ANALÝZA KORUPCE V ČR A MOŢNOSTI ŘEŠENÍ

Masa rykova un iverz ita Právnická fakulta Studijní obor: Právo a finance

ANALÝZA KORUPCE V ČR A MOŢNOSTI ŘEŠENÍ Analysis of corruption in Czech Republic and possibilities of its solution Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce:

Autor:

Ing. Alena Kerlinová, Ph.D.

Štefan Leonhard BERDIS

Brno, 2014

Masarykova univerzita Právnická fakulta

Katedra finančního práva a národního hospodářství Akademický rok 2013/2014

ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Pro:

BERDIS, Štefan Leonhard

Obor:

Právo a finance

Název tématu (česky):

Analýza korupce v ČR a moţnosti řešení

Název tématu (anglicky):

Analysis of corruption in Czech Republic and possibilities of its solution

Zásady pro vypracování: Cíl práce: Bakalářská práce se bude zabývat korupcí v České republice. V úvodní části dojde k vymezení samotného pojmu korupce a k objasnění příčin vzniku korupce. Dŧleţitou součástí bakalářské práce bude analýza dŧsledkŧ a nákladŧ korupčního jednání, a to jak z právního, tak i z ekonomického hlediska. Nebude chybět posouzení účinnosti politicko-vládních a neziskových programŧ v boji proti korupci, včetně postihŧ za korupční jednání. Bakalářské práce bude obsahovat i komparaci míry korupce s ostatními zeměmi, případně vývoj míry korupce na území České republiky před a po roce 1989. V závěrečné části zaujme autor jasné stanovisko k budoucímu vývoji a moţnostem řešení korupce v ČR.

Postup práce a pouţité metody: Úvod a cíl práce. Pouţití zahraniční literatury. Zapojení historických souvislostí a právního rámce do textu práce.

Rozsah grafických prací:

dle pokynŧ vedoucího práce - nezadán

Rozsah práce bez příloh:

min. 30 stran

Vedoucí diplomové práce:

Datum zadání diplomové práce:


29. 11. 2013

Termín odevzdání diplomové práce a vloţení do ISMU podle platného harmonogramu akademického roku 2013/2014: 31. října 2014.

…………………………………… vedoucí katedry

V Brně dne

………………………………………… děkanka

J mé no a p ř í j mení aut or a:

Štefan Leonhard Berdis

Ná z e v di pl omové pr áce:

Analýza korupce v ČR a moţnosti řešení

Ná z e v pr ác e v angličt i ně:

Analysis of corruption possibilities of its solution

Ka t e dr a:

finančního práva a národního hospodářství

Ve douc í di pl omové pr áce:


Rok obha j oby:

2014

in

Czech

Republic

and

Anotace Předmětem bakalářské práce „Analýza korupce v ČR a moţnosti řešení“ je objasnění pojmu korupce a to z pohledu sociálního, ekonomického a právního. Prostor je věnován rozdělení korupčních činitelŧ a prolínání korupce do politických a veřejných sfér. Nechybí vymezení pojmu demokracie. Dŧleţitou součástí je objasnění vlivu korupčního jednání na bezpečnostní politiku státu a prostor je téţ věnován dŧleţitým vybraným oblastem korupce v České republice. V práci nechybí ani historický pohled na vývoj korupce od roku 1918 s ohledem na přiblíţení korupčních afér dané doby. Práce dále obsahuje aktuální analýzu boje proti korupci s následným posouzením účinnosti přijímaných politicko-vládních programŧ.

Annotation The object the dissertation „ Analysis of corruption in Czech Republic and possibilities of its solution“ is to examine the concept of corruption from the perspective of social, economic and legal aspects. One of parts is about characterisation of corruption factor and corruption penetrationg in political and public spheres. The concept of democracy does not be missing. The important part is to clarify the impact of corruption on czech national security policy. Another part of dissertation is also devoted to selected important areas of corruption in the Czech Republic. Historical perspective on the evolution of corruption in Czechoslovakia since 1918 is analysed in third part. This part also draw nearer with the corruption scandals of that time. Last part of dissertation contains an analysis of the current fight against corruption followed by an assessment of the effectiveness to received political and government programs.

Klíčová slova korupce, aféry, byrokracie, Evropská unie, bezpečnost, demokracie, socialismus, strategie

Keywordss corruption, scandals, bureaucracy, European Union, security, democracy, socialism, strategy

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci Analýza korupce v ČR a možnosti řešení vypracoval samostatně a uvedl v ní všechny pouţité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Právnické fakulty MU. V Brně dne 22. října 2014 vlastnoruční podpis autora

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval Márii a Štefanovi Berdisovým, Gustavu Dietrichu Berdisovi a Villiamu Tuţinskému za cenné připomínky, odborné rady a ţivotní svědectví, kterými přispěli k vypracování této bakalářské práce.

OBSAH ÚVOD ..................................................................................................................................................................... 7 1

KORUPCE..................................................................................................................................................... 10 1.1

1.1.1

Sociální definice korupce .................................................................................................................. 10

1.1.2

Příčiny a faktory vzniku korupce ....................................................................................................... 11

1.2

2

4

ZÁKLADNÍ PRINCIPY DEMOKRACIE ........................................................................................................... 13

1.2.1

Definice demokracie.......................................................................................................................... 13

1.2.2

Princip demokracie v ČR .................................................................................................................. 13

1.2.3

Demokracie z pohledu evropského práva ......................................................................................... 14

1.2.4

Definice demokracie pohledem OSN................................................................................................. 14

KORUPCE V ČESKÉ REPUBLICE .......................................................................................................... 16 2.1

MALÁ KORUPCE ........................................................................................................................................ 16

2.2

VELKÁ KORUPCE....................................................................................................................................... 17

2.2.1

Příklady prokázaných korupčních afér ............................................................................................. 18

2.2.2

Závěry vlivu korupčního jednání ....................................................................................................... 20

2.3 3

PŘÍČINY A VZNIK KORUPCE ....................................................................................................................... 10

AUDIT EVROPSKÉ KOMISE ........................................................................................................................ 21

HISTORIE KORUPCE NA NAŠEM ÚZEMÍ ........................................................................................... 23 3.1

KORUPCE V OBDOBÍ TZV. PRVNÍ REPUBLIKY ............................................................................................. 23

3.2

SITUACE PO DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLCE ........................................................................................................ 24

3.3

VÝVOJ KORUPCE V POLISTOPADOVÉ ÉŘE .................................................................................................. 26

ŘEŠENÍ PROBLEMATIKY KORUPCE ................................................................................................... 31 4.1

POSTIHY ZA KORUPČNÍ JEDNÁNÍ ............................................................................................................... 32

4.1.1 4.2

Trestní odpovědnost za úplatkářství a úplatek .................................................................................. 32

PROTIKORUPČNÍ STRATEGIE VLÁDY ČR.................................................................................................... 34

4.2.1

Charakteristika a souvislosti ............................................................................................................. 34

4.2.2

Aktuální program protikorupčních strategií ..................................................................................... 35

4.3

LIBERÁLNĚ- EKONOMICKÝ POHLED NA ZPŦSOB ŘEŠENÍ KORUPCE ............................................................ 37

ZÁVĚR ................................................................................................................................................................. 40 SEZNAM POUŢITÝCH ZDROJŮ .................................................................................................................... 40

ÚVOD Nejpozději jednou za čtyři roky se naše země ocitne před volbami a téměř všechny politické strany se předhánějí v ukázkách své vlastní politické kreditibility. Ulice a schránky se zaplňují tištěnými sliby směřující k omezení rŧstu korupce v zemi, plní se zárukami odstavení pŧvodcŧ korupce z politického ţivota a dalšími volebními lákadly. Česká republika se navzdory těmto opakovaným slibŧm však čím dál tím více stává zemí, kde slovo korupce není kdejakým vyjímečným jevem. Z korupce se v posledních letech stal naléhavý problém, který prostupuje takřka všemi součástmi politického a sociálního ţivota. Je proto velmi smutné, ţe návrhy na potlačení korupce z úst politických činitelŧ slýcháme nejčastěji v politických debatách - výhradně několik týdnŧ před volbami. Přesto, dojde-li k veřejnému prŧzkumu nebo k odbornému dotazníku, ve kterém jsou respondenti tázání na jednoduchou otázku - co je největším problémem naší země, dostane se tazateli téměř vţdy stejné odpovědi: velká míra korupce. Česká republika má totiţ s korupcí dlouholetou zkušenost a nenalezneme pravděpodobně nikoho, kdo by nedokázal vyjmenovat alespoň jeden korupční skandál. Není tomu tak dávno, kdy bylo moţné okusit zkušenost související s přeměnou společnosti ze socialistického zřízení. Ta nám ukázala, ţe není moţné realizovat význačné změny bez toho, abyţ by došlo k proměně vládních zvykŧ. K těm však v značné míře nedošlo a tak v polistopadové historii země nelze najít takové období regulérně zvolené vlády, které by nebylo zasaţeno tlakem zájmových skupin. Odbory, domácí monopoly, polostátní podniky závislé na státních dotacích a zakázkách, exportéři či zemědělci - ti všichni minimálně jednou vyuţili svého vlivu na politické rozhodování. Přes tuto historickou zkušenost je naše obyvatelstvo neustále přesvědčováno a uchlácholeno sliby o nových pořádcích, o potlačení zájmových skupin a o dŧkladném postiţení a omezení korupce. Snaha politikŧ tak mnohdy připomíná marný Don Quijotovský boj, který sice čas od času odstraní jednu z příčin korupčního jednání, jiné však ponechává bujet bez povšimnutí. Lze se tedy korupci úspěšně bránit? To je otázka, která je zde nasnadě. Pochopení aspektu korupce, je totiţ základním cílem k úspěšnému boji proti ní. Proto je také nutné porozumět korupci jako takové, odhalit nákladné vztahy mezi politickou sférou a podnikatelským prostředím a legislativně zabránit investování zájmových skupin vlastní ochrany.

Cílem této práce proto není boj proti korupci a nalezení univerzálního řešení korupční otázky, neboť, dle osobního názoru, není moţné nalézt takového univerzálního léku. Je však moţné a je i na snadě, aby došlo k objasnění fenoménu korupce jakoţto společenského problému, který lidskou společnost ovlivňuje jiţ od vzniku raných státních útvarŧ. První kapitola proto analyzuje samotný pojem korupce a dle sociálního pohledu definuje její příčiny. Nedílnou součástí první kapitoly je i analýza principŧ demokracie s poukázáním za její zakotvení v českém a mezinárodním právu. Zvěrem kapitoly dochází ke snaze shrnout základní podstatu toho, co je pro zachování principŧ demokracie dŧleţité a zároveň jsou specifikovány oblasti, které korupce svou činností v demokratickém státě podrývá. První část druhé kapitoly je věnuvána vlivu korupce na bezpečnostní politiku České republiky. Zaměřuje se především na vliv velké korupce, která je spojena s jednáním politických špiček a dalších významných činitelŧ. V následných kapitolách je popsán termín "State capture" společně s příklady jeho aplikace v praxi. V závěru kapitoly dochází k vytyčení hypotéz o dŧvodech rostoucího korupčního prostředí v zemi. Historii vývoje korupce na našem území od počátku existence Československého státu se věnuje třetí kapitola. Základním parametrem zpracování této části bylo přiblíţení stavu dané doby a exkurzem do nejvýznamnějších korupčních afér. K vyčíslení nákladŧ korupčního jednání, rozboru aktuálně platné trestněprávní úpravy s pohledem na specifické druhy skutkových podstat trestných činŧ, předpokládaný vývoj protikorupční strategie vlády České republiky a liberálně-ekonomickému chápání korupce a se věnuje čtvrtá a záverečná kapitola. Úplným závěrem je poskytnuta úvaha nad současnou politickou situací a nad předpokládaným vývojem korupce v zemi, její prevenci a některými dalšími úvahami, které jsou přímo nebo nepřímo spojeny s vlivy korupce.

