PROBLÉM DLOUHODOBÉ NEZAMĚSTNANOSTI PRAXE A VÝCHODISKA

PROBLÉM DLOUHODOBÉ NEZAMĚSTNANOSTI PRAXE A VÝCHODISKA Vladimír Plesník Bohdana Richterová Silvie Quisová

Tento projekt je spolufinancován Evropskou unií a státním rozpočtem České republiky

Ing. Vladimír Plesník Bohdana Richterová Mgr. Silvie Quisová

PROBLÉM DLOUHODOBÉ NEZAMĚSTNANOSTI PRAXE A VÝCHODISKA

Vytvořila a vydala

Chářovská 54 794 01 Krnov tel.: 554 618 000 fax: 554 617 899 [email protected] www.reintegra.cz

Proč číst tuto knížku ▶ Lépe pochopíte problematiku dlouhodobé nezaměstnanosti. ▶ Dozvíte se, co prožívají nezaměstnaní v jednotlivých fázích nezaměstnanosti, jakým negativním důsledkům musí čelit a jaké životní strategie si dlouhodobě nezaměstnaní volí, aby si udrželi psychickou rovnováhu. ▶ Seznámíte se s novým stylem práce s dlouhodobě nezaměstnanými lidmi. ▶ Názorně uvidíte, jak v praxi fungují nové typy služeb. ▶ Získáte informace o tom, jak vybírat zaměstnance a sestavovat týmy pro práci s dlouhodobě nezaměstnanými a jaký typ vzdělávání a podpory je pro ně vhodný, včetně informací o supervizi. ▶ Seznámíte se s metodami sociálního poradenství a s osobními zkušenostmi poradenských pracovníků, lektorů a psychologů, kteří poskytují služby dlouhodobě nezaměstnaným lidem. Tuto knihu pro Vás připravila nestátní nezisková organizace REINTEGRA, která se věnuje nezaměstnaným od roku 2000. Kniha je určena všem, kteří se ve své profesi setkáváte s dlouhodobě nezaměstnanými lidmi. Je určena také Vám, kteří se zajímáte o problém dlouhodobé nezaměstnanosti a o možnosti jeho řešení. Bude užitečná i Vám, kteří připravujete a realizujete projekty z prostředků strukturálních fondů Evropské unie, zaměřené na cílovou skupinu nezaměstnaných.

OBSAH Úvod .......................................................................................................... 5 1. Dlouhodobá nezaměstnanost .............................................................. 7 2. Modul Poradenství ............................................................................. 21 3. Modul Obnova pracovních návyků, zaměstnání ............................ 36 4. Modul Vzdělávání, výcvik ................................................................. 50 5. Modul Psychologické poradenství, profesní diagnostika ............... 62 6. Realizační tým, supervize .................................................................. 77 7. Metody sociálního poradenství ......................................................... 87 Závěr ....................................................................................................... 98

Krnov 2006 ISBN 80-239-7140-9

ÚVOD „Jsem dva roky nezaměstnaný. Hledal jsem práci, kde se dalo. Myslel jsem si, že to bude jednodušší. Už na to nemám sílu! Manželka zaměstnání má a já sedím doma a dívám se, jak živí rodinu. Tchán s tchýní a dokonce i moji známí si myslí, že jsem neschopný. Chodím na pracák, ale práci pro mě nemají. Je to špatné, nedá se nic dělat.“ Pan P. K. - 50 let, nezaměstnaný 25 měsíců. Pokud se setkáváte nebo pracujete s dlouhodobě nezaměstnanými lidmi delší dobu, uvědomíte si, že nezaměstnanost není jednoduchý a černobílý problém. Najednou jste v situaci, kdy nevystačíte s jednoduchými nálepkami typu: „Kdo chce práci najít, tak ji najde.“, „Nezaměstnaným se nechce pracovat.“, nebo „Kdyby se víc snažil, tak by práci dávno měl.“. Na rozdíl od většiny pracujících lidí v České republice více přemýšlíte o problému nezaměstnanosti, o situaci a osudech konkrétních lidí, ale také o možnostech řešení. Některé odpovědi, které hledáte, jsou obsaženy v této publikaci. První kapitola je věnována dlouhodobé nezaměstnanosti, prožitkům nezaměstnaných, vlivu dlouhodobé nezaměstnanosti na člověka i životním strategiím, které dlouhodobě nezaměstnaní uplatňují. Dozvíte se, jaký typ programu pomáhá dlouhodobě nezaměstnaným lidem. V následujících kapitolách 2 až 5 prakticky uvidíte, co je obsahem takového programu a jak se jednotlivé části programu uplatňují v praxi. Uvidíte názornou aplikaci 4 modulů: ▶ Modul Poradenství. ▶ Modul Obnova pracovních návyků, zaměstnání. ▶ Modul Vzdělávání, výcvik. ▶ Modul Psychologické poradenství, profesní diagnostika. Kapitola 6 je věnována problematice výběru vhodných zaměstnanců pro

5

práci s nezaměstnanými. Dále zde najdete informace o možnostech vzdělávání zaměstnanců, týmové a individuální supervizi. Velmi zajímavá je kapitola 7, která je vyhrazena metodám sociálního poradenství. Získáte v ní informace o poradenském rozhovoru, úkolově orientovaném přístupu, socioterapii a speciálních technikách sociální práce. V nestátní neziskové organizaci REINTEGRA pracujeme s dlouhodobě nezaměstnanými již od roku 2000. Využijte této příležitosti a seznamte se s praktickými pohledy a cennými poznatky, které Vám přinášíme v této publikaci. Přejeme Vám příjemné čtení. Vladimír Plesník Bohdana Richterová Silvie Quisová

6

1 Kapitola 1 DLOUHODOBÁ NEZAMĚSTNANOST V úvodu kapitoly zauvažujeme nad tím, jakým způsobem se ze zaměstnaného člověka stává dlouhodobě nezaměstnaný. Dozvíte se, jaké jsou důsledky dlouhodobé nezaměstnanosti. Získáte informace o životních strategiích, které si nezaměstnaní volí pro udržení své psychické rovnováhy. Dále vám představíme vhodný typ programu, který pomáhá účinně řešit problémy dlouhodobě nezaměstnaných v České republice. Nezaměstnanost je dnes frekventovaným slovem, které slýcháme velmi často. Určitě ve své rodině nebo ve svém okolí znáte někoho, kdo nedávno byl nebo stále ještě je nezaměstnaný. Možná znáte také někoho, kdo je nezaměstnaný dlouhodobě. Naše nezisková organizace REINTEGRA začala pomáhat nezaměstnaným v roce 2000. Pamatuji si, s jakým překvapením jsem se díval na člověka, který mi řekl, že je nezaměstnaný 5 let. Nedávno jsem ho opět potkal a dozvěděl jsem se, že to už dotáhl na 11 let. Během několika let naší práce jsme vyslechli příběhy bezmála jednoho tisíce nezaměstnaných lidí. Je to natolik zajímavá zkušenost, že vám v této kapitole nebudeme připomínat statistická data, vývojové trendy ani grafy, které bez potíží najdete v analýzách a dokumentech o situaci na trhu práce v České republice. Přiblížíme vám spíše praktické pohledy a osobní zkušenosti získané při práci s dlouhodobě nezaměstnanými.

Ztráta zaměstnání Na ztrátu zaměstnání nejsou lidé připraveni. Někteří si vůbec nepřipouštějí, že by mohli o zaměstnání přijít. Jiní mají ze ztráty zaměstnání strach, ale

7

1 doufají, že je tato nepříjemnost nepotká. Dokonce, i když lidé pracovali ve firmách, které byly v likvidaci, stále doufali, že oni propuštěni nebudou, že se situace firmy nebo jejich oddělení zlepší. Zaměstnanci takových firem často velmi ochotně naslouchali a věřili i naprosto nepodloženým zprávám o zlepšení stavu podniku, o nových zakázkách nebo podobným informacím, které podporovaly jejich naději na udržení stávajícího zaměstnání. Ztráta zaměstnání představuje pro člověka významnou životní změnu. Většinou je vnímána negativně a často dramaticky. Pan L.Z. (39 let, středoškolské vzdělání): „Po pracovním úraze jsem o práci u policie přišel. Byl to pro mě úplný šok. Vždycky jsem si myslel, že o práci u policie se nedá přijít. Ze začátku jsem obešel všechny kamarády a firmy v okolí. Vůbec jsem si nepřipouštěl, že bych práci nenašel.“ Paní R.N. (55 let, střední odborné vzdělání): „...Pracovala jsem tam 16 let. Polovinu nás propustili. Nic jiného neumím. Vůbec nevím, co mám dělat.“ Někteří lidé ale popisují také kladné pocity, zažívané po ztrátě zaměstnání. Většinou se jedná o pocity uvolnění, možnost konečně si chvíli odpočinout. Tyto pocity prožívají zpravidla lidé, kteří věří, že si brzy a bez větších problémů najdou nové zaměstnání. Mají dojem, že se nacházejí jen v krátkém mezidobí, které jim poskytuje příležitost spíše k odpočinku než k obavám o budoucnost. Pro bezprostředně nezaměstnaného člověka bývá nepříjemné, že musí tuto skutečnost – ztrátu zaměstnání – sdělit své úzké i širší rodině, že se o ní dozvídají jeho přátelé a známí. V naší společnosti je „normální“ mít zaměstnání. Nezaměstnaný člověk se tak více či méně setkává s podezřívavými či soucitnými pohledy, s vyřčenými či jen tušenými otázkami a soudy: „Co teď budeš dělat?“ „Proč propustili právě tebe, nepracoval jsi dobře?“

8

1 „Z čeho teď budete splácet půjčky, když nebudeš mít práci?“ „Babičce bychom to ani neměli říkat, bude z toho mít infarkt.“ ...

Počáteční fáze nezaměstnanosti – období aktivní V počátečním období nezaměstnanosti je naprostá většina lidí aktivních. Zůstávají docela optimističtí a aktivně si hledají nové zaměstnání. Každý člověk je jiný, má jiné životní zkušenosti, jiný profesně-osobnostní potenciál, jiné rodinné zázemí. Proto i aktivní hledání zaměstnání vypadá u každého jedince jinak. Na jedné straně najdeme jedince, kteří využívají všech dostupných způsobů a možností k nalezení zaměstnání – dávají si inzeráty – zapojují do hledání zaměstnání rodinu i přátele – obesílají svým životopisem firmy v širokém okolí – kupují dostupný inzertní tisk a sledují inzeráty na Internetu – navštěvují osobně personální oddělení firem – darují své zprostředkovatelce čokoládu, aby jim dala okamžitě vědět, jakmile se objeví volné pracovní místo a podobně. Na druhé straně jsou lidé, u kterých aktivní hledání představuje kupříkladu jen důvěru, že jim úřad práce nějakou práci nabídne, nebo že se někdo z příbuzných o volném místě dozví a dá jim vědět. V takovém případě se tito lidé o takovou nabídku ucházejí, což svědčí o jejich aktivním postoji v této fázi nezaměstnanosti. V počáteční fázi nezaměstnanosti věří nezaměstnaný člověk v úspěch svého snažení. Věří, že zaměstnání brzy získá. Často vnímá také podporu své užší i širší rodiny, svých přátel. Jeho konání není v rozporu ani s pohledem společnosti, který by se dal vyjádřit asi takto: „Člověk může v dnešní době přijít o práci. Musí se ale neustále aktivně snažit najít si nové zaměstnání.“

9

1 Trh práce a první neúspěchy nezaměstnaných Trh práce je místem, kde se setkává poptávka s nabídkou. Lidé nabízejí svou pracovní sílu, své zkušenosti a znalosti. Na druhé straně jsou to firmy, organizace a podnikatelé, kteří poptávají a kupují pracovní sílu, zkušenosti a znalosti potřebné k realizaci vlastního podnikání, své činnosti. Přesto, že se jedná o trh specifický, i zde fungují tržní principy a firmy se vždy snaží vybrat toho nejlepšího uchazeče o zaměstnání, který je k dispozici za stanovených platových podmínek. Čím je v regionu vyšší míra nezaměstnanosti a čím je volná pracovní pozice zajímavější, tím se o pracovní místo uchází více uchazečů. Pouze jeden z nich však uspěje a pracovní místo získá. Ostatní uchazeči odcházejí s větším či menším pocitem zklamání. Neúspěchy při hledání zaměstnání, při oslovování firem i při výběrových řízeních představují pro nezaměstnaného stresové podněty a vyčerpávají jeho psychickou energii. Neúspěšný uchazeč se opět musí vypořádávat s vyřčenými či jen tušenými reakcemi okolí: „Proč tě nevzali, vždyť to vypadalo tak nadějně.“ „Zase jsi neuspěl?“ „Byl tam někdo lepší než ty?“ ...

Druhá fáze nezaměstnanosti – období zklamání Každý nezaměstnaný člověk má jinou psychickou odolnost. Co je však všem lidem společné? Nikdo nevydrží opakované neúspěchy dlouhodobě! Pokud není nezaměstnaný člověk úspěšný při hledání zaměstnání, nastává fáze zklamání, úzkosti a deprese, pesimismu a ztráty duševní rovnováhy. Tato fáze nastává v průměru mezi 6. a 12. měsícem nezaměstnanosti jedince.

10

1 Pan Stanislav (48 let, středoškolské vzdělání): „Fakt jsem se snažil. Někde se se mnou ani nebavili. Jinde mi slíbili, že mi dají po výběrovém řízení vědět, ale nikdo se neozval. K ničemu to nevede. Dvacetiletá holka mě chce u výběrového řízení zkoušet z angličtiny. Dělám ze sebe akorát blázna.“ Pan Luboš (39 let, středoškolské vzdělání): „...Najednou mi došlo, že se na mě všichni vykašlali. Přišel jsem o většinu kamarádů. Nikoho jsem nezajímal.“ Nejsou to však jen neúspěchy u výběrových řízení, které zatěžují psychiku nezaměstnaného. Výzkumy v oblasti nezaměstnanosti prokázaly, že ztráta práce postihuje ve svých důsledcích celou psychiku člověka, jeho intelektuální a citovou oblast i oblast vůle. Vlastní prožívání a důsledky dlouhodobé nezaměstnanosti jsou individiálně podmíněné – to znamená, že záleží na obranných reakcích člověka, na jeho vnitřní odolnosti a sociálním zázemí, na kvalitě fungování jednotlivých složek psychického života. Někteří lidé snáší dlouhodobou nezaměstnanost „dobře“, ale u jiných velmi výrazně narušuje psychickou rovnováhu. Uveďme si nyní hlavní důsledky dlouhodobé nezaměstnanosti pro nezaměstaného člověka.

Důsledky dlouhodobé nezaměstnanosti ▶ Snížení životní úrovně Ztráta zaměstnání přináší nezaměstnanému snížení objemu financí, kterými může disponovat. Díky sociálnímu státu již dnes nedochází k existenčnímu ohrožení nezaměstnaného, jako tomu bývalo v minulosti. Naproti tomu je aktuální a stále naléhavější problematika takzvané relativní deprivace (strádání), chápána jako psychické vyloučení z konzumu – významné aktivity člena moderní společnosti. Nezaměstnaný člověk už nedokáže udržet předchozí úroveň spotřeby, na kterou je zvyklý. To, jak se oblékáte, jaké máte auto, jak bydlíte, jak často a kam jezdíte na dovolenou vám pomáhá vyjádřit osobní identitu a manifestovat adekvátní sociální status (postavení své osoby

11

1 ve společnosti). Nezaměstnaným lidem je nutnost omezení spotřeby nepříjemná ve vztahu k sobě i ve vztahu k okolí. Nezaměstnaní se proto snaží co nejdéle udržet většinu viditelných znaků konzumního standardu (např. auto, kvalitnější ošacení a podobně). Paní Eliška (38 let, vyučená kadeřnice): „Mám tři děti. Jsem rozvedená, a tak se mám co ohánět, abychom to všechno finančně zvládli. Terezce jsem minulý týden koupila nové kalhoty a teď je na řadě Anička. Na oblečení dětí dbám, aby si ve škole neřekli, že jsme nějaké socky a nosíme věci jen ze sekáče. To se raději uskromníme v jídle.“ ▶ Změna vnímání času Pobyt v zaměstnání tvoří u zaměstnaného člověka velkou část dne. Vaše dny tak plynou podle určitých zvyklostí, den má svou strukturu. Ztráta zaměstnání vede k rozbití struktury dne a nezaměstnaný člověk si musí vytvořit strukturu náhradní. To představuje pro většinu lidí nepříjemné psychické břemeno. V naší kultuře je hodnota volného času dána možností odpočinku od práce. V nezaměstnanosti čas přestává hrát důležitou roli, postrádá smysl a je vyplňován pocitem nudy. Právě neomezené množství volného času paradoxně zabraňuje nezaměstnaným v tom, aby jej využívali. Mnohé formy trávení volného času navíc vyžadují finance, kterých mají nezaměstnaní nedostatek. Dlouhodobě nezaměstnaní postupně ztrácejí podněty k cílevědomé činnosti, život se stává nudným a depresivním, prohlubuje se pasivita a mizí motivace k jakékoliv činnosti. Paní Marta (53 let, základní vzdělání): „Když jsem byla delší čas doma jako nezaměstnaná, zvykla jsem si ráno vstávat později. Něco jsem pojedla. Po obědě jsem si na chvíli lehla. Odpoledne jsem se šla trochu projít, ale někdy se mi nechtělo. K večeru jsem zapla televizi. V noci mi potom dlouho trvalo, než se mi podařilo usnout.“

12

1 ▶ Sociální izolace Většina dlouhodobě nezaměstnaných se více či méně stydí za to, že se jim nepodařilo najít zaměstnání. Mají tendenci vyhýbat se zaměstnaným lidem, ale i ostatním nezaměstnaným, kteří na ně působí depresivně. Do tohoto typu izolace se dostávají nezaměstnaní postupně, tak jak s prodlužující se délkou nezaměstnanosti sklouzávají do stále pasivnějších životních strategií. Sociální izolaci je třeba chápat především jako izolaci od majoritní zaměstnané populace. ▶ Ztráta statusu Ztráta zaměstnání představuje statusový pád. Člověk ztrácí status zaměstnaného a je nucen přijmout společensky méněcenný status nezaměstnaného, spojený s některými nepříjemnými povinnostmi, ale i se společenskými předsudky (ztráta zaměstnání jako viditelný důkaz osobního selhání). Od nezaměstnaného se očekává, že by měl být schopen svou nepříznivou situaci změnit a je za to činěn zodpovědným. Jestliže práci nenachází, je často vnímán jako neschopný a líný. Existuje společenský tlak na to, aby nezaměstnaný věnoval co nejvíce času aktivnímu hledání práce, bez ohledu na reálné šance, a byl ochotný přijmout jakoukoli práci za jakoukoli mzdu. ▶ Zátěž rodinných vztahů Negativní dopad ztráty zaměstnání se týká celé rodiny nezaměstnaného. Snižuje se životní úroveň rodiny a její sociální status – postavení ve společnosti. Rodina je nucena zavést úsporná opatření. Nejvýrazněji se to projevuje v rodinách s dětmi v situaci, kdy nezaměstnaným je muž. V literatuře se uvádí, že nezaměstnaný otec ztrácí svoji roli a autoritu, což může vést k výchovným problémům. Problémem je také skutečnost, že se děti nemohou ve svém volném čase věnovat činnostem vyžadujícím finanční prostředky. Napětí, vznikající v rodině v důsledku dlouhodobé nezaměstnanosti, vede také k neshodám mezi partnery a ohrožuje stabilitu rodiny.

13

1 ▶ Zhoršení zdravotního stavu Podle výzkumů Buchtové (2002) více než polovina dlouhodobě nezaměstnaných uváděla subjektivní příznaky neurotických potíží – úzkost, vnitřní neklid, podrážděnost, bolesti hlavy, nespavost, zvýšenou únavu, žaludeční potíže. Souvislost mezi nezaměstnaností a zhoršením zdravotního stavu potvrzují i další zahraniční studie. Nezaměstnanost, chápána jako stresor, vede k různým fyziologickým reakcím, které vyvolávají psychosomatické poruchy. Dlouhodobý stres atakuje imunitní a kardiovaskulární systém. Nepřímý vliv na zhoršení zdravotního stavu má také nadměrné požívání nikotinu, alkoholu případně drog během doby nezaměstnanosti. ▶ Ztráta zájmu o život společnosti Ztráta zaměstnání je vnímána jako určitá forma vyloučení ze života společnosti. Člověk nikam nepatří, jeho život ztratil význam a účel. Společnost si dlouhodobě nezaměstnaných necení. Dlouhodobě nezaměstnaní se nemohou ztotožnit s tímto pohledem na sebe samé a objevují se u nich negativistické tendence vůči společnosti. Dlouhodobě nezaměstnaný jedinec ztrácí zájem o život a hodnoty společnosti, která jej „neuznává“ jako cenného a hodnotného člověka. Nezaměstnaný člověk ztrácí zájem participovat na cílech společnosti.

Třetí fáze nezaměstnanosti a životní strategie nezaměstnaných Jak jsme uvedli, nezaměstnaný člověk je vystaven řadě negativních důsledků nezaměstnanosti, se kterými se musí vyrovnat, a které narušují jeho psychickou rovnováhu. S prodlužování délky nezaměstnanosti dochází k subjektivnímu vnímání nezaměstnanosti jako „normálního stavu“. Dlouhodobě nezaměstnaný člověk upouští od aktivního hledání zaměstnání a nastává třetí fáze nezaměstnanosti – období pasivity. Nezaměstnaný se soustřeďuje spíše na udržení své psychické rovnováhy a snaží se eliminovat stresové podněty na nejnižší možnou míru (například se vyhýbá výběrovým řízením, vyčkává

14

1 na řešení samo od sebe, pokouší se na problémy nemyslet apod.). Dlouhodobě nezaměstnaný člověk si volí jednu ze životních strategií, která mu pomáhá „žít s dlouhodobou nezaměstnaností“. Právě volba určitých životních strategií diferencuje různé skupiny nezaměstnaných, které jsou v odborné literatuře označovány jako kultury nezaměstnaných. ▶ Rovnostářská kultura Vyznačuje se tradičním postojem k práci, založeném na pocitu povinnosti – každý člověk by měl pracovat. Život bez práce představuje pro příslušníky této kultury velký osobní problém, a proto práci hledají a jsou ochotni ji přijmout i za méně výhodných podmínek. Snaží se tak vyhovět očekáváním společnosti kladeným na nezaměstnané. Ztráta zaměstnání je těmito lidmi vnímána jako ztráta nezávislosti, obtížně akceptují závislost na sociálním státu, i když podpora je chápána jako něco, na co mají lidé právo. Do této kultury nezaměstnaných náleží konformisté a ritualisté. Konformisté Snaží se společensky akceptovatelnými prostředky získat zaměstnání a prostřednictvím něho vyšší úroveň spotřeby, o kterou usilují. Jsou to aktivní návštěvníci úřadů práce, zájemci o vzdělávací a rekvalifikační kurzy, osoby nezneužívající sociálních podpor. Ritualisté Jsou modifikací konformistů v situaci, která neskýtá reálnou šanci na úspěch. Lidé se vzdávají naděje na vyšší úroveň spotřeby. V důsledku očekávání kladených na roli nezaměstnaného, kterou respektují, však nadále dodržují rituály spojené s hledáním práce (zejména docházení na úřad práce). Stejně jako konformisté nezneužívají systém sociálních podpor. ▶ Fatalistická kultura Příslušníci této kultury nezaměstnaných vnímají sociální řád jako něco, co je zcela mimo jejich kontrolu. Cítí se odevzdáni svému osudu, který je

15

1 výsledkem působení vnějších sil. Jsou izolovaní a uzavření do sebe, totálně závislí na systému sociálních podpor nebo pomoci charitativních organizací. Vlastní závislost a systém sociálních dávek chápou jako něco přirozeného a samozřejmého. Tyto osoby jsou rezignované, neusilují o vyšší úroveň spotřeby, zaměstnání nehledají ani dobrovolně nepraktikují rituály spojené s jeho hledáním – jejich životy se stávají pasivními. Tito lidé se označují také jako „snažící se o únik z reality“, vzhledem k tomu, že žijí v uzavřeném světě, nezřídka také s alkoholem či drogou. ▶ Individualistická kultura Tato kultura konkuruje hlavnímu proudu společnosti a je charakteristická oportunistickou etikou – převládá snaha bezohledně využívat nabízených příležitostí. Příslušníci této kultury jsou na jedné straně vůči normám společnosti rezistentní (vzdorují jim, neuznávají je), na druhé straně se snaží těchto norem maximálně využívat ve svůj prospěch. Práce není chápána jako hodnota sama o sobě, ale pouze jako jedna z cest k dosažení určité úrovně spotřeby. Příslušníci této kultury se pohybují v relativně širokých otevřených sociálních sítích a nejsou vystaveni sociálnímu tlaku vyvíjenému na nezaměstnané. Kladou důraz na svobodu a volný čas. Do této kultury náleží nezaměstnaní označovaní jako podnikaví a kalkulující. Podnikaví Stále mají zájem a usilují o vyšší úroveň spotřeby, hledají regulérní zaměstnání, ale příjmy si zajišťují i mimo oficiální trh práce. Kalkulující Svoji úroveň spotřeby se snaží udržet kalkulací se systémem různých sociálních podpor a jiných alternativních příjmů, jejichž zdrojem je stát. Tyto osoby o získání zaměstnání neusilují nebo je odkládají. Vavrečková (1998) uvádí, že existuje skupina osob a domácností, jejichž převažujícím příjmem jsou dlouhodobě sociální dávky. Tyto rodiny mají již propracovanou, někdy i po léta uplatňovanou strategii, vedoucí k maximalizaci příjmů bez výkonu legální pracovní činnosti.

16

1 K individualistické kultuře nezaměstnaných lze přiřadit i osoby označované jako autonomní. Vyznačují se velkým odklonem od hlavního proudu společnosti a svébytnou životní filozofií, v níž je vysoce ceněna nezávislost a nekonzumní způsob života. Zaměstnání nehledají, svoje potřeby přizpůsobují svým finančním možnostem. Příležitostně přijímají jednorázové práce. K této kultuře patří bezdomovci, nekonformní osoby žijící v komunitách, lidé věnující se dobrovolné práci, studiu apod.

Současná situace a možná východiska V České republice postupně narůstá počet dlouhodobě nezaměstnaných osob. Dlouhodobě nezaměstnaní lidé se prakticky nevracejí do zaměstnání, jen se jim prodlužuje délka nezaměstnanosti. Je zřejmá ekonomická závislost těchto lidí na sociálním státu a jejich adaptace na tento zdroj příjmů. Podívejme se nyní, zda můžeme očekávat nějakou pozitivní změnu této situace. Společnost požaduje, aby nezaměstnaný člověk neustával v aktivitě ani v případě opakovaných neúspěchů při hledání zaměstnání. To však neodpovídá realitě. Jak jsme si ukázali, tak po určité době (zpravidla 6 – 12 měsíců) přestává nezaměstnaný aktivně hledat zaměstnání. Adaptuje se na situaci nezaměstnanosti a volí některou životní strategii, která mu umožňuje udržet si psychickou rovnováhu a odolat negativním důsledkům dlouhodobé nezaměstnanosti. Od dlouhodobě nezaměstnaných osob se nedá do budoucna očekávat, že své chování a postupy změní. Pokud se podíváme na chování firem, organizací a podnikatelů, tak můžeme konstatovat, že mají z dlouhodobě nezaměstnaných osob obavy. Na výběrových řízeních je jednou ze základních otázek – „Jak dlouho jste nezaměstnaný?“. Velmi často se stává, že i když je dlouhodobě nezaměstnaný člověk poslán úřadem práce do některé firmy, tak se prezentuje takovým způsobem, za kterého je zřejmý jeho nezájem o práci. Od firem, organizací a podnikatelů nelze očekávat v budoucnosti zvýšený zájem o zaměstnávání dlouhodobě nezaměstnaných osob. Obáváme se, že ani systém dotací pro firmy neprobouzí

17

1 zájem a ochotu zaměstnat dlouhodobě nezaměstnané. Úřady práce nedisponují v současnosti dostatečnou personální kapacitou na to, aby dokázaly řešit složité a kumulované problémy dlouhodobě nezaměstnaných jedinců. Důsledkem bývá skutečnost, že právě dlouhodobě nezaměstnaní docházejí na úřad práce nejméně často (někdy pouze jednou za 1 – 3 měsíce). Také jednání s nimi je na úřadu práce zpravidla velmi rychlé. Vzhledem k této praxi je zřejmé, že dlouhodobě nezaměstnaný člověk není nucen měnit zvolenou životní strategii a není ani v silách zprostředkovatelek poskytnout mu dlouhodobější individuální podporu, která by vedla k řešení jeho problémů a podstatně zvýšila šance na jeho uplatnění na trhu práce. ▶ Jaká jsou tedy východiska z této situace? Východiskem z této situace je zapojit dlouhodobě nezaměstnané osoby do speciálních programů, které jim poskytnou dostatečnou motivaci a podporu ke změně svého chování a k opětovnému nalezení zaměstnání. Tyto programy připravují a již také v menší míře realizují úřady práce a nestátní neziskové organizace. V budoucnosti se budou tyto programy dále rozšiřovat. Nabízí se otázka „Jak by měl takový program vypadat a co by měl obsahovat?“ Naše organizace navrhla a také v praxi, jako jedna z prvních v České republice, zrealizovala takovýto program. V následujících čtyřech kapitolách se můžete seznámit s jeho obsahem i praktickým průběhem. Program byl ověřován v místě s vysokou mírou nezaměstnanosti (Krnovsko, Bruntálsko), na skupině dlouhodobě nezaměstnaných osob se zdravotním postižením.

Komplexní program integrace Poznámka autorů: Komplexní program integrace je vhodným programem pro různé skupiny dlouhodobě nezaměstnaných osob. Doposud byl prakticky ověřován pouze na skupině dlouhodobě nezaměstnaných osob se zdravotním postižením. V následujících kapitolách bude proto v obecné rovině psáno o skupině dlouhodobě nezaměstnaných. Pokud se text

18

1 bude týkat praktického ověření, tak bude používán termín dlouhodobě nezaměstnaní lidé se zdravotním postižením, neboť u této skupiny byl program ověřován. Pro tyto dvě skupiny je používán také pojem „cílová skupina“ tedy skupina, které jsou služby programu určeny. Dále je používán pojem „uživatel“. Tímto pojmem označujeme dlouhodobě nezaměstnaného člověka, který užívá některých služeb programu – je tedy uživatelem služeb programu.

V období od 7. dubna 2005 do 6. června 2006 probíhala na Krnovsku a Bruntálsku realizace projektu s názvem „Komplexní program integrace dlouhodobě nezaměstnaných osob se zdravotním postižením na trh práce“. Tento projekt byl spolufinancován Evropskou unií a státním rozpočtem České republiky. Celkovým cílem projektu bylo umožnit a pomoci dlouhodobě nezaměstnaným osobám se zdravotním postižením překonat překážky, které brání jejich reintegraci na trh práce. Specifickým cílem projektu bylo vytvoření a realizace komplexního programu integrace, který umožňuje pružně a účinně reagovat na individuální potřeby a problémy jednotlivých osob z cílové skupiny - dlouhodobě nezaměstnaných osob se zdravotním postižením na Krnovsku, Bruntálsku. Komplexní program integrace poskytuje soubor služeb, rozčleněných do 4 modulů: ▶ Modul Poradenství. ▶ Modul Obnova pracovních návyků, zaměstnání. ▶ Modul Vzdělávání, výcvik. ▶ Modul Psychologické poradenství, profesní diagnostika. Velkou předností komplexního programu integrace je jeho schopnost reagovat a pomoci řešit různorodé problémy osob cílové skupiny a zároveň

19

1 zajistit individuálního přístup ke každému uživateli služeb jednotlivých modulů. Jednotlivé moduly, poskytující různorodé služby, jsou vzájemně logicky provázány. ▶ Modul Poradenství – poskytuje poradenství a informace zaměřené na problémy dlouhodobě nezaměstaných osob, včetně aktivní pomoci při řešení těchto problémů. Modul Poradenství umožňuje využívat služeb dalších modulů, koordinuje fungování celého komplexního programu integrace. ▶ Modul Obnova pracovních návyků, zaměstnání – poskytuje dlouhodobě nezaměstnaným lidem se zdravotním postižením chráněné placené zaměstnání na časově omezenou dobu. Umožňuje okamžité přerušení dlouhodobé nezaměstnanosti, obnovu pracovních a sociálních návyků. ▶ Modul Vzdělávání, výcvik – poskytuje vzdělávací kurzy, které zajišťují rozvoj individuálních schopností, znalostí a motivace u dlouhodobě nezaměstnaných osob. ▶ Modul Psychologické poradenství, profesní diagnostika – pomáhá dlouhodobě nezaměstnaným lidem řešit vážnější osobní problémy, které jim brání v uplatnění na trhu práce. Umožňuje také určit perpektivní směry pracovního uplatnění, prostřednictvím využití profesní diagnostiky.

20

Kapitola 2

2

MODUL PORADENSTVÍ V této kapitole se dozvíte, jaké cíle má modul Poradenství ve vztahu k dlouhodobě nezaměstnaným lidem. Názorně uvidíte, jak tento modul může fungovat v praxi. Podělíme se s vámi o praktické zkušenosti a doporučení v oblasti poradenství pro dlouhodobě nezaměstnané. Modul Poradenství – poskytuje poradenství a informace zaměřené na problémy dlouhodobě nezaměstaných osob, včetně aktivní pomoci při řešení těchto problémů. Modul Poradenství umožňuje využívat služeb dalších modulů, koordinuje fungování celého komplexního programu integrace.

Cíle modulu Poradenství Cílem modulu Poradenství je poskytnout dlouhodobě nezaměstnaným lidem odborné bezplatné sociálně-poradenské služby v těchto oblastech: ▶ Jak získat zaměstnání. ▶ Pomoc při řešení problémů souvisejících s nezaměstnaností. ▶ Informace o síti sociální služeb. ▶ Základní poradenství v oblasti sociální dávek. Cílem modulu Poradenství je pomoci osobám cílové skupiny: ▶ Vyrovnat se s nepříznivou sociální situací, tj. dlouhodobou nezaměstnaností. ▶ Lépe se orientovat na trhu práce. ▶ Zlepšit svou pozici na trhu práce. ▶ Zmapovat a rozvíjet vlastní potenciál. ▶ Definovat možnosti profesního růstu.

21

2

▶ Získat zaměstnání na otevřeném trhu práce. ▶ Podpořit zvýšení orientace ve vlastních právech a povinnostech v dané situaci. ▶ Rozvíjet přirozené sítě, rozvíjet vztah k běžným institucím a umožnit využívat běžné zdroje (veřejnosti poskytované služby – služby zaměstnanosti, zdravotní péče, vztahy s širší rodinou, přáteli apod.). ▶ Celkově zkvalitnit a rozvíjet smysluplný a důstojný život.

Cílová skupina modulu Poradenství Cílovou skupinou jsou dlouhodobě nezaměstnaní lidé. V období od dubna 2005 do května 2006 byl modul ověřován v praxi na cílové skupině dlouhodobě nezaměstnaných osob se zdravotním postižením v oblasti Krnovska a Bruntálska. Služby modulu Poradenství využilo 230 dlouhodobě nezaměstnaných osob se zdravotním postižením.

Metody modulu Poradenství V poradenství byly v rámci ověřování používány následující odborné metody sociální práce: ▶ Poradenský rozhovor. ▶ Úkolově orientovaný přístup. ▶ Socioterapie. ▶ Speciální techniky sociální práce. Popisu a bližšímu vysvětlení těchto metod je v publikaci věnována samostatná kapitola číslo 7.

Personální zajištění služeb modulu Poradenství Fungování modulu Poradenství zajišťoval v průběhu ověřování tým pracovníků ve složení: ▶ Vedoucí programu integrace. ▶ Sociálně-poradenský pracovník č. 1. ▶ Sociálně-poradenský pracovník č. 2.

22

▶ Kontaktní poradenský pracovník č. 1. ▶ Kontaktní poradenský pracovník č. 2.

Jak probíhalo poskytování služeb modulu Poradenství v průběhu praktického ověření v období od dubna 2005 do května 2006 Dlouhodobě nezaměstnaný člověk se zdravotním postižením se nejčastěji seznámil s nabídkou služeb modulu Poradenství dvěma způsoby: ▶ Obdržel nabídku služeb poštou. Jednalo se o oslovovací dopis spolu s informačním letákem. Dopis s informacemi rozesílal úřad práce přímo dlouhodobě nezaměstnaným osobám se zdravotním postižením. ▶ S nabídkou jej seznámila zprostředkovatelka při jedné z jeho pravidelných návštěv úřadu práce. Také v tomto případě obdržel dlouhodobě nezaměstnaný člověk se zdravotním postižením informační leták.

23

2

2

Ukázka textu oslovovacího dopisu, který obdrželi poštou dlouhodobě nezaměstnaní lidé se zdravotním postižením na Krnovsku a Bruntálsku.

24

2

Informační leták k modulu Poradenství.

25

V informačním letáku byly představeny služby modulu Poradenství, které byly v průběhu ověření poskytovány v budově Vzdělávacího a poradenského centra pro nezaměstnané v Krnově.

2

Vnitřní strana informačního letáku k modulu Poradenství. Obsahově a graficky je připravena tak, aby dlouhodobě nezaměstnanému člověku poskytla základní informace a probudila zájem o nabízené služby.

26

Dlouhodobě nezaměstnaný člověk se zdravotním postižením přicházel do budovy Vzdělávacího a poradenského centra pro nezaměstnané v Krnově.

2

Vzdělávací a poradenské centrum pro nezaměstnané. Po vstupu do budovy přicházel návštěvník do informační místnosti, kde probíhal první kontakt mezi dlouhodobě nezaměstnaným člověkem a kontaktním poradenským pracovníkem.

Informační místnost, kde probíhá první kontakt.

27

2

Úkolem kontaktního poradenského pracovníka bylo vstřícně oslovit návštěvníka a zjistit, jaký je účel jeho návštěvy. Pokud měl návštěvník zájem o služby modulu Poradenství nebo o bližší informace k jiným modulům, byl kontaktním poradenským pracovníkem uveden do poradenské místnosti, kde jej očekával sociálně-poradenský pracovník. Sociálně-poradenský pracovník přivítal návštěvníka a vzájemně se představili. Po představení spolu mluvili o důvodu návštěvy nebo problému, se kterým dlouhodobě nezaměstnaný člověk se zdravotním postižením přišel. Tímto začínal proces poradenství.

Fotografie je z poradenské místnosti, kde probíhá individuální poradenství. Od prvního kontaktu s dlouhodobě nezaměstnaným člověkem byla respektována jeho jedinečnost i jeho individuální potřeby. Dlouhodobě nezaměstnaní lidé se zdravotním postižením přicházeli s různými problémy a přáními. V některých případech byly důvody nebo problémy konkrétní a bylo zřejmé, o co má dlouhodobě nezaměstnaný člověk zájem. Například: „Potřebuji napsat strukturovaný životopis pro výběrové řízení. Nemám doma počítač a potřeboval bych s tím také poradit.“

28

V jiných případech přicházel dlouhodobě nezaměstnaný člověk s požadavkem nebo problémem, který nebyl konkrétní. Například: „Jsem tři roky nezaměstnaný. Potřebuji najít práci, abych splatil dluhy. Nevíte o nějaké dobře placené práci tady v Krnově? Mám ale zdravotní problémy.“ V případě jasného, konkrétního důvodu nebo problému uzavíral sociálně-poradenský pracovník spolu s dlouhodobě nezaměstnaným člověkem dohodu o poskytování služeb modulu Poradenství. Nejdůležitější součástí dohody byla formulace osobního cíle dlouhodobě nezaměstnaného člověka. Příklad formulace cíle - „Vytvořit si strukturovaný životopis a průvodní dopis pro potřeby výběrového řízení u firmy Dalkia.“ Poté probíhal proces poradenství, který směřoval k naplnění stanoveného cíle. Úkolem sociálně-poradenského pracovníka bylo provázet dlouhodobě nezaměstného člověka procesem plánování a realizace jednotlivých kroků, potřebných k dosažení jeho cíle. Někdy se podařilo naplnit cíl již v rámci první poradenské konzultace. V jiných případech se domluvil uživatel modulu se sociálně-poradenským pracovníkem na termínu dalších konzultací. Poradenství probíhalo po dobu nutnou k dosažení cíle dlouhodobě nezaměstného člověka. Po dosažení stanoveného cíle bylo po vzájemné domluvě ukončeno poskytování služeb modulu Poradenství. V případě, kdy přicházel dlouhodobě nezaměstnaný člověk s požadavkem nebo problémem, který nebyl konkrétní, bylo definování cíle obtížnější a dlouhodobější. Sociálně-poradenský pracovník se prostřednictvím rozhovoru s dlouhodobě nezaměstnaným člověkem snažil lépe porozumět jeho problému, pochopit jeho potřeby. Tento proces poradenství nabízel také dlouhodobě nezaměstnanému člověku nový pohled na jeho situaci a poukazoval na nové možnosti řešení problému. Tímto způsobem se postupně vyjasnilo, jakého konkrétního cíle bude chtít uživatel prostřednictvím modulu Poradenství dosáhnout. Formulovaný cíl byl i v tomto případě součástí dohody o poskytování služeb modulu. Poté probíhal proces poradenství jako v předchozím případě. Po dosažení stanoveného cíle bylo po vzájemné do-

29

2

mluvě ukončeno poskytování služeb modulu Poradenství.

2

Velmi důležitou předností celého komplexního programu integrace byla skutečnost, že k dosažení náročnějšího cíle mohl nezaměstnaný člověk využít služeb návazných modulů, které byly provázány se službami modulu Poradenství. Jednalo se o tyto moduly: ▶ Modul Vzdělávání, výcvik. ▶ Modul Obnova pracovník návyků, zaměstnání. ▶ Modul Psychologické poradenství, profesní diagnostika. Sociálně-poradenský pracovník v těchto případech koordinoval návaznost služeb jednotlivých modulů a pravidelně se s uživatelem setkával až do doby, kdy bylo dosaženo stanoveného cíle. Po dosažení stanoveného cíle bylo po vzájemné domluvě ukončeno poskytování služeb využívaných modulů.

Sociálně-poradenská pracovnice užívá během procesu poradenství různé metody sociální práce, které jsou blíže popsány v kapitole 7.

30

Dohoda o poskytování služeb Poskytování služeb všech modulů komplexního programu integrace probíhalo na základě uzavřené písemné nebo ústní dohody mezi sociálně-poradenským pracovníkem a dlouhodobě nezaměstnaným člověkem se zdravotním postižením. Dohoda stanoví všechny důležité aspekty poskytování programu, včetně osobního cíle, který si stanovuje dlouhodobě nezaměstnaný člověk ve spolupráci se sociálně-poradenským pracovníkem. Obsah dohody o poskytování služeb byl následující: ▶ Osobní cíl dlouhodobě nezaměstnaného člověka se zdravotním postižením. ▶ Konkrétní forma poskytování služeb v rámci modulů. ▶ Průběh, podmínky a rozsah poskytovaných služeb. ▶ Práva a povinnosti obou zúčastněných stran. ▶ Způsob a podmínky ukončení poskytování služeb jednotlivých modulů. ▶ Způsob, jakým lze tuto dohodu měnit. ▶ Přílohou dohody je vstupní dotazník s osobními daty daného člověka. Každý účastník dává svým podpisem souhlas s poskytováním osobních údajů a poskytovatel programu se zavazuje k jejich ochraně dle zákona. U jednorázových intervencí a kratších aktivit se uzavírala ústní dohoda o poskytování služeb. Jednalo se například o pomoc při sepsání životopisu, jednorázové zjištění informace, poskytnutí kontaktu na návaznou sociální síť a podobně. Sociálně-poradenský pracovník provedl písemný záznam této ústní dohody, se kterým seznámil nezaměstnaného člověka. Každý člověk tedy věděl, co je cílem služby i jaké jsou podmínky pro poskytování služeb jednotlivých modulů. Pokud byly dlouhodobě nezaměstnanému člověku poskytovány služby modulů dlouhodobě, nejpozději při čtvrté schůzce (nebo dříve - dle vzájemné dohody) byla uzavřena písemná dohoda. Plánování a stanovení cíle bylo v některých případech dlouhodobým kontinuálním procesem. Při dlouhodobějším poradenství si dlouhodobě nezaměstnaný člověk ve spolupráci se sociálně-poradenským pracovníkem vytvářel individuální plán. Tento písemný

31

2

dokument obsahoval popis a termíny jednotlivých dílčích kroků směřujících k dosažení celkového cíle dlouhodobě nezaměstnaného člověka.

2

Osobní zkušenosti a doporučení z realizace modulu Poradenství V modulu Poradenství jsem pracovala jako sociálně-poradenská pracovnice pro dlouhodobě nezaměstnané osoby se zdravotním postižením. U nově příchozích zájemců o nabídku služeb jsem se věnovala vstupnímu poradenství, dále pak koordinaci návaznosti poskytování služeb jednotlivých modulů a v neposlední řadě také individuálnímu dlouhodobému poradenství. Při vstupním poradenství jsem pomocí poradenského rozhovoru zjišťovala důvod příchodu nezaměstnaného člověka k nám, základní anamnestická data (délka nezaměstnanosti, vzdělání, zdravotní omezení, věk atd.), představy o překážkách bránících v nalezení zaměstnání či aktuální životní situaci. Každý návštěvník měl možnost a prostor vypovídat se, sdělit všechny své problémy, podělit se o starosti a seznámit se s celou nabídkou našich služeb. Velkou motivací lidí k využití našich služeb byl zájem o práci v chráněných dílnách a zájem o vzdělávací kurzy, zaměřené na získání počítačových a komunikačních dovedností. U některých lidí jsem se zpočátku setkávala s nedůvěrou a obavami ze zařízení, v němž mnozí viděli další úřad. Po krátkém čase a seznámení s nabídkou našich služeb se i tito nedůvěřiví jedinci rozhodli využít naší nabídky. Přestože mnozí prožívali zklamání, že nemohou ihned nastoupit do chráněných dílen, viděli ve vzdělávacích kurzech a dalších službách novou šanci na zlepšení své situace. Dlouhodobě nezaměstnaní lidé se zdravotním postižením projevovali při poradenství také zájem o základní informace z oblasti sociálního zabezpečení, nácvik sociálních dovedností, psaní životopisů, žádostí o zaměstnání, podporu při hledání volných pracovních míst na trhu práce. Velká část lidí v předdůchodovém věku mělo zájem zvládnout alespoň základy práce na počítači. Tito lidé si byli vědomi toho, že práce s počítačem je v součas-

32

né době nutná i v některých dělnických profesích. Účastnili se tedy vzdělávacích kurzů a docházeli ke mně i na individuální výuku v rámci poradenství. Nejtěžší situace při poradenství nastávaly, když přicházeli naštvaní lidé, kteří důvod své špatné životní situace viděli pouze ve společnosti, v situaci na trhu práce, v přístupech firem či úřadů ke zdravotně postiženým apod. Během poradenství jsem takového člověka citlivě provázela, poskytovala mu podporu a postupně jej přiváděla k novému náhledu na svoji situaci. Za úspěch považuji, když nezaměstnaný člověk se zdravotním postižením začal aktivně hledat nové možnosti uplatnění a uvědomil si, v čem spočívá jeho hodnota a jakým způsobem může sám ovlivnit a změnit svou stávající situaci. Například za mnou přišla paní Š.P. (40 let, základní vzdělání, záchvatovité onemocnění), která byla sklíčená a zoufalá ze své roční nezaměstnanosti, jejíž příčinu viděla pouze ve svém zdravotním stavu. Zpočátku hodně plakala a neviděla žádná řešení. Dlouho jsme se věnovaly jejím pocitům a osobním problémům, které se v poslední době nahromadily. Paní Š. později velmi ocenila tento přístup, necítila se do ničeho manipulována, sama se rozhodla pro účast v počítačovém kurzu, chtěla se něco nového naučit a být mezi lidmi. Během navštěvování kurzu si paní Š. zvýšila sebevědomí, byla v kontaktu s novými lidmi a zlepšila se v komunikačních dovednostech. Následně paní Š. využila i možnosti absolvovat profesní diagnostiku, která jí pomohla rozšířit oblasti vhodných pracovních míst. Přestala spoléhat na místa speciálně vyhrazená pro osoby se zdravotním postižením a naopak se nyní snaží získat zaměstnání v běžné firmě. Při dlouhodobém poradenství jsem dle aktuální situace a nastavení daného člověka s úspěchem využívala i pomocných technik sociální práce. Mnozí lidé měli poprvé možnost pracovat tímto způsobem (kreslení, koláže, práce s obrázky aj.). Často byli překvapeni výsledky a novými informacemi, které jim techniky přinesly. Tento způsob práce nám umožňoval společně nahlédnout na jejich životní situaci a přemýšlet o možnostech případné změny. Poskytování poradenství mi přineslo nové zkušenosti s prací s lidmi v obtížné sociální situaci. K největším zážitkům patřilo vidět radikální změny v postojích dlouhodobě nezaměstnaných lidí se zdravotním postižením, kteří

33

2

absolvovali jednotlivé moduly. Radikální změny se týkaly především posunu od pesimismu k optimismu, pasivity k aktivitě, uzavřenosti k otevřenosti vůči lidem a novým věcem.

2

Z rozhovoru sociálně poradenského pracovníka s paní P.N.: Sociálně poradenský pracovník: „…jestli jsem správně pochopila Vaši situaci, v současné době už práci ani moc nehledáte....“ Paní P.N.: „Sama nevím, jestli mám šanci najít práci. Kdyby byla nějaká práce na zkrácený úvazek, ne příliš fyzicky náročná a za trochu více peněz, než za minimální mzdu, tak bych ji brala hned. Nezdá se mi ale, že tady taková práce vůbec je.“ Sociálně-poradenský pracovník: „Vidím, že máte celkem představu o tom, jakou práci byste chtěla najít, to je dobrý začátek. Pokud byste měla zájem, mohli bychom společně projít možnosti, kde všude jsou aktuální informace o volných místech... Také bych se ráda dozvěděla něco více o tom, co umíte, co ráda děláte...“ Práce s nezaměstnanými lidmi se zdravotním postižením kladla na mě, jako sociálně-poradenskou pracovnici, vysoké nároky po stránce profesionální i lidské. Uvítala jsem tedy možnost dále se vzdělávat ve zvládání technik poradenského rozhovoru a dalších technik sociální práce. Vzhledem ke složitosti a náročnosti poradenství bylo velmi přínosné účastnit se s kolegy supervizních setkání, kde jsem měla jedinečnou možnost získat zpětnou vazbu o kvalitě své práce a zjištěné nedostatky korigovat. Z modulu Poradenství vyplynula tato doporučení pro práci s dlouhodobě nezaměstnanými lidmi se zdravotním postižením: ▶ Vytvořit příznivé podmínky pro dlouhodobě nezaměstnané lidi se zdravotním postižením, bezbariérový přístup do zařízení. ▶ Zajistit klid, soukromí a bezpečí pro poradenská setkání. ▶ Navázání dobrého prvního kontaktu, vytvoření bezpečné atmosféry plné důvěry.

34

▶ Překonání nejistot z neznámého prostředí a špatných zkušeností s jinými organizacemi. ▶ Ochrana osobních údajů. ▶ Zvládnout dovednosti pro vedení poradenského rozhovoru. ▶ Připravenost a dovednost empaticky naslouchat. ▶ Podpora ve vyjádření potřeb, myšlenek a pocitů. ▶ Podpora sebeúcty. ▶ Pomoc analyzovat neuspokojivou životní situaci, zprostředkovat porozumění. ▶ Informace předávat srozumitelně, případně předat v písemné podobě. ▶ Víra ve schopnost nezaměstnaného člověka činit rozhodnutí a řešit vlastní situaci. ▶ Ponechat na daném člověku, aby se informovaně rozhodl pro využití služeb. ▶ Spolupráce s návaznou sítí (psychologové, poradny, psychiatři, lékaři, další organizace, volnočasová zařízení atd.). ▶ Vlastní vzdělávání a výcvik sociálně-poradenského pracovníka. ▶ Možnost individuální i skupinové supervize pro sociálně-poradenského pracovníka jako prevence vyhoření.

35

2

Kapitola 3 MODUL OBNOVA PRACOVNÍCH NÁVYKŮ, ZAMĚSTNÁNÍ

3

V této kapitole se dozvíte, jaké cíle má modul Obnova pracovních návyků, zaměstnání ve vztahu k dlouhodobě nezaměstnaným lidem se zdravotním postižením. Názorně uvidíte, jak tento modul může fungovat v praxi. Podělíme se s vámi o praktické zkušenosti a doporučení v oblasti chráněného zaměstnání. Modul Obnova pracovních návyků, zaměstnání – poskytuje dlouhodobě nezaměstnaným lidem se zdravotním postižením chráněné placené zaměstnání na časově omezenou dobu. Umožňuje okamžité přerušení dlouhodobé nezaměstnanosti, obnovu pracovních a sociálních návyků.

