Problematika korupce, jejího trestního stíhání a metod odhalování a předcházení

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

Problematika korupce, jejího trestního stíhání a metod odhalování a předcházení Bakalářská práce

Autor:

Miluše Bruštíková Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

JUDr. Vladimír Vočka, Ph.D.

Duben, 2010

Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem předloţenou bakalářskou práci vypracovala samostatně a pouţila jen pramenů, které cituji a uvádím v seznamu pouţité literatury.

……………………………………. Miluše Bruštíková Karlovy Vary dne 30. dubna 2010

Poděkování Chtěla bych poděkovat panu JUDr. Vladimíru Vočkovi, Ph.D. za vedení a konzultace při vypracování této bakalářské práce.

Anotace Tato bakalářská práce je zaměřena na téma problematika korupce, její trestní stíhání a metody odhalování a předcházení. Korupce se stala v uplynulých letech globálním problémem. Dá se říci, ţe téměř kaţdý den se můţeme setkat se zprávami týkajícími se korupčního jednání. Význam a zaměření práce spočívá v objasnění korupce z různých hledisek. Jedním z nich je právní pohled. Především bych tedy chtěla korupci osvětlit v základní obecné rovině. Dále poukazuji na proces vzniku korupce, abychom mohli pochopit, proč k tomuto negativnímu jevu neustále dochází. Na začátku bakalářské práce jsou definovány pojem korupce, její druhy, modely a způsoby měření korupce. Jedna z částí je věnována některým oblastem korupce v České republice. Na závěr se zmiňuji o způsobech předcházení a potlačování korupce. V jednotlivých kapitolách se pokusím objasnit všechny zmíněné oblasti. Klíčové pojmy: Korupce, velká korupce, malá korupce, lobby, postkomunistické období, český právní řád, zneuţití pravomoci veřejného činitele, privatizace, veřejné zakázky, úplatkářství, obchodní veřejná soutěţ, index vnímání korupce (CPI), prevence korupce, strategie vlády, protikorupční agent, whistleblowing.

Annotation This thesis is focused on the matter of corruption, its criminal prosecution and detection and prevention methods. In the last years, corruption became a global issue. We can say we can meet with reports related to corruption behaviour almost every day. The significance and orientation of the thesis consist in clarification of corruption from various points of view. One of them is the legal view. In particular, I would like to throw light on the matter of corruption at the basic general level. Furthermore, I point out the process of corruption origin so that we could comprehend why this negative phenomenon has been continuously occurring. At the beginning of the thesis, the term of corruption, its types, models and measurment methods are defined. One of the parts is focused on some corruption areas in the Czech republic. At the conclusion, I mention prevention and suppression methods of corruption. In the individual chapters, I will try to clarify all stated areas. Key words Corruption, big corruption, small corruption, lobby, post-communist period, Czech legal order, abuse of official´s authority, privatization, public orders, bribery, public tender, corruption perception index (CPI), corruption prevention, government strategy, anticorruption agent, whistleblowing.

OBSAH

ÚVOD ......................................................................................................................... 8 1. VYMEZENÍ POJMU KORUPCE ................................................................... 9 1.1. Globální charakter korupce ................................................................................ 9 1.2. Proces vzniku korupce ..................................................................................... 10 1.3. Definice korupce .............................................................................................. 13 1.3.1 Velká korupce ....................................................................................... 15 1.3.2. Malá korupce ........................................................................................ 16 1.3.3. State capture ......................................................................................... 17 1.4. Metody měření korupce ................................................................................... 18 1.4.1 Index vnímání korupce (Corruption Perception Index) ...................... 19 1.4.2. Index plátců úplatků BPI (Bribe Payers Index)................................... 19 1.4.3. Globální barometr korupce (Global Corruption Barometer) ................ 19 1.4.4. Světová banka a Mezinárodní měnový fond (MMF) ........................... 19 1.5. Korupce a lobby ............................................................................................... 20 1.6. Druhy korupce .................................................................................................. 21 1.6.1. Peněţní korupce...................................................................................... 21 1.6.2. Byrokratická korupce ............................................................................. 21 1.6.3. Politická korupce .................................................................................... 22 1.6.4. Vůdcovská korupce ................................................................................ 22 1.6.5. Korupce v policii .................................................................................... 23 1.6.6. Korupce v médiích ................................................................................. 23 1.6.7. Sportovní korupce .................................................................................. 24 1.6.8. Nepotismus ............................................................................................. 24 1.7. Modely korupce................................................................................................ 24 2. KORUPCE A ČESKÝ PRÁVNÍ ŘÁD .......................................................... 25 2.1. Úprava v obchodním zákoníku ........................................................................ 26 2.2. Úprava v trestním zákoníku ............................................................................. 27 2.2.1. Úprava ve starém trestním zákoně ........................................................ 27 2.2.2. Úprava nového trestního zákoníku ........................................................ 30 2.3. Zneuţití pravomoci úřední osoby podle § 329................................................. 33 3. KORUPCE V ČR ........................................................................................... 35 3.1. Korupční klima ................................................................................................. 37 3.1.1 ČSSD a ODS ........................................................................................ 38 3.1.2. Trestný čin spáchaný v souvislosti s korupcí ....................................... 39 3.1.3 Úplatky a ČR ........................................................................................ 40 3.2. Korupce po roce 1989 ...................................................................................... 40 3.3. Zadávání veřejných zakázek ............................................................................ 42 3.4. Organizace korupce v ČR ................................................................................ 43 3.5. Privatizace ........................................................................................................ 45 3.5.1. Kuponová privatizace ........................................................................... 45 4. ZPŮSOBY PREVENCE A POTLAČOVÁNÍ KORUPCE ........................... 46 4.1. Protikorupční strategie vlády ........................................................................... 46 4.1.1. Prevence ............................................................................................... 47 4.1.2. Průhlednost ........................................................................................... 47

4.1.3. Postih .................................................................................................... 47 4.2. Protikorupční agent .......................................................................................... 48 4.2.1. Pouţití agenta (§ 158e trestního řádu) .................................................. 48 4.3. Whistleblowing ................................................................................................ 50 4.4. Protikorupční linka 199 .................................................................................... 51 4.5. Odposlech a záznam telekomunikačního provozu ........................................... 52 ZÁVĚR ..................................................................................................................... 53 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ...................................................................... 55 SEZNAM INTERNETOVÝCH ZDROJŮ .............................................................. 56 SEZNAM POUŢITÝCH ZKRATEK ...................................................................... 57 SEZNAM TABULEK .............................................................................................. 58 SEZNAM PŘÍLOH .................................................................................................. 59

ÚVOD Korupce se objevuje ve společnosti, na kaţdém kontinentě, ve všech oblastech státní správy, v politice, můţeme ji pozorovat s vývojem lidské civilizace v kaţdém historickém období. V některých státech je korupcí, to co je jinde postaveno mimo zákon. Důvodem můţe být i to, ţe korupční jednání lze obtíţně zjišťovat a prokazovat. Korupce je nám blízká a lze před ní těţko utéci. Mnoho lidí se nechá uplatit, ať uţ penězi či povýšením v zaměstnání. Říká se, ţe kaţdý má svou cenu. Korupce byla, je a bude. Vláda sice navrhuje spoustu protikorupčních opatření, často se zdají účinná, ale ve skutečnosti se nikdy neuzákoní a téměř pokaţdé se jedná jen o to, jak získat pozornost před volbami. Před zákonem se tedy zkorumpovaní lidé nemusí bát. O korupci ví spousta lidí, často se o ní mluví, ale pořád zůstává určitou záhadou. Je to jakési veřejné tajemství a ve většině případů se nedá dokázat. Opatření proti korupci můţeme hledat jiţ v nejstarším zachovaném zákoníku babylonského krále Chammurapiho. S korupcí se bylo moţné setkat i v antickém Řecku, v Římské říši, ale i ve starověké Indii. V některých knihách jsem se dočetla, ţe lze tvrdit o korupci, ţe je stejně stará jako stát a státní úředníci. V první kapitole jsem se věnovala vymezení pojmu korupce, jaké jsou její druhy, modely a způsoby měření korupce. Pro větší přehlednost jsem uţila různých příkladů týkajících se korupce i ty, které se odehrály v Karlovarském kraji. V druhé části je obsaţena problematika korupce v České republice. Jaké typy korupce zde máme, jaký je náš český právní řád vzhledem ke korupčnímu jednání, jaký postoj zaujímají naše politické strany, vztah ČR k veřejným zakázkám. V ostatních částech se zabývám protikorupční strategií a prevencí proti korupci. Cílem mé bakalářské práce je zmapování problematiky korupce, jejího trestního postihu a metod odhalování a předcházení. Chtěla bych ukázat na špatný stav legislativy, rozebírám konkrétní příklady korupce v ČR, poukazuji na slabiny bezzubé legislativy. Uvedu příklady, kdy se podařilo korupci prokázat a naopak, kdy zjevná korupce zůstala nepotrestána, protoţe ji nebylo moţné dokázat. V průběhu mé bakalářské práce se zaměřím na metody odhalování korupce a způsoby jak jí předcházet. I přes teoretické znalosti způsobů, jak korupci předcházet, poukazuji v práci na praktické problémy, proč nelze obecná pravidla uvést do praxe. 8

1. VYMEZENÍ POJMU KORUPCE 1.1. Globální charakter korupce Ve světě najdeme mnoho pozitivních i negativních jevů, ale jen málokterý záporný jev jako je korupce,

má tak historicky dlouhodobý globalizační charakter. Korupce se

vyskytuje ve všech státech. Právě v její rozšířenosti můţeme sledovat vysoký stupeň nebezpečnosti. Pokud se o ní někde nepíše, znamená to, ţe se ji snaţí zamlčet nebo je tam patrná nesvoboda sdělovacích prostředků. Nejenţe problematika korupce zasahuje do všech částí světa, ale také se zde střetává soukromý zájem s veřejným, a proto můţeme mluvit o globalizaci v souvislosti korupcí. Jestliţe někdo podniká legálním způsobem v konkurenčním prostředí, tak by nemělo v trţním hospodářství docházet k vytváření prostředí, které je příznivé pro korupci. Stát by měl vymezovat jen strategická pravidla pro svobodné podnikání. Zajisté je vytváří, ale nezřídka přitom současně zasahuje do sféry svobodného trhu. Právě zde při tomto procesu vznikají podmínky pro korupční jednání. Korupcí jsou ohroţeny nejen státy, ale také stabilita ekonomiky a politiky ve světě. Aby

nedošlo

k prohlubování

ekonomické

nerovnosti,

k sociálním

otřesům,

ke

společenským konfliktům, k vytváření totalitních reţimů a vývojovým nestabilitám, je zapotřebí postupně, ale velmi důsledně potlačovat všechny široce i lokálně působící negativní jevy, které brání pozitivně pojímané globalizaci. Právě korupce je škodlivým fenoménem s globalizační působností. ,,Světovost“ korupce spočívá v tom, ţe jde o zneuţití moci k získání přímého nebo nepřímého osobního prospěchu.1 Podle této myšlenky globálního charakteru, můţeme konstatovat, ţe je korupce po světě rozloţená nerovnoměrně. Určité rozdíly existují i v druzích korupce, v moţnostech jejího potlačování, v kvalitě zásahu, tím je především myšlena rychlost zásahu proti ní a také ve způsobech jejího trestání. Jistou nerovnoměrnost můţeme spatřit i v tom, ţe v některých státech je na velmi nízké úrovni a v jiných je naopak velice rozšířená, například v afrických zemích, kde je součástí kaţdodenního ţivota. Jestliţe se zaměříme třeba na Kamerun, tak je zde sice vysoká míra zdanění, peníze však nekončí ve státní pokladně, ale zůstanou u zkorumpovaných úředníků. Naproti tomu například ve skandinávských zemích 1

DAVID, Vladislav; NETT, Alexander. Korupce v právu mezinárodním, evropském a českém. Vyd. 1. Praha : C. H. Beck, 2007. 345 s. ISBN 978-80-7179-562-9.

9

příčina prosperity spočívá v jejich vysoké rovině morálních hodnot a v civilizační úrovni. Korupce se projevuje v mnoha způsobech, a proto jí není snadné určovat. Její uskutečnění je velmi snadné, také proto chybí důkazy o její existenci. Korupce působí negativně na celou lidskou společnost a způsobuje ročně miliardové škody.

1.2. Proces vzniku korupce Důleţité je, co si pod korupcí představujeme, jaký má význam, a které místo jí přísluší v právu. Proto bychom měli znát její význam v souvislosti například s etickými a morálními normami, a také jak je pojímána z historického hlediska. Právní normy související s korupcí prodělávaly neustálé změny. Co se za korupci povaţovalo v jednom období, se v jiném povaţovat uţ nemuselo. Podíváme se na krátký přehled zemí a jejich změn. Například nezákonné kupování hlasů můţeme hledat v období římské republikánské konstituce. Není tomu tak dlouho, kdy některé země jako např. Velká Británie a Francie souhlasily s prodejem veřejných úřadů. Ve Spojených státech amerických ve 20. letech 20. století byly přijaty různé reformy, které měly zabránit nemorálnímu či protiprávnímu chování. Jenomţe to stejně bylo povaţováno za běţné ve vztazích mezi určitými soukromými osobami a veřejnými činiteli. Korupci můţeme sledovat od dob kmenových jednotek aţ ke vzniku států, jednoduše řečeno jsou jí prostoupeny celé dějiny lidstva. O tomto negativním fenoménu existuje spousta literárních nebo dokumentárních pramenů, článků, monografií atd. Naopak jen zřídka se objevovaly konkrétní příklady korupce či přímá svědectví. V dnešní době se značná část případů medializuje, ale dostatek důkazů pořád chybí. Protiprávní chování lze těţko vysledovat u etnických či městských jednotek a států, jelikoţ právní řády byly ve starověku ještě v zárodečném stavu. Často se jednalo o narušování morálních zvyklostí, úplatky se nepovaţovaly mnohdy ani za nemorální zvyklost. Korupce vznikala spolu s vývojem států v oblastech Mezopotámie a Egypta, dále pak v řeckých polis a v antickém Řecku. Na území Mezopotámie platilo dlouhou dobu obyčejové právo. Nejznámější právní písemnou památkou je zákoník krále Chammurapiho ve starobabylonské říši. Zabývá se porušováním vlastnického práva, trestním právem i soudním řízením. Z tohoto kodexu je zřejmé, ţe o vymýcení korupce se snaţila jiţ tehdejší společnost.

10

Nyní bych se věnovala Řecku a jeho právním opatřením. V homérském Řecku byly společenské vztahy jiţ více rozvinuté, důleţitou roli hrály v tehdejším ţivotě dary. Poskytování daru bylo zpravidla vzájemné. Dále jsem se dočetla, ţe v raném Řecku se často mezi nepříznivé znaky řadila úplatnost soudců. Starořecký filozof Aristoteles, napsal v souvislosti s kritikou tehdejšího ţivota, ţe: ,,značný počet lidí se uchyluje k tomuto způsobu života pouze kvůli vlastnímu obohacení a ze ctižádosti.“2 V klasickém Řecku, coţ se týká 5. a 4. století před našim letopočtem, hlavními protiprávními činy byly vraţda, krádeţ, cizoloţství, podvod, travičství atd. Zmínka o korupci nebo úplatkářství zde však není, to ale neznamená, ţe neexistovalo. Podle toho jaká byla věnována speciální pozornost představitelům státních orgánů, jejich výběru, volbě a řízení, aby se zabránilo chybám v jejich úřadu, lze odvodit skutečnost, ţe se s korupcí nesetkávalo v takové míře nebo alespoň nebyla tak viditelná. Organizace úřadů v Athénách byla zaloţena na určitých principech. Ty zabraňovaly shromaţďovat moc v rukou jednotlivce a současně zajišťovaly účast občanů na správě věcí veřejných. Krátce bych uvedla některé principy: Princip odpovědnosti - úředníci podávali měsíčně zprávu radě a bylo moţné průběţně si na ně stěţovat. Úředník, který odstoupil, nesměl nastoupit na nový úřad, pokud nedostal absolutorium. Princip výběru úředníků z lidu. Většinou se vybíralo losováním, jen tam, byla-li vyţadována odbornost (finančnictví, vojenství), byli voleni. Princip dočasnosti výkonu funkce - přesněji anuity (ročního působení), byl aţ na výjimky (finančnictví, vojenství) uplatňován všeobecně. Princip bezplatnosti - výkon úřadu nebyl honorován, jen malá část úředníků dostávala stravné.

3

Roku 146 před našim letopočtem Řím převzal nadvládu nad Řeckem a poté římský politik, vojevůdce a diktátor Lucius Cornelius Sulla dobyl a vyplenil Athény. Korupce se objevovala i v Římě, kde se velmi často prodávaly úřednické tituly. Můţeme říci, ţe byla i jednou z hlavních příčin úpadku Říma.

2

DAVID, Vladislav; NETT, Alexander. Korupce v právu mezinárodním, evropském a českém. Vyd. 1. Praha : C. H. Beck, 2007. 345 s. ISBN 978-80-7179-562-9. 3

DAVID, Vladislav; NETT, Alexander. Korupce v právu mezinárodním, evropském a českém. Vyd. 1. Praha : C. H. Beck, 2007. 345 s. ISBN 978-80-7179-562-9.