1 KORUPCE Aby bylo moţné co nejlépe porozumět této práci, je nutné si definovat nejzákladnější slovo – a to korupci. Základní definicí korupce je „zneužití moci, postu či pravomoci v politice a veřejné správy pro dosažení nezaslouženého sourkomého zisku (…)” načeţ pohled Nadačního fonfu proti korupci dodává: “(…)a jde o nejhorší formu krádeže. Krádeže, která se stala společensky přijatelným zločinem bez rizika” 1 nicméně existuje ještě několik dalších definicí, které jsou přímo spjaty s oblastmi, kterých se korupce přímo týká.

1.1 Příčiny a vznik korupce 1.1.1

Sociální definice korupce

Rozsah nezákonných aktivit ve společnosti je velmi variabilní a v posledních dvacetipěti letech dochází k postupnému nárŧstu vlivu a prosazování osobních zájmŧ osob a soukromých společností. Toto neţádoucí ovlivňování se dále přelévá do soukromého sektoru a výkonu vládních institucí, které pak ovlivňují stávající struktury společnosti. Celá společnost bývá posléze (přímo nebo nepřímo) ovlivněna korupčním jednáním. Náklady nerovnosti ve strukturách společnosti pak odnáší obyvatelstvo – převáţně daňový poplatník, jehoţ veřejný zájem byl ohroţen a zneváţen. Dle sociologa Habermase existují dva druhy korupce, které obcházejí zákony a systémové právo. Jedná se o korupci, která je zaloţena na vztahu k penězŧm, neboli peněţní korupce, která nabývá převáţně formy převodu peněz, a korupce, která je spjata s výkonem - ta dosahuje rozličných forem nepřímé delegace moci (byrokratická korupce).2 Výše uvedený přístup rozdělení korupce dále rozvedl sociolog Heidenheimer, který typologii korupce rozšířil o tři typy dle oblastí, ve kterých dochází ke korupčnímu jednání, případně podle místa které pŧsobce korupce poškozuje. Jedná se o tyto tři skupiny:3 korupce na veřejných úřadech, trţně orientovaná korupce a korupce která postihuje veřejný zájem. 1

Nadační fond proti korupci. Definice korupce [online]. Nadační fond proti korupci, © 2014 [cit. 18. 6. 2014 : http://www.nfpk.cz/definice-korupce

2

DEFLEM, Mathieu. Sociology of Law - Visions of a Scholarly Traditio, 2 ed. University of South Carolina: Cambridge University Press, 2008, s. 73 3

DEFLEM, Mathieu. Sociology of Law - Visions of a Scholarly Traditio, 2 ed. University of South Carolina: Cambridge University Press, 2008, s. 75

Typ korupce, která pochází z činnosti na veřejných úřadech zahrnuje nelegitimní jednání osob, kterým byla poskytnuta veřejná moc nebo plní svěřené úřední povinnosti. Je zaloţena na principu, kdy veřejní činitelé (převáţně státní úředníci) zneuţijí svou veřejnou moc k obohacení se za účelem získání peněţitého nebo nepeněţitého soukromého zisku. Předpokládá se, ţe jedinci, kteří se účastní na tomto typu korupce musí zastávat takového postavení, ve kterém mají značný přehled a znalosti o svém pracovišti a mohou tak pracovat značně nezávisle.4 Hlavním cílem takového úředníka je poté maximalizace svého zisku, který souvisí s výkonem jeho postu, v rámci jehoţ výkonu disponuje neveřejnými informacemi o situaci na trhu a poptávce společnosti.5 To vede k situaci, ve které úředníci začínají vyuţívat rozličných, mnohdy velmi sofistikovaných, korupčních nástrojŧ, které vyuţijí pro maximalizaci svého zisku z profese. 1.1.2

Příčiny a faktory vzniku korupce

Ve společnosti dochází ke korupci převáţně tehdy, kdy jedinec získá vlivného a mocenského postavení. Jedním z příkladŧ mŧţe být privilegovanost úředníka ve vztahu k měnovým záleţitostem, přístupu

k utajovaným informacím či

k navrhovaným

legislativním změnám. Dále o úřednické korupci hovoříme tehdy, kdy úředník zastává takového postavení, ve kterém mŧţe upřednostnit jeden ze zájmŧ, z čehoţ mu mŧţe být poskytnuta odměna.6 Takovéto situace bezpochyby narušují a poškozují veřejné zájmy, ty pak nemohou být naplněny tím nejlepším zpŧsobem a projevují se převáţně v neefektivnosti vyuţití veřejných prostředkŧ a statkŧ. Velmi často dochází ke korupci v případech, kdy oprávněné osoby mají nebývale blízký vztah k poskytovatelŧm sluţeb nebo pokud oprávněná osoba zastává monopolního postavení. 7 Výše zmíněný monopol je v obecné rovině chápán ve vztahu ke sluţbám a k poskytování zboţí, kdy jedinec vyuţívá svou pravomoc ke své vlastní výdělečné činnosti. V této souvislosti je nutné zopakovat, ţe vztah korupce má obvykle spojitost ve vztahu

4

HUBINKOVÁ, Zuzana a kol. Psychologie a sociologie ekonomického chování. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, s. r. o. 2008, s. 203. 5

HUBINKOVÁ, Zuzana a kol. Psychologie a sociologie ekonomického chování. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, s. r. o. 2008, s. 204. 6 7

DAVID, V.; NETT, A. , Jan.

. Praha : C.H. Beck, 2007. s. 36. . Praha : Linde, 2003. s. 22.

k přerozdělování veřejných statkŧ.8 Korupční jednání mající za následek odčerpávání statkŧ mnohdy vede ke ztěţování národních politik, coţ se projevilo i v rámci řešení hospodářské krize, která postihla řadu zemí, které ve snaze o zlepšení vnitřní ekonomické situace směřovaly k veřejným úsporám. Odhalené případy výše uvedeného typu pak často vnáší světlo na velmi úzký vztah mezi vládou a některými vlivnými jedinci/podniky. 9 Pokud na této úrovni dojde k velice blízkému spojení, vzniká tak velmi mnoho prostoru a příleţitostí pro rozšíření korupce, ne-li přímo k prorŧstání korupce do veřejné sféry. Pravděpodobně nejzávaţnějším typem korupce je institucionální případně legislativní korupční jednání, které postihuje nejširší oblast politického a sociálního ţivota. K této korupci dochází v situacích, kdy určité okruhy mají schopnost ovlivnit legislativní proces a převést jej ve svŧj osobní prospěch. V této souvislosti se také velmi často hovoří o vlivu lobbujících skupin, které mají tendence a motivaci k ovlivňování zákonodárcŧ, které ve svém dŧsledku mohou vést k finanční škodě nemalého rozsahu nebo k ohroţení demokratických procesŧ.10 Odhalení legislativní korupce není však vţdy snadné a jednoznačné, neboť toto chování mnohdy velmi úzce souvisí s chováním, které je součástí standardního politického ţivota a jako takové bývá společensky přijatelné. Je nutno proto rozlišovat a vnímat nepatrný rozdíl mezi politikou samotnou a zneuţitím pravomoci v případech, kdy politické instituce selţou či v případech, kdy je zjištěna chybějící pravomoc. Na základě výsledkŧ výzkumu organizace Transparency International bylo zjištěno, ţe úroveň korupce je vyšší právě v těch zemích, kde je autorita orgánu vlády vyšší.11 Dále bylo poukázáno na obvyklý jev, kdy následkem vyšší byrokracie dochází k závislosti na vládní politice a upřednostňování korupční aktivity a korupčního chování. Výzkumem bylo zjištěno, ţe mnohé národy, jejichţ byrokratický aparát není rozsáhlý a zároveň více investují do společné (státní) ekonomiky mívají zpravidla také vyšší úroveň

8

Statek v ekonomické teorii označuje cokoliv, co zvyšuje uţitek. Výjimku tvoří tzv. neţádoucí statek, který uţitek sniţuje. Statkem nemusí být pouze fyzický objekt, mezi statky se počítají také sluţby. Statkem nelze chápat pouze určitý objekt, ale celou skupinu činností a objektŧ s tím spojenou. 9

STREJČEK, Ivo. Dotace, korupce, přerozdělování [online]. Nadační fond proti korupci, © 2014 [cit. 18. 6. 2014 : http://www.nfpk.cz/definice-korupce. 10

, Petr.

. Praha : Police History,

2008. s. 5. 11

TRANSPARENCY INTERNATIONAL. Global Corruption Report: Political Corruption, 1 ed. London: Pluto Press, 2013, s. 170.

korupce.12 Nicméně tato kauzalita nelze aplikovat plošně na všechny země, existují totiţ výjimky, kterými jsou severské země Evropy, které i přes vysokou úroveň státních výdajŧ netrpí takřka ţádnou úrovní korupce. Předpokládá se proto, ţe tento faktor nepřímo souvisí i se sociální strukturou obyvatelstva, historií a zakořeněnou tradicí.

1.2 Základní principy demokracie 1.2.1

Definice demokracie

Demokracie a demokratická práva současně se vztahem ke společnosti mají zásadní význam v rámci studia oboru sociologie práva, potaţmo ke vztahu ke korupci a obecné definici demokratického státu. Demokracie by měla být v souladu s ekonomickopolitickými právy a měla by zajišťovat nejvyšší míru sociální a kulturní volnosti.13 Tyto principy by měla zachovávat a podporovat takovým zpŧsobem, aby došlo k jejich zlepšení a to nejen v rámci sociálně-právní politiky státu. Politikou tak rozumíme vztah mezi vládnoucí vrstvou a občany daného státu, jinými slovy mezi těmi, co vládnou a těmi, kteří jsou vládnoucí politikou ovládáni. Jak uvádí vnitřní definice slova demokracie – demakratos, slova pocházejícího z řečtiny s významem dema (lidé) a kratos (vláda), jedná se výslovný odkaz principu na vztah řízení státu – neboli vládu lidu. Korupce je proto povaţována za jedno z hlavních rizik pro bezpečnost státu a potaţmo ohroţení demokracie. 1.2.2

Princip demokracie v ČR

Principy demokracie v České republice jsou shrnuty v čl. 2 odst. 1 Ústavy České republiky, který je zároveň základním článkem. Tento článek deklaruje legitimitu moci a zároveň svrchovanost lidu jakoţto základní princip demokratické dělby moci ve státu. Všichni občané jsou chápáni jako zdroj veškeré státní moci a jako celek jsou ústavodárným subjektem a to bez jakýchkoliv rozdílŧ a diskriminace. Nikdo tak nemŧţe být zbaven práva účastnit se svých občanských a politických práv z dŧvodŧ politických, rasových, majetkových nebo jiných.14 Proto nelze na našem území přijmout takový zákon, aniţ by nebyl protiústavní, pokud by omezoval v část občanŧ ve výkonu jeho práv. Ústava 12

TRANSPARENCY INTERNATIONAL. Global Corruption Report: Political Corruption, 1 ed. London: Pluto Press, 2013, s. 172. 13 14

DAHL, Robert.

. 1. vyd. Praha: Victoria publishing, 1995, s. 223.

