Kriminalistická praxe a senzibilové JUDr. Josef Pelant
Anotace Autor
popisuje
s mimosmyslovými
své
praktické
schopnostmi,
při
zkušenosti
s tzv.
objasňování
závažné
senzibily,
osobami
trestné
činnosti.
Upozorňuje na výzkum těchto fenoménů ve světě na různých univerzitách a na stanovisko forenzní i transpersonální psychologie.
Klíčová slova Kriminalistika, senzibilové, forenzní psychologie, transpersonální psychologie
Obr.: viz. Mapy a kyvadlo jako nástroj k hledání1
1
LOVECPOKLADU.cz: Mapy a kyvadlo jako nástroj k hledání [online]. [cit. 2015-06-03]. Dostupné z: http://www.lovecpokladu.cz/home/mapy-a-kyvadlo-jako-nastroj-k-hledani-1145
Úvod V tomto článku bych se rád se čtenáři podělil o své zkušenosti s tzv. senzibily, které jsem získal v průběhu své mnohaleté praxe u Policie ČR, v souvislosti s vyšetřováním závažných kriminálních případů. Touto problematikou se zabývám i soukromě již delší dobu, proto bych rád poukázal na některé, pro čtenáře jistě zajímavé souvislosti. Ve své praxi přicházejí policisté do kontaktu s osobami, které se prezentují zvláštními mimosmyslovými schopnostmi, tyto pak nabízejí při řešení různých kriminálních případů. Zejména se jedná o závažné násilné kriminální trestné činy,
popřípadě
široce
mediálně
prezentované
případy,
např.
pátrání
po pohřešovaných osobách, zvláště dětech nebo po podezřelých z takovýchto skutků.
1. Praktické zkušenosti Během vyšetřování loupežné vraždy pracovnice čerpací stanice, se nám sama přihlásila paní, která o sobě tvrdila, že má určité schopnosti, pracuje se siderickým kyvadélkem a dokonce k případu vraždy vypracovala jakýsi elaborát, kde dokladovala svou práci s uvedenou pomůckou na mapě sousedního většího města poblíž místa činu. Na závěr uvedla, že pachatel této vraždy se zdržuje v tomto městě a nakreslila i jakýsi plánek, kde by měl bydlet, údajně v blízkosti přístavu. Tato informace se zdála zajímavá, starší kolegové si totiž pamatovali, že skutečně v této části města byl kdysi říční přístav. Naše „pomocnice“ se o případ velmi zajímala, její přístup byl pro členy pracovní skupiny až obtěžující a nakonec musel být kontakt s ní ukončen (k její nelibosti). Za zmínku stojí jistě i to, že v minulosti nabízela své údajné mimosmyslové schopnosti kolegům při pátrání po pohřešované osobě, ovšem bez úspěchu. Popisovaný případ vraždy, se nám po třech měsících usilovné práce, kdy jsme prověřovali několik desítek poznatků, podařilo objasnit. Pachatel byl zjištěn podle identikitu. Závažnost případu dokresluje i skutečnost, že se v průběhu minulého roku dopustil dalších čtyř vražd. Pocházel z jiného kraje, na místo činu se dostal zcela náhodně, s místem a městem, které nám označila výše uvedená senzibilka, neměl nikdy nic společného. Po několika letech od tohoto případu jsme prověřovali velice podezřelé pohřešování paní středního věku, matky dvou dětí. Postupně se zjistilo, že „zmizela“ 2
poté, kdy manželovi oznámila, že se s ním hodlá rozvést. Důvodem rozvodu mělo být jednání manžela, vojáka z povolání, které bylo možné z mnoha důvodů, např. určování, kdy má doma větrat (z oken své kanceláře měl možnost vizuálně určenou dobu kontrolovat), posuzovat jako šikanu. V průběhu vyšetřování podezřelého zmizení bylo zjištěno, že tento manžel si v krátké době před pohřešováním manželky zakoupil velké akvárium a větší množství louhu a poté oznámil její zmizení, údajně z neznámých důvodů. Pro výše uvedené, velmi podezřelé okolnosti, byla případu věnovaná zvýšená pozornost, tehdy jak úřadu vyšetřování, tak služby kriminální policie. Přes využití všech obvyklých postupů, se nedařilo získat další potřebné informace a důkazy. Proto se pracovníci obou útvarů rozhodli i pro netradiční postup. Sami kontaktovali muže, který se zabýval léčitelstvím, výsledky své činnosti byl ve svém okolí považován za odborníka v psychotronice. Se spoluprací souhlasil a následně jsme jej rámcově seznámili s okolnostmi případu. S použitím mapy širšího okolí se pokusil „napojit“ na pohřešovanou ženu, při této činnosti jsme mohli vidět, jak to bylo pro něj namáhavé, několikrát musel duševní práci přerušit pro evidentní vyčerpání. Poté zavedl pracovníky policie na břeh brněnské přehrady, do míst, kde bylo ohniště, v jehož blízkosti se nacházel větší balvan. Muž nevěděl nic o tom, že podezřelý měl vztah k Brnu (dětství, návštěvy příbuzných). Břeh u určeného místa, i voda byly prohledány, nebyly však zjištěny žádné stopy, s velmi ztíženými podmínkami se během práce musel potýkat policejní potápěč, ve vodě byla téměř nulová viditelnost. V závěru je nutné dodat, že podezřelý souhlasil i s fyziodetekčním vyšetřením (detektor lži), při kterém pozitivně reagoval na výrazy kámen, voda a oheň. Na základě nepřímých důkazů byl podezřelý odsouzen pro trestný čin ublížení na zdraví s následkem smrti na šest let odnětí svobody nepodmíněně, úmysl vraždy se nepodařilo prokázat. U prvého z uvedených případů bylo evidentní, že žena prezentované mimosmyslové schopnosti neměla. Jak bylo uvedeno, pracovala s tzv. siderickým kyvadélkem (předmět, zavěšený na řetízku nebo nějaké šňůrce, který se drží v jedné ruce, jeho pohyb je řízen neznatelnými mikroskopickými pohyby svalů). Tento postup funguje téměř u každého, není však zaručeno, že případné odpovědi
ano - ne
(různé směry pohybu kyvadélka) jsou správné. Pravdivost informací ve druhém případě se nepodařilo potvrdit ani vyvrátit, z uvedených objektivních důvodů totiž nebylo možné důkazně doložit jejich serióznost.
3
2. Další souvislosti Je tedy možné vyvodit souvislosti z výše uvedených případů? Psychotronika je obor lidských zkušeností a dovedností dosud zcela neprobádaných, pro některé schopnosti zatím neexistuje objektivní hledisko. Jaký je přístup současné společnosti k těmto fenoménům? Dá se říci velmi protikladný, rozporuplný, až skeptický. Forenzní psychologie (aplikační disciplína psychologie pro oblast práva) k použití psychotroniky v kriminalistické praxi uvádí2, že její pomoc při objasňování trestné činnosti „je více než problematická“, nepřináší pozitivní výsledky při vyšetřování a ještě odčerpává síly a prostředky. Současně však poukazuje na to, že se jedná o jevy, které nelze současnými metodami zkoumání potvrdit, ale ani vyvrátit a doporučuje profesionální přístup k podání poznatků od psychotroniků a posouzení i těchto informací z hlediska věrohodnosti. Transpersonální psychologie, jeden ze směrů současné psychologie, se zabývá zejména mimořádnými stavy vědomí (navozovanými různými způsoby - mysticky, meditací, cvičeními, hypnózou, autosugescí, ale i drogami), umožňující člověku zažít zkušenosti, které přesahují hranice času a prostoru, života a smrti, získávat síly, které běžně nemá. Podle transpersonálních psychologů nejsou tyto stavy tak vzácné, v naší současné kultuře je však jejich uvědomování potlačováno nebo jinak interpretováno. Ale právě pro svoji neobvyklost a netradičnost je tento směr velkou částí psychologické odborné veřejností přijímán s rozpaky.3 Je popsáno a zadokumentováno více případů, kdy člověk dokázal v extrémních případech ohrožení vyvinout, dá se říci, až „nadlidské“ schopnosti (vyzvednutí nákladního automobilu matkou, pod kterým se nacházelo její dítě…, a mnoho dalších). V současném světě je několik pracovišť, které se zcela seriózně zabývají výzkumem těchto zvláštních hraničních jevů. Působí při univerzitách např. ve Velké Británii, USA. Podobné výzkumy na různých úrovních mají probíhat ve třiceti zemích světa, jako Brazílii, Indii, Jihoafrické republice a Rusku.4
ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Forenzní psychologie. 2. vyd. Plzeň: Aleš Čenek, 2009, s. 416 - 419. HELUS, Zdeněk. Psychologie pro střední školy. 3. vyd. Praha: Fortuna, 2003, s. 22. 4 KUCHAŘ, Jiří. Dějiny paranormálních fenoménů v datech. Regenerace. 2012, ročník 20, č. 2, s. 38 – 41. 2 3
4
Některé popisované fenomény mají být dokonce využívány pro vojenské účely5, jak uvádí David Morehouse ve své knize Psychická válka, podle které výzkum některých z těchto jevů dokonce financuje v rámci tajného projektu americká vláda a Pentagon.
Závěr Na základě výše uvedených informací se domnívám, že jsou špatné oba protikladné extrémy. Od nadšeného obdivu, spojeného s nekritickým využíváním, např. právě v kriminalistice; ale i opak, naprosté odmítání (např. Sisyfos, Český klub skeptiků, se svými kritickými názory k těmto jevům), popřípadě bagatelizace takových případů. Odborná literatura již popisuje velké množství těchto jevů, byly provedeny i vědecké důkazy o jejich existenci, mnoho lidí spontánně zažilo „nevysvětlitelné“ zážitky a domnívám se, na základě rozhovorů se svými studenty, že většina lidí zažila během svého života nějaký, běžnými smysly, nevysvětlitelný zážitek. Popírat uvedené skutečnosti jen proto, že je za současného stavu vědy nedokážeme blíže poznat, je dle mého názoru, iracionální a dovolím si tvrdit i směšné. Takový postup bych přirovnal k přístupu inkvizice v období středověku. Budoucnost nám přináší i v této oblasti velké možnosti, budou-li využity výsledky seriózních výzkumů. Jaký zásadní zlom by to případně mohlo přinést do práce policie v boji se zločinem?
5
MOREHOUSE, David. Psychická válka. Praha: EMINENT, 1999.
5
Seznam literatury: 1. ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Forenzní psychologie. 2. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009. ISBN 978-80-7380-213-4. 2. HELUS, Zdeněk. Psychologie pro střední školy. 3. vyd. Praha: Fortuna, 2003. ISBN 80-7168-876-2. 3. KUCHAŘ, Jiří. Dějiny paranormálních fenoménů v datech. Regenerace. 2012, ročník 20, č. 2, s. 38 – 41. ISSN 1210-6631. 4. MOREHOUSE, David. Psychická válka. Praha: EMINENT, 1999. ISBN 8085876-65-5.
6