Cíle modulu Obnova pracovních návyků, zaměstnání Cílem modulu Obnova pracovních návyků, zaměstnání je umožnit dlouhodobě nezaměstnaným lidem se zdravotním postižením: ▶ Okamžitě přerušit období dlouhodobé nezaměstnanosti. ▶ Získat placené zaměstnání v chráněných dílnách na časově omezenou dobu. ▶ Postupně obnovit pracovní a sociální návyky. ▶ Překonat negativní důsledky dlouhodobé nezaměstnanosti. ▶ Lépe se orientovat na současném trhu práce. ▶ Získat nové pracovní dovednosti. ▶ Zlepšit svou pozici na trhu práce. ▶ Zvýšit svou životní úroveň a sebevědomí.

36

Cílová skupina modulu Obnova pracovních návyků, zaměstnání Cílovou skupinou jsou dlouhodobě nezaměstnaní lidé. V období od dubna 2005 do května 2006 byl modul ověřován v praxi na cílové skupině dlouhodobě nezaměstnaných osob se zdravotním postižením v oblasti Krnovska a Bruntálska. Služby modulu Obnova pracovních návyků, zaměstnání využilo 27 dlouhodobě nezaměstnaných osob se zdravotním postižením.

Personální zajištění služeb modulu Obnova pracovních návyků, zaměstnání Fungování modulu Obnova pracovních návyků, zaměstnání, zajišťoval v průběhu ověřování tým pracovníků ve složení: ▶ Vedoucí programu integrace. ▶ Mistr chráněné tiskařské dílny a dílny strojního vyšívání. ▶ Pomocný mistr chráněné tiskařské dílny a dílny strojního vyšívání. ▶ Mistr chráněné stolařské dílny. ▶ Pomocný mistr chráněné stolařské dílny.

Jak probíhalo poskytování služeb modulu Obnova pracovních návyků, zaměstnání v průběhu praktického ověření v období od dubna 2005 do května 2006 Modul Obnova pracovních návyků, zaměstnání navazoval na služby modulu Poradenství. Služby modulu byly poskytovány v chráněných dílnách v Krnově a v Holčovicích.

37

3

3 Budova chráněné stolařské dílny v Holčovicích, kde jsou zaměstnáváni dlouhodobě nezaměstnaní lidé se zdravotním postižením.

Na počátku celého procesu obdržel dlouhodobě nezaměstnaný člověk se zdravotním postižením od sociálně-poradenského pracovníka informační leták a podrobné informace o daném modulu. V chráněných dílnách bylo pro tento modul vyhrazeno 14 pracovních míst. V případě, kdy bylo v některé z chráněných dílen volné pracovní místo, byla s dlouhodobě nezaměstnaným člověkem sepsána pracovní náplň, která vyhovovala jeho zdravotnímu stavu. Tuto pracovní náplň musel před nástupem do zaměstnání schválit ošetřující lékař. Pokud bylo stanovisko lékaře souhlasné, byla uzavřena pracovní smlouva a dlouhodobě nezaměstnaný člověk se zdravotním postižením nastoupil do zaměstnání v chráněné dílně. Pracovní doba v chráněných dílnách je stanovena na 30 hodin týdně (tzn. 6-ti hodinová pracovní doba). V informačním letáku byly stručně představeny služby modulu Obnova pracovních návyků, zaměstnání.

38

3

Informační leták k modulu Obnova pracovních návyků, zaměstnání.

39

3

Vnitřní strana informačního letáku k modulu Obnova pracovních návyků, zaměstnání. Obsahově i graficky je připravena tak, aby dlouhodobě nezaměstnanému člověku poskytla základní informace a podnítila zájem o nabízené služby.

Služby modulu Obnova pracovních návyků, zaměstnání byly pro jednotlivé uživatele časově omezené, tzn. pracovní poměr byl uzavírán na dobu určitou (12 měsíců). Toto období můžeme rozčlenit na 3 etapy:

40

▶ Etapa 1 – Zapracování a zahájení tvorby individuálního plánu. ▶ Etapa 2 – Osvojování nových dovedností a znalostí. ▶ Etapa 3 – Hledání a získání zaměstnání na otevřeném trhu práce.

Etapa 1 – Zapracování a zahájení tvorby individuálního plánu Tato etapa trvala první tři měsíce po nástupu dlouhodobě nezaměstnaného člověka se zdravotním postižením do chráněné dílny. S pomocí mistra a pomocného mistra chráněné dílny si uživatel osvojoval nové pracovní dovednosti, budoval si vztahy se spolupracovníky. Každodenně přicházel do zaměstnání a postupně u něj přirozeným způsobem docházelo k obnovení a rozvíjení pracovních a sociálních návyků.

V chráněné stolařské dílně se vyrábí zejména kancelářský nábytek, dřevěná okna a dveře.

41

3

Uživatel se navíc setkával jedenkrát za 14 dnů se sociálně-poradenským pracovníkem na individuální poradenské konzultaci, která trvala přibližně 45 minut. Účelem konzultací bylo, za použití metod poradenství, pomoci uživateli zvládnout významné změny, které v jeho životě nastávaly, právě díky získání zaměstnání v chráněných dílnách. Cílem individuálních poradenských konzultací bylo také sestavení individuálního plánu, který obsahoval jednotlivé kroky, jimiž chtěl uživatel dosáhnout změn ve své životní situaci s pomocí služeb modulu.

3

V chráněné tiskařské dílně a dílně strojního vyšívání se provádí potisky a strojní výšivky na trička, polokošile, mikiny, čepice a další textilní výrobky.

42

Etapa 2 – Osvojování nových dovedností a znalostí Tato etapa začínala ve 4. měsíci po nástupu uživatele do chráněné dílny. Pokračovalo každodenní zaměstnání uživatele a aktualizace individuálního plánu. Důraz byl kladen především na rozvoj praktických a odborných dovedností, potřebných pro uplatnění na otevřeném trhu práce. V této etapě prováděl psycholog profesní a osobnostní diagnostiku. Uživatel se tak dozvěděl objektivní údaje o tom, jaké jsou jeho silné stránky a předpoklady, na kterých by mohl vybudovat svou budoucí profesní kariéru. Pokračovaly pravidelné individuální konzultace mezi uživatelem a sociálně-poradenským pracovníkem. Tyto poradenské kunzultace měly následující obsah: ▶ Uživatel si s pomocí sociálně-poradenského pracovníka osvojoval praktické dovednosti potřebné pro získání pracovního místa na otevřeném trhu práce. Jednalo se například o nácvik přijímacího pohovoru nebo telefonického rozhovoru s potenciálním zaměstnavatelem. ▶ Uživatel si ujasňoval, jaké povolání je pro něj nejvhodnější a o jaké pracovní pozice bude usilovat. ▶ Učil se, jak najít a oslovit budoucího zaměstnavatele, jak napsat životopis a společně se sociálně-poradenským pracovníkem si strukturovaný životopis vyhotovil. ▶ Uživatel se učil pracovat na počítači. Veškeré činnosti byly součástí individuálního plánu, který sestavoval uživatel společně se sociálně-poradenským pracovníkem dle individuálních potřeb jednotlivých uživatelů.

43

3

3 Pracovníci se v chráněné dílně učí pracovat na moderních zařízeních.

Také v této etapě probíhaly individuální poradenské konzultace se sociálně-poradenským pracovníkem.

44

Etapa 3 – Hledání a získání zaměstnání na otevřeném trhu práce Etapa začínala v sedmém měsíci po nástupu uživatele do chráněných dílen. I v tomto období pokračovalo každodenní zaměstnání a aktualizace individuálního plánu. Uživatelé služeb modulu se v této etapě soustředili na získání zaměstnání na otevřeném trhu práce. Sociálně-poradenský pracovník podporoval uživatele v hledání zaměstnání. Uživatel služeb modulu Obnova pracovních návyků, zaměstnání oslovoval firmy (telefonicky, písemně i osobně), účastnil se výběrových řízení, reagoval na inzeráty a vlastní inzerát si také podal.

Ukončení využívání služeb modulu Obnova pracovních návyků, zaměstnání ▶ Pokud uživatel získal místo na otevřeném trhu práce, ukončil pracovní poměr v chráněných dílnách dohodou. Vznikl mu nový pracovní poměr s novým zaměstnavatelem. Sociálně-poradenský pracovník byl poté v kontaktu s uživatelem služeb ještě přibližně 3 měsíce. Toto období bývá pro většinu uživatelů náročné. Je to období zkušební lhůty u nového zaměstnavatele. Po této době bylo poskytování služeb modulu ukončeno. ▶ Pokud uživatel nezískal pracovní místo na otevřeném trhu práce během 12 měsíců, skončil mu pracovní poměr v chráněné dílně. Uživatel se vrátil do evidence úřadu práce, měl však daleko větší šanci i motivaci najít pracovní uplatnění, než tomu bylo před nástupem do modulu Obnova pracovních návyků, zaměstnání. Díky absolvování modulu si obnovil pracovní návyky, naučil se nové dovednosti, získal objektivní představu o svých silných stránkách, na kterých mohl postavit svou budoucí profesní kariéru. Uživatel se začal lépe orientovat na trhu práce, změnil svůj pasivní postoj na aktivní, uměl najít a oslovit zaměstnavatele. Během doby užívání modulu došlo u uživatelů k nárůstu zdravého sebevědomí, víry ve vlastní schopnosti změnit svou situaci. Řada uživatelů si během 12 měsíců práce v chrá-

45

3

něných dílnách vyřešila také rodinné a osobní problémy, získala nové přátele a sociální vazby. To vše bylo přínosem modulu Obnova pracovních návyků, zaměstnání. Sociálně-poradenský pracovník písemnou formou podal zprostředkovatelce úřadu práce informace o aktuální situaci uživatele. Sdělil jí, po dohodě s uživatelem služeb modulu, jaké jsou vhodné okruhy pracovního uplatnění. Dále ji informoval, jaká místa má uživatel rozjednaná, případně, zda by se chtěl vzdělávat, aby rozšířil možnosti svého pracovního uplatnění.

Osobní zkušenosti a doporučení z realizace modulu Obnova pracovních návyků, zaměstnání

3

Jako sociálně-poradenský pracovník jsem v chráněných dílnách organizace REINTEGRA poskytoval individuální poradenství jednotlivým zaměstnancům z řad dlouhodobě nezaměstnaných lidí se zdravotním postižením. Po zahájení komplexního programu integrace byl o modul (Obnova pracovních návyků, zaměstnání) obrovský zájem, vysoko převyšující nabídku čtrnácti pracovních míst. Průběžně bylo evidováno přibližně 130 zájemců o pracovní místa v chráněných dílnách. Mistr stolařské dílny uvádí: „Po nástupu lidí do zaměstnání jsme se často potýkali s velkými adaptačními problémy. Mnozí lidé po letech strávených doma si jen s obtížemi znovu zvykali na pracovní režim, cítili se unavení až vyčerpaní. Jejich pracovní tempo bylo zpočátku velmi pomalé. Snažili jsme se tedy, společně se sociálně-poradenským pracovníkem a pomocným mistrem, postupně odbourávat a zmírnit stresové faktory, tzn. plánovat přiměřené pracovní aktivity, upravit režim dne, pracovat se změnami klimatu v rodině a podporovat rozvoj sociálních dovedností při včleňování lidí do pracovního kolektivu.“ Postupem času vyvstávala skrytá úskalí sociální práce a poradenství v chrá-

46

něných dílnách. Zpočátku jsem se při poradenských konzultacích setkával se strachem lidí přiznat svou nepříznivou situaci, kterou vnímali jako nedůstojnou a stresující. Přesto měli obavu využít služeb psychologa. Stávalo se mi, že lidé měli obavy sdělovat informace ze svého života. Jednou z velkých překážek při poradenství byla nedostatečná motivace lidí k hledání trvalého zaměstnání. Přestože byli zaměstnáni v chráněných dílnách pouze na dobu určitou, tzn. na 12 měsíců, tak i tato časově omezená jistota zaměstnání vyvolávala v mnohých lidech nezájem o získání nových dovedností, potřebných pro uplatnění na otevřeném trhu práce (oslovení zaměstnavatele, psaní životopisu a žádostí o zaměstnání, zvládnutí přijímacího rozhovoru atd.). Vzbudit zájem o osvojování těchto dovedností byl jeden z nejdůležitějších úkolů poradenských konzultací. Přestože jsem se setkával s mnoha překážkami, časem se mi podařilo překonat u většiny lidí jejich nedůvěřivý postoj k poradenským konzultacím. Při setkáních s uživateli jsem se vždy snažil využít všech svých komunikačních dovedností, projevoval jsem empatii vůči jejich pocitům a využíval technik sociální práce. Po kratší či delší době jsem již vnímal pozitivní změny. Úzkost a napětí postupně nahradil vztah důvěry a bezpečí mezi mnou a jednotlivými uživateli. Práce s nimi se tak stala mnohem otevřenější, intenzivnější a hlubší. Postupně jsme mohli začít společně pracovat na stanovených cílech poradenství, např. mapování zdrojů informací o volných pracovních místech, aktivní hledání volných míst, tvorba strukturovaného životopisu, psaní žádostí, nácvik zvládání přijímacího pohovoru, hledání řešení osobních problémů atd. Například paní D.K. (49 let, základní vzdělání, ČID – onemocnění zad) se zpočátku vůbec nechtěla účastnit individuálního poradenství. Prohlašovala, že nic takového nepotřebuje a vše dokáže zvládnout sama. Při prvních setkáních byla ve velkém napětí, třásl se jí hlas a vyjadřovala se s velkými obtížemi. Po dvou měsících jsem zaregistroval, že již paní D. komunikuje plynuleji, bez napětí a je více uvolněná. Byl jsem rád, že jsem získal její důvěru a paní D. mohla bez větších obtíží hovořit i o traumatických osobních zkušenostech. Začala si uvědomovat, že její rodinná situace je pro ni již neúnosná a projevila zájem o pomoc. Z jejího vyprávění bylo patrné, že se stala obětí domácího násilí. Tuto

47

3

3

skutečnost si zprvu nechtěla připustit, natož se o ni podělit. Paní D. v závěru naší spolupráce velmi ocenila možnost otevřeně mluvit o svých traumatech a zároveň nacházet východiska. Při poradenských konzultacích jsem se setkal s řadou výjimečných lidských životních osudů a mohl jsem být svědkem překvapivých proměn a osobního růstu mnoha lidí. Zkušenosti z poradenských konzultací považuji za velmi cenné, ačkoli konzultace samy o sobě byly často velmi vyčerpávající a stresující. Jsem rád, že jsem mohl být průvodcem lidí, kteří dostali šanci změnit svůj život, přerušit začarovaný kruh dlouhodobé nezaměstnanosti a znovu získali pocit potřebnosti, užitečnosti a hodnotného místa ve společnosti. Z modulu Obnova pracovních návyků, zaměstnání vyplynula tato doporučení pro práci s dlouhodobě nezaměstnanými lidmi se zdravotním postižením: ▶ Vytvořit přiměřené pracovní podmínky pro osoby se zdravotním postižením. ▶ Respektovat a postupně překonávat počáteční adaptační obtíže po nástupu dlouhodobě nezaměstnaných do zaměstnání (stres ze změny denního režimu, rychlá únava, potíže s navázáním vztahů se spolupracovníky apod.). ▶ Motivovat k osvojování nových pracovních dovedností. ▶ Osobní asistence při výuce nových pracovních dovedností. ▶ Trpělivý a povzbuzující přístup. ▶ Přiměřené nároky na pracovní výkony. ▶ Pozitivní i negativní zpětná vazba o pracovních výkonech. ▶ Klid, soukromí a bezpečí pro setkání se sociálně-poradenským pracovníkem. ▶ Překonání obav z poradenských konzultací. ▶ Navázání dobrého prvního kontaktu. ▶ Vytvoření bezpečné a důvěrné atmosféry. ▶ Ochrana osobních údajů a informací. ▶ Dovednost vést poradenský rozhovor. ▶ Připravenost a dovednost empaticky naslouchat.

48

▶ ▶ ▶ ▶

Podpora sebeúcty. Víra ve schopnost člověka činit rozhodnutí a řešit vlastní situaci. Praktický nácvik dovedností potřebných pro hledání zaměstnání. Podpora a motivace k aktivnímu hledání pracovního uplatnění na otevřeném trhu práce. ▶ Spolupráce s návaznou sítí (psychologové, poradny, psychiatři, lékaři, další organizace, volnočasová zařízení atd.). ▶ Vlastní vzdělávání a výcvik sociálně-poradenského pracovníka. ▶ Možnost individuální i skupinové supervize pro sociálně-poradenského pracovníka jako prevence vyhoření.

49

3

Kapitola 4 MODUL VZDĚLÁVÁNÍ, VÝCVIK V této kapitole se seznámíte s cíli modulu Vzdělávání, výcvik ve vztahu k dlouhodobě nezaměstnaným lidem. Názorně uvidíte, jak tento modul může fungovat v praxi. Podělíme se s vámi o praktické zkušenosti a doporučení v oblasti vzdělávání dlouhodobě nezaměstnaných. Modul Vzdělávání, výcvik – poskytuje vzdělávací kurzy, které zajišťují rozvoj individuálních schopností, znalostí a motivace dlouhodobě nezaměstnaných osob.

4

Cíle modulu Vzdělávání, výcvik Cílem modulu Vzdělávání, výcvik je zajistit rozvoj individuálních schopností, znalostí a motivace dlouhodobě nezaměstnaného člověka prostřednictvím realizace vzdělávacích kurzů. Vzdělávací kurzy poskytují dlouhodobě nezaměstnaným osobám odborný praktický výcvik a vzdělávání v následujících dovednotech a oblastech: ▶ Základní obsluha počítače. ▶ Ovládání operačního systému MS Windows. ▶ Praktické užívání Internetu. ▶ Ovládání programu MS Internet Explorer. ▶ Efektivní práce s informacemi (nalezení zdrojů informací a využití informací k rozhodování a řešení problémů). ▶ Tvorba a úpravy textových dokumentů. ▶ Ovládání programu MS Word. ▶ Schopnost vyrovnat se s dlouhodobou nezaměstnaností. ▶ Zvládat stres a zátěžové situace.

50

▶ ▶ ▶ ▶ ▶

Orientovat se na trhu práce. Najít a oslovit budoucího zaměstnavatele. Úspěšně absolvovat přijímací pohovor. Rozvinout komunikační dovednosti a schopnost dobré sebeprezentace. Zmapovat a rozvíjet vlastní potenciál a definovat možnosti profesního růstu.

Cílová skupina modulu Vzdělávání, výcvik Cílovou skupinou jsou dlouhodobě nezaměstnaní lidé. V období od dubna 2005 do května 2006 byl modul ověřován v praxi na cílové skupině dlouhodobě nezaměstnaných osob se zdravotním postižením v oblasti Krnovska a Bruntálska. Služby modulu Vzdělávání, výcvik využilo 82 dlouhodobě nezaměstnaných osob se zdravotním postižením.

Metody modulu Vzdělávání, výcvik Poskytování služeb modulu probíhalo formou vzdělávacích kurzů. Vzdělávací kurzy byly střednědobé. Každý kurz zahrnoval 8 výukových dnů v období dvou po sobě následujících týdnů. První týden probíhala výuka od pondělí do čtvrtka v čase od 8.00 do 14.00 hodin. Stejně tak tomu bylo i druhý výukový týden. Celkem se jednalo o 48 výukových hodin. Každého kurzu se účastnilo 8 – 12 účastníků. Při realizaci vzdělávacích kurzů byly v rámci ověřování používány následující metody a techniky: ▶ Výcvikový styl výuky. ▶ Modelové situace. ▶ Zážitkové aktivity. ▶ Interakční hry a cvičení. ▶ Psychologické testy a dotazníky. ▶ Diskuse, oboustranná komunikace mezi účastníky a lektorem.

51

4

Lektoři museli ovládat tyto metody, stejně tak jako vyspělé komunikační dovednosti (techniky aktivního naslouchání, asertivity, vedení rozhovoru, empatie atd.). Nyní si blíže popíšeme výcvikový styl výuky a interakční hry a cvičení. Výcvikový styl výuky využívá techniky výcviku sociálně-psychologických schopností, aktivuje sociální učení. Tento styl výuky představuje pro účastníky vzdělávání zajímavou a zábavnou formu učení, klade důraz na praktický nácvik nových dovedností, zážitkové učení, pestrost výuky, kombinaci různorodých typů aktivit, oboustrannou komunikaci mezi lektorem a účastníky vzdělávacích kurzů. Cílem tohoto stylu výuky je poskytnout účastníkům vzdělávání praktický zážitek, zkušenost a umožnit jim transformovat tuto zkušenost na reálné situace v životě, umožnit jim rozhodnout se pro jiný typ chování v budoucnosti, uvědomit si chyby a najít alternativní fungující řešení.

4

Interakční hry a cvičení představují možnost, jak bez velkých nároků uvést do pohybu proces učení. Nabízejí otevřené systémy, které umožňují účastníkům hry, aby získali mnohostranné zážitky sami se sebou i s druhými. Mohou své pocity a potřeby vnášet do herní situace, mohou sami projevit aktivitu a beze strachu prožívat důsledky svého jednání. V interakčních hrách, jejichž tématem je například „sebejistota“, se účastníci dostávají do situací, které jsou pro ně zpravidla spojeny s nejistotou. Díky tomu, že navozené situace mají charakter hry a jsou pod sociální kontrolou, dochází ke zmenšení pocitu nejistoty. Hry ve skupině poskytují základnu k rozhovorům o tématech, při nichž všichni vycházejí ze stejných nebo podobných zkušeností – všichni totiž právě něco společného zažili. I když se jedná o cvičení a aktivity ve skupině, jsou založeny na individuálních a zčásti velmi odlišných schopnostech jednotlivých účastníků. Vzájemné sdílení jejich zkušeností z interakčních her a cvičení umožňuje: ▶ Získávat více realistických poznatků o vlastních možnostech, schopnos-

52

▶ ▶ ▶ ▶

tech a přáních. Rozvíjet své sebevědomí a vyjadřovat svá přání, své zájmy a záměry jasně a přitom tak, aby to neublížilo ostatním. Cvičit se v získávání sociálně přiměřené pozice ve skupině. Prostřednictvím tvořivých metod, v kladně naladěném sociálním prostředí, prožívat emocionální pocit spokojenosti a radosti. Nárůst vědomí vlastní hodnoty a sebejistoty.

Personální zajištění služeb modulu Vzdělávání, výcvik Fungování modulu Vzdělávání, výcvik zajišťoval v průběhu ověřování tým pracovníků ve složení: ▶ Vedoucí programu integrace. ▶ Lektor č. 1. ▶ Lektor č. 2.

Jak probíhalo poskytování služeb modulu Vzdělávání, výcvik v průběhu praktického ověření v období od dubna 2005 do května 2006 Dlouhodobě nezaměstnaný člověk se zdravotním postižením se nejčastěji seznámil s nabídkou služeb modulu Vzdělávání, výcvik těmito způsoby: ▶ Obdržel nabídku služeb poštou. Jednalo se o oslovovací dopis spolu s informačním letákem. Dopis s informacemi rozesílal úřad práce přímo dlouhodobě nezaměstnaným osobám se zdravotním postižením. ▶ S nabídkou jej seznámila zprostředkovatelka při jedné z jeho pravidelných návštěv úřadu práce. Také v tomto případě obdržel dlouhodobě nezaměstnaný člověk se zdravotním postižením informační leták. ▶ S nabídkou vzdělávacích kurzů ho podrobněji seznámil sociálně-poradenský pracovník v rámci modulu Poradenství.

53

4

4

Informační leták k modulu Vzdělávání, výcvik.

54

V informačním letáku byly představeny služby modulu Vzdělávání, výcvik, které byly v průběhu ověření poskytovány v budově Vzdělávacího a poradenského centra pro nezaměstnané v Krnově.

4

Vnitřní strana informačního letáku k modulu Vzdělávání, výcvik. Dlouhodobě nezaměstnaný člověk se zdravotním postižením přicházel do budovy vzdělávacího centra, kde se informaval o nabídce a termínech jednotlivých vzdělávacích kurzů. Na základě těchto informací se přihlásil do

55

kurzu, který mu vyhovoval. Před termínem nástupu do vzdělávacího kurzu bylo úkolem sociálně-poradenských pracovníků zavolat všem přihlášeným a zjistit, zda jejich zájem trvá a kurzu se opravdu zúčastní. V den konání vzdělávacího kurzu se přihlášení účastníci dostavili na místo konání kurzu - budovy Vzdělávacího a poradenského centra pro nezaměstnané v Krnově. Část kurzu probíhala v počítačové učebně a část v učebně uzpůsobené pro skupinovou výuku.

4

Výuka počítačových dovedností probíhala v moderně vybavených počítačových učebnách Vzdělávacího a poradenského centra pro nezaměstnané v Krnově. Na počátku kurzu se účastníci představovali a stručně sdělovali svá očekávání od vzdělávacího kurzu. Lektor se také představil a informoval účastníky o časovém harmonogramu, struktuře a náplni vzdělávacího kurzu. Pro vlastní výuku byl použit výcvikový styl výuky a další, již zmíněné metody a techniky. Díky jejich použití při výuce se podařilo dlouhodobě nezaměstnaným účastníkům zvládnout a osvojit si praktické dovednosti, které jim následně pomáhaly prosadit se na trhu práce a znovu najít zaměstnání.

56

Učebna pro skupinovou výuku, která je vhodná pro výuku komunikačních dovedností, sebeprezentace, pro nácvik modelových situací a také pro interakční hry a cvičení. Vzdělávací kurz byl vždy zakončen závěrečnou zkouškou, která měla písemnou a praktickou část. Účastníci kurzu tak museli prokázat plné praktické osvojení dovedností a schopností. Úspěšní absolventi závěrečné zkoušky získali osvědčení o absolvování vzdělávacího kurzu.

Závěrečné testování počítačových dovedností.

57

4

4 Předávání osvědčení úspěšným absolventům kurzu. Po ukončení kurzu byla zjišťována zpětná vazba od účastníků kurzu. Účastníci prostřednictvím dotazníku hodnotili náplň kurzu, kvalitu výuky i osobnost lektora. Další formou zjišťování spokojenosti účastníků byl rozhovor se sociálně-poradenským pracovníkem bezprostředně po ukončení vzdělávacího kurzu. Absolvent kurzu v rozhovoru hodnotil, zda mu účast ve vzdělávacím kurzu pomohla naplnit jeho cíle (např. zda skutečně zvládl základy práce s počítačem a naučil se ovládat textový editor MS Word tak, jak si představoval).

58

Účastníkům kurzu zůstane kromě nových vědomostí a dovedností také společná fotografie na památku.

4

Osobní zkušenosti a doporučení z realizace modulu Vzdělávání, výcvik V modulu Vzdělávání, výcvik jsem pracovala jako lektorka vzdělávacích kurzů pro dlouhodobě nezaměstnané osoby se zdravotním postižením. První den přicházeli účastníci do kurzů s nejistotou a obavami, jak zvládnou výuku a nové dovednosti. V novém prostředí mnozí prožívali výrazné napětí, které se odráželo v jejich stažení se do sebe, mlčení a ojediněle i ve verbální agresi vůči dalším účastníkům. Během prvních dvou dnů se však naprostá většina účastníků dokázala uvolnit a spontánně vyprávět o své životní situaci a problémech, které řeší. U účastníků, kteří se jevili dlouhodoběji labilnější, v psychické nepohodě či akutní krizi, se za pomocí sociálně-poradenského pracovníka citlivě pracovalo na zvládnutí dané situace.

59

4

Vzhledem k předcházejícím zkušenostem ze vzdělávacích aktivit s nezaměstnanými lidmi jsem používala osvědčený výcvikový styl výuky. Tento moderní styl výuky klade vysoké nároky na lektora. Ten musí být ve stálé a otevřené interakci se všemi účastníky. Výcvikový styl výuky vychází maximálně vstříc účastníkům, kteří se již delší dobu neúčastnili výukového procesu, jsou rychleji unavení a méně pozorní, nejsou schopni ani ochotni přijímat velké množství obecných informací a očekávají okamžitou, praktickou využitelnost získaných informací a dovedností. Výukový proces byl tedy nastaven tak, aby byl pro účastníky pestrý, zajímavý, kombinoval různorodé aktivity a zároveň nenásilně vedl k získávání nových informací a dovedností. Výuka byla zpestřována dotazníky, testy, kvízy, logickými a interakčními hrami a hádankami, brainstormingem, řešením problémových situací, relaxačními a imaginativními technikami, články z novin a především skutečnými příběhy samotných účastníků. Během kurzu měli účastníci také možnost využít individuální poradenské konzultace se sociálně-poradenským pracovníkem, případně řešit své osobní problémy s psychologem. V počátečních očekáváních účastníků se nejčastěji objevovala potřeba být mezi lidmi, něco se o sobě dozvědět, motivovat se k aktivní seberealizaci a dále pak zájem naučit se lépe komunikovat s okolím, zvládnout přijímací pohovor a další stresové situace, umět „prodat“ své silné stránky a naučit se pracovat s počítačem (zejména s textový editorem a Internetem). Závěrečná zkouška prokázala u většiny účastníků, že osmidenní motivační kurz je optimální ke znovunabytí sebedůvěry, zvýšení motivace k řešení vlastní situace, získání praktických komunikačních dovedností a osvojení si základů práce na počítači. Komplexní péče o účastníka vzdělávacího kurzu se ukázala jako velmi přínosná. Ve zpětných vazbách se účastníci pozitivně vyjadřovali nejen ke stylu výuky a práci lektora, ale i k účasti a práci asistenta (sociálně-poradenského pracovníka), který lektorovi a účastníkům během kurzu pomáhal. Účastníci si cenili i nadstandardního vybavení a prostředí učeben v budově vzdělávacího a poradenského centra.

60

Z realizovaných vzdělávacích kurzů vyplynula pro vzdělávání dlouhodobě nezaměstnaných osob tato doporučení: ▶ Vytvořit pro výuku přátelské, bezpečné a příjemné prostředí. ▶ Zaměřit se na překonání počátečních obav účastníků. ▶ Pečlivě zmapovat očekávání jednotlivých účastníků. ▶ Pozvolna a nenásilně překonat adaptační potíže v novém prostředí. ▶ Zformulovat reálné cíle každého účastníka, kterých chce účastí v kurzu dosáhnout. ▶ Zapojit každého jednotlivce do skupinového dění a pracovat se skupinovou dynamikou. ▶ Podpořit motivaci účastníků učit se novým věcem. ▶ Cíleně pracovat se sebedůvěrou každého účastníka. ▶ Prakticky nacvičovat reálné situace, především se zaměřením na sebeprosazení, např. při přijímacím pohovoru. ▶ Zprostředkovat bezpečný náhled účastníka na stávající překážky při řešení vlastní situace a podpořit chuť ke změně situace. ▶ Při získávání počítačových dovedností respektovat individuální výukové a pracovní tempo jednotlivých účastníků. ▶ Připravit se na případné negativní reakce účastníků, verbální agresi, mlčení, slzy, osobní krize. ▶ Během výuky mít k dispozici asistenta, nejlépe sociálně-poradenského pracovníka, který se může účastníkům věnovat individuálně. ▶ Spolupracovat s dalšími odborníky, např. s psychologem.

61

4

Kapitola 5 MODUL PSYCHOLOGICKÉ PORADENSTVÍ, PROFESNÍ DIAGNOSTIKA V této kapitole se dozvíte, jaké cíle má modul Psychologické poradenství, profesní diagnostika ve vztahu k dlouhodobě nezaměstnaným lidem. Názorně uvidíte, jak může tento modul fungovat v praxi. Podělíme se s vámi o praktické zkušenosti a doporučení v oblasti psychologického poradenství pro dlouhodobě nezaměstnané. Modul Psychologické poradenství, profesní diagnostika – pomáhá dlouhodobě nezaměstnaným lidem řešit vážnější osobní problémy, které jim brání v uplatnění na trhu práce. Umožňuje také určit perspektivní směry pracovního uplatnění prostřednictvím využití profesní diagnostiky.

Cíle modulu Psychologické poradenství, profesní diagnostika

5

Cílem modulu Psychologické poradenství, profesní diagnostika je poskytnout dlouhodobě nezaměstnaným lidem odborné bezplatné psychologické a poradenské služby: ▶ Individuální psychologické poradenství. ▶ Profesní diagnostika. ▶ Skupiny osobnostního rozvoje. Cílem modulu je pomoci osobám cílové skupiny: ▶ Vyrovnat se s nepříznivou sociální situací, tj. dlouhodobou nezaměstnaností. ▶ Zmapovat psychologické překážky, bránící integraci na trh práce.

62

▶ Zmapovat a rozvíjet vlastní potenciál. ▶ Rozvinout charakteristiky osobnosti, které zvyšují šance na uplatnění na trhu práce (komunikační dovednosti, asertivita a další). ▶ Naučit se techniky zvládání stresu. ▶ Definovat možnosti profesního růstu. ▶ Zlepšit svou pozici na trhu práce. ▶ Celkově zkvalitnit a rozvíjet smysluplný a důstojný život.

Cílová skupina modulu Psychologické poradenství, profesní diagnostika Cílovou skupinou jsou dlouhodobě nezaměstnaní lidé. V období od dubna 2005 do května 2006 byl modul ověřován v praxi na cílové skupině dlouhodobě nezaměstnaných osob se zdravotním postižením v oblasti Krnovska a Bruntálska. Služby modulu Psychologické poradenství, profesní diagnostika využilo 103 dlouhodobě nezaměstnaných osob se zdravotním postižením.

Metody modulu Psychologické poradenství, profesní diagnostika V modulu Psychologické poradenství, profesní diagnostika byly v rámci ověřování používány následující odborné metody: ▶ Suportivní psychoterapie. ▶ Profesní diagnostika, psychodiagnostické testy pro profesní diagnostiku. ▶ Metody skupinové poradenské práce: • Programované diskusní skupiny. • Nácvik sociálních dovedností. • Autogenní trénink. • Řízená imaginace. Suportivní psychoterapie Principů této metody využívá individuální psychologické poradenství. Počet poradenských konzultací se stanovuje individuálně, na základě charak-

63

5

5

teru problému a stanoveného cíle dlouhodobě nezaměstnaného a pohybuje se v rozmezí 5 – 10 konzultací. Principy suportivní psychoterapie: ▶ Psycholog vytváří pro uživatele bezpečné prostředí, ve kterém může bez obav a zábran vyjádřit svoje myšlenky a pocity. Již samotné „vypovídání se“ má katarktický účinek, vede k psychickému uvolnění a zároveň posiluje a prohlubuje vztah psychologa a uživatele. ▶ Psycholog nehodnotí chování a prožívání uživatele. Zážitek neodsouzení a nekritizování vede u uživatele k úlevě a je velkým zdrojem podpory. ▶ Psycholog aktivně naslouchá uživateli, využívá k tomu adekvátních neverbálních projevů (oční kontakt, přikyvování, stabilní otevřený sed a další.) ▶ Psycholog poskytuje uživateli pozitivní zpětnou vazbu. Projevy uznání a chvály se mají týkat toho, co je pro uživatele významné a co za pochvalu opravdu stojí. ▶ Psycholog povzbuzuje uživatele k vlastním rozhodnutím. Pomoc projevuje uváděním alternativ, upozorněním na různá hlediska. Je důležité vyhnout se indoktrinaci uživatele hodnotovým systémem psychologa. ▶ Psycholog podporuje pozitivní rysy osobnosti uživatele, mobilizuje jeho nevyužitý potenciál. ▶ Psycholog neposkytuje přímé, direktivní rady, ani v případě, že je uživatel sám žádá. ▶ Psycholog, ve vhodný okamžik průběhu poradenské práce, poskytuje tzv. interpretace – výklad souvislostí mezi chováním uživatele a reakcí druhých lidí, výklad příčin problémových vztahů, výklad vztahů mezi minulým a současným chováním atd. Uživateli je možné na podkladě podrobně rozebraných konkrétních situacích opakovaně ukázat, jak a čím on sám přispívá k rozvoji a udržování takových vztahů a chování, které jej neuspokojují. Profesní diagnostika Profesní diagnostika vede ke zjišťování motivačních, osobnostních a intelektových předpokladů pro vhodný výběr profese nebo zhodnocení možností

64

dalšího profesního vývoje. Psycholog využívá k účelu profesně-diagnostického vyšetření odborné psychodiagnostické metody, dbá na jejich adekvátní výběr a správnou administraci. Psycholog klade důraz na navázání dobrého kontaktu, vytvoření atmosféry důvěry a bezpečí. Je si vědom snížené adaptace a zvýšené úzkosti dlouhodobě nezaměstnaných v situaci testování. Negativní pocity nezaměstnaného jsou podmíněny předsudky a chybějícími zkušenostmi kontaktu s psychologií a psychology, ale i strachem, že v testování nedosáhne dobrých výsledků a potvrdí se neschopnost, abnormalita. Psycholog zjišťuje motivaci uživatele k profesně-diagnostickému vyšetření. Zjišťuje, co se chce o sobě uživatel dozvědět a zda se budou od zjištěných skutečností odvíjet nějaká rozhodnutí. Součástí profesně-diagnostického vyšetření je také pozorování uživatele. Psycholog si všímá, jak uživatel reaguje na zadávání úkolů, jak jej ovlivňuje úspěch či neúspěch. Na registraci a popis pozorovaných charakteristik navazuje interpretace, analýza získaných údajů. V průběhu profesně-diagnostického vyšetření jsou zaznamenávány základní anamnestické údaje, podrobněji je zjišťovaná pracovní anamnéza: ▶ Výběr profese, typ vzdělání, motivace k volbě a spokojenost s ní. ▶ Práce v oboru či mimo něj. ▶ Zastávané pracovní pozice, úspěšnost, spokojenost. ▶ Změny zaměstnání, jejich příčiny. ▶ Konflikty na pracovišti a jejich řešení. ▶ Profesní plány. ▶ Mimopracovní aktivity, zájmy, koníčky. Výsledkem profesně-diagnostického vyšetření je pracovně-psychologický posudek, který je syntézou a integrací všech údajů získaných během vyšetření (údaje z pozorování, anamnestické údaje a testové výsledky). Psychologický posudek je formulován s ohledem na účel vyšetření a má odpovídat na položené otázky (např. naznačit možnosti dalšího profesního vývoje, objasnit pozadí potíží při pracovním začleňování, zdůvodnit vhodnost či nevhodnost

65

5

určité volby). Do posudku adresovaného uživateli nepatří konkrétní hodnoty testových skórů, indexů, kvocientů apod. Posudek má být napsán tak, aby mu uživatel rozuměl. Metody skupinové poradenské práce: Ve skupinové psychoterapii se využívá následujících metod: ▶ Programované diskusní skupiny Forma skupinového poradenství s danou strukturou skupinových setkání. Členové skupiny diskutují na předem dané téma. Do diskuse vstupuje vedoucí se svými výklady, radami. Metoda programovaných diskusních skupin kombinuje prvky racionální a interpersonální skupinové psychoterapie.

5

▶ Nácvik sociálních dovedností Metoda, která vychází z behaviorismu a předpokládá, že mnohé problémy v životě pramení z neosvojených nebo nevhodně osvojených vzorců chování. Vhodnějším vzorcům chování je možné se naučit prostřednictvím sociálního učení. Mezi sociální dovednosti vhodné k nácviku patří - prezentace sebe sama, komunikace, asertivita. Nácvik využívá modelových situací, kterými se uživatel učí otevřeně vyjadřovat svoje myšlenky a pocity, navazovat a udržovat rozhovor, mluvit před více lidmi, prosazovat oprávněné požadavky, odmítat to, co si nepřeje. ▶ Autogenní trénink Autogenní trénink je nejrozšířenější relaxační metodou. Jedná se o krátká, pravidelná a systematická cvičení, při nichž se dosahuje uvolnění v různých částech a orgánech těla prostřednictvím koncentrace na příslušné subjektivní pocity. Cvičení postupují v tomto sledu: nácvik pocitu tíhy – nácvik pocitu tepla - vnímání srdeční činnosti – nácvik klidného dechu – regulace břišních orgánů – uvolnění oblasti hlavy. Autogenní trénink se provádí v polohách určených pro relaxaci (vleže, vsedě).

66

▶ Řízená imaginace Řízená imaginace navazuje na autogenní trénink. Jedná se o vytváření obrazných představ v relaxovaném stavu, na základě sugestivních instrukcí vedoucího skupiny. Tyto představy prohlubují zážitek psychického uvolnění a zároveň jsou mostem k dalšímu sebepoznání.

Personální zajištění služeb modulu Psychologické poradenství, profesní diagnostika Fungování modulu Psychologické poradenství, profesní diagnostika zajišťoval v průběhu ověřování tým pracovníků ve složení: ▶ Vedoucí programu integrace. ▶ Psycholog č. 1. ▶ Psycholog č. 2.

Jak probíhalo poskytování služeb modulu Psychologické poradenství, profesní diagnostika v průběhu praktického ověření v období od dubna 2005 do května 2006 Modul Psychologické poradenství navazoval na služby modulu Poradenství. Na počátku celého procesu obdržel dlouhodobě nezaměstnaný člověk se zdravotním postižením od sociálně-poradenského pracovníka informační leták a podrobné informace o daném modulu.

67

5

5

Informační leták k modulu Psychologické poradenství, profesní diagnostka.

68

V informačním letáku byly představeny služby modulu Psychologické poradenství, profesní diagnostika. Služby modulu byly v průběhu ověření poskytovány ve Vzdělávacím a poradenském centru pro nezaměstnané v Krnově.

5

Vnitřní strana informačního letáku k modulu Psychologické poradenství, profesní diagnostika. Obsahově a graficky je připravena tak, aby dlouhodobě nezaměstnanému člověku poskytla základní informace a alespoň částečně rozptýlila obavy z psychologického poradenství a profesní diagnostiky.

69

Jak již bylo zmíněno, služby modulu Psychologické poradenství, profesní diagnostika navazovaly na služby modulu Poradenství. Při individuálních poradenských konzultacích mezi dlouhodobě nezaměstnaným člověkem a sociálně-poradenským pracovníkem se mnohdy otevřely vážnější osobní nebo rodinné problémy. V těchto případech nabídl sociálně-poradenský pracovník pomoc odborníka – psychologa. Nezaměstnaný člověk měl již dobrou zkušenost s naší organizací a dostatečnou důvěru, aby překonal obecnou obavu z psychologa. Účastník většinou nabídku přijal, sociálně-poradenký pracovník jej představil psychologovi a domluvil mu termín prvního setkání. V jiných případech projevil dlouhodobě nezaměstnaný sám zájem o profesní diagnostiku nebo o účast ve skupinách osobnostního rozvoje. Také v těchto případech dohodl sociálně-poradenský pracovník termín prvního setkání nezaměstnaného s psychologem.

5 Fotografie z průběhu psychologického poradenství.

Ve stanovený den přicházel dlouhodobě nezaměstnaný na sjednanou schůzku do poradenské místnosti v budově Vzdělávacího a poradenského centra v Krnově. Poskytování služeb modulu Psychologické poradenství začí-

70

nalo úvodním rozhovorem uživatele s psychologem. Dlouhodobě nezaměstnaný člověk získal konkrétní informace o tom, jakým způsobem a v jakém rozsahu mu bude služba poskytována – například, jakým způsobem proběhne profesně-diagnostické vyšetření nebo jak probíhá individuální psychologické poradenství. Další průběh poskytovaných služeb modulu Psychologické poradenství závisel na zvolené službě: ▶ Individuální psychologické poradenství. ▶ Profesní diagnostika. ▶ Skupiny osobnostního rozvoje. Při individuálním psychologickém poradenství uživatel pravidelně docházel na domluvené schůzky s psychologem. Psycholog dával v průběhu individuální práce najevo, že uživatel může bez obav a zábran vyjádřit svoje myšlenky a pocity. Již samotné „vypovídání se“ vedlo k úlevě. Psycholog nehodnotil chování a prožívání uživatele. Zážitek neodsouzení a nekritizování byl zpravidla pro nezaměstnaného neobvyklý a podporoval jeho sebeúctu. Psycholog byl dlouhodobě nezaměstnanému plně k dispozici, byl připravený naslouchat jeho starostem bez toho, aniž by ho hodnotil či kritizoval, nebo lacině utěšoval. Pomáhal mu porozumět jeho životní situaci, poskytoval podporu při hledání možností řešení. Psycholog povzbuzoval uživatele k vlastním rozhodnutím, posiloval jeho samostatnost a aktivitu, dával najevo důvěru v jeho schopnosti a kladné stránky osobnosti. Psycholog neposkytoval přímé, autoritativní rady, a to ani v případech, kdy je uživatel sám požadoval. Uživateli však ukazoval na podkladě podrobně rozebraných konkrétních situacích, jak a čím on sám přispívá k rozvoji a udržování neuspokojivé životní situace. Při profesní diagnostice psycholog zjišťoval motivační, osobnostní

71

5

a intelektové předpoklady uživatele pro vhodný výběr profese nebo poskytl zhodnocení možností dalšího profesního vývoje. Po zhodnocení psychodiagnostických testů, vyplněných uživatelem, vypracoval psycholog závěrečnou zprávu a doporučení k profesnímu rozvoji, se kterými seznámil uživatele.

Psycholožka ukazuje, jak se vyplňují diagnosticé testy.

5

Pokud měl nezaměstnaný člověk zájem o skupinové formy setkávání, mohl si vybrat z nabídek skupin osobnostního rozvoje. Tyto skupiny umožňovaly dlouhodobě nezaměstnanému člověku dosáhnout různých cílů, například rozvíjet své sociální dovednosti, naučit se lépe komunikovat, relaxovat nebo zvládat stresové situace. Nezaměstnaný člověk mohl také docházet do Klubu. Zde se scházeli účastníci komplexního programu integrace, aby si neformálně povídali, sdíleli a vyměňovali své životní zkušenosti, případně relaxovali pod vedením psychologa.

72

Paní B. předává v Klubu své zkušenosti z práce s keramickou hlínou. Po ukončení služeb modulu Psychologické poradenství se setkával uživatel se sociálně-poradenským pracovníkem. Společně hodnotili, zda služby modulu Psychologické poradenství pomohly naplnit cíle uživatele (například, zná-li nyní uživatel své profesní předpoklady a ví, pro jaké povolání se hodí). Pokud bylo dosaženo stanoveného cíle, bylo po vzájemné domluvě ukončeno poskytování služeb modulu Psychologické poradenství, profesní diagnostika.

Osobní zkušenosti a doporučení z realizace modulu Psychologické poradenství, profesní diagnostika V modulu Psychologické poradenství, profesní diagnostika jsem pracovala jako psycholog. Po zahájení komplexního programu se ukázalo, že dlouhodobě nezaměstnaní lidé se zdravotním postižením mají obavy využít přímo modul Psychologické poradenství, profesní diagnostika. Domnívám se, že pro většinu lidí, kteří nemají předcházející pozitivní zkušenost s odborníkem - psycholo-

73

5

5

gem, je obtížné říci si o odbornou pomoc přímo. Často chybí konkrétní představa o psychologické pomoci. Lidé se obávají stigmatizace ze strany okolí („je to blázen - chodí k psychologovi“), mají pocit, že situaci zvládají a najde se i jiné řešení. Dlouhodobě nezaměstnaní lidé tedy přicházeli nejprve do modulu Poradenství za sociálně-poradenským pracovníkem, kde po rozhovoru dospěli k rozhodnutí využít i odbornou psychologickou pomoc. Důležitým aspektem v jejich rozhodování bylo i osobní seznámení s prostředím, kde psychologické poradenství probíhalo, osobní setkání a domluva schůzky přímo s psychologem za pomoci sociálně-poradenského pracovníka. Motivací lidí k využití psychologického poradenství byla potřeba řešení závažnějších osobnostních krizí, konfliktů v rodině, partnerských neshod, osamělosti a pocitů nepotřebnosti, problémů s alkoholem, zdravotních problémů, ale i potřeba vyjasnění si vlastních potřeb, hodnot a postojů k základním životním otázkám. V rámci profesní diagnostiky si zájemci chtěli vyzkoušet psychodiagnostické metody zaměřené na sebepoznání (definování silných stránek, případně rezerv) a na zjištění motivačních, osobnostních a intelektových předpokladů pro vhodný výběr profese nebo zhodnocení možností dalšího profesního vývoje. Psychologické poradenství se jen výjimečně odehrávalo během jednoho setkání. V takových případech se jednalo zpravidla o akutní krizovou intervenci. Většina účastníků měla zájem o dlouhodobou spolupráci s psychologem s cílem lépe zvládat obtížné životní situace nebo řešit závažnější problémy. V průběhu psychologického poradenství bylo často žádoucí využívat i podpůrnou psychoterapii. Některá setkání byla velmi bouřlivá, plná odplývajícího napětí, rozčarování, vzteku a agrese. Odehrávala se také setkání smutná, se slzami, vnitřní bolestí, sebelítostí, stavěním vzdušných zámků, depresemi i uvolněním. Jiná setkání probíhala v konstruktivní atmosféře hledání řešení, bilancování a plánování. Profesní diagnostika probíhala dle naplánovaného rozvrhu testování (2 - 3 schůzky), následně pak proběhlo seznámení s výsledky testování, závěry a doporučeními. Zpočátku panovala vůči testování veliká nedůvěra, velmi časté byly obavy ze selhání, z odhalení nežádoucích informací („jsem hloupý, neschopný“), které budou zveřejněny atd. Postupně se tyto překážky podařilo překoná-

74

vat, účastníci byli ujištěni o ochraně svých osobních údajů a výsledků testování a následné využitelnosti získaných údajů v osobním i profesním životě. Z životních příběhů dlouhodobě nezaměstnaných lidí se zdravotním postižením postupně vyplynuly některé charakteristické problémy, které se opakovaly u více účastníků. Především u žen se jednalo například o pocity osamělosti, nepotřebnosti, nedostatku aktivity, nezvládání stresových situací, neschopnost vyrovnat se s agresí apod. Na základě těchto informací dostali účastníci nabídku docházet do skupin osobnostního rozvoje pod vedením psychologa. Tato aktivita byla velmi vítaná, začaly se pravidelně scházet skupinky lidí (5-7), kteří společně nacvičovali praktické zvládání zátěžových situací, předávali si své životní zkušenosti a vzájemně se podporovali. Účastníci dokonce sami společně organizovali i zcela neformální setkávání (Klub) s vlastním programem, např. tvoření z keramické hlíny, receptová burza, relaxace aj. Přínos všech aktivit modulu Psychologického poradenství, profesní diagnostiky byl zřejmý z hodnocení samotných účastníků, kteří ve zpětných vazbách oceňovali především lidský přístup psychologa, dostupnost a potřebnost odborné pomoci, možnost vyzkoušet si bezpečně psychodiagnostické dotazníky a testy a praktické nácviky překonávání překážek ve skupinách osobnostního rozvoje. Z realizace modulu vyplynula pro psychologické poradenství u dlouhodobě nezaměstnaných osob tato doporučení: ▶ Seznámení s psychologem před zahájením psychologického poradenství. ▶ Vytvoření soukromí a bezpečí pro setkání. ▶ Navázání dobrého vztahu, vytvoření bezpečné a důvěrné atmosféry. ▶ Ochrana osobních údajů a výsledků testování. ▶ Překonání napětí, nejistoty, obav a předsudků. ▶ Připravenost a dovednost empaticky naslouchat. ▶ Podpora ve vyjádření potřeb, myšlenek a pocitů. ▶ Pomoc analyzovat neuspokojivou životní situaci, zprostředkovat porozumění. ▶ Víra ve schopnost člověka činit rozhodnutí a řešit vlastní situaci. ▶ Podpora sebeúcty.

75

5

▶ ▶ ▶ ▶ ▶

Vyhnout se odsuzování, kritice nebo utěšování. Vyhnout se přímým radám. Práce ve skupinách osobnostního rozvoje. Spolupráce s návaznou sítí (poradny, psychiatři, lékaři atd.). Možnost individuální i skupinové supervize pro psychologa jako prevence vyhoření. ▶ Vlastní vzdělávání a výcvik odborného pracovníka – psychologa.

5

76

Kapitola 6 REALIZAČNÍ TÝM V této kapitole najdete příklad složení týmu, který poskytuje služby dlouhodobě nezaměstnaným osobám se zdravotním postižením. Seznámíte se s některými možnostmi sebezkušenostního vzdělávání vhodného pro pracovníky v pomáhajících profesích. Informace o individuální a týmové supervizi dokreslí pohled na fungování a rozvoj týmové práce. V závěru kapitoly najdete zajímavosti z podpůrného auditu sociálních služeb, který proběhl v naší organizaci v lednu 2006 a v průběhu následujících let bude probíhat ve všech organizacích poskytujících sociální služby. Ve vaší praxi, v pomáhající profesi, jste se možná už setkali s tím, že zajistit kvalitu v poskytování služeb vyžaduje jiné a svým způsobem náročnější postupy a přístupy, než je tomu například ve výrobní sféře. Na rozdíl od produkce výrobků není u služeb možná výstupní kontrola před tím, než je zákazník použije. Služby se „vyrábějí“ a „spotřebovávají“ současně. Klíčem kvalitních služeb jsou proto lidé, kteří je přímo poskytují.1 Naším prvním úkolem k sestavení vhodného týmu, který měl zajišťovat služby pro dlouhodobě nezaměstnané se zdravotním postižením, bylo provedení pečlivého výběru vhodných pracovníků. Druhý úkol spočíval v zaškolení těchto pracovníků. Třetím úkolem bylo zajištění dobrých pracovních podmínek a poskytnutí podpory nezávislého odborníka (supervizora). Z našich zkušeností vyplývá, že nejdůležitější vlastností člověka, pracujícího v pomáhající profesi je otevřenost a pozitivní vztah k lidem využívají1

Zavádění standardů kvality sociálních služeb do praxe. Praha, MPSV 2002.

77

6

cích služeb, a to bez jakýchkoli podmínek. Je nutné, aby pracovník přijímal nezaměstnané jako cenné osoby, bez ohledu na to, kým jsou, co říkají nebo dělají. Při výběru jednotlivých členů týmu jsme proto kladli důraz na to, aby vybraní pracovníci byli empatičtí, komunikativní, měli pozitivní vztah k lidem a zajímali se o další sebevzdělávání. Realizační tým, zajišťující námi představený program, zahrnoval dvě kontaktní pracovnice, dva sociálně-poradenské pracovníky, dva psychology, dva lektory, dva mistry chráněných dílen, dva pomocné mistry a vedoucího programu integrace. Nebylo nutné, aby na realizaci komplexního programu integrace pracovali všichni pracovníci na plný pracovní úvazek. Plný úvazek měli pouze sociálně-poradenští pracovníci, mistři chráněných dílen a vedoucí programu integrace. Jednotliví pracovníci měli v realizačním týmu především následující úkoly: ▶ Kontaktní poradenští pracovníci – zajišťovali první kontakt s dlouhodobě nezaměstnanými lidmi se zdravotním postižením. Podávali základní informace o službách jednotlivých modulů. ▶ Sociálně-poradenští pracovníci poskytovali každodenně služby modulu Poradenství. Pomáhali osobám cílové skupiny překonávat konkrétní problémy. Pokud některý problém přesahoval možnosti modulu Poradenství, nabídli a zajistili služby dalších 3 modulů. Stále však zůstávali průvodcem dlouhodobě nezaměstnaného člověka se zdravotním postižením.

6

▶ Mistři chráněných dílen řídili všechny činnosti chráněných dílen. Zajišťovali zakázky pro dílny, organizovali a účastnili se výroby, pomáhali uživatelům (modulu Obnova pracovních návyků, zaměstnání) zvládnout všechny dovednosti a obnovit pracovní návyky. ▶ Pomocní mistři pomáhali osobám, využívajícím modul Obnova pracovních návyků, zaměstnání, se zvládnutím každodenního chráněného za-

78

městnání. Pomáhali jim naučit se všechny pracovní dovednosti, zvládnout ovládání zařízení a pracovní postupy. Pomocní mistři asistovali při výrobě. Psychicky podporovali také uživatele, aby zvládli velkou změnu spojenou s každodenním zaměstnáním. ▶ Lektoři prováděli přípravu a realizaci vzdělávacích kurzů. ▶ Psychologové poskytovali služby modulu Psychologické poradenství, profesní diagnostika. Jednalo se o individuální psychologické poradenství, profesní diagnostiku, dále o organizaci a vedení skupin osobnostního rozvoje. S každým pracovníkem týmu byl po nástupu do zaměstnání sestaven plán osobního rozvoje. Plán osobního rozvoje sloužil na jedné straně k naplánování vzdělávacích aktivit (školení, výcviků apod.), na straně druhé k zaznamenání absolvovaných vzdělávacích aktivit. Jednotliví členové týmu mohou ovlivnit náplň svého plánu osobního rozvoje, a tím se podílet na svém profesním rozvoji. Důležitými prvky v plánu osobnostního rozvoje jsou výcviky a supervize.

Sociálně-psychologický výcvik Základním sebezkušenostním vzdělávacím kurzem, který se nám osvědčil pro pracovníky v přímém kontaktu s nezaměstnanými lidmi, je sociálně-psychologický výcvik. Sociálně-psychologické výcviky jsou zaměřeny zážitkově. Cílem je motivovat účastníky výcvikové skupiny tak, aby na základě vlastního prožívání a vlastních zkušeností rozšířili svůj lidský i odborný potenciál. Náplní výcviku je trénink empatie a vedení poradenského rozhovoru, práce s velkou a malou skupinou, sociálně-psychologické metody a techniky obsahující psychoterapeutické prvky.

79

6

Fotografie ze sociálně-psychologického výcviku.

6

Sociálně-poradenský pracovník Alois Chaloupek hodnotí sociálně-psychologický výcvik takto: „Mohl jsem si uvědomit zralé a nezralé oblasti své osobnosti a jejich dopad na samotnou práci s dlouhodobě nezaměstnanými lidmi se zdravotním postižením. Naučil jsem se zásadám vedení empatického rozhovoru a používání speciálních technik sociální práce. Například při individuální práci s paní V.Z. (49 let, základní vzdělání, 3 roky nezaměstnaná, částečně invalidní - špatná funkce štítné žlázy) jsem se před výcvikem více soustředil při rozhovoru na zjišťování informací a faktů, než na porozumění problémům a potížím. Toto jsem si uvědomil až díky výcviku. Po návratu z výcviku jsem se snažil omezovat kladení otázek a zjišťování faktů a začal věnovat hlubší pozornost empatickému naslouchání. Po takto vedených konzultacích se paní V.Z. vyjádřila, že má ke mně důvěru, cítí se bezpečně a vnímá opravdový zájem, který dříve nevnímala. Prostřednictvím sociálně-psychologického výcviku jsem získal hlubší porozumění a přijetí sebe samého i ostatních lidí.“

80

Supervize Supervize je základem péče a rozvoje jednotlivých pracovníků týmu v pomáhajících profesích. V posledních deseti letech začala být supervize v pomáhajících profesích uznávána jako důležitý prvek pro zajištění kvality poskytování sociálních služeb. Tento vývoj souvisí také se zaváděním standardů kvality sociálních služeb, které vydalo Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR v roce 2002. Zde je supervize považována za nezbytnou součást fungování týmů, které poskytují sociální služby. Supervize, jako metoda zaměřená na zvyšování kvality a profesionality práce v pomáhajících profesích, se v České republice začala objevovat teprve v 60. letech 20. století. Od 70. let u nás začaly probíhat supervize formou balintovských skupin2 pod vedením Jaroslava Skály a Jiřího Růžičky, zejména pak v oblasti psychiatrie a psychologie. Od počátku 90. let se zavádí soustavnější vzdělávání v supervizi pro odborníky nejrůznějších profesí a od roku 1997 se realizují dlouhodobé supervizní výcviky pořádané pod Českým institutem pro supervizi. V rámci našeho komplexního programu integrace dlouhodobě nezaměstnaných osob se zdravotním postižením na trh práce zajišťuje supervizi v naší organizaci nezávislá supervizorka PhDr. Jitka Lakomá, CSc. Po úvodní společné konzultaci se supervizorkou jsme se rozhodli pro týmovou supervizi kombinovanou dle potřeby se supervizí individuální. Výhody týmové supervize jsou následující: ▶ Efektivní a ekonomické využití času. ▶ Podpůrná atmosféra skupiny, neboť noví pracovníci se mohou podělit o své úzkosti a zjistit, že také ostatní čelí podobným problémům. ▶ Supervidovaní těží z reflexí, zpětné vazby i příspěvků svých kolegů, stejně jako supervizora. 2

Autor metody je Michael Balint (1896-1970), který vystudoval medicínu a absolvoval psychoanalytický výcvik. Na základě své praxe dospěl k přesvědčení, že lékař se musí zabývat nejen pacientovou nemocí z fyzické, ale i psychické stránky. Své přesvědčení ověřil v praxi a došel k důležitým závěrům z hlediska vztahu lékař - pacient a jeho vlivu na uzdravení pacienta.

81

6

▶ Skupina může nabídnout různorodost životních zkušeností, typů osobnosti, věku i pohlaví jednotlivých členů skupiny, což umožňuje větší pravděpodobnost, že se někdo ze skupiny dokáže vcítit do supervidovaného člověka nebo člověka, kterému supervidovaný poskytuje služby. ▶ Skupina nabízí více příležitostí k využití širší škály supervizních technik. ▶ Dochází k uvolnění napětí a řešení skrytých konfliktů mezi členy pracovního týmu. Nevýhody týmové supervize: ▶ Skupinová dynamika nemusí být vždy ku prospěchu, zvláště pokud ve skupině vládne soupeřivost nebo jsou zde dlouhodobě neřešené konflikty. V těchto případech může dojít k rozladění, nedůvěře až k rozkladu skupiny. Týmová supervize rovněž předpokládá, že supervizi potřebuje kromě členů týmu také tým jako celek. Od jiných forem supervize se liší také tím, že nevyhnutelně zahrnuje i jistá stádia vývoje týmu.3 Pracovníci týmu měli možnost vždy požádat o individuální supervizi. V průběhu realizace komplexního programu bylo běžně využíváno i této formy supervize. Naše supervizorka Jitka Lakomá hodnotí průběh týmové a individuální supervize v období realizace komplexního programu takto: „Ať již chápeme supervizi jako širší nahlížení na případ či situaci nebo jako proces sledování a hodnocení, je vždy nezbytné, aby vztah mezi supervizorem a supervidovaným byl založen na otevřeném dialogu a vzájemném respektu. Jedině pak je to vztah bezpečný, který může přispívat k rozvoji intuice a tvořivosti jednotlivců i celého pracovního týmu.

6

Z užívaných metod, které se nám v průběhu týmové supervize osvědčily, stojí 3

Podrobnější informace k supervizi v pomáhajících profesích můžete najít v knize: Hawkins P., Shohet R.: Supervize v pomáhajících profesích. Praha, Portál 2004.

82

za uvedení následující: ▶ balintovské skupiny, kde nejen fáze hledání řešení, ale zejména fáze fantazií, kdy členové týmu poskytují spontánní a necenzurovaná sdělení k „případu“ protagonisty, umožňuje v bezpečné atmosféře „sáhnout si“ na svoje nevědomé nebo neuvědomované problémy, ▶ analýza kasuistik, ▶ hraní rolí a přehrávání různých modelových situací, ▶ zpětné vazby z pracovního týmu, ▶ koterapie při vedení klientů či skupiny klientů, ▶ tématické diskuse, ▶ sociálně psychologický výcvik, kterým postupně prochází všichni členové supervidovaného týmu. Výcvik je zážitkově zaměřen a jeho náplní je například trénink empatie, vedení individuálního rozhovoru, práce s malou i velkou skupinou klientů, techniky orientované na verbální a neverbální komunikaci, relaxační metody a sociálně psychologické metody obsahující psychoterapeutické prvky, např. projektivní arteterapie, muzikoterapie, psychodrama, psychogymnastiky aj. V individuální supervizi se věnujeme pestré mozaice vztahů i emocí, které si pracovník přenáší do své práce s klienty, snažíme se odkrýt klíčový problém i přenosovou dynamiku mezi pracovníkem a klientem, posilujeme sebedůvěru a tvořivost, hledáme vhodnější metody a přístupy, facilitujeme utváření optimálních vztahů s klienty i spolupracovníky. Po počátečních fázích objasňování a posuzování volených metod, se postupně supervidovaný tým REINTEGRY dostává do stádia spolupráce, kdy je supervize nahlížena jako komplexní profesionální pomoc pomáhajícím, která umožňuje reflektovat jednání pracovníka v kontextu všech zúčastněných osob. Výsledkem jsou pak efektivnější způsoby myšlení i chování vůči klientům, stejně tak jako nové chápání vlastní role a profesionality v dané instituci.

83

6

Podpůrný audit kvality sociálních služeb V oblasti sociálních služeb dochází v posledních letech k výrazným změnám, zejména v přístupu k uživatelům sociálních služeb a v používaných metodách sociální práce. Ministerstvo práce a sociálních věcí se snaží na tyto posuny reagovat pomocí systémových změn, které zajistí poskytování kvalitních služeb v souladu se současnou úrovní poznání. V roce 2002 vydalo ministerstvo Standardy kvality sociálních služeb, ve kterých popisuje, jak má vypadat kvalitní sociální služba. Inspekce a audity ministerstva práce a sociálních věcí jsou zaváděny do praxe v závislosti na přijímání potřebných zákonů. Ministerstvo vede registr zařízení, která dobrovolně procházejí těmito inspekcemi. Současně je metodika inspekce používána v případech odůvodněných pochybností o kvalitě služeb poskytovaných zařízeními, dotovanými ministerstvem.

6

Činnost naší organizace, stejně jako všech nestátních neziskových organizací, je závislá na poskytování grantů. Komplexní program integrace dlouhodobě nezaměstnaných osob se zdravotním postižením na trh práce je realizován z programu Phare 2003 RLZ. Poskytovatelem dotace je Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. Obrátili jsme se na inspektory ministerstva práce a sociálních věcí a zažádali o podpůrný audit kvality sociálních služeb v naší organizaci. Tento audit se uskutečnil v lednu 2006. Zaváděním standardů kvality sociálních služeb do praxe se zabýváme v naší organizaci necelé dva roky. Metodiku, vnitřní pravidla i standardy poskytování služeb čtyř modulů jsme vytvářeli na základě standardů vydaných Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR. Inspektoři si od naší organizace předem vyžádali k prostudování písemnou dokumentaci našeho zařízení. Samotný audit probíhal dva dny. Jeho součástí byly jak rozhovory s vylosovanými nezaměstnanými lidmi, kteří využili našich služeb, tak také se zaměstnanci jednotlivých modulů. Rozhovory probíhaly strukturovaně, bez přítomnosti dalších osob. Příjemně nás překvapil přístup inspektorů k jednotlivým vylosovaným lidem.

84

Paní J.K. (51 let, 1 rok nezaměstnaná, základní vzdělání, zdravotně znevýhodněná – onemocnění kloubů). Od října 2005 se účastní programu - konkrétně modulu Obnova pracovních návyků, zaměstnání. Na začátku auditu byla vylosována k pohovoru. Svou zkušenost s inspektorem vyjádřila takto: „Před rozhovorem s inspektorem jsem měla takový strach, až se mi z toho dělalo špatně od žaludku. Řekla jsem si, že nikomu nic neřeknu, že mluvit přece s nikým nemusím. Pan inspektor byl ale příjemný a zajímal se o mě. Nakonec jsem se s ním mluvit nebála.“ Další součástí auditu byly rozhovory s celým týmem, který poskytuje sociální služby. Inspektoři ověřovali, zda písemné materiály, které jsme jim poskytli, odpovídají skutečnosti. Zjišťovali také odborné znalosti jednotlivých pracovníků týmu, jejich názory, postoje a orientaci v problematice standardů kvality sociálních služeb. Dále se uskutečnil rozhovor s vedením organizace. Na závěr jsme obdrželi záznamy z rozhovorů s uživateli i zaměstnanci a protokol o výsledku podpůrného auditu kvality sociálních služeb. Protokol obsahoval 11 stránek a hodnotil každý standard a jeho naplňování v naší organizaci. V závěru byl uveden souhrn nejdůležitějších zjištění a návrh opatření. V souhrnu byly vyzdviženy nejsilnější stránky naší organizace a problematické oblasti, které vyžadují změny. Mezi nejsilnější stránky naší organizace byly zařazeny: ▶ Osobní a profesionální přístup zaměstnanců k lidem, využívajících sociálních služeb. ▶ Vysoká odborná úroveň zpracované metodiky sociálního poradenství, především v oblasti zaměřené na poradenský rozhovor. ▶ Zpracování návazné sociální sítě. ▶ Postoj vedení organizace ke všem zaměstnancům. Oblasti, které musíme dopracovat, se týkají například veřejného závazku na našich internetových stránkách nebo dopracování podrobnějších informací pro nezaměstnané osoby o možnostech podání stížností v naší organizaci.

85

6

Pro další podobné typy auditů a inspekcí vidíme jako důležité, aby jednotliví členové týmu znali „jazyk“ inspektorů a standardů. Důležité je také zpracovat veškeré písemné materiály kvalitně a především přehledně, aby se v nich dobře orientovali všichni pracovníci týmu poskytujícího sociální služby. Kontaktní pracovnice M.Š. se vyjádřila k rozhovoru s inspektory takto: „Ptali se mě, jak je zajištěn můj profesní rozvoj. Vůbec jsem jim nerozuměla, co tím myslí. Byla jsem na školení, na kterém jsem se učila telefonovat a mluvit s lidmi, ale nedošlo mi, že se mě ptali právě na toto.“ Na základě našich zkušeností ze vzdělávání pracovníků, týmové a individuální supervize a auditu kvality sociálních služeb vyplynula následující doporučení. ▶ Vzájemná spolupráce a složení týmu, který poskytuje sociální služby, jsou pro realizaci každého projektu klíčové. ▶ Je důležité věnovat velkou pozornost nejen výběru vhodných pracovníků, ale také jejich dalšímu vzdělávání, pozitivní motivaci a možnosti skupinové i individuální supervize. ▶ Každá chyba v některé z těchto oblastí se následně odrazí v kvalitě poskytovaných služeb. Naopak vložené investice, čas a finance, do výše uvedených oblastí mají pozitivní dopad na celkový průběh, kvalitu a výstupy poskytovaných služeb.

6

86

Kapitola 7 METODY SOCIÁLNÍHO PORADENSTVÍ Tato kapitola nabízí stručný přehled metod sociální práce, které jsou používány v modulu Poradenství - klíčovém modulu celého komplexního programu integrace. Poskytne vám základní informace o poradenském rozhovoru, úkolově orientovaném přístupu, socioterapii a speciálních technikách sociální práce. Při práci s dlouhodobě nezaměstnanými lidmi jsme přihlíželi k jejich profesně-osobnostním specifikům, podle nichž jsme volili vhodné metody a techniky sociální práce. V naší praxi jsme využívali především tyto metody a techniky: ▶ Poradenský rozhovor. ▶ Úkolově orientovaný přístup. ▶ Socioterapie. ▶ Speciální techniky sociální práce. Praktické užívání uvedených metod vyžaduje absolvování školení a výcviků těchto metod a práci pod odbornou supervizí.

Poradenský rozhovor Poradenský rozhovor je jednou ze základních metod sociální práce. Jedná se o sdělování a sdílení pocitů, názorů, zkušeností nebo nadějí dlouhodobě nezaměstnaného člověka se sociálně-poradenským pracovníkem. Vzájemná komunikace mezi nimi zahrnuje verbální i neverbální složky.

87

7

Základními fázemi rozhovoru jsou: ▶ Příprava. ▶ Zahájení a otevření rozhovoru. ▶ Dojednávání a vyjasňování. ▶ Ukončení a závěr. ▶ Reflexe. 1. fáze: Příprava. Příprava zahrnuje vše, co se děje před rozhovorem s dlouhodobě nezaměstnaným člověkem. Jedná se o přípravu vhodného prostředí, času, materiálů i duševní pohody sociálně-poradenského pracovníka. 2. fáze: Zahájení a otevření rozhovoru. Začíná uvedením nezaměstnaného do poradenské místnosti, přivítáním, zahájením rozhovoru a vytvořením bezpečného komunikačního prostředí. 3. fáze: Dojednávání a vyjasňování. Cílem této fáze je nalezení styčných ploch v potřebách dlouhodobě nezaměstnaného člověkem a možnostech a kompetencích sociálně-poradenského pracovníka. Probíhá vyjasňování a dojednávání zakázky. 4. Ukončení a závěr. V této fázi probíhá shrnutí sdělení, ke kterým se do této doby v rozhovoru dospělo. Dochází také k dohodě, co bude následovat a k povzbuzení k další spolupráci. 5. Reflexe. Po ukončení rozhovoru a odchodu dlouhodobě nezaměstnaného člověka je čas pro rekapitulaci. Sociálně-poradenský pracovník se zamýšlí nad průběhem rozhovoru, jeho úspěšnými částmi i případnými nesnázemi. Reflexe probíhá buď formou autoreflexe, reflexe s kolegy nebo supervizorem.

7

88

Při vedení rozhovoru je vhodné využívat technik, které usnadňují průběh jednotlivých fází rozhovoru. Pomocí efektivní komunikace dokážeme lépe pochopit potřeby dlouhodobě nezaměstnaného člověka a společně definovat cíl poskytování služeb. Mezi nejdůležitější techniky a dovednosti v poradenském rozhovoru patří: ▶ Techniky aktivního naslouchání. ▶ Kladení otevřených otázek. ▶ Neverbální komunikace. Techniky aktivního naslouchání Mezi techniky aktivního naslouchání patří především parafrázování a zrcadlení, které používáme ve 3. fázi rozhovoru, což je fáze dojednávání a vyjasňování. Pomocí parafrázování vlastními slovy vyjadřujeme vyslechnuté sdělení nezaměstnaného člověka. Dále necháváme prostor druhé straně k ověření, zda jsme obsah správně pochopili. Vhodně použitým parafrázováním snižujeme napětí v komunikaci. Příklad parafrázování: Sociálně-poradenský pracovník: „Jestli tomu dobře rozumím, tak říkáte, že jste sem vůbec nechtěl přijít, ale máte strach, že budete vyřazen z evidence úřadu práce.“ Pan T.N.: „Bál jsem se, co tady po mě budete chtít. Teď je to lepší. Je to tady moc pěkné a do toho kurzu základů práce na počítači bych mohl chodit.“ Další technikou aktivního naslouchání je zrcadlení. Prostřednictvím této techniky dáváme najevo naše pochopení toho, jak se druhý cítí. Sdělujeme, že mít pocity je oprávněné a pojmenováváme je tak, jak je vnímáme. Nezaměstnaný člověk musí dostat prostor nás poopravit. Pojmenování pocitu přináší obvykle úlevu.

89

7

Příklad zrcadlení: Paní J.K.: Pláč… Sociálně-poradenská pracovnice: „Vidím, že Vás situace, kterou jste mi popsala velmi trápí.“ Paní J.K.: „Vůbec nechápu, proč mě to tak vzalo a proč tady brečím. Máte pravdu, je mi to všechno líto.“ Kladení otevřených otázek Pokud nejde o sběr anamnestických dat, neměly by se v rozhovoru objevovat otázky uzavřené, tj. takové, na které je nutno odpovědět jednoznačným způsobem. Přímé dotazování může být dlouhodobě nezaměstnanému člověku nepříjemné a může se cítit ohrožený. Vydává potom velké množství energie na svou obranu a hledání bezpečné pozice. Ve snaze chránit se, může použít i lži. Daleko vhodnější jsou při rozhovoru otázky otevřené. Poskytují dlouhodobě nezaměstnanému větší manévrovací prostor, umožňují mu, aby tok konverzace usměrnil k tématu, které je pro něj důležité. Příklad nevhodného dotazování – uzavřené otázky (tzv. výslech): „Na úřadu práce jste byl naposledy včera?“ „Poslali Vás k nám do Vzdělávacího a poradenského centra pro nezaměstnané?“ „Měl byste zájem zúčastnit se počítačového kurzu, který proběhne příští týden?“ Příklad vhodného dotazování - otevřené otázky: „Popsal byste mi prosím blíže, co jste se dozvěděl při své poslední návštěvě úřadu práce?“ „Jak jste se dozvěděl o vzdělávacím a poradenském centru pro nezaměstnané?“ „Řekněte mi více o tom, o jaký typ kurzu byste měl zájem a kdy byste se ho chtěl zúčastnit?“

7

90

Neverbální komunikace Projev dlouhodobě nezaměstnaného člověka je vždy nutno vnímat jako celek. Pozorné vnímání a vyhodnocování jeho neverbálních signálů a sdělení je velmi přínosné pro vzájemný vztah rozmlouvajících lidí. Sociálně-poradenský pracovník má možnost hlubšího porozumění a dokreslení nejasných detailů o příběhu člověka. Pracovníkovi se otevírá další cesta k dlouhodobě nezaměstnanému člověku, další možnost mu více porozumět – prostřednictvím pochopení a vnímání neverbálních projevů. Příklad neverbální komunikace: Komentář sociálně poradenské pracovnice: „Pan K.M. vstoupil do místnosti, díval se do země a mluvil tiše. Zdálo se mi, že je lehce nahrbený a pohledem se mi vyhýbal. Cítila jsem, že má strach a obavy…“

Úkolově orientovaný přístup Úkolově orientovaný přístup je metoda sociální práce, která se využívá při práci s dlouhodobě nezaměstnanými lidmi například ve Velké Británii. Charakteristiky úkolově orientovaného přístupu: ▶ Zaměřuje se na zvládání aktuálních problémů. ▶ Vychází se ze sjednané dohody o poskytování služeb mezi poskytovatelem a dlouhodobě nezaměstnaným člověkem. Základem je myšlenka, že jednotlivci jsou mnohem více motivováni, mají-li jasno v tom, jakých cílů chtějí dosáhnout a v jakém časovém období. ▶ Sociálně-poradenský pracovník aktivně spolupracuje s dlouhodobě nezaměstnaným člověkem a zapojuje ho do procesu identifikování a definování jeho vlastních problémů a hledání způsobů, jak na nich pracovat s využitím vlastních schopností a zdrojů. To dlouhodobě nezaměstnanému člověku umožňuje znovu získat ztracenou autoritu a autonomii. ▶ Upřednostňuje identifikování silných stránek a předností, jež je třeba rozvíjet, před zabýváním se disfunkčními aspekty osobnosti, které přispívají k daným problémům.

91

7

▶ Je to metoda mnoha aspektů aplikovatelných v sociální práci s jakýmkoli problémem, např. stanovení jasných cílů intervence. ▶ Základním teoretickým zdrojem je behaviorální teorie (Pozn. teorie zaměřená na učení a chování). ▶ Tato metoda je založena na spolupráci sociálně-poradenského pracovníka a dlouhodobě nezaměstnaného člověka prostřednictvím strukturovaných fází. ▶ Úkolově orientovaný přístup se vyhýbá tomu, aby byl sociálně-poradenský pracovník pokládán za experta s tajemnými schopnostmi - „ochránce obětí“. ▶ Dlouhodobě nezaměstnanému člověku je projevována důvěra, že je schopen svou problematickou situaci vyřešit vlastními silami.

Socioterapie Socioterapie je soubor metod, které slouží k příznivému ovlivnění stavu a situace dlouhodobě nezaměstnaného člověka. Socioterapie směřuje k sociální rehabilitaci a integraci uživatele. Sociální rehabilitací se rozumí obnovení sociálních vztahů a praktických schopností a dovedností, které byly narušeny důsledkem sociálního hendikepu a způsobu života dlouhodobě nezaměstnaného. Součástí socioterapie je výcvik psychosociálních dovedností, tzv. psychosociální trénink, jež vede ke zvyšování sociálních kompetencí, k samostatnému řešení nepříznivé sociální situace a k uvědomění si vlastní odpovědnosti za svůj život. Psychosociální trénink představuje cílený nácvik praktických technik, zaměřených na získání nebo znovunabytí dovedností, jež jsou nezbytné k samostatnému zabezpečování životních potřeb dlouhodobě nezaměstnaného. Jednotlivé metody socioterapie pomáhají: ▶ Motivovat dlouhodobě nezaměstnaného člověka ke spolupráci a k práci na sobě samém.

7

92

▶ Zprostředkovávat dlouhodobě nezaměstnanému člověku jiný pohled na jeho problém, situaci, jeho samotného. ▶ Zvýšit sociální vnímavost dlouhodobě nezaměstnaného člověka i sociálně-poradenského pracovníka. ▶ Nacházet možnosti řešení, konkretizovat problémy, objevovat souvislosti. ▶ Vést dlouhodobě nezaměstnaného člověka k zodpovědnosti za sebe sama, svá rozhodnutí, za své chování. ▶ Sociálně-poradenskému pracovníkovi poskytovat zpětnou vazbu o tom, zda jeho uvažování, závěry a doporučení byly objektivní. Na tomto základě pak může své postupy korigovat a rozšiřovat si své poznatky. Příklad socioterapeutické práce Komentář sociálně-poradenské pracovnice: „Paní P.G. (42 let, vyučená, ČID – onemocnění kloubů) ke mně chodila 4 měsíce na poradenství, měla zájem získat práci v krnovské tiskařské firmě na pozici - pracovnice na kompletační práce. Do této firmy si zaslala životopis a osobně mluvila s mistrem výroby. Paní P.G. měla s obdobnou prací praktické zkušenosti. Mistr jí proto slíbil, že pokud se uvolní místo, zatelefonuje jí. Minulý týden se paní P.G. dozvěděla, že se dané místo uvolnilo. Na poradenské konzultaci jsem se jí zeptala, zda se zastaví za mistrem výroby a znovu projeví zájem o práci. Paní P.G. se divila, proč by to měla dělat. Předpokládala, že mistr na ni určitě sám myslí a má napsaný její telefon, takže stačí počkat až jí zavolá. V této situaci jsme si zahráli modelovou situaci, kdy paní P.G. hrála mistra, který nutně potřebuje obsadit pracovní místo a potřebuje co nejspolehlivějšího pracovníka. Paní P.G. na základě této modelové situace pochopila, že zájem o práci musí opakovaně projevit ona, že se musí mistrovi znovu připomenout, aby tak zvýšila pravděpodobnost získání nabízené pracovní pozice.“

93

7

Speciální techniky sociální práce Speciální techniky sociální práce jsou zařazovány cíleně během sociálního poradenství. Techniky umožňují zastavit se u problematické oblasti dlouhodobě nezaměstnaného člověka, dávají prostor k zamyšlení nad danou situací. Sociálně-poradenský pracovník nepracuje terapeuticky, informace z technik využívá k sociální práci s dlouhodobě nezaměstnaným člověkem. Proč využívat při sociálním poradenství speciálních technik sociální práce? ▶ Použití technik umožňuje zlepšení vztahů mezi sociálně-poradenským pracovníkem a dlouhodobě nezaměstnaným člověkem. ▶ Každý člověk neumí otevřeně mluvit o svých problémech. Speciální techniky sociální práce mu to nepřímo umožní - prostřednictvím kresby, příběhu či fantazie. ▶ Techniky lze předkládat s časovým odstupem a poté porovnávat změny. Pro dlouhodobě nezaměstnaného člověka to může mít motivující význam. ▶ Používání speciálních technik poskytuje sociálně-poradenskému pracovníkovi příležitost nových pohledů na problematickou oblast. ▶ Sociálně-poradenský pracovník má možnost sledovat dlouhodobě nezaměstnaného člověka při práci, sledovat také projevy jeho neverbální komunikace. ▶ Použití technik motivuje dlouhodobě nezaměstnaného pracovat na sobě samém. Nejpoužívanějšími speciálními technikami sociální práce v sociálním poradenství jsou koláže, koláče energie, životní pole, hodnotící škály, kruhy aktivit, hledání životních priorit, sestavování příběhů podle obrázků, výměna rolí, erby a další.

7

94

Ukázka koláže, kterou vytvořila dlouhodobě nezaměstnaná žena při použití jedné ze speciálních technik sociální práce. Koláž „Moje hlavy“1 – paní L.M. (39 let, vyučená, 1 rok nezaměstnaná, částečně invalidní – onemocnění zad). Sociálně-poradenský pracovník uvádí: „Tuto techniku jsem použil při třetí schůzce s paní L.M. Z jejích komentářů jsem se dozvěděl, že za nejvyšší prioritu ve svém životě pokládá vztah k rodině, zajímá se o dobročinné a charitativní akce, má vřelý vztah ke zvířatům, ráda sportuje a užívá si dobrého jídla, nejsou jí lhostejné ani globální problémy světa, např. války, ekologické problémy, zabíjení zvířat. Paní L.M. negativně vnímá svět moderní techniky, který podle ní ochuzuje komunikaci mezi lidmi a společné trávení času.“ „Koláž paní L.M. mi umožnila hlouběji porozumět jejímu osobnostnímu nastavení a zájmům. Tvořivost a nenásilnost této techniky nám umožnila komunikovat spolu otevřeněji a snadněji.“ 1 Arteterapeutická koláž „Moje hlavy“ je speciální technika sociální práce, která pomáhá nahlédnout do vnitřního světa nezaměstnaného člověka a přispívá k prohloubení vztahu mezi sociálně-poradenským pracovníkem a nezaměstnaným člověkem. Koláž mapuje životní postoj člověka, jeho priority, životní kontext, vlivy, klady rodiny, kultury.

95

7

Mezi další speciální techniky sociální práce používané při práci s dlouhodobě nezaměstnanými lidmi patří Kruh aktivit. Cílem této techniky je dozvědět se, jak tráví dlouhodobě nezaměstnaný člověk svůj běžný den. Vyplněný kruh aktivit je odrazovým můstkem pro rozhovor sociálně-poradenského pracovníka a dlouhodobě nezaměstnaného člověka. Informace, s nimiž se dá dále pracovat, mohou být například: kolik času tráví uživatel služby doma, kolik v práci; jak je spokojený s využitím svého času; co by rád změnil.

Ukázka kreseb, které s odstupem času vytvořila dlouhodobě nezaměstnaná žena při použití jedné ze speciálních technik sociální práce. Kruh aktivit - náplň běžného dne paní L.K. (49 let, základní vzdělání, 3 roky nezaměstnaná, částečně invalidní - po operaci kyčelního kloubu): kruh aktivit vlevo – paní L.K. jej takto zaznamenala na prvním setkání se sociálně-poradenskou pracovnicí. Kruh aktivit vpravo – paní L.K. jej takto zaznamenala po 3 měsících práce v chráněné stolařské dílně.

7

96

Sociálně-poradenská pracovnice uvádí: „Paní L.K. po třech měsících práce v chráněné dílně zcela změnila svůj režim dne. Čas, který měla na odpočinek a procházky, zcela vytěsnila práce. Paní L.K. byla první měsíce v dílně velmi unavená a stěžovala si na bolesti nohou. Uvažovala, zda nemá jít na nemocenskou. Tato technika paní L.K. pomohla nahlédnout na změny ve využití dne, jimiž prochází po nástupu do zaměstnání. V souvislosti se svou únavou a bolestmi se na základě této techniky rozhodla více času věnovat odpočinku a spánku a zcela omezit práci na zahrádce.“

97

7

ZÁVĚR Na úplný závěr této publikace nám dovolte, abychom vyslovili upřímné poděkování a ocenění všem pracovníkům organizace REINTEGRA, kteří se podílejí na realizaci projektů pro dlouhodobě nezaměstnané. Budeme potěšeni kladnými ale i zápornými ohlasy Vás čtenářů, které nám můžete zaslat na adresu [email protected]. Velmi rádi se také obohatíme o Vaše zkušenosti, které máte s prací v pomáhající profesi a službami pro dlouhodobě nezaměstnané. Přejeme Vám hodně štěstí a úspěchů. Vladimír Plesník Bohdana Richterová Silvie Quisová

98

Tento dokument byl vytvořen za finanční pomoci Evropské unie. Za obsah tohoto dokumentu je výhradně odpovědná organizace REINTEGRA a nelze jej v žádném případě považovat za názor Evropské unie.

99

Pomáháme nezaměstnaným lidem znovu najít pracovní uplatnění

www.reintegra.cz