Princip demokracie [online]. Regensburg Universität, © 2014 [cit. 18. 6. 2014 : http://www.uniregensburg.de/Einrichtungen/ZSK/Tschechische_Rechtssprache/ustavniPravo/Chapter3/Block3/content.html.

rovněţ garantuje další podstatný rys demokratické společnosti a to volnou soutěţ politických stran. Je totiţ takřka nemoţné, aby došlo k přímému výkonu moci (státní moc vykonávaná přímo lidem), byl proto zvolen princip výkonu moci pomocí reprezentativní demokracie, kdy zastupitelským sborem lidu je parlament. Pro případný výkon přímé moci v čl. 2 odst. 2 Ústavy ČR byly zakotveny práva na referendum a jiné formy přímé demokracie. Ustanovení čl. 5 Ústavy tak zakotvuje ve společnosti politický pluralismus a navazuje na zásadu obsaţenou ve čl. 2 – „Lid je zdrojem veškeré státní moci“. Politické strany jsou tak prostředkem zabezpečující tento princip a svrchovanost občanŧ je od toho následně odvozena a k jeho prospěchu uskutečňována. Vŧle lidu bývá vyjádřena ve volbách s ohledem na respektování ochrany menšiny a jiných obsahových principŧ dle čl. 6 Ústavy. Demokracii v našem státě tak nelze redukovat výhradně na rozhodování většiny. 1.2.3

Demokracie z pohledu evropského práva

Od roku 2004 je Česká republika zároveň součástí nadnárodního celku Evropské unie a ta prosazuje poţadavek, aby členské, případně kandidátské země byly demokratické a dodrţovaly a prosazovaly hodnoty demokracie. Tento poţadavek je povaţován zároveň za jeden z hlavních pilířŧ existence EU a zároveň je stanoven ve článku I-1 a I-2 Úředního věstníku Evropské unie.15 Do dnešní doby je součástí Evropské unie 27 rŧzných typŧ demokracií a všechny z nich jsou i přes rŧzné odlišnosti akceptovatelné. Na pŧdě Unie se v minulosti uvaţovalo o zavedené univerzální definice demokracie, ale ta nebyla doposavad shledána, neboť je značně obtíţné stanovit jednu definici demokracie pro všech 27 členských státŧ.16 Zároveň s tímto problémem vyvstaly i argumenty, které prohlašovaly, ţe poţadavek na unifikovanou definici není nezbytně nutný a proto stačí akceptovat výhradně obecné prvky demokratického zřízení.17 Demokratickou společností v Evropské unii se tak chápe alespoň minimální demokratický standart, kterým je konání spravedlivých a svobodných voleb a respektování základních lidských práv. 1.2.4

Definice demokracie pohledem OSN

Valné shromáţdění Organizace spojených národŧ na rozdíl od Evropské unie je zaloţena

15

OFFICIAL JOURNAL OF THE EUROPEAN UNION. Treaty establishing a constitution for Europe”, vol 47, 2004/C 310/01 16

MEYER-RESENDE, Michael. Democracy revisited - Which Notion of Democracy for the EU’s external relations?, 1 ed, Brussels:European parliament, 2009, s. 30 17

tamtéţ

na definici toho, jaké prvky musí demokratické zřízení obsahovat: "(...) základní prvky demokracie patří dodržování lidských práv a základních svobod, mimo jiné, svoboda sdružování a pokojného shromažďování, projevu a přesvědčení, právo podílet se na vedení veřejných záležitostí přímo nebo prostřednictvím svobodně volených zástupců. Právo volit a být volen v pravidelných svobodných voleb na základě všeobecného a rovného hlasovacího práva tajným hlasováním zabezpečujícím svobodu vůle lidu. Stejně jako pluralitní systém politických stran a organizace, respektování právního státu, dělby moci, nezávislosti soudnictví, transparentnost a odpovědnost ve veřejné správě, a svobodné, nezávislé a pluralitní média".18 Touto definicí je zároveň shrnuta podstata toho, co je pro demokracii dŧleţité a zároveň specifikuje oblasti, které korupce svou činností v demokratickém státu podrývá a následně tak brání v rozvoji demokratické společnosti.

18

UN General Assembly. Enhancing the role of regional, sub-regional and other organisations and arrangements in promoting and consolidating democracy, UN Doc A/RES/59/201, 2005

2 KORUPCE V ČESKÉ REPUBLICE Podle výzkumŧ veřejného mínění korupci povaţuje za nejváţnější problém 95% dotázaných občanŧ.19 Dle prŧzkumu Sociologického ústavu Akademie věd je 44% občanŧ přesvědčeno, ţe do úplatkŧ a korupce je zapojena většina veřejných činitelŧ a dalších 30% je přesvědčeno, ţe se ho dopouštějí všichni veřejní činitelé - tedy politici a úředníci státní správy a samosprávy.20 Prostým součtem tak bylo zjištěno ţe 65% občanŧ, nebo-li dvě třetiny obyvatelstva povaţují stát za otevřeně zkorumpovaný a na korupci de facto postavený. Tato statistika která by sama o sobě hovořila za vše dále poukazuje na to, jsouli data pravdivá a neexistuje-li ţádný protiargument proti tomu, respektive nebyl-li proveden ţádný jiný prŧzkum, ţe je pochopitelně nevyhnutelné, aby se tato statistika o přesvědčení občanŧ nevyhnutelně odrazila na stavu demokracie a státní bezpečnosti, které je těsně navázáno na politické prostředí.

2.1 Malá korupce21 Není na místě zmiňovat veškeré formy takzvané malé korupce, se kterou se pravděpodobně většina obyvatelstva potkala, neboť nemá přímý vliv na bezpečnostní a nakonec ani na politické prostředí. Sama o sobě totiţ není schopna jej ovlivnit či nějakým zpŧsobem ohrozit. Uplácení lidí ve státní správě lahvemi vína či bonboniérami, uplácení dopravních policistŧ v případě dopravního přestupku, uplácení ošetřujícího lékaře pro získání lepší zdravotní péče jsou sice jevy o kterých lze hovořit dlouho, které jsou ve společnosti zakořeněné po desetiletí a moţná i ještě déle, ale nejsou to jevy, které by měly přímý vliv na bezpečnostní, potaţmo demokratické prostředí v České republice. Z pohledu morálky nelze však rozlišování mezi malou a velkou korupcí tolerovat. Tolerance drobných korupčních činŧ mŧţe ve společnosti analogicky vést k toleranci drobných trestných činŧ a v dlouhodobém horizontu tak vést k negativní změně vnímání morálních hodnot.

19

BŘEŠŤAN, Robert. Mezinárodní srovnání: Česko patří na špici ve zneužívání veřejných zakázek [online]. 2013 [cit. 20. 6. 2014]. Dostupné z: http://ekonom.ihned.cz/c1-56049140-mezinarodni-srovnani-cesko-patri-naspici-ve-zneuzivani-verejnych-zakazek 20

Tisková zpráva. Názor na rozšířenost a míru korupce u veřejných činitelů a institucí [online]. Sociologický ústavu AV ČR, v.v.i.: pro výzkum veřejného mínění, © 2013 [cit. 20. 6. 2014 : http://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c1/a6798/f3/po120405.pdf Centrum 21

, a kol. Korupce: , 2006, s. 13-20.

2.2 Velká korupce To, co však bezpečnostní prostředí ohroţuje, respektive dokáţe ohrozit i vlastní fungování státu se projevuje v menší míře a označujeme ji pojmem velká (politická) korupce. Tento typ korupce je spojen s jednáním politických špiček a dalších významných představitelŧ. Největším rizikem bezpečnosti státu je především takzvaný State capture,22 coţ je jev, kdy de facto dochází u vybrané skupiny lidí, nebo vybranými soukromými subjekty k ovládnutí legislativního procesu v daném státě. Je to stav ke kterému jsme v České republice dospěli před několika lety. Pod velkou korupcí si lze dále představit velmi časté zneuţívání veřejné moci, které se projevuje například při udělování veřejných zakázek, dále klientelismus, nebo-li obsazování přátel, respektive příbuzných do funkcí, kteří posléze pomohou ovládat některou část státní správy nebo součást veřejné moci. V rámci trestního práva by se dalo hovořit o zpronevěře veřejných zdrojŧ, kterých byla naše země svědkem například při privatizačních procesech, machinacích při přidělování monopolních licencí a podobně. Pojmu State capture, jak bylo zmíněno výše rozumíme stavu ovládnutí legislativního procesu soukromými subjekty. Jedná se převáţně o záměrné vyuţívání, respektive zneuţívání veřejné moci, ovlivňování voleb a s tím spojené neprŧhledné financování volebních kampaní a nelegální financování politických stran, dále je zde moţné zahrnout všechny typy korupce soudní moci, snahu o získání kontroly nad veřejnými institucemi, získání veřejného prospěchu, politické vydírání a v neposlední řadě i korupci medií.23 Příkladem mohou být kauzy, které byly zveřejněny v několika minulých měsících a letech a díky kterým získáváme obraz společnosti ve které ţijeme. Výtečným příkladem korupce je jiţ výše zmiňované neprŧhledné financování politických stran. Před kaţdým volebním obdobím bývá takřka celá republika “olepena” značným mnoţstvím rozličných poutačŧ s nepřeberným mnoţstím politických sdělení. Pohledem na vnitřní audity politických stran je posléze moţné zjistit, kolik která politická strana investovala do své volební kampaně. Přestoţe by audity měly zajistit transparentnost vynaloţených finančních prostředkŧ, mnohdy bývá médii zjištěno, ţe vynaloţené prostředky by nemohly takto rozsáhlé a tím pádem i velmi finančně nákladné kampaně 22

, a kol. Korupce:

Masarykova unive 23

tamtéţ, s. 15-16.

. 1. vyd. Brno: , 2006, s. 13-20.

pokrýt.24 Aţ úsměvné se tak mŧţe jevit vysvětlení některých představitelŧ politických stran, obhajujících se tím, ţe pokud by záměrně skrývali jakákoli nelegální financování, tak by je nezávislá kontrola musela najít v jejich výročních zprávách.25 Velmi závaţným fenoménem State Capture poslední doby je korupce médií. Média, jsou často označovaná jako sedmá velmoc popřípadě jako čtvrtá moc26 (v návaznosti na systém moci zákonodárné, výkonné a soudní) a vyjadřovat jejich moc a vliv ve společnosti. V dokonalé demokratické společnosti by měla média být základem nezávislosti a zprostředkovatelem a ukazatetem společenských problémŧ. Ve světle korupce jsou však média velmi často vyuţívána k propagaci zájmŧ korupčních skupin. Nelze paušálně tvrdit, ţe zkorumpovanou skupinou jsou jednotliví redaktoři, kteří píší, ale problémovou oblastí je moţnost ovlivňení redaktorŧ politicky činnými majiteli medií, respektive ovlivnění majitelŧ médií pomocí finančního vydírání. V této souvislosti se mŧţe jednat například o výhruţky směřující k omezení financování, případně o hrozbu staţení reklamních kampaní z tištěných či audiovizuálních médií na kterých jsou mnohá z nich existenčně závislá. Ve vlastním zájmu zachování konkurenceschopnosti média tak mŧţe být jednoduše ovlivněna jeho nezávislost. 2.2.1

Příklady prokázaných korupčních afér

Kauza dopravního podniku hlavního města Prahy byla jednou z nejobsáhlejších a nejdiskutovanějších afér v českém prostředí, započala předraţeným tiskem a distribucí jízdních dokladŧ, pokračovala zavedením neefektivního bezpečnostního systému, uzavřením

nevýhodné

smlouvy

na

pronájem

reklamních

ploch,

končíce

nejdiskutovanějším projektem elektronické jízdenky OpenCard. V rámci tohoto případu je prvé řadě si třeba uvědomit skutečnost, ţe dopravní podnik je organizací, která je zřízena magistrátem hlavního města a její roční rozpočet dosahuje výše přesahující 14 miliard

24

Financování kampaně Zemanovců je neprůhledné, ještě horší než u Okamury. ČTK [online]. 2013 [cit. 22. 6. 2014]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/financovani-kampane-zemanovcu-je-vrcholne-nepruhledne-tvrdiondracka-1ef-/zpravy-domov.aspx?c=A131002_105917_ln_domov_ani. 25

tamtéţ.

26

Převzato z popisu radiového programu Českého rozhlasu Radioţurnálu

Sedmá velmoc. Český rozhlas - Radioţurnál [online]. 2014 [cit. http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/porady_nevysilane/_porad/1786.

22.

