se a dali si (Rosťa) místní specialitu, a to ovčí hlavu. Odjakživa se tu široko daleko servírovala hlavám států, generálům i vezírům a Rosťa byl tedy spokojen. Jana také, vděčná za to, že se
jí při pohledu na mozek, oči a jazyk neobrátil žaludek vzhůru nohama.
4. den - Ayia Napa a Cape Greco Ráno jsem sešel dolů a překvapen zastihl zbytek výpravy, který přiletěl před hodinou, jak montuje kola a vyráží směrem, odkud my přijeli předevčírem. Nu necháme je plahočit a uděláme si hezký den v Ayia Napa, kam si vezmeme kola autobusem. Papoušci na promenádě, cíp ostrova Cape Greco s velrybou pod námi a velrybě se nápadně podobajícím přetlustým Angličanem s námi a vynikajícími toaletami. Odolali jsme nástrahám aquaparku a míříme na Nissi Beach, údajně nejkrásnější pláž ostrova, večeříme v malebné vesničce Potamos a pěkně za tmy zpátky domů.
5. den – z Larnaky do Lefkosie Vyrážíme všichni do hlavního města Lefkosia. Prvním zastavením je klášter Stavrovouni na křížové hoře, ukrutném kopci, kam ženské nesmí (tedy nesmí do kláštera, na kopec se samozřejmě drali, neb naděje umírá poslední) a proto byly rády, že byl zavřen a že tam tedy nesměli ani chlapi. Jinak by naše emancipované cyklistky tuto nespravedlnost těžko rozdýchávaly. Nevadilo to taky motorkářům, kteří znuděně otočili stroje a byli ti tam. Po bleskovém kebabu v Lythrodontas jsme se rozdělili a s ostřejšími hochy vyjeli na klášter Macharias přes pustý les, kde jsme se ocitli kolem osmé večer a do hlavního města bylo ještě 45 km. Takže tento den byl brnkačka, bylo to jen o 70 km delší, než avizovala Adventura… a po 115 km jsme v 10 večer zcela vyčerpaní ještě zvládli ochutnat místní pivo v místním bufáči.
6. den – přístav Kyrenia v turecké části Výlet do Turecka přes hřeben Kyrenia do stejnojmeného přístavu. Kdybyste se někdy v těchto končinách ztratili, místní vás nenechají na omylu, pokud se týče toho, kde se zrovna nacházíte. Už z dáli na nás z kopce mávaly obrovské turecké vlajky, vysázené kamením do svahu kopce.
Pozor a těsně před hřebenem se s námi Turek rozdělil o svou poslední vodu, i když vlastně vůbec nechtěl… trochu se nás asi bál. Pohoří je lemované několika gotickými opustěnými zříceninami hradů, kam se ovšem nesmí. Jak by to v Turecku dopadlo, kdyby si každý jezdil, kde chce. Prohlédli jsme si opatství Bellapais a chtělo se nám ještě zůstat chvíli v přístavu a taky jsme nechtěli šlapat znovu ten hnusný kopec směrem zpátky a tak jsme vzali ve třech autobus.
7. den – rozdělené město Lefkosie Volný den ve městě, rozhodli jsme se pro oběd v turecké a večeři v řecké části, zvláštní pocit chodit podél té městské zdi, vystoupat si na věž a prohlížet si demarkační čáru svrchu. Večer beseda s jednou Řekyní.
8. den – nejvyšší hora Olympos (1952 m.n.m.) Po zkušenostech posledních dnů, kdy se Adventura sekla v počtu najetých a nastoupaných kilometrů o 200 % vzal vedoucí raděj autobus k úpatí hory Olympus v pohoří Trodos. Měl k té hoře osobní vztah, učil zde několik let malé Kypřánky lyžovat. Prohlédli jsme si jednu kamenou roztomilou vesničku a šlapali pěkně nahoru, prohlédli si sjezdovky i vrchol kopce, na kterém neuvěřitelně fučelo, a potkali českou atletickou výpravu na soustředění.
9. den – kolem Olymposu, Foini Další den malý okruh kolem, ve vesnici Foini si nás odchytl jeden bodrý stařík, aby nám ukazal jeho soukromý skanzen. Jeho specialitou byly různé zvyky, hlavně kolem přípravy na svatbu a svatební noci, na což si promptně vypůjčil Janu, a té se to očividně líbilo. No když jde o svatbu, tak asi každé ženské trochu změknou kolena. Na závěr nám ukazoval, na které posteli byly počaty všechny děti včetně jeho a jeho dětí a i tuto postel musela Jana otestovat. No a právě když se stařík chystal k dalšímu početí, zasáhnul Rosťa s tím, že už bohužel musíme jít. Takže ani letos svatba nebyla . Na fotografii hliněná nádoba sloužící jako parní lázeň pro rodičky.
10. den – sjezd z Olymposu k moři Další den a pak dolů (z 2 000 m, vyjížděli jsme zachumlaní do všeho, co se dalo obléct) k moři. Pauza u velmi malebného kláštera Kykko, byl vymalovaný, jako by se tam právě rozhodly točit studia Disneylandu. Mělo to být pouze klesání, ale nebylo. Jeli jsme nekonečnými cedrovými háji, po cestách vlnících se nahoru a dolů a večer konečně na pláži. Někteří otužilí se i vykoupali a místní kačenky si Rosťu spletli s jejich maminkou a věrně ho následovaly kamkoli se hnul. Na závěr malý kvíz od Adventury: Nacházíte se na kopci ve výšce 1951 m.n.m. a sjíždíte přímo k moři. Kolik výškových metrů směrem dolů sjedete: a) 1951 m b) 3121 m c) 4351 m Ano uhodli jste, správná odpověd je za c). A pokud jedete s Adventurou, připočtěte ke správné odpovědi pro jistotu ještě 1120 m.
11. den – od moře do Pafosu Spíme na divoko na pláži, nejsme na to dost připraveni a holky se ráno vzbouřily. V plánu jsou ještě dvě takové noci, a proto se vymlouváme, že nám letadlo odlétá o den dřív a odjíždíme tedy i se Slovenkou Luckou napřed. Podívali jsme se ještě do Afroditiných lázní, sešli dolů k moři po schodech a vyjeli nahoru na planinu přes město Kathikas (nebudem se přece zdržovat jídlem!) a poté zas sjeli, už notně hladoví, k moři do Coral Bay, kde jsme spíše povečeřeli než poobědvali a museli se hodně přemoci nasednout znovu na kola a dojet do hotelu.
12. den – archeologie v Pafosu Ubytovali se u královských hrobek Ptolemaiovcu (u města mrtvých), navštívili veselý hipísácký happening a jakýsi archeologický skanzen s hliněnými chalcolitickými stavbami. A hlavně jsme procházeli kilometry a kilometry čtvereční úžasných vykopávek na břehu moře… dokonale dochované mozaiky, lázně, chrámy…
13. den – z Pafosu do Limassolu Už zcela sami kostel v Geraskipou s velmi starými freskami, ke zbytku kláštera Kouklia, v antice velmi uctívané poutní místo Petra tou Romiou – místo zrození Afrodité, ve středověku tam byla manifaktura a z památek
skoro nic nezbylo. Kolem pramenu Afrodity (velmi fotogenické) podél pobřeží a velký archeologický park s mozaikami Kourion a v místě hned povečeřeli. Večer v Hotelu na promenádě, kde nám nechtěli dát dovnitř kola.
14. den – z Limassolu do Larnaky… a letadlem do Vídně Cesta do Larnaky, odkud jsme večer odlétali, nám na mapě vyšla na 110 km, jsme lenoši, vezmeme autobus. Prošli jsme město, ponakupovali a hurá na autobusové nádraží. Ale ouha, nikdo nás nechce vzít. Nakonec nás i s koly vzal Travel Expres, kola poveze jiné auto, dostaneme je prý až večer. (Opravdu?) Trnuli jsme, ale opravdu dorazila. Poslední večer v naší restauraci, kde nás znovu obsluhoval český číšník Roman. Nosil nám na účet restaurace laskominy a plakal, že se nemůže vrátit s námi. A to tam měl přítelkyni a mohl se flákat každý den na pláži, to jsou vám lidi… A na závěr malá ukázka, koho můžete na takovém Kypru potkat:
