Problematika nezaměstnanosti mladistvých a absolventů škol

SOUKROMÁ VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ ZNOJMO s.r.o.

Bakalářský studijní program: Ekonomika a management Studijní obor:

Ekonomika veřejné správy a sociálních služeb

Problematika nezaměstnanosti mladistvých a absolventů škol BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Autor:

Marian Bureš

Vedoucí bakalářské práce:

Ing. Milan VENCLÍK

Znojmo, 2012

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Problematika nezaměstnanosti mladistvých a absolventů škol“ vypracoval samostatně na základě pokynů svého vedoucího práce a veškerou použitou literaturu a další použité prameny jsem řádně označil a uvedl v seznamu použitých zdrojů.

Ve Znojmě dne 15. dubna 2012

…………………………………. Marian BUREŠ

Poděkování Rád bych touto cestou poděkoval vedoucímu práce Ing. Milanu Venclíkovi, MBA za odborné vedení, cenné rady a připomínky, které jsem mohl využít při zpracování bakalářské práce.

Abstrakt Tato bakalářská práce se zabývá problematikou trhu práce ve vztahu k mladistvým a absolventům škol. K dosažení daného cíle je provedena především analýza údajů tykající se počtu absolventů škol, počtu nezaměstnaných mladistvých a absolventů a komparace míry nezaměstnanosti v Jihomoravském kraji a České republice. Důraz je kladen také na politiku zaměstnanosti a především na vybrané nástroje aktivní politiky zaměstnanosti podporující zaměstnanost této rizikové skupiny, v této části je vyjádřena také finanční náročnost, prostřednictvím vynaložených nákladů na jejich realizaci.

Klíčová slova: Trh práce, nezaměstnanost, politika zaměstnanosti, mladiství, absolventi škol.

Abstract This bachelor´s deals with the labour market in relation to young people and graduates. Achieving that objective is accomplished primarily by analysis of data relevant to the number of graduates, unemployed youth and comparison of unemployment rates in South Moravia and the Czech Republic. Emphasis is also placed on employment policy and in particular, on the chosen instrument of active employment policy, supporting the employment of high-risk groups. The economic effect in this section is describeed in relation to costs incurred for their implementation.

Keywords: Labour market, unemployment, policy of employment, young people, graduates.

Obsah 1

Úvod ............................................................................................................................. 7

2

Cíl práce a metodika .................................................................................................. 8

3

Teoretická část ............................................................................................................ 9

3.1

Trh práce .................................................................................................................... 9

3.1.1

Práce .................................................................................................................... 10

3.1.2

Nabídka práce ...................................................................................................... 11

3.1.3

Tržní poptávka po práci....................................................................................... 13

3.1.4

Rovnováha na trhu práce ..................................................................................... 14

3.1.5

Segmentace trhu práce ........................................................................................ 15

3.2

Nezaměstnanost ....................................................................................................... 17

3.2.1

Měření nezaměstnanosti ...................................................................................... 19

3.2.2

Klasifikace nezaměstnanosti ............................................................................... 20

3.2.3

Dopady nezaměstnanosti ..................................................................................... 22

3.2.4

Skupiny ohrožené nezaměstnanosti .................................................................... 24

3.3

Politika zaměstnanosti.............................................................................................. 26

3.3.1

Malá a velká politika zaměstnanosti ................................................................... 27

3.3.2

Pasivní politika zaměstnanosti ............................................................................ 28

3.3.3

Aktivní politika zaměstnanosti ............................................................................ 29

3.4 4 4.1 4.1.1

Shrnutí teoretické části ............................................................................................. 32 Praktická část ........................................................................................................... 34 Charakteristika Jihomoravského kraje ..................................................................... 34 Ekonomický profil JMK...................................................................................... 35

4.1.2 4.2

Nezaměstnanost v Jihomoravském kraji ............................................................. 36 Nezaměstnanost mladistvých a absolventů škol ...................................................... 38

4.2.1

Charakteristika mladistvých a absolventů škol ................................................... 39

4.2.2

Počty absolventů škol .......................................................................................... 40

4.2.3

Struktura nezaměstnanosti mladistvých a absolventů škol ................................. 43

4.3

Míra nezaměstnanosti absolventů škol .................................................................... 46

4.3.1

Střední odborné vzdělání s VL (H) ..................................................................... 47

4.3.2

Úplné střední odborné vzdělání s VL a MZ (L) .................................................. 48

4.3.3

Úplné střední odborné vzdělání s MZ (M) .......................................................... 49

4.3.4

Úplné střední všeobecné vzdělání – Gymnázium (K) ......................................... 50

4.3.5

Vyšší odborná škola (N) ...................................................................................... 51

4.3.6

Vysokoškolské vzdělání (T) ................................................................................ 52

4.3.7

Míra nezaměstnanosti ve vybraných studijních oborech .................................... 53

4.4

Politika zaměstnanosti a absolventi škol .................................................................. 55

4.4.1

Počet volných pracovních míst pro absolventy a mladistvé ............................... 55

4.4.2

Absolventi škol a aktivní politika zaměstnanosti ................................................ 57

4.4.3

Efektivita nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti .............................................. 60

4.4.4

Absolventi škol a pasivní politika zaměstnanosti ............................................... 61

4.5

Návrhy řešení ........................................................................................................... 62

5

Závěr .......................................................................................................................... 64

6

Použité zdroje ........................................................................................................... 66

7

Přílohy ....................................................................................................................... 74

1 Úvod Nezaměstnanost představuje v dnešní době jeden z ústředních problémů moderních společností. Vlivem vysoké nezaměstnanosti dochází k mrhání zdroji, což determinuje možnosti státu, jeho rozvoj a konkurenceschopnost. Mimo to, vynakládá stát nemalé finanční prostředky na politiku zaměstnanosti a to buďto v podobě dávek pro nezaměstnané

nebo

podpor

v nezaměstnanosti,

čemuž

říkáme

pasivní

politika

zaměstnanosti, nebo prostřednictvím aktivní politiky zaměstnanosti, která se soustředí na motivaci nezaměstnaného člověka a umožňuje mu tak nástup do zaměstnání. Na nezaměstnanost můžeme pohlížet z pohledu ekonoma, sociologa a také psychologa. S trochou nadsázky lze říci, že nezaměstnanost má na člověka i společnost z počátku dopad ekonomický, po nějakém čase také dopad sociologický (ztráta sebeúcty, dosaženého statutu) a v dlouhém časovém horizontu se přidá dopad psychologický (deprese, stres). U nás přinesl zásadní změny v oblasti nezaměstnanosti rok 1989, kdy došlo k výrazným změnám na trhu práce, se kterými se objevuje také růst nezaměstnanosti. Do 90. let 20. století nezaměstnanost oficiálně neexistovala. Ovšem tento stav měl za následek výraznou neproduktivitu pracovních sil oproti ostatním vyspělým zemím. Po roce 1989 byla nezaměstnanost dlouhou dobu na příznivé úrovni, ale v posledních letech a především od hospodářské krize a následné recese, která vypukla na přelomu let 2008 a 2009, se musíme i my vyrovnat s tímto nepříznivým jevem, který negativně ovlivňuje celou společnost. Trh práce je do jisté míry segmentován a jsou zde utvářeny skupiny lidí, které se uchází o práci. Co se týče mladistvých a absolventů škol, je skutečností, že patří mezi nejrizikovější skupiny nezaměstnaných na trhu práce. Tato skupina je k tomu do jisté míry předurčena, jelikož se jedná o osoby, které obvykle nemají praktické zkušenosti, postrádají pracovní návyky a postrádají také určité pracovní kontakty usnadňující orientaci na trhu práce. Zaměstnavatel mnohdy postrádá motivaci, zaměstnat mladého člověka bez zkušeností, jelikož jeho zapracování stojí nemalé finanční prostředky. Nezaměstnanost se týká nejen jedince, ale celé společnosti. Je třeba brát v úvahu, že tento jev nelze zcela odstranit, protože se jedná o jev přirozený a do jisté míry také žádoucí, mělo by být ovšem v zájmu všech nezaměstnanost eliminovat, aby nedocházelo k přílišnému mrhání zdroji, jelikož jedině za těchto okolností může být trh práce v rovnováze.

7

2 Cíl práce a metodika Cílem bakalářské práce je analyzovat nezaměstnanost mladistvých a absolventů škol a jejich postavení na trhu práce v ČR za období 2007 – 2011. Dále má práce poukázat na situace absolventů škol v České republice a v Jihomoravském kraji porovnáním míry nezaměstnanosti absolventů podle jednotlivých stupňů vzdělání. Nakonec bude provedena analýza využívání a efektivnosti jednotlivých nástrojů politiky zaměstnanosti a náročnost jejich financování. Naplnění cíle práce bude dosaženo pomocí zpracování statistických dát. Bakalářská práce se skládá ze dvou částí - z teoretické a praktické. V první části budou vymezeny základní pojmy, především pak pojmy aktivní a pasivní

politika zaměstnanosti a v neposlední řadě právní legislativa týkající se problematiky nezaměstnanosti. Vše vychází z deskripce odborné literatury a platných zákonů. Druhá, praktická část začne charakteristikou Jihomoravského kraje a analýzou jeho ekonomického potenciálu. Dále bude provedena analýza vývoje počtu absolventů jednotlivých kategorií vzdělání, jelikož je zde naprosto zřejmá spojitost v návaznosti na nezaměstnanost i míru nezaměstnanosti v rámci kategorií, ale také je zřejmé, že počet absolventů některých kategorií může v budoucnu negativně ovlivnit nezaměstnanost v kategoriích s vyšším vzděláním, tato návaznost platí především u středoškolského a vysokoškolského vzdělání. Práce je také zaměřena na rozložení nezaměstnanosti mladistvých a absolventů škol. Aby bylo možné vyhodnotit, které kategorie absolventů škol jsou na trhu práce nejvíce ohrožené, je provedena analýza míry nezaměstnanosti v Jihomoravském kraji a České republice pro možnost komparace a vyhodnocení situace absolventů v Jihomoravském kraji oproti průměru České republiky. V této souvislosti je také provedena analýza perspektivnosti některých oborů vzdělávání podle míry nezaměstnanosti absolventů v těchto oborech. Poslední část je zaměřena na využití politiky zaměstnanosti a především na efektivnost nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti realizovaných na podporu zaměstnanosti mladistvých a absolventů, je zde

vyjádřena také finanční náročnost, která plyne z využívání nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti a také finanční zatížení plynoucí z vyplácení podpor v nezaměstnanosti. V bakalářské práci jsou použity tabulky a grafy, jasně vyjadřující situaci mladistvých a také absolventů škol na trhu práce. Zásadními zdroji pro vypracování praktické části budou především data z Českého statistického úřadu, Ministerstva práce a sociálních věcí, Národního ústavu odborného vzdělávání a Střediska vzdělávací politiky. 8

3 Teoretická část Nezaměstnanost se v současné době stává problémem, který zasahuje do života spousty lidí. Aby bylo vůbec možné se nezaměstnaností zabývat, je nezbytné vymezit základní pojmy s ní spojené. V následující kapitole budou vymezeny především pojmy jako je trh práce, jeho základní charakteristiky a pojem práce.

3.1 Trh práce KUCHAŘ (2007, s. 11) uvádí, že Trh práce je stejně jako jakýkoliv jiný trh, založen na vztahu dvou subjektů – toho kdo nabízí svojí práci, a toho, kdo tuto práci poptává a je ochoten nabízené zboží1 koupit. Snahou nabízejícího je své zboží prodat za akceptovatelnou, tj. z jeho pohledu za co nejvyšší cenu. Na druhé straně kupující má zájem, aby tato cena byla co nejnižší a současně, aby kupované zboží bylo co nejkvalitnější. Výsledkem je v tomto případě buď prodej (nákup) zboží nebo jeho odmítnutí. Nabízející se přitom může svobodně rozhodnout, zda své zboží na trhu nabídne a stejně tak se může kupující svobodně rozhodnout, zda toto zboží koupí či nikoli. Existuje mnoho definic, které popisují, jak funguje trh práce. Např. KOLIBOVÁ (2005, s. 31) definuje trh práce jako místo, kde se střetávají zaměstnanci a zaměstnavatelé. Nabízející a poptávající mezi sebou vyjednávají cenu i množství směnného zboží, tedy práce. Pomocí trhu práce jsou lidé rozmístění do jednotlivých zaměstnání, firem, odvětví a regionů. Na základě uspořádání produkce a distribuce práce jsou uspokojovány jak osobní potřeby samotných lidí, tak i celé společnosti. Dle WILDMANNOVÉ (2005, s. 114) je pro tržní ekonomiku typické, že uvnitř tohoto mechanismu funguje několik trhů souběžně. Nejen tedy trhy zboží a služeb, ale i trhy výrobních faktorů a také trh práce, na němž se kupuje a prodává práce, jejíž cenou je mzda. Trh práce je však oproti jiným trhům trhem specifickým. Jeho specifika plynou z toho, že práce je podmíněna funkcí pracovní síly a je tudíž spjata s osobností člověka. Na trhu práce vystupují dva subjekty. Na jedné straně ten, kdo práci poptává a na straně druhé ten, kdo jí nabízí. Práce je vedle přírodních zdrojů, technologií a kapitálu jedním ze čtyř základních výrobních faktorů. V následující kapitole budou uvedena specifika, kterými se práce vyznačuje.

1

Zboží v tomto případě představuje práci

9

3.1.1 Práce KREBS (2007, s. 287) uvádí, že práce a pracovní uplatnění nepochybně řadíme k základním atributům člověka. Práce je určující nejen pro ekonomický a sociální status jedinců, ale také celých rodin a v podstatě také pro stabilitu a prosperitu celé společnosti. Dle VÁCLAVÍKOVÉ (2009, s. 22) představuje lidská práce v ekonomii základní výrobní faktor, jenž i ve vysoce ztechnologizovaném procesu produkce má svojí významnou roli. V sociologii práce představuje specifický sociální jev uskutečňovaný v sociálním prostředí, kde se ve složitě hierarchizovaných interakcích setkávají jedinci, kteří provozují cílevědomé a účelné činnosti. VACLAVÍKOVÉ (2009, s. 22) se navíc jeví neúplné, vymezit práci jako souhrn manuálních či intelektuálních činností, pomocí nichž jsou statky a služby vyráběny nejen pro vlastí spotřebu, ale i pro směnu. Potvrzuje tedy myšlenku uvedenou výše a obohacuje práci o socio-kulturní rozměr. GIDDENS (1999, s. 308) ve své publikaci uvádí, že prací tráví většina lidí více času než jakoukoli jinou činností. Často si lidé spojují pojem práce se slovem dřina, s úkoly, které by nejraději omezili na úplné minimum a pokud možno se jim úplně vyhnuli. Práce má ovšem i své přitažlivé stránky, není to jen dřina. V moderní společnosti hraje zaměstnání důležitou roli pro udržení sebeúcty. Dokonce i tehdy, když je pracovní náplň nezajímavá a odehrává se v ne příliš příjemném prostředí, mívá zaměstnání určující vliv na psychologický stav jedince a jeho každodenní cyklus činností. Tuto skutečnost BUCHTOVÁ (2002, s. 11) doplňuje o fakt, že ačkoli je práce pro člověka časově náročná, namáhavá a vyčerpávající, zajišťuje mu na straně druhé osobnostní rozvoj, pocit uspokojení a životního smyslu. Práce jako přírodní a kulturní aktivita, totiž odpovídá hlubinné biologické potřebě člověka. V neposlední řadě práce přináší lidem obživu, uznání společnosti, pocit elementární sebeúcty, a do jisté míry udržuje i jeho fyzické a duševní zdraví. Práce se neustále mění a přizpůsobuje ekonomicko-sociálním potřebám společnosti. Jak se mění význam jednotlivých segmentů národního hospodářství (zemědělství, průmysl, služby) mění se i tvář společnosti. Postupně se minimalizuje skupina zemědělců, klesá počet průmyslových dělníku, zatímco rostoucí tendenci vykazuje sektor služeb nabízející pracovní příležitosti vysoce kvalifikovaným lidem. Se zaváděním informačních technologii nastala paradoxní situace, kdy mladá generace učí generaci starší, jak uvádí KOLIBOVÁ (2005, s. 31). 10

Práce je tedy hlavním předmětem směny na trhu práce a jako vše má své stinné a své světlé stránky. V každém případě je práce určujícím faktorem, který se odráží na způsobu a úrovni života každého člověka. Trh práce je ovšem vedle práce charakterizován také tržní poptávkou po práci a tržní nabídkou práce, přičemž na trhu práce existuje konkurence jak na straně poptávky, tak na straně nabídky, jak uvádí HOLMAN (2005, s. 280). V následující kapitole bude vymezen pojem nabídka práce a v kapitole po ní poptávka po práci.

3.1.2 Nabídka práce Dle KOLIBOVÉ (2005, s. 36) tvoří nabídku na trhu práce individuální lidé prodávající vlastní pracovní sílu. Každý člověk se rozhoduje, zda má vstoupit na trh práce a kolik práce bude nabízet. Určující v tomto rozhodování jsou dvě skutečnosti: 

co mohu získat prací,



co mi přinese volný čas.

Z pohledu ekonomie je tato volba obdobná rozhodování spotřebitele, důležité je porovnání ceny práce s cenou volného času. Cenou práce je mzda, cenou volného času je ušlá mzda. Tuto skutečnost JUREČKA (2010, s. 241) doplňuje o fakt, že čím více času věnuje člověk práci, tím méně mu zbývá k odpočinku, zábavě, studiu apod. Práce má tedy své náklady obětované příležitosti v podobě volného času, kterého se ve prospěch práce vzdáme. LISÝ (2005, s. 265) uvádí, že jednou z podstatných otázek v analýze nabídky práce je otázka, jak pracovní síla reaguje na vyšší mzdy. Obrázek č. 1 Křivka individuální nabídky práce

Mzdová sazba (W)

S

C

W - mzda L - Práce

0

Množství práce (L)

Zdroj: LISÝ Jan, 2005. Ekonómia v novej ekonomike, str. 265

11

Tvar křivky individuální nabídky práce je výsledkem charakteristického chování domácností na trhu práce. Zvláštní tvar křivky nabídky práce vyjadřuje vztah mezi množstvím práce (L) a danou mzdovou sazbou. S růstem reálné mzdy nabídka práce roste, ale od bodu (C) s růstem reálné mzdy nabízené množství práce, naopak klesá. Tento na první pohled paradoxní jev má přirozené vysvětlení, jelikož při vysokých mzdách klesá nabídka práce žen, protože mzdy mužů jsou dostatečné na zabezpečení životní úrovně rodiny, jak uvádí LISÝ (2005, s. 265). Tuto skutečnost KUCHAŘ (2007, s. 14) doplňuje o fakt, že se v ekonomické teorii hovoří o vzájemném působení dvou sil, o substitučním a důchodovém efektu. Substituční efekt vyjadřuje situaci, kdy vyšší mzdy zvyšují zájem o práci, dochází k většímu využití disponibilního času a omezení volného času (volný čas je příliš drahý, aby byl věnován zábavě místo dobře placené práci). Důchodový efekt se projevuje tehdy, když má domácnost ustálenou úroveň uspokojení potřeb a není nucena nabízet větší množství práce, protože stanovené životní úrovně dosáhne při rostoucí úrovni příjmů se stejným objemem práce. Individuální nabídka práce představuje uvažování domácnosti o tom, zda při dané výši mzdy vstoupí nebo nevstoupí na trh práce, přičemž určující je také cena volného času. S trhem práce ovšem souvisí také pojem tržní nabídky práce. Dle VÁCLAVÍKOVÉ (2009, s. 26) představuje tržní nabídka práce součet všech individuálních nabídek práce na trhu. Křivka tržní nabídky práce se liší od křivky individuální nabídky práce, jelikož tvar křivky není zpětně zakřivený, ale je rostoucí. S růstem mezd roste nabídka práce na trhu práce. Uvedenou zákonitost vykládají ekonomové následujícími dvěma způsoby: 

růst mezd vede zaměstnané osoby k ochotě nabízet ještě více práce,



růst mezd láká do práce osoby stojící doposud mimo trh práce.

Můžeme také hovořit o tržní nabídce práce určité profese. Vyšší mzdy například účetních přilákají osoby z jiných profesí. Vyšší mzdy v Praze jsou zase důvodem migrace pracovní síly z jiných regionů, proto je sklon tržní nabídky práce kladný. Mezi hlavní determinanty nabídky práce můžeme dle VÁCLAVÍKOVÉ (2009, s. 27) zařadit: 

„reálné mzdy (současné i očekávané), 12



majetek,



mimopracovní příjmy (například sociální dávky),



demografický vývoj (počet obyvatelstva v produktivním věku),



míra ekonomické aktivity obyvatelstva,



úroková míra,



daně,



ceny spotřebitelského zboží,



kulturní, náboženské vlivy.“

Trh práce je tvořen nejen tržní nabídkou práce, ale také tržní poptávkou po práci. V následující kapitole bude v této souvislosti vymezen pojem tržní poptávky po práci.

3.1.3 Tržní poptávka po práci Strana nabídky je zastoupena především domácnostmi, zatímco poptávkovou stranu reprezentují, jak uvádí KUCHAŘ (2007, s. 14) především firmy (zaměstnavatelé), jejichž hlavním úsilím je maximalizace zisku. Rozsah poptávky po práci je proto ovlivněn především dvěma faktory: 

přijetím nových pracovních sil se současně zvýší celková produkce podniku, ale zároveň se



zvýší mzdové náklady.

Z toho vyplývá, že při určování křivky poptávky po práci je potřebné vycházet z mezního produktu práce, který je definovaný jako přírůstek produktu, při zaměstnání dodatečné jednotky práce, jak uvádí LISÝ (2005, s. 266). Dle MANKIWA (1999, s. 388) mezní produkt práce klesá s rostoucím počtem pracovníků. Firma maximalizuje svůj zisk za předpokladu, že zaměstnává dodatečné jednotky práce až do bodu, kdy se hodnota mezního produktu práce rovná reálné mzdě. Pod touto úrovní zaměstnanosti je hodnota mezního produktu vyšší než mzda, takže najímání dalších zaměstnanců zvyšuje zisk firmy. Naopak při vyšší úrovni zaměstnanosti je hodnota mezního produktu nižší než mzda, takže zaměstnání dodatečné jednotky práce je neziskové. Tržní poptávka po práci má stejně jako tržní nabídka práce určité determinanty. Dle VACLAVÍKOVÉ (2009, s. 25) jsou hlavními determinantami poptávky po práci: 

„cena práce (mzda), 13



poptávka po zboží a službách vyráběných pomocí práce,



produktivita práce,



cena vyráběných produktů,



očekávání budoucí tržby,



ceny ostatních vstupů,



množství a kvalita pracovní síly.“

Dále VACLAVÍKOVÁ (2009, s. 25) uvádí, že stejně jako můžeme rozlišit individuální nabídku práce a tržní nabídku práce, můžeme také rozlišit individuální poptávku po práci a tržní poptávku po práci. Tržní poptávka po práci je horizontální součet individuálních poptávek všech firem poptávajících práci.

3.1.4 Rovnováha na trhu práce Rovnováha na trhu práce je určena vzájemnou interakcí tržní nabídky práce a tržní poptávky po práci. Tato interakce je ovlivněna řadou faktorů, které determinují rovnováhu na trhu práce. Cílem této kapitoly bude především popsat rovnováhu na trhu práce a také objasnit situaci, kdy ačkoli je trh práce v rovnováze, existuje určitá míra nezaměstnanosti. Dle KOLIBOVÉ (2005, s. 39) je dosažení rovnováhy na trhu práce složitější než na jiných trzích. Nabídka práce reaguje mnohdy na růst poptávky po práci pomalu. To je dáno dobou profesní přípravy, která je nutná pro získání poptávané kvalifikace. Podmínkou dosažení rovnovážného stavu na trhu práce jsou především pružné mzdy. KUCHAŘ (2007, s. 15) popisuje rovnováhu na trhu práce jako stav, kdy se agregátní, tj. souhrnná nabídka rovná agregátní, tj. souhrnné poptávce. „Je to stav, kdy domácnosti nabízejí při dané reálné mzdě tolik práce, kolik chtějí a podniky najímají tolik pracovních sil, kolik jich při dané reálně mzdě chtějí najmout“. Rovnováhu na trhu práce určuje především úroveň reálné mzdy. Trh práce je v rovnováze pouze tehdy, nachází-li se úroveň reálné mzdy v takové výši, při které domácnosti nabízejí právě tolik práce, kolik chtějí podniky najmout. Výše reálné mzdy je na úrovni, při které dochází k vyčištění trhu.

14

Obrázek č. 2: Rovnováha na trhu práce

Zdroj: KOLIBOVÁ Helena, 2005. Trh práce a politika zaměstnanosti, str. 39 VACLAVÍKOVÁ (2009, s. 27) uvádí, že průsečík nabídkové (S) a poptávkové (D) křivky určuje rovnovážnou mzdu. Trh práce se nachází v rovnováze při rovnovážné mzdové sazbě a rovnovážné zaměstnanosti. Fungování trhu práce v rovnováze je znázorněno na obrázku, ve kterém vodorovnou osu tvoří množství pracovních sil (L), svislá osa ukazuje mzdovou sazbu (W), přičemž v bodě E při mzdě W´ a zaměstnanosti L´ je trh práce v rovnováze. KUCHAŘ (2007, s. 15) dále celou situaci doplňuje o fakt, že v této chvíli funguje ekonomika na úrovni přirozené míry nezaměstnanosti. MARTIN (1985, s. 45) dodává, že i když je trh práce v rovnováze, neexistuje žádná záruka, že se ekonomika nachází ve stavu plné zaměstnanosti. Milton Friedman označil nezaměstnanost, která existuje, i když reálné mzdy zůstávají na rovnovážné úrovni, za přirozenou míru nezaměstnanosti. Ta je blíže specifikována v příloze.

3.1.5 Segmentace trhu práce Podmínky, za kterých lidé vstupují na trh práce, se liší podle toho, kam a na jaká pracovní místa nastupují. Trh práce se drobí na velký počet dílčích trhů, na kterých platí různá pravidla. Segmentační procesy vyjadřují potřebu diferenciace mezi jednotlivými součástmi trhu práce podle toho, jaký mají význam v sociálně ekonomické struktuře společnosti, jak dynamický je jejich vývoj a jaké možnosti nabízejí oběma aktérům. Každý segment odlišně strukturuje sociálně-ekonomické faktory, které jej tvoří. Trh práce je tedy množinou vzájemně se prolínajících a ovlivňujících segmentů, neustále se vyvíjejících podle toho, jakým vývojem prochází celá společnost, jak uvádí KUCHAŘ (2007, s. 31). 15

Dle KOLIBOVÉ (2005, s. 33) lze rozdělit trh práce na: 

primární a sekundární,



formální a neformální,



interní a externí.

Primární a sekundární trh práce Členění trhu práce na primární a sekundární vychází z duální teorie trhu práce. Na primárním trhu práce se vyskytují lepší pracovní příležitosti, které nabízí relativní pracovní jistotu, kariérový růst, lepší pracovní i mzdové podmínky. Naopak na sekundárním trhu práce se vyskytují pracovní místa s nižší sociální prestiží i mzdovým ohodnocením a vyskytuje se zde také vyšší fluktuace pracovníků. Lidé pracující na tomto trhu jsou častěji vystaveni riziku kratší či delší nezaměstnanosti, mají relativně malou šanci zvýšit si svou kvalifikaci nebo přejit na primární trh. Na sekundárním trhu práce nacházejí častěji zaměstnání skupiny lidí, které patří mezi rizikové na trhu práce. Těmito rizikovými skupiny jsou především mladí lidé, nekvalifikovaní, příslušníci etnických menšin, lidé se zdravotním postižením, či v předdůchodovém věku, jak uvádí KOLIBOVÁ (2004, s. 33). Formální a neformální trh práce Dle MAREŠE (1994, s. 53) je formální trh práce trhem oficiálních pracovních příležitostí, který je kontrolovaný společenskými institucemi sloužícími k jeho regulaci. Zatímco neformální trh je většinou mimo kontrolu těchto institucí a týká se aktivit řazených obvykle do tzv. šedé či dokonce černé ekonomiky2, samozásobitelství a domácích prací. Zapojením do neformálního trhu práce mohou domácnosti shromažďovat své příjmy, ale je klamná představa, že tento trh může vyrovnávat nezaměstnanost. Dále upozorňuje na fakt, že oba trhy jsou navzájem propojeny a lepší možnosti na trhu neformálním, jsou většinou podmíněny lepším postavením na trhu formálním. Interní a externí trh práce VÁCLAVÍKOVÁ (2009, s. 24) ve své publikaci uvádí, že klasifikace pracovního trhu na externí a interní vychází z perspektivy pohledu na pracovní trh. V případě externího trhu jde o trh, na kterém si jednotlivé firmy konkurují. Interní trh je potom trhem určité firmy. Pomoci tohoto rozdělení můžeme sledovat strategii přemísťování pracovních sil. Přemisťování jedinců na trhu práce ovlivňuje politika zaměstnanosti státu, která poskytuje 2

Představují činnosti, které jsou v rozporu s etickými a morálními normami a také zákonem dané země (nelegální podnikání, podnikání obcházející pracovní a daňové zákony)

16

stimulační pobídky k pohybu zaměstnanců mezi firmami, může také podporovat rozvoj lidských zdrojů uvnitř jednotlivých firem.

3.2 Nezaměstnanost Při pohledu do historie zjistíme, že za dob středověku se nehovořilo o nezaměstnaných nýbrž o chudých. Lidé, které bychom dnes mohli považovat za nezaměstnané, byli v průběhu celého středověku chápání jako součást chudiny, jak uvádí MAREŠ (1994, s. 35). Dle KOLIBOVÉ (2005, s. 81 – 83) se historie nezaměstnanosti začíná psát krátce po průmyslové revoluci3, která vedla k nahrazování lidské práce stroji. Dále uvádí, že se situace výrazně změnila v 19. století, jelikož od této doby, až do současnosti staví nezaměstnanost milióny lidí, před problémy spojené se ztrátou zaměstnání či stěhování se za prací. Tuto situaci MAREŠ (1994, s. 36) doplňuje o fakt, že v tomto období nastaly také počátky zprostředkování práce státními institucemi a také počátky celonárodních a státem garantovaných systémů pojištění pro případ nezaměstnanosti. Dále uvádí, že 1. světová válka nezaměstnanost téměř odstranila, ale ta se opět objevila s počátkem deprese 1920 – 1921, která se dramaticky opakovala a vyvrcholila v třicátých letech. Dle internetových stránek EUROEKONOM začala hospodářská krize roku 1929, přesně 24. října, kdy došlo k pádu burzy na Wall Street. Krize zasáhla téměř všechny země včetně Česko-Slovenské republiky, kde na konci roku 1929 nezaměstnanost činila 6 %, zatímco na konci roku 1932, kdy krize gradovala, stoupl ukazatel na hodnotu 26 %4. Během 2. světové války byla ekonomika přizpůsobována potřebám války, jak uvádí SIRŮČEK (2007, s. 82). Když se opět zaměříme na Česko-Slovenskou republiku, tak její hlavní přínos pro nacistické Německo spočíval především v těžkém průmyslu. To mělo za následek, že rostl objem průmyslové výroby a s ním i zaměstnanost.

3

Rok 1780 Statistiky z období krize, která propukla ve třicátých letech 20. Století jsou ovšem nepřesné, jak uvádí KOLIBOVÁ (2004, s. 85) 4

17

MAREŠ (1994, s. 38) uvádí, že v povalečné Evropě nepřekračovala míra nezaměstnanosti 3 – 4 %, což můžeme považovat za normální frikční nezaměstnanost. Počet dlouhodobě nezaměstnaných byl tehdy zanedbatelný. V Evropě končí sen o plné zaměstnanosti v 70. letech 20. století kdy dochází nejdříve na konci roku 1973 (ceny ropy 4x větší) a poté následně roku 1979 k ropným šokům. Evropská průmyslová odvětví spoléhající se na levnou energii nebyla schopna za těchto podmínek ustát konkurenční boj na světovém trhu, jak uvádí KOLIBOVÁ (2005, s. 87). Dle SLANÉHO (2002, s. 353-354) byla situace v Česko-Slovenské republice za dob socialismu jiná, jelikož za dob centrálně plánované ekonomiky oficiálně nezaměstnanost neexistovala, ale naopak existoval nedostatek pracovních sil z důvodu, že řada lidí byla zaměstnána a placena za práci, která by v podmínkách tržního hospodářství placena nebyla. Poté co byla nezaměstnanost uvedena do historického kontextu, bude v následujících odstavcích blíže specifikován samotný pojem nezaměstnanosti, se kterou se v současnosti většina zemí potýká. FUCHS (2005, s. 139) uvádí, že „nezaměstnanost bývá označována za projev poruchy na trhu práce. Problematika nezaměstnanosti, její existence a příčiny, patří již dvě století k problémům, jímž ekonomie věnuje pozornost.“ Revoluční objev v chápání nezaměstnanosti přinesl J. M. Keynes5 ve svém díle Obecná teorie zaměstnanosti, úroků a peněz, kde popsal fungování trhu při nepružných mzdách a popsal tak situaci na trhu, která je doprovázena nedobrovolnou nezaměstnaností. Keynes tvrdil, že se mzdy nepohybují tak, aby vyčistily trh, a to vede k disproporcím mezi těmi, kdo práci hledají a volnými pracovními místy. Do této doby byla nezaměstnanost vysvětlována Klasickou teorii, která počítala s tím, že se mzdy pohybují nahoru a dolů, aby vyčistily trh. SAMUELSON (1995, s. 284-285) uvádí, že „nezaměstnanost je v moderních společnostech ústředním problémem. Když je nezaměstnanost vysoká, dochází k mrhání zdroji a důchody lidí jsou nízké, během takových období rovněž ekonomické obtíže ovlivňují emoce lidí a rodinný život.“

5

John Maynard Keynes 1883 – 1946

18

Každá ekonomika disponuje určitým množstvím výrobních faktorů. Při maximální možné úrovni vytížení výrobních faktorů se ekonomika nachází na úrovni potenciálního produktu, tedy maximální udržitelné úrovni výstupu. V případě, že se ekonomika nenachází na úrovni potenciálního produktu, dochází k onomu zmiňovanému mrhání zdroji a zvyšování míry nezaměstnanosti. VÁCLAVÍKOVÁ (2009, s. 46) definuje nezaměstnanost jako „nerealizovanou nabídku práce na trhu práce. Jedná se o stav nerovnováhy na trhu práce, kdy nabídka převládá nad poptávkou nebo kdy struktura nabídky neodpovídá struktuře poptávky.“ Na trhu práce se při dané reálné mzdě nachází více domácností, které zde svojí práci nabízí, než firem, které práci poptávají. Tento jev může být také výsledkem nerovnovážného rozmístění pracovních sil v jednotlivých odvětvích.

3.2.1 Měření nezaměstnanosti Aby mohlo být řečeno, jaká je úroveň nezaměstnanosti, musí být nejdříve vymezeno: 

kdo je nezaměstnaný,



koho lze řadit mezi zaměstnané,



kdo spadá do ekonomicky aktivního obyvatelstva,



kdo je ekonomicky neaktivní.

Dle MUSILA (2008, s. 345) se v ekonomice za nezaměstnané považují osoby starší 15 let a dále splňují tato kritéria: 

nemají placené zaměstnání ani příjem ze sebezaměstnání,



aktivně hledají práci,



Jsou připraveni nastoupit do práce do 14 dnů.

JUREČKA (2010, s. 135) doplňuje, že zaměstnaní jsou lidé, kteří pracují na plný nebo částečný

úvazek.

Ekonomicky

aktivní

obyvatelstvo

je

tvořeno

zaměstnanými

a nezaměstnanými. Ostatní osoby v produktivním věku, které nemají zaměstnání, ani ho z nejrůznějších důvodů nehledají, jsou řazení do kategorie ekonomicky neaktivních. Do kategorie ekonomicky neaktivních patří zejména studenti, lidé v domácnosti, kteří pečují o malé děti nebo handicapované členy rodiny, zdravotně postižení, kterým zdravotní stav nedovoluje pracovat a osoby, jež si zvolily jiný způsob života.

19

MANKIW (2000, s. 548) uvádí, že měření nezaměstnanosti provádí Úřad statistiky práce, který je součástí Ministerstva práce. Úřad vymezuje míru nezaměstnanosti jako podíl nezaměstnaných lidí na ekonomicky aktivním obyvatelstvu v procentech: Počet nezaměstnaných Míra nezaměstnanosti vyjádřena v % =

x 100 Ekonomicky aktivní obyvatelstvo

Dle KOLIBOVÉ (2005, s. 70) se v ČR výpočtem míry nezaměstnanosti zabývá Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV), které na základě podkladů jednotlivých úřadů práce zveřejňuje měsíční výsledky. Přesnost měření evidované míry nezaměstnanosti je částí odborné veřejnosti značně zpochybňována. Jako argumenty uvádí, že v této míře nezaměstnanosti není zahrnuta část nezaměstnaných osob, které se neevidují na trhu práce. Míra nezaměstnanosti získaná z počtu evidovaných nezaměstnaných není přesná, jelikož nepočítá s neregistrovanými nezaměstnanými. Dalším argumentem je fakt, že určitá skupina registrovaných nezaměstnaných nesplňuje kritéria statutu nezaměstnané osoby, a to proto, že se aktivně nesnaží získat zaměstnání.

3.2.2 Klasifikace nezaměstnanosti Výskyt nezaměstnanosti může být vyvolán z různých příčin, proto lze identifikovat několik typů nezaměstnanosti. Cílem této kapitoly bude vymezení dobrovolné a nedobrovolné nezaměstnanosti a následně vymezení druhů nezaměstnanosti, které jsou vyvolány změnami na trhu práce. Některé z těchto příčin mohou mít za následek pouze krátkodobou nezaměstnanost, a patří svým charakterem do dobrovolné nezaměstnanosti. Některé jsou naopak způsobeny ekonomickou situací v dané zemi a patří svým charakterem do nedobrovolné nezaměstnanosti. Dobrovolná nezaměstnanost MUSIL (2008, s. 345) uvádí, že dobrovolná nezaměstnanost vzniká v případě, že pracovníci nejsou ochotni pracovat při dané mzdové sazbě. VACLAVÍKOVÁ (2009, s. 53) dále doplňuje tuhle skutečnost o fakt, že dobrovolně nezaměstnaní jsou ve skutečnosti lidé hledající práci za vyšší mzdu, než tu, kterou nabízí zaměstnavatelé. Za situace, že existují alternativní zdroje finančních prostředků, které lidem nahrazují mzdu, dobrovolná nezaměstnanost roste.

20

Dobrovolná nezaměstnanost tedy znamená, že je upřednostňována nějaká jiná aktivita, např. volný čas, před prací. Dobrovolně nezaměstnaní mohou mít nabídky pracovních příležitostí, ale aktivně hledají jiné, obvykle lépe placené místo, jak uvádí FUCHS (2005, s. 139-140). Nedobrovolná nezaměstnanost K nedobrovolné nezaměstnanosti dochází dle KREBSE (2007, s. 292) v důsledku toho, že při daných mzdových sazbách existuje více pracovníků, kteří chtějí pracovat, než kolik existuje pracovních míst. Tato skutečnost je doprovázena tím, že poptávka po práci je nižší než celková nabídka. Nedobrovolná nezaměstnanost

má pro člověka horší dopady než

dobrovolná

nezaměstnanost. Zatímco dobrovolně nezaměstnaný odmítá místa, která nejsou placena podle jeho představ, nedobrovolně nezaměstnaný si nevybírá, přijmul by práci za převládající (často i za nižší) mzdu, než na trhu práce existuje, a přesto ji nenachází, jak uvádí HOLMAN (2005, s. 303). Problematika dobrovolné a nedobrovolné nezaměstnanosti úzce souvisí s teorií pružných a nepružných mezd, která je popsána v příloze. Frikční nezaměstnanost Dle SOUKUPA (2010, s. 284-285) vzniká jako důsledek toho, že lidé opouštějí svá stávající zaměstnání a hledají nová, přitom určitou dobu trvá, než naleznou zaměstnání, které nejlépe odpovídá jejich kvalifikaci a preferencím. Pokud hovoříme o frikční nezaměstnanosti, tak se počet volných míst a počet osob hledajících práci rovná. Zároveň také profesní a regionální struktura volných pracovních míst odpovídá kvalifikační a regionální struktuře osob, které práci hledají. SAMUELSON (1995, s. 288) uvádí, že frikčně nezaměstnaní pracovníci často přecházejí z jedné práce do druhé nebo shánějí lepší zaměstnání, a proto se má obvykle za to, že jsou nezaměstnaní „dobrovolně“. Strukturální nezaměstnanost Vzniká v důsledku strukturálních změn v ekonomice, jelikož se některá odvětví zmenšují a jiná naopak expandují. Strukturální změny mají za následek, že poptávka po některých profesích klesá, zároveň ale roste poptávka po jiných profesích. Strukturální nezaměstnanost obvykle trvá déle než frikční nezaměstnanost a tím pádem představuje 21

také větší zásah do života člověka. Strukturální změny probíhají v ekonomice neustále, protože se struktura poptávky neustále mění. Těmto změnám se nelze bránit, protože snaha o potlačování strukturálních změn by vyřadila ekonomiku ze světové soutěže a vedla by k jejímu zaostávání. Z tohoto důvodu je také strukturální nezaměstnanost nevyhnutelnou součástí každé ekonomiky, jak uvádí HOLMAN (2005, s. 295). Cyklická nezaměstnanost Dle LISÉHO (2005, s. 432) se vyskytuje tehdy, když je poptávka po pracovnících celkově nízká (tedy nejen poptávka po pracovnících v určitých sektorech a regionech). Když celkové výdaje a výstup klesají, roste nezaměstnanost v celé ekonomice. Tento růst nezaměstnanosti v každé oblasti je signálem, že rostoucí nezaměstnanost je převážně cyklická. Rozlišení mezi cyklickou nezaměstnaností a jinými druhy nezaměstnanosti pomáhá ekonomům diagnostikovat celkový stav na trhu práce. Vysoká úroveň frikční nebo strukturální nezaměstnanosti se můžu vyskytovat i tehdy, když je celkový trh práce v rovnováze, např. v čase velké fluktuace nebo velké geografické nerovnováze. Cyklická nezaměstnanost vzniká tehdy, když zaměstnanost klesá v důsledku nedostatečné agregátní (souhrnné) poptávky. Sezonní nezaměstnanost HŘEBÍK (2010, s. 174) uvádí, že sezonní nezaměstnanost je spjata s různými specifiky členěného trhu produktů a služeb ve smyslu jeho opakujících se výkyvů. Za klasický příklad této formy nezaměstnanosti jsou považována určitá roční období v oboru cestovního ruchu (např. letní rekreační pobyty u moře, zimní lyžařské zájezdy) nebo v rostlino-zemědělské výrobě.

3.2.3 Dopady nezaměstnanosti RIEVAJOVÁ (2001, s. 67) definuje nezaměstnanost jako sociálně – ekonomický jev spojený s existencí trhu, konkrétně trhu práce. Představuje důsledek a současně projev nerovnováhy na trhu práce, mezi nabídkou práce a poptávkou po práci. V návaznosti na definici od Rievajové, která uvádí, že nezaměstnanost nemá pouze dopady ekonomické, ale také sociální, budou popsány dopady nejen ekonomické, ale také sociální. Cílem této kapitoly bude vymezení těchto dopadů, které jsou vyústěním toho, že lidé, kteří mají zájem o práci, si jí nejsou schopni najít.

22

Ekonomické dopady SAMUELSON (1995, s. 285) uvádí, že podle Okunova6 zákona se období vysoké nezaměstnanosti vyznačuje tím, že se v nich běžný hrubý národní produkt (HNP) pohybuje pod úrovní potenciálního HNP. Dále situaci vysvětluje tím, že vysoká nezaměstnanost je projevem plýtvání zdroji, protože během depresí, kdy je nezaměstnanost vysoká, nevyrábí ekonomika tolik, kolik je schopna. Během takových období je to stejné, jako kdyby byla velká množství automobilů, bytů, oděvů a mnoha dalších komodit jednoduše vyhozena do oceánu. Sociální dopady Dle SPĚVÁČKA (2010, s. 472) se projevují v mnoha aspektech. Především dochází ke snižování kvalifikace nezaměstnaných osob, ztrátě pracovních návyků, dovedností, přizpůsobivosti a zdravotním problémům. To vše může vést k omezení zaměstnatelnosti osob zasažených ztrátou zaměstnání. Mezi nejvýznamnější sociální důsledky řadíme: 

Vliv na životní úroveň: Nutnost žít jen z podpory v nezaměstnanosti, či dokonce jen ze sociální podpory, znamená pro nezaměstnaného a jeho rodinu velké snížení životní úrovně. Příjem z podpor často nepokryje ani základní potřeby rodin a to má za následek zadlužování rodin. Čím déle zůstává člověk bez práce, tím je finanční a existenční situace horší, jak uvádí MAREŠ (1994, s. 63)



Vliv na rodinu: MATOUŠEK (2005, s. 307) popisuje, že se obvykle setkáváme s faktem, že muž je živitelem rodiny, v případě, že otec přijde o zaměstnání, může přijít také o dominantní úlohu v rodině. Nezaměstnanost narušuje zaběhlý řád rodiny, tento rušivý vliv může být například neustálá přítomnost nezaměstnaného doma. (Matoušek, 307)



Vliv na zdraví: Dle BUCHTOVÉ (2002, s. 130) má nezaměstnanost vliv také na zdraví člověka. Dlouhodobé negativní působení nezaměstnanosti, které je obvykle doprovázeno stresem, má za následek kardiovaskulární onemocnění, vysoký cholesterol, vysoký tlak a to vše vede ke snižování délky života a vyšší úmrtnosti.



Vliv na strukturaci a vnímání času: Práce na plný úvazek představuje pro zaměstnaného dle GIDDENSE (1999, s. 308) určitý stereotyp, jelikož se struktura dne obvykle řídí podle rytmu práce. To může představovat určitou zátěž, ale zároveň dává celému dni řád, který osobám bez práce chybí. Nezaměstnaní přestávají vnímat to, jak čas běží a stávající se apatickými.

6

Artur Melvin Okun 1929 - 1979

23

3.2.4 Skupiny ohrožené nezaměstnanosti BUCHTOVÁ (2002, s. 109) uvádí, že uplatnění člověka na trhu práce je podmíněné řadou charakteristik (věk, zdravotní stav, vzdělání, pohlaví, příslušnost k etnické skupině), ty mohou vést k tomu, že lidé s větším rizikem ztráty práce jsou předurčení k dlouhodobé nezaměstnanosti. Tyto skupiny jsou vystaveny nejen dlouhodobé nezaměstnanosti, ale také opakované nezaměstnanosti. Nezaměstnanost některé skupiny populace ohrožuje více. Dle VÚPSV7 (2003, s. 67) se mezi tyto rizikové skupiny na trhu práce řadí: 

zdravotně postižení,



Romové,



nekvalifikovaní uchazeči a uchazeči s nízkou kvalifikací,



ženy, zejména ty, které pečují o děti/dítě ve věku do 15 let,



věkově starší osoby,



mladí lidé, zejména pak absolventi a mladiství.

Jelikož je práce zaměřená na problematiku nezaměstnanosti mladistvých a absolventů škol, boudou vymezeny pojmy tykající se v prvé řadě tématu. Absolventi škol Dle NÚOV8 (2011, s. 3) Nejdříve používaly úřady práce definici absolventa jako uchazeče o zaměstnání podle zákoníku práce. Podle zákoníku práce patřili mezi absolventy uchazeči o zaměstnání, jejichž celková doba zaměstnání v pracovním nebo podobném poměru nedosáhla od doby úspěšného ukončení studia dvou let. To vedlo k tomu, že úřady práce tak zahrnovaly mezi absolventy i ty, kteří absolvovali školu před více lety, dokud se jim nepodařilo odpracovat dva roky. Následně přešly úřady práce k definici podle zákona o zaměstnanosti. Zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti ve znění pozdějších předpisů, podle kterého patří mezi absolventy, jakožto uchazeče o zaměstnání jen ti, u nichž od úspěšného ukončení studia uplynuly nejvýše dva roky. K významné novelizaci došlo zákonem č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti z roku 2004, který nedefinuje pojem absolvent. Tato novela zákona věnuje zvýšenou pozornost osobám do 25 let věku, kam lze zahrnout absolventy středních škol. U absolventů vysokých škol je stanoven limit dvou let od úspěšného dokončení studia, nejdéle však do 30 let věku. Absolventa definuje ale zákoník práce č. 262/2006 v § 229. „Absolventem se rozumí 7 8

Výzkumný ústav práce a sociálních věcí Národní ústav odborného vzdělávání

24

zaměstnanec vstupující do zaměstnání na práci odpovídající jeho kvalifikaci, jestliže jeho odborná praxe nedosáhla po úspěšném ukončení studia 2 let, přičemž se do této doby nezapočítává doba mateřské nebo rodičovské dovolené, jak uvádí KUCHAŘ (2007, s. 147). NÚOV (2001, s. 3) uvádí, že 1. ledna 2009 vstoupil v platnost zákon č. 382/2008 Sb., který byl novelou zákona č. 435/2004 Sb. Zvýšená péče po této novele je věnována pouze mladým lidem do 20 let věku, což odpovídá maximální době 2 let po ukončení středního vzdělání. Pro potřeby statistického sledování je i nadále používána definice absolventa jako uchazeče o zaměstnání evidovaného na úřadu práce podle místa jeho trvalého bydliště, u kterého doba od úspěšného ukončení jeho studia nepřekročila 2 roky, jak je uvedeno na MPSV. Problémy získávání zaměstnání u této skupiny vidí VACLAVÍKOVÁ (2009, s. 119) v pracovní nezkušenosti, neochotě přijímat odpovědnost, ale také z nesouladu mezi obsahem studia a požadavky trhu práce. Kdy vzdělávací instituce produkují u mladých lidí kvalifikace, které nenacházejí uplatnění na trhu práce. Důsledky nezaměstnanosti absolventů škol vidí WINKLER (2005, s. 145) především ve finanční nedostatečnosti, ze které plyne omezení sociálních kontaktů, nutnost omezovat se ve spotřebě, či vliv na další životní strategie. Déle trvající nezaměstnanost má vliv také na psychiku uchazečů, objevují se pocity zbytečnosti, méněcennosti, snížení sebevědomí, nedochází k vytváření pracovních návyků, naopak dochází k výrazné ztrátě motivace pracovat, snížení uplatnitelnosti ztrátou odborných a teoretických znalostí a dovedností získaných studiem. Mladiství Dle KOLIBOVÉ (2005, s. 176) se jedná o pracovně i občansky nezkušené osoby, které jsou obvykle bez kvalifikace, pouze se základním vzděláním a bez pracovních zkušeností, jejich omezená možnost uplatnění vyžaduje speciální režim. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoníku práce definuje mladistvé, jako zaměstnance mladší 18 let. Zaměstnavatel je povinen, poskytnou příznivé podmínky, které mají vést ke všestrannému rozvoji

tělesných

i

duševních

schopností

25

mladistvých.

Mladiství

mohou

být

zaměstnavatelem zaměstnávání pouze pracemi, které jsou přiměřené jejich fyzickému a rozumovému rozvoji. S tím souvisí práce, které jsou mladistvým zakázané: 

práce pod zemí při těžbě nerostů při ražení tunelů a štol,



práce, které jsou vzhledem k věku mladistvých nepřiměřené, nebezpečné nebo škodlivé jejich zdraví,



práce, při nichž jsou vystaveni zvýšenému nebezpečí úrazu,



práce, při nichž by mohli ohrozit bezpečnost a zdraví jiných fyzických osob.

Zaměstnavatel dále nesmí mladistvé zaměstnance zaměstnávat prací přesčas a prací v noci.

3.3 Politika zaměstnanosti Vzhledem k tomu, jaký problém nezaměstnanost představuje, setkáváme se na trhu práce s aktivitami

státu,

které

souhrnně

označujeme

jako

politika

zaměstnanosti.

Politika zaměstnanosti má vést ke snižování nezaměstnanosti na takovou úroveň, která se považuje za přirozenou. WILDMANNOVÁ (2005, s. 117) definuje politiku zaměstnanosti jako soubor opatření, které pomáhají utvářet podmínky pro dynamickou rovnováhu na trhu práce a pro efektivní využití pracovních sil. Je především výsledkem úsilí státu, zaměstnavatelů, zaměstnanců a odborů. Dle DVOŘÁKOVÉ (2007, s. 77) je cílem politiky zaměstnanosti vytváření optimálních podmínek a předpokladů pro dosažení plné, produktivní a svobodně zvolené zaměstnanosti, jelikož právo na zaměstnání je jedním ze základních práv každého občana a to bez ohledu na rasu, barvu pleti, pohlaví, jazyk, náboženství, politické nebo jiné smýšlení, etnický nebo sociální původ, majetek, zdravotní stav nebo věk. V současné legislativě je právo na zaměstnání definováno zákonem o zaměstnanosti (č. 435/2004 Sb.). Tento zákon obsahuje úpravu pracovních vztahů v oblasti zaměstnanosti a trhu práce. Hlavním důvodem jeho přijetí, byla především harmonizace českého práva s právem EU. Právo na zaměstnání má každý, kdo může být zaměstnancem podle zákoníku práce. Fyzická osoba má právo si svobodně vybrat a zabezpečit zaměstnání a vykonávat je na území ČR nebo si může zabezpečit zaměstnání v jiném členském státu EU, který umožňuje volný pohyb pracovních sil, jak uvádí ŠMÍD (2008, s. 31). 26

3.3.1 Malá a velká politika zaměstnanosti DVOŘÁKOVÁ (2007, s. 78) uvádí, že hospodářská politika je souhrn ekonomických opatření, která jsou zacílena buď plošně na celou ekonomiku, nebo do jejich různých částí. Politika zaměstnanosti tak nabývá dvojího rozměru. Můžeme rozlišovat velkou (centrální) a malou (regionální) politiku zaměstnanosti. Velká politika zaměstnanosti Centrální politika je celostátní strategií zaměstnanosti, která je dle ŠMÍDA (2008, s. 33) vykonávána především vládou a Ministerstvem práce a sociálních věci. Dle DVOŘÁKOVÉ (2007, s. 78) se svými opatřeními zaměřuje na odstranění příčin vzniku nadměrné nezaměstnanosti a působí víceméně plošně. Tato opatření jsou závislá na celkovém systémovém zaměření hospodářské politiky, Jelikož se nejedná pouze o nezaměstnanost, ale o celý vějíř vztahových problémů, souvisejících především s ekonomickým růstem, platební bilanci a inflací. Plná zaměstnanost, stabilní ekonomický růst, cenová stabilita a vnější ekonomická rovnováha se v delším časovém období vyznačují vyrovnanou platební bilancí a tvoří tak základní cíle každé současné hospodářské politiky. Tyto jednotlivé cíle jsou ovšem konfliktní, takže platí, že zlepšení v jedné oblasti vyvolá zhoršení v oblasti jiné, např. zastavení inflace může vést k růstu nezaměstnanosti. Malá politika zaměstnanosti Internetové stránky MZDOVÁPRAXE uvádí, že tzv. regionální politika zaměstnanosti zahrnuje provozování základních služeb na úseku zaměstnanosti. Tato politika je vykonávána úřady práce, které, jak uvádí ve své bakalářské práci LEGIERSKÁ (2006, s. 13), převzaly základní úkoly související se zprostředkováním zaměstnání a výplaty podpory v nezaměstnanosti. Malá politika zaměstnanosti řeší svými opatřeními již existující negativní důsledky fungování trhu práce. Kromě těchto veřejných politik zaměstnanosti existuje, jak uvádí ŠMÍD (2008, s. 33) také zaměstnavatelská politika zaměstnanosti. „Každým zaměstnavatel má svou politiku především s ohledem na vlastní ekonomické potřeby, potřebuje optimalizovat své pracovní síly. Zaměstnavatelé mohou v rámci své politiky například vytvářet náhradní výrobní programy, hledat vhodné partnery na zahraničních trzích, provádět vhodnou personální politiku.

27

Optimalizace pracovních sil souvisí s mezním produktem, pomocí kterého byla popsána tržní poptávka po práci. To znamená, že zaměstnavatel maximalizující zisk bude najímat dodatečné jednotky práce do bodu, kdy se hodnota rovná reálně mzdě. V tomto bodě najímá optimální množství pracovních sil.

3.3.2 Pasivní politika zaměstnanosti KREBS (2007, s. 297, 306) uvádí, že smyslem pasivní politiky zaměstnanosti (PPZ) je kompenzovat nezaměstnaným po přechodnou dobu a v určité míře ztrátu pracovního příjmu. PPZ zahrnuje vyplácení podpor v nezaměstnanosti (PvN), které mají motivovat k novému a včasnému pracovnímu uplatnění. Z toho důvodu jsou vypláceny jen po určitou dobu a v určitě výši, která je odvozena od předchozího výdělku. Dle VACLAVÍKOVÉ (2009, s. 91) má nárok na podporu v nezaměstnanosti podle § 39 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, uchazeč o zaměstnání, který: 

vykonával v délce nejméně 12 měsíců v rozhodném období zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, která ukládá povinnost odvádět pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti,



požádal úřad práce (ÚP), u kterého je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, o poskytnutí PvN,



ke dni, k němuž má být PvN přiznána, není poživatelem starobního důchodu.

O nároku na podporu a výši podpory v nezaměstnanosti rozhoduje ÚP. Zákon č. 435/2004 Sb., ukládá délku tzv. podpůrčí doby, po kterou bude uchazeči o zaměstnání vyplácena PvN, která se odvíjí od výše věku, kterého uchazeč o zaměstnání dosáhl ke dni žádosti o PvN. Podpůrčí doba činí u uchazeče o zaměstnání: 

do 50 let věku 5 měsíců,



nad 50 do 55 let věku 8 měsíců,



nad 55 let věku 11 měsíců.

KOLIBOVÁ (2005, s. 135) uvádí, že se výše podpory v nezaměstnanosti stanoví procentní sazbou průměrného měsíčního výdělku. U uchazečů o zaměstnání, kteří byli před zařazením do evidence úřadu práce osobou samostatně výdělečně činnou, se podle zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, stanoví jejich PvN procentní sazbou

28

z posledního vyměřovacího základu v rozhodném období přepočteného na jeden kalendářní měsíc. Procentní sazby podpory v nezaměstnanosti uvádí MPSV ve výši: 

65 % - první dva měsíce podpůrčí doby,



50 % - další dva měsíce,



Po zbývající podpůrčí dobu 45 % průměrného měsíčního čistého výdělku.

Dle VÁCLAVÍKOVÉ (2009, s. 94) nárok na podporu v nezaměstnanosti zaniká: 

uplynutím podpůrčí doby,



ukončením vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, nebo



vyřazením z evidence uchazečů o zaměstnání (např. jsou ve vazbě po dobu delší než 6 měsíců, odmítnou nastoupit do vhodného zaměstnání, odmítnou nastoupit na dohodnutou rekvalifikaci).

3.3.3 Aktivní politika zaměstnanosti Zákon č. 435/2004 Sb. definuje aktivní politiku zaměstnanosti (APZ) jako souhrn opatření směřujících k zajištění maximálně možné úrovně zaměstnanosti. APZ zabezpečuje MPSV a ÚP. Podle situace na trhu práce spolupracují při její realizaci s dalšími subjekty. VÁCLAVÍKOVÁ (2009, s. 86) uvádí, že zákon o zaměstnanosti byl od počátku 90. let 20. století mnohokrát měněn, stejně tak procházela řadou úprav také APZ. Výrazné změny přinesl zákon č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti s účinností od října 2004. Tento zákon vyjmenovává následující soubor opatření, která jsou v ČR v rámci APZ realizována plošně na celém území státu: 

„rekvalifikace,



veřejně prospěšné práce (VPP),



společensky účelná pracovní místa (SÚPM),



příspěvek na zapracování,



příspěvek při přechodu na nový podnikatelsky program,



investiční pobídky.“

Jelikož je práce zaměřena na mladistvé a absolventy škol, budou blíže specifikovány pouze nástroje APZ, které pomáhají zlepšovat jejich situaci na trhu práce.

29

Rekvalifikace Cíle rekvalifikace spatřuje DVOŘÁKOVÁ (2007, s. 96) ve snaze změnit kvalifikaci uchazečů o zaměstnání a zvýšit tak jejich koupěschopnost na trhu práce. Mohou mít podobu krátkodobých odborných kurzů v případě, že je potřeba kvalifikaci uchazeče o zaměstnání pouze doplnit a rozšířit, nebo formou relativně dlouhé přípravy, pokud je nezbytné kvalifikaci uchazeče změnit. Teoretickou výuku, ale také praktický výcvik provádějí vzdělávací zařízení, státní a soukromé školy včetně zahraničních. ÚP hledají vhodného potenciálního zaměstnavatele a rekvalifikaci zabezpečují na základě příslibu zaměstnavatele

přijmout

uchazeče

vedeného

v evidenci

ÚP,

za

předpokladu,

že dohodnutou rekvalifikaci úspěšně dokončí. V případě očekávání zvýšené poptávky po pracovní síle na základě rozboru kvalifikační struktury uchazečů zabezpečují ÚP rekvalifikaci uchazečům o zaměstnání i bez příslibu zaměstnání. Absolventská a praktikantská místa Finanční příspěvky, které poskytují ÚP zaměstnavatelům, usnadňují mladým lidem nástup do prvního zaměstnání a také získání praktických dovedností. ÚP uzavírá se zaměstnavatelem písemnou dohodu o zabezpečení odborné praxe, ve které se zaměstnavatel zavazuje přijmout absolventa do zaměstnání a zaměstnávat ho v souladu s programem odborné praxe. Program odborné praxe musí odpovídat požadavkům trhu práce. ÚP hradí mzdové náklady v dohodnuté výši. Tyto dohody mohou být uzavřeny nejdéle na dobu 12 měsíců, jak uvádí DVOŘÁKOVÁ (2007, s. 97). Tuto skutečnost internetové stránky MPSV doplňují o fakt, že jedním z hlavních důvodů, proč nemohou čerství absolventi najít práci je nedostatečná nebo dokonce nulová praxe v oboru. Firmy raději najímají zkušené pracovníky a nechtějí ztrácet čas a peníze s „nehotovými“ lidmi. Jednou z cest, jak zabránit tomu, aby vznikaly na trhu práce zástupy nezaměstnaných absolventů je podle MPSV spolupráce podniků a škol nebo provozování firemních škol a učňovských středisek. Pokud si totiž bude podnik rovnou vychovávat své budoucí zaměstnance, bude investovat finanční prostředky do jejich výuky, je pro tento podnik motivací absolventy zaměstnat a nenechat tak svojí investici propadnout. Za tohoto předpokladu se minimalizuje riziko, že si absolvent nebude schopen najít práci. Společensky účelná pracovní místa LEGIERSKÁ (2006, s. 46 - 47) ve své bakalářské práci uvádí, že jsou to místa určena především

pro

absolventy

škol

a

pro 30

dlouhodobě

neumístitelné

uchazeče

o zaměstnání. Tato místa jsou zřizována na základě dohody s ÚP. Využívají se v případě, že zaměstnavatel, který má zájem zaměstnat např. absolventa ze školy v jiné profesi, než kterou konkrétní uchazeč o zaměstnání vystudoval, má možnost po dohodě s ÚP využít právě tento nástroj APZ. Je nutné také uzavřít dohodu s ÚP, která je směřována podobně jako dohoda o absolventské praxi – na konkrétního uchazeče a dobu, na kterou může být dohoda uzavřena, ta činí maximálně 12 měsíců. KOLIBOVÁ (2005, s. 125) Dále uvádí, že součástí opatření APZ jsou rovněž: 

Poradenství, které provádějí nebo zabezpečují ÚP. Poradenské služby pomáhají při volbě povolání, během zprostředkování vhodného zaměstnání, při výběru vhodných nástrojů APZ a při přípravě k práci osob se zdravotním postižením.



Cílené programy, které řeší problémy obecního, okresního, krajského a celostátního charakteru v oblasti zaměstnanosti. Cílené programy mají v kompetenci orgány, kterými je vykonávána velká politika zaměstnanosti, tyto programy celostátního charakteru schvaluje vláda ČR, o programech obecního, okresního a krajského charakteru rozhoduje MPSV. V rámci programů mohou být realizovány i mezinárodní programy, které jsou financovány ze Strukturálních fondů EU. Příkladem cíleného programu je program pro podporu tvorby nových pracovních míst v regionech nejvíce postižených nezaměstnaností.

SIROVÁTKA (2002, s. 7) vymezuje v dokumentu zpracovaném pro VÚPSV následující cíle APZ: 

dosažení rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou na trhu práce, především snižováním nákladů na hledání zaměstnání a nápomocí přizpůsobení pracovní síly požadavkům trhu práce (o to usilují programy zvyšující motivaci, programy pracovního výcviku a rekvalifikace),



přerozdělení

nezaměstnanosti

ve

prospěch

nejvíce

ohrožených

skupin

nezaměstnaných, např. podpora dlouhodobě nezaměstnaných (o to usilují zvláště programy pracovní zkušenosti a tvorby míst), 

umožnění prvního kontaktu nebo udržení kontaktu s pracovním trhem a ochrana lidského kapitálu a kvalifikace nezaměstnaných (o to usilují především programy tvory dočasných míst ve veřejném sektoru a pracovní zkušenosti pro absolventy),

31



prevence proti vyloučení z trhu práce a prevence proti zhoršování celkové kvality života nezaměstnaných (o to usilují zejména pracovně a sociálně aktivující programy).

MPSV v tiskové zprávě uvádí, že má APZ kromě sociálně-psychologických efektů také kladné ekonomické dopady na státní rozpočet, jelikož výdaje vynaložené na APZ snižují výdaje na PPZ (především u mladých lidí) a na sociální dávky. V okamžiku, kdy nastoupí uchazeč o zaměstnání do práce, vrací část prostředků, které byly vynaloženy na APZ zpět do státního rozpočtu formou odvedených daní z mezd. Zaměstnaný není také dále závislý na sociálních dávkách a přináší úspory výdajů státu na zdravotní pojištění. Nová práce zvyšuje také koupěschopnost těchto lidí, což představuje další kladný vliv na ekonomiku státu.

3.4 Shrnutí teoretické části Teoretická část posloužila především k obecnému vymezení problematiky trhu práce, nezaměstnanosti a fungování politiky zaměstnanosti. Účelem bylo především v ucelené míře charakterizovat základní pojmy, na které bude navázáno v praktické části práce. V první kapitole tak byla věnována pozornost fungování trhu práce, kde je předmětem směny práce, která je tak zároveň jedním ze čtyř základních výrobních faktorů a může determinovat zbylé výrobní faktory. Na trhu práce vystupují dva subjekty. Prvním subjektem jsou ti, kteří práci poptávají a reprezentují tak stranu poptávky po práci. Jde převážně o firmy, které mají při daných mzdových sazbách zájem najímat určitě množství práce s tím, že čím vyšší je mzdová sazba, tím nižší je zájem najímat pracovní sílu a naopak, čím je mzda nižší, tím více pracovní síly by firmy najaly. Jejich hlavním cílem je za co možná nejnižší náklady získat co možná nejvyšší hodnotu v podobě práce. Druhým subjektem jsou domácnosti, které na trhu práce nabízejí pracovní sílu, za kterou požadují mzdu. Zájmy domácnosti jsou přesně opačné, jako je tomu u firem. S rostoucí mzdou mají zájem nabízet více práce a zároveň s klesající mzdou klesá nabízené množství práce. Ideálním stavem je, když se trh práce nachází v rovnováze. Proto, aby byl trh práce v rovnováze, jinak řečeno také dokonale „vyčištěn“, musí být mzda na rovnovážné úrovni, aby firmy měly zájem najímat právě tolik práce, kolik domácnosti na trhu práce nabízejí, a aby domácnosti nabízely právě tolik práce, kolik firmy poptávají. Za těchto podmínek 32

existuje na trhu práce pouze dobrovolná nezaměstnanost. V případě jejich nesplnění nastává nežádoucí jev nedobrovolné nezaměstnanosti. Další kapitola teoretické části byla zaměřena na nezaměstnanost. Především na to, jaké existují druhy nezaměstnanosti a jaké sebou nese nezaměstnanost dopady. Nezaměstnanost není v moderních ekonomikách ničím novým, ani ničím neobvyklým, tento mnohdy celospolečenský problém se vyskytuje v případech, kdy není zrealizována část nabídky práce. Existuje již po dlouhá desetiletí a jde ruku v ruce s hospodářskými cykly, které se vyznačují oscilací běžného HNP okolo potenciálního HNP. V případech, kdy ve společnosti existuje pouze dobrovolná nezaměstnanost a zbylé výrobní faktory jsou plně využity, funguje ekonomika právě na úrovni potenciálního produktu a trh práce je tak v rovnováze. Dopady nezaměstnanosti mohou být ekonomické a sociální. Ekonomické jsou spojené s běžným HNP, který v tomto případě zaostává za potenciálním HNP. Z toho vyplývá, že výrobní faktory nejsou zcela využívány. Sociální dopady nezaměstnanosti představují negativní působení tohoto jevu na člověka, který jim je postihnut a jen těžko se dokáže vyrovnat se statutem nezaměstnaného. Na trhu práce se vyskytují skupiny uchazečů o zaměstnání, které jsou považované za rizikové. Mezi tyto skupiny patří mimo jiné také mladiství a absolventi škol. K podpoře zaměstnanosti rizikových skupin je určena státní politika zaměstnanosti, především APZ. Na státní politiku zaměstnanosti jsou vynakládány značné finanční prostředky. Ačkoli jsou náklady spojené s APZ vysoké, lze je považovat za užitečnější, jelikož nástroje APZ pomáhají vytvářet pracovní příležitosti pro uchazeče o zaměstnání, kteří poté odvádějí prostřednictvím daní ze mzdy peněžní prostředky do státního rozpočtu. Jsou tedy spojené s aktivním přístupem také ze strany uchazečů o zaměstnání, kteří se hlásí na ÚP a usilují o získání zaměstnání. Naproti tomu PPZ spočívá pouze v pasivním vyplácení PvN a jiných dávek, aniž by osoba pracovala. Vysoká PvN může vést k vyšší nezaměstnanosti, jelikož lidé nemají při této výši vyplácených dávek zájem o práci. Náklady na PPZ jsou také vysoké a čím více nezaměstnaných je, tím vyšší tyto náklady jsou. Cílem této poslední kapitoly v rámci teoretické části práce bylo shrnutí obecných pojmů, které jsou důležité pro zpracování praktické části. V další části práce bude již pozornost věnována řešené problematice a to nezaměstnanosti mladistvých a absolventů škol.

33

4 Praktická část Ke zpracování praktické části práce budou použity údaje Českého statistického úřadu (ČSÚ), který je získává na základě výběrového šetření pracovních sil (VŠPS), Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV), Národního ústavu pro odborné vzdělávání (NÚOV), dalším významným zdrojem informací bude Středisko vzdělávací politiky. V následující kapitole bude provedena charakteristika Jihomoravského kraje (JMK), tak aby následně mohla být provedena analýza a zpracování statistických údajů, které poslouží k co nejobjektivnější interpretaci situace zadaného jevu „Problematika nezaměstnanosti mladistvých a absolventů škol“.

4.1 Charakteristika Jihomoravského kraje Údaje jsou čerpány z internetového portálu ČSÚ a JMK. JMK je tvořen 7 okresy – Blansko, Brno – město, Brno – venkov, Břeclav, Hodonín, Vyškov a Znojmo. V JMK je zřízeno 21 správních obvodů obcí s rozšířenou působností a 34 správních obvodů obcí s pověřeným obecním úřadem. JMK je tvořeno celkem z 673 obcí, z nichž 49 má statut města. Sídelním městem kraje je statutární město Brno, které je co do počtu obyvatel 384 277, tak také co do rozlohy 230 km2, druhým největším městem v České republice. Rozlohou 7 195 km2, což představuje 9 % rozlohy celé ČR, se JMK řadí na čtvrté místo v republice. Počet obyvatel v JMK je 1 152 400, tedy 11 % z ČR, čímž zaujímá třetí místo v ČR. JMK je 4. kraj s nejvyšším podílem zemědělské půdy, zemědělská půda tvoří 60 % celkové rozlohy kraje, z toho 83 % připadá na ornou půdu. Specifickým rysem JMK je vinařství, jelikož se zde nachází více než 90 % plochy všech vinic v ČR.

34

Obrázek č. 3. Mapa České republiky

Zdroj: převzato z portálu Odboru strukturálních fondů Ministerstva vnitra ČR

4.1.1 Ekonomický profil JMK JMK patří k regionům s významným ekonomickým potenciálem. Je především zemědělským a průmyslovým krajem. V oblasti cestovního ruchu má JMK důležitou tranzitní funkci, jelikož Brno je významným dopravním uzlem v případě silniční, dálniční, železniční i letecké dopravy. Vytvořený hrubý domácí produkt kraje představuje 10,3 % hrubého domácího produktu České republiky a je mezi kraji na 3. místě. V přepočtu na 1 obyvatele dosahuje kraj při tvorbě hrubého domácího produktu 93,6 % republikového průměru a je tak na 2. místě. V roce 2010 pracovalo v JMK ve všech sektorech národního hospodářství podle VŠPS 531,8 tisíc osob. V primárním sektoru bylo v roce 2010 zaměstnáno 2,9 % z celkového počtu pracovníků, podíl sekundárního sektoru na zaměstnanosti činil 36,2 % a největší počet zaměstnanců JMK byl koncentrován do terciárního sektoru, který se na zaměstnanosti podílel 60,9 %.

35

Graf č. 1: Zaměstnanost v JMK v oblastech národního hospodářství v r. 2010 [v %] 2,9

36,2

60,9

Primér

Sekundér

Terciér

Zdroj: Vlastní zpracování, údaje převzaty z portálu JMK V sekundárním sektoru bylo nejvíce lidí zaměstnáno v průmyslu, konkrétně ve zpracovatelském průmyslu, téměř 25 %. Ze zpracovatelského průmyslu je nejvýznamnější výroba kovových konstrukcí a kovodělných výrobků kromě výroby strojů a zařízení, dále také výroba elektrických strojů a zařízení, textilní průmysl a výroba potravin a nápojů. V terciární sféře bylo nejvíce lidí zaměstnáno v oblasti poskytování služeb pro podniky, jejichž hlavním úkolem je podpora podnikatelů.

4.1.2 Nezaměstnanost v Jihomoravském kraji Co se týká nezaměstnanosti, patří JMK mezi kraje více postihnuté tímto jevem. Průměr za ČR v roce 2010 činil 9 %. JMK tento republikový průměr překročil o 1,2 %.

36

Graf č. 2: Průměrná míra nezaměstnanosti dle krajů v r. 2010 [v %] Ústecký kraj Moravskoslezský kraj Olomoucký kraj Karlovarský kraj Liberecký kraj Zlínský kraj Jihomoravský kraj Vysočina Pardubický kraj Plzeňský kraj Královéhradecký kraj Jihočeský kraj Středočeský kraj Praha

13,4 11,9 11,5 10,8 10,6 10,4 10,2 9,6 9,1 7,8 7,7 7,4 7,1 3,9 0

2

4

6

8

10

12

14

Zdroj: Vlastní zpracování, údaje převzaty z integrovaného portálu MPSV V roce 2010 byla v JMK míra nezaměstnanosti 10,2 %, čímž se řadí na 8 místo mezi kraji. Nejvyšší nezaměstnanost v rámci JMK za rok 2010 připadla na okresy Hodonín 14,9 % a Znojmo 13,1 %. Nejnižší nezaměstnanost tradičně vykazuje hlavní město Praha 3,9 %, ale také kraj Středočeský, ve kterém dochází k velké koncentraci zaměstnaných právě v okolí Prahy. Naopak nejvyšší nezaměstnanost byla v roce 2010 v Ústeckém kraji 13,4 %. JMK patřil v posledních letech vždy mezi kraje, ve kterých byla míra nezaměstnanosti vyšší, než činil celorepublikový průměr. V důsledku působení hospodářských cyklů a s tím související hospodářské krize z přelomu let 2008-2009 se tento rozdíl ještě prohloubil. Za hlavní příčiny lze považovat nedostatek volných pracovních míst pro uchazeče o zaměstnání evidovaných na ÚP, s touto problematikou souvisí, také absence velkého (velkých) konkurenceschopného ekonomického subjektu a absence silného průmyslového podniku. Nezaměstnanost v JMK je také výrazně ovlivněna sezónností, jelikož jak bylo popsáno výše, JMK disponuje velkým množství zemědělské a především orné půdy a také množstvím vinic. Z toho plyne, že míra registrované nezaměstnanosti v JMK může být ovlivněna sezonní nezaměstnaností, do které promlouvá také cestovní ruch.

37

Po všeobecné charakteristice JMK, bude v následující kapitole vyjádřen počet absolventů jednotlivých kategorií vzdělání za ČR v letech 2006 - 2010, což bude stěžejní informace pro další vývoj práce, především výpočtů týkajících se míry nezaměstnanosti absolventů škol.

4.2 Nezaměstnanost mladistvých a absolventů škol Informace pro zpracování této kapitoly jsou čerpány z integrovaného portálu MPSV a také z webových stránek NÚOV a Ústavu informací o vzdělávání (ÚIV). V této kapitole bude provedena analýza struktury nezaměstnanosti mladistvých a absolventů škol v JMK v letech 2007 - 2011. K pochopení problematiky nezaměstnanosti mladistvých a absolventů škol je zapotřebí se seznámit se základními pojmy a faktory, které s tématem souvisejí. Z toho důvodu je v rámci této kapitoly věnována pozornost základním charakteristikám, vývoji počtu absolventů škol a struktuře nezaměstnanosti absolventů škol podle jednotlivých stupňů dosaženého vzdělání. V další části bude graficky znázorněna míra nezaměstnanosti u absolventů škol podle vybraných kategorií dosaženého vzdělání. Hodnoty za každý rok budou sledovány k 30. 4. daného roku. ÚP sledují nezaměstnanost mladistvých a absolventů škol vždy ke dvěma datům a to k 30. 4. a 30. 9. daného roku. MPSV uvádí, že k rozhodnutí o pololetním výkaznictví nezaměstnanosti této rizikové skupiny došlo na základě dohody mezi Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) a MPSV. K takovému rozhodnutí došlo nejspíše proto, že nezaměstnanost v září je obvykle vyšší z důvodu nedostatečného množství času pro adaptování se na trhu práce, jelikož od skončení povinné školní docházky nebo dalšího vzdělávání uplynulo pouze několik málo měsíců. Statistiky za měsíc duben jsou poté příznivější a lépe vyjadřují skutečné postavení mladistvých a absolventů škol na trhu práce, protože měli již dostatečné množství času pro adaptaci na trhu práce. Tento jev lze pozorovat na grafu č. 3., který zobrazuje nezaměstnanost mladistvých a absolventů škol v tisících za období duben 2007 – září 2011. Další důležitou skutečností je, že se absolventi škol hlásí na ÚP v místě svého trvalého bydliště a mohou se tedy objevit jako nezaměstnaní v jiném okrese, než ve kterém studovali.

38

Graf č. 3: Nezaměstnanost mladistvých a absolventů škol duben 2007 – září 2011 v ČR [v tis.] 14 000 12 000 10 000 8 000 6 000 4 000 2 000 0 IV.07 IX.07 IV.08 IX.08 IV.09 IX.09 IV.10 IX.10 IV.11 IX.11 Střední s výučním listem

Střední s MZ a výučním listem

Střední odborné s MZ

Gymnaziální vzdělání

Vyšší odobroné vzdělání

Vysokoškolské vzdělání

Základní vzdělání Zdroj: Vlastní zpracování, údaje převzaty z integrovaného portálu MPSV Z výše uvedeného grafického zobrazení vyplývá, že s výjimkou mladistvých, a absolventů gymnázií platí, že počet nezaměstnaných u sledovaných kategorií je nižší v dubnu, jak v září. Především v případě absolventů gymnázií bude tento jev způsoben nejspíše tím, že téměř všichni absolventi gymnázií se rozhodnou pro další studium na VŠ, ale do dvou let toto studium ukončí okolo 5 % studentů, kteří absolvovali gymnázium a musí se tak hlásit na úřadech práce jako nezaměstnaní absolventi gymnázií. Výrazný nárůst počtu nezaměstnaných lze pozorovat především od září roku 2009, kdy po tomto měsíci poměrně značně vzrostl počet nezaměstnaných, avšak kolísání hodnot v pololetních statistikách zůstávalo neměnné. Především kategorie středoškolského vzdělání, s výjimkou gymnaziálního vzdělání se pohybovaly co do trendu dost podobně, kdy jejich hodnoty od září do dubna rostly a klesaly přibližně o 2 000 nezaměstnaných.

4.2.1 Charakteristika mladistvých a absolventů škol Mladiství Mezi mladistvé (kategorie vzdělání A) řadí ÚP osoby, které jsou mladší 18 let. Právě tyto osoby jsou pro ÚP jedním z největších problému, jelikož se jedná o uchazeče 39

o zaměstnání, kteří nemají žádné vzdělání, tedy ti kteří nemají dokončený 1. stupeň základního vzdělání, dále ÚP počítá s uchazeči, kteří mají neúplné základní vzdělání, což znamená, že mají dokončený pouze 1. stupeň základní školy a s uchazeči, kteří mají základní vzdělání, ke kterému se počítá také jednoletá a dvouletá praktická škola, která je určena postiženým osobám. Mezi uchazeče, kteří nemají žádné vzdělání, řadí ÚP pouze cizince, a to z důvodu, že v ČR je povinná školní docházka 9 let. Absolventi škol Školský zákon v současné době rozlišuje absolventy škol na absolventy se základním, středním, vyšším a vysokoškolským vzděláním. Při zpracovávání této práce bude postupováno podle podrobnějšího členění, a to podle následujících kategorií vzdělání: 

absolventi středních odborných škol s výučním listem – kategorie vzdělání H,



absolventi s úplným středním odborným vzděláním s výučním listem a maturitní zkouškou – kategorie vzdělání L,



absolventi s úplným středním odborným vzděláním s maturitní zkouškou bez výučního listu – kategorie vzdělání M,



absolventi s úplným středním všeobecným vzděláním, tedy absolventi gymnázií – kategorie vzdělání K,



absolventi vyšších odborných škol – kategorie vzdělání N,



absolventi vysokých škol – magisterské vzdělání – kategorie vzdělání T.

4.2.2 Počty absolventů škol Sběr údajů o počtu absolventů se provádí každoročně na podzim. Údaje o vývoji počtu absolventů jsou důležité především z důvodu, že ovlivňují nejen počty nezaměstnaných absolventů, ale následně také míru nezaměstnanosti absolventů. Aby bylo možné dále počítat strukturu a míru nezaměstnanosti za období 2007 – 2011 musí být počty absolventů vždy za rok předešlý, jelikož konec školního roku je v květnu, respektive v červnu, ale sledování nezaměstnaných absolventů škol se provádí v září a poté v dubnu. Tedy následující rok potom, co se stal student absolventem.

40

Graf č. 4: Vývoj počtu absolventů škol 2006 – 2010 v ČR [v tis.] 50 000 45 000 40 000 35 000 30 000 25 000 20 000

15 000 10 000 5 000 0 2006

2007

2008

2009

2010

Střední s výučním listem

Střední s MZ a výučním listem

Střední odborné s MZ

Gymnaziální vzdělání

Vyšší odborné vzdělání

Vysokoškolské vzdělání

Zdroj: Vlastní zpracování, údaje převzaty z portálu NÚOV Z grafu je zřejmé, že nejvyšší pokles v počtu absolventů ve sledovaném období připadá na absolventy kategorie H. V roce 2006, byl počet absolventů této kategorie 38 559, zatímco v roce 2010 o 11 001 absolventů méně, tedy 27 558 absolventů středního vzdělání s výučním listem. Tento trend nastal již po roce 2000, kdy kromě klesajícího počtu dětí v populačních ročnících, došlo také k restrukturalizaci některých odvětví a především k rostoucímu zájmu o obory s maturitní zkouškou, které vykazují každoročně nejvyšší počty absolventů. Absolventů kategorie M, ale také kategorie L v posledních letech nepatrně ubývá. Celkem, je za posledních pět let, zaznamenám pokles v počtu absolventů středního odborného vzdělání s maturitní zkouškou o 2 500 absolventů, a u absolventů středních odborných škol s maturitní zkouškou a výučním listem 2 012 absolventů. Ovšem těžko to brát jako snížení zájmu o studium úplného středního vzdělání s maturitní zkouškou, potažmo maturitní zkouškou a výučním listem. Tento stav jen podtrhuje klesající počty dětí v populačních

41

ročnících a také sílící zájem o vyšší vzdělání, jelikož snižující se počet absolventů středních škol všeobecně, se nejvíce podtrhuje na středních školách s výučním listem. Počet absolventů kategorie K se drží v rozmezí 24 000 – 24 500 absolventů. Tento počet absolventů až do roku 2009 mírně rostl. Hlavní příčinou je s největší pravděpodobností sílící zájem o vyšší vzdělání, jelikož absolventi gymnázií nemají žádnou odbornou specializaci jako absolventi středních odborných škol a jsou spíše orientování na další vzdělávání se na vysoké škole, z toho důvodu vykazují také velmi nízkou míru nezaměstnanosti, jak bude uvedeno v další kapitole. V oblasti terciárního vzdělání, kam se řadí kategorie N a T klesá počet absolventů u vyšších odborných škol (VOŠ). Pokles ve sledovaném období činí 1 675 absolventů. U absolventů vysokých škol (VŠ) je situace opačná. Vypovídající hodnoty o absolventech VŠ jsou teprve od roku 2006. Od této doby se nepočítá s absolventy bakalářských studijních programů, jelikož ti obvykle pokračují v navazujících magisterských programech. V této práci se počítá s absolventy magisterských oborů (a to jak magisterského pětiletého, tak magisterského navazujícího studia), od kterých se odečítá počet absolventů zapsaných do doktorského studia. V roce 2006 byl počet absolventů VŠ 17 176, od té doby zaznamenali meziroční nárůst vždy zhruba o 1 500 absolventů, až na konečných 23 570 absolventů v roce 2010. U absolventů kategorie T jde vidět, jak se s odstupem pěti let, podepsal vysoký počet absolventů s maturitní zkouškou, jak kategorie K, tak M, který byl ještě před rokem 2006, na doposud nejvyšším počtu absolventů VŠ. Podle toho kolik absolventů s maturitní zkouškou bylo také v roce 2006 a v následně v roce 2007, nic nenasvědčuje výrazně tomu, že by se počet absolventů VŠ měl v následujících letech snižovat. Dá se s největší pravděpodobností předpokládat, že minimálně v letech 2012 a 2013 bude absolventů VŠ ještě více. Za tento jev může také nepříznivá situace na trhu práce. Ze souhrnných údajů o počtech absolventů vyplývá, že se jejich počet neustále snižuje. Nejvyšší počet absolventů celkem byl v roce 2006 a to 147 452, který kles do roku 2007 na 144 266. Pokles o 3 186 byl v roce 2008 navýšen pouze o 202 absolventů. Nejnižší počet absolventů celkem byl však v roce 2010 a to 136 855, což znamená snížení počtu absolventů o 10 597.

42

4.2.3 Struktura nezaměstnanosti mladistvých a absolventů škol Nyní bude provedena analýza nezaměstnaných mladistvých a absolventů škol podle dosaženého stupně vzdělání a vyjádřen jejich podíl na celkové nezaměstnanosti mladistvých a absolventů škol. Statistiky pracují s různými pojmy, které sledují nezaměstnanost absolventů. V této části práce jsou zpracována data, která se týkají „disponibilních“ nezaměstnaných absolventů škol. V následující tabulce bude vyjádřen počet nezaměstnaných mladistvých a absolventů škol podle dosaženého vzdělání. Údaje budou uvedeny za celou ČR, jak v absolutních, tak relativních četnostech. Tabulka č. 1: Struktura nezaměstnaných absolventů škol podle dosaženého stupně vzdělání v ČR 2007 – 2011 Česká republika 2007

2008

2009

2010

2011

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Počet

%

A

5 530

25,1

5 149

30,2

5 744

22,9

5 647

18,6

5 353

18,3

H

6 533

29,7

4 132

24,3

8 020

31,9

9 820

32,4

8 726

29,8

L

2 284

10,4

1 774

10,4

2 910

11,6

4 046

13,4

3 804

13

M

5 072

23,1

3 892

22,8

5 754

22,9

7 232

23,9

7 503

25,6

K

1 093

5

837

4,9

891

3,6

1 149

3,8

1 181

4

N

590

2,7

415

2,5

588

2,3

663

2,2

637

2,2

T

899

4

838

4,9

1 201

4,8

1 741

5,7

2 058

7,1

∑

22 001

100

17 037

100

25 108

100

30 298

100

29 262

100

Zdroj: vlastní zpracování, údaje převzaty z integrovaného portálu MPSV

43

Mladiství (A) Počet nezaměstnaných kategorie A je s mírnými odchylkami stabilní v rozmezí 5 149, což je nejnižší hodnota, na kterou mladiství dosáhli v roce 2008, do 5 744 nezaměstnaných, což je naopak nejvyšší hodnota z roku 2009. Pozoruhodné na této kategorii je, že zatímco v roce 2008 dosahovala nejnižšího počtu, procentuální podíl představoval nejvyšší hodnotu u této kategorie a to 30,2 % a zároveň nejvyšší podíl v roce 2008. To je lehce paradoxní vzhledem k tomu, že počet nezaměstnaných v následujících letech mírně rostl, ale podíl se výrazně snižoval. Z této situace lze také explicitně vyčíst, že hospodářská krize po roce 2008 nezasáhla mladistvé natolik jako absolventy škol, jelikož jejich podíl na celkové nezaměstnanosti mladistvých a absolventů škol klesl do roku 2011 na 18,3 %. Střední odborná škola s výučním listem (H) Absolventi se středním odborným vzděláním, na jehož konci absolvent obdrží výuční list, se s výjimkou roku 2008 podílí na celkové nezaměstnanosti mladistvých a absolventů škol nejvíce. Jejich počet zaznamenal výrazný pokles v roce 2008, kdy oproti roku 2007 kles o 2 401 nezaměstnaných absolventů na 4 132, ovšem v roce následujícím byl počet těchto absolventů, kteří se hlásili na úřadech práce téměř jednou tak vysoký, přesné o 3 888 a jejich počet se tak zastavil na hodnotě 8 020. V roce 2010 došlo opět k nárůstu a to o 1 800 nezaměstnaných absolventů kategorie H na 9 820, to představovalo nejen nejvyšší počet v rámci této kategorie, ale také celkově a zároveň nejvyšší podíl nezaměstnaných za sledované období, jelikož se jednalo téměř o třetinu všech nezaměstnaných mladistvých a absolventů škol. Po roce 2010 se situace absolventů s výučním listem stabilizovala a jejich počet v roce 2011 dokonce klesl o 1 094 na 8 726. Střední odborná škola s maturitní zkouškou a výučním listem (L) Nejnižší počet zaznamenali absolventi tohoto vzdělání v roce 2008 a to 1 774, který se tak snížil oproti roku předcházejícímu o 510 absolventů. Od roku 2008 rostl jak počet nezaměstnaných této kategorie, tak jejich podíl na celkové nezaměstnanosti mladistvých a absolventů škol. Nejvyšší podíl zaznamenali v roce 2010 a to 13,4 %, počet nezaměstnaných kategorie L dosáhl svého vrcholu také v roce 2010. Oproti roku s nejnižším počtem se jednalo o více než dvojnásobek, jelikož počet nezaměstnaných absolventů s maturitní zkouškou a výučním listem byl v tomto roce o 2 272 vyšší než v roce 2008. Pro rok 2011 se pro tuto kategorii situace také stabilizovala a jejich počet začal mírně klesat. 44

Střední odborná škola s maturitní zkouškou (M) Absolventi tohoto vzdělání společně s absolventy středních odborných škol s výučním listem se na celkové nezaměstnanosti mladistvých a absolventů škol podílí tradičně nejvyšší měrou. Tato situace je zcela opodstatněná a logická, protože právě tyto dvě kategorie zaznamenávají každoročně nejvyšší počty absolventů a to okolo 50 – 55 % z celkového počtu absolventů. Je poté pochopitelné, že se i na celkové nezaměstnanosti této rizikové skupiny podílí zhruba 50% měrou. Nejnižšího počtu i podílu dosáhla tato kategorie v roce 2008. Absolutní pokles oproti předešlému roku činil 1 180 absolventů. Podíl na nezaměstnanosti sledovaných kategorií v roce 2008 činil 22,8 %. Od roku 2008 počet i podíl nezaměstnaných absolventů kategorie M pouze rostl. Nenastala bohužel ani situace jako u předešlých kategorií, když se situace stabilizovala po roce 2010 a dokonce došlo k jejich zlepšující se situaci. Rozdíl mezi nejnižším počtem nezaměstnaných z roku 2008 a nejvyšším z roku 2011 znamená o 3 611 nezaměstnaných absolventů kategorie M více. Úplné střední všeobecné vzdělání – gymnázium (K) S ohledem na počet absolventů kategorie K je počet nezaměstnaných velmi nízký. Do jisté míry je to určitě zapříčiněno tím, že velké množství absolventů gymnázií pokračuje v dalším studiu na VŠ či VOŠ. Nejnižší počet nezaměstnaných absolventů ve sledovaném období 837 byl zaznamenán v roce 2008 a podíl na celkové nezaměstnanosti mladistvých a absolventů škol činil 4,9 %. Pozitivní zjištění je, že i přes ekonomickou recesi nebyli absolventi gymnázií natolik nezaměstnanosti postiženi. Ačkoli počty nezaměstnaných této kategorie do roku 2011 stále rostly, rozdíl mezi nejnižší a nejvyšší hodnotou je pouze 344 nezaměstnaných. Vyšší odborná škola a vysokoškolské vzdělání (N) a (T) U kategorie VOŠ lze sledovat vůbec nejnižší počty i podíly ze všech sledovaných kategorií. Tato situace je zapříčiněna především nízkými počty absolventů VOŠ. U absolventů VŠ je zřejmá rostoucí tendence jak v počtu nezaměstnaných, tak také v podílení se na celkové nezaměstnanosti mladistvých a absolventů škol. Z tabulky je také patrné, že rostoucí počet absolventů kategorie T vede k vyšší nezaměstnanosti absolventů VŠ. Nejnižší počet nezaměstnaných absolventů vysokých škol připadá stejně jako ve všech předcházejících případech na rok 2008. Od roku 2008 se počty nezaměstnaných absolventů VŠ neustále zvyšovaly. Nejvyšší meziroční nárůst je v letech 2009 – 2010, kdy se z původních 1 201 nezaměstnaných vyšplhal tento počet na 1 741 v roce 2010, tedy nárůst 45

o 540 nezaměstnaných. Nejvyšší počet nezaměstnaných absolventů VŠ byl ovšem v roce 2011 a to 2 058. Rozdíl mezi nejnižším a nejvyšším počtem tak představuje nárůst o 1 220 nezaměstnaných absolventů kategorie T. Z celkových statistik o nezaměstnanosti mladistvých a absolventů škol vyplývá, že rok v 2008 byl jednoznačně nejlepším rokem, ve kterém nezaměstnanost této skupiny dosahovala 17 037, což je vzhledem k počtu absolventů z roku 2007 velmi nízké číslo. Bohužel hospodářská krize po roce 2008 byla nemilosrdná a to především k některým kategoriím absolventů škol, na kterých se významně podepsala. V roce 2009 byla celková nezaměstnanost o 8 071 vyšší a činila tak 25 108 nezaměstnaných. Ani tato suma však nebyla konečná, jelikož následující rok vzrostl počet nezaměstnaných absolventů a mladistvých o 5 190 na prozatím nejvyšší hodnotu 30 298 nezaměstnaných. Po tomto roce se dá říci, že se situace stabilizovala, jelikož statistiky nezaznamenávají další nárůst nezaměstnaných, ale naopak pokles o 1 036. Ovšem tento jev je důsledkem neustále se snižujícím celkovým počtem absolventů škol. Když v roce 2010 bylo o 5 374 absolventů méně jak v roce 2009.

4.3 Míra nezaměstnanosti absolventů škol Údaje použity pro zpracování této kapitoly, byly čerpány z NUOV, z portálu MPSV, z ÚIV a také ze Střediska vzdělávací politiky. Nejčastěji prezentovanými ukazateli o nezaměstnanosti absolventů škol jsou absolutní počty uchazečů o zaměstnání a míra nezaměstnanosti. Oba ukazatele lze považovat za velmi důležité, proto po uvedení absolutních počtů nezaměstnaných absolventů z kapitoly předešlé, bude nyní věnována pozornost míře nezaměstnanosti. Dle NUOV (2011, s. 15) je míra nezaměstnanosti absolventů dána poměrem počtu nezaměstnaných absolventů (uchazečů o zaměstnání) konkrétního druhu přípravy (kategorie vzdělání), skupiny oborů či oboru vzdělání k celkovému počtu absolventů (tj. zaměstnaných, nezaměstnaných i pokračujících v dalším vzdělávání) konkrétní kategorie. Hodnota míry nezaměstnanosti tak vyjadřuje, kolik procent absolventů dané kategorie vzdělání zůstane bez zaměstnání.

46

V případě sledování míry nezaměstnanosti se obvykle pracuje s „čerstvými“ absolventy, protože statistiky o čerstvých absolventech zahrnují absolventy, kteří jsou nezaměstnaní jeden rok a jejich počty se tak bezprostředně vztahují k počtu absolventů v ročníku, který absolvovali. V současné době se míra nezaměstnanosti „čerstvých“ absolventů považuje za nejpřesnější dostupný ukazatel o nezaměstnanosti absolventů. V následujících kapitolách bude tedy postupně vyjádřena míra nezaměstnanosti „čerstvých“ absolventů podle jednotlivých kategorií absolventů škol. Údaje budou sledovány jak za ČR, tak také za JMK, aby byla možnost jejich vzájemného porovnání.

4.3.1 Střední odborné vzdělání s VL (H) Tuto skupinu absolventů tvoří na trhu práce absolventi běžných učebních oborů. Učební obory obvykle připravují absolventy pro méně náročná dělnická povolání, jde o klasické vyučení v oborech středních odborných učilišť, kde doba přípravy je tři roky, výjimečně se může jednat o dva roky. Graf č. 5: Míra nezaměstnanosti absolventů H v ČR a JMK 2007 – 2011 [v %] 25,0 20,0 15,0 10,0 5,0 0,0 2007

2008

2009

Míra nezaměstnanosti ČR

2010

2011

Míra nezaměstnanosti JMK

Zdroj: Vlastní zpracování, údaje převzaty z portálu NÚOV Z grafu vyplývá, že míra nezaměstnanosti u absolventů kategorie vzdělání H byla ve všech letech v JMK vyšší než činil průměr za ČR. Zatímco v roce 2009 byl rozdíl mezi ČR a JMK pouze 0,7 %, v dalších letech tento rozdíl rostl a v roce 2010 činil již 3,6 %, nejvyšší hodnoty dosáhl v roce 2011 a to 3,7 %. Nejnižších hodnot dosahovala míra 47

nezaměstnanosti v roce 2008 a to konkrétně 6,9 % za ČR a 8,5 % nezaměstnaných za JMK, což znamenalo velmi dobrou situaci pro tuto kategorii vzdělání. Ovšem jak napovídají již výše zmíněné počty absolventů a také absolutní počty nezaměstnaných absolventů, situace se nemohla ubírat jiným směrem než tím, že míra nezaměstnanosti po roce 2008 neustále rostla, jelikož počty absolventů se snižovaly a počty nezaměstnaných absolventů naopak rostly. Mezi roky 2008 a 2009 byl meziroční procentuální nárůst v míře nezaměstnanosti za ČR 6,5 % a za JMK 5,6 %. V roce 2010 dosáhla míra nezaměstnanosti u této kategorie vrcholu, za ČR činila 19,4 % a za JMK 23 %. V roce 2011 došlo ke stabilizaci a mírnému poklesu míry nezaměstnanosti na 18,7 % za ČR a na hodnotu 22,4 % za JMK.

4.3.2 Úplné střední odborné vzdělání s VL a MZ (L) Do této kategorie jsou zařazení absolventi studijních oborů středních odborných učilišť, které poskytují střední vzdělání s maturitní zkouškou, kdy absolventi projdou zároveň také praktickým výcvikem. Absolvent je vyučen a připraven pro uplatnění v dělnickém povolání. Délka vzdělání je čtyři roky. Dále jsou do této kategorie zahrnuti absolventi z nástavbových studií, které jsou určeny pro absolventy tříletých učebních oborů, kde získávají

po

vyučení

maturitní

vzdělání.

Návaznost

mezi

učebním

oborem

a oborem nástavbového studia je určena nařízením vlády. Délka studia je v tomto případě jeden až dva roky. Graf č. 6: Míra nezaměstnanosti absolventů L v ČR a JMK 2007 – 2011 [v %] 25,0 20,0 15,0 10,0 5,0 0,0 2007

2008

2009

Míra nezaměstnanosti ČR

2010

2011

Míra nezaměstnanosti JMK

Zdroj: Vlastní zpracování, údaje převzaty z portálu NÚOV 48

Na začátku sledovaného období byla míra nezaměstnanosti této kategorie za ČR 11,1 % a za JMK 12,9 %. Tento poměrně příznivý stav se v roce 2008 ještě zlepšil a míra nezaměstnanosti klesla v rámci ČR na 7,8 % a v rámci JMK na 8,9 %, je tedy patrné, že míra nezaměstnanosti této kategorie klesala v JMK více než tomu bylo za celou ČR, přičemž JMK se stále pohybovalo nad celorepublikovým průměrem. To se ovšem změnilo v roce 2009, kdy byla situace pro absolventy této kategorie v JMK lepší o 0,7 % než tomu bylo za ČR. Bohužel v roce 2010 se situace v ČR, ale především v JMK rapidně zhoršila. Hodnoty Z roku 2010 jsou nejvyšší ve sledovaném období. Za ČR byla v roce 2010 míra nezaměstnanosti této kategorie 19,3 %, tedy o 7,5 % vyšší než v roce předcházejícím. Za JMK dokonce 24 %, což je o 12,9 % vyšší míra nezaměstnanosti než v roce 2009. V roce 2010 byla tedy situace v JMK pro tuto kategorii opět horší, než činil průměr ČR, který překročila velmi výrazně. V roce 2011 došlo opět k nepatrnému zlepšení situace a míra nezaměstnanosti u absolventů kategorie L poklesla o 0,9 % za JMK a o 1,1 % za ČR.

4.3.3 Úplné střední odborné vzdělání s MZ (M) Do této kategorie spadají absolventi, kteří se připravovali ve studijních oborech středních odborných škol a po absolvování získali maturitní vysvědčení. Ze všech kategorií středoškolského vzdělání se nejvyšší počet absolventů připravuje právě v této kategorii vzdělání. Doba studia trvá 4 roky. Graf č. 7: Míra nezaměstnanosti M v ČR a JMK 2007 – 2011 [v %] 25,0 20,0 15,0 10,0 5,0 0,0 2007

2008

2009

Míra nezaměstnanosti ČR

2010

2011

Míra nezaměstnanosti JMK

Zdroj: Vlastní zpracování, údaje převzaty z portálu NÚOV 49

Z grafu je zřejmé, že situace u této kategorie je podstatně lepší, než v předcházejících dvou případech. Na Začátku sledovaného období, kdy se dá říci, že ekonomika byla těsně před vrcholem svého ekonomického růstu, na který dosáhla roku 2008, byla míra nezaměstnanosti této kategorie v průměru za ČR 7,8 % a za JMK 10,2 %. Míra nezaměstnanosti ještě klesla v roce 2008, ale po tomto roce nastal zlom a míra nezaměstnanosti absolventů kategorie M neustále rostla. JMK zaznamenal po celé sledované období vyšší hodnoty, než činil průměr za ČR, jen v roce 2009 byla míra nezaměstnanosti téměř totožná, rozdíl mezi JMK a ČR byl pouze 0,6 % ve prospěch ČR. V roce 2010 pokračovala míra nezaměstnanosti této kategorie v nárůstu, přičemž JMK zaznamenalo rychlejší tempo růstu, jelikož rozdíl mezi JMK a ČR byl v tomto roce již 2,5 %. Míra nezaměstnanosti v roce 2010 za ČR činila 10,6 % a za JMK 13,1 %. Rok 2011 pro tuto kategorii neznamenal bohužel snížení míry nezaměstnanosti, ale pozitivní je určitě zpomalení tempa růstu, jelikož míra nezaměstnanosti vzrostla o 0,8 % za ČR o 0,4 % za JMK. Vzhledem k vysokému počtu absolventů této kategorie, není míra nezaměstnanosti nikterak vysoká, i přes nepříznivý vývoj ekonomické situace po roce 2008, se míra nezaměstnanosti této kategorie drží pod 15% hranicí. Do značné míry je to jistě způsobeno tím, že se absolventi kategorie M začali více zajímat o další studium na VOŠ nebo VŠ, jelikož především u VŠ roste nejen počet absolventů, ale také nových studentů nastupujících na studium na VŠ. To potvrzuje i fakt, že na vysokou školu se hlásí 73 % absolventů středních odborných škol s maturitní zkouškou a z toho jich je přijato 53 %.

4.3.4 Úplné střední všeobecné vzdělání – Gymnázium (K) Jedná se o absolventy, kteří se připravovali ve čtyřletých i víceletých oborech gymnázií. Oproti absolventům středních odborných škol, nemají absolventi gymnázií obvykle žádnou specializaci ve svém vzdělání, které jim v tomto případě slouží jako optimální příprava pro studium na některé z vysokých škol, kam se často absolventi gymnázií také ubírají.

50

Graf č. 8: Míra nezaměstnanosti absolventů K v ČR a JMK 2007 – 2011 [v %] 4,0 3,5 3,0 2,5 2,0 1,5 1,0 0,5 0,0 2007

2008

2009

Míra nezaměstnaných ČR

2010

2011

Míra nezaměstnanosti JMK

Zdroj: Vlastní zpracování, údaje převzaty z portálu NÚOV V případě sledování míry nezaměstnanosti absolventů gymnázií musel být graf upraven do většího rozlišení, jelikož hodnoty jak za ČR, tak také za JMK byly téměř totožné a obě křivky by při nižším rozlišení splývaly. Hodnoty byly celkově na velmi příznivé úrovni. Absolutně nejnižší míra nezaměstnanosti byla v roce 2009 a to 2,4 % jak za ČR, tak za JMK. Po roce 2009 začala míra nezaměstnanosti této kategorie nepatrně růst, až se v roce 2011 dostala v podstatě na stejnou úroveň, na které byla v roce 2007, tedy na hodnotu 3,2 % za ČR a 3,4 % za JMK. Podle oficiálních statistik NÚOV se ke studiu na vysoké škole hlásí 98 % absolventů gymnázií a téměř 95 % z nich je ke studiu na vysoké škole přijato. To je hlavní příčina, proč je míra nezaměstnanosti této kategorie tak nízká. Poté zbývá pouze malé procento těch, kteří si musí hledat práci a ještě menší procento těch, kteří jsou nucení hlásit se na ÚP.

4.3.5 Vyšší odborná škola (N) V této kategorii vzdělání se připravují absolventi ve tříletých oborech, které jim poskytují vyšší odborné vzdělání. Jedná se o historicky nejmladší kategorii vzdělání, o kterou začali lidé projevovat větší zájem hned dva roky po jejím vzniku a to v roce 1998.

51

Graf č. 9: Míra nezaměstnanosti absolventů N v ČR a JMK 2007 – 2011 [v %] 14,0 12,0 10,0 8,0 6,0

4,0 2,0 0,0 2007

2008

2009

Míra nezaměstnanosti ČR

2010

2011

Míra nezaměstnanosti JMK

Zdroj: Vlastní zpracování, údaje převzaty z portálu NÚOV Ačkoli se na celkové nezaměstnanosti absolventů podílí absolventi této kategorie nejnižším procentem, jejich míra nezaměstnanosti je poměrně vysoká. To je zapříčiněno především tím, že počty absolventů rok od roku klesají, ale počty nezaměstnaných zůstávají konstantní. Nejnižší míra nezaměstnanosti je i u této kategorie v roce 2008 a to 6 % za ČR a 6,5 % za JMK. Do roku 2009 se míra nezaměstnanosti u absolventů VOŠ příliš nezměnila a jde zároveň o jediný rok, kdy je nezaměstnanost v JMK nižší, než činí celorepublikový průměr. Ovšem po roce 2009 došlo k velmi prudkému nárůstu míry nezaměstnanosti a to především v JMK, který zaznamenal do roku 2010 nárůst míry nezaměstnanosti absolventů VOŠ o 6 %, zatímco jinde bylo tempo růstu míry nezaměstnanosti této kategorie pomalejší a za průměr ČR činil nárůst 2,1 %. Ve statistikách za JMK lze za pozitivní určitě považovat pokles míry nezaměstnanosti této kategorie do roku 2011 o 1,7 %, což se bohužel nedá říci při pohledu na míru nezaměstnanosti absolventů VOŠ týkající se průměru za ČR, který oproti roku předešlému o 0,5 % vzrostl.

4.3.6 Vysokoškolské vzdělání (T) Do této kategorie jsou řazeni pouze absolventi magisterských programů vysokých škol. Počítá se jak s absolventy pětiletých magisterských programů, tak s absolventy navazujících magisterských programů, kde doba studia trvá obvykle dva roky. 52

Graf č. 10: Míra nezaměstnanosti absolventů T v ČR a JMK 2007 – 2011 [v %] 10,0 8,0 6,0 4,0 2,0 0,0 2007

2008

2009

Míra nezaměstnanosti ČR

2010

2011

Míra nezaměstnanosti JMK

Zdroj: Vlastní zpracování, údaje převzaty ze Střediska vzdělávací politika a ÚIV Na začátku sledovaného období byla míra nezaměstnanosti absolventů VŠ za JMK 3,6 %, za ČR byla tato hodnota o 0,2 % nižší. To znamenalo velmi příznivou míru nezaměstnanosti pro absolventy VŠ jak v JMK tak v ČR. Tato situace se ještě zlepšila do roku 2008, kdy činila hodnota za JMK 3,4 % a za ČR pouze 2,9 %. Od roku 2008 už míra nezaměstnanosti pouze rostla a následující rok byla míra nezaměstnanosti za JMK o 0,5 % vyšší, jak za ČR, kde byla zjištěna míra nezaměstnanosti 3,5 %. Nejvyšší nárůst míry nezaměstnanosti zaznamenali absolventi VŠ v roce 2010, když za JMK vzrostl tento ukazatel o 3,1 % a za ČR o 2 %. Rostoucí trend pokračoval i v roce 2011, kdy za JMK došlo k nárůstu o další 1,5 %, což znamenalo již hodnotu 8,6 % a za ČR vzrostla míra nezaměstnanosti

na

6,2

%.

Z počátečních,

téměř

vyrovnaných

hodnot

míry

nezaměstnanosti, se tak více zhoršila situace v JMK, jelikož v roce 2011 je rozdíl mezi JMK a ČR 2,4 % v neprospěch JMK.

4.3.7 Míra nezaměstnanosti ve vybraných studijních oborech Ačkoli je nesnadné předvídat vývoj na trhu práce, volba studijního oboru, kterému se bude student věnovat na střední škole je nejdůležitějším faktorem, ovlivňujícím jeho budoucí postavení na trhu práce, jelikož výběr oboru, o který není zájem, odsoudí absolventa ke kratšímu či delšímu setrvání na ÚP, se statutem nezaměstnaný. Cílem další kapitoly bude

53

snaha o doporučení perspektivních oborů, o jejichž absolventy by měl být v budoucnu na trhu práce zájem. Pro absolventy kategorie H a L jsou nejperspektivnějšími obory ze strojírenství a strojírenské výroby, kde i přes každoročně vysoké počty absolventů škol byla v roce 2011 míra nezaměstnanosti okolo 12 %. Podobně jsou na tom také absolventi oborů elektrotechnické, telekomunikační a výpočetní techniky. Navzdory tomu, že zmíněné obory v roce 2007 vykazovaly míru nezaměstnanosti okolo 6 % a v roce 2011 již 12 %, patří mezi obory, které hospodářská krize zasáhla nejméně. Naproti tomu obory jako stavebnictví, gastronomie, zemědělství a lesnictví vykazovaly v roce 2007 míru nezaměstnanosti okolo 12 %, v roce 2011 to bylo 20 – 25 %. Takto vysoká míra nezaměstnanosti může být zapříčiněna řadou okolností. Např. u gastronomických oborů není tento stav zapříčiněn ani tak nedostatečnou nabídkou pracovních příležitostí, jelikož nabídka práce především pro kuchaře a číšníky má stále velké zastoupení a velké množství volných pracovních míst (VPM), ale jde spíše o to, že absolventi nechtějí pracovat v tomto oboru. Před jinou situací stojí absolventi zemědělských a lesnických oborů, o které není dlouhodobě zájem ze strany zaměstnavatelů. U absolventů s MZ je nejnižší míra nezaměstnanosti u oborů strojírenských a také zabývajících se elektrotechnikou. Velké množství studentů se rozhodne pro studium oboru zaměřeného na ekonomiku a administrativu, kde je ovšem velmi snížená uplatnitelnost ihned po střední škole a tak si studenti prohlubují své vědomosti na VŠ. Úplně nejnižší míra nezaměstnanosti u absolventů s maturitou je u oborů zaměřených na zdravotnictví. To platí také pro absolventy VOŠ. Pro středoškoláky se jako nejperspektivnější do budoucna jeví obory ze strojírenství a elektrotechniky. V současnosti je uplatnění absolventů horší z důvodu útlumu výroby, ale do budoucna by se jejich situace na trhu práce měla zlepšit, jelikož i před vypuknutím ekonomické krize zde byl dlouhodobý nedostatek kvalifikovaných pracovníků. Dalším perspektivním oborem je zdravotnictví a lékařství, kde jsou velmi dobré šance na uplatnění a je zde dlouhodobý nedostatek kvalifikovaných pracovníků. Výše zmíněné ještě lépe dokládají statistiky o míře nezaměstnanosti absolventů VŠ podle jednotlivých oborů. Nejvyšší míra nezaměstnanosti byla v roce 2011 u absolventů oborů zemědělsko-lesnických a veterinárních a to 11,3 % a to i navzdory tomu, že je v této kategorii velmi nízký počet absolventů, tento fakt jen dokládá to, že zájem o absolventy 54

lesnických a zemědělských oborů ze strany zaměstnavatelů není příliš velký u jakékoliv kategorie vzdělání. Naproti tomu nejlepší situace je u absolventů oborů ze zdravotnictví, lékařství a farmacie, kde je míra nezaměstnanosti pouhé 1,4 %, kde se tedy také potvrzuje, že zájem o absolventy lékařských oborů existuje na všech úrovních vzdělání. Absolventi ekonomických oborů vykazují přijatelnou míru nezaměstnanosti, která v roce 2011 činila 6,8 %.

4.4 Politika zaměstnanosti a absolventi škol Změny v legislativě vedly postupem času k tomu, že absolventi škol nebyli bráni, jako riziková skupina na trhu práce. Z výše uvedeného textu vyplývá, že takové tvrzení je poněkud zavádějící, jelikož především nezaměstnanost a míra nezaměstnanosti některých kategorií absolventů škol je poměrně vysoká a je zřejmé, že absolventi škol mají na trhu práce problém s hledáním zaměstnání. Z toho důvodu bude v této kapitole nejdříve uveden počet volných pracovních míst pro absolventy a mladistvé a následně budou analyzovány nástroje APZ, které slouží ke snižování nezaměstnanosti absolventů škol a mladistvých. Především u této skupiny uchazečů je potřeba, aby byla APZ realizována správně, jelikož absolventi evidovaní na úřadech práce obvykle nemají nárok na PvN. Proto, aby mohli mít absolventi škol nárok na PvN, by museli vykonat v posledních 3 letech alespoň 12 měsíců zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, která ukládá povinnost odvádět pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Absolvent školy, jakož to uchazeč o zaměstnání by musel být tedy po stanovenou dobu zaměstnán v pracovním poměru nebo na dohodu o pracovní činnosti či podnikat za stanovených podmínek jako osoba samostatně výdělečně činná.

4.4.1 Počet volných pracovních míst pro absolventy a mladistvé V následující tabulce bude vyjádřen počet VPM za ČR a JMK pro absolventy a mladistvé bez ohledu na dosažené vzdělání a také počet nezaměstnaných uchazečů o zaměstnání této na jedno VPM.

55

Tabulka č. 2: Počet VPM pro absolventy a mladistvé v [v tis.] a počet absolventů a mladistvých na jedno volné pracovní místo v ČR a JMK 2007 – 2011 Česká republika Rok

Jihomoravský kraj

Počet VPM

Počet na 1 VPM

Počet VPM

Počet na 1 VPM

2007

21 455

1,1

1 835

1,5

2008

17 674

0,6

2 186

0,7

2009

6 490

4

398

7,9

2010

4 537

7

335

12,7

2011

5 545

5,6

343

11,7

Zdroj: Vlastní zpracování, údaje převzaty z portálu NÚOV Z výše uvedené tabulky vyplývá, že počet volných pracovních míst od roku 2007 neustále klesá a tato situace se lepší opět až v roce 2011. Výjimku tvoří akorát JMK, jelikož zaznamenal vyšší počet VPM v roce 2008, jak v roce 2007. Nejmarkantnější pokles je patrný zejména za rok 2009, kdy oproti předešlému roku klesl počet VPM za ČR o 11 184, ze 17 674 na 6 490 VPM, tudíž i v této oblasti se výrazně promítla hospodářská krize, která zasáhla Českou ekonomiku. U JMK byl počet VPM v roce 2008 2 186. Tento počet do roku 2009 poklesl na 398 VPM, tedy o 1 788 míst méně. Ve statistikách za ČR je rozdíl mezi nejvyšším a nejnižším počtem VPM 16 918. Nejvyšší hodnota z toku 2007 je tedy téměř 5x vyšší než ta nejnižší z roku 2010. V roce 2011 došlo k mírnému nárůstu, ovšem statistiky nedosahují ani zdaleka hodnota jako v letech 2007 a 2008. Při pohledu na počet uchazečů na jedno VPM je zřejmé, že situace v JMK je horší než činí průměr za ČR. V prvních dvou letech sledovaného období jsou statistiky poměrně vyrovnané a jsou pouze nepatrné rozdíly. Ovšem jestli u ČR je nejvyšší hodnota VPM téměř 5krát vyšší, u JMK je nejvyšší hodnota vyšší 6krát a to je další fakt, který se podepsal na tom, že v dalších letech je nezaměstnanost v JMK vyšší než představuje celorepublikový průměr. JMK patří v této statistice k nejhorším v celé ČR. V roce 2009 byl horší v počtu VPM na jednoho uchazeče, tedy mladistvého a absolventa pouze Ústecký kraj. V roce 2010 byl JMK mezi čtyřmi nejhoršími kraji společně s Ústeckým krajem, Vysočinou a Olomouckým krajem. V roce 2010 měl JMK pouze o 1,2 uchazeče na 1 VPM méně než nejhorší kraj. V roce 2011 vykazuje již JMK v této oblasti nejhorší statistiky ze všech krajů. 56

4.4.2 Absolventi škol a aktivní politika zaměstnanosti Informace pro zpracování této části práce byly čerpány z integrovaného portálu MPSV a z VÚPSV. V publikaci zpracované VÚPSV (2009, s. 14) je uvedeno, že minimálně 25 % fyzických osob podporovaných nástroji a opatřeními APZ patří do rizikové skupiny absolventů škol a mladistvých. Rekvalifikace Rekvalifikace patří k účinnému nástroji aktivní politiky zaměstnanosti. Jsou realizovány prostřednictvím MPSV, které do evidencí úřadů práce prioritně zařazuje absolventy škol. Rekvalifikace se svým zaměřením přizpůsobují požadavkům trhu práce a struktuře VPM. V roce 2010 bylo do rekvalifikací zařazeno 65 453 osob. Finanční prostředky vynaložené na rekvalifikace v roce 2010 činily 582 261 tis. Kč, z toho 16,6 %, (96 676 tis. Kč) rekvalifikací bylo financováno ze státního rozpočtu a zbylých 83,4 % (485 586 tis. Kč) bylo financováno v rámci operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost z Evropského sociálního fondu. Nejpočetnějšími skupinami, které se účastní rekvalifikací, jsou obvykle osoby s vyučením, v roce 2010 tvořili 37,9 %, se středním vzděláním a maturitou 23,7 % a lidé bez ukončeného vzdělání nebo se základním vzděláním 16,3 %. U absolventů škol a mladistvých byla v roce 2010 úspěšnost rekvalifikací 49,5 %, což je nejvíce ze všech skupin. To znamená, že z celkového počtu absolventů a mladistvých, kteří rekvalifikaci absolvovali 7 401, úspěšně rekvalifikaci dokončilo v tomto roce celkem 3 664 absolventů a mladistvých dohromady. Průměrné náklady na jednoho uchazeče o zaměstnání rekvalifikovaného v rámci jednoho rekvalifikačního kurzu byly v roce 2010 cca 8,9 tis. Kč. Úřady práce hradí nejen náklady na rekvalifikační kurz, ale i výdaje účastníka spojené s absolvováním rekvalifikace (např. prokázaní jízdného, ubytování, stravné a pojištění pro případ škody způsobené uchazečem rekvalifikačnímu zařízení). Budeme-li počítat s průměrnými náklady na jednoho účastníka rekvalifikace v roce 2010, činily náklady na mladistvé a absolventy 65 869 tis. Kč. Absolventská a praktikantská místa Absolventská a praktikantská místa byla bohužel jako nástroj APZ zrušena potom, co vyšel v platnost zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, který již nedefinuje absolventa jako rizikovou skupinu na trhu práce. To, že byla absolventská a praktikantská místa zrušena je 57

pro tuto skupinu velmi nešťastná záležitost, jelikož se jednalo zřejmě o nejúčinnější nástroj APZ, který se zaměřoval právě na absolventy. Zaměstnavatel,

který

vytvořil

místo

pro

odbornou

praxi

absolventům

škol

(středních i vysokých), mohl žádat na úřadech práce po dobu jednoho roku plně nebo částečně hrazení mzdových nákladů spojených se zaměstnáváním absolventa či mladistvého. Finanční motivace zaměstnavatelů na přijetí absolventa či mladistvého do pracovního poměru vedla k utváření pracovních příležitostí pro tuto skupinu na trhu práce. Před nabytím platnosti zákona č 435/2004 Sb. bylo v roce 2004 zřízeno 7 308 absolventských a praktikantských míst, do kterých bylo umístěno 7 170 absolventů a mladistvých. Výdaje na vytvoření těchto míst činily 418 018 tis. Kč. V přepočtu na jednoho absolventa činily tudíž náklady na vytvoření absolventského místa a následné náklady s tím spojené na rok 58,3 tis. Kč. Společensky účelná pracovní místa (SÚPM) Příspěvek na vyhrazení jednoho SÚPM může být poskytován do výše vyplácených mzdových nákladů na zaměstnance přijatého na vyhrazené pracovní místo, včetně pojistného sociálního a veřejného zdravotního zabezpečení. Příspěvek může být poskytován nejdéle po dobu 12 měsíců. V roce 2010 byly průměrné náklady na zřízení jednoho SÚPM 56,2 tis. Kč. Celkem bylo v roce

2010

umístěno

do

zaměstnání

prostřednictvím

tohoto

nástroje

APZ

do zaměstnání 7 224 mladistvých a absolventů, což znamená, že celkové náklady byly 405 990 tis. Kč. Jelikož úřady práce zabezpečují uchazečům o zaměstnání do 25 let věku a absolventům vysokých škol po dobu 2 let po úspěšném ukončení studia odborné praxe v OSS a PO9. Tyto praxe jsou specifickým nástrojem, který je zabezpečován prostřednictvím SÚPM. V rámci pololetního výkaznictví nezaměstnanosti absolventů škol je uvedeno, že k 31.9.2010 bylo do OSS a PO umístěno 159 uchazečů o zaměstnání z řad absolventů. Pokud budeme opět postupovat podle průměrných nákladů na zřízení jednoho SÚPM, budou celkové náklady v tomto případě činit 8 934 tis. Kč. Na vytváření SÚPM a také na rekvalifikace jsou čerpány značné zdroje z jednoho ze strukturálních fondů EU, konkrétně z Evropského sociálního fondu. Tyto prostředky byly 9

Organizační složky státu a příspěvkové organizace

58

poskytnuty především po roce 2009, kdy nastala hospodářská krize a vznikla tak ještě větší potřeba podpořit rizikové skupiny na trhu práce. Příspěvek na zapracování Úřad práce může poskytnout zaměstnavateli příspěvek na základě s ním uzavřené dohody po dobu 3 měsíců. Měsíční příspěvek na jednu osobu může činit maximálně polovinu minimální mzdy, tj. 4 tis. Kč. Celkový příspěvek na zapracování tak činí až 12 tis. Kč. V roce 2010 bylo tímto způsobem podpořeno 48 uchazečů o zaměstnání z řad absolventů a mladistvých, na jejichž zapracování bylo vynaloženo ze státního rozpočtu 268 tis. Kč. V tomto případě činily náklady na jednoho absolventa či mladistvého 5,6 tis. Kč. Veřejně prospěšné práce (VPP) U tohoto nástroje poskytují úřady práce na základě dohody se zaměstnavatelem mzdové příspěvky, maximálně po dobu 12 po sobě jdoucích měsíců. Výše mzdových příspěvků může dosahovat skutečných mzdových nákladů na zaměstnance pracujícího v rámci VPP, včetně sociálního a zdravotního pojištění. Zaměstnavatelé obsazují VPP uchazeči o zaměstnání, které jim doporučí úřady práce. Cílem a hlavním přínosem tohoto nástroje je udržení a obnovení základních pracovních návyků, motivace k práci a získaní finančních prostředků. V roce 2010 byly náklady na jedno takto vytvořené pracovní místo 71 tis. Kč. Celkem bylo prostřednictvím tohoto nástroje APZ zaměstnáno 2 962 mladistvých a absolventů škol. Celkové náklady na zaměstnání mladistvých a absolventů prostřednictvím VPP tak v roce 2010 činily 210 302 tis. Kč. Poradenská činnost Tento nástroj APZ se zaměřuje na obtížně umístitelné skupiny osob na trhu práce, tedy i na mladistvé a absolventy, je nástrojem, který není měřitelný. Snahou poradenských činností je umožnit návrat do školského systému nebo doplnění vzdělání a zprostředkování integrace. Poradenské aktivity jsou obvykle provázané s dalšími nástroji aktivní politiky zaměstnanosti.

Do

poradenské

činnosti

patří

zejména

aktivity

informačních

a poradenských středisek ÚP, které se snaží usměrnit k volbě povolání zejména žáky základních škol a studenty středních škol, jelikož již v tomto věku se rozhoduje o jejich budoucnosti a jejich postavení na trhu práce v budoucnosti. Tuto činnost provádí prostřednictvím informačních a poradenských materiálů v tištěné i elektronické podobě. 59

Účinnost poradenských služeb zvýšily zejména poradenské činnosti v rámci Job clubů. Hlavním cílem Job clubů je motivace účastníků k uplatnění na trhu práce, a to získáním orientace na trhu práce a nácvikem dovedností a technik vyhledávání zaměstnání. Job club probíhá formou opakovaných skupinových setkání v malých skupinách o 8 – 10 účastnících, kteří se účastní 8 – 10 schůzek po 3 – 4 hodinách, 1- 2krát týdně.

4.4.3 Efektivita nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti V následující tabulce bude vyjádřena efektivita nástrojů APZ používaných pro snižování nezaměstnanosti mladistvých a absolventů. Informace pro zpracování tabulky jsou převzaty z výsledků dotazníkového šetření NUOV (2006, s. 31). Tabulka č. 3: Efektivita využívaných nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti podporujících zaměstnávání mladistvých a absolventů Většinou

Většinou

efektivní

neefektivní

67 %

33 %

0%

0%

Rekvalifikace

45 %

52 %

2%

2%

Příspěvek na zapracování

27 %

33 %

20 %

20 %

Veřejně prospěšné práce

3%

13 %

58 %

26 %

Nástroj APZ

Efektivní

SÚPM

Neefektivní

Zdroj: Vlastní zpracování, údaje převzaty z portálu NÚOV Z výše uvedené tabulky vyplývá, že pracovníci ÚP v dotazníkovém šetření zvolili za nejefektivnější nástroj APZ podporující zaměstnávání absolventů SÚPM. Na variantě, že jsou SÚPM efektivní se shodly rovné dvě třetiny dotazovaných, další jedna třetina se shodla na variantě, že je zřizování SÚPM ve většině případů efektivní. Ani jedna odpověď potom nepřipadla na variantu, že by SÚPM byly většinou neefektivní nebo dokonce zcela neefektivní. V případě rekvalifikace také jasně převládá názor, že je využívání tohoto nástroje APZ efektivní. Za efektivní ho označilo 45 % dotazovaných a dalších 52 % označilo rekvalifikace za většinou efektivní nástroj. Pouhá 2 % dotazovaných označila rekvalifikace za většinou neefektivní a stejně tak 2 % označila tento nástroj APZ za zcela neefektivní. U nástroje, příspěvek na zapracování jsou již statistiky vyrovnanější. Konkrétně 27 % dotazovaných uvádí, že tento nástroj má smysl a je efektivní a 33 % uvádí, že je většinou 60

efektivní. Oproti předešlým dvěma nástrojům je zde ovšem daleko větší procento dotazovaných, kteří uvádí, že tento nástroj je většinou neefektivní, tuto odpověď zvolilo 20 % dotazovaných. Za Neefektivní tento nástroj označilo shodně 20 % dotazovaných. Posledním nástrojem byly VPP, které považuje za efektivní pouze 16 % dotazovaných. Více než polovina, konkrétně 58 % považuje VPP za většinou neefektivní a konečně 26 % dotazovaných je považuje za zcela neefektivní. Za nejefektivnější nástroj APZ pro snižování nezaměstnanosti mladistvých a absolventů považují v dotazníkovém šetření zaměstnanci ÚP SÚPM, jako efektivní se jeví také rekvalifikace. Daleko hůře je na tom nástroj APZ příspěvky na zapracování a úplně nejméně efektivní jsou podle výzkumu, který zpracoval NÚOV VPP.

4.4.4 Absolventi škol a pasivní politika zaměstnanosti Podpora při rekvalifikaci Absolventi a mladiství, kteří se účastní déle trvajících rekvalifikačních kurzů a nebyli již dříve v zaměstnaneckém poměru, nebo se nestali OSVČ, neplatili si tudíž povinné zdravotní a sociální pojištění, mají nárok na podporu v rekvalifikaci, která činí 0,14 násobek průměrné měsíční mzdy. V roce 2010 byly podmínky pro vyplácení podpor při rekvalifikaci splněny celkem 167krát. Mladiství a absolventi tak obdrželi v tomto případě podporu při rekvalifikaci do výše 0,14 násobku průměrné měsíční mzdy, což bylo v roce 2010 až 3,3 tis. Kč. Celkové náklady na mladistvé a absolventy, kteří pobírali podporu při rekvalifikaci, činily 546 tis. Kč. Podpora v nezaměstnanosti V případě, že mladistvý či absolvent byl za poslední 3 roky alespoň 12 měsíců v zaměstnaneckém poměru a odváděl tak odvody na povinné zdravotní a sociální pojištění, nebo byl osobou samostatné výdělečně činnou, má nárok na PvN. V roce 2010 bylo pro mladistvé a absolventy vyplácena tato dávka celkem 16 475krát. Průměrná výše vyplácených podpor v nezaměstnanosti v roce 2010 činila 5,7 tis. Kč. Bohužel nelze zjistit, jakou částku přesně pobírali absolventi a mladiství, takže i v tomto případě musí být postupováno na základě průměrných nákladů na jednu osobu pobírající podporu v nezaměstnanosti. Celkové náklady v roce 2010 na podporu v nezaměstnanosti pro mladistvé a absolventy činily 93 908 tis. Kč.

61

4.5 Návrhy řešení Po tom, co byla provedena analýza současného stavu řešené problematiky, i jejího vývoje od roku 2007 a také po analýze využívání a efektivity nástrojů APZ, je na místě pokusit se navrhnout, jakým směrem by se měla současná situace ubírat, aby došlo k jejímu zlepšení. Opětovné zavedení absolventských a praktikantských míst. I když jejich zřizování představuje značné investice, v minulosti se staly velice efektivním nástrojem APZ, který pomohl k začleňování velkého počtu absolventů na trh práce. Jako alternativa se jeví podpora na zapracování, kde ovšem není taková finanční podpora a tudíž klesá zájem a motivace ze strany zaměstnavatelů takto zaměstnat někoho z řad absolventů. Velmi důležitá je v každém případě spolupráce mezi firmami s absolventy škol, nebo ještě lépe se studenty v absolventských ročnících, kteří by se tak mohli vyhnout tomu, že by byli nezaměstnanými na ÚP. Aby ovšem měli zaměstnavatelé zájem věnovat poměrně značné množství času a financí těmto absolventům, musela by přijít zajímavá finanční motivace ze strany státu. V rámci nástroje, který by byl zaměřen na poskytování praxe absolventům, by byl zajímavý specifický nástroj, který by bylo možné využívat v zaměstnáních, kde není jasně určen zástupce za takového zaměstnance. Jednalo by se o pracovní místo, o které by se například na období jednoho roku dělil absolvent společně se zaměstnancem, který se chystá na odchod do důchodu. To by umožnilo absolventům zaučit se na pracovní pozici, na kterou by mohli časem nastoupit. Spolupráce škol s firmami, tento krok se jeví také jako velmi dobrý. Za velký přínos se dá v tomto případě označit odborné a důkladné vedení a především propojení teorie s praxí, která bývá obvykle velmi odlišná. S tímto a zároveň také s předešlým návrhem řešení by souvisel ještě návrh na mimořádná studentská stipendia. Podstata tohoto příspěvku by spočívala ve vyplácení stipendií za výborné pracovní výsledky studentům pracujícím v partnerské firmě. Jednalo by se v podstatě o odměnu za velmi dobrou reprezentaci a zvyšování renomé školy. Stipendium by bylo přidělováno na základě hodnotícího předpisu přímo z firmy a mohlo by být podmíněno nejen tedy pracovními výsledky, ale také výborným plněním školních povinností. Zavedení tohoto nástroje by mohlo vést nejen ke snížení nezaměstnanosti absolventů škol, ale také ke zvýšené motivaci dalších studentů. V případě úspěšné realizace by mělo dojít ke kumulaci většího množství velmi vzdělaných absolventů, kteří by nastoupili do zaměstnání a stali se tak perspektivou a jakousi pozitivní externalitou pro celou společnost. 62

Efektivní realizace politiky zaměstnanosti vyžaduje také zájem ze strany absolventů, kteří by měli být aktivními již po dobu studia. Mohou se pokoušet o získání zaměstnání, které jim umožní získat dostatečné množství zkušeností, aby tak získali konkurenční výhodu na trhu práce. V tomto případě ovšem může nastat problém propojit studium s prací, a tak je důležité snažit se v období prázdnin, nebo ve vlastním zájmu využívat praxe, které obvykle nabízí školy svým studentům.

63

5 Závěr Předmětem řešení bakalářské práce byla problematika nezaměstnanosti mladistvých a absolventů škol, resp. jejich postavení na trhu práce podle dosaženého stupně vzdělání. Aby bylo možné posoudit jejich situaci na trhu práce, jsou v práci sledovány také údaje o počtech absolventů, které ovlivňuji počty nezaměstnaných absolventů. Údaje o míře nezaměstnanosti jsou sledovány jak za JMK tak za ČR, aby bylo možné porovnat, jak se daří absolventů v JMK, oproti tomu, kolik činní celorepublikový průměr. Vývoj počtu absolventů podle dosaženého stupně vzdělání bylo nutné provést již od roku 2006, aby jejich počet korespondoval s počtem nezaměstnaných mladistvých a absolventů v roce 2007, od kterého je nezaměstnanost sledována. Již od počátku sledovaného období výrazně klesal počet absolventů s výučním listem. Tato situace byla vyústěním toho, že již v roce 2000 došlo k restrukturalizaci některých odvětví, která vedla k rostoucímu zájmu o obory s maturitní zkouškou. Ačkoli byly postupem času slabší populační ročníky, neklesal zájem o studium na středních školách s maturitní zkouškou, kde zůstal počet absolventů téměř konstantní. Rostoucí zájem mladých lidí o vyšší vzdělání podtrhává také rostoucí počet absolventů vysokých škol, který rostl rychlým tempem, což jak bude popsáno dále, znamená za jinak stejných okolností zvýšení míry nezaměstnanosti u absolventů vysokých škol. Zvýšení počtu absolventů vysokých škol tedy negativně ovlivní jejich míru nezaměstnanosti a tak i jejich situaci na trhu práce. Co se týká rozložení nezaměstnanosti absolventů a mladistvých je nutno říci, že ačkoli klesal počet absolventů s výučním listem, jejich situace na trhu práce se stále zhoršovala. Nejvíce se podílela na nezaměstnanosti právě tato riziková skupina a to téměř ve všech letech sledovaného období. Např. v roce 2010 tvořila bezmála třetinu nezaměstnaných. Posledním ukazatelem, pomocí kterého byla posuzována situace absolventů na trhu práce, byla míra nezaměstnanosti. Situace absolventů v JMK je ve všech kategoriích téměř ve všech letech sledovaného období horší, než činí celorepublikový průměr. Je zde naprosto zřejmá důležitost vzdělání, jelikož vyšší vzdělání umožňuje absolventům dále studovat na vysoké škole a u těch, co již vysokou školu vystudují, se otevírá více možností na trhu práce. Nejvyšší míru nezaměstnanosti vykazují absolventi s výučním listem a s výučním listem a maturitní zkouškou. Dosažený stupeň vzdělání je u absolventů stěžejním faktorem určujícím jejich postavení na trhu práce, ale zároveň je nutno poznamenat, že nízká nezaměstnanost především z počátku sledovaného období u absolventů gymnázií 64

a absolventů s maturitní zkouškou je zapříčiněna nikoli jejich nástupem do práce, ale jejich dalším studiem na vysoké škole, což vede k rychlému růstu nezaměstnanosti u absolventů vysokých škol. Při volbě studijního oboru by se měli studenti zaměřovat nejlépe na obory ze zdravotnictví, kde je naprosto nejnižší míra nezaměstnanosti, jak u středoškolských absolventů, tak u absolventů terciárního vzdělávání. Perspektivní do budoucna jsou také obory strojírenské, u kterých se situace zlepšuje, a podle prognóz by se především do budoucna zlepšit měla. Na stranu začíná být trh přesycený absolventy s ekonomickým a administrativním vzděláním a jejich uplatnitelnost na trhu práce je tak velmi omezená. U absolventů zemědělských oborů je situace ještě horší, jelikož o ně zaměstnavatelé nejeví příliš zájem. V poslední části práce byla analyzována efektivita nástrojů APZ. Nejúčinnějším nástrojem APZ podporujícím zaměstnávaní absolventů a mladistvých jsou SÚPM. Velmi efektivními jsou také rekvalifikace, které mírní dopady špatného rozhodnutí při volbě školního oboru, čemuž má zabraňovat poradenská činnost. Na PPZ jsou taktéž vynakládány značné finanční prostředky. Je tudíž efektivnější investovat do nástrojů APZ, jelikož nedochází k devastaci lidského kapitálu, jako tomu může být především u lidí dlouhodobě evidovaných na úřadu práce a navíc u osob zaměstnaných prostřednictvím nástrojů APZ dojde k odvodům povinného zdravotního a sociálního pojištění, které znamenají příjmy do státního rozpočtu. Ačkoli je nezaměstnanost celospolečenský problém, některé specifické skupiny na trhu práce ohrožuje více. I u absolventů jednotlivých kategorií lze pozorovat značné disproporční rozdíly, kdy některých se nezaměstnanost dotýká více a některých méně. Situace v JMK je bohužel oproti celorepublikovému průměru horší. U jednotlivých kategorií je zřejmá přímá souvislost mezi nezaměstnaností a dosaženým stupněm vzdělání. Pro zlepšení situace mladistvých a absolventů na trhu práce je důležité využívat správné nástroje APZ a podpořit také studenty při volbě studijního oboru, aby se soustředili na obory, po kterých je na trhu práce poptávka vyšší, než je nabídka pracovních sil, což by jim zabezpečilo vyhnutí se negativních zkušeností spojených s nezaměstnaností.

65

6 Použité zdroje Monografické zdroje BUCHTOVÁ, B., a kol. Nezaměstnanost: psychologický, ekonomický a sociální problém. 1. Praha: Grada Publishing, a. s., 2002. 240 s. ISBN 80-247-9006-8. DVOŘÁKOVÁ, Z., a kol. Management lidských zdrojů. 1. Praha: C. H. Beck, 2007. 485 s. ISBN 978-80-7179-893-4. FUCHS, K.; TULEJA, P. Základy ekonomie. 2. Praha: EKOPRESS, 2005. 348 s. ISBN 8086119-74-2. GIDDENS, A. Sociologie. 1. Praha: Agro, 1999. 595 s. ISBN 80-720-3124-4. HOLMAN, R. Ekonomie. 4. Praha: C. H. Beck, 2005. 709 s. ISBN 80-7179-891-6. HŘEBÍK, F. Obecná ekonomie. 2. Plzeň: Aleš Čeněk, spol. s r. o., 2010. 240 s. ISBN 97880-7380-249-3. JUREČKA, V., a kol. Makroekonomie. 1. Praha: Grada Publishing, a. s., 2010. 360 s. ISBN 978-80-247-3259-6. JUREČKA, V., a kol. Mikroekonomie. 1. Praha: Grada Publishing, a. s., 2010. 360 s. ISBN 978-80-247-3259-6. KOLIBOVÁ, H.; KUBICOVÁ, A. Trh práce a politika zaměstnanosti: distanční studijní opora. 1. Karviná: Slezská univerzita v Opavě, Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné, 2005. 233 s. ISBN 80-724-8321-8. KREBS, V., a kol. Sociální politika. 4. Praha: ASPI, a. s., 2007. 504 s. ISBN 978-8073572-761. KUCHAŘ, P. Trh práce: sociologická analýza. 1. Praha: Karolinum, 2007. 183 s. ISBN 978-80-246-1383-3. LISÝ, J., a kol. Ekonómia v novej ekonomike. 1. Bratislava: IURA EDITION, spol. s r. o., 2005. 622 s. ISBN 80-80787-063-3. MANKIW, N. G. Zásady ekonomie. 1. Praha: Grada Publishing, a. s., 2000. 768 s. ISBN 80-7169-891-1. 66

MAREŠ, P. Nezaměstnanost jako sociální problém. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 1994. 151 s. ISBN 80-901424-9-4. MARTIN, F.; PRACHOWNY J. Money in the Macroeconomy. Ontario: Cambridge University Press, 1986. 339 s. ISBN 0-521-30613-2 MATOUŠEK, O., a kol. Sociální práce v praxi: specifika různých cílových skupin a práce s nimi. 1. Praha: Portál, spol. s r. o., 2005. 352 s. ISBN 80-7367-002-X. MUSIL, P.; FUCHS, K.; FRANC, A.; GRIGARČÍKOVÁ, Š. Ekonomie. 1. Plzeň: Aleš Čeněk, spol. s r. o., 2008. 412 s. ISBN 978-80-7380-126-7. RIEVAJOVÁ, E., a kol. Teória a politika zamestnanosti. 1. Bratislava: EKONÓM, 2001. 258 s. ISBN 80-225-1466-7. SAMUELSON, P. A.; NORDHAUS, W. D. Ekonomie. 13. Praha: Svoboda, 1995. 1011 s. ISBN 80-205-0494-X. SIRŮČEK, P., a kol. Hospodářské dějiny a ekonomické teorie. 1. Slaný: Melanderium, 2007. 511 s. ISBN 978-80-86175-53-9. SLANÝ, A., a kol. Makroekonomická analýza a hospodářská politika. 1. Praha: C. H. Beck, 2003. 380 s. ISBN 80-7179-738-3. SOUKUP, J., a kol. Makroekonomie. 2. Praha: Management press, 2010. 520 s. ISBN 97880-7261-219-2. SPĚVÁČEK, V., a kol. Makroekonomická analýza: magisterský kurz. 2. Praha: Vysoká škola ekonomie a managementu, 2010. 471 s. ISBN 978-80-86730-59-2. ŠMÍD, M. Pracovní právo. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2008. 117 s. ISBN 978-807395-100-9. VÁCLAVÍKOVÁ, A.; KOLIBOVÁ, H.; KUBICOVÁ, A. Problematika trhu práce a politiky zaměstnanosti. 1. Opava: OPTYS, spol. s r. o., 2009. 149 s. ISBN 978-80-8581976-2 WILDMANNOVÁ, M. Sociální politika: distanční studijní opora. 1. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Ekonomicko-správní fakulta, 2005. 131 s. ISBN 80-210-3657-5.

67

WINKLER, J.; KLIMPLOVÁ, L.; ŽIŽLAVSKÝ, M. Účelové programy na lokálních trzích práce: Jejich význam, potřebnost a realizace. Brno: Masarykova univerzita, 2005. 218 s. ISBN 80-210-3867-5. Prameny práva Zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti Internetové zdroje BERÁNKOVÁ, Kateřina. Ministerstvo práce a sociálních věci [online]. 11. 08. 2004 [cit. 2011-11-16]. Aktivní politika zaměstnanosti se vyplácí. Dostupné z WWW: . BIČÁKOVÁ, Olga. MZDOVAPRAXE [online]. 30. 04. 2009 [cit. 2011-11-12]. Spolupráce úřadů práce a zaměstnavatelů při realizaci státní politiky zaměstnanosti v období hospodářské recese. Dostupné z WWW: . BURDOVÁ, Jeny; CHAMOUTOVÁ, Daniela. Národní ústav pro vzdělání [online]. 2011 [cit. 2011-11-4]. Nezaměstnanost absolventů škol se středním a vyšším odborným vzděláním. Dostupné z WWW: . Česká správa sociálního zabezpečení [online]. 05. 11. 2011 [cit. 2012-04-5]. Úřady práce se zaměřují na nezaměstnané absolventy. Dostupné z WWW. .

68

Český statistický úřad: Jihomoravský kraj [online]. 05. 11. 2011 [cit. 2012-02-21]. Jihomoravský kraj z pohledu regionálních účtů. Dostupné z WWW: .

Český statistický úřad: Jihomoravský kraj [online]. 11. 01. 2012 [cit. 2012-02-21]. Charakteristika Jihomoravského kraje. Dostupné z WWW: . EUROEKONOM

[online].

[cit.

2011-10-25].

Vel'ká

hospodárska

kríza.

Dostupné z WWW: . FILIPOVÁ, Štěpánka. Ministerstvo práce a sociálních věci [online]. 31. 03. 2010 [cit. 2012-04-05]. Aktivní politika zaměstnanosti se vyplácí. Dostupné z WWW: < http://www.mpsv.cz/files/clanky/8547/31032010a.pdf>. HORA, Ondřej; SIROVÁTKA, Tomáš; TOMEŠOVÁ - BARTÁKOVÁ, Helena; VYHLÍDAL, Jiří. Výzkumný ústav práce a sociálních věcí České republiky [online]. 2009 [cit. 2011-03-23]. Hodnocení programů aktivní politiky zaměstnanosti realizovaných v roce 2007 se zaměřením na rekvalifikace. Dostupné z WWW: . Informační systém o uplatnění absolventů škol na trhu práce [online]. 2007 [cit. 2012-0328]. Názory pracovníků úřadu práce na uplatnění absolventů škol. Dostupné z WWW: . Integrovaný portál MPSV [online]. 23. 01. 2012 [cit. 2012-04-07]. Aktivní politika zaměstnanosti. Dostupné z WWW: < http://portal.mpsv.cz/sz/zamest/dotace/apz>. Integrovaný portál MPSV [online]. 2011 [cit. 2012-04-02]. Analýza vývoje zaměstnanosti a nezaměstnanosti v roce 2010. Dostupné z WWW: < http://portal.mpsv.cz/sz/politikazamest/trh_prace/rok2010/Anal2010.pdf>.

69

Integrovaný portál MPSV [online]. 01. 01. 2004 [cit. 2012-03-07]. Absolventi škol a mladiství v evidenci ÚP. Dostupné z WWW: . Integrovaný portál MPSV [online]. 21. 02. 2012 [cit. 2012-02-24]. Časové řady. Dostupné z WWW: . Integrovaný portál MPSV [online]. [cit. 2012-04-02]. Job Club. Dostupné z WWW: . Integrovaný portál MPSV [online]. 2011 [cit. 2012-03-03]. Pololetní statistiky absolventů škol a mladistvých v evidenci ÚP. Dostupné z WWW: . Integrovaný portál MPSV [online]. 21. 04. 2010 [cit. 2011-11-14]. Praxe versus vzdělání aneb co s absolventy. Dostupné z WWW: . Integrovaný portál MPSV [online]. 23. 01. 2012 [cit. 2012-04-05]. Rekvalifikace. Dostupné z WWW: < http://portal.mpsv.cz/sz/obcane/rekvalifikace>. Integrovaný portál MPSV [online]. 10. 11. 2011 [cit. 2012-04-02]. Statistická ročenka trhu práce v České republice. Dostupné z WWW: < http://portal.mpsv.cz/sz/stat/stro/rocenka_2010_portal.pdf>. Integrovaný portál MPSV [online]. 21. 04. 2010 [cit. 2011-11-14]. Systém sociálního zabezpečení v České republice. Dostupné z WWW: . Portál Jihomoravské kraje [online]. 17. 06. 2011 [cit. 2011-03-03]. Průzkum zaměstnanosti v Jihomoravském kraji k 31. 12. 2011. Dostupné z WWW:

70

KOFROŇOVÁ, Olga; KOTÍKOVÁ, Jaromíra; SIROVÁTKA, Tomáš; WINKLER, Jiří. Výzkumný ústav práce a sociálních věcí České republiky [online]. 2003 [cit. 2011-11-04]. Problémy trhu práce a politiky zaměstnanosti. Dostupné z WWW: <portal.mpsv.cz/sz/politikazamest/vyzkumnestudie/zprava.pdf> LEGIERSKÁ, Andrea. Problematika nezaměstnanosti mladistvých. [online]. 2006 [cit. 2011-11-15]. 56 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita v Brně, Právnická fakulta. Vedoucí práce JUDr. Milan Galvas, Csc. Dostupné z WWW: Národní ústav odborného vzdělávání [online]. [cit. 2011-11-14]. Nezaměstnanost absolventů škol. Dostupné z WWW: . Národní ústav odborného vzdělávání práce [online]. 2011 [cit. 2012-03-28]. Vzdělávání a trh práce v ČR. Dostupné z WWW: . SIROVÁTKA, Tomáš; RÁKOCZYOVÁ, Miroslava. Výzkumný ústav práce a sociálních věcí České republiky [online]. 2002 [cit. 2011-11-16]. Hodnocení programů aktivní politiky zaměstnanosti na lokálním trhu práce. Dostupné z WWW: Středisko vzdělávací politiky [online]. [cit. 2011-03-26]. Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta. Průvodce o nezaměstnaných vysokoškolácích. Dostupné z WWW: .

71

Seznam tabulek 1 Struktura nezaměstnaných absolventů škol podle dosaženého stupně vzdělání v ČR 2007 – 2011 2

Počet volných pracovních míst pro absolventy a mladistvé a počet absolventů a mladistvých na jedno volné pracovní místo v ČR a JMK 2007 – 2011

3

Efektivita využívaných nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti podporujících zaměstnávání mladistvých a absolventů

Seznam grafů 1

Zaměstnanost v JMK v oblastech národního hospodářství v roce 2010 v %

2

Průměrná míra nezaměstnanosti dle krajů v r. 2010 v %

3

Nezaměstnanost mladistvých a absolventů škol duben 2007 – září 2011 v ČR v tis.

4

Vývoj počtu absolventů škol 2006 – 2010 v ČR v tis.

5

Míra nezaměstnanosti absolventů H v ČR a JMK 2007 – 2011 v %

6

Míra nezaměstnanosti absolventů L v ČR a JMK 2007 – 2011 v %

7

Míra nezaměstnanosti absolventů M v ČR a JMK 2007 – 2011 v %

8

Míra nezaměstnanosti absolventů K v ČR a JMK 2007 – 2011 v %

9

Míra nezaměstnanosti absolventů N v ČR a JMK 2007 – 2011 v %

10 Míra nezaměstnanosti absolventů T v ČR a JMK 2007 – 2011 v %

72

7 Přílohy 1

Přirozená míra nezaměstnanosti

2

Problematika pružných a nepružných mezd

3

Vývoj počtu absolventů 2006 - 2010 v ČR

4

Vývoj počtu absolventů 2006 – 2010 v JMK

5

Vývoj počtu nezaměstnaných „čerstvých“ absolventů 2007 – 2011 v ČR

6

Vývoj počtu nezaměstnaných „čerstvých“ absolventů 2007 – 2011 v JMK

7

Seznam zkratek

Příloha č. 1: Přirozená míra nezaměstnanosti SAMUELSON (1995, s. 296 - 297) uvádí, že „přirozená míra nezaměstnanosti je míra, při níž jsou trhy práce a statků v rovnováze. Je to taková míra nezaměstnanosti, při níž jsou faktory působící na zvyšování a snižování cenové a mzdové inflace vyrovnané. Přirozená míra nezaměstnanosti je nejnižší dlouhodobě udržitelnou úrovní nezaměstnanosti a její výše odpovídá potenciálnímu produktu. Dle KOLIBOVÉ (2004, s. 59 – 60) je přirozená míra nezaměstnanosti slučitelná s dlouhodobou

rovnováhou

ekonomiky,

ale

není

slučitelná

s nedobrovolnou

nezaměstnanosti. Její výše je determinována nedokonalostmi pracovních trhů (neúplné informace, náklady na stěhování, rekvalifikace apod.), ale také sociálními dávkami pro nezaměstnané. Přirozená míra ve světě kolísá kolem čtyř až pěti procent, záleží ovšem také na sociálním systému. Přirozená míra nezaměstnanosti není neměnná. Jak uvádí JUREČKA (2010, s. 142), její výše je v mezinárodním měřítku rozdílná a mění se v čase. Na její úroveň má vliv řada faktorů. Jedním z nich je motivace lidí hledat si nové zaměstnání. Při vysoké míře motivace bude nízká přirozená míra nezaměstnanosti. Lidé mohou být při snaze najít si zaměstnání motivování řadou faktorů, může jít o finanční otázku, snahu uplatnit nabyté vzdělání, dosažení kariérního postupu apod. Dalším faktorem je schopnost úřadu práce

vyhledávat a doporučovat nezaměstnaným volná pracovní místa a zaměstnavatelům příhodné uchazeče. To vede k lepší informovanosti subjektů o situaci na trhu práce, a proto se přirozené míra nezaměstnanosti snižuje. Také Velikost a délka poskytované podpory v nezaměstnanosti má vliv na přirozenou míru nezaměstnanosti. Čím déle a čím vyšší podporu budou lidí pobírat, tím nižší snahu o hledání nového pracovního místa lidé vyvinou. Přirozená míra nezaměstnanosti tak bude dosahovat vyšších hodnot. Posledním faktorem ovlivňujícím přirozenou míru nezaměstnanosti jsou Demografické změny. SAMUELSON (1995, s. 299) uvádí, že problém v tomto případě souvisí s měnící se demografickou strukturou ekonomicky aktivního obyvatelstva, s ekonomickou aktivitou dospívající mládeže, příslušníků menšin a žen. Změny ve složení ekonomicky aktivního obyvatelstva zvyšuje celkovou přirozenou míru nezaměstnanosti i za předpokladu, že přirozená míra nezaměstnanosti zůstává u každé skupiny stejná. Tuto situaci popisuje dále SAMUELSON (1995, s. 299) na příkladu, kdy jednu desetinu pracovníků tvoří mladí pracovníci s mírou nezaměstnanosti 20 % a zbytek dospělí pracovníci s mírami nezaměstnanosti 4 %. Průměrná míra nezaměstnanosti by v tomto případě činila 5,6 %. Při změně skladby ekonomicky aktivního obyvatelstva, kdy by jednu pětinu tvořili mladí pracovníci a čtyři pětiny dospěli, při nezměněné míře nezaměstnanosti bude celková přirozená míra nezaměstnanosti 7,2 %. V tomto případě měnící se složení ekonomicky aktivního obyvatelstva má za vliv na zvýšení míry nezaměstnanosti o 1,6 %. Příloha č. 2: Problematika pružných a nepružných mezd Ekonomové se obracejí k mikroekonomii, aby jim pomohla pochopit existenci nezaměstnanosti. JUREČKA (2010, s. 142) uvádí, že ideální trh práce je pružně reagujícím systémem, který se přizpůsobuje vnějším i vnitřním změnám pomocí mzdové sazby. Za tohoto předpokladu je tedy trh vždy dokonale „vyčištěn“, nevznikají zde ani přebytky práce, ani její nedostatky. Dle SAMUELSONA (1995, s. 290) nemůže trh práce, který se vyznačuje dokonale pružnými mzdami vytvářet menší nabídku, než je poptávka. Nemůže tedy vytvářet nedobrovolnou nezaměstnanost. Ceny a mzdy v tomto případě stoupají nebo klesají tak dlouho, dokud se trhy nevyčistí. V ekonomice s dokonale pružnými mzdami by jednoduše neexistoval typ nezaměstnanosti, který svět zachvátil ve třicátých letech, právě v době, kdy J. M. Keynes psal Obecnou teorii.

JUREČKA (2010, s. 142) dále pokračuje, že pružné mzdy představují stav, kdy při změně nabídky nebo poptávky po práci se trh ustáli vždy v rovnovážné situaci, které odpovídá rovnovážná mzdová sazba. I přesto, že je na trhu práce dosaženo rovnováhy, je určitý počet lidí bez zaměstnání. Jsou to pouze ti lidé, kteří při rovnovážné úrovni mzdové sazby místo nehledají, protože mzdová sazba se jim zdá příliš nízká. Keynesův velký objev spočíval v tom, že nechal fakta, aby vyvrátili hezkou, zároveň však irelevantní teorii dokonale se vyčišťujícího trhu práce. Keynes tvrdil, že se mzdy ve skutečnosti nepřizpůsobují, aby vyčistily trh, ale že mají tendenci reagovat na ekonomické šoky zpomaleně. Za předpokladu, že se mzdy nepohybují, aby vyčistily trhy, může vzniknout nesoulad mezi těmi, kdo hledají zaměstnání a volnými pracovními místy, jak uvádí SAMUELSON (1995, s. 291), který dále pokračuje tím, že při příliš vysoké mzdové sazbě je více kvalifikovaných pracovníků, kteří si přejí pracovat, než je pracovních příležitostí. Počet pracovníků ochotných pracovat při vyšší mzdě je tedy vyšší než počet pracovníků, které chtějí firmy najmout. Protože je tato mzda nad úrovní rovnovážné mzdy, existuje nadbytek pracovníků. JUREČKA (2010, s. 143) uvádí, že v případě nepružných mezd pozorujeme nedobrovolnou nezaměstnanost, protože existují pracovníci, kteří si přejí pracovat při vyšší mzdové sazbě, ale nemohou najít zaměstnání. Je-li na trhu práce přebytek pracovníků, firmy stanoví přísnější požadavky na kvalifikaci a najmou pouze ty nejkvalifikovanější uchazeče s největšími zkušenostmi. SAMUELSON (1995, s. 291 -292) popisuje zdroje nepružnosti. Uvádí, že většina ekonomů je přesvědčena, že vznik nepružnost spočívá v nákladech s úpravami odměňování. Za příklad uvádí mzdy stanovené smluvně, u kterých se pokaždé uzavírá nová smlouva, kterou doprovází nezbytný a dlouhý proces, který vyžaduje mnoho času řídících pracovníků. Tento proces je tak finančně i časově náročný, že se stává předmětem jednání pouze jednou za tři roky. Jako další zdroj nepružnosti uvádí JUREČKA (2010, s. 144) minimální mzdu. V případě, že je minimální mzda administrativně stanovená na vyšší než rovnovážné úrovni, firmy, které musí všem pracovníkům vyplácet alespoň tuto minimální mzdu (jež často nepřevyšuje mezní produktivitu méně kvalifikovaných zaměstnanců) si začnou mezi svými zaměstnanci vybírat a ty s nižší kvalifikací propouštějí.

Příloha č. 3: Vývoj počtu absolventů 2006 - 2010 v ČR [v tis.] 2006

2007

2008

2009

2010

H

38 559

35 802

33 547

31 082

27 558

L

15 506

15 075

14 736

14 427

13 494

M

45 872

46 511

45 298

44 980

43 372

K

24 001

24 139

24 284

24 499

24 198

N

6 338

5 310

5 774

5 186

4 663

T

17 176

18 642

20 425

22 055

23 570

Celkem

147 452

144 266

144 064

142 229

136 855

Zdroj: Vlastní zpracování, údaje převzaty z NÚOV

Příloha č. 4: Vývoj počtu absolventů 2006 – 2010 v JMK [v tis.] 2006

2007

2008

2009

2010

H

4 395

3 935

3 840

3 502

3 167

L

2 206

2 038

2 328

1 820

1 534

M

4 876

4 978

4 979

5 081

4 788

K

3 107

3 097

3 015

3 105

3 177

N

959

719

681

708

598

T

3 703

3 975

4 286

4 566

4 759

Celkem

19 246

18 742

19 129

18 782

18 023

Zdroj: Vlastní zpracování, údaje převzaty z NÚOV

Příloha č. 5: Vývoj počtu nezaměstnaných „čerstvých“ absolventů 2007 – 2011 v ČR [v tis.] 2007

2008

2009

2010

2011

H

4 049

2 487

4 512

6 030

5 162

L

1 726

1 175

1 741

2 791

2 452

M

3 575

2 637

3 554

4 779

4 965

K

768

615

587

735

781

N

443

316

392

462

438

T

584

541

715

1 213

1 461

Celkem

11 145

7 771

11 501

16 010

15 259

Zdroj: Vlastní zpracování, údaje převzaty z NÚOV

Příloha č. 6: Vývoj počtu nezaměstnaných „čerstvých“ absolventů 2007 – 2011 v JMK [v tis.] 2007

2008

2009

2010

2011

H

575

334

542

807

710

L

284

182

258

436

355

M

497

366

420

667

644

K

104

82

72

96

109

N

77

47

45

89

65

T

103

135

171

324

409

Celkem

1 640

1 146

1 508

2 419

2 292

Zdroj: Vlastní zpracování, údaje převzaty z NÚOV

Příloha č. 7: Seznam zkratek APZ – Aktivní politika zaměstnanosti ČR – Česká republika ČSÚ – Český statistický úřad D – Poptávka EU – Evropská unie HNP – Hrubý národní produkt JMK – Jihomoravský kraj Kategorie A – mladiství Kategorie H – Absolventi středních odborných škol s výučním listem Kategorie K - Absolventi s úplným středním všeobecným vzděláním – Gymnázia Kategorie L - absolventi s úplným středním odborným vzděláním s VL a MZ Kategorie M - absolventi s úplným středním odborným vzděláním s MZ Kategorie N - absolventi vyšších odborných škol Kategorie T - absolventi vysokých škol L – Práce MPSV – Ministerstvo práce a sociálních věcí MŠMT – Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy MZ – maturitní zkouška NÚOV – Národní ústav odborného vzdělávání OSS a PO – Organizační složky státu a příspěvkových organizací PPZ – Pasivní politika zaměstnanosti PvN – Podpora v nezaměstnanosti

S – Nabídka SÚPM – Společensky účelná pracovní místa ÚIV – Ústav informací o vzdělání ÚP – Úřad práce VL – Výuční list VOŠ – Vyšší odborná škola VPM – Volná pracovní místa VPP – Veřejně prospěšné práce VŠ – Vysoká škola VŠPS – Výběrové šetření pracovních sil VÚPSV – Výzkumný ústav práce a sociálních věcí W – Mzda