6. 2014]

Dostupné

z:

korun. Jen z prostředkŧ města získává přímé dotace ve výši cca 6 miliard.27 Na základě propočtŧ Nadačního fondu proti korupci při zachování nejstřízlivějších odhadŧ byla tak ročně z rozpočtu dopravního podniku odčerpána částka ve výši jedné miliardy korun, která se následně dostala do “korupčních rukou” a nebyla tak vyuţita na to, co by vyuţít měla. 28 Případ zmařené státní investice do českých energetických závodŧ na modernizaci elektrárny Prunéřov byl zároveň spjat s nelegální těţbou v oblasti Tušimice. Vyšetřováním bylo zjištěno, ţe ze státního rozpočtu bylo pouţito 25 miliard korun na modernizaci elektrárny u které existoval předpoklad, ţe její spřed-rekonstrukční stav byl pouhých sedm let před koncem ţivotnosti.

29

Po modernizaci se navíc zjistilo, ţe v

nejbliţším období nebude bez prolomení těţebních limitŧ moţné dostatečně zásobovat elektrárnu uhlím z jejího nejbliţšího okolí a je tak ohroţen její následný provoz. Machinace při veřejné soutěţi na systém vyplácení sociálních dávek vypsaný ministerstvem práce a sociálních věci byl na základě šetření Nejvyššího kontrolního úřadu předraţen o pětinásobek a to i díky tomu, ţe nebyla vypsána řádná veřejná soutěţ na zavedení nového informačního systému. Na základě vyšetřování, po několikanásobném výpadku systému, byl tehdejší náměstek Vladimír Šiška obviněn a vazebně stíhán, neboť se pokusil v rámci výběrového řízení nabídnout protikompenzaci firmě, která jeho zásluhou byla ze systému vyplácení sociálních dávek vyřazena. Díky problémŧm v informačním systému vznikla tak státu nejen škoda ve výši 2 miliard korun, které jiţ byly vynaloţeny, ale i nový poţadavek MPSV na vznik nového systému v hodnotě 1,5 miliardy korun. 30 Mezi příklad korupční kauzy, která prozatím byla šetřena policií ČR a státním zastupitelstvím a přímo souvisí s bezpečností státu je kauza, která má dlouholetou vazbu na resort ministerstva obrany. Jedná se nákupy dopravních letadel Casa, obrněných

27

Hospodaření dopravního podniku. Praha.eu [online]. 2013 [cit. 22. 6. 2014] Dostupné z: http://www.praha.eu/jnp/cz/o_meste/magistrat/tiskovy_servis/rozhovory_a_clanky_clenu_rhmp/primator_doc_m udr_bohuslav_svoboda_csc/hospodareni_dopravniho_podniku.html. 28

Hospodaření dopravního podniku. Praha.eu [online]. 2013 [cit. 22. 6. 2014] Dostupné z: http://www.praha.eu/jnp/cz/o_meste/magistrat/tiskovy_servis/rozhovory_a_clanky_clenu_rhmp/primator_doc_m udr_bohuslav_svoboda_csc/hospodareni_dopravniho_podniku.html. 29

V prunéřově stát utopí miliardy, varuje Randák. E15.cz [online]. 2012 [cit. 22. 6. 2014] Dostupné z: http://zpravy.e15.cz/domaci/udalosti/v-prunerove-stat-utopi-miliardy-varuje-randak-775148. 30

MSVP obří tendr na nový informační systém vyhlásí nejspíš v říjnu. MPSV [online]. 2014 [cit. 22. 6. 2014] Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/18970.

transportérŧ Pandur, úplatky při pronájmu stíhacích letounŧ Gripen, modernizace tankŧ T72, nevýhodná výměna letounŧ MiG 29 za vrtulníky Sokol a neprŧhledné výběrové řízení na štábní informační systém. S netransparentním financováním a zadáváním projektŧ se ministerstvo obrany potýkalo jiţ od 90tých let minulého století a v některých ohledech zpŧsobilo téměř zneschopnění funkce armády a ohrozit národní bezpečnost. Jen v případě plánovaného nákupu obrněných transportérŧ Pandur za vlády tehdejšího ministra obrany Tvrdíka došlo k neúměrnému předraţení zakázky. Zakázka na vozidla od samého začátku provázela netransparentní jednání a zadání zakázky. Nejprve bylo objednáno 440 kusŧ vozidel, jehoţ počet takřka trojnásobně převyšoval poţadavky motostřeleckého vojska. Na základě tohoto zjištění a za účelem úspor byl počet objednávaných vozidel sníţen na 200, přičemţ armádě České republiky byl nakonec dodán počet 107 kusŧ vozidel, u kterých navíc narostla jednotková cena natolik, ţe stály stejně tolik, co mělo stát pŧvodních 200 kusŧ.31 Úspory tak zaznamenány nebyly a celý případ je vyšetřován do dnešní doby. Mimo případy finanční korupce jako byla kauza Davida Ratha, Czechinvestu Miroslava Kříţka, pochybných výběrových řízení Českých drah, ČEZu, Správy ţelezniční a dopravní cesty na našem území došlo ke sporným udělováním vysokoškolských titulŧ politikŧm, zastupitelŧm a příslušníkŧm bezpečnostních sborŧ nejen ze strany právnické fakulty v Plzni. Vzhledem k moţnosti, ţe byly přiznány tituly lidem, kteří je dosáhli korupčním jednáním a kteří se podílejí na výkonu veřejné moci, lze usuzovat, ţe zároveň mŧţe docházet i k ovlivnění vnitřní bezpečnosti země a demokratických principŧ s ohledem na jejich případnou neodbornost. 2.2.2

Závěry vlivu korupčního jednání

Bohuţel jak jiţ bylo nastíněno výše, pouze velmi malá část korupčního jednání se do dnešní doby dočkala svého vyřešení, a skutečnost, ţe se tak děje mŧţe vést ke třem závěrŧm vlivu korupčního jednáni:

a) v České republice dosud neexistuje odpovídající legislativa, která by dokázala postihovat korupční jednání odpovídajícím zpŧsobem. Tento bod platil zhruba

31

Kauza Pandur, Lidovky.cz [online]. 2014 [cit. 22. 6. 2014] Dostupné z: http://www.lidovky.cz/kauza-pandurc9l-/zpravy-domov.aspx?klic=172016.

do poloviny 90tých let, kdy se poprvé začala tvořit legislativa. Do této doby se daly odvolávat a omlouvat nejkřiklavější případy interpretací, ţe legislativa na tyto případy nepamatovala. V dnešní době, zdá se, jiţ nemŧţe tento argument obstát. b) Policie, případně orgány činné v trestním řízení nedosahují natolik odborné výše, aby byly shopné trestně právně postihnout všechny kauzy, které ve své podstatě s korupcí jsou spojeny. Je nepochybné, ţe finanční podvodníci, bankovní makléři a lidé, kteří jsou zapleteni do korupce, budou vţdy o krok dále před orgány činými v trestním řízení. Dalo by se snad vyuţít analogie s dopingem ve sportu – ti, kteří doping uţívají nebo jej zdokonalují, jsou vţdy byť o malý krok před těmi, kteří doping odhalují. V rámci korupce je to velmi podobné. Jsou vynalézány stále nové systémy a zpŧsoby, jak obejít zákon, respektive jak “zakamuflovat” tok peněz, který je ze státního rozpočtu vyváděn. Tento bod je moţno brát v potaz s ohledem na procento neobjasněných kauz, které je neúměrně vysoké. Dle vlastního názoru, se však nepřikláním k tomu, ţe by neodbornost přímo vysvětlovala vysoke procento neobjasněnosti. c) Skutečnost, ţe v době transformace ekonomiky devadesátých let došlo k vytvoření vysoce nestandarního prostředí – tj. došlo ke vzniku systému, který úzkým vrstvám privilegovaných lidí zaručuje faktickou beztrestnost skrze napojení na politiku a veřejnou moc. Z pocitu beztrestnostni tak mŧţe pramenit přesvědčení těchto skupin osob, ţe mohou na státu teţit majetkových benefitŧ, neboť jen málo z nich bylo v minulosti řádně a spravedlivě potrestáno.

2.3 Audit Evropské komise Kritiku českého politického a sociálního prostředí přinesly auditní zprávy Evropské komise, které vynesly na světlo alarmující závěry. Nejenţe je České republice vytýkáno, ţe na jednotlivých ministerstvech nefungují kontrolní mechanismy – nejčastěji byla zmiňována ministerstva dopravy a financí, ale bylo zároveň vysloveno podezření, ţe minimálně ze strany ministerstva financí jsou předkládané výroční zprávy záměrně zkreslovány. Zaráţející na tom je, ţe tyto závěry auditních zpráv byť byly do České republiky na příslušná ministerstva oficiálně doručeny, tak především ministerstvo financí

se pokusilo po dlouhou dobu závěry Evropské komise tajit. 32 Jak je tedy moţné, ţe stav korupce v České republice dospěl do současné podoby, kdy jsou v podstatě splněny veškeré parametry definic korupce, velké korupce, definice State Capture a kdo nese za tento stav odpovědnost? Odpověď na tuto otázku mŧţe přinést letmý pohled do historie politického vývoje spojeného s postupným prorŧstáním systému korupce.

32

Vyčteno z tajeného auditu: Českým úřadům se nedá věřit., Deník insider [online]. 2012 [cit. 22. 6. 2014] Dostupné z: http://www.denikinsider.cz/vycteno-z-tajeneho-auditu-ceskym-uradum-se-neda-verit-stoji-to-10miliard/?eid=375.

3 HISTORIE KORUPCE NA NAŠEM ÚZEMÍ Pojem korupce bývá často skloňováno převáţně s případy posledních let. Je však nutné si uvědomit, ţe korupce není nešvarem posledních pětadvaceti let existence novodobého demokratického státu. Rozvoj korupce a klientelismu byl na našem území započat jiţ mnohem dříve a nesouvisí pouze s dědictvím normalizace. V následujícím textu bude věnována pozornost problematice vývoje korupce na našem území od vzniku samostatného Československého státu.

3.1 Korupce v období tzv. První republiky V současné době je velmi oblíbené srovnávání stavu země s takzvanou První republikou, která se ze zachovaných dobových filmových snímkŧ jeví jako ráj demokracie. Nicméně nelze toto období příliš idealizovat. Jiţ na počátku Československé existence došlo nadměrným státním intervencím měnící převáţně majetkové poměry v zemi. Jednalo se například o znárodnění spojŧ, konfiskace majetkŧ církve a šlechty a jejího následného přerozdělování. Tato doba je ale také spojena s vytvořením mocenského aparátu, který dohlíţel na kontrolu cen. Vyčísleno ekonomicky - veřejné zakázky převyšovaly objem zakázek volného trhu.33 Nemŧţe být proto překvapením, ţe takovéto markantní společenské změny doprovázely i korupční skandály. Asi nejznámějším skandálem té doby se stala tzv. alkoholová aféra odhalená v roce 1923. Do této aféry byl zapleten velmi vlivný politik – tehdy třetí nejmocnější muţ v zemi – předseda Senátu Karel Prášek, který byl taktéţ spoluzakladatelem Agrární strany. Odhalilo se, ţe došlo ke ztrátě 22 milionŧ korun z ním spravovaného dispozičního fondu a tyto finance byly z velké části byly převedeny do České strany národně socialistické jakoţto úplatek za to, ţe se zdrţí protestŧ proti zvýšení cen alkoholu. Z korupčního jednání však byl obviněn pouze národní socialista Tučný, který na nátlak presidenta Masaryka resignoval. Nikdo jiný pak jiţ obviněn nebyl. 34 Opačným příkladem, kdy naopak došlo k obvinění velké skupiny osob byl skandál ze stejného období a který se týkal zásobování ministerstva obrany nekvalitním palivem. Škody se pohybovaly v milonových částkách a to i díky ztrátám, ke kterým došlo z

33

REED, Quentin. Korupce v privatizaci českou cestou. 1. vyd. Bratislava: Archa, 1990, s. 132.