11

Státní správa v Římě byla tvořena republikánskými orgány, a to lidovým shromážděním, coţ ukazuje na demokratický prvek, dále senátem, Řím se tak stává aristokratickým státem a dalším orgánem byly magistratury (nejvyšší státní úřady). Lidová shromáţdění a magistratury se povaţovaly za nejvíce zkorumpované orgány. Magistráti byli úředníci a mohl se jimi stát kaţdý plnoprávný občan, prakticky však měl přednost ten majetnější. Společné znaky magistratur byly: Princip volitelnosti - všichni magistráti byli voleni lidovým shromáţděním. Princip anuity - funkční období úředníků 1 rok. Princip kolegiality - úřady se obsazovaly několika kandidáty. Princip bezplatnosti - zastávání funkce úředníka se povaţovalo za čest, ne za zaměstnání. Princip odpovědnosti - jestliţe magistráti skončili své funkční období, odpovídali za výkon své funkce lidovému shromáţdění. Ve 3. století v období dominátu (forma vlády římského impéria) docházelo k úpadku římského práva a postupně i k zániku římského impéria. Od 15. století se korupce rozšiřovala se vznikem moderních států v Evropě. Můţeme říci, ţe vznikly dvě skupiny lidí, a to nositelé moci a kníţata. Tyto skupiny si nebyly cizí, obchodovaly s duchovními hodnotami a nepřiměřeným prodejem veřejných funkcí a odpustků. Například Ludvík XIV. Propůjčoval postavení na svém dvoře, které jistě nebylo zdarma. Korupční jednání bylo v různých obdobích dějin pojímáno jinak, tak i jejich trestní hodnocení. Nejvíce se to projevovalo u státních úředníků., kteří přijímali dary při výkonu úředních povinností. Přijímání těchto darů se někdy povaţovalo za korupci a někdy ne. V 17. století byl za korupci uvězněn v londýnské věţi Thomas Osborne. Jeho provinění souviselo s nově zaloţenou Východoindickou společností, která zajišťovala výsady na území cizích států na základě kapitulačních smluv, a to pro státy západní Evropy a v oblasti Asie. Například osvobozovala státní příslušníky zvýhodněného státu od placení daní atd. Později pak Anglii potkal finanční skandál takového rozměru, ţe kvůli odhalené korupci padla vláda, a to vedlo k zavedení funkce prvního britského předsedy. Ve středověku můţeme nalézt korupci ve všech jejích formách, a to kvůli nedostatečně propracovaným právním pravidlům. Byly zde patrné velké rozdíly mezi chudými a bohatými a docházelo ke zneuţívání moci v rovině světské i duchovní. Jiţ v tomto období

12

se uvádí, ţe kaţdý je úplatný, záleţí jen na okolnostech a na výši úplatku. Formou korupce, která byla nejcitelnější v tomto období, bylo vyuţívání monopolních postavení úřadů, aby se mohla poţadovat od lidí plnění pro vlastníka úřadu. Představitel francouzského osvícenství Charles Louis Montesquieu k tomu napsal: „Existují dva druhy korupce. Jeden, když lid vůbec nedodržuje zákony a druhý, když ho korumpují samotné zákony. Je to nemoc nevyléčitelná, neboť tkví v samotném léku.“ 4 V 19. století se vyskytly dva nové faktory, které posílily korupční prostředí, tím byl tisk a politické strany. Vznikaly nové formy korupce, především v ekonomické oblasti, také docházelo ke zneuţívání politické moci, na to měl patrný vliv tisk a měnící se postoje politiků. Korupce se rozšiřovala do všech zemí. V roce 1810 byl zaveden francouzský Napoleonský kodex, který zavedl přísné tresty v případě korupce úředníků. Vznikaly i další kontinentální zákoníky, které byly na způsob tohoto kodexu, ale praxe zůstávala většinou stejná. Ve 20. století vzrostla korupce na mezinárodní úroveň. V letech 1994 aţ 2000 Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) podala zprávu, ţe získala informace ohledně úplatků, které byly nabídnuty u 353 mezinárodních smluv ve výši 165 bil. dolarů. V jiných případech byly nabídnuty úplatky zajišťující uzavření smluv americkým společnostem. Ty nabídku odmítly a tím tak tyto společnosti přišly o 92 smluv ve výši 26 bil. dolarů. Korupci bychom nalezli i v ostatních kontinentech například v Indii, jiţní Americe, Africe atd. Příkladná je situace v Africe ve 20. století, kde se vystřídali kolonialismus, vojenské převraty, vzpoury, pokusy o puč, ekonomická krize, rozdíly mezi chudými a bohatými a další. Tato země se dodnes potýká s velkým mnoţstvím korupčního jednání.

1.3. Definice korupce Nejprve bychom si pro upřesnění měli vysvětlit, co si představit pod pojmem korupce. Korupci bychom měli chápat jako zneuţití postavení pro dosaţení nějakého zisku, ať uţ soukromého, finančního nebo jiného, tedy zneuţití funkce ve vlastní prospěch. Proto jsou neodmyslitelnou součástí korupce úplatky, vydírání, zastrašování, privilegia, protěţování, neoprávněné příjmy. A to v oblasti politiky, sportu, veřejné správy nebo hospodářství. Problém je tedy v tom, ţe korupce můţe mít několik forem a podob, kde se střetávají

4

DAVID, Vladislav; NETT, Alexander. Korupce v právu mezinárodním, evropském a českém. Vyd. 1. Praha : C. H. Beck, 2007. 345 s. ISBN 978-80-7179-562-9.

13

minimálně dvě strany. Jestliţe se odhalí korupční jednání, dochází k trestu, který však nemusí zasáhnout obě dvě strany, ale jen jednu. V řadě zemí tudíţ existuje rozlišení mezi aktivním vymáháním a pasivním přijímáním úplatků. Pasivní korupce se vyznačuje tím, ţe někdo přijímá úplatky nebo jiné výhody. Naproti tomu u aktivní korupce se poskytují úplatky. Korupce tak spadá do jedné oblasti nejaktuálnějších problémů, která zasahuje do společnosti jakékoliv úrovně. Definici korupce můţeme odvodit i z oficiálního dokumentu exekutivy, a to z vládního prohlášení ČR: „Korupce je projevem chyby v rozhodovacím (řídicím) procesu. Součástí korupčního vztahu je vždy ten, kdo rozhoduje, jeho moc odchylovat se od stanovených pravidel, výměna takto vychýleného rozhodnutí za výhodu a nesprávnost (protiprávnost, amorálnost) tohoto vztahu výměny.“5 Tato definice se mi nezdá příliš přesná, nezachycuje podstatu korupce. Korupce není projevem chyby. Naopak úmyslně chybná rozhodnutí dělají korumpovaní ve prospěch těch, kdo uplácí, aby pro sebe získali neoprávněnou výhodu. Sloţitější, ale přesnější je definice vypracovaná kolektivem autorů ve skriptech vydaných Transparency International – Česká republika (TIC): „Korupcí je takové jednání, kterým osoba v určitém kvalifikovaném postavení (volený zástupce, úředník ve veřejné správě, zaměstnanec veřejného sektoru, ale i osoba na určité pozici v soukromém sektoru) zneužívá svého postavení k osobnímu obohacení nebo obohacení třetích osob, přičemž z tohoto jednání mohou mít přímý užitek osoby, které korupční jednání vyvolají, a vždy vzniká škoda do různé míry určitelné skupině fyzických a právnických osob.“6 Tato definice je mnohem přesnější a lépe vystihuje jeden z největších problémů současné doby. Jen úplně přesně nevystihuje problém poškozených. Pokud například veřejnou zakázku získá soukromá společnost, za úplatu proti pravidlům, které stanoví výběrové řízení, výsledkem můţe být špatně provedená a předraţená práce. Pokud je zadavatelem takové práce veřejnoprávní organizace, jsou poškozeni daňoví poplatníci. Z jejich peněz přerozdělených z daňového systému jsou obvykle takovéto zakázky hrazeny. Například v případě obce jde v podstatě o peníze místních obyvatel.

5

ŠTIČKA, Michal, et al. Korupce a protikorupční politika ve veřejné správě. Praha : Vl.n., 2008. 212 s. ISBN 978-8087123-04-1. 6

DAVID, Vladislav; NETT, Alexander. Korupce v právu mezinárodním, evropském a českém. Vyd. 1. Praha : C. H. Beck, 2007. 345 s. ISBN 978-80-7179-562-9.

14

Největším problémem současné doby jsou podle mého názoru obří zakázky Evropské unie. I v tomto případě jde o peníze z daňových výnosů občanů evropských států. Systém kontroly efektivity vynaloţených dotací je neúčinný. České úřady, které evropské peníze přerozdělují, v mnoha případech jen přihrávají nadhodnocené zakázky pro spřízněné společnosti. Alespoň tak to naznačují známé kauzy z Karlovarského kraje. Příkladem můţe být projekt ke zlepšení spolupráce evropských lázeňských měst, známý jako Thermae Europae. V roce 2008 získal karlovarský magistrát jako lídr projektu desetitisíce eur, aby se spolupodílel na zviditelnění evropského lázeňství. Kromě pochybných konferencí, které v podstatě neměly ţádný praktický dopad, nechali úředníci prostřednictvím soukromé společnosti vytisknout 2000 kusů informačních letáků. Později vyšlo najevo, ţe o tisk těchto materiálů se postarala společnost spřízněná s vedením magistrátu. Přestoţe v té době byly konkurenční společnosti schopny vyrobit leták za 35 Kč, magistrát za něj zaplatil téměř 500 Kč. Případem se zabývala i protikorupční policie, kauzu ale odloţila. Výsledek tendru schválili zastupitelé, a tím v podstatě nevýhodný obchod legalizovali.

1.3.1

Velká korupce

Nevyskytuje se příliš často, avšak bývá spojována s korupcí politických špiček a hlavními představiteli veřejného a společenského ţivota. Úplatky jsou zde velmi dobře utajovány a také značně vysoké. Prospěch z této korupce je na obou stranách značně veliký. Velmi často musíme hledat velkou korupci u veřejných zakázek. Velká korupce má různé podoby a těmi nejčastějšími jsou: Zpronevěra veřejných zdrojů (starosta si opraví střechu na chalupě místo na nádraţí). Nehospodárné uţívání veřejných zdrojů (obec má fotbalové hřiště, starosta je ale sportovní fanda a postaví nové, za peníze by mohl opravit rozbitou silnici). Soukromý prospěch z privatizace (obec prodá svůj majetek například svému zastupiteli za zvýhodněnou cenu). Zneuţívání veřejné moci při udělování veřejných zakázek (o přidělení zakázky obvykle rozhodují zastupitelé, pokud jsou zkorumpovaní, mohou je přidělovat, v podstatě komu chtějí). Přidělování monopolních a kvazi-monopolních licencí

15

(například provozování stanice technické kontroly uděluje stát, bez licence nelze podnikat). Nepotismus (zvýhodňování, prosazování příbuzných z pozice svého postavení), klientelismus (neoficiální systém v politice zaloţený na protekci a konexích) případně i „prodej pozic“ (velmi častý jev, například přidělování obecního bytu mimo pořadník nebo sestra místostarostky získá byt, i kdyţ je před ní dvacet ţádostí). Zisk důleţitých, běţně nedostupných informací (častý jev, překupníci s pozemky se s předstihem dozvědí, kudy povede dálnice, za nízkou hodnotu koupí pozemek, stát poté pozemek pro stavbu vykupuje za mnohem vyšší cenu). Zločiny bílých límečků. Termín zločiny bílých límečků poprvé použil v roce 1949 americký sociolog Edwin Sutherland (1883–1950). Jedná se o zločiny spáchané respektovanými osobami, které používají sociálního postavení. Sutherland mezi tyto zločiny zahrnul podvody, podplácení, zneužití důvěrných informací a zpronevěru.7

1.3.2.

Malá korupce

Převáţně se týká dopravních policistů, obyčejných úředníků, dá se tedy říci, ţe běţného ţivota. Přestoţe se jmenuje malá, svým rozsahem můţe být stejně nebezpečná jako tzv. korupce velká. Na scéně se objevuje daleko více účastníků a úplatky nejsou o nic menší neţ u velké korupce. Typy malé korupce jsou: Podplácení úředníků (úplatky v řádech desetitisíců za urychlení např. stavebního řízení). Záměrně nepřehledná regulace (např. neustálé změny v územním plánu, které v důsledku umoţní stavbu v jinak nevhodném prostředí, např. krátkodobou změnou v územním plánu). Takovým příkladem můţe být spor z roku 2009, kdy soukromá společnost zkolaudovala garáţovací dům v lázeňském centru Karlových Varů, i přes výtky ministerstva pro místní rozvoj a opozičních zastupitelů soukromá společnost stavbu do nevhodného prostředí prosadila. Stavební úřad projekt 7

Korupce In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, 3.3.2005, 14.3.2010 [cit. 2010-04-11]. Dostupné z WWW: .

16

schválil, a tím ho v podstatě i zlegalizoval, přestoţe to bylo v rozporu s územním plánem. Zatemňování pravidel (zlehčování jinak závaţných přestupků nebo zákona ve prospěch stíhaného, úředník na odboru dopravy, přestupek řidiče). Špatná organizace (nejasné vztahy podřízenosti a nadřízenosti, netransparentnost). Zneuţívání pravomocí vyplývajících z dozorové (kontrolní) činnosti veřejné správy (odpadní vody a odbor ţivotního prostředí s rozšířenou působností). Zde můţe korupce nabývat několika podob, a proto je těţké přesně rozlišit výše uvedené druhy korupce. Některé státy bez malé korupce ani nefungují. A na rozdíl od velké korupce je zde mnoho úředníků s tolika pravomocemi, ţe jejich korupční jednání lze mnohdy těţko vypátrat.

1.3.3.

State capture

Uvedla bych ještě jeden druh korupce, který stojí mezi velkou a malou korupcí a nazývá se state capture, v překladu státní kořist, státní úlovek. Spočívá v ovládnutí legislativního procesu soukromými subjekty. Například reportéři Mladé fronty DNES se vydávali za firmu provozující výherní hrací automaty a naoko chtěli podplatit politiky, aby v jejich prospěch pozměnili zákon o výherních hracích automatech. Dále sem patří formování koluzivních sítí, které omezují politickou soutěţ, kontrola veřejných institucí pro soukromý prospěch nebo trestnou činnost, jeden z projevů tohoto druhu je i zneuţití legislativní moci, dále korupce v soudních řízeních, korupce médií a v neposlední řadě uţívání kompromitujících materiálů pro politické vydírání a nátlak, zneuţití auditu, vyšetřování a dozoru. Korupce se nemusí lišit jen podle velikosti, ale také podle jiných kritérií. Další druhy korupce jsou legální a ilegální. V ilegální korupci dochází k přímému porušení zákona. Jde tedy o uplácení, podplácení, vydírání atd. Druhým typem je legální korupce, kde přímo neporušujeme zákon, jelikoţ právní systém je natolik nedokonalý, ţe zde existují různé úniky z obvinění. Umoţňuje nám totiţ několik způsobů, jak si můţeme vyloţit právní normy, a také řadu právních kliček. Korupce se dá vysvětlit ve vertikálních a horizontálních strukturách. Korupce ve vertikálních strukturách existuje v organizacích se silným hierarchickým uspořádáním a závislostí na nadřízených. Jestliţe na vrcholu struktury zůstávají osoby zapletené do korupce (většinou tzv. senior management), tak se korupční ,,nákaza“ můţe šířit celou 17

hierarchií, niţší stupně struktury buď přistoupí na tuto hru, anebo odejdou. To je podpořeno nefungující kontrolou. Začíná-li korupce odspodu (tzv. junior management), je její šíření směrem nahoru do nekorupčních vrstev daleko obtíţnější a většinou musí být utajováno, to je však spojeno s vysokými náklady. V organizaci s horizontální strukturou je korupce ojedinělá, protoţe kaţdý můţe kontrolovat aktivy všech ostatních na stejné úrovni hierarchie. Dalšími druhy jsou korupce přímá a zprostředkovaná, korupce uvnitř a vně institucí, korupce krátkodobá, tzv. ex ante, a dlouhodobá, tzv. ex post, korupce, jejímţ výsledkem je peněţní nebo nepeněţní prospěch, korupce vymýtitelná či nevymýtitelná, korupce očekávaná nebo nahodilá.

1.4. Metody měření korupce Měřit míru korupce je obtíţné. Odborníci tvrdí, ţe závěr můţe být zkreslený a nepřesný. Existuje totiţ minimum informací o zkorumpovaných jednotlivcích. Právě proto jsou pouţívána různá měření korupce pomocí sociologických a ekonomických metod. Tyto postupy jsou propracované a tedy i drahé. V podmínkách veřejné správy budou proto spíše vyuţívány metody identifikace projevů a příčin korupčního jednání. Mezi tyto metody patří: Rozhovory Anonymní průzkumy a ankety Monitoring médií (celostátních i místních) Analýzy stíţností/podnětů občanů Brainstorming (řízená diskuse)8 Dále bych popsala metody, které měří korupci pomocí indexu. Korupce je sledována různými organizacemi a jednou z nich je nezisková organizace Transparency International (TI). U zrodu této organizace stál právník Světové banky Peter Eigen. Byla zaloţena v roce 1993 v Berlíně. U nás máme Tranparency International- Česká republika, která vznikla v roce 1998 a je neodmyslitelnou součástí boje proti korupci. Samozřejmě její měření můţe být mnohdy nepřesné, ale celá řada knih se o její indexy opírá. Tato společnost je nevládní společností, která má za úkol zjišťování stavu korupce a její omezování. Transparency international se také snaţí prosadit změny systému v oblasti 8

ŠTIČKA, Michal, et al. Korupce a protikorupční politika ve veřejné správě. Praha : Vl.n., 2008. 212 s. ISBN 978-8087123-04-1.

18

veřejné správy, legislativy a v soukromém sektoru. Organizace TI má svůj index vnímání korupce, který se nazývá CPI, tedy Corruption Perception Index

1.4.1

Index vnímání korupce (Corruption Perception Index)

Pomocí indexu CPI lze sledovat vývoj korupce, ať uţ u nás nebo v jiných státech. Umoţňuje téţ pozorovat zkoumání a porovnávání, které je sloţeno z hodnocení odborníků. Tento index vnímání byl zaloţen v roce 1995 a je zveřejňován kaţdý rok. Jde o index sloţený z několika průzkumů (např. The World Development, Galup International, The Development Report a další). Dotazovaní mohou být politici, experti (ekonomové, sociologové, politologové), reprezentativní část populace a další. Index se zaměřuje na korupci ve veřejném a státním sektoru a podle stupně vnímání existence korupce mezi úředníky a politiky seřazuje země. Jelikoţ je index CPI sloţen z několika průzkumů, musí obsahovat příslušný zdrojový ukazatel tři kritéria (nesmí být starší neţ tři roky, musí srovnávat více států, a měřit celkovou míru korupce), aby byl zahrnut do CPI.

1.4.2.

Index plátců úplatků BPI (Bribe Payers Index)

Byl zaloţen společností TI v roce 1999. Hlavní důvod byl ten, ţe Index CPI neodráţel odpovědnost exportujících zemí na šíření mezinárodní korupce. BPI seřazuje země podle jejich sklonu k uplácení. Index plátců úplatků je odvozen z dat, které jsou získané zvláštním průzkumem sledující jen daný účel.

1.4.3.

Globální barometr korupce (Global Corruption Barometer)

Je to průzkum veřejného mínění. Pokládá otázky týkající se korupce, zabývá se následnými odpověďmi veřejnosti a zkoumá zkušenosti dotazovaných, kteří se setkali s korupčním jednáním. V roce 2003 byly poprvé uvedeny výsledky globálního barometru korupce. Výzkum pro Transparency International připravila agentura Gallup International.

1.4.4.

Světová banka a Mezinárodní měnový fond (MMF)

Od roku 1998 pouţívají způsob měření korupce, u kterého výpočet zohledňuje čas, který musí strávit manaţeři firem při jednání se státními úředníky. Pravděpodobnost korupčního jednání se zvyšuje s rostoucím časem, který musí věnovat manaţeři úředníkům.

19

1.5. Korupce a lobby Neměla bych ještě opomenout pojem lobby, neboť tento termín je veřejností často ztotoţňován s korupcí. Tyto dva pojmy spolu úzce souvisí, protoţe korupce slouţí jako nástroj pro lobbing. Pro upřesnění bychom si je měli definovat. Korupce, jak jsem jiţ uvedla, je zneuţití postavení, moci nebo autority veřejného činitele k získání něčeho ve vlastní prospěch, tedy pro soukromé zisky, a to za cenu úplatků, vydíraní atd. Termín lobby se původně začal objevovat ke konci 19. století v USA, kde byli kongresmani při vstupu do kongresové haly oslovováni zástupci zájmových skupin, kteří na ně naléhali, aby hlasoval buď pro, nebo proti. Postupem času se tyto praktiky vyvíjely a zapotřebí byly hlavně informace, i dnes je to nejdůleţitější prvek pro lobbistu. Vedle sbírání informací je tu ještě jedna aktivita, která se také praktikovala, a to poskytování politické nebo finanční podpory. Někdy se stávalo, ţe se tato aktivita ubírala jiným směrem a sklouzávala k podplácení. To dělalo lobbingu špatné jméno. Pro upřesnění bych uvedla definici od autora Luigiho Graziana: „Lobbing je specializovaná a odborná reprezentace prostřednictvím široké škály prostředků, které v zásadě vylučují korupční výměnu služeb, ve své povaze velmi odlišná od obecné nespecializované reprezentace, kterou zajišťují volení zástupci. Jako reprezentant partikulárních zájmů lobbista dodává informace a technicko-odborné expertizy, které mohou být užitečné a někdy rozhodující při definování legislativní a správní regulace.“9 Ještě bychom si měli poloţit otázku, kde končí lobbing a začíná korupce? Víme, ţe lobbista sbírá a následně nabízí informace, analýzu a podněty, jestliţe by ale nabídl místo těchto aktivit peníze, sluţbu nebo jiné plnění, které by vedlo k finančnímu nebo soukromému zisku osoby, se kterou komunikuje, snaţí se jí informovat nebo přesvědčit, dopustil by se korupce. Příkladem lobbingu můţe být boj mezi těţebními společnostmi a vodohospodáři. Státní podnik, který se stará o vodní díla, se po roce 2000 snaţil do zákona prosadit povinnost, aby těţaři platili za vodu. Jejich povinností je totiţ vytěţené doly rekultivovat. Zaváţet hluboké jámy hlínou a na té následně vysazovat stromy je velmi nákladné. Zejména v poslední době těţební společnosti zaplavují doly vodou, s regulací vodních toků mají ale 9

DAVID, Vladislav; NETT, Alexander. Korupce v právu mezinárodním, evropském a českém. Vyd. 1. Praha : C. H. Beck, 2007. 345 s. ISBN 978-80-7179-562-9.

20

vodohospodáři spojené náklady, proto se snaţili přesvědčit zákonodárce, aby těţaři za zatápění dolů museli platit. Nebyli ale úspěšní, a tak dnes rekultivaci v podstatě dotují občané ze svých daní, protoţe Povodí je státní podnik, a jeho provoz je tedy hrazen z veřejných zdrojů. Lze tedy konstatovat, ţe lobbing byl úspěšný.

1.6. Druhy korupce Existuje jistě mnoho druhů korupce, je moţné tyto druhy vymezit podle různých kritérií. Pokusím se vysvětlit alespoň ty nejdůleţitější, se kterými se můţeme setkávat nejčastěji.

1.6.1.

Peněžní korupce

Tento druh se objevuje převáţně u policie a státních úředníků a vyznačuje se především úplatkářstvím, kdy si státní zaměstnanci chtějí trochu přilepšit, a tak se sniţují k této „drobné“ korupci. Převáţně se tato korupce vyskytuje mezi soukromou a úřední osobou, např. kdyţ policista pokutuje řidiče, řekne si o menší částku, řidič tak zaplatí méně a vyhne se těţkostem, které by s sebou nesly odebrání řidičského průkazu a pokutu, a policista si částku ponechá.

1.6.2.

Byrokratická korupce

Na této korupci se podílí více úředníků různého postavení a zaměření. Pokud nějaký úředník neschvaluje korupci, můţe být přeřazen na jiné místo, nebo dokonce propuštěn. Zde můţeme uvést také administrativní korupci, která se dá definovat jako nezákonné poskytování výhod. Uvedla bych příklad, který se týká byrokratické korupce. Na podzim roku 2009 odešel z karlovarského magistrátu tajemník. Oficiálně se tak sám rozhodl, pravou příčinou jeho odchodu byl ale nejspíš negativní postoj ke kauze zhodnocení soukromých pozemků vedoucí stavebního úřadu. Ta podle právního rozboru Ústavu státu a práva jednala v rozporu s českou legislativou, dostala se totiţ do střetu zájmu, kdyţ navrhla státu, aby její pozemky převedl ze zemědělské lokality na lokalitu vhodnou k výstavbě rodinných domků. Tajemník tehdy navrhoval odvolání vedoucí, představitelé magistrátu ale byli proti. Opozice tehdy uváděla, ţe důvodem jejich postoje bylo to, ţe vedoucí pomáhala politikům při získávání úplatků a manipulací stavebních řízení, právě tvrdý postoj tajemníka se mu stal osudným, zřejmě proto z magistrátu odešel.

21

1.6.3.

Politická korupce

Spočívá většinou v získání lepšího postavení v politické oblasti a můţe souviset i s finančním úplatkem. Některé způsoby politické korupce jsou např. ukládání peněz na zahraniční bankovní konta, dary na politické kampaně, úplatky za vojenské zakázky, neodůvodněné cesty státních úředníků do zahraničí, při nichţ si výše diet určují sami. Tento druh korupce probíhá mezi politiky (poslanci, senátory, ministry) a státními úředníky. Jak uţ bylo řečeno, úplatky mohou být peněţního charakteru, ale častější jsou vzájemné sluţby. V politické korupci se vyskytuje v podstatě i prodej úřadů, protoţe zde dochází k vytváření nových úřadů a rozhodovacích orgánů, a to jen proto, aby se mohly různými novými způsoby získávat úplatky. Na jedné straně této korupce můţe být i politik, na druhé občan, kdy politik se snaţí získat peníze, větší vliv nebo volební hlasy. Naproti tomu jednotlivec se snaţí o zisk, jeho záměr je tedy ziskový, a tím myslíme sponzorské dary podnikatelů a obchodníků, které mají zajistit výhodný kontrakt. O korupci politiků bychom toho mohli napsat ještě mnoho, ale já bych skončila těmito příklady. Závaţné případy politické korupce v České republice můţeme pozorovat v souvislosti s vládními zakázkami a prodejem státních podniků. Například v letech 1994 probíhal nákup padáků. Náměstek ministra obrany Miroslav Kalousek uzavřel smlouvu s určitou firmou na dodávku 2 310 kusů padáků pro českou armádu. Později se zjistilo, ţe v době uzavření smlouvy firma nebyla zapsána ještě ani v obchodním rejstříku, ale zakázka byla přidělena opravdu velkou rychlostí. Samozřejmě tato firma neměla téměř ţádné zkušenosti s výrobou padáků, a tak zahynuli nevinní vojáci při cvičných seskocích. Podobná situace se stala při modernizaci tanků T – 72, kdy daňové poplatníky, tedy české občany přišla tato „modernizace“ 30 tanků na 19 miliard korun. Michal Lobkowicz, tehdejší ministr obrany české vlády, uvedl, ţe zákon byl porušen při většině výběrových řízení, která armáda před jeho nástupem do funkce organizovala.

1.6.4.

Vůdcovská korupce

Tento druh můţeme najít ve spojení s úspěšným řízením nějaké státní funkce. Jestliţe se vedoucí osobě začne v její funkci dařit, po několika úspěších se můţe objevovat vůdcovství a můţeme pozorovat profesionální deformaci. To znamená, ţe prvotní úkol funkce se bude vytrácet a zmizí úplně. Ti, co jsou proti, budou zastrašováni či propuštěni

22

z úřadu. Vůdčí osoba si začne sama vybírat a odměňovat úředníky, kteří jí za to slíbí poslušnost a podporu.

1.6.5.

Korupce v policii

U policistů jako veřejných činitelů se korupce objevuje poměrně často (např. ta menší korupce, jak uţ jsem uvedla, kdy si policisté nechávají pokuty, které vyberou od řidičů), jsou totiţ neustále ve styku s veřejností. Myslím si, ţe zhodnocení Z. Herzogové toho, proč by korupce u policie neměla být, je výstiţné. Policista, který přijme úplatek za protislužbu, zvýhodňuje jednu osobu na úkor ostatních. Tím je porušena rovnost občanů před zákonem. Přijímání úplatků policistou tak podlamuje základní princip demokratického právního státu, toho státu, který policista reprezentuje.10 Na korupci v policii se však názory liší, mnozí lidé se domnívají, ţe obviňování policie je neodůvodněné a nespravedlivé. Kdyţ se ale podíváme na různé tabulky, tak policie spolu s politiky a úředníky drţí první příčky v korupci. Podle mého názoru navíc přijímáním úplatků policisté degradují právní systém, řidiči s vysokými výdělky se pak v podstatě nemusí řídit dopravními předpisy a ohroţují ostatní účastníky silničního provozu. Pokud takový řidič ví, ţe bez problému uplatí dopravní hlídku u radaru, můţe pak na dálnici jet neomezenou rychlostí, a tím ohroţovat ostatní řidiče.

1.6.6.

Korupce v médiích

Média mají v současné době velký vliv na společnost. Teoreticky by se dalo hovořit i o vydírání ze strany médií. Např. média neodvysílají reportáţ o nějaké společnosti, která tu určitou televizi sponzoruje. Také kdybychom natočili reportáţ o někom významném, kdo se dopustil společensky nepřijatelného chování, pak by bylo v podstatě moţné ho vydírat případným zveřejněním faktů. Naopak u nás jsou média jediným zdrojem, který je v dnešní době účinný proti korupci. Díky médiím byl natočen úředník, který bral úplatky, nahrávka byla zveřejněna a odvysílána. I přesto, ţe byl úředník zproštěn viny, protoţe o nahrávce nevěděl, a tudíţ s ní nesouhlasil, společnost po zhlédnutí reportáţe věděla, co je zač, a ve své funkci dlouho nesetrval. Tak aspoň malým kouskem média přispěla k poodhalení korupce.

10

DAVID, Vladislav; NETT, Alexander. Korupce v právu mezinárodním, evropském a českém. Vyd. 1. Praha : C. H. Beck, 2007. 345 s. ISBN 978-80-7179-562-9.

23

1.6.7.

Sportovní korupce

Korupce ve sportu se objevuje čím dál častěji. Součástí sportu jsou sázkové kanceláře, sponzoři, média platící ohromné částky za přenosová práva. Stává se například, ţe majitelé fotbalových týmů, tedy i hráči, jsou podplaceni někým, kdo chce, aby to určité druţstvo vyhrálo. Ten si pak vsadí u sázkové kanceláře na druţstvo, které má vyhrát, a získá ohromnou sumu peněz.

1.6.8.

Nepotismus

Vyjadřuje se prosazováním příbuzných či oblíbenců na vlivné pozice, a to s očekávanou protisluţbou. Příkladem je i Tony Blair, bývalý britský předseda vlády, který se v roce 2006 potýkal s korupcí. Zámoţní lidé dali vládnoucí straně Labour Party necelých 14 mil. dolarů za to, aby byli jmenováni do šlechtických stavů. I přesto, ţe to zákon z roku 1925 zakazuje. Tony Blair se snaţil, aby peníze byly předvedeny jako půjčky, které se nemusí přiznávat. Avšak Náměstek generálního tajemníka Unite Jack Dromey řekl, ţe o ţádných půjčkách nic neví. Jeho ţena je ministryní pro ústavní záleţitosti, ta je zase příznivkyní ministra financí, a ten se chce stát ministerským předsedou.

1.7. Modely korupce Rozlišujeme tři základní modely korupce, a to podle místa, kde se nejčastěji objevují. Asijský model - zde platí, ţe společnost korupci přijímá jako kulturní a ekonomický jev, coţ zajišťuje chod státu. Africký model - tento model pro zemi není příliš výnosný, neboť skupina ekonomicky silnějších lidí si skupuje politickou moc, a tak si zajišťuje existenci politickými prostředky. S africkým modelem upadá i demokracie a ekonomické klany ji jen předstírají, s tím souvisí i pokles ekonomiky země. Pro fungování země a zabraňování zmatku se zajišťují základní potřeby lidí, tím si skupina mocných zajistí i politickou moc. Latinsko-americký model - tento model se udrţuje díky nečinnosti lidí. Setkáváme se tu s mafií, která se dostává dovnitř státu.

24

2. KORUPCE A ČESKÝ PRÁVNÍ ŘÁD Problematika korupce a jejího postihování je českým právním řádem upravena ve dvou rovinách. Do první roviny bychom zařadili soukromoprávní oblast, kterou charakterizují hlavně normy obchodního zákoníku. Druhou rovinou je oblast veřejnoprávní, kterou tvoří trestní zákon. Soukromoprávní oblast – V této oblasti jde hlavně o zneuţívání pozic v soukromé sféře k nelegálnímu obohacení. Osoba, která by měla jednat v zájmu jiné osoby, kterou je obvykle placena a s níţ má právní vztah, jedná místo toho ve svém vlastním zájmu nebo v zájmu třetí osoby a přijme za to jakýkoli prospěch. Tato skupina případů je řešena převáţně obchodním zákoníkem v rámci ustanovení proti nekalé soutěţi, a opatření proti ní mohou být také součástí pracovních smluv, případně jiných soukromoprávních institutů (smlouva o kontrolní činnosti, innominátní kontrakty dle obchodního, resp. občanského zákoníku). Některé zvlášť závaţné formy korupce v soukromém sektoru mohou být postiţeny také trestním právem.11 Veřejnoprávní oblast – zde se označení korupce můţe týkat i dosaţení dalších výhod při výkonu veřejné správy či funkce. O některých formách korupce pojednává i stávající trestní právo. Trestní zákoník obsahuje ve vztahu k danému tématu vymezení čtyř skutkových podstat trestných činů. Tyto trestné činy zahrnují zneuţívání pravomoci veřejného činitele, přijímání úplatků, podplácení a nepřímé úplatkářství. Korupce není v trestně právních normách ČR jako samostatný trestný čin. Nejrozšířenější formou korupce je uplácení. Zahrnuje dvě strany, a to upláceného a uplácejícího. Uplácený je ten, kterému je úplatek nabídnut, a uplácející úplatek nabízí (podplácení). Podle českého právního řádu se úplatkem rozumí určitá výhoda, která se dostává tomu, kdo úplatek přijímá, či jiné osobě s jeho vědomím. Úplatek můţe mít majetkovou (finanční nebo materiální prospěch nebo tzv. protisluţbu) i nemajetkovou povahu, přičemţ pro posouzení trestného činu úplatkářství není vymezena dolní hranice hodnoty úplatku, ale přihlíţí se 11

Analýza platné české právní úpravy související s efektivním postupem proti korupci. Http://knrps.sweb.cz/ [online]. 2010 [cit. 2010-04-21]. Dostupné z WWW: .

25

k tzv. společenské nebezpečnosti. Opakem přijímání úplatků je podplácení. Podplácení je samostatným trestným činem, kterého se dopustí ten, kdo jinému v souvislosti s obstaráním věcí obecného zájmu poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek. Trestní zákoník také postihuje tzv. nepřímé úplatkářství, kterého se dopouští osoba, která ţádá nebo přijme úplatek za to, ţe bude svým vlivem působit na výkon pravomoci veřejného činitele, nebo za to, ţe tak učinila, dále ten, kdo z tohoto důvodu takový úplatek poskytne, nabídne nebo slíbí – nesměřuje tedy k vlivu na všechny osoby obstarávající věci obecného zájmu, ale pouze k vlivu na výkon pravomoci úřední osoby.12

2.1. Úprava v obchodním zákoníku Podstatná část zákonné úpravy opatření proti korupci v rámci soukromého sektoru je obsaţena v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníku. Ten upravuje korupci v soukromoprávním sektoru např. v těchto ustanoveních: Nekalá soutěž (§ 44) spadá do hospodářské soutěţe. Je definována jako jednání v rozporu s dobrými mravy soutěţe a můţe přivodit újmu jiným subjektům. Nekalá soutěţ je v rámci našeho právního řádu zakázána. Tvoří ji zejména: klamavá reklama, klamavé označování zboţí a sluţeb, vyvolávání nebezpečí záměny, parazitování na pověsti podniku, výrobků či sluţeb jiného soutěţitele, podplácení, zlehčování, srovnávací reklama, porušení obchodního tajemství, ohroţování zdraví spotřebitelů a ţivotního prostředí. Klamavá reklama je šíření údajů o vlastním nebo cizím podniku, výrobcích či výkonech, které můţe vyvolat klamavou představu a zjednat tím vlastnímu nebo cizímu podniku v hospodářské soutěţi prospěch na úkor jiných soutěţitelů či spotřebitelů.13 Obchodní veřejná soutěž (§ 281 - § 288) je soutěţ, kde se jedná o návrh, který je nejvhodnější na uzavření smlouvy, ten je vyhlášený neurčitým osobám. Aby mohlo dojít k vyhlášení veřejné obchodní soutěţe, vyţaduje se vymezit písemně obecným způsobem předmět poţadovaného závazku a zásady ostatního obsahu zamýšlené smlouvy, na kterém navrhovatel trvá, také určen způsob podávání návrhů, stanoven 12

DANČÁK, Břetislav; HLOUŠEK, Vít ; ŠIMÍČEK, Vojtěch. Korupce : Projevy a potírání v České republice a Evropské unii. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, 2006. 309 s. ISBN 80-210-4062-9. 13

Úplné znění : Obchodní zákoník a další zákony a prováděcí předpisy. Ostrava : Sagit, a.s., 2010. 320 s. ISBN 978-807208-779-2.

26

termín, do kterého je moţno návrhy podávat, a lhůta pro oznámení vybraného návrhu (podmínky soutěţe). Vyhlašovatel nemůţe podmínky soutěţe, které jsou jiţ uveřejněné, měnit nebo soutěţ zrušit. Jen pokud by si toto právo v uveřejněných podmínkách soutěţe vyhradil a změnu nebo zrušení uveřejnil takovým způsobem, kterým vyhlásil podmínky soutěţe. Vyhlašovatel vybere nejvhodnější z návrhů, které jsou mu předloţeny a oznámí jeho přijetí způsobem a ve lhůtě, jeţ stanoví podmínky soutěţe. Smlouva o kontrolní činnosti (§ 591 - § 600) je smlouva, která se můţe pouţít, jestliţe se účelně zjišťuje řádné hospodaření managementu, a také při cíleném odhalování korupčního jednání v soukromém sektoru ze strany vlastníků. Vykonavatel kontroly se smlouvou o kontrolní činnosti zavazuje, ţe bude nestranný při provedení zjišťování stavu určité věci nebo ověřování výsledku určité činnosti, a ţe o tom vydá kontrolní osvědčení. Objednavatel kontroly se zavazuje zaplatit mu za to určitou úplatu.

2.2. Úprava v trestním zákoníku Zde bych se nejprve zaměřila na úplatkářství v trestním zákoně - zákon č. 140/1961 Sb., dále bych se věnovala úpravě nového trestního zákoníku – zákon č. 40/2009, který přijal parlament České republiky v rámci rekodifikace.

2.2.1.

Úprava ve starém trestním zákoně

Trestně právní úprava úplatkářství byla do 1. ledna 2010 uzákoněna v trestním zákoně v zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, konkrétně zejména v jeho hlavě třetí, oddíle třetím, který obsahuje skutkové podstaty následujícího znění: § 160 příjímání úplatku Odstavec 1 říká, ţe kdo v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu přijme nebo si dá slíbit úplatek, bude potrestán odnětím svobody aţ na tři léta nebo zákazem činnosti. Odst. 2 říká, ţe kdo za okolností uvedených v odstavci 1 úplatek ţádá, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců aţ pět let nebo zákazem činnosti. Odst. 3 říká, ţe odnětím svobody na dvě léta aţ osm let nebo peněţitým trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 27

a) v úmyslu opatřit sobě nebo jinému značný prospěch, nebo b) spáchá-li takový čin jako veřejný činitel. Odst. 4 říká, ţe odnětím svobody na pět aţ dvanáct let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 a) v úmyslu opatřit sobě nebo jinému prospěch velkého rozsahu, nebo b) spáchá-li takový čin jako veřejný činitel v úmyslu opatřit sobě nebo jinému značný prospěch. § 161 podplácení Odstavec 1 říká, ţe kdo jinému v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek, bude potrestán odnětím svobody aţ na dvě léta nebo peněţitým trestem. Odnětím svobody na jeden rok aţ pět let nebo peněţitým trestem bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 v úmyslu opatřit sobě nebo jinému značný prospěch nebo způsobit jinému značnou škodu nebo jiný zvlášť závaţný následek, nebo b) spáchá-li takový čin vůči veřejnému činiteli. § 162 Nepřímé úplatkářství Odst. 1 říká, ţe kdo ţádá nebo přijme úplatek za to, ţe bude svým vlivem působit na výkon pravomoci veřejného činitele, nebo za to, ţe tak jiţ učinil, bude potrestán odnětím svobody aţ na tři léta. Odst. 2 říká, ţe kdo z důvodu uvedeného v odstavci 1 jinému poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek, bude potrestán odnětím svobody aţ na dvě léta nebo peněţitým trestem. § 162a Společné ustanovení Odst. 1 říká, ţe úplatkem se rozumí neoprávněná výhoda spočívající v přímém majetkovém obohacení nebo jiném zvýhodnění, které se dostává nebo má dostat uplácené osobě nebo s jejím souhlasem jiné osobě, a na kterou není nárok. Odst. 2 říká, ţe veřejným činitelem podle § 160 aţ 162 se vedle osoby uvedené v § 89 odst. 9 rozumí téţ osoba:

28

a) zastávající funkci v zákonodárném orgánu, soudním orgánu, orgánu veřejné správy nebo v jiném orgánu veřejné moci cizího státu, b) zastávající funkci v mezinárodním soudním orgánu, c) zastávající funkci, zaměstnaná nebo pracující v mezinárodní nebo nadnárodní organizaci vytvořené státy nebo jinými subjekty mezinárodního práva veřejného nebo v jejích orgánech a institucích, nebo d) zastávající funkci v podniku, v němţ má rozhodující vliv Česká republika nebo cizí stát, pokud je s výkonem takové funkce, zaměstnání nebo práce spojena pravomoc při obstarávání věcí obecného zájmu a trestný čin byl spáchán v souvislosti s touto pravomocí. Odst. 3 říká, ţe za obstarávání věcí obecného zájmu se povaţuje téţ zachovávání povinnosti uloţené právním předpisem nebo smluvně převzaté, jejímţ účelem je zajistit,

aby

v obchodních

vztazích

nedocházelo

k poškozování

nebo

bezdůvodnému zvýhodňování účastníků těchto vztahů nebo osob, které jejich jménem jednají.14 Citované ustanovení § 162a bylo do zákona vloţeno novelou z roku 1999. Podle důvodové zprávy byla tato úprava vyvolána potřebou souladu s Úmluvou o boji proti podplácení zahraničních

veřejných

činitelů

v mezinárodních

podnikatelských

transakcích

a

poţadavkem právní jistoty, který si vyţádal legální definici pojmu úplatek, jejíţ věcný obsah odpovídá obsahu tohoto pojmu, jak jej vymezila konstantní judikatura. Odst. 2 tohoto ustanovení byl upraven novelou z roku 2008, účinnou od 1. 7. 2008. Odstavec 3 byl pak vloţen novelou z roku 2004 za účelem harmonizace české právní úpravy s mezinárodními závazky, které pro náš stát plynou z trestněprávní úmluvy o korupci z roku 1990 a z Rámcového rozhodnutí Rady EU o boji proti korupci v soukromé sféře.

14

Www.business.center.cz [online]. 1998 [cit. 2010-04-21]. Trestní zákon. Dostupné z WWW: .

29

2.2.2.

Úprava nového trestního zákoníku

S účinností od 1. ledna 2010 byl přijat parlamentem ČR v rámci rekodifikace trestního zákona nový trestní zákoník - zákon č. 40/2009 Sb., který jiţ přes krátkou dobu své platnosti prošel novelizací. Podle mého názoru tato rekodifikace neřeší podstatu problému korupce, kterou je obtíţné prokazování trestného činu. Na rozdíl od předchozího trestního zákona má trestní zákoník celkovou odlišnou koncepci právní úpravy. V České republice platil starý trestní zákon od roku 1961, zejména v posledních letech prošel řadou novelizací a i přesto byl jiţ zastaralý a neodpovídal principům demokratického státu. Jeho úkolem bylo chránit společnost, společenské zřízení a pak aţ člověka s jeho právy a zájmy. Naopak v novém zákoníku je kladen důraz na hodnoty zdraví, ţivota, svobody a práva a teprve potom na majetek a jiné, jako je právě společenské zřízení. V zákonu č. 40/2009 Sb. si lze všimnout přemístění trestných činů ve věcech veřejných z hlavy třetí do hlavy desáté. Déle se mění pojem veřejný činitel na výraz úřední osoba, jelikoţ lépe odpovídá výrazům, které se pouţívají převáţně v dokumentech Evropské Unie. Tento výraz nalezneme v části třetí v § 127 v odstavci 1, kde je úřední osoba definována jako: a) soudce, b) státní zástupce, c) prezident České republiky, poslanec nebo senátor Parlamentu České republiky, člen vlády České republiky nebo jiná osoba zastávající funkci v jiném orgánu veřejné moci, d) člen zastupitelstva nebo odpovědný úředník územní samosprávy, orgánu státní správy nebo jiného státního orgánu, e) příslušník ozbrojených sil nebo bezpečnostního sboru nebo stráţník obecní policie, f)

soudní exekutor při výkonu exekuční činnosti a při činnostech vykonávaných z pověření soudu nebo státního zástupce,

g) notář při provádění úkonů v řízení o dědictví jako soudní komisař, h) finanční arbitr a jeho zástupce, i)

fyzická osoba, která byla ustanovena lesní stráţí, stráţí přírody, mysliveckou stráţí nebo rybářskou stráţí, pokud plní úkoly státu nebo společnosti a pouţívá při tom svěřené pravomoci pro plnění těchto úkolů.

30

Odst. 2 říká, ţe k trestní odpovědnosti a ochraně úřední osoby se podle jednotlivých ustanovení trestního zákona vyţaduje, aby trestný čin byl spáchán v souvislosti s její pravomocí a odpovědností. Odst. 3 říká, ţe úřední osoba cizího státu nebo mezinárodní organizace se za podmínek uvedených v odstavcích 1 a 2 povaţuje za úřední osobu podle trestního zákona, pokud tak stanoví mezinárodní smlouva. 15 V hlavě X. dílu třetím nového trestního zákoníku nazvaném úplatkářství jsou začleněny skutkové podstaty jako přijímání úplatku § 331, podplácení § 332, nepřímé úplatkářství § 333 a společné ustanovení § 334. Ve společném ustanovení je opět rozšířen výčet úředních osob. U těchto skutkových podstat trestní sazby zůstávají nezměněny, jelikoţ výše trestních sankcí byla jiţ dostatečně pozměněna zákonem č. 122/2008 Sb. s účinností od 1. 7. 2008.

§ 331 Přijetí úplatku Odst. 1 říká, ţe kdo sám nebo prostřednictvím jiného v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu pro sebe nebo pro jiného přijme nebo si dá slíbit úplatek, nebo kdo sám nebo prostřednictvím jiného v souvislosti s podnikáním svým nebo jiného pro sebe nebo pro jiného přijme nebo si dá slíbit úplatek, bude potrestán odnětím svobody aţ na tři léta nebo zákazem činnosti. Odst. 2 říká, ţe kdo za okolností uvedených v odstavci 1 úplatek ţádá, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců aţ pět let. Odst. 3 říká, ţe odnětím svobody na dvě léta aţ osm let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 v úmyslu opatřit sobě nebo jinému značný prospěch, nebo b) spáchá-li takový čin jako úřední osoba. Odst. 4 říká, ţe odnětím svobody na pět aţ dvanáct let bude pachatel potrestán,

15

Úplné znění : Trestní předpisy. Ostrava : Sagit, a.s., 2010. 560 s. ISBN 978-80-7208-782-2.

31

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 v úmyslu opatřit sobě nebo jinému prospěch velkého rozsahu, nebo b) spáchá-li takový čin jako úřední osoba v úmyslu opatřit sobě nebo jinému značný prospěch. § 332 Podplacení Odst. 1 říká, ţe kdo jinému nebo pro jiného v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek, nebo kdo jinému nebo pro jiného v souvislosti s podnikáním svým nebo jiného poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek, bude potrestán odnětím svobody aţ na dvě léta nebo peněţitým trestem. Odst. 2 říká, ţe odnětím svobody na jeden rok aţ šest let, propadnutím majetku nebo peněţitým trestem bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 v úmyslu opatřit sobě nebo jinému značný prospěch nebo způsobit jinému značnou škodu anebo jiný zvlášť závaţný následek, nebo b) spáchá-li takový čin vůči úřední osobě § 333 Nepřímé úplatkářství Odst. 1 říká, ţe kdo ţádá nebo přijme úplatek za to, ţe bude svým vlivem nebo prostřednictvím jiného působit na výkon pravomoci úřední osoby, nebo za to, ţe tak jiţ učinil, bude potrestán odnětím svobody aţ na tři léta. Odst. 2 říká, ţe kdo z důvodu uvedeného v odstavci 1 jinému poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek, bude potrestán odnětím svobody aţ na dvě léta. § 334 Společné ustanovení Odst. 1 říká, ţe úplatkem se rozumí neoprávněná výhoda spočívající v přímém majetkovém obohacení nebo jiném zvýhodnění, které se dostává nebo má dostat uplácené osobě nebo s jejím souhlasem jiné osobě, a na kterou není nárok. Odst. 2 říká, ţe úřední osobou podle § 331 aţ 333 se vedle osoby uvedené v § 127 rozumí téţ jakákoliv osoba a) zastávající funkci v zákonodárném orgánu, soudním orgánu nebo v jiném orgánu veřejné moci cizího státu,

32

b) zastávající funkci nebo zaměstnaná nebo pracující v mezinárodním soudním orgánu, c) zastávající funkci nebo zaměstnaná nebo pracující v mezinárodní nebo nadnárodní organizaci vytvořené státy nebo jinými subjekty mezinárodního práva veřejného nebo v jejím orgánu nebo instituci, nebo d) zastávající funkci v podnikající právnické osobě, v níţ má rozhodující vliv Česká republika nebo cizí stát, pokud je s výkonem takové funkce, zaměstnání nebo práce spojena pravomoc při obstarávání věcí obecného zájmu a trestný čin byl spáchán v souvislosti s touto pravomocí. Odst. 3 říká, ţe za obstarávání věcí obecného zájmu se povaţuje téţ zachovávání povinnosti uloţené právním předpisem nebo smluvně převzaté, jejímţ účelem je zajistit,

aby v obchodních

vztazích

nedocházelo

k poškozování

nebo

bezdůvodnému zvýhodňování účastníků těchto vztahů nebo osob, které jejich jménem jednají.16 Jestliţe se podíváme na společné ustanovení, tak definice úplatku zůstává v souladu s platnou úpravou nepozměněna. Ostatní skutkové podstaty nejsou nijak výrazně změněny, neboť jejich změny byly jiţ provedeny předchozími novelizacemi.

2.3. Zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 Objektem tohoto trestného činu je zájem státu na řádném výkonu pravomoci úředních osob, který je v souladu s právním řádem, a na ochraně práv a povinností fyzických a právnických osob. K naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu se vyţaduje, aby se činu dopustila úřední osoba jako speciální subjekt (je

definována v § 127 trestního

zákoníku – viz shora), a to jednou ze tří v zákoně přímo uvedených forem jednání: buď výkonem své pravomoci způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu, nebo překročením své pravomoci anebo nesplněním povinnosti vyplývající z její pravomoci. Z hlediska zavinění musí úmysl pachatele kromě jednání zahrnovat i úmysl způsobit někomu škodu nebo jinou závaţnou újmu nebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch. 16

Úplné znění : Trestní předpisy. Ostrava : Sagit, a.s., 2010. 560 s. ISBN 978-80-7208-782-2.

33

Jednočinný souběh tohoto trestného činu s trestným činem přijímání úplatku podle § 331 trestního zákoníku je moţný a půjde o něj tehdy, kdyţ úřední osoba kromě toho, ţe přijala nebo si dala slíbit nebo ţádala úplatek, zneuţila ještě pravomoci úřední osoby s úmyslem způsobit jinému škodu nebo jinou závaţnou újmu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch. Jednočinný souběh trestných činů úplatkářství s návodem k trestnému činu zneuţití pravomoci úřední osoby přichází v úvahu tehdy, kdyţ pachatel poskytne úřední osobě úplatek proto, aby v zákoně popsaným způsobem zneuţila své pravomoci.(viz Příloha č. 2)

34

3. KORUPCE V ČR Jak jsem jiţ zmínila organizace Transparency International má svůj index vnímání korupce, který se nazývá CPI, tedy Corruption Perception Index. Pomocí indexu CPI lze sledovat vývoj korupce, ať uţ u nás nebo v jiných státech. Tento index vnímání byl zaloţen v roce 1995. Českou republiku můţeme na stupnici indexu spatřit kaţdý rok na jiném místě, pravdou je, ţe umístění není nijak příznivé. Zlomovým rokem byl zřejmě rok 1999, neboť ČR se umístila na 39. místě z hodnocených 99 států se zhoršeným indexem 4, 6. Vláda od tohoto roku přijala vládní program boje proti korupci a kaţdý rok vyhodnocovala opatření, která byla přijata, a to jak působila na stav korupce v zemi. Dále si uvedeme například rok 2005, České republice bylo přiděleno 47. - 50. místo ze 159 zemí světa. Pro vysvětlení, hodnoty tohoto indexu se pohybují v rozmezí od 0 do 10, čím vyšší je hodnota, tím méně je korupce v dané zemi. Naše hodnota indexu dosáhla v tomto roce 4,3, coţ je nepatrné zlepšení oproti roku 2002, kdy jsme měli hodnotu indexu 3,7. Dále si ukáţeme rok 2008, ve kterém organizace TI ocenila některé vládní kroky, např. zřízení protikorupční linky, naopak vládě vytkla, ţe by měla být zavedena pravidla pro legitimní lobbing a ochrana těch, kteří korupci oznámí. V indexu se Česká republika umístila v rámci EU na 18. místě z 27. Pro srovnání s ostatními zeměmi zde pouţiji tabulku indexu CPI. Tabulka 1: Index CPI

Index CPI pro země EU v roce 2008 Pořadí

Země

CPI hodnocení

1.

Dánsko

9,3

1.

Švédsko

9,3

5.

Finsko

9

7.

Nizozemí

8,9

11.

Lucembursko

8,3

12.

Rakousko

8,1

14.

Německo

7,9

16.

Irsko

7,7

16

Velká Británie

7,7

35

Zdroj:

Pořadí

Země

CPI hodnocení

18.

Belgie

7,3

23.

Francie

6,9

26.

Slovinsko

6,7

27.

Estonsko

6,6

28.

Španělsko

6,5

31.

Kypr

6,4

32.

Portugalsko

6,1

36.

Malta

5,8

45.

Česká republika

5,2

47.

Maďarsko

5,1

52.

Lotyšsko

5

52.

Slovensko

5

55.

Itálie

4,8

57.

Řecko

4,7

58.

Litva

4,6

58.

Polsko

4,6

62.

Chorvatsko

4,4

70.

Rumunsko

3,8

72.

Bulharsko

3,6

Transparency International - Česká republika [online]. 2010 [cit. 2010-05-03]. Index vnímání korupce . Dostupné z WWW: .

Dalším rokem je 2009, kdy se Česká republika propadla na 52. místo s hodnocením 4,9, a to ze 180 hodnocených zemí. Je zřejmé, ţe ČR si pohoršila oproti minulému roku proto, ţe v zemi sílí politická korupce, přibývá případů, kdy se politici musejí veřejně zodpovídat z podivných obchodů. Justice podle některých kritiků z TI není schopna pořádně řešit jednotlivé kauzy, případné netrestání pachatelů má za následek pocit beztrestnosti. To je ale podle mého názoru zapříčiněno špatnou legislativou, i přes volební sliby totiţ ţádná z volebních stran neprosadila zákony, které by korupci jasně potíraly. Například bych uvedla případ bývalého vicepremiéra a šéfa lidovců Jiřího Čunka. V roce 2002, kdyţ ještě vykonával funkci starosty Vsetína, údajně přijal půlmilionový úplatek od

36

vsetínské firmy HaB Real. V únoru 2007 Senát zbavil Čunka imunity a policie ho obvinila. O tři čtvrtě roku později ţalobce Arif Salichov toto stíhání zastavil. Zařadila bych sem i kauzu Nomura z roku 2006, kdy se jednalo o spor ČR s japonskou investiční bankou Nomura. ČR prodala Investiční poštovní banku (IPB) Nomuře za 3 miliardy korun. Po nějaké době se japonská banka rozhodla svůj podíl v IPB prodat, ale podle České národní banky (ČNB) musela navýšit svůj základní kapitál. Japonská investiční banka nenašla investora a prodala svůj podíl státu. Česká republika uvalila na IPB nucenou správu a poté ji prodala Československé obchodní bance (ČSOB). Na to investiční japonská banka v Londýně zaţalovala ČR za nedostatečné ochránění svých investic. ČR prohrála arbitráţ, Nomura chtěla odškodnění 40 miliard. ČR zaţalovala Japonskou investiční banku a chtěla náhradu nákladů za nucenou správu. Česká republika tento spor prohrála, poté následovalo podepsání smlouvy mezi ČR a Nomurou. Ve zmíněných kauzách nebyla přijata určitá důleţitá protikorupční opatření, jako např. trestněprávní odpovědnost právnických osob nebo ochrana oznamovatelů, tzv. whistleblowerů. Jako stát nepřistupujeme ochotně k plnění mezinárodních úmluv, jsme společně se dvěma zeměmi poslední, kdo neratifikoval Úmluvu Organizace spojených národů (OSN) proti korupci.

3.1. Korupční klima Korupce v České republice je velmi rozšířená a rok od roku jí přibývá. Nalezneme ji převáţně u politiků, podnikatelů a ve veřejné správě. Můţeme sledovat nepatrné změny v boji proti korupci u jednotlivých volebních stran, které se u nás střídají, tím je Česká strana sociálně demokratická (ČSSD) a Občanská demokratická strana (ODS). U ČSSD jsme mohli pozorovat více angaţovanosti proti korupci, kdy měli být schváleni tzv. „agenti provokatéři“. Šlo by v podstatě o státní úředníky, kteří by se vydávali za zástupce obchodních společností, nabízeli by například úředníkům úplatky, takový agent by pak velmi jasně korupční jednání dokázal (více v kapitole odhalování korupce). Natáčet je bez jejich souhlasu nemůţeme a s případem, ţe by se pachatel nechal dobrovolně natočit, se určitě nesetkáme. A tak není téměř ţádná šance odsoudit pachatele korupce. Jeden z největších případů, který se u nás dokázal vyřešit, byl spojen s KV Arénou. Při výběrovém řízení se stavební firmou si úředníci pořizovali videozáznamy, aby byli kryti, ţe výběrové řízení je podle pravidel - bylo to naopak. Podle úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe ze záznamu vyplynulo, ţe výběrové řízení mohlo být zmanipulované, losující tahal lísteček s poslední postupující firmou příliš dlouho, a vzbudil tím dojem, ţe

37

tahá nějak označený lísteček s vybranou firmou. Přestoţe se Karlovy Vary proti rozhodnutí bránily u správního soudu, ten dal za pravdu antimonopolnímu úřadu. Šlo o přípravu výběrového řízení, kdy magistrát losem vybíral tři postupující firmy.

3.1.1

ČSSD a ODS

Je období předvolebních kampaní, a tak nejsilnější české politické strany ČSSD a ODS vytáhly do boje se svými dlouhodobými programy, ve kterých se zabývají korupcí. Obě strany mají však jiný názor na vymýcení korupce. ODS nedávno na ideové konferenci v Brně představila vizi 2020. ČSSD svoji Vizi pro Českou republiku do roku 2025 zveřejnila na svém stranickém webu. Podle ODS je hlavní příčinou korupce příliš komplikovaný právní řád, nepřehledná pravidla pro výběrová řízení, byrokratické přerozdělování finančních prostředků a dotací, také postupné omezování svobodného rozhodování občanů a vysoká míra jejich zdanění. ODS chce tedy bojovat s korupcí například rušením institucí a propuštěním úředníků, a tím by mělo dojít ke sníţení míry byrokratického rozhodování. Dále by mělo dojít ke sniţování počtu a objemu dotací a zmenšování role státu. „Korupci neodstraní speciální zákony a nové pravomoci státu, které oklešťují svobodu a soukromí člověka, ale naopak omezení nadbytečných regulací a vládních zásahů,“ stojí ve Vizi 2020.17 Co se týče výběrového řízení, ODS by chtěla prosadit prostřednictvím zákona o veřejných zakázkách, aby firmy, které by se o veřejnou zakázku ucházely, musely sdělit všechny potřebné přihlašovací údaje na webu veřejné správy. Tyto zakázky by pak byly hlídány veřejnou elektronickou kontrolou. Weby by byly přístupné veřejnosti a musely by zveřejňovat například zadávací podmínky, průběh řízení a seznamy členů výběrových komisí. Zato ČSSD věří, ţe současné rozšíření korupce má základ v politických stranách, které „přes vládní koalice prostrkávají své vyvolené k vládní moci, a tudíž i k ovlivňování veřejných financí“ - mimo jiné i státních a dalších veřejných zakázek.

18

Sociální

17

Vize ODS a ČSSD se rozcházejí v řešení problému korupce. www.ceskenoviny.cz [online]. 04.03.2010 [cit. 2010-0421]. Dostupné z WWW: . 18

www.ceskenoviny.cz [online]. 4. 3. 2010 [cit. 2010-04-21]. Vize ODS a ČSSD se rozcházejí v řešení problému korupce. Dostupné z WWW: .

38

demokraté tvrdí, ţe by nová vláda měla mít připravený projekt s konkrétními údaji, jak bojovat s korupcí. Účinným opatřením by podle strany měla být reforma veřejné správy. Tato navrhovaná opatření by měla zásadně omezit přímé finanční rozhodování politiků. Větší pravomoci by získala „nezávislá správní byrokracie“ tvořena odborníky a přísně kontrolována parlamentem. ČSSD chce prosadit, aby na krajské a obecní úrovni měly při kontrole větší vliv neziskové organizace a občanská sdruţení. Sociální demokraté také chtějí posílit význam místních, krajských i celostátních referend, při kterých by o zásadních otázkách rozhodovali přímo lidé.

3.1.2.

Trestný čin spáchaný v souvislosti s korupcí

Zprávy o míře korupce vycházejí nejčastěji ze dvou zdrojů. Na jedné straně to jsou výzkumy názorů mezi odborníky, různá sociální šetření a zkoumání sociálních ukazatelů a na straně druhé to jsou údaje o policejní práci, práci soudců a vyšetřovaných korupčních kauzách. Ministerstvo vnitra v České republice vydává kaţdoročně zprávy o korupci. Podle toho víme, ţe mezi lety 1993 aţ 2006 byl počet objasněných případů předání nebo převzetí úplatku průměrně 187 za rok (zahrnuty jsou zde případy podle paragrafů 160, 161 a 162 trestního zákona, tedy přijímaní úplatků, podplácení a nepřímé formy úplatkářství) s vysokou kolísavostí pro jednotlivé roky. V letech 1995 bylo nahlášeno 277 případů, coţ je nejvíce. Naopak nejméně případů bylo nahlášeno v roce 2005, a to 130, a v roce 2006, kdy jich bylo 126. V letech 1996 bylo hlášeno 241, pak 203 za rok 2001 a např. rok 2004 měl 283 případů. Mezi lety 1993 aţ 2006 také kolísal počet stíhaných a vyšetřovaných osob pro trestné činy, které souvisejí s korupcí. Např. v roce 1993 poklesl počet případů ze 137 na 92 v roce 1997. Za nějaký čas v roce 2004 stoupl počet osob na 210 a opět klesl na 114 případů v roce 2006. A tak bych mohla pokračovat. Můţeme říct, ţe navzdory protikorupčním programům, které vláda zavedla, se ţádné významné změny nedějí.

39

3.1.3

Úplatky a ČR

Zkušenosti s úplatky mají jistě mnozí v ČR, záleţí ale, jakých rozměrů dosahují, za jakých okolností jsou prováděny a zda bychom je mohli do korupce zařadit. Alespoň několik z nás se s úplatky setkalo. Mnoho lidí si uplácení spojuje s firmami a podnikateli, kteří si pomocí úplatků chtějí zajistit státní zakázky. Domnívají se tedy, ţe české zkušenosti s úplatky se soustřeďují většinou mezi podnikatele. Jak jsem jiţ výše uvedla, úplatky se vyskytují i na řadě míst, například na úřadech, ve zdravotnictví i jinde. Způsobem, jak zkoumat úplatkářství, jsou statistická šetření. Podle Evropského sociálního šetření z roku 2004 kolem třinácti procent českých dotázaných tvrdilo v porovnání s pěti procenty Evropanů obecně, ţe alespoň jednou v předchozích pěti letech po nich úředník poţadoval úplatek. Podle tohoto měřítka skončila Česká republika na 23. místě z 25 evropských zemí, v nichţ byl průzkum prováděn. Na posledních místech se umístily Slovenská republika a Ukrajina. Výsledky jsou znepokojivé, ale ukazují nám i to, ţe velká většina obyvatel ČR se s uplácením v poslední době nesetkala.19

3.2. Korupce po roce 1989 Srovnávám zde různé názory na vztah korupce a komunistického reţimu. Pojem korupce není sociology charakterizován jako prvek komunistického reţimu. Moţné je, ţe korupce byla tak důleţitou částí tehdejšího státního reţimu, ţe ji jako korupci nedokáţeme rozlišit. K získání určité protisluţby byl však neodmyslitelným prostředkem nějaký dárek nebo úplatek. Korupci tak můţeme vnímat dvěma způsoby. Buď obvyklá realizace výměny dárků byla pouhým přehlíţením úplatkářství, nebo byl ekonomický a politický systém tak zkorumpovaný a nefunkční, ţe byl určen jen pro uspokojení potřeb politické a ekonomické elity. O tom, ţe přetrvala korupce v postkomunistickém období a ţe k tomu přispěla komunistická minulost, existují jisté důkazy. Sandholtze a Taagepera (2005) pomocí modelu měřícího vliv kulturních tradic demonstrovali, že v případě komunistické minulosti se hodnocení státu sníží o dva body v desetibodové škále indexu vnímání korupce CPI.20 19

SMITH, Michael L., et al. Vnímání a realita korupce v české republice : Nové výzkumy, metody a postupy. Vid. 1. Praha : ISEA, 2008. 115 s. ISBN 978-80-903316-4-8. 20

SMITH, Michael L., et al. Vnímání a realita korupce v české republice : Nové výzkumy, metody a postupy. Vid. 1. Praha : ISEA, 2008. 115 s. ISBN 978-80-903316-4-8.

40

Země s komunistickou minulostí jsou právě ty evropské státy, kde je nejvíce rozšířena korupce. Můţeme se také setkat s názorem, ţe politické a ekonomické elity se podílejí na korupci, která je zapříčiněna chaotickým uspořádáním institucionálního prostředí. Státní majetek nebyl po roce 1989 dobře kontrolován a ani účinně zaevidován. Byrokrati ho pak mohli lépe zpronevěřit, to vedlo ke zvýšení náklonnosti ke korupci v dlouhodobé perspektivě. Po roce 1989 přišlo mnoho úřednických elit o své pozice a byly nahrazeny novými vzdělanějšími manaţerskými elitami a jako nová vládnoucí třída mohly vyuţít své kontakty k získání původně státního majetku na počátku 90. let. Mnoho odborníků také tvrdí, ţe určitý vykonávaný policejní dohled a nástroje komunistického reţimu přispěly k nárůstu nedůvěry mezi lidmi. Obecná nedůvěra potom zapříčinila nedodrţování morálního a legálního chování. Nedostatek důvěry ve společnosti je tedy, podle některých odborníků, v postkomunistickém období jedním z hlavních faktorů, které objasňují vysokou míru korupce. Existují další faktory v komunistických reţimech ovlivňující přísun korupce, a to malé zapojení občanů do politických aktivit. Nad politickým systémem potom chyběl dohled. Můţeme zde mluvit i o potlačování náboţenských svobod. To by mohlo souviset s problémem korupce. Neznamená to, ţe s náboţenstvím zanikne korupce, ale ţe ke korupčnímu jednání přispělo částečně i potlačování náboţenských hodnot. Podle Daniela Treismana má být náboţenství pro zkoumání korupce důleţité: ,,procento protestantů ve společnosti je významným predikátorem hladiny korupce. Protestantské země ve Skandinávii a v anglosaském světě jsou podle mnoha výzkumů nejméně zkorumpované. Možná je to tím, že protestantská kultura je založena na principech individuální odpovědnosti a svědomí a že protestantské církve bývají silněji horizontálně provázané či jsou v nich častěji uplatňovány jednoduché struktury řízení, což podporuje nechuť k hierarchii a byrokracii vůbec.“21

21

SMITH, Michael L., et al. Vnímání a realita korupce v české republice : Nové výzkumy, metody a postupy. Vid. 1. Praha : ISEA, 2008. 115 s. ISBN 978-80-903316-4-8.

41

3.3. Zadávání veřejných zakázek Zadávání veřejných zakázek je proces, ve kterém veřejný sektor obstarává zboţí a sluţby od soukromého sektoru. Veřejné zakázky mohou být v České republice zadány na základě otevřené soutěţe, omezené soutěţe nebo bez výběrového řízení. Jestliţe přesáhne hodnota zakázky dva miliony korun, mělo by se výběrové řízení uskutečnit. Podle Eurostatu a organizace OECD představují veřejné zakázky na transformujících se trzích, jakým je i ČR, mnohem větší část hrubého domácího produktu, neţ je obvyklé v ekonomicky vyspělých zemích. Pobočka Transparency International v České republice odhaduje objem veřejných zakázek v ČR v roce 2003 na přibliţně 17,6 procenta ročního hrubého domácího produktu (HDP).22 Hlavním faktorem míry korupce je transparentnost či spíše její nedostatek. Zaměříme se na pokus Davida Ondráčka odhadnout finanční ztráty veřejného sektoru způsobené netransparentními výběrovými řízeními a špatně navrţenými zadávacími pravidly. Odhad vypracoval na základě výročních zpráv Národního kontrolního úřadu (NKÚ). Účetní nesrovnalosti odhalené NKÚ tvoří 14,7 procenta všech kontrolovaných prostředků vynaloţených za období 1993 aţ 2004. Předpokládáme- li, ţe v sektoru veřejných zakázek se manaţerské nedostatky, tedy účetní nesrovnalosti, vyskytují stejně často jako u všech ostatních, můţeme tento poměr aplikovat na objem veřejných zakázek a odhadnout výši finančních ztrát způsobených korupcí. V roce 2004 tudíţ zřejmě dosáhly odhadované ztráty veřejné správy objemu 32 miliard korun, přičemţ část této ztráty byla způsobena korupcí. Samozřejmě nemůţeme spojovat všechny nedostatky jako například neúplné nebo neprůkazné vyúčtování s korupcí. Také ale nemůţeme předpokládat, ţe bezchybné účetnictví svědčí o nulové korupci. Odborníci shrnuli důvody, proč jsou uţší veřejná výběrová řízení a řízení s výzvami pouze pro několik potencionálních dodavatelů obzvláště náchylná k tajným dohodám. Jde například o případy, kdy jsou k účasti ve výběrovém řízení vyzvány pouze ty společnosti, které mají navzájem nějaký vztah, nebo jsou-li kritéria hodnocení nabídek nevhodně nastavená. Jan Pavel na základě zpráv NKÚ uvádí, že jedním z nejčastějších porušení zákona o zadávání veřejných zakázek je dělení zakázek na zakázky s objemem pod dva miliony korun, kdy je tím obcházena nutnost vyhlašovat

22

SMITH, Michael L., et al. Vnímání a realita korupce v české republice : Nové výzkumy, metody a postupy. Vid. 1. Praha : ISEA, 2008. 115 s. ISBN 978-80-903316-4-8.

42

veřejná výběrová řízení. Může to být jedním z důvodů, proč je právě přes malé zakázky rozpuštěna většina veřejných finančních prostředků.23 Dle mého názoru pojem korupce a veřejné zakázky v dnešní době spolu neodmyslitelně souvisí, jednoznačně to dokazují i výše uvedené příklady.

3.4. Organizace korupce v ČR Korupci můţeme rozdělit na malou (administrativní) a na korupci velkou (politickou). S korupcí malou se potkáváme, jestliţe jednáme na úřadech s veřejnými činiteli, kteří nedosahují vrcholných pozic ve veřejné administrativě. Velkou korupci můţeme pozorovat ve vládě a vrcholné administrativě, a to v souvislosti s rozhodováním o veřejných financích, také v parlamentu ve spojení s rozhodováním poslanců a senátorů a jejich ovlivňováním při tvorbě právních předpisů. Existuje více názorů na tuto problematiku. Například Prof. Dr. Johann Graf Lambdsdorff vedoucí katedry ekonomie univerzity v Pasově, tvrdí, ţe dezorganizovaná korupce na niţších úrovních odrazuje přímé zahraniční investory více neţ velká (politická) korupce. Uplácení na niţších úrovních administrativy, co se týče organizace, je náročnější a výsledek není jistý, protoţe se mohou objevit zásahy z vyšších úrovní administrativy nebo politické tlaky, a můţe tak dojít k ovlivňování výsledků z centrální úrovně. Z tohoto důvodu

chtějí

mít

investoři

zajištěny

své

aktivity

z vrcholných

politických,

administrativních či vládních pozic, pokud mají pod kontrolou niţší úrovně administrativy. Legislativní tvoření norem je také mnohdy ovlivňováno přímými zahraničními investory. Jestliţe tito investoři v dané zemi chtějí jednat s osobami na centrální úrovni, přičemţ ostatní úrovně je tak nezajímají, pak můţeme hovořit o centralizaci korupce. Shang- jin Wei z Harvardské univerzity prokázal silnou negativní korelaci (Vzájemný vztah mezi dvěma procesy nebo veličinami. Pokud se jedna z nich mění, mění se korelativně i druhá a naopak. Pokud se mezi dvěma procesy ukáže korelace, je pravděpodobné, že na sobě závisejí, nelze z toho však ještě usoudit, že by jeden z nich musel být příčinou a druhý následkem) mezi mírou korupce v dané zemi a objemem přílivu přímých zahraničních investic. Výjimkou z tohoto pravidla jsou zejména Česká republika, Čína a Jiţní Korea. Do 23

SMITH, Michael L., et al. Vnímání a realita korupce v české republice : Nové výzkumy, metody a postupy. Vid. 1. Praha : ISEA, 2008. 115 s. ISBN 978-80-903316-4-8.

43

těchto zemí se dostává neúměrné mnoţství přímých zahraničních investic navzdory relativně vysoké míře korupce. V této souvislosti Ing. Martin Jahn, bývalý místopředseda vlády pro ekonomiku, uvedl: „Nyní ke korupci a vlivu na zahraniční investice. Česká republika nemá příliš dobré postavení, na druhou stranu jsme jedním z největších příjemců zahraničního kapitálu ve střední a východní Evropě a možná i na světě, takže zcela evidentně tady přímá úměra není a také závisí na tom, jaká korupce to přesně je, do jaké míry ovlivňuje zahraniční investory.“24 Podle indexu TI a objemu přímých zahraničních investic lze odvodit, jestli se jedná o centralizovanou korupci, nebo ne. Také rozbor názorů Lambdsdorffa, Weie, Jahna a to, ţe přihlédneme k faktu vysokého přílivu přímých zahraničních investic do ČR při jejím špatném hodnocení na indexu TI, nám napomáhá dospět k určitému závěru. V ČR se objevuje korupce ve vysoké míře na centrální úrovni (např. parlament, vláda, vrcholná administrativa). Zisky z korupce lákají politiky ještě k většímu boji o moc. Například JasGripen na území ČR, privatizace Unipetrolu, Radovan Krejčíř, zatýkání jeho a jiných lidí, kteří byli zapojeni do tunelování. Důleţitým faktorem je i GCB, tedy Global Corruption Barometer TI, budeme se zabývat globálním barometrem korupce pro rok 2004. Průzkum byl zaměřen na míru velké korupce (korupce na nejvyšších úrovních společnosti) a drobné korupce, coţ je korupce v běţném ţivotě, úplatky, pokuty a tak dále. Podle čtyřškálové stupnice, kdy hodnota 1 nepředstavuje ţádný problém a hodnota 4 představuje velký problém, dostala Česká republika u drobné korupce hodnotu 2,9 a u velké korupce hodnotu 3,2. Zhodnotíme-li naše umístění, vnímáme jako větší problém velkou (politickou) korupci. Uvedla bych ještě GCB pro rok 2009. (viz Příloha č.1) O tom, ţe u nás převládá centralizovaná korupce, není pochyb. S centralizovanou organizací korupce je spojen aktivní typ korupce (coţ znamená, ţe aktivní stranou při korupčních operacích je přímý zahraniční investor), protoţe podnikatelé mezi sebou vedou konkurenční boje a nespoléhají se na bezúhonnost veřejných činitelů. Podle pana Hejzáka z agentury CZECHINVEST se přímí zahraniční investoři setkávají s drobnou (administrativní) korupcí, která zřejmě není zcela pod kontrolou a vytváří přes značnou centralizaci korupce překáţku v podnikání. 24

DANČÁK, Břetislav; HLOUŠEK, Vít ; ŠIMÍČEK, Vojtěch. Korupce : Projevy a potírání v České republice a Evropské inii. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, 2006. 309 s. ISBN 80-210-4062-9.

44

3.5. Privatizace Podle mého názoru, jestliţe mluvíme o korupci, měli bychom zmínit i pojem privatizace. Korupční jednání i důkazy o korupci nejsou pevně dané, do jisté míry je určuje to, jak jsou kontrolní mechanismy silné a efektivní. Čím je tedy kontrola důkladnější, tím se vyskytuje korupce méně, a je moţné, ţe je tím následně i více důkazů o korupčním jednání. Pokud budeme mít nedostatečnou kontrolu, dává se tím prostor korupci, a to s málo konkrétními důkazy. Privatizace je převod státního majetku do soukromého vlastnictví. Do roku 1995 byla brána jako úspěch jak v ČR, tak i v zahraničí. Zdálo se, ţe zjevný převod více neţ 80 % národního majetku do soukromých rukou, udrţení nízké nezaměstnanosti a sociální stabilita ospravedlňují privatizační strategii zaloţenou na předpokladu, ţe soukromé vlastnictví má přednost před právem.25 Důleţitou součástí je Zákon o převodu majetku státu na jiné osoby, coţ je zákon č. 92/1991. (viz Příloha č. 4)

3.5.1. Známým

Kuponová privatizace příkladem

je

privatizace

v postkomunistických

zemích.

Ta

začala

v Československu v roce 1989 krátce před pádem komunismu. Z tohoto období pocházejí pojmy malá a velká privatizace. Objevuje se tu i známý název kuponová privatizace, která byla uskutečněna ve dvou vlnách. Kaţdý občan si mohl objednávat v několika kolech akcie privatizovaných firem tak, ţe si zakoupil takzvanou kuponovou kníţku za 1000 Kč. S autorstvím kuponové privatizace je kromě jiných spojován i Václav Klaus. Neodmyslitelnou součástí je Viktor Koţený, který se za této privatizace proslavil „jistotou desetinásobku“. Tomu, kdo investoval body ze své kuponové kníţky do jeho Harvardských investičních fondů, slíbil, ţe za ně obdrţí 10 000 Kč. Tím samozřejmě zvýšil u občanů zájem. Mnoho lidí po zakoupení a investování nedostali ţádné peníze nebo jen zanedbatelné dividendy (podíl na zisku společnosti neboli finanční obnos, který je na základě rozhodnutí valné hromady vyplácen akcionářům) a jejich akcie pozbyly ceny. Kaţdý hodnotí kuponovou privatizaci jinak. Názory jsou odlišné, a tak se o ni vedou spory dodnes.

25

FRIČ, Pavol, et al. Korupce na český způsob. Vyd. 1. Praha : G plus G, 1999. 302 s. ISBN 80-86103-26-9.

45

4. ZPŮSOBY PREVENCE A POTLAČOVÁNÍ KORUPCE Boj proti korupci je dlouhodobým procesem, jehoţ dokonalý nástroj, který by tuto skutečnost omezil, či jí z větší části zcela zamezil, se snaţíme najít jako lidstvo od doby, kdy naše společnost začala opouštět směnný obchod a přešla k oběţivu formou „peněz“. Protoţe právě „peníze“ jsou nejčastějším nástrojem, které korupci podporují. Tento dlouhodobý proces vyţaduje spolupráci všech sloţek veřejné správy, a to v oblasti prevence, zprůhlednění procesů i postihu.26 Korupční praktiky jdou ruku v ruce s dalšími formami trestné činnosti, a mohou tak přispět k podkopání samotných základů společnosti, jehoţ důsledkem můţe být ztráta důvěry občana v poctivost a nestrannost fungování státních institucí, ekonomický úpadek, pokřivení trţních vazeb, ztráta stability státu a další nepříznivé vlivy. Korupce můţe zároveň i nepřímo ohroţovat bezpečnost státu, a to jak z hlediska vnitřní, tak i vnější bezpečnosti, a proto i řešení této otázky je v naší republice hlavní prioritou vlády. Dnešní stav korupce v České republice i ve světě, nejen v souvislosti s privatizací či podnikáním, ale také se značným počtem veřejných zakázek, působí negativně na rovnost lidí před zákonem, na podnikatelské aktivity i na vytváření demokratických změn. Nutné je dodat, ţe i přes stále dokola se omílající korupční kauzy v České republice, se naštěstí míra korupce zatím nerovná korupci v Řecku, kde na zfalšovaných zprávách byla tato země přijata do Evropské unie (EU) a jak se později ukázalo, je tato země ekonomicky ve velmi záporných číslech. Vzhledem k tomu, ţe korupční jednání na sebe bere celou řadu podob, musí být i opatření proti tomuto jevu stejně komplexní a široce pojatá. Nikoliv neoprávněně se většina publikací shoduje v tom, ţe nejúčinnějším prostředkem k potlačování korupce je zlepšení státní správy a kontrolních mechanismů s ní spojených, tedy odstranění korupčního prostředí.

4.1. Protikorupční strategie vlády Vláda připravila strategii v boji proti korupci na období let 2006 aţ 2011. Základem jsou tři pilíře, které zahrnují prevenci, průhlednost a postih. Jsou zde stanoveny cíle a různá opatření, která vedou k naplnění jiţ zmíněných pilířů. 26

DAVID, Vladislav; NETT, Alexander. Korupce v právu mezinárodním, evropském a českém. Vyd. 1. Praha : C. H. Beck, 2007. 345 s. ISBN 978-80-7179-562-9.

46

4.1.1.

Prevence

Aby byl boj proti korupci účinný, je podle mého názoru nejdůleţitější právě prevence. Jestliţe chceme omezit korupci, musíme začít s omezováním korupčních příleţitostí, a to tím, ţe se minimalizují státní regulace, zjednoduší se legislativa a zvýší se transparentnost legislativního procesu. Tím pádem by měla být více efektivní kontrola čerpání prostředků z veřejných rozpočtů, také urychlení úřadování ve všech úřadech, a to i za přispění nejrůznějších moderních informačních technologií. Dále lze prevence dosáhnout sníţením prostředků přerozdělovaných státem, omezením počtu zvláštních procesních pravidel a vytvořením podmínek pro pouţívání jednotného správního řízení. Efektivnost by mohlo přinést i medializování prokázaných případů korupčního jednání a následné veřejné odsouzení.

4.1.2.

Průhlednost

Vláda pokládá průhlednost za základní součást systému protikorupčních opatření. Opět hovoří o zprůhlednění systému čerpání prostředků z veřejných rozpočtů, zadávání veřejných zakázek, zjednodušení řízení ve správě a jeho transparentnosti. Dále zajištění dostupnosti všech informací o zadání a výběru veřejné zakázky, mluví se zde i o zvýšení transparentnosti rozhodování veřejné správy a o nastavení pravidel legitimního lobbingu.

4.1.3.

Postih

Trvalá pozornost a průběţné vyhodnocování procesů, u kterých je moţné předpokládat vznik korupčních podmínek, musí být zavedeno do systému vnitřní kontroly všech veřejnoprávních institucí. Vláda garantuje nekompromisní, nepolitické a profesionální vyšetřování korupčních podezření a obvinění. Policie a další instituce by měly mnohem aktivněji a důsledněji přistupovat k prověrce poznatků a podnětů. Tyto poznatky by pak měly uţívat k individuální spolupráci se svědky a poškozenými. Je nezbytné zřídit specializované justiční orgány, aby se zvýšila účinnost trestních řízení v případech závaţné korupce. Postihu by se neměl vyhnout nikdo, kdo poruší zákon. Je třeba zvýšit tresty pro zkorumpované veřejné činitele, také za korupční jednání spáchané v souvislosti s veřejnými zakázkami, soutěţemi a draţbami.

47

4.2. Protikorupční agent Česká vláda na jednom ze zasedání v lednu 2010 schválila protikorupční balíček zpracovaný ministrem vnitra Martinem Pecinou. Obsahem balíčku by mělo být zavedení institutů protikorupčního agenta a korunního svědka nebo rozšíření trestných činů, při kterých by bylo moţné pouţít policejní odposlechy. Policisté by se pak mohli zapojit do skupin, které chtějí ovládat a uplácet veřejné zakázky. Tito agenti by nesměli úmyslně provokovat k trestnému činu, ale mohli by se podílet na trestném činu bez postihu trestu.

4.2.1.

Použití agenta (§ 158e trestního řádu) Odst. 1 říká, ţe je-li vedeno trestní řízení pro zvlášť závaţný zločin, pro trestný čin spáchaný ve prospěch organizované zločinecké skupiny, pro trestný čin přijetí úplatku (§ 331 trestního zákoníku), pro trestný čin podplacení (§ 332 trestního zákoníku), pro trestný čin nepřímého úplatkářství (§ 333 trestního zákoníku) nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehoţ stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, je policejní orgán, pokud jím je útvar Policie České republiky, oprávněn pouţít agenta. Odst. 2 říká, ţe agentem je příslušník Policie České republiky plnící úkoly uloţené mu řídícím policejním orgánem, vystupující zpravidla se zastíráním skutečného účelu své činnosti. Je-li to k pouţití agenta, jeho přípravě nebo k jeho ochraně nutné, je k zastírání jeho totoţnosti moţné a) vytvořit legendu o jiné osobní existenci a osobní údaje vyplývající z této legendy zavést do informačních systémů provozovaných podle zvláštních zákonů, b) provádět hospodářské činnosti, k jejichţ vykonávání je třeba zvláštní oprávnění, povolení či registrace, c) zastírat příslušnost k Policii České republiky Odst. 4 říká, ţe pouţití agenta povoluje na návrh státního zástupce vrchního státního zastupitelství soudce vrchního soudu, v jehoţ obvodu je státní zástupce, podávající návrh, činný. V povolení musí být uveden účel pouţití a doba, po kterou bude agent pouţit, údaje umoţňující identifikaci agenta. Na

48

základě nového návrhu, obsahujícího vyhodnocení dosavadní činnosti agenta, lze dobu povolení prodlouţit, a to i opakovaně.27 Problémem však zůstává úprava postavení agenta v trestním řízení. Jestliţe by agent vybízel jiného ke spáchání trestného činu, stal by se tak účastníkem podle § 24 trestního zákoníku v postavení návodce. Ve slovenské právní úpravě funguje tzv. agent provokatér. Ten aktivně nabádá jiné osoby k páchání trestného činu, a to s úmyslem, aby jednání pachatele následně oznámil a získal jeho doznání. Jakákoliv provokace je však v českém trestním právu nepřípustná, vyplývá to zejména z judikatury Evropského soudu pro lidská práva a z nálezů Ústavního soudu ČR. O pouţití agenta - provokatéra se zmiňuje Národní program boje proti korupci. Uvádí se v něm, ţe tento způsob je nepřijatelný, zároveň se však tento program pokusil vymezit novou formu zákona č. 283/ /l991 Sb., o Policii České republiky, v souvislosti s odhalováním korupce: § 34d Předstírané korupční jednání měl podle Programu znít takto: Předstíraným korupčním jednáním se pro účely tohoto zákona rozumí jednorázové operativně-technické opatření spočívající v předstírané nabídce, slibu, obdarování nebo předání majetkové hodnoty realizované specializovanými subjekty za účelem dokumentace trestnosti konkrétní formy korupce. Specializovaným

subjektem

je

policista

služby

policie

pro

odhalování

korupce a závažné hospodářské trestné činnosti a agent (viz § 34b zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky). Předstírané korupční jednání je výhradně realizováno za současného použití utajovaného pořizování obrazových, zvukových nebo jiných záznamů [viz § 34 písm. c) zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky]. Na povolení předstíraného korupčního jednání se vztahuje ustanovení § 36a a § 37 zákona (zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky).28

27

Úplné Znění : Trestní předpisy. Ostrava : Sagit, a.s., 2010. 560 s. ISBN 978-80-7208-782-2.

28

DAVID, Vladislav; NETT, Alexander. Korupce v právu mezinárodním, evropském a českém. Vyd. 1. Praha : C. H. Beck, 2007. 345 s. ISBN 978-80-7179-562-9.

49

4.3. Whistleblowing TI se zabývá také whistleblowingem, coţ pochází z anglického slova ,,to blow the whistle‘‘, v překladu to znamená zapískat na píšťalku, mělo by se tedy obrazně řečeno jednat o jakousi píšťalku, která zazní, pokud se někde nehraje podle pravidel. Můţeme tedy říci, ţe účelem whistleblowingu je odhalování nekalého jednání v určité organizaci, a to poskytováním informací specifickým osobám či institucím. O nezákonných praktikách, špatných rozhodnutích se ve většině případů dozvídají první zaměstnanci, a mohou na ně tedy upozornit. Zaměstnanec, ať uţ bývalý či nynější, pokud hovoříme o whistleblowingu, upozorňuje na nekalé jednání a obrací se na určité orgány. Mnoho lidí ještě tento pojem nezná a neví, jakým způsobem jsou chráněni při zveřejňování nekalého jednání v zaměstnání. Při nahlédnutí do historie můţeme rozpoznat, proč mají lidé strach promluvit. V postkomunistických zemích se měnily reţimy a právě ČR je jednou ze zemí, kde za vyzrazení nějaké informace, která by mohla vést k nápravě nezákonného jednání, byli lidé odsouzeni, nebyla jim dána ani šance na obhajobu. Nyní se podobného jednání nemusíme obávat, ale přesto je těţké věřit tomu, ţe vás nějaký k tomu určený orgán či instituce vyslechne, v jiném případě, aby to dále řešil a dočkali jsme se nějakého konce do té doby, neţ nás ze zaměstnání vyhodí. Lidé mají tedy obavy z toho, ţe jejich oznámení by nevedlo k vyřešení situace. Problémem v současné době je podle mého názoru stále se rozšiřující klientelismus. Ten člověka, který by na nezákonné počínání svého zaměstnavatele upozornil, v podstatě odvrhnul na pokraj společnosti, takový člověk by pak těţko hledal uplatnění u jiného zaměstnavatele. Nebezpečné je také to, ţe uplácení a určitá míra podvodu se stává jakousi běţnou společenskou normou a lidé to přestávají vnímat jako něco společensky nepřípustného. Mezi podnikateli zdomácněl termín nákup zakázek, otevřeně se o tom baví jako o součásti své práce. Co se týče problematiky whistleblowingu, Transparency International zveřejnila výsledky průzkumu vytvářeného mezi zaměstnanci ve veřejné i soukromé sféře v prosinci 2009. Necelých 50 % dotázaných odpovědělo, ţe se setkali s porušením jistých pravidel a předpisů, jeţ by mohly vést k ohroţení na zdraví a bezpečnosti. Velmi obvyklé je i zkreslování informací týkajících se provozu a financí. 10 % dotázaných se střetlo 50

s úplatky. Dalších 6 % respondentů, kteří se setkali s určitým závaţným porušením či pochybením v zaměstnání, nepodali ţádné oznámení a jen danou věc konzultovali s kolegy. A jen 4 % zaměstnanců se s tímto problémem obrátili na policii či příslušný orgán, např. úřad práce, právní sluţby, odbory…). Vedoucí projektu Eliška Císařová k tomu dodává: „Na jedné straně mají především pracovníci veřejné správy povinnost oznamovat podezření na nekalé jednání, což vyplývá například z etických kodexů. Na druhé straně nemá většina organizací zaveden žádný důvěryhodný a bezpečný mechanismus umožňující zaměstnancům učinit oznámení, aniž by přitom riskovali svoji profesní kariéru nebo se vystavovali osobním problémům.“29

4.4. Protikorupční linka 199 Telefonní číslo 199 slouţí k provozu protikorupční linky a bylo poprvé pilotně spuštěno v září 2007. Tato pilotní fáze byla ukončena v únoru 2008 a plně ho nahradil spuštěný projekt dlouhodobého provozu linky 199. Protikorupční linky byly doposud provozovány zpravidla ústředními orgány státní správy, pouze v rámci příslušného rezortu a ne vţdy dostatečně odborně např. Ministerstvem vnitra ČR, Ministerstvem financí ČR, Ministerstvem spravedlnosti ČR, Ministerstvem zemědělství ČR apod. Územní samosprávy a soukromý sektor tak zůstávaly prakticky nepokryty s výjimkou některých měst. Jako příklad lze uvést Prahu. Provozování těchto linek se v řadě případů těšilo mizivému zájmu veřejnosti. To vedlo k tomu, ţe tyto linky měly jen velmi omezený dopad, coţ dokazuje nedostatek relevantních výsledků a statistiky týkající se provozu jednotlivých protikorupčních linek. Vzhledem k tomu, ţe bylo ţádoucí, aby protikorupční linka 199 podchycovala všechny součásti veřejné správy, nejen ústřední státní správu, ale i výkon státní správy a samosprávy v území včetně problematiky korupce v soukromém sektoru, bylo rozhodnuto, aby linka 199 byla provozována nestátním nezávislým subjektem, centrálně, odborně s dostatečným analytickým zázemím a za zájmu veřejnosti.

29

Potlačování nekalého jednání a korupce naráží na nedůvěru a nedostatečnou ochranu zaměstnanců [online]. 2009 [cit. 2010-04-21]. Www.transparency.cz. Dostupné z WWW: .

51

4.5. Odposlech a záznam telekomunikačního provozu Dalším důleţitým způsobem odhalování korupce je právě odposlech, kterým se mohou zachytit určité informace, které přispějí k odhalení případu. V současné době je to jedna z funkčních metod. Nemůţeme čekat, ţe osoby s velkými zkušenostmi zapojené do korupce, si budou po telefonu podávat informace, kterými by se daly usvědčit. Často pouţívají

v rozhovorech

jiné

názvy

pro

určitá

slova.

Odposlech

a

záznam

telekomunikačního provozu pro účely trestního řízení je upraven v ustanovení § 88 trestního řádu. (viz Příloha č. 3) Jedním z významných dokumentů, který chrání soukromí člověka je Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva), která ve svém článku 8 stanoví: „Každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence, přičemž státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných.“30 Dále je zde Listina základních práv a svobod (dále jen Listina), která ve svém článku 13 uvádí: „Nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a záznamů, s výjimkou případů a způsobů, které stanoví zákon.“31 Z ustanovení článku 8 Úmluvy a článku 13 Listiny, právní řád výslovně dovoluje: „Zákonné výjimky z této ochrany, a to především z důvodů zájmu demokratické společnosti, případně zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných, a to zejména zájem na ochraně společnosti před trestnými činy a na tom, aby takové činy byly náležitě potrestány.“32

30

Www.itpravo.cz [online]. 2003 [cit. 2010-04-21]. Odposlech a záznam telekomunikačního provozu. Dostupné z WWW: . 31 DAVID, Roman . Ústava České republiky-Listina základních práv a svobod : Úplné znění doplněné poznámkami a úvodem do problematiky. Vyd. 1. Olomouc : Fin, 1996. 254 s. ISBN 80-7182-016-4. 32 Www.itpravo.cz [online]. 2003 [cit. 2010-04-21]. Odposlech a záznam telekomunikačního provozu. Dostupné z WWW: .

52

ZÁVĚR Korupci je moţné povaţovat za negativní protispolečenský fenomén, který je rozšířen po celém světě. Zasahuje do všech sfér ţivota společnosti. Nalezneme ji převáţně u politiků, podnikatelů a ve veřejné správě. Také v souvislosti s privatizací, veřejnými zakázkami a dalšími jevy. Korupce nás provázela dějinami lidstva, setkáváme se s ní i dnes a bude zasahovat do dalšího vývoje společnosti i nadále. Formy korupce se průběţně měnily, vyvíjely a přetvářely v souvislosti s právní úpravou určitého období. Šíření korupce je viditelné, snaţíme se proti němu bojovat, ale tento boj je předem marný vzhledem k lidské touze po zisku. V posledních letech se tak korupce stává globálním problémem. Existuje mnoho forem a způsobů korupce, proto je těţké ji rozlišit a následně odhalit a obvinit pachatele. V této bakalářské práci jsem se věnovala problematice korupce. Chtěla jsem vymezit obecnou rovinu korupce a objasnit ji tak z různých hledisek. V první kapitole jsem se věnovala tedy globálnímu charakteru korupce, procesu vzniku korupce a vymezení pojmu korupce. Je důleţité, abych nejdříve pro upřesnění vysvětlila, co si pod pojmem korupce představit. Existuje mnoho definicí pro korupční jednání, ale v podstatě jde o zneuţití pravomocí či postavení k osobnímu prospěchu. Můţeme ji hledat ve sportu, politice, veřejné správě či u podnikatelů. Dále se zde zabývám metodami měření korupce. Měřit korupční prostředí je velmi obtíţné, neboť ani jeden ze způsobů, který jsem v bakalářské práci zmínila, není objektivní. Nejvíce je však zveřejňován a pouţíván index vnímání korupce, i přestoţe nemusí souhlasit se skutečným stavem korupce. Pouţiji ho i v této práci za účelem zjištění stavu korupce v České republice vzhledem k ostatním zemím EU. V této kapitole se zmiňuji o lobbingu, protoţe tyto dva pojmy spolu úzce souvisejí a často jsou zaměňovány. Dále vymezuji druhy korupce podle určitých kritérií a uvádím například peněţní, byrokratickou, politickou nebo policejní korupci. Pro pochopení korupce není důleţitý jen význam, ale také její postavení v právu. V další kapitole se proto zaměřuji na korupci a český právní řád. Problematiku korupce a její postihování upravují dvě roviny. Tou první je soukromoprávní oblast, do které spadají převáţně normy obchodního zákoníku. Druhá rovina obsahuje veřejnoprávní oblast, která je tvořena trestním zákonem. Zde jsem se zaměřovala na úpravu v obchodním zákoníku, který upravuje korupci v ustanoveních například jako nekalou soutěţ, klamavou reklamu, podplácení či obchodní veřejnou soutěţ. Úpravu v trestním zákoníku jsem rozdělila na 53

„starý“ trestní zákon (zákon č. 140/1961 Sb.) a na nový trestní zákoník. S účinností od 1. ledna 2010 byl přijat parlamentem ČR v rámci rekodifikace trestního zákona nový trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb.), který jiţ přes krátkou dobu své platnosti prošel novelizací. Na rozdíl od předchozího trestního zákona má trestní zákoník celkovou odlišnou koncepci právní úpravy. Podle mého názoru i přesto, ţe lidé mohou dosáhnout vysokých trestů za korupční jednání, nebude tím zřejmě problém korupce vyřešen. Většina z nich nemusí mít strach ze státní moci, která na ně ve spoustě případů nepřijde a pokud jiţ nějaká podezření existují, jsou velmi těţko prokazatelná a na člověka trest nedopadne. Třetí kapitolou je korupce v České republice. Zde jsem chtěla poukázat na korupční klima ČR, jaké místo zaujímáme na ţebříčku hodnot korupčního jednání a jaké dvě politické strany vystupují s protikorupčním programem. Dále jsem zde uvedla problematiku veřejných zakázek, úplatků a privatizace. V poslední kapitole se zabývám prevencí a potlačováním korupce. Boj proti korupci je dlouhodobým procesem, který nás doprovází jiţ po staletí. Existují různé strategie v protikorupčním boji. Česká vláda na jednom ze zasedání v lednu 2010 schválila protikorupční balíček. Obsahem balíčku by mělo být zavedení institutů protikorupčního agenta a korunního svědka nebo rozšíření trestných činů, při kterých by bylo moţné pouţít policejní odposlechy. Jestliţe bych měla shrnout stav boje proti korupci a vším co souvisí s problematikou korupce, která doprovází lidstvo po celý historický vývoj, tak musím říci, ţe i přes moţnosti, které jsou v současné době k dispozici, není boj veden účinně. Chtěla jsem tedy upozornit na slabiny současné legislativy. Moţná bychom se měli nechat inspirovat legislativou, která korupci potírá v zahraničí. Velmi účinné nástroje má Švýcarsko, kde při jakémkoliv sporu nebo nejasnosti musí veřejnoprávní instituce napadené výběrové řízení zrušit a vypsat nové. Uvidíme, třeba se dočkáme nového směru v boji proti korupci po letošních parlamentních volbách, jak nám jiţ politici slibují. Pokud státní systém nepřijme taková opatření, která by umoţnila snadněji korupci odhalovat, pak je jakýkoliv postih neúčinný.

54

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY DANČÁK, Břetislav; HLOUŠEK, Vít ; ŠIMÍČEK, Vojtěch. Korupce : Projevy a potírání v České republice a Evropské unii. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, 2006. 309 s. ISBN 80-210-4062-9. DAVID, Vladislav; NETT, Alexander. Korupce v právu mezinárodním, evropském a českém. Vyd. 1. Praha : C. H. Beck, 2007. 345 s. ISBN 978-80-7179-562-9. DAVID, Roman . Ústava České republiky-Listina základních práv a svobod : Úplné znění doplněné poznámkami a úvodem do problematiky. Vyd. 1. Olomouc : Fin, 1996. 254 s. ISBN 80-7182-016-4. FRIČ, Pavol, et al. Korupce na český způsob. Vyd. 1. Praha : G plus G, 1999. 302 s. ISBN 80-86103-26-9. NĚMEC, Miroslav. Mafie a zločinecké gangy. Vyd. 1. Praha : EUROUNION, 2003. 390 s. ISBN 80-7317-026-4. SMITH, Michael L., et al. Vnímání a realita korupce v české republice : Nové výzkumy, metody a postupy. Vid. 1. Praha : ISEA, 2008. 115 s. ISBN 978-80-903316-4-8. ŠTIČKA, Michal, et al. Korupce a protikorupční politika ve veřejné správě. Praha : Vl.n., 2008. 212 s. ISBN 978-80-87123-04-1. Úplné znění : Obchodní zákoník a další zákony a prováděcí předpisy. Ostrava : Sagit, a.s., 2010. 320 s. ISBN 978-80-7208-779-2. Úplné znění : Trestní předpisy. Ostrava : Sagit, a.s., 2010. 560 s. ISBN 978-80-7208-782-2.

55

SEZNAM INTERNETOVÝCH ZDROJŮ Analýza platné české právní úpravy související s efektivním postupem proti korupci. Http://knrps.sweb.cz/ [online]. 2010 [cit. 2010-04-21]. Dostupné z WWW: . Korupce In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, 3.3.2005, 14.3.2010 [cit. 2010-04-11]. Dostupné z WWW: . Potlačování nekalého jednání a korupce naráží na nedůvěru a nedostatečnou ochranu zaměstnanců [online]. 2009 [cit. 2010-04-21]. Www.transparency.cz. Dostupné z WWW: . Vize ODS a ČSSD se rozcházejí v řešení problému korupce. www.ceskenoviny.cz [online]. 04.03.2010 [cit. 2010-04-21]. Dostupné z WWW: . Www.business.center.cz [online]. 1998 [cit. 2010-04-21]. Trestní zákon. Dostupné z WWW: . Www.itpravo.cz [online]. 2003 [cit. 2010-04-21]. Odposlech a záznam telekomunikačního provozu. Dostupné z WWW: .

56

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK BPI

Index plátců úplatků, Bribe Payers Index

CPI

Index vnímání korupce, Corruption Perception Index

ČSSD

Česká strana sociálně demokratická

ČNB

Česká národní banka

ČSOB

Československá obchodní banka

EU

Evropská unie

GCB

Globální barometr korupce, Global Corruption Barometer

HDP

Hrubý domácí produkt

IPB

Investiční poštovní banka

NKÚ

Nejvyšší kontrolní úřad

MMF

Mezinárodní měnový fond

OSN

Organizace spojených národů

ODS

Občanská demokratická strana

OECD

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj

TI

Transparency International

57

SEZNAM TABULEK Seznam tabulek TABULKA 1: INDEX CPI PRO ZEMĚ EU V ROCE 2008……………………………………………. 35-36

58

SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1– GLOBÁLNÍ BAROMETR KORUPCE 2009…………………………………………………...1 Příloha 2– ZNEUŢITÍ PRAVOMOCI ÚŘEDNÍ OSOBY § 329..……………………………………….….3 Příloha 3– ODPOSLECH A ZÁZNAM TELEKOMUNIKAČNÍHO PROVOZU § 88.….…………….…..4 Příloha 4– ZÁKON Č. 92/1991 Sb…………………………………………………………….…………….6

59

PŘÍLOHY Příloha č. 1 List č. 1

Globální barometr korupce 2009 (GBK 2009) 1. Země nejvíce postižené korupcí (podle odpovědí respondentů) Celkem % respondentů, kteří uvedli, ţe během posledních 12 měsíců zaplatili úplatek Země / území Skupina 1: Více neţ 50 procent Kamerun, Libérie, Sierra Leone, Uganda Skupina 2: 23 – 49 procent Arménie, Ázerbájdţán, Bolívie, Ghana, Indonésie, Irák, Kambodţa, Keňa, Litva, Moldavsko, Mongolsko, Rusko, Senegal, Venezuela Skupina 3: 13 – 22 procent Bělorusko, Kosovo, Kuvajt, Libanon, Maďarsko, Nigérie, Pákistán, Peru, Rumunsko, Řecko, Srbsko, Ukrajina Skupina 4: 7 – 12 procent Bosna a Hercegovina, Česká republika, Filipíny, Hongkong, Chile, Indie, Kolumbie, Malajsie, Thajsko Skupina 5: 6 a méně procent Argentina, Brunej, Bulharsko, Dánsko, Finsko, Gruzie, Chorvatsko, Island, Izrael, Japonsko, Jiţní Korea, Kanada, Lucembursko, Makedonie, Nizozemí, Norsko, Panama, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Singapur, Španělsko, Švýcarsko, Turecko, USA, Velká Británie 2. Sektory (instituce) vnímané v jednotlivých zemích jako nejvíce postižené korupcí Instituce / sektor Země / území Politické strany Argentina, Bolívie, Bosna a Hercegovina, Finsko, Chile, Indie, Itálie, Izrael, Jiţní Korea, Kolumbie, Libanon, Maďarsko, Malajsie, Nigérie, Rakousko, Řecko, Salvador, Srbsko, Thajsko, Velká Británie, Venezuela Parlament / zákonodárný sbor Indonésie, Panama, Rumunsko, USA Podnikatelský / soukromý sektor Brunej, Dánsko, Hongkong, Island, Kanada, Lucembursko, Moldavsko, Nizozemí, Norsko, Portugalsko, Singapur, Španělsko, Švýcarsko Veřejní představitelé / státní úředníci Ázerbájdţán, Bělorusko, Česká republika, Filipíny, Ghana, Irák, Japonsko, Kamerun, Keňa, Kuvajt, Litva, Maroko, Pákistán, Polsko, Rusko, Senegal, Turecko, Ukrajina, Zambie Soudnictví Arménie, Bulharsko, Gruzie, Chorvatsko, Kambodţa, Kosovo, Makedonie, Mongolsko, Peru, Senegal, Uganda

Příloha č. 1 List č. 2 3. Sektory (instituce) vnímané jako nejvíce postižené korupcí ČR Otázka: Který z následujících sektorů považujete za nejvíce postižený korupcí? Instituce/ sektor Procento respondentů Politické strany 23 % Parlament/Zákonodárný sbor 12 % Obchodní/ soukromý sektor 12 % Média 5 % Veřejní představitelé / státní úředníci 40 % Soudnictví 9 % 4. Hodnocení vládních protikorupčních opatření ČR Otázka: Jak hodnotíte akce současné vlády v boji proti korupci? Odpověď Procento respondentů Vláda je efektivní 27 % Vláda je neefektivní 64 % Nevím/bez odpovědi 9 % 5. Uplácení Otázka: Zaplatil(a) jste Vy nebo někdo žijící ve Vaší domácnosti v průběhu posledních 12 měsíců požádán o úplatek v jakékoliv formě? Odpověď Procento respondentů Ano 11 % Ne 80 % Nevím/bez odpovědi 9 % 6. Reakce na výzvu k zaplacení úplatku ČR Otázka: Pokud jste byl(a) Vy nebo někdo žijící ve Vaší domácnosti v průběhu posledních 12 měsíců požádáni zaplatit úplatek pro získání nějaké služby nebo vyřešení problému, podal(a) jste v této věci oficiální stížnost? Odpověď Procento respondentů Ano 4 % Ne 95 % Bez odpovědi 0,0 % Nevím 1 % Otázka: Proč jste nepodal(a) stížnost? Odpověď Procento respondentů Vůbec by to nepomohlo 43 % Obava z odvety 22 % Jiná odpověď nebo nevím 35 %

Příloha č. 2 List č. 1

§ 329 Zneužití pravomoci úřední osoby (1) Úřední osoba, která v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou závaţnou újmu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch a) vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu, b) překročí svou pravomoc, nebo c) nesplní povinnost vyplývající z její pravomoci, bude potrestána odnětím svobody na šest měsíců aţ tři léta nebo zákazem činnosti. (2) Odnětím svobody na dvě léta aţ deset let bude pachatel potrestán, a) opatří-li činem uvedeným v odstavci 1 sobě nebo jinému značný prospěch, b) spáchá-li takový čin na jiném pro jeho skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, ţe je skutečně nebo domněle bez vyznání, c) způsobí-li takovým činem váţnou poruchu v činnosti orgánu státní správy, územní samosprávy, soudu nebo jiného orgánu veřejné moci, d) způsobí-li takovým činem váţnou poruchu v činnosti právnické nebo fyzické osoby, která je podnikatelem, e) spáchá-li takový čin zneuţívaje bezbrannosti, závislosti, tísně, rozumové slabosti nebo nezkušenosti jiného, nebo f) způsobí-li takovým činem značnou škodu. (3) Odnětím svobody na pět aţ dvanáct let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, a) opatří-li činem uvedeným v odstavci 1 sobě nebo jinému prospěch velkého rozsahu, nebo b) způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu. (4) Příprava je trestná.

Příloha č. 3 List č. 1

§ 88 Odposlech a záznam telekomunikačního provozu (1) Je-li vedeno trestní řízení pro zvlášť závaţný úmyslný trestný čin nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehoţ stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, můţe být vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, pokud lze důvodně předpokládat, ţe jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosaţení podstatně ztíţené. Odposlech a záznam telekomunikačního provozu provádí pro potřeby všech orgánů činných v trestním řízení Policie České republiky. Provádění odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu mezi obhájcem a obviněným je nepřípustné. Zjistí-li policejní orgán při odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, ţe obviněný komunikuje se svým obhájcem, je povinen záznam odposlechu bezodkladně zničit a informace, které se v této souvislosti dozvěděl, nijak nepouţít. Protokol o zničení záznamu zaloţí do spisu. (2) Nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu je oprávněn předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce. Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být vydán písemně a musí být odůvodněn, včetně konkrétního odkazu na vyhlášenou mezinárodní smlouvu v případě, ţe se vede trestní řízení pro úmyslný trestný čin, k jehoţ stíhání tato mezinárodní smlouva zavazuje. V příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být stanovena uţivatelská adresa či zařízení a osoba uţivatele, pokud je její totoţnost známa, a doba, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního provozu prováděn, která nesmí být delší neţ čtyři měsíce; v odůvodnění musí být uvedeny konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu, včetně doby jeho trvání, odůvodňují. Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu se bezodkladně doručí policejnímu orgánu. V přípravném řízení opis příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu soudce bezodkladně zašle státnímu zástupci. (3) Policejní orgán je povinen průběţně vyhodnocovat, zda i nadále trvají důvody, které vedly k vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Pokud důvody pominuly, je povinen odposlech a záznam telekomunikačního provozu ihned ukončit, a to i před skončením doby uvedené v odstavci 2. Tuto skutečnost bezodkladně písemně oznámí předsedovi senátu, který příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydal, a v přípravném řízení rovněţ státnímu zástupci a soudci. (4) Na základě vyhodnocení dosavadního průběhu odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu můţe soudce soudu vyššího stupně a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce krajského soudu dobu trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu prodlouţit, a to i opakovaně, vţdy na dobu nejdéle čtyř měsíců. (5) Bez příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu můţe orgán činný v trestním řízení nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu, nebo jej provést i sám, je-li vedeno trestní řízení pro trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci (§ 196 a 197a), únosu podle § 216 odst. 1, obchodování s dětmi podle § 216a odst. 1, vydírání podle § 235 odst. 1 nebo omezování osobní svobody podle § 231 odst. 1 a 2 trestního zákona, pokud s tím uţivatel odposlouchávané stanice souhlasí.

Příloha č. 3 List č. 2

(6) Má-li být záznam telekomunikačního provozu uţit jako důkaz, je třeba k němu připojit protokol s uvedením údajů o místě, času, způsobu a obsahu provedeného záznamu, jakoţ i o orgánu, který záznam pořídil. Ostatní záznamy je povinen policejní orgán označit, spolehlivě uschovat tak, aby byla zajištěna ochrana před neoprávněným zneuţitím záznamů, a v protokolu zaloţeném do spisu poznamenat, kde jsou uloţeny. V jiné trestní věci, neţ je ta, v níţ byl odposlech a záznam telekomunikačního provozu proveden, lze záznam jako důkaz uţít tehdy, pokud je i v této věci vedeno trestní stíhání pro trestný čin uvedený v odstavci 1, nebo souhlasí-li s tím uţivatel odposlouchávané stanice. (7) Pokud při odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebyly zjištěny skutečnosti významné pro trestní řízení, je policejní orgán po souhlasu soudu a v přípravném řízení státního zástupce povinen záznamy bezodkladně zničit po třech letech od pravomocného skončení věci. Byl-li policejní orgán vyrozuměn o podání mimořádného opravného prostředku v uvedené lhůtě, zničí záznamy o odposlechu po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, případně aţ po novém pravomocném skončení věci. Protokol o zničení záznamu o odposlechu zašle policejní orgán státnímu zástupci, jehoţ rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, a v řízení před soudem předsedovi senátu prvého stupně, k zaloţení do spisu. (8) Státní zástupce, jehoţ rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, a v řízení před soudem předseda senátu soudu prvého stupně po pravomocném skončení věci, informuje o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu osobu uvedenou v odstavci 2, pokud je známa. Informace obsahuje označení soudu, který vydal příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, délku trvání odposlechu a datum jeho ukončení. Součástí informace je poučení o právu podat ve lhůtě šesti měsíců ode dne doručení této informace Nejvyššímu soudu návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Informaci podá předseda senátu soudu prvého stupně bezodkladně po pravomocném skončení věci; státní zástupce, jehoţ rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, podá informaci bezodkladně po uplynutí lhůty pro přezkoumání jeho rozhodnutí nejvyšším státním zástupcem podle § 174a. (9) Informaci podle odstavce 8 předseda senátu nebo státní zástupce nepodá v řízení o zvlášť závaţném úmyslném trestném činu spáchaném organizovanou skupinou, v řízení o trestném činu spáchaném ve prospěch zločinného spolčení, v řízení o trestném činu účasti na zločinném spolčení, nebo pokud se na spáchání trestného činu podílelo více osob a ve vztahu alespoň k jedné z nich nebylo trestní řízení doposud pravomocně skončeno, nebo pokud je proti osobě, jíţ má být informace sdělena, vedeno trestní řízení, anebo pokud by poskytnutím takové informace mohl být zmařen účel trestního řízení, včetně řízení uvedeného v odstavci 6, nebo by mohlo dojít k ohroţení bezpečnosti státu, ţivota, zdraví, práv a svobod osob.“

Příloha č. 4 List č. 1

Zákon č. 92/1991 Sb. ze dne 26. února 1991 o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby Změna: 92/1992 Sb. Změna: 544/1992 Sb. Změna: 264/1992 Sb. , 541/1992 Sb. Změna: 210/1993 Sb. Změna: 306/1993 Sb. Změna: 224/1994 Sb. Změna: 27/2000 Sb. Změna: 220/2000 Sb. Změna: 179/2005 Sb. Federální shromáţdění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně: ČÁST PRVNÍ Předmět a rozsah úpravy §1 (1) Tento zákon upravuje podmínky převodu majetku státu, k němuţ mají právo hospodaření státní podniky, státní peněţní ústavy a jiné státní organizace (dále jen "podnik") nebo majetku státu ve správě Pozemkového fondu České republiky, jakoţ i podmínky převodu majetkových účastí státu na podnikání jiných právnických osob, a to na české nebo zahraniční právnické nebo fyzické osoby (dále jen "privatizace"). (2) Tento zákon se pouţije obdobně na majetek podniků zahraničního obchodu a účelových organizací zahraničního obchodu i na jejich majetkové účasti na podnikání jiných právnických osob. (3) Podmínky převodu majetku státu stanovené tímto zákonem se nevztahují na majetek, který podle ústavních nebo zvláštních zákonů můţe být jen ve vlastnictví státu. §2 Majetkem podniku pro účely tohoto zákona je souhrn věcí a finančních prostředků, ke kterým má podnik právo hospodaření nebo které jsou v jeho vlastnictví, jakoţ i souhrn práv, jiných majetkových hodnot a závazků podniku.

Příloha č. 4 List č. 2

§3 (1) Předmětem tohoto zákona není majetek, který má být vrácen právnickým osobám zvláštními předpisy. 1) Předmětem tohoto zákona rovněţ není majetek, který na stát přešel po 25. únoru 1948 z vlastnictví církví, řádů a kongregací a náboţenských společností. (2) Majetku, na jehoţ vydání můţe vzniknout nárok fyzické osobě podle zvláštních předpisů, 2) můţe být pouţito podle tohoto zákona pouze v případě, ţe tyto nároky nebyly uplatněny ve stanovené lhůtě nebo byly zamítnuty. §4 Majetek nemůţe být převáděn podle tohoto zákona ani tehdy, byl-li navrţen nebo zařazen k převodu vlastnictví na jiné právnické nebo fyzické osoby podle zvláštních předpisů, 3) dokud není rozhodnuto, ţe se podle těchto předpisů do seznamu provozních jednotek určených k převodu nezařazuje nebo ţe byl z tohoto seznamu vyloučen. 4 )

ZDE BUDE VLOŽENO ZADÁNÍ BC./DP PRÁCE