34

Tamtéţ, s. 133.

dŧvodŧ několika leteckých neštěstí, zpŧsobených právě tímto nekvalitním palivem. Díky mediálnímu vyšetřování byly zveřejněny dŧkazy, které směřovaly k následnému obvinění několika úředníkŧ zodpovědných za přidělování státních zakázek a chemických inspektorŧ, kteří byli odpovění za kvalitu leteckého paliva. Všichni byli obvinění z úplatkářství. Avšak ani klientelismus nebyl v období první republiky výjimkou. Uhelná aféra z poloviny dvacátých let, která vyšla najevo aţ v roce 1931 odhalila napojení rodiných příslušníkŧ ministra drah Jiřího Stříbrného. Ten měl na starost zásobování ţeleznic uhlím. Vyuţil tehdejší stávky horníkŧ z let 1923 a za velikou provizi zprostředkovanou jeho bratrem vydával české uhlí za dováţené anglické. Rozdíl z ceny mezi draţším anglickým a českým uhlím následně putoval do rozpočtu jeho vlastní strany a jemu samotnému. 35 Za zmínku také stojí skutečnost, ţe jiţ v této době se připravovala první protikorupční kampaň vedená Antonínem Švehlou. Jeho hlavními body byla reforma volebního systému, zákon o střetu zájmŧ, pomocí kterého by se ministrŧm nedovolovala účast ve firmách s účastní na státních zakázkách. Dále byl Švehlou představen plán na redukci státních úředníkŧ a zeštíhlení státního aparátu.36 Přes veškerou snahu sice nikdy nedošlo k úplnému vymícení korupce, zároveň ale nezpŧsobovala přímé ohroţení státu nebo politického systému země.

3.2 Situace po druhé světové válce Rozklad prvorepulikového státu a dŧsledky zničující druhé světové války vytvořily příznivé podmínky pro vytvoření reţimu, který směřoval ke státnímu socialismu. Jiţ poválečné znárodnění 96% československého prŧmyslu dekrety Edvarda Beneše vedlo k přeměně dobových pořádkŧ a jiných zavedených institucí. 37 Vítězný únor roku 1948 jako novum posvětil takřka neomezenou moc elitám, coţ vedlo k deklaraci vedoucí úlohy Komunistické strany Československa, která byla následně formulována v Ústavě z roku 1960. Padesátá léta dvacáteho století ale nejprve přinesla utopistické začátky reálného

35

To by se za Masaryka stát nemohlo!? Historie.CS ČT 24 [online]. 2012 [cit. 22. 6. 2014] Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/historie-cs/171741-to-by-se-za-masaryka-stat-nemohlo/. 36 37


60 let od počátku první vlny znárodňování v Československu. RevuePolitika [online]. 2012 [cit. 22. 6. 2014] Dostupné z: http://www.revuepolitika.cz/clanky/618/60-let-od-pocatku-prvni-vlny-znarodnovani-vceskoslovensku.

socialismu. Peníze se v potřebách člověka posouvaly aţ na druhé místo a to za hodnoty kolektivního ţivota a výdobytky společné práce konané za účelem vytvoření spravedlivé společnosti. Korupce, byť i drobná, byla dŧsledně potlačována a byla povaţována za pozŧstatek burţoazního reţimu, jenţ musí být vymícen.38 Tato strategie se zároveň opírala i o nedemokratické zpŧsoby jejího naplňování. Nově nastolená elitářská koncepce blaha nemohla akceptovat opravdové demokratické procesy ve společnosti a tak se mnohdy uchylovala k násilnému vynucování pořádkŧ. Teprve aţ měnová reforma v roce 1953 vytvořila první významnou nedŧvěru v reţim a připravila ţivnou pŧdu pro vznik korupce a klientelismu.39 Iracionalita centrálně plánované ekonomiky vytvořila neoficiální ekonomiku a exkluzivita politických pozic oslabila závazek elit k organizačním cílŧm komunistické vize, kterou úspěšně nahradila cílem, který by mohl být shrnut prosaickým poselstvím: základem je zŧstat co nejdéle u moci.40 Individualismus se tak čím dál tím více dostával do popředí a následné vnitřní uspořádání strany tak bylo stále více udrţováno klientelisticky. Na počátku 60. let byla stranická protekce ve společnosti velmi znatelná, coţ vedlo k prvním otevřeným kritikám reţimu. Společně s odmítnutím stalinismu za dob vlády Chruščova v Sovětském svazu, došlo v Československu k posílení politické pluralizace a rozšíření funkční korupce - obecně rozšířené formě doplňkových plateb v sektoru sluţeb, klientským nabídkám a výměnám, v neposlední řadě vedoucí k rŧstu černého trhu. Za účelem zachování politických zvyklostí vládnoucí elita byla ochotna přistupit k rozšíření ekonomické autonomie, které vyústilo k reformnímu úsílí československých komunistŧ a veřejnosti. Intervence vojsk Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem v roce 1968 vedla k “obnovení pořádku”, takzvané normalizaci. Skupiny komunistických elit obávajících se změn pořádkŧ přednormalizačního vývoje vedla k zachování svých zájmŧ prostředky donucování a politickou korupci. Ta měla nejprve za následek vyloučení přibliţně pŧl milionŧ nedŧvěryhodných členŧ z KSČ, poté se aplikovala na společnost jako celek. 41 Ve straně tak zŧstali převáţně ti, kteří zastávali příslušné ekonomické vazby či privlilegia, 38


39

Tamtéţ, s. 135.

40

Tamtéţ, s. 135.

41

KOHOUT, Luboš. Místo Alexandra Dubčeka v československých dějinách. výtisk, 2008.

oproti těm, které pojily výlučně politické ideje.42 Umlčování disentu, persekuce a zneuţívání politických cílŧ pro ovládání ekonomiky projevilo sílu totalitní moci. Politická korupce a klientelismus se tak staly hlavními principy zavedeného systému. O moţnostech vysokoškolského studia, výjezdních doloţek do zahraničí, získání rŧzných druhŧ povolení rozhodoval převáţně úřední aparát s ohledem na politickou loajalitu a občanskou poslušnost. Politická korupce se stala výlučnou součástí systému a mnohdy nebylo moţnné ji rozlišit jako korupci. Společně s politickou korupcí vzkvétala také funkční korupce, která vyústila v jedinou korupční aféru v socialistickém Československu. Kauza Babinský, nazývána po obchodním řediteli prŧmyslového kombinátu sídlícího v Slovenské socialistické republice, vedla k jeho odsouzení na necelých patnáct let trestu odnětí svobody z dŧvodŧ rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví. Vyšetřování případu tak poskytlo svědectví o funkčnosti korupce v socialismu. Díky konexím Babinského, se dle vyjádření obviněných, dostalo podniku za jeden rok tolik prostředkŧ, diky kterým mohlo být postaveno několik budov a mohla být započata výstavba obchodního domu, coţ by za jiných okolností nebylo moţné. Spolu sním tak bylo obviněno 26 veřejných činitelŧ. 43 Další svědectví o rozšíření funkční korupce konce 80. let minulého století byl výzkum a analýza provedená praţským Ekonomickým ústavem.44 Tento prŧzkum ukázal, ţe 75% dotazovaných poskytlo úplatek v obchodě a necelých 50% ve zdravotnictví a sluţbách. Z výše uvedeného se dá soudit, ţe společnost byla nepřímo otevřená poskytování úplatkŧ takřka ve všech sférách ţivota a z toho následně usuzovat, ţe celková hodnota všech úplatkŧ byla značně vysoká.

3.3 Vývoj korupce v polistopadové éře Ekonomická krize socialistického státu spojená s Gorbačovovo odstraněním sovětské záštity nad východním blokem vedla ke znovuobrození demokratického zřízení země a započala transformaci ekonomiky. Prvotní nadšení ze změny reţimu roku 1989, vidiny světlých zítřkŧ a spravedlivé společnosti bez politické korupce zanedlouho vystřídalo náhlé rozdělení země a pomalé vystřízlivění z očekávání bezkorupční společnosti, které se

42

KOHOUT, Luboš. Místo Alexandra Dubčeka v československých dějinách. výtisk, 2008.

43


44

Tamtéţ.

v posledních letech mediálně objasňuje. První vládu let 1992-96 tvořila koalice ODS, KDS, KDU-ČSL a ODA jehoţ předsedou byl Václav Klaus. Legislativa této doby byla velmi děravá a docházelo tak k značným pochybením při výkonu státní moci, coţ se projevilo převáţně při privatizaci Ta se tak stala jedinečnou příleţitostí a symbolem politické korupce, přestoţe přímých dŧkazŧ o korupci v privatizaci bylo objasněno jen velmi malé mnoţství. Přesto se v tomto období zveřejnilo několik málo dŧkazŧ, které se vztahují přímo k účinnosti kontrolních mechanizmuŧ a neprŧhlednosti celého procesu, které tak nakonec vedly k odstoupení Klausovy vlády.45 Další neméně významnou korupční kauzou bylo vymáhání zahraničního státního dluhu. V této souvislosti docházelo k nekoretním přidělováním plných mocí převáţně soukromým společnostem za účelem získání dluhŧ ze zemí jako byly Ruská federace, Indie, Lybie nebo Sýrie. Tyto státy sice dluţily České republice značné obnosy peněz, avšak v zásadě se takřka nikdy nezadařilo tyto pohledávky z velké části vymoci. Další kauzy tohoto období, byly dle osobního názoru aţ na některé zcela flagrantní – jednalo se například o zakládání bank politicky spřízněnými skupinami, nedostatečná kontrola při přidělování bankovních licencí, nedostatečná regulace a dohled na bankovním sektorem, který postihovaly krachy bank a kampeliček atd. Mnohé příčiny těchto afér a z nich vyplývající dŧsledky byly zpŧsobeny v té době nedostatečnou legislativou. Zpětně vzato by v takovýchto případech bylo v dnešní době moţné kohokoliv trestně-právně postihnout. Takzvaná druhá vláda Václava Klause vznikla po volbách roku 1996 na základě koalice ODS, KDU-ČSL a ODA. Tato vláda ve dvousetčleném parlamentu měla 99 poslancŧ, tudíţ menšinu. Vláda fungovala na toleranci tehdy ještě Československé strany sociálně demokratické a přetrvala tak aţ do 2. ledna 1998, kdy na základě vnitřní krize ODS opustila koalici KDU-ČSL a ODA. Krize ODS souvisela s neprŧhledným financováním strany a zmítala se na vzájemných politických třenicích.46 Přicházely první signály poukazující na financování strany mrtvými dárci a drţbu netransparentních účtŧ v

45

Tzv. „sarajevský atentát“ odstartoval zatím největší politickou krizi v ČR. ČT 24 [online]. 2012 [cit. 6. 8. 2014] Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/37206-tzv-sarajevsky-atentatodstartoval-zatim-nejvetsi-politickou-krizi-v-cr/. 46

Retro „Sarajevo“ a fiancování politických stran. Česká pozice [online]. 2012 [cit. 6. 8. 2014] Dostupné z: http://ceskapozice.lidovky.cz/retro-sarajevo-a-financovani-politickych-stran-f51/tema.aspx?c=A120803_112211_pozice_74457.

zahraničí. O této skutečnosti veřejně referoval tehdy rezignuvší ministr zahraničí a místopředseda ODS Josef Zieleniec: “Zjistilo se, že někdo zřejmě léta udržoval tajné konto, na kterém bylo téměř 200 milionů korun. Chtěl jsem, aby se tato věc vyšetřila, ale protože vedení, zejména Václav Klaus, se k ničemu neměli, odstoupil jsem,". 47 Médiím se následně podařilo získat informaci odhalující podnikatele Milana Štejbra, jehoţ financování bylo zahaleno smyšlenými dárci. Zároveň se poukazovalo na podíl Štejbra při privatizaci Třineckých ţelezáren. ODS tuto informaci následně potvrdila a odpovědnost na sebe převzal výkonný místopředseda Libor Novák, který byl později stíhán za daňové úniky. Soud jej však zprostil obţaloby. 48 Po demisi této vlády na přibliţně pŧl roku vládla zemi vláda Josefa Tošovského, který byl tehdejším guvernérem České národní banky. Vláda nastupující v období po první úřednické vládě zastávala svŧj úřad od roku 1998 do roku 2002. Vítěznou stranou voleb se stala ČSSD, která stejně tak jako v předchozím období sestavila menšinovou vládu. Vláda premiéra Miloše Zemana se opírala o vlastních 74 mandátŧ s podporou opoziční smlouvy s ODS. Opoziční smlouva dle mnoha názorŧ byla právě tím zlomovým bodem, který pravděpodobně umoţnil vznik systému, tak jak jej známe dnes. 49 V zásadě došlo k rozdělení postŧ, především došlo k rozdělení míst obou předsedŧ komor Parlamentu ČR a obsazení míst vedoucích kontrolních orgánŧ ve prospěch opoziční strany. Toto rozdělení, kdy si ODS dala pomínku k rozdělení určitých míst ve státní správě a státních podnicích bylo základem vzniku korupčního systému. V této době však ještě nedošlo k posunutí do té úrovně, kdy by opoziční smlouvou byly zasaţeny orgány činné v trestném řízení – nebyla zasaţena policie, státní zastupitelství a v ţádném případě ani justice. Za vlády ČSSD respektive koalice s KDU-ČSL a US-DEU v letech 2002 aţ 2005 došlo k prvním případŧm ovlivňování policie a orgánŧ činných v trestním řízení. K této situaci dochází převáţně za vlády ministerského předsedy Stanislava Grosse, který před touto funkcí dva roky pŧsobil na pozici ministra vnitra. Vyjma aféry s neregulérním studiem 47

Tzv. „sarajevský atentát“ odstartoval zatím největší politickou krizi v ČR. ČT 24 [online]. 2013 [cit. 6. 8. 2014] Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/37206-tzv-sarajevsky-atentatodstartoval-zatim-nejvetsi-politickou-krizi-v-cr/. 48

Kauza Novák skončila . iDnes.cz [online]. 2001 [cit. 6. 8. 2014] Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/kauzanovak-skoncila-0r4-/domaci.aspx?c=A001128_100605_domaci_mhk 49

Budování státu: Opozoční smlouva. ČT [online]. 2005 [cit. 6. 8. 2014] Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1146236705-budovani-statu/204562277400003-budovani-statu-opozicnismlouva/premiera/

práv na praţské právnické fakultě a podvodným udělováním titulŧ na plzeňské právnické fakultě došlo ke kritice ministerského předsedy Grosse v případě nejasného zdroje financování nákladného bytu v Praze, současně se zřízením několika policejních týmŧ, které byly přímo podřízeny jeho osobě.50 Došlo tak k situaci, kdy policie a především státní zastupitelství začínají dobrovolně konat v souladu s přáním vybraných politikŧ, převáţně těch, kteří jsou aktuálně u moci. V případě politikŧ, kteří měli být postiţeni trestním řízením, docházelo k ovlivňování vyšetřovatelŧ ze strany stáního zastupitelství nebo byl vytvářen politický nátlak na policii, coţ ve výsledku vedlo minimálně k nestandartně benevoletnímu přístupu. V roce 2006 se k moci dostává ODS v koalici s KDU-ČSL a SZ – vláda Mirka Topolánka, která byla z pohledu mnohých sociologŧ “dobou temna” a takřka totálního propojení politiky, policie a soudní moci se zapojením soukromého sektoru. Situace dospěla do takového stádia, kdy některé subjekty se nijak výrazně netajily svým zapojením do ovliňování veřejné moci. Mezi výčet politických afér napojených na korupci tohoto období lze jmenovat Kubiceho správu, Opencard, kauzu Justiční mafie a Toskánskou kauzu. Dŧsledkem těchto kooperací byla trestně právní nepostiţitelnost úzké “elitní skupiny lidí”, neboť docházelo k zametání korupčních kauz ze strany vrchních státních zastupitelství v Praze a Olomouci. Stav v České republice dospěl aţ do mnohdy extrémního stavu, kdy na exekutivní a soudní posty byly postupně dosazováni takoví úředníci, kteří byli 100% loajální vládě a politikŧm.51 Vzhledem k dané situaci, začala se plně projevovat absence zákona o státní sluţbě. Náměstovská místa na ministerstvech, byť se jednalo o pozŧstatek opoziční smlouvy, byly dovedeny ke korupční dokonalosti zavedením politických postŧ. V posledním období, tj. v období let 2019-2014 se k moci dostaly celkem čtyři vlády, znichţ byly dvě úřednické - vláda jana Fishera a vláda Jiřího Rusnoka, které nebyla vyslovena dŧvěra. Přesto nejčastěji zmiňovanou vládou se stala vláda Petra Nečase, která vzešla z voleb roku 2010. V tomto relativně krátkém období vlád došlo zároveň k odhalení největšího počtu korupčních afér z nichţ je moţné jmenovat předraţené zakázky Martina Bartáka, kauza Drobil, kauza ABL, kauza ProMoPro, kauza financování Věcí veřejných, kauza ROP Severozápad, kauza odposlechŧ Béma s Janouškem, Kauza Nagyová, nákup 50

DAVID, V.; NETT, A.

51

tamtéţ

. Praha : C.H. Beck, 2007. s. 64.

letounŧ Casa a v neposlední řadě i velmi kritizovaná amnestie presidenta Václava Klause, která ukončila řadu závaţných kauz z oblasti hospodářské kriminality a korupce. Jiţ jen z výčtu výše uvedených afér je patrné, ţe korupční systém zasáhl takřka veškerá odvětví státní moci s vyuţitím všech dostupných prostředkŧ. Není proto divu, ţe v roce 2012 nevládní agentura Transparency International sníţila České republice rating v rámci "ţebříčku korupce". Česká republika v tomto hodnocení významně zaostala za západními zeměmi, neboť obsadila aţ 57. místo ze 174 hodnocených zemí.52 Lepšího hodnocení dosáhly i tradičně problematické země jako jsou Rwanda, Gruzie či Botswana. Na druhou stranu bylo zřejmé, ţe vláda Petra Nečase, přes všechny vyvstalé aféry se rozhodně v rámci potlačování korupce "snaţila" mnohem více neţ vlády minulé - zdárnými příklady pozitivních krokŧ v tomto období mŧţou být zdařilý návrh regulace lobbingu, vytvoření nové právní úpravy na ochranu oznamovatelŧ a reforma státních zastupitelství. Podrobnější principy současné strategie vlády týkající se řešení korupce bude nastíněna v následující kapitole.

52

Data Transparency international: Corruption Perceptions Index 2013. ČSÚ [online]. 2013 [cit. 6. 8. 2014] Dostupné z: http://www.transparency.com/RS_13_ES.pdf.

4 ŘEŠENÍ PROBLEMATIKY KORUPCE Odhaduje se, ţe celosvětově celkové náklady korupce stojí přibliţně jeden bilion amerických dolarŧ ročně jen v přímé linii - tj. ta částka, která byla zaplacena výhradně na úplatky.53 V případě České republiky došlo v roce 2010 (v roce, kdy byly státní výdaje nejvyšší) k výdajŧm na veřejné zakázky v celkové hodnotě 593 miliard korun54 a dle modelu Světové banky a odhadu organizace Transparency International zároveň došlo ke korupčnímu jednání ve výši přibliţně 0,6% z celkové výše trţeb, které podniky vyplatili úředníkŧm, kteří zakázky přidělovali. 55 Existuje mnoho dŧvodŧ, proč lidé či podniky dávají úplatky, ve výsledku se však dá říct, ţe je tato skutečnost velmi lákavá pro velký počet osob. Zároveň je však nutné podotknout, ţe případná regulace a kontrola ze strany práva je velmi sloţitá a mnohdy se nesetkává s tíţeným výsledkem. Jednou z příčin bujení korupce je i fakt, ţe i mnozí státní úředníci rozhodující o veřejných zakázkách nejsou za svou mnohdy vyčerpávající práci dostatečně odměňování a tak vzrŧstá jejich ochota přijímat úplatky jen pro to, aby vylepšili svou finanční situaci. Zároveň je i mnoho lidí, kteří korupci vyuţívájí pro svŧj soukromý prospěch a zisk. Nelze tak jednoznačně říci, ţe by korupce byla problémem výhradně sociálně slabých vrstev, ale je nepochybné, ţe postihuje všechny úrovně společnosti. V globálním pohledu lze dokonce nalézt určité kultury pro které je korupce etická či více-méně společensky akceptovatelná, proto tak neexistuje zaručený a osvědčený lék, který se v jedné zemi osvědčil a mohl by tak být aplikovatelný globálně, přestoţe široké spektrum lidské společnosti ji povaţuje za protiprávní. Korupce je zároveň dlouhou dobu povaţována za velmi problematickou převáţně u rozvojových státŧ a to z dŧvodu, ţe vlivem na sociální nerovnost přímo postihuje nejslabší sociální vstvy a brání v ekonomicko-sociálnímu rozvoji. V Evropských zemích začíná korupce jako taková být významným společenským problémem od konce 90tých let minulého století, kdy ve větší míře začala prorŧstat do veřejného sektoru. Sama rada Evropské unie povaţuje korupci za jeden z největších problémŧ všech 27 členských státŧ, neboť korupce

53

Data Českého statistického úřadu: Roční statistika 2012. ČSÚ [online]. 2013 [cit. 2013- 05-08]. Dostupné z: http://www.csu.cz/cs/stat/kompl-eko/2012/RS_12_ES.pdf. 54


Data Českého statistického úřadu: Roční statistika 2012. ČSÚ [online]. 2013 [cit. 2013- 05-08]. Dostupné z: http://www.csu.cz/cs/stat/kompl-eko/2012/RS_12_ES.pdf.

nepřímo postihuje demokracii uvnitř unie.56 I z tohoto dŧvodu vzrŧstá snaha o zlepšení právních norem a podpoření ekonomických, kulturních a etických aspektŧ, které mohou pomoci v boji s korupcí.

4.1 Postihy za korupční jednání Dne 1. ledna 2010 nabyl nový trestní zákoník, zákon č. 40/2009 Sb. účinnosti. Stejně jako trestní právo, tak i tento zákoník nezná pojem “korupce”. Přesto zákoník postihuje ty skutkové stavy, které jsou přímou asociací korupčního jednání – jedná se především o pojmy uvedené v hlavě X. oddílu 3 trestního zákoníku. Tato hlava označuje skupinu skutkových podstat trestných činŧ pod paragrafy 331 aţ 334 postihující trestné činy úplatkářství. Konkrétně se jedná o skutkové podstaty trestných činŧ Přijetí úplatku (§ 331 tr. zákoníku), Podplácení (§ 332 tr. zákoníku) a Nepřímé úplatkářství (§ 333 tr. zákoníku). Zákoník dále postihuje trestné činy úředních osob a to konkrétně Zneuţití pravomoci úřední osoby (329 tr. zákoníku) a Maření úkolu úřední osoby z nedbalosti (§ 330 tr. zákoníku). Pokud se korupce dopouští úřední osoba, lze očekávat, ţe zde bude souběh skutkových podstat. 4.1.1

Trestní odpovědnost za úplatkářství a úplatek

Tyto zákonné pojmy jsou velmi často chápány nebo přímo povaţovány za synonyma korupce, nutno však opětovně poznamenat, ţe slovo "korupce" není doposavat právním pojmem trestního práva a tak nelze nalézt zákonou definici tohoto pojmu. Z tohoto dŧvodu je jsou nejdŧleţitějšími ustanoveními postihující korupci právě trestné činy uvedené v hlavě X. 3. oddílu trestního zákoníku. Definice úplatku je obsaţena v § 334 odst. 1 TZ., kdy stanoví, ţe úplatkem se rozumí neoprávněná výhoda spočívající v přímém majetkovém obohacení nebo jiném zvýhodnění, které se dostává nebo má dostat uplácené osobě nebo s jejím souhlasem jiné osobě, a na kterou není nárok. Trestní zákoník výše uvedeným defnoval podstatu úplatného jednání. A podplácení je trestné v takových případech, kdy k němu dochází v souvislosti s podnikáním či obstarání si věci obecného zájmu. Pokud je úplatek přijímán úřední osobou, jedná se vţdy o

56


závaţnější trestní jednání a zákon pro tyto účely povaţuje za úřední osoby například poslance, soudce, prezidenta, státního zástupce, policisty či jakékoliv jiné osoby zastávající funkci v jakémkoliv orgánu veřejné moci. V této souvislosti je vhodné podotknout, ţe úplatek nemusí vysloveně nabývat peněţních či materiálních hodnot, mŧţe se tak například jednat o poskytnutí neveřejné informace nebo poskytnutí protisluţby. Trestní zákoník dále stanovuje trest ve výši čtyř let odnětí svobody nebo zákazem činnosti v případě, že si někdo sám nebo prostřednictvím jiného v souvislosti s obstaráním věci obecného zájmu pro sebe nebo pro jiného přijme nebo si dá slíbit úplatek, nebo sám nebo prostřednictívm jiného v souvislosti s podnikáním svým nebo jiného pro sebe nebo pro jiného přijme nebo si dá slíbit úplatek. V případě, ţe by někdo sám za výše uvedených okolností úplatek ţádal ten bude potrestán odnětím svobody v minimální délce trvání šet měsícŧ a maximálně aţ pět let. Vyšího trestu lze dosáhnout v případě, ţe by došlo k jednání, ze kterého by plynul prospěch velkého rozsahu či dopustila by se takovéhoto jednání úřední osoba. 57 Jestliže někdo jinému nebo pro jiného v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek, nebo kdo jinému nebo pro jiného v souvislosti s podnikáním svým nebo jiného poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem. Z výše uvedeného dále vyplývá, ţe jiţ pouhý příslib úplatku naplnil skutkovou podstatu podplácení a tudíţ je chápán jako trestný čin. Opět platí, ţe trest bude přísnější v případech kdy bude shledáno uplácení úřední osoby případně dojde/mohlo by dojít k značné škodě. 58 Zákoník nově definuje i podplácení nepřímou formou, neboli nepřímé úplatkářství. To je definováno jako žádost nebo přijetí úplatku za to, že bude jednající osoba svým vlivem nebo prostřednictvím jiného působit na výkon pravomoci úřední osoby, nebo za to, že tak již učinil. Potrestán bude i ten, kdo ze stejného důvodu jinému poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek. Praktickým příkladem by mohl být příslib jedné osoby druhé, ţe ji za jistou protisluţbu či finanční odměnu zajistí "hladký prŧběh" záleţitosti u úřední osoby. 59

57




V neposlední řade trestní zákoník pamatuje i na stituace, kdy nedojde k oznámení trestného činu úplakářství a to aţ třemi léty odnětí svobody. Tento trest mŧţe dopadnout i na osoby, které se hodnověrně dozvěděly o spáchání trestného činu podplácení či úplatku jinou osobou. Taková osoba má povinnost tento trestný čin oznámit bezodkladně státnímu zástupci či policejnímu orgánu. Oznamovací povinnost však nespadá na případy, kdy by mohlo dojít k uvedení nebezpečí smrti, ublíţení na zdraví nebo trestního stíhání oznamovatele či osoby blízké. Za zmínku stojí i fakt, ţe tuto povinnost nemá rovněţ advokát nebo jeho zaměstnanec či duchovní správce, pokud se dozví o spáchání trestného činu v souvislosti se zpovědním tajemstvím.. 60

4.2 Protikorupční strategie vlády ČR 4.2.1

Charakteristika a souvislosti

V roce 1999 se vláda České republiky zavázala k přijetí komplexní protikorupční strategie.61Avšak do dnešní doby došlo pouze k omezenému pokroku v boji proti korupci, načeţ byla Česká republika ze strany Evropské komise kritizována C. Přestoţe programy strategie byly součástí vládních návrhŧ, jejich přijetí bylo v rámci programu velmi omezené a tak většina opatření, které byly ve strategii obsaţeny nebyly přijaty. Jedinou výjimkou bylo přijetí změny pravidel pro poslaneckou imunitu v roce 2013. 62 Dalším neméně významným prvkem strategie boje proti korupci je spolupráce vlády s občanskými a nevládnímí organizacemi s cílem vytvoření standardŧ prevence a specifací pro určování rizik, především v poslední době velmi palčivé oblasti zadávání veřejných zakázek. Veřejné instituce tak díky pomoci nevládních organizací a výzkumných subjektŧ kolektivně shromaţdují data nejen o vnímání korupce, ale i o zkušenostech s ní. Mnohé z nevládních organizací, jako je například Transparency International si daly za úkol vytvořit protikorupční platformy společně s navrhováním změn právních předpisŧ. Dále jsou nevládními organizacemi poskytovány školení s cílem rozšířit veřejné povědomí o boji proti korupčníu jednání.

60




Z pohledu právního rámce je současná úprava tresního zákoniku do velké míry v souladu s Trestněprávní úpravou Rady Evropy o korupci. 63 Členství České republiky ve Skupině státŧ proti korupci (GRECO), pŧsobící v rámci Rady Evropy, je zdárným příkladem snahy o sdílení vědomostí o rozsahu a novodobých metodách korupce. Tato skupina také České republice doporučení, aby do trestního zákoníku byla přidána, popřípadě změněna ustanovení o nepřímém úplatkářství a postihŧ v případě domnělého vlivu. Na základě těchto doporučení na byl ministerstvem spravedlnosti vypracován návrh na změnu ustanovení o nepřímém úplatkářství. Nicméně proces přijímání tohoto návrhu byl pozastaven. V neposlední řadě Česká republika ratifikovala Úmluvu Organizace spojených národŧ o korumci ihned poté, co bylo vyřešeno několik problémŧ týkající se postihŧ právnických osob v souvislosti s trestnými činy. Koordinaci boje proti korupci je ve svém institucionálním rámci věnuje Vládní výbor, přičemţ korupční jednání a finanční kriminalitu vyšetřuje zvláštní útvar Policie České republiky. Z pohledu nejsilnějších institucí, dle metodiky organizace Transparency International vydané ve studii národní integrity, jsou povaţovány Nejvyšší kontrolní úřad a veřejný ochránce práv. V souvislosti s korupcí je nutné zdŧraznit, ţe přestoţe ombudsman nemá pravomoc zabývat se korupčním jendáním, pravidelně vydává doporučení a poskytuje vzor, jak lze transparentně postupovat. Díky přičinění a roli Nejvyššího kontrolního úřadu je v oblasti antikorupční politiky poukazováno na nedostatky v postupu zadávání veřejných zakázek, nicméně snahy o posílení jeho pravomocí v oblasti korupce nepřinesly doposavad kýţené výsledky. 64 4.2.2

Aktuální program protikorupčních strategií

Největší podíl na boji proti korupci a formování protikorupčních strategií má Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe. S korupcí dále souvisí další útvary, zabývající se odhalováním korupčních činností a v neposlední řadě i Rada vlády pro koordinaci boje s korupcí. Z předcházejících zpráv a přehledŧ protikorupčních strategií je stále aktuální poţadavek na vytvoření specializovaného protikorupčního úřadu, který doposavad nebyl představen. S

63



ohledem na nový návrh zákona o státním zastupitelství se zřízení výše jmenovaného úřadu pravděpodobně připravuje. Primárním cílem vlády v rámci boje s korupcí je příprava protikorupčního balíčku, který si klade za cíl zkvalitnění vymahatelnosti práva a eliminace korupčních potenciálŧ ve státní správě. S tímto cílem si vláda klade za cíl zkvalitnění spolupráce sloţek veřejné správy a posílení prevence. Nezbytným krokem v boji s korupcí je transparentní zveřejňování zpráv a zprŧhlednění procesŧ a postihŧ za trestné činy. Vláda si je vědoma rozsáhlostí korupce, která je velmi často propojena s dalšími projevy a formami trestné činnosti, proto si bere za cíl získání dŧvěry občanŧ ve státní instituce. Primárním cílem tak je zpřehlednění fungování státních institucí tak, aby nemohly být korupcí postiţeny a tím pádem nedošlo k destabilizaci bezpečnosti státu, potaţmo ztrátu dŧvěry občana ve fungování státních institucí. Proto mezi aktuálně hlavními směry protikorupční politiky je zahrnuta profesionalizace veřejné správy, transparentní a ekonomické nakládání s veřejným majetkem, posilování protikorupčního klimatu a protikorupčních nástrojŧ zvyšování transparentnosti financování příslušných resortŧ a politických stran. Z výše uvedených směrŧ následně vychází tyto prioritní úkoly, které by měly být naplněny do roku 2015: 65 Zákon o úřednících – protikorupčním efektem je jasné vymezení základních povinností úředníka, odpolitizování veřejné správy, sníţení rizika korumpovatelnosti úředníkŧ a zaměstnancŧ veřejné správy. Zákon o střetu zájmů – protikorupčním efektem je zvýšení transparentnosti majetkových poměrŧ veřejných funkcionářŧ. Zákon o svobodném přístupu k informacím – protikorupčním efektem je rychlejší a snadnější přístup veřejnosti k informacím, zvýšení veřejné kontroly nad rozhodováním orgánŧ veřejné moci, usnadnění identifikace případŧ vyvolávajících podezření na korupci, kdy majetkové poměry úředníkŧ a zaměstnancŧ veřejné správy jsou ve zjevném nepoměru k jejich platŧm. Rozkrývání konečných vlastníků – protikorupčním efektem je zprŧhlednění právních vztahŧ, ve kterých na jedné straně je orgán veřejné moci a na druhé straně soukromoprávní subjekt ucházející se o veřejnou zakázku.

65


Ochrana oznamovatelů – protikorupčním efektem je zvýšená ochrana osob, které oznamují trestnou činnost. Finanční kontrola a audit – protikorupčním efektem je zvýšená vymahatelnost práva při plnění zákona o finanční kontrole ve veřejné správě, zkvalitnění kontroly finančního řízení (managementu), zkvalitnění řídící kontroly, zkvalitnění interního auditu a zajištění úplné funkční nezávislosti interního auditu. Vlastnická politika státu – protikorupčním efektem je znemoţnění realizace zakázek, projektŧ a záměrŧ spojených s korupčním jednáním a nepřiměřeně vysokými riziky korupce ze strany státních podnikŧ a společností vlastněných státem. Strategie a metodika veřejného nakupování – protikorupčním efektem je zprŧhlednění nakládání s veřejnými prostředky, včetně jejich předvídatelné alokace. Zákon o státním zastupitelství – protikorupčním efektem je vyšší nezávislost a odpovědnost státních zástupcŧ v trestních věcech. Protikorupční program – protikorupčním efektem je systematické analyzování stavu korupce v ČR. 66

4.3 Liberálně- ekonomický pohled na způsob řešení korupce Pokud se firma na dokonale konkurenčním trhu rozhodne pro korupci, vţdy to pro ni znamená náklad, kterým si zároveň sniţuje svoují ziskovost, případně efektivnost. Z mikroekonomické definice dokonalé konkurence pak taková firma dospěje do stádia, kdy jako neefektivní bude z trhu vyloučena. S podobným typem "korupce" se mŧţeme setkat například v maloobchodní síti, kdy některé řetězce vyţadují za zalistování produktu do svého sortimentu jistý neoficiální poplatek. Na této poměrně běţné praktice lze jednoduše ukázat základní znaky korupce z pohledu ekonomické teorie. Pro úplnost této analýzy je nutné se na danou situaci podívat z praktického hlediska. Firma, která chce zvýšit prodej svých produktŧ vyhledává právě supermarkety jakoţto spolehlivého distribučního kanálu. Tyto potravinářské řetězce díky širokému zastoupení na trhu a výši trţeb mají moţnost vyuţít lepší vyjednávací pozice a logicky ji vyuţívají k usměrňování 66


nákupních cen. Podobně jako jsou slevové - letákové akce produktem marketingu, stejně tak je promyšlené i umístění zboţí v regálech. Pravidla jsou rozličná a zahrnují například prŧběţné přemisťování poloţek v obchodním době či dŧmyslné rozmísťování regálŧ a prodejních košŧ. Nejdŧleţitějším faktorem marketingu však je umístění zboţí tak, aby bylo co nejlépe zákazníkovi viditelné. Čím má zákazník zboţí blíţe k očím, tím se lépe prodává. Je proto pochopitelné, ţe i pro supermarket má takové místo svou přidanou hodnotu a je ochoten takové místo prodat dráţe, neţ-li místo na samém spodku prodejního regálu. Ve stejné souvislosti je nutné si uvědomit, ţe většina potravinářských řetězcŧ nabízí základní produkty pod svou vlastní privátní značkou. Je tak pochopitelné, ţe bude vyuţívat dané umístění sama pro sebe. Na druhou stranu je potravinářský řetězec ochoten dané místo nabídnout a vyjednávat o umístění s majitelem firmy, která má zájem prodávat své zboţí v daném supermarketu. Není jisté kdo bude více profitovat na přidané hodnotě z lepší pozice v supermarketu - výsledek totiţ závisí na faktoru, jak moc úspěch dodavatele na supermarketu závisí, jinými slovy, zda-li dokáţe daný supermarket prodat jeho zboţí větší skupině zákazníkŧ neţ jiný distribuční kanál. Pokud by se jednalo o nově distribuovaný druh zboţí, je pro distributora přítomnost jeho značky na dobré pozici v supermarketu klíčová, proto bude ochoten za dané místo si připlatit a uzavře tak s obchodním řetězcem dohodu. Je zcela evidentní, ţe se nejedná o korupční jednání, neboť obě strany na dané transakci profitují a zároveň obě strany s transakcí souhlasili. V praxi však nejsou ceny za dané pozice v regálu předem dány. Obchodní řetězce proto zamstnávají managery, kteří nabídku "dobrých pozic" delegují a stanovují na ni ceny. Je evidentní, ţe bude rozdílná cena za stejné místo v supermarketu stojícího v menší obci oproti ceně v supermarketu nacházejícího se v centru rušného města. Výše ceny tak závisí výhradně na managerovi prodejny a jeho schopnostem prodat dané místo a dodavatel se stále mŧţe rozhodnout mezi dodáním zboţí do centra města či na okraj menší obce. Mŧţe však nastat situace, kdy supermarket povede špatný (záměrně není vyuţito slova korupční) manager. Takovýto manager by se mohl rozhodnout, ţe dané místo dodavateli prodá, platbu za toto místo přijme, ale neodvede ji majiteli distribuční sítě. Na první pohled se jedná o korupci, avšak je nutné si uvědomit, ţe se v takovémto případě jednalo o krádeţ -

manager zpŧsobil škodu zaměstnavateli a jeví se zcela stejně, jako kdyby si ve večerních hodinách odnášel z prodejny zboţí bez zaplacení. Pokud bychom hledali řešení na výše uvedenou situaci, museli bychom si postavit otázku z pohledu státní moci: pomŧţou majiteli distribuční sítě státem vytvořené zákony či regulace postihující korupci? Případně nevládní organizace s doporučeními týkající se protikorupčních metod? Odpovědí pravděpobodně bude, ţe nepomohou. Majitele distribuční sítě budou pravděpodobně zajímat jiná řešení: o je v zemi, ve které pŧsobí jasná právní úprava pracovních vztahŧ? Je zde poskytnuta ochrana zaměstnavatele? Jsou stanovena pravidla vymahatelnosti škody? o jak zdokonalit kontrolní mechanismy vlastní organizace? o jak zjistit prŧhledné trţní mechanismy soutěţení na nabízené pozice? Tak jak je uvedeno v úvodu, společnosti, které se dopouštějí korupce, případně společnosti, které nedokáţí kontrolovat své náklady se stanou obětí konkurenčního boje a budou z trhu vyoučeny. Stát nemŧţe zasahovat do jednání špatného managera dříve, neţ se proti němu neobrátí majitel supermarketu. Není proto úkolem státní politiky vysílat na kontroly policisty, kteří by náhodně hlídali špatné managery a nepoškozovali tak vlastnická práva majitelŧ. Korupce je krádeţí a v dokonale trţním prostředí se jedná o porušení vlastnických práv, trh svými vlastními mechanismy se s takovým problémem dokáţe sám vypořádat a to jen na základě dobře fungujícího právního prostředí. Výše uvedené se dá také aplikovat na stát, který mŧţe být v případu znázorněn jako špatný manager jehoţ majiteli jsou občané. V případě, ţe stát započne s vypisováním zespod nekontrolovatelných výběrových řízení, zasáhne do autoselekčního mechanismu trţního prostředí - na daném regulovaném trhu přeţijí jen ti, kteří mají největší schopnost uplácet.

ZÁVĚR Mnohé se změnilo od dob transformace - Československá republika jiţ není jednotným státním útvarem a Česká republika se stala součástí mocenských celkŧ, které bylo před pětadvaceti lety povaţovány za nepřátelské. Přesto do dnešní doby je stále mnoho lidí přesvědčeno o tom, ţe zpŧsoby vykonávání byrokracie se od dob socialismu prakticky vŧbec nezměnily. Doby, kdy se úplatky předávaly automaticky jsou naštěstí pryč, v dnešní době zdá se, nabyly zcela jiných rozměrŧ. Vedoucí státní úředníky a komunistické byrokraty nahradily soukromé společnosti, mnohdy ve vlastnictví vlivných majitelŧ, které se ucházejí o veřejné zakázky. Změna politického prostředí ukázala potřebu vytvoření nových pravidel a zpŧsobŧ jejich vymáhání. Tento fakt plně prokázala ne příliţ povedená transformace české ekonomiky. Problémem naší země tak zŧstává, ţe k výrazným změnám vymáhání a pravidel dochází velmi pomalu, mnohdy neefektivně. Není proto divu, ţe mnohé společnosti či zainteresované osoby této situace vyuţívá a parazituje tak na společnosti. Nebude asi překvapením, ţe z výsledkŧ měření poskytnuté nevládní organizací Transparency International týkající se vnímání korupce lze zjistit, ţe za dobu posledních dvaceti let nedošlo takřka k ţádné výrazné změně. Přestoţe poţíváme rŧzná období krize a prosperity, korupce byrokracie, potaţmo úředníkŧ, je vnímána stále stejně - stejně negativně. Mŧţe se tak zdát velmi frustrující, kdyţ si uvědomíme, jak obratně se dokázal soukromý sektor přizpŧsobit tak rozsáhlé politické a transformační změně a jak obratně na této změně profituje. Neméně frustrující je i pohled na to, jak naopak velmi málo dokáţe vláda zabránit korupčním jevŧm. Na druhou stranu zcela jistě dokáţe potěšit, kdyţ soukromý sektor vyuţije sluţeb nevládních organizací a poţádá o pomoc ve vzdělání za účelem omezení vlivu korupce ve vlastních řadách. Toto byť mírné pozitivum je zároveň velmi smutným mementem toho, jak vláda není schopná vlastní transformace, pokud to není přáním firem či domácností.

SEZNAM POUŢITÝCH ZDROJŮ DEFLEM, Mathieu. Sociology of Law - Visions of a Scholarly Traditio, 2 ed. University of South Carolina: Cambridge University Press, 2008. , Petr. Police History, 2008.

. Praha :

, a kol. Korupce: , 2006. HUBINKOVÁ, Zuzana a kol. Psychologie a sociologie ekonomického chování. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, s. r. o. 2008. DAHL, Robert.

. 1. vyd. Praha: Victoria publishing, 1995.

OFFICIAL JOURNAL OF THE EUROPEAN UNION. Treaty establishing a constitution for Europe”, vol 47, 2004/C 310/01 MEYER-RESENDE, Michael. Democracy revisited - Which Notion of Democracy for the EU’s external relations?, 1 ed, Brussels:European parliament, 2009. REED, Quentin. Korupce v privatizaci českou cestou. 1. vyd. Bratislava: Archa, 1990 Internetové zdroje: BŘEŠŤAN, Robert. Mezinárodní srovnání: Česko patří na špici ve zneužívání veřejných zakázek [online]. 2013 [cit. 20. 6. 2014]. Dostupné z: http://ekonom.ihned.cz/c1-56049140-mezinarodni-srovnani-cesko-patri-na-spicive-zneuzivani-verejnych-zakazek Tisková zpráva. Názor na rozšířenost a míru korupce u veřejných činitelů a institucí : http://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c1/a6798/f3/po120405.pdf Centrum Data Českého statistického úřadu: Roční statistika 2012. ČSÚ [online]. 2013 [cit. 2013- 05-08]. Dostupné z: http://www.csu.cz/cs/stat/kompl-eko/2012/RS_12_ES.pdf Hospodaření dopravního podniku. Praha.eu [online]. 2013 [cit. 22. 6. 2014] Dostupné z: http://www.praha.eu/jnp/cz/o_meste/magistrat/tiskovy_servis/rozhovory_a_clanky_clenu_rhmp/primator_doc_m udr_bohuslav_svoboda_csc/hospodareni_dopravniho_podniku.html. V prunéřově stát utopí miliardy, varuje Randák. E15.cz [online]. 2012 [cit. 22. 6. 2014] Dostupné z: http://zpravy.e15.cz/domaci/udalosti/v-prunerove-stat-utopi-miliardy-varuje-randak-775148. MSVP obří tendr na nový informační systém vyhlásí nejspíš v říjnu. MPSV [online]. 2014 [cit. 22. 6. 2014] Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/18970. Nadační fond proti korupci. Definice korupce [online]. Nadační fond proti korupci, : http://www.nfpk.cz/definice-korupce. Data Transparency international: Corruption Perceptions Index 2013. ČSÚ [online]. 2013 [cit. 6. 8. 2014] Dostupné z: http://www.transparency.com/RS_13_ES.pdf. Tzv. „sarajevský atentát“ odstartoval zatím největší politickou krizi v ČR. ČT 24 [online]. 2013 [cit. 6. 8. 2014] Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/37206-tzv-sarajevsky-atentat-odstartovalzatim-nejvetsi-politickou-krizi-v-cr/. Kauza Novák skončila . iDnes.cz [online]. 2001 [cit. 6. 8. 2014] Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/kauza-novakskoncila-0r4-/domaci.aspx?c=A001128_100605_domaci_mhk

Budování státu: Opozoční smlouva. ČT [online]. 2005 [cit. 6. 8. 2014] Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1146236705-budovani-statu/204562277400003-budovani-statu-opozicnismlouva/premiera/ To by se za Masaryka stát nemohlo!? Historie.CS ČT 24 [online]. 2012 [cit. 22. 6. 2014] Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/historie-cs/171741-to-by-se-za-masaryka-stat-nemohlo/. 60 let od počátku první vlny znárodňování v Československu. RevuePolitika [online]. 2012 [cit. 22. 6. 2014] Dostupné z: http://www.revuepolitika.cz/clanky/618/60-let-od-pocatku-prvni-vlny-znarodnovani-vceskoslovensku. Vyčteno z tajeného auditu: Českým úřadům se nedá věřit., Deník insider [online]. 2012 [cit. 22. 6. 2014] Dostupné z: http://www.denikinsider.cz/vycteno-z-tajeneho-auditu-ceskym-uradum-se-neda-verit-stoji-to-10miliard/?eid=375. Financování kampaně Zemanovců je neprůhledné, ještě horší než u Okamury. ČTK [online]. 2013 [cit. 22. 6. 2014]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/financovani-kampane-zemanovcu-je-vrcholne-nepruhledne-tvrdiondracka-1ef-/zpravy-domov.aspx?c=A131002_105917_ln_domov_ani. Sedmá velmoc. Český rozhlas - Radioţurnál [online]. 2014 [cit. http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/porady_nevysilane/_porad/1786.

22.

6. 2014]

Dostupné

z:

ANALÝZA KORUPCE V ČR A MOŢNOSTI ŘEŠENÍ

Recommend